Tréninková Oblast 51

Ragyo: *Vydala se opět během svého klidného období, kdy její tělo nezatěžovala nemoc, trénovat. Nyní svůj trénink chtěla zaměřit na sílu. Ragyo si k jednomu stromu odložila vodu a ručník. Oblečená byla v teplákách a tílku. Její tělo se s věkem začalo dost měnit. Hodně vyrostla a zženštila. Postavu měla jako její matka, což bylo fajn, ale prsa jí občas dost překážela. Nicméně se tedy vydala na trénink. Ragyo se nejprve pořádně rozcvičila a až po té se dala do běhu po vodě. Když byla pořádně protažená, cítila jak její tělo lépe spolupracuje a svaly více dostávají zabrat. Běhala po vodě, zkusila si udělat pár kliků a cviků na vodě, aby její tělo dostávalo více zabrat pohybem vody a vlnami. Po několika kolečkách cviků se rozeběhla na břeh, kde si omotala ruce obvazy a postavila se před strom. Mohla jít do Doja, kde měli pytle, ale tohle bylo víc brutální a Ragyo potřebovala něco, co jí pořádně unaví a tak se dala do mlácení stromu. Silně mlátila pěstmi do kůry stromu. Vydávala u toho bolestné zvuky, ale obličej se jí nezkroutil ani o milimetr. Musí si na bolest zvyknout, pokud dojde k chuuninským, bude tohle procházka růžovou zahradou. Prokládala údery i kopy a drcnutím ramenem. Toto používala k tomu, aby svého protivníka rozhodila a odstrčila, následně opět pokračovala v úderech pěstmi. Po několika hodinách, kdy měla klouby celé rozmlácené a obvazy od krve, nepřestávala v trénování, pouze si umyla obvazy v jezeře, opět je namotala, napila se vody a setřela pot z těla ručníkem. Následovalo další fyzické cvičení. Dřepy, kliky, sedy lehy, nůžky a podobné cviky k posílení svalstva. Běh po vodě, cviky na vodě, běh podél celého jezera, hned několik koleček z toho poslední ve sprintu. Chtěla tak posílit svaly na nohou, které jí pálily tak, že měla pocit, že uhoří, ale když pálí nohy, je třeba se zaměřit na ruce a tak opět klikovala, chodila po rukou, přitahovala se na větvi a dala se do dalšího cvičení úderů, což le už nebylo do stromu, ale použe do prázdného vzduchu, nechtěla si totálně dodělat ruce jen pro to, že potřebuje zesílit. Moc dobře věděla, že síla není jenom tvrdý trénink, ale i přesvědčení o tom, že je možné jí dosáhnout a tak poslední hodinu provozovala klidné a lehce pomalé cviky úderů. Dopila pak poslední zbytky vody a šla se vykoupat do jezera. Spokojene se posadila ve spodním prádle na ručník a zamyslela se nad tím, proč vlastně dělá tohle všechno.....na mysli jí vešla její rodina, sestra, otec s mámou a strýc....proč oni jsou hsinobi? Aby chránili sami sebe navzájem, rodinu a to, co si spolu nesou.....Lehce se usmála a postavila se. Oblékla do propocených věcí a převázala si ještě jednou své zraněné ruce. Následně se vydala domů, kde se musela vykoupat v ledové lázni kvůli svalovici.*

---

Ragyo: *Stala na okraji treninkove oblasti a cekala na Yantoie. Byla s nim domluvena, ze dnes pujdou trenovat. Mela pred sebou Chuuninske zkousky, diky bohu se konaly v jejich vesnici a tak mela jistotu, ze pokud se dostane az do 3. Kola, jeji rodina a pratele ji pujdou podporit. Prateli myslela Yantoie a Yakeno, ktera sama se zkousek ucastnila. Nicmene potrebovala trochu zesilit nez by se tam vydala a pro to se rozhodla trenovat se svym kamaradem. Mela sebou vsechno sve vybaveni a nejake jidlo a piti. Oblecena cela v cernem s vlasy v dlouhem copu, preslapovala u vstupu do oblasti.*

*Yantoi pomaly kráčal smerom ku tréningovej oblasti. Bol rád že môže ísť trénovať s Ragyo. Išiel pomalým krokom ako vždy takže keď tam dorazil mierne meškal. Ako vždy.Ako tak kráčal rozmýľal nad potencionálnymi vecami ktoré môžu trénovať. Napadlo mu toho veľa, ale nechcel robiť unáhlené rozhodnutia. V diaľke už videl Ragyo ktorá netrpezlivo čakala na Yantoia pred vstupom do tréningovej oblasti. Prehrabol si vlasy, usmial sa*Ahoj Ragyo-chan *Povie Yantoi keď už je bližšie ku Ragyo. Bol zvedavý čo za tréning ho čaká. Oblečené mal ako vždy dlhý kabát a pod ním jeho klasické veci. Bol pripravený na nejaký tréning. Nemal so sebou nič extra iba nejaké jedlo a pitie, čakal skôr tréning zameraný na jutsu alebo fyzické atributy.* Tak čo ? Ideme na to ? *Povie, usmeje sa, prehrabne si vlasy a vojde do tréningovej oblasti.

Ragyo: Yantoii-kun! No konecne. *usmala se, chtela komentovat jeho prohrabavani se ve vlasech, ale nakonec si to rozmyslela. Vesla do branky a zavrela ji za nim.* Jasne ze jdeme. Dneska bych se rada zamerila na trenink novych genjutsu technik, ktere tady mam nekde.... Jakoze je teda umim, to jo, jen... Potrebuju zapracovat na jejich ucinnosti a potrebuju pokusneho kralicka, snad ti to nebude vadit, ale mile rada s tebou pak potrebuji i nejake treba ninjutsu, nebo cokoliv na vydrz. Dneska jsem se totiz nechala naockovat a veskere priznaky nemoci jsou fuc... Uz nebudu tak citliva jako driv. *usmala se hrde a prochazela oblasti az k paloucku, kde polozila veci.* co ty na to?

*Maiy se potlouká po tréninkové oblasti. Dneska mají volno a tak neví, co dělat. Rozhodla se proto, že si půjde trochu zabojovat. Jak čekala, našla tu starou známou partu spolužáků, která se jí snaží marně porazit.* Copak, jdeš si konečně pro nálož? *zeptá se jí jeden z kluků. Jako by si ty na to měl. odpoví Maiy. Samozřejmě to stačí, aby je vyprovokovala. Rozběhnou se proti ní v pěti. Netrvá to dlouho a všichni se postupně skácí k zemi a Maiy zůstane bez zásahu. Ani 200 let tréninku by vám nestačilo, abyste mě mohli porazit. zasměje se za bandou kluků, která před ní utíká. Jsem Dokusei. Nezapomínám. řekne si a postaví se proti kládě obalené slámou a začne do ní bušit. Střídá jednu pěst za druhou. Po čase odlétávají kusy slámy, obalené její krví. Snaží se zpevnit si úder a dodat mu na síle.*

*Rogue se rozhodl jít trénovat na přicházející CHZ na které má odejet do Kirigakure. Po cestě potkával spoustu lidí většinu ani neznal a tak šel jenom dál. Jak přicházel do oblastní hned si všiml většího hloučku lidí,spíše dětí ,které se tam začnou prát. Rogue si poposkočil na strom kousek od nich a koukal na celou situaci. Černovlasá dívka proti docela četné přesile ,ale nevypadala ,že bych se jich bála nejspíš je asi zná. Poté co se kluci zkoušeli jí porazit dostala je slušně na lopatky a něco k nim promluvila což jsem neslyšel a odešla pryč ke kládě ,kde začala trénovat.* "Vypadá to ,že má tuhý kořínek" * Ještě chvíli ji Rogue pozoroval a pak seskočil ze stromu a vydal se k ní. Poté co byl dost blízko začal mluvit* Hooj, Té skupince jsi dala celkem na budku ne

*Maiy se už dostala skrz slámu na dřevo, ale nepřestává do kmene bušit se stejnou vervou a razancí. Tedy až do chvíle, kdy se za ní ozve neznámý hlas. Udeří silně do kmene a nechá pěst na něm. Pak otočí hlavu a prohlédne si kluka. Očividně je starší jak ona a dokonce i než ti kluci. No tohle, to byl docela fofr. Frajírek si zavolal staršího sourozence. poví a sundá ruku z kmene. Otřesy dlaněmi krev z hřbetů ruky a natočí se k němu čelem. Já jsem Dokusei a je mi jedno, koho jsi sourozenec. Dostaneš nakládačku jako tvůj brácha. poví a vyrazí volným krokem jeho směrem. Není si jistá, kdo to je a proto hned nevybíhá. Chce nejdřív vidět jeho reakce. Pak se uvidí. Ale tím že je starší,by mohl být i o úroveň výš. Nemůže riskovat nic a tak volným krokem kráčí směrem k chlapci, který se tam objevil odnikud.*

*Rogue byl kousek za Maiyou a rozhodl se zastavit. Poté co na ní promluvil se na něj koukla. Rogue uviděl ty hadí oči..* "Klan Dokusei to mám ,ale čest" *Ještě u sebe neměla čelenku,ale to hned neznamená ,že to nemusí být ninja. Ale stačí jak tady tvrdě trénuje asi to nebude jen tak nějaké béčko* Nevím co tím myslíš,ale nejsem nikoho starší bratr. A mlátit se s tebou taky nemám v plánu. Pouze jsem byl okolo a tak jsem na to celé koukal *Povšimne si krve na rukou a způsob jakým trénuje. Tvrdý , drsný a krvaví...* "Nejspíš to bude jeden z těch horkých hlav" Radši bych slyšel tvé jméno, než tvůj klan. Já jsem Rogue. *Dal si ruce do kapsy na znak ,že bojovat rozhodně nehodlá* Myslím ,že by ses měla trochu zklidnit. A neřešit to hned násilím,když ani nevíš proti komu stojíš.. To že dokážeš zmlátit pár děcek z Akademie je hezký *Nahodí vážný výraz a čeká co bude dál dělat*

*náhle se zarazí. Není ničí bratr? Hm... co teď? Kde jsi Niisan,, když nevím co dělat? honí se jí myslí. Zatím všechno doposud vyřešila tak jako předtím. Tahle situace, kdy jí nikdo nemá chuť napadnou, je pro i zcela něco nového a taky to může být na jejích očích znát. Tvář se snaží držet stále kamennou, ale oči jí v tomhle zrazují. Těm poručit nedokáže. Odhalují její pravou podstatu. Maiy. poví a otočí se po chvíli na patě. Vrátí se ke kmeni a opět se do něj tvrdě pustí. Co tedy chceš, když ne se prát. Všichni mě chtějí zmlátit a tak vždycky zmlátím já je. Tak to prostě chodí. poví. Při každé ráně řekne jedno slovo, takže chvíli trvá, než se vůbec vysloví.*

*Rogue stál naproti ní a koukal na ni.* "Nejspíš se ocitá v situaci ,kterou ještě nezačila.. Jaký má asi život" *Koukal na ní a hleděl jí přimo do očí přece jenom ty nikdy nelžou. Ale přece jenom to nejsou obyčejné oči a tak se v nich stejně moc nevyzná. Ale co pozná je to,že je v situaci ,kdy neví co dělat. Jak se Rogue zeptal na jméno neváhala a odpověděla* Maiy to je hezké jméno. *Hned jak to dořekla tak se obrátila zpátky ke kmenu a začala zase do něj bušit* "Ahh tak s ní se nejspíš nebude tak snadné zpřátelit" *Poté jak se otočila začala s úderem říkat jedno slovo. Když k Roguovi byla ještě zády skoro jí nerozumněl. A tak se rozhodl ,že skočí na ten kmen do ,kterého buší* (Doufám,že je dostatečně tlustý a vysoky pro představu Odkaz kmene) *Poté na něm stojí skoro v sedu ,ale furt je na nohou.Poté co konečně dokončila sovjí myšlenku Rogue promluvil* Nevím pouze mě zajímalo kdo jsi. A to že to takhle u tebe chodí musí mít nějaký důvod no ne. Jen tak si vždy někdo nezačíná přece.

*Maiy ještě mlátí chvíli do kmene, když se zase při jedné z ran zastaví pěstí na kmeni. Jsem z klanu Dokusei. Proto mě nesnáší. Mi jsme víc než ostatní, protože máme hadí genom. A to jim vadí. poví a zase pokračuje. Během mluvení se dívá stále na ten kmen. To že změnil pozici a je na tom kmeni jí nijak netrápí. Je to jen jméno. Nic víc. Rozlišovat jména na pěkná a špatná je blbost. Právě tak vzniká ta věc s naším klanem. povídá zase s každým úderem. Nechápe co po ní chce, ani proč s ní mluví. "Každý nesnáší, když někdo vyčnívá. Mi vyčníváme kvůli tomu, jak jsme vznikli. Proto jsme pro ostatní jiní. Pamatuj si to Maíí. Všichni tě budou chtít podrazit." proběhne jí v hlavě vzpomínka na moment, kdy jí tohle její bratr říkal. Já vím Niisan. Od nikoho se nenechám oblbnout. odpoví mu v hlavě a nepřestává bušit. Co po mě chceš? zeptá se ho a zastaví se úderem o kmen. Tentokrát zvedne hlavu a podívá se mu do očí.*

*Jak Rogue poslouchá Maiy hned začala stím,že jsou více než ostatní.* "Trochu namyšlený názor na to ,že to jsou pouze krys.. spíše hadi z laborky.." Potkal už jsem i jiného člena klanu Dokusei a neměl tak zatemněnou mysl jako ty. Zdá se mi ,že příliš spoléháš na strach ,který váš klan způsobuje *Kouká na Maiyu jak buší do kmene* "Aspoň bys mohla přestat ,když s tebou někdo mluví" Není to jen jméno je to tvoje jméno. Já osobně žádné rozdíli v klanech nehledám. Takže možná ty tady žiješ v nějakých krutých dějinách ,kde jste žili v utlačovaní a opovrchování. Už jste normalní klan konohy *Bere všechu srandu stranou a snaží se přinést nový pohled na svět* "Nejspíš má nějaký názor své blízké osoby ,která nejspíš nežije současností" *Stéle dřepí na kmenu a kouká na Mayi*

Tak to musel být nějaký hlupák. Nespoléhám se na ten strach. Já ho vytvářím a využívám. poví a vrátí své oči zpět na kmen. (ještě pořád nemohu vkládat odkazy) Ať je jméno kohokoliv, je to pořád jméno. Nic se na to jméně nezmění. Možná jen když se dostane do vědomí všech. Pak si to jméno mohou spojovat třeba se strachem. pokračuje Maiy a stále bouchá do kmene. Při jedné z ran ale vytlačila třísku, která vyčnívá a než si jí všimla, už si jí zarazila do druhé ruky. AU vykřikla. Ať se může snažit sebevíc, stále je to 6ti letá holka. Navíc kdyby vjela tříska o délce čtyř centimetrů mezi klouby komukoliv, bolelo by je to taky. Zakvrdlá rukou a pak se podívá na místo, kde má třísku vraženou. Díky rozmlácení a krvi, se dost špatně hledá. Jak tak po tom přejíždí, nakonec jí najde, ale nemá jí pořádně jak chytit, aby jí mohla vyndat. Zatraceně. Musím domů. pomyslí si a ještě chvíli to zkouší. Stojí zády ke kmeni tak by jí neměl vidět do obličeje. Kde má zatím v očích bolest, kterou se snaží potlačit.*

Myslím,že na tohle budeme mít každý svůj názor. "Třeba jí ho dikážu změnit . Začíná se mi celkem líbit určitě bychom mohli být dobrý parťáci" *Sedne si na kmen do ,které znova začala bušet* A proč bys měla chtít ,aby se tě lidé báli *Koukne se dolu na Maiyu pokud ho tedy vůbec poslouchá. Poté jestli bušila dál či ještě něco řekla. Zničeho nic zakřičela* "Co se děje" *Seskočil jsem dolu za Maiyou* Co se ti stalo? Je to dobrý *Netušil co se děje. Má celou ruku od krke a tak Rogue neví co de děje. Poté řekla ,že musí domu* Půjdu s tebou,aby ses na to nevyrpdla ,že to nic není. Aspoň ti můžu dělat společnost.Tak kde tedy bydlíš doprovodím tě. A žádn výmluvy nechci slyšet *Postavil se kní a možná se začal jako starší bratr,ale jestli jí to tak přišlo kdo ví..* Proč vůbec tak tvrdě trénuješ. Myslím,že na tvůj věk to je trochu moc ne.. *Pokud souhlasila ,že půjde sním tak se ptá po cestě a když ne tak ještě v oblasti*

Je to jednodušší. Když se tě budou bát, nemuže se stát, že tě podrazí. poví a pokračuje v tréninku, když se jí stane to s třískou. Co se vůbec staráš? Stejně jsou všem ostatním lidi z Dokusei ukradený. Tak o co ti jde? poví vztekle a snaží se zubama dostat k třísce, ale ani to moc nepomáhá, protože se mezi klouby nemá pořádně jak dostat. Navíc jí začínají bolet i oči. Neví, jestli je to od bolesti, nebo z nějakého jiného důvodu, ale je to dost nepříjemný. Trénuju právě kvůli těm blbcům, kteří nás odsuzují. Čím víc je zmlátím, tím líp si to budou pamatovat. začíná si uvědomovat, že sama tu třísku ven nedostane. Navíc množství krve, která z rány vytéká, není normální. Musela si tou třískou přetrhnout nějakou žílu. Kdyby neměla tak bledou kůži už od základu, rozhodně by začala být světlejší. Nemám čas se tu vykecávat. řekne. Cítí malátnost, která na ní jde a vyrazí směrem k domovu. Jenže si není tak úplně jistá, že se jí to povede stihnout.*

*Ještě mezitím spustila o tom ,že Dokusei je všem ukradený a ,že jsou v podstatě odpad společnosti. Jde k Maiye s vážným pohledem. Přece jenom jednoho Doksei už zná a tak ví jací jsou* "Prostě nechápal její teorii strachu a všeho" Tak jsi narážela na špatné lidi znám ještě jednoho člena Dokusei a ten se nechová tak uraženě a ublíženě jako ty. Takže o ci mi jde. Snažím se pouze zblížit s dalším ninjou. Pokud ti to tedy nebude vadit "Tak tahle je nejspíše nepoučitelná." *Kouká na Mayu jak se snaží dostat tu třísku ven* Nekousej si to .Radši jsi to nech na doma. Že jsem se vůbec ptal... Nejspíš se nezměníš co. Budeš žít ve své blbé realitě, kde jsi myslíš ,že jsi všem ukradená acelý svět je proti tobě. Budiž je to tvé rozhodnutí a to tě jednou spláchne. A ty nepoznáš ani sama sebe *Poté Rogua zastaví a vyrazí domu.. Rogue jí nechá jít,ale z větší dálky jí sleduje a jde za ní* "Teklo jí z toho až nějak moc krve"

Ano, protože taková realita je. poví a pokračuje pryč, jenže to není tak snadné. Pořád je to 6ti letá holka, která ztratila trochu víc krve, než by mohla zvládnout a nakonec po pár metrech padne k zemi v bezvědomí.*

*Odcházel už jiným směrem* "Furt nevím co si o ní myslet. Je prostě svá" *Poté slyšel jak něco spadlo a tak se otočil a viděl Mayu ležící na zemi* No taak zvedni se a nevalej se "O co jí sakra jde" *Rogue šel tedy k ní, když v tom viděl už krvavé stopy až k tělu* No dopr.. *Rogue to ani nedořekl a utíkal k Mayo.. Viděl, že ji ty klouby krváci a tak první co bylo to aspoň trochu zamezit.. Tak sundal pouzdro a rozvázal obvazy na noze. Těmi obtočí u obou rukouch klouby s dlaně a zvedne ji* "Musím ji dovést do Dokusei oblasti" *Poté co jí zvedl se vydal směrem do čtvrťe Dokusei každý to věděl, kde se nachází. Poté co příšel začal křičet*Mám tady vážně zraněnou.. Jmenuje se Mayo. Má tady někde někoho *Chodil pomalu v okolí a čekal na někoho kdo přijde*

*Rozhodně na tom nebyla nejlépe. V tu chvíli ani Rogue, když si troufnul vlézt do oblasti Dokusei, od krve člena Dokusei a ještě jí nesl v náručí. Pro ně to bylo pomalu jako něco usvědčujícího. Naštěstí ho ale první zmerčil pár, který bydlel na okraji. Muž, přibližně lehce před padesátkou se dostal k němu a prohlédl si Maiy. Poznal jí. Kdo by ne. Není to vládnoucí rodina, ale jejich metody a dodžování tradic jsou jim rovny. Zatáhne ho do domu, než se může dostat hlouběji do čtvrti. Chlapče, tvá tmavá pleť (oproti těch jejich ano) Je jako pěst na oko. Doufám, že si jí to neprovedl ty, protože kdyby se to dozvěděla její rodina, už by tě nikdo nenašel. poví muž a prohlédne si zdroj jejího zranění. Pak si z šuplíku vytáhne pinzetu, se kterou vytáhne Maiy třísku z ruky. No tohle. To muselo hodně bolet. řekne když si jí prohlédne. To se Maiy ujme jeho žena a začne jí ruku léčit pomocí Shousen no Jutsu. Jakmile zastaví krvácení ováže jí ruku a oba jí pomůžou, aby se mohla natáhnout na gauč. Pak se vrátí do kuchyně za chlapcem. Proč si jí přinesl? zeptá se ho muž.*

*Poté co přišel do vesnice ani neměl šanci někoho hledat. Skoro hned na kraji oblastni ho uklidil pár k sobě domu* Vy jste její rodina *Zeptal se staříka.. Poté co dál mluvil pochopil ,že se jedná pouze o členy klanu. Poté co jsem přišel k ním domu. Stařík mě zanesl do kuchyně,ale mezitím jsem nechal May v práci jeho ženy.* Neměl jsem důvod jí to dělat. Akorát jí chci dokázat ,že ne všichni na vás koukají jako na odp.. *Ani to nedořekl a hned se začal omouvat* Pardon. Jsem to ,ale nevychovanec. omlouvám se. Jen mě štve ,že vás berou jakoby jste byli něco jiného. *Poté chvíly byl sám a koukal se po vybavení domu.* "Docela normální . Asi se nemají tak špatně" *Poté přišel zpátky a ptal se proč jsem ji přitáhl* Přece jenom dal jsem se sní do řeci ,ale bohužel furt tvrdě mlátila do kmene a najednou začala krvácet.Ještě víc si to rozcraftila a tím se jí víc zpustila krev. Toť celé. Pak upadla do bezvědomí a já už jsem jí tam nemohl nechat *Zvedl ruce tak jakože už nic víc v tom příběhu není a tak čekal na to co odpoví*

/Hajime, Ayo... Najděte si mýstnost, kde začnete znova... Klidně si to překopírejte, ale tohle se smaže... Najděte si místnost, kdy je na konci napsáno KONEC RPG či podobně... Děkuji


No tohle. To se mi už dlouho nestalo. poví stařec a sedne si do křesla. Ukáže Roguovi, ať si klidně sedne do dalšího. Víš, dneska se to už tak moc nevidí, ale její rodina je v tomhle hodně konzervativní. Zastávají staré hodnoty klanu. Její otec a bratr jsou v tom hodně zapojení. Není třeba jí to říkat. Mají na ní hodně velký vliv. poví stařec a vstane. No, necháme jí spát, potřebuje si odpočinout a obnovit si krev. Pak bude v pohodě. Můžeš jít domů, nebo zůstat, je to na tobě. poví stařec a odebere se do patra. Nechá je společeně v obýváku, kdy jeho žena ještě přikryla Maiy dekou a také odešla.*

*Jak stařík ukázal sedl do křesla na které ukazoval.* "Je celkem pohodlné. Přece jen nejsou takový vyvrhelci společnosti jak všichni říkají." Děkuji. *Usmál se a začal poslouchat staříka jak mluví o May* Takže přece jenom se to i z vaší strany snažíte oživovat ,že váš klan je prostě na kraji společnosti a u vás to ještě někdo podporuje. Ahh to nějak nechápu proč by to dobrovolně dělali. Ale vy mi příjdete jak kdyby jste stím moc nesouhlasil. "Snad její přístup k tomu všemu ještě změním" *Stařík domluvil a řekl ,že můžu zustat nebo odejít* Dobře děkuju za návrh , ale nejspíš půjdu jenom jí tady nechám vzkaz. Můžu se zeptat dáte mi papír a tužku *Rogue se zeptal a stařík mu vyhověl. Poté jí začal psát vzkaz* Ahoj Mayo. Doufám ,že už ti je lépe. Až ti bude lépe a doufám ,že se ještě sejdeme a třeba si spolu i zatrénujem ,když to tak ráda děláš. Tady máš adresu ,kde za mnou můžeš přijít. S pozdravem Rogue. *Papírek jí dal k ní do postele ,kde si ho snad hned všimne* Děkuji za pomoc *Řekl jak staříkovi ,který šel nahoru tak pak i Babi ,který byla u Mayi ,ale ta taky odešla a tak nakonec i Rogue vyrazil směrem domu.* "Snad jí bude lépe. Celkem se mi zamlouvá"

*Maiy se probudí v cizí posteli. Najde u sebe lístek od Rogua. Přečte si ho a pak zmuchlá a vyhodí. Projde domem až do kuchyně, kde sedí starý pár. Pokyne hlavou na pozdrav a pak odejde. Snaží si vzpomenout, co se asi tak stalo a jak se vůbec dostala sem. Venku pozná kde je a tak se může v klidu odebrat domů. Ruka ji stále bolí ale s tím se dá nějak žít. Dokáže hýbat prstama, tak je v pohodě.*

*Během pobytu v konoze, po "zotavení" z druhé části zkoušky, se rozhodl nejen trénovat svou sílu, každý každičký den, ale i tak si našel čas, který mohl obětovat tréninku své výdrže. Nejen, že trénink sám o sobě, myšleno trénink síly, byl natolik nročný, že Ryuu zároveň trénoval svou výdrž, ale musel i tak věnovat nějaký čas jen a pouze výdrži. Dnes se oblékl do obyčejných věcí na trénink a svázal si vlasy do culíku, obul si boty a vyletěl z hotelu do města. Prošel celou vesnicí až do tréninkové oblasti. Vypadala podobně jako v Kirigakure, až na to, že Dojo v kiri bylo plné vražednějších věcí, stejně tak tam bylo více nebezpečno. Ryuu si klidně našel svoje místečko u stromů a vyšplhal na jeden ze stromů. Chvíli seděl na větvi a přemýšlel, co dneska bude dělat? Asi začne z lehka. Zavěsil se na větev stromu a prostě visel, čekal, jak dlouho bude schopný se držet....ruce měl už trochu ztvrdlé z tréninku síly, když každý den lezl po skalách, jeho kůže na rukou nebyla nejjemnější. nicméně si takhle prostě visel na stromě, hodinu.....dvě hodiny, ale během třetí hodiny už to nemohl vydržet, ramena jej bolela a ruce vlastně ani necítil. Pustil se a spadl na nohy na zem. Udělal si několik sklapovaček a protřepal ruce, aby si do nich nahnal trochu krve. Protáhl si krk, nohy i ruce a rozeběhl se. Běžel skrze celou tréninkovou oblast, oběhl celou vesnici a stále běžel, hezky v tempu, nikam se nehnal, neměl proč, tohle byl jeho maraton. Pot z něj lil, Ryuu ale nezastavoval dokud neběžel v kuse už druhou hodinu. Cítil, že má neskutečný hlad a žízeň a tak se zastavil v rámen stánku a najedl se. Pak šel do hotelu, kde se vkyoupal a okamžitě usnul. Přemýšlel, zda i ostatní takhle trénují, nebo si pobyt ve vesnici spíš užívají...Ryuu si chtěl Konohu užít spíš po zkouškách a tak trávil každý den trénováním. Druhý den se probudil a cítil, že jej celé nohy i tělo bolely, nicméně neváhal, najedl se a protáhl pořádně, aby byl schopný realizovat další trénink. Nejprve se věnoval tréninku síly, nicméně po té se rozhodl opět běhat kolem vesnice jako blázen, dokud jej jeho vlastní tělo nepřestane poslochat. Běhal různě po uličkách vesnice, vyšplhával se po stěnách domů na jejich střechy a skákal přes ně na další a další, dokud nemusel opět dopadnout na zem. V podstatě to byla takový jeho prohlídka vesnicí, i když velmi rychlá a ne zrovna přínosná vědomostně. S prudkým rozeběhem běžel proti stěně, na které se honosila hlava Hokage. Ryuu běžel rychle proti stěně, odrazil se a vyskočil na ní, chytil se jednou rukou za skalní výběžek a dal se do šplhu. Vyšplhal až na hlavu Hokage a zblízka si jí prohlédl. Pak došplhal až na samotný vrchol té skály a dal se dále do běhu lesem, který se tam nacházel. Běžel okolo vesnice zpátky dolů strmým srázem a ve vesnici se pro změnu stavil pro Dango a limonádu, které ihned snědl a vypil. Do hotelu se dobelhal, musel protřásat nohy s každým krokem, aby uvolnit bolest svalů. Opět se osprchoval a vyspal tak, aby mohl hned ráno na trénink síly. Nicméně jeho běh nic nezastavovalo, ani rozbolavělé svalstvo nebo klouby. Opět se dal do běhu skrze celou vesnici a její okolí, tektorkát však vydržel běžet mnohem déle, než první den. Proběhl celou vesnici hned několikrát, stejně tak ji i několikrát oběhl dokola. Potkával stejné lidi, ale i tak se rozhodl zrychlit, to, že dokáže běžet dlouho je super, ale ještě musel své tělo naučit respektovat jeho vlastní rychlost v delším časovém úseku. Proto zrychlil na svou nejvyšší možnost rychlosti a obíhal konohu dokola, dokud se necítil vyčerpaný. Dopelhal se rovnou do hotelu, neměl už moc náladu na to, zastavovat kdekoliv jinde.najedl se z hotelové kuchyně a opět se vykoupal a šel spát. Spal jako dřevo, v noci se mu jemně cukaly svaly v nohách, ale hned ráno si Ryuu dal pořádnou rozcvičku a protažení, aby jej vlezlá bolest a cukání svalů nikterak neobtěžovalo u jeho dalšího běžeckého výkonu. Dal si tentokrát v tréninkové oblasti nějaké sprinty na krátkou vzdálenost, ale na co nejvyšší rychlost. Vždy uběhl sto metrů a pak se zastavil. Pak dalších sto metrů a zastavil se. Ne, že by to byla nějaká závratná rychlost, ale s bolestí svalů, které čelil, bylo tohle cvičení dost náročné. Toto opakoval dokud neproběhal celou oblast, aby si dal ještě více do těla, rozhodl se sprintovat kolem vesnice, dokud neodpadne úplně. Nemělo dlouhého trvání a pomalu se plazil okolo vesnice.* Pokud dneska neskapu, tak fakt nevim už…. *Vydržel to doopravdy dlouho, ale jeho tělo prostě mělo dost, potřeboval si pořádně odpočinout….po cestě do hotelu si koupil ještě nějaké dango sebou, aby si je dal, rozvalený, zpocený a nepřevlečný, v posteli ve svém pokoji. Druhý den ráno si opět dal pořádnou rozcvičku. Aby protáhl všechny své svaly v nohách především. Nicméně se dalšímu tréninku pak už nevěnoval, pouze si protahoval nohy a ruce, aby uvolnil napětí ve svalech, které přepínal posledních několik dní.*

842 slov

Konec

*Byl nový den a Aya vstávala dřív než obvykle vstává. Bylo brzy ráno a tak i kdyby v průběhu dne mělo být teplo tak ještě nebyl takový čas kdy by ranní paprsky byli tak silný,aby se prodírali skrze okna do pokoje Ayi. Pomalu se probouzela a když si sedla tak se ještě protáhla. Vstala z postele a v koupelně provedla svojí ranní hygienu. Oblíkla si hnědý tříštvrťáky na to si vzala modrý tričko a svojí oblíbenou růžovou mikinu. Vrátila se do koupelny kde si učesala vlasy do culíku, který obvykle nosí. Cestou z pokoje si ještě vzala svojí tašku přes rameno a šla do kuchyně.*Dobrý ráno*Pozdravila svojí mamku, která tam seděla a popíjela si svojí kávu.*D-dobrý ráno*Překvapeně jí mamka odpověděla a s vykulenýma očima ji sledovala. Aya si toho všimla a u hlavy se ji objevila kapička.*No co je čas od času si taky přivstanu. Navíc dneska půjdu trénovat a je dobrý začít co nejdřív*Obhajovala svoje dřívější vstávání.*Vždyť já nic neříkám a je dobře, že jdeš trénovat je dobrý na sobě zapracovat* přikývla hlavou její mamka a Aya si začala dělat snídani. Připravila i pro svojí mamku a i tátu.*Táta je na misi?*Zeptala se, protože nevěděla jestli to má schovat do ledničky nebo to může připravit na stůl.*Jo je na misi, ale myslím, že dneska by se měl vrátit*Odpověděla s úsměvem a tak Aya jeho porci snídaně schovala do ledničky. Před její mamku postavila talíř a pak si vzala svůj podíl a přisedla si ke stolu.*Myslím,že se mi trénink asi protáhne tak na mě radši ani nečekej s večeří*Oznámila Aya svý mamce při jedění snídaně. Když dojedla sklidila svůj talíř, protože její mamka se snídaní ještě čekala. Začala si dělat svačinu, kterou si chtěla vzít sebou. Když jí dodělala svačinu si dala do tašky,kterou měla přes rameno. Ještě si vzala flašku vody a šla se do předsíně přezout boty.*Tak já letím měj se*Houkla z předsíně a vyběhla z domu. Běžela směrem do tréninkové oblasti. Během malé chvilky tam dorazila a měla štěstí, že tam nikdo nebyl.*Skvělý nikdo tu není*Konstatovala, když se rozhlédla po okolí. Rozešla se dál a pod jeden strom si odložila svojí tašku. Dneska měla v plánu něco udělat se svým Taijutsu, ale ještě před tím se musela trochu rozcvičit. Začala běhat kolem areálu a uběhla aspoň deset koleček potom začala dělat dřepy po skončení deseti dřepů se ještě protáhla ze strany do strany.*Tak a jde se na to*Řekla si a šla ke kůlu, který stál nedaleko Ayi. Dívka nízkým kopem podkopla kůl až se kůl převrhl musela ho znovu pevně upevnit do země, aby mohla pokračovat dál. Znovu zopakovala nízký kop a tím znovu kůl převrhla. Takto techniku Konoha Reppu opakovala alespoň desekrát. Když si potrénovala tuto techniku rozhodla se pro další techniku taijutsu a to Konoha Senpu. Aya udělala otočku a z ní rychlým kopem zaútočila na kůl, který se opět převrhl jako u předchozího útoku Konoha Reppu. Toto jutsu, který je založený právě na taijutsu, který potřebovala trénovat a zlepšit se v něm. Konoha Senpu trénovala další hodinu a půl dokud kůl nebyl už pořádně rozštípanej. Pak se rozhodla si dát pauzu a tak šla ke stromu kde měla odloženou tašku s jídlem a pitím. Sedla si a rozbalila svojí svačinu do který se pustila. Po pár minutách co dojedla se napila s flašky vody a ještě chvíli odpočívala. Po půl hodině odpočinku se zvedla rozhodnutá pokračovat v tréninku taijutsu. Vyhledala si další špalek, když jeden našla rozešla se k němu. Začala trénovat techniku Dainamikku Entorii. Vytáhla jeden kunai a hodila ho za špalek pak nejrychleji co uměla kopla do špalku. Ze země vytáhla svůj kunai a udělala pár kroků vzad. Opět hodila kunai za špalek a nejvyšší svou rychlostí kopla do špalku. Tuto techniku opakovala necelý dvě hodiny až když špalek byl dost okopaný přestala. Venku se začalo trochu ochlazovat a tak se Aya rozhodla jít domů. Popadla svojí tašku co byla u stromu a hodila si ji přes rameno. Nohy z těch kopů skoro necítila a tak pomalu šla domů. Po několika minutách dorazila domů ani se nenavečeřela a hned šla spát.*

Trénink techniky Kinobori no Waza
*Sluneční paprsky jen lehce vykukovaly v dáli nad stromy. Bylo brzo ráno a málokdo byl v tento čas už vzhůru a mimo svojí vyhřátou postel. Itami si nesl v náručí svačinku v podobě rýže a masa. Jeho kroky směřovaly směrem k cvičišti. Sám pořádně nechápal, co ho to popadlo, protože trénovat téměř nechodil a když už, tak povinně se svým senseiem a spolužáky v akademii. Tentokrát se však rozhodl pro individuální trénink. Jeden z důvodů bylo i jeho pošramocené ego, z nedávného pokusu o Henge no Jutsu před celou třídou. Rozhodně se už nehodlal ztrapnit před svými vrstevníky a tak pro to musel něco udělat. Vždyť je z klanu Dokusei, téměř každý člen patří k nejlepším ninjům ve vesnici. Je pravda, že oproti jiným členům neměl ani z daleka tolik viditelné hadí rysy. Jediné, čím se na něm podepsaly hadí geny, byl delší jazyk, který se snažil raději moc neukazovat a zamaskovat všemi možnými způsoby. Zrovna přemýšlel, co bude trénovat. Rozhodně se nehodlal zabývat jakýmkoliv taijustu nebo bojem se zbraněmi. To nikdy nebyla jeho silná stránka a zároveň mu to přišlo otrávené jako kamínek v botě. Chtěl se zdokonalovat v ovládání chakry, což byla naopak jeho přednost. Zároveň měl v plánu procvičovat techniku Kinobori no Waza, kterou se učili minulou hodinu. Co kdyby ho ten syčák zase vyvolal k tabuli..! Při tom přemýšlení cesta utekla opravdu rychle a po chvilce už stál před velkým tréninkovým placem.* "Taaakže, jak by řekl sensei, před tréninkem je třeba rozcvička. Jenže ten tu teď není... Takže rozcvičku vynechám a půjdu hned na věc," *namířil si to se škodolibým výrazem v tváři a kunaiem v ruce směrem k nejvyššímu stromu, co byl poblíž.* Tak jdeme na to, ať můžu co nejdříve domů, *řekl si sebejistě a bez váhání vyrazil plnou rychlostí proti stromu. Začal vypouště z chodidel chakru, přesně tak, jak to slyšel na přednášce. Udělal první krok, udělal druhý a následně i třetí, když v tom mu pod nohou začala praskat kůra stromu. Použil až moc chakry a než ve stromě stihl udělat rýhu kunaiem, tak padal k zemi. Ozvala si rána a on ležel zády na zemi. Nohy a ruka ve které držel kunai, mu naopak směřovaly vzhůru, protože se ještě v poslední chvíli snažil chycením stromu  zabránit pádu. Otráveně koukl na nebe a odfoukl si vlasy, které se mu naplácly na obličej.* "Tak to nebude taková sranda... Asi jsem se měl opravdu nejdřív protáhnout." *Po chvilce rozdejchávání pádu na zem a čištění od prachu, se odhodlal k dalšímu pokusu. Opět skončil na zádech a nejspíš nebyl ani o nic výš. Avšak tentokrát si tam stihl udělat značku, takže mohl aspoň vidět, jak bídně na tom je. Čas plinul, pokusů přibívalo a značky byly čím dál výš, ale žádná nebyla dost vysoko.* "Teď už to nemůžu vzdát," *Nepolevoval ve svém úsilí. Nic na tom nezměnilo ani to, že slunce už začínalo zapadat a on měl prázdný žaludek, protože svoje jídlo dávno snědl. Rozběhl se proti tomu stromu znovu, jako už po několikáté a následně znovu a znovu. Vrcholek byl už téměř na dosah, ale přišel jen další pád. Následoval další pokus, tentokrát byl sotva v polovině dlouhého kmene. Při dalším pokusu se už blížil k vrcholu.* "Neudělej tu samou chybu znova," *opakoval si pořád dokola. Tentokrát to opravdu vyšlo. Přeskočil na větev v koruně stromu a začal se na celé cvičiště hlasitě radovat. Byl na vrcholku. Tak bolestivou cestu domů snad ještě nikdy nezažil, ale stálo to za to. Přišel akorát na večeři, kterou sotva snědl, protože následně celý vyčerpaný usnul. Spal s úsměvem na tváři a vědomím, že ze sebe dnes vydal úplně vše.
          Konec RP

*je to už dlouho, co se Maiy potloukala po vesnici. Dneska se rozhodla pro menší rozcvičku. Oblékla se do běžeckého a vydala se na cestu. U sebe má luk a pár šípů, že si pak zajde ještě za střílet, aby potřebovala mušku. Od klanové čtvrti vyběhne vedlejšími uličkami k centru. Má nasazené brýle, aby její oči nepřitahovali moc pozornosti. Vlasy si stáhla do culíku. Když vyběhla uvědomila si, že ji jsou vidět šupiny a ochrana očí je tak nějak zbytečná, ale tak co už. Doběhla po půl hodině až k monumentů Hokagů ke schodišti na vrchol. Protáhla si nohy a vzala to po dvou schodech až k vrcholu. Tam si lehce promasírovala pálící svaly a rozhledna se. Dojde na hlavu první Hokage a rozhlíží se po vesnici. Hm. Jaké by bylo, mít tady svojí hlavu? zamyslí se. Ne že by chtěla být někdy Hokage, ale zamyslela se nad tím. Aktivuje Byakugan (-0,5 b.) a kouká se pod sebe. Chce si prohlédnout vesnický ruch, který je pod ní. Snaží se nezaměňovat na kancelář Hokage a do soukromý v bytech vesničanů. Má to jakoby v periferním vidění a tedy rozmazaně, ačkoliv stačí trochu a mohla by přesně vidět, co Hokage píše. Za ní se pohybují dvě osoby. Podle oděvu to vypadá na nějaké jouniny, kteří tu mají asi službu. Vypozoruje, že na ni koukají tak zvedne ruku na pozdrav. Oba se po sobě podívají, pokrčí rameny a také ji zamávají. Pak pokračují v cestě. Maiy tam stojí ještě pár minut, deaktivuje Byakugan a zase vyběhne. Doběhne na druhou stranu monumentu a zase sbíhá po schodech dolů. Zamíří si to do lesů tréninkové oblasti, kde jsou terče. Tam se zastaví a na pár minut se vydýchá, než se postaví proti terčům a pustí se do střelby. Ještě se trochu klepe po tom běhu a tak její střely njesou tak přesné. S každým dalším šípem je klidnější a tak i lépe míří. Vzala si s sebou jen pět šípů, tak se musí po každé sérii vydat šípy vyndat. Když už se chystá vystřelit 18. šíp, dopadne kousek od ní na zem šiška. Jak se lekla tak cukla rukou a šíp proletěl kolem terče kamsi mezi strom. Do háje. uleví si a uklidí luk. Vytáhne zbylé dva šípy z terče, zasune je o toulce a vydá se pro pátý šíp mezi stromy. Nějak se jí ho ale nedaří najít. Je tu trochu vyšší tráva a tak je nucena použít Byakugan. Normálně by to neřešila a nechala ho ležet, ale má jich jen pět. Aktivuje tedy Byakugan (-0,5 b.) a rozhlédne se. Najde ho celkem okamžitě, zároveň se ale lekne. Hluboko po zemí vidí tunel. Je to dobrých padesát metrů pod povrchem. Rychle sebere šíp a začne tento úkaz zkoumat. Nevypadá to na jeskyni, na to jsou stěny až moc rovné. Je uměle vytvořen. Hlavně jeho spletitost, délka a rozpoložení. Je tak akorát na šířku dvou lidí vedle sebe a na výšku dospělého člověka. Alespoň část. Jinde je zase vyšší, jinde širší. Jsou na něm odbočky a sem tam i zbytečný hlubší schod. ALespoň tak tři metry níž než podlaha tunelu. Vydá se po povrchu rovnoběžně s tunelem. Pohledem jde napřed a uvidí šachtu do toho tunelu. Ta se schovává pod velkým kamenem, který je na povrchu a u kterého momentálně stojí i Maiy. Kámen si prohlédne. Kamen vypadá, jakoby sem patřil, akorát pod jedním výstupkem půl metru nad zemí je otvor, do kterého se dá strčit ruka. Tam je páka, která je napojený na nějaký mechanismus. Chvíli váhá a ještě jednou si prohlédne šachtu. Přijde jí, jakoby se v té šachtě a v tunelu kus od šachty vznášel dým. Jedovatý oblak? zamyslí se. Rozhodne se pro několik preventivních opatření. Že v okruhu pětiset metrů nikdo není, tím si je jistá. Deaktivuje Byakugan a vyběhne domů. Tam si vezme k oblečení ještě rukavice, uzavřenou obuv, která jí sahá do půlky holeně. Navíc bundu, která má kapuci na stažení. Nad zadek si přidělá vak s vybavením. Defakto celou svoji kompletní výbavu. Jde zrovna skrz kuchyň, kde je na stole několik prázdných zavařovacích sklenic. Chvíli přemýšlí a tak vezme dvě s sebou. Přidá i láhev s vodou, sirky a malý štětec. Pak se teprve vrací zpět k tomu kameni. Nasadí si svoji dýchací masku. Vezme si bundu, přehodí kapuci a pořádně stáhne, aby byla i přes její obličej. Aktivuje Byakugan (-0,5 b.), strčí ruku do otvoru v kameni a zatáhne za kámen. Sleduje kolečka, pružiny a lana, jak se dají do pohybu. Kámen se začne posouvat do strany a odhalí tak vstup do šachty tunelu. Od teď musí mít Byakugan aktivní, protože její maska je speciální. Sice má naznačené oči, ale přes ně by normálně neviděla. Maska je neprůhledná. Asi metr pod okrajem už začíná plynový oblak. Maiy na kus drátu naváže sklenice, které spustí do otvoru. Chvíli je tam nechá vyset, aby se do nich dostalo dost plynu a pak je po jedné vytáhne a hned zavře. Sklenice jsou plné toho dýmu. Vzdálí se třicet metrů od šachty a rozhlédne se. Chvíli jí to trvá, ale nakonec nalezne veverku. Tři minuty se s ní honí, než jí konečně chytí. Drží jí kolem krku. Sedne si na zem, mezi chodidla bot chytne sklenici a volnou rukou jí pomalu otevře. Veverku do ní strčí a jen přiklopí, aby se dozvěděla pravdu. Nechce nechat veverku udusit bez kyslíku, chce znát reakci na plyn. Protože se plyn ze šachty nesnaží stoupat, bude asi těžší a tak se nemusí bát, že by ze sklenice utekl. Veverka se chvíli divoce ošívá, ale po chvíli začne zpomalovat. Jak nabírá do plic více a více vzduchu se její chování mění. Nejprve je divoká, pak taková lenivá. Po chvíli si začne sama kousat na tlapách až do krve. Krev, která vytéká se začne měnit na kašovitou hmotu a veverka nakonec na zástavu umírá. Takže je to nějaký druh jedu. řekne si Maiy a sklenici uzavře. Dá jí stranou. Vezme druhou a chvíli na ní kouká. Chce zjistit i hořlavost.Vezme kunai a udělá s ním o víčka malou dírku. Strčí do ní sirku, hlavičkou napřed. Další sirku kouskem drátu ze sklenic připevní k té první, hlavičkou vzhůru. Sklenici položí na pařez a škrtne škrtátkem přes horní sirku. Ta vzplane a začne se opalovat. Maiy se vydá během pryč. Byakuganem ale dále sleduje sklenici. Schová se za strom deset metrů od pařezu. Plamen mezitím přešel na první sirku a blíží se k hlavičce. Jakmile je u ní, tak hlavička vzplane silnějším plamenem. Ten se dostane i na plyn a sklenice exploduje. Exploze je tak silná, že to roztrhne i pařez na několik kusů. A to byla jen malá sklenice. Co by to udělalo s tím tunelem, to množství. Pokud to někdo slyšel, tak to bude snad brát jako trénink. řekne si. Zůstává deset minut na místě, ale nikdo se jí do zorného pole nedostal. (-0,5 b.) Vydá se tedy zpět k šachtě, ale ještě předtím vyndá výbušné lístky a nechá je u stromu, kde stála schované v dutině. Nerada by, aby se některý odpálil a spustil obrovskou lavinu explozí. Tak jak je začne sestupovat po výstupcích ze dřeva, které slouží jako žebřík. Asi na desátém schodě si všimne, že o něj vede v menším tunýlku, rovnoběžném se šachtou, lano. Když na ten schod zatlačí, lano se pohned a mechanismus v kameni ho zase posune na původní místo. Tím se v tunelu rozhostí tma. Maiy je ráda, že má svůj Byakugan. Ačkoliv to není úplně dokonalé, může vidět. Soustředění pohledu stáhne tak na svoje okolí do padesáti metrů, aby mohla dát pozor, pokud by tu byli případné pasti. Ty začnou ale celkem brzy. První si všimne na poslední chvíli. Jedna z příček žebříku je také napojená na mechanismus. Ten by ale po sešlápnutí vystřelil ze stěny kopí, které by se zapíchlo na druhé straně šachty o metr a půl výš. Prošel by nejspíš bez problému lidským tělem. Maiy přímo hrudí. O to opatrnější je momentálně její sestup.Taková kopí objeví ještě tři, než dopadne na dno tunelu. Tam si zjistila přímo pod žebříkem, kam by člověk normálně udělal svůj poslední krok, že je pohyblivý kámen a spustil by další past. Proto dopadla s roztáhlýma nohama na pevnou zem okolo kamene. Pomalými kroky se vydává vpřed jediným možným směrem. Její zvědavost je neuvěřitelná a momentálně si nijak neuvědomuje spojitost tohohle komplexu se situací ve světe. Nebo spíš o ní pořádně ani netuší. Nijak nad tím nepřemýšlela. Deset metrů před sebou vidí na obou stranách chodby několik kovových předmětu v různé vzdálenosti od sebe. Při pořádném prozkoumání zjistí, že jsou k nim natažena slabá vlákna a že se vlastně jedná o křesadlo. Pokud by za ně zavadila a zatáhla, hodí to jiskru a.... no a dál je to jasné. Velký kráter v lese. Maiy si několikrát prohlédne křesadlo, ke kterému je natažen drát nejblíž k ní a ujistí se, že je pružina jen jedním směrem. Může tak v klidu vytáhnout Kunai, chytit drát blíže ke křesadlu a přeříznout lanko. To se svěsí podél stěn a křesadlo je tak neúčinné. Tak pokračuje dál a opakuje postup u následujících šesti křesadel. (-0,5 b.) Překoná tuhle past a pokračuje pomalu v cestě, kdy kontroluje každý krok, aby nespustila žádnou past. Po asi pěti krocích se chodba stáčí napravo. Zahne za roh a najedou se začne rozjasňovat. Maiy selka, že to je oheň, ale vypadá to na nějakou fosforeskující kapalinu, která je na stěnách. V tomhle se moc nevyzná, ale i tak zůstává radši v masce a drží se dál od stěn. Podle všeho v téhle chodbě žádný dým není. Pořád jí to ale neláká, aby si odložila masku.Ovšem po chvíli jí dopadne kapka té tekutiny na kapuci pláště a musí ho rychle sundat, protože se začíná rozpouštět. Jakmile plášť pustí, chytne pečeť a pomocí Shunshinu se přesune na konec chodby. Po cestě zavadila o dva dráty, kterých si v tom spěchu nevšimla. Stěna od obdočky, kterou předtím prošla se dá do pohybu. Začne se pohybovat směrem k Maiy. Ta nemá kam jít. Pevná stěna za ní a pohyblivá míří jejím směrem. Ne že by letěla nijak rychle, ale ani pomalu. Tak do půl minuty bude u ní a rozmačká jí o stěnu. Maiy se otočí ke stěně a začne jí zkoumat Byakuganem. Podle toho, co vidí, je stěna silná skoro metr. Jen v jednom místě je kruh o průměru padesáti centimetrů, kde je stěna silná pouhých dvacet centimetrů. Maiy zaujme proti stěně postoj a začne s údery otevřenou dlaní. Používá Shotei, kdy pomocí chakry zvýší sílu úderu o 7 bodů, což jí dá rovných 12 na úder. Kamenná stěna je něco jiného než dřevěný špalek a potřebovala čtyři údery k tomu, aby do té stěny prorazila díru. Vlezla do ní a zatáhla nohu ve chvíli, kdy se pohyblivá stěna narazila do stojící. Krávo blbá. Příště se zase ser do něčeho, po čem je ti putna. vzteká se, když se postaví na nohy. Ale což, žije a je v kruhové místnosti o průměru čtyř metrů. Uprostřed stojí podstavec a na něm je nějaký svitek. Odněkud ze stropu se sem dostává světlo a tak je tu lepší viditelnost. Prohlédne si pořádně každý kousek místnosti i oblast kolem ní. Zde už žádné pasti nezaznamenává. Pomalu se vydá ke svitku. Prohlédne si jej, zatímco stojí na podstavci. Skloní se k němu a sundá si masku. Nakonec ho jednou rukou chytí, rozhlédne se a pak ho zvedne.Ovšem past přišla. Vypadalo to jako podstavec, ale kruh, na kterém ležel funguje jako váha. Vnitřní kruh podstavce se začal zvedat a pak prudce udeřil do země. Načež se začalo všude kolem Maiy ozívat praskání. No paráda. Proč ne. strčí svitek do vaku, nasadí si masku a ve chvíli, kdy se ze stropu uvolní první kámen, roztočí se. Z těla začne vypouštět chakru a všechno co na ní začne padat se odráží nebo rozpadá. Trvá to několik vteřin, kdy se to na ní hroutí. Začíná se opravdu bát, že tu zůstane. Nakonec vše utichne. Použila dohromady 9 bodů chakry, aby udržela aktivní Kaiten tak dlouho, že kolem ní zůstala vzduchová kapsa. Ta ale také není tak stabilní. Rychle složí pečeť a pomocí Mogukagure no jutsu zaleze do země. Vydá se v zemi k žebříku (-1,4 b, -0,5b) S maskou na obličeji se vynoří kousek před žebříkem, aby se vyhnula té pasti co tam je a začne stoupat vzhůru. Dojde k příčce, která předtím vchod zavírala a opět si ho takhle otevře. Vyleze na povrch, strčí ruku do otvoru v kameni a zase ho zavře. Stčí ruku opět dovnitř a chvíli tam lomcuje s pákou do stran, než se jí povede jí zlomit. Rozbije tak mechanizmus a odchází. Sundá si masku, deaktivuje Byakugan a celkem unavená se vrací domu. Tam rozbalí v pokoji svitek a snaží se v něm něco rozluštit, jenže je nějak zašifrovaný. Tak snad ti to za to stálo, blbko. zase si postěžuje. Schová svitek a jde se vykoupat. Poté zalehne o postele, ale ještě chvíli má svitek na klíně a snaží se v něm číst.*
2154 slov

KONEC

*Ráno pomalu vycházelo sluníčko a Itami se probluzel do krásného a teplého dne. Dnes se rozhodl, že půjde trénovat. V pokoji si oblékl své oblíbené modré tričko a černé ninja kalhoty s pouzdrem pro kunai na každé noze. V koupelně si učesal rozcechané vlasy. Když měl obličej alespoň trochu upravený, tak se šel do kuchyně nasnídat. Zhruba po čtvrt hodině měl namířeno k tréninkové oblasti. Poté, co tam dorazil tak batůžek s pitím, který si nesl na zádech, odložil do stínu na místo, kde by mu nepřekážel. Po pár minulých zkušenostech s nataženým svalem se rozhodl, že jako první vykoná důkladnou rozcvičku. Deset minut se protahoval a když cítil, že má uvolněné svaly, tak začal s tréninkem. Dnes chtěl trénovat zásobu chakry a tak začal skládat pečetě.* Fuuton: Kiryuu Ranbu! *zvolal a vyfoukl lehký vítr na strom, až spadlo pár listečků. Takto to opakoval celkem pětkrát, než mu začala docházet chakra. Následně si sedl, zavřel oči a začal soustředit svojí mysl. Koncentroval se a pomalu si obnovoval svojí chakru zpět. Po zhruba hodině se už cítil opět plný sil. Tentokrát se rozhodl pro běhání po stromech za pomocí Kinobori no Waza a Chakura Shotto. Běhal a skákal tak dlouho, dokud opět nezačal pociťovat únavu zapříčiněnou nedostatkem chakry. Tentokrát se před meditací najedl a poté si sedl, zavřel oči a začal koncentrovat opět chakru. Podruhé to trvalo o poznání déle, ale Itami se stále nenechal odradil a vytrval až do doby, než byl opět schopný tréninku. Jako poslední cvik se rozhodl vytvořit co nejvíce klonů mohl zvládnout. Začal se plně koncentrovat a zvolal* Bunshin no Jutsu! *kolem modrovláska se v tu ránu vytvořilo deset zcela totožných klonů. Ty však po pár sekundách Itami zrušil, protože byl už velmi vyčerpaný, čemuž napovídaly i kapičky potu na čele. Naposledy si sedl na zem, tentokrát do stínu pod strom, přímo na listí které svým Fuutonem zfoukl. Opět se začal plně koncentrovat na obnovu chakry. Bylo to mnohem náročnější, než první dva pokusy a stejně tak bylo náročnější nenechat se vyrušit ničím kolem něho. Pomalu se začínal zvedat vítr, který s sebou táhl mraky plné vody. Itami začal cítit, jak ve vzduchu stoupá vlhkost.* Bude pršet, *pomyslel si se zavřenýma očima. Nebylo času na zbyt, ale zároveň věděl, že se tím nesmí nechat rozhodit. Po hodině opět vstal na nohy. Tentokrát už cítil únavu ve svalech a nedostatek chakry. Po opakované meditaci už nebyl schopný obnovy na 100%, ale i přes to mu to stačilo na to, aby bez problémů dorazil domů. Stihl dorazit jen tak tak, protože před jeho domem mu pomalu začínaly dopadat malé kapičky na ramena. Ten den už žádné další aktivity nepodnikl a nechal svaly odpočívat.*
Konec RP

*Vstával stejně jako každé ráno. Dnes měl mít volný den a tak si užíval dlouhé protahování v posteli. Když ho teplíčko z pod deky omrzelo tak se šel do koupelny umýt. Dal si rychlou sprchu, vyčistil si zuby, rozčesal své středně dlouhé tmavé vlasy a upravil je do nějakého reprezentujícího stavu. Poté se šel obléci. Vzal si své modré tričko, pevné boty a ninja kalhoty s pouzdrami na kunaie. Další pouzdro, které obsahovalo zbývající veci, jako shurikeny, další kunaie či výbušné lístky, si připevnil nad zadek. Následně se šel nasnídat. U stolku se sešel jak se svým otcem Itamonem, tak i rudookou starší sestou Mayumi.* Dobré ráno, *pozdravil s úsměvem, když si přisedal k nim.* Dobré ráno, *odvětili oba dva ve stejný moment. Následně se modrovlásek usadil a najedl se i s celou svojí rodinou. Po jídle vyrazil v tréninkovém oblečení ven do Tréninkové oblasti 51. Ten den chtěl trénovat zásobu chakry. Když přišel na zmiňované místo, tak si položil vak se svačinkou a pitím ke stromu. Následně se šel důkladně protáhnout. Začal od hlavy a postupně pokračoval rukama a trupem, až skončil u nohou. Hned jak dokončil rozcvičku tak se pustil do tréninku. Začal se soustředit a použil techniku Fuuton: Kiryuu Ranbu, proti nedalekému, zhruba 10metrů vysokému stromu. Lehký náraz větru způsobil, že se větve stromu lehce otřásly a spadlo z něho nepatrné množství lístečků. Itami chtěl shodit však úplně všechny a tak použil techniku znovu. Tentokrát s větším vypětím chakry a soustředění. Naraz do stromu byl opravdu silnější a stejně tak i větší počet pomalu padajících listů. Vítr dokonce lehce rozvířil prach na zemi, který se tam po několika dením suchu, které nebylo pro podzim obvyklé, usadil. Některé zelené plátky však stále odolávaly a tak chlapec musel přidat ještě víc. Z hluboka se nadechl, zavřel oči a opět použil proti stromu tu samou techniku. Tentokrát úspěšně a větve stromu zůstaly dokonale holé. Toto opakované používání fuutonu se však podepsalo na chlapcově vydrži. Ten z hluboka oddechoval a při tom se mu pomalu orosilo čelo potem. Šel se proto napít, aby doplnil ztracené tekutiny. Usedl a zády se opřel o kmen stromu. Zavřel oči a pomalu přešel do stavu meditace. V tu chvíli se soustředil pouze na vstřebávání chakry z okolí a na přítomný okamžik. Nesměl se nechat ničím rozptýlit, a tak ho ani hlasy, které slyšel někde v dáli nevyvedly z tohoto klidného stavu. Nasával čistý a voňavý vzduch podzimu, který se za pár desítek dnů přehoupne do zimy. Pomalu cítil, jak se jeho chakra obnovuje. Bylo těžké vydržet jen tak nehybně sedět a zvláště po dobu několika minut, které se nakupily do takového množství, že tvořily necelé dvě hodiny. Když Itami cítil opět plnou sílu, tak otevřel oči, vstal a šel pokračovat v tréninku. Tentokrát však zvolil fyzický trénink, kdy si dal 30 koleček kolem celého areálu. Hned jak doběhl, tak začal pěstma mlátit do treninkových dřevěných panáků. Po 300 úderech se dřevo začínalo místama barvit do krvavě rudé, způsobené rozmlácenými kloubami.* ,,Ruce dostali už dost zabrat. Teď jsou na řadě nohy," *pomyslel si v duchu mladičký genin a začal do panáků kopat. Zvolik si stejné množství jako u úderů rukou. Když dokončil i toto cvičení, tak se mu noha začala pomalu, ale jistě zbravovat do fialova. To ho však nesmělo zastavit a tak si dal v pomalejším temtu dalších 10koleček kolem areálu. Když dokončil běh, tak si opet vlezl pod strom, usadil se a začal meditovat. Tentokrát musel snížit tepovou frekvenci na minimum a uvést tělo do klidového stavu. Bylo to mnohem náročnější a zabralo to také více času, než v prvním případě. Když se mu to však povedl, tak se opět začal koncentrovat na přítomný okamžik. Poslouchal zpěv ptáků, který uklidňoval jeho myšlenkové pochody. Stejně tak mu i čas utekl mnohem rychleji a to i přes fakt, že musel meditovat podstatně déle, než v prvním případě. Opět otevřel oči a přešel na třetí fázi. Vyskočil na větvi na stromě o který byl před chvilkou opřený. V ten moment se houpal ve vzduchu jako opice a celou jeho váhu nesly pouze jeho horní končetiny. Následně začal dělat přítahy. Měl v plánu jich udělat zhruba 50 a tak bez zbytečného čekání začal. Z počátku vyhoupával hlavu nad výšku větve, o kterou byl zavěšený, bez problémů. Bohužel pro něj se jeho temto s přibývajícími přítahy pomalu zpomalovalo a unavené ruce bolely čím dál více. Po překonání toho kritického momentu přišlo stádium, kdy si mozek zvykl na přicházející bolest a přestával jí vnímat. To Itamimu dodalo potřebné zbytky sil, aby toto cvičení úspěšně dokončil. Konečně se mohl pustit větve. Dopadl nohama na zem a protáhl si "dřevěné" ruce, aby se mu opět dostatečně prokrvily. Nebylo však proč čekat a aby ulevil rukám, tak začal dřepovat. Naplánoval si následující serii 10drepů na právě noze, 10 na levé a 20na obou zároveň. Tuto serii poté pětkrát zopakovat. Sice to byl nápor na svaly, no rozhodně o poznání menší než cvičení minulé. Když cvičení dodělal, tak si šel opět sednout ke stromu. Tentokrát však nešel meditovat nýbrž sníst připravenou svačinku a doplnit potřebné tekutiny. Přijaté živiny následně přetvořil na chakru, kterou postrádal a mohl přejít do "cílové rovinky" celého tréninku. Itami se začne plně soustředit a použije BUNSHIN NO JUTSU. V tu chvíli se kolem něho zjeví 8 totožných klonů, které se po chvíli rozplynou. Následně to chlapec zopakuje. Zaujme pevný postoj, zavře oči a použije BUNSHIN NO JUTSU. Opět se kolem něho zjeví jeho kopie, které po chvilce zmizí. V tu chvíli už začne Itami pociťovat jistou dávku únavy a proto použije tuto techniku naposledy, aby se dostal na svůj chakrový limit. Tentokrát se kolem originálu vytvoří jen malá hrstka nepřesných klonů, která značí únavu modrovláska. Ten si poté sedl ke stromu, opět se opřel zády o jeho kmen a započal finální meditaci. Se zavřenými oči však vysílením a unavou usnul. Když se opět probudil, tak už sluníčko zapadalo daleko za obzorem. Vzal si proto svůj batoh, ve kterém měl věci a vydal se zpět domů. Hned jak dorazil, tak si šel vzít něco k jídlu, rychle se najedl a šel do svého pokoje, kde se svékl do trenek a s bolavým tělem šel spát. Tím končil jeho produktivní tréninkový den.*
Konec RP

*Měl to být klidný den a přesně tak také začal. Ráno už oknem prosvítalo sluníčko přímo do Itamiho postele. Když mu paprsky zasvítily do obličeje, tak se jen nevrle překulil na bok. Tento uhybný manévr mu "koupil" sotva pár minut, než ho sluníčko opět doběhlo. To už chlapec nevydržel a s lehce naběhlou žilkou na čele se posadil. Sluníčko jakoby stále nabíralo na síle a tím mu říkalo, že se dnes ráno prospal až dost. Itami proto vylezl z postele a šel se do koupelny umýt. Když byl umytý, tak se oblékl do svého klasického oblečení v podobě modrého trička, pevných bot a ninja kalhot s pouzdrem na kunai. Do vaku nad zadkem si vložil zbývající kunaie, nějaké shurikeny, výbušné lístky a svitek obsahující jeho novou loutku, kterou se stále učil krůček po krůčku ovládat. Dal si rychlou snídani a vyrazil ven. Pomalu šel ulicí nedaleko akademie, když v tom ho vyrušil povědomí hlas.* Není to náhodou Espere? Dlouho jsme se neviděli. *Itami se za tím hlasem ihned otočil, aby zjistil komu patří. Tam spatřil jeho bývalého spolužáka. Zelené dlouhé vlasy, červený oblek podkreslený nízko položeným tónem hlasu, který by nejednoho člověka sváděl k myšlence, že má tento mládenec vadu hlasivek. Avšak kdo ho znal, tak moc dobře věděl, že to tak není. Vždyť už v akademii to byl miláček třídy a především pěkných holek, které se u něho neustále motaly. Byl to svým způsobem genius nepatřící do žádného z větších klanů ve vesnici. Proto by jeden řekl, že bude v Itamiho očích považovaný za někoho podřadného, jako to měla převážná většina členů klanu. Opět by se však mýlil, jelikož to byl na svůj věk nadprůměrný uživatel taijutsu a kenjutsu. Dokonce tak nadprůměrný že byl v tomto ohledu nejlepší ze třídy. V čem naopak nevynikal bylo ninjutsu, ve kterém exceloval právě Itami. Byli jako světlo a stín. S úplně odlišným bojovým stylem a povahou, avšak se stejným cílem, patřit k nejsilnějším ninjům v Konoze.* Co chceš Hanzo? *zeptal se ho modrovlásek.* Vždyť to je jasné. Chci si poměřit naše schopnosti. Nemůžu přeci dopustit, aby jsi po splnění geninských zkoušek usnul na vavřínech. Navíc to můžeš brát jako krásný trénink, *odpověděl mu s úsměvem na tváři.* Porazím tě jako vždy a kdekoliv, *sdělil mu Itami sebejistě, aby ho trochu vyprovokoval.*Pokud se nepletu, tek poslední souboj jsem vyhrál já, *ukázal na sebe Hanzo prstem a následně si poklepal na hrudník. *Tak to by jsme měli dát věci do pořádku, *usmál se modrovlásek vyzívavě.*Pojďme na tréninkový plácek... * Když tam došli, tak si stoupli proti sobě ve vzdálenosti asi 20metrů. Zatím na sebe beze slov koukali a vyčkávali na první pohyb. Ten přišel od Hanza a jak se dalo očekávat, vystartoval pomocí SHUNSHIN NO JUTSU přímo proti modrovláskovi, aby se dostal na blízko kvůli svému taijutsu.* ,,Je rychlejší, než si ho pamatuju z akademie," *vylekal se Itami. Nejhorší zpráva na tom všem byla, že Hanzo nevynikal v rychlosti, nýbrž ve velké síle. Ihned zaútočil svojí pěstí Itamimu na břicho. Tento silný úder, který Itami nestihl vykrýt, ho odhodil do zadu. V tu chvíli si modrovlásek připadal, jako kdyby dostal do břicha kladivem. Teď byla řada na něm, aby ukázal, jak od geninských zkoušek zesílil, ale měl vůbec jak? Rozběhl se proti svému o dost fyzicky zdatnějšímu soupeři a vytvořil 4 klony (BUNSHIN NO JUTSU)* To si vážně myslíš, že mě na takové základní techniky porazíš!? *zakričel Hanzo sebejistě a skočil po jednom z klonů. Nebyl to však originál a tak jím jen proletěl. Tohoto zaváhání chtěl Itami využít a v moment, kdy se na něho Hanzo podíval, tak na něj seslal své genjutsu KANASHIBARI NO JUTSU. Hanzo v ten moment omamený zkameněl a zůstal stát na místě. Itami měl pouze pár sekund, aby zaútočil a tak vyslal přesně miřený úder pěstí proti protivníkově tváři. Ten byl úspěšný a zároveň fungoval jako "budíček", který dostal Hanza z tranzu. Čerstvě probraný chlapec si všiml, že z druhé strany mu na hlavu letí další úder. Tomu se však stihl skrčením vyhnout. V ten moment podkopl Itamimu nohy (KONOHA REPPŪ), zvedl se a z otočky poslal další kop mířený na ležícího chlapce. Itami se jen tak tak stihl převalit a Hanzova noha skončila pouze vražená v zemi. V ten moment byl Itami na všech "čtyřech", jako kdyby napodoboval psa. Hanzo s úsměvem a chutí zničit vše co mu přijde pod ruku jen přihlížel a těšil se na další útok.* ,,Není možnost, jak bych se k němu mohl bezpečně dostat, natož ho ohrozit. Moje ninjutsu není dost silné, aby překonalo jeho taijutsu. Je jen jediná možnost..." *modrovlásek vytáhl z pouzdra svitek, rozvinul ho a uvolnil pečeť na něm. Když zmizela pára, kterou onen svitek vytvořil, tak před Hanzem stáli dva modrovláskové. Jeden skutečný a druhý jako dřevěná loutka.* Co to má znamenat? Co to je za divnou techniku? *podivil se Hanzo. Neměl však moc času na jakékoliv myšlenkové pochody, protože v ten moment už proti němu vystartovala loutka s drápy na pravé ruce. Vyhl se prvnímu seknutí a protiútokem kopl loutku do břicha. Jediné, co slyšel bylo nepatrné prasknutí dřeva posílené o kovový plát. V ten moment mu druhý útok drápy projel přes prsa a nehezky ho škrábl.* Už to vidím... Musím zaútočit na toho, kdo tu věc ovládá! *řekl Hanzo a s krvavým šrámem se vyhl třetímu útoku drápy. Oproti předchozí situaci však nezaútočil na loutku, ale na Itamiho samotného. Itami se sice pokusil úder kolenem na žebra vykrýt, ale neuspěsně. Koleno narazilo na žebra a najednou oba protagonisti uslyšli prasknutí kosti (zlomené žebro) Itami rychle pomocí chakrového lanka uvolnil spoj na ruce loutky a samotnou rukou ve které byly zabudované drápy probodl Hanzovi nohu. Ten v reakci na bolestivý podnět zaváhal a tak modrovlásek ještě přidal další úder pěstí na tvář. V ten moment oba dva padali k zemi. *Asi jsme to s tím tréninkem trochu přehnali, *řekl Itami ležící na zemi.* Nemůžeš vstát. Myslím, že jsem vyhrál, *odpověděl Hanzo.*Vždyť taky nemůžeš vstát! *začali se oba dohadovat, kdo souboj vlastně vyhrál.*
Konec RP