Zámek Kikyo

*Viete si predstaviť aké to je? Celé dni sa slniť, sluhovia vám nosia jedlo, vy si len tak vylihujete , hompáľate nohami čo si veselo pospevujete? Hovorí sa tomu životná zásluha. Za vaše činy, myšlienky, pomoc vo svete. Ľudia na takéto niečo obvykle musia naozaj tvrdo drieť, celý život sa plahočiť a potýkať sa so všetkými stránkami nástrah, ktoré zo sebou prinášajú všetky nové dni a noci. Ja som však špeciálny prípad. Od mala mi matka hovorila, že som šikovné dieťa a jedného dňa urobím naozaj veľké veci. Aj som ich urobila! V rekordnom čase. Dosiahla som to všetko vo veku 22 rokov. Mám útulnú celu s výhľadom na západ slnka, takže celé poobedie keď unavene otvorím oči na mňa už svieti obedné slniečko preklápajúce sa na druhú stranu horizontu. Na malom stolíku vedľa prične ma už čakajú raňajky, ktoré som od lenivosti a únavy nezjedla ráno plus obed- ešte teplý. Sluhovia alias strážnici sú asi taký milí ako v každom veľkom panstve. Navonok sa budú tváriť ako najoddanejší a najvernejší, ale vnútri sú to úplne iné osobnosti. A vďaka nebesám za to! Práve dnes – viem to vďaka preškrtnutej poslednej čiarke od brúseného kameňa na stene- je deň kedy máme povolenú vychádzku. Vraj kvôli udržaniu si čistej mysle aby nás nenapadlo spáchať samovraždu, a jeden z milých sluhov- strážcov ma bude sprevádzať k viacerým sluhom- strážcom a tí ma budú sprevádzať na nejakú trasu. Spolu sa so mnou bude prechádzať asi 10 fešných chlapov. Dámy vravím vám, blahobyt záleží vždy na uhle pohľadu. Ale keďže aj dobrého veľa škodí, dnes som sa rozhodla ukončiť pobyt na tomto krásnom mieste z jednej strany obmývaného morom a z druhej strany obklopenom ríšou lesov žijúcich svojím vlastným životom. Jediné čo mi v tom bude brániť bude deväť chlapov – pretože jeden sa nechal podplatiť- a veľký kamenný múr siahajúci do výšky štyroch metrov. Nikto sa k nemu ešte ani len nepriblížil pretože dvor je prísne strážený a je tam len jedna jediná hlavná brána. Najlepší čas kedy sa k nemu môžem pokúsiť dostať je keď ma budú prevádzať medzi podzemnými celami a pracovným parkom. To ma bude viesť podplatený strážca takže mi uvoľní jednu stranu okov spájajúcich mi nohy a ruky, tak teda budem schopná bežať. Využiť reťaze a okovy na nich visiace ako zbraň mi napadlo až neskôr, ale našťastie stále dostatočne včas. Potom je to len na mne. Na vychádzku si neberiem topánky aby som sa mohla síce bolestivo ale zato účinne po bráne vyšplhať na okraj múru a po ňom prebehnúť až k časti kde z múru môžem zoskočiť do vody a nechať sa unášať prúdom, či zaplatenou loďou. Preto všetko teraz vstávam na znamenie strážcov aby sme sa pripravili a nechávam sa vyviesť na svetlo. Usmievam sa. Povýšenecky- pretože mi to pomôže zakryť rozrušené nádychy a výdychy.* Thea Winstier! *Zaznie moje meno a vo mne sa prebúdza beštia, ktorú sa tu snažili štyri roky skrotiť. Už len pár krokov a cítim ako sa mi okovy povolili vďaka strážcovi, ktorý sa tvári, že ma silno drží a tlačí pred sebou cez dvor. Všetci moji strážcovia sú ovešaný zbraňami, ale mňa trápia len tí v strieľňach s kušami a šípmi založenými a namierenými na mňa.* Správaj sa slušne! *Posledné slová ako signál oznamujúci, že teraz bude všetkým jasné, že nie som spútaná, pretože ma strážca sáca a ja sa potácam dopredu, prekladám si ruky aby som rozmotala reťaze a rozbieham sa skrčená skáčuc ako besná srna zo strany na stranu. Vždy mi tesne za pätami presviští šíp zabodávajúci sa do zeme. Ale začína ma podporovať symfónia hnevlivých výkrikov aby ma chytili, zabili, stiahli z kože a tak podobne. V rozbehu odstrkávam posledného strážcu predo mnou a reťaze v rukách naťahujem tak aby som ich mohla rýchlo presúvať v lete pri zásahu ďalších rútiacich sa k bráne. Chýba mi už len pár metrov, ktoré hopkom zdolávam a pri otočke odrážam reťazou šíp mierený priamo medzi moje lopatky. Môj pohľad zrejme neubral na krvilačnosti, pretože majiteľ kuše ju pri strete s mojimi očami od strachu náhle pustil. To je tá sekunda, ktorá mi stačí na prvý záchytný bod a potom sa už len driapem čo najrýchlejšie s búšiacim srdcom až v ušiach a trieskami dreva zabodávajúcimi sa mi do chodidiel. Stojí to však za to, už som na múre a hneď čo chytím rovnováhu rozbieham sa po plánovanej trase, ale ... je mi jasné, že to nestíham. Počet vypustených šípov na chvíľu zatieni oblohu a ja mám len jednu možnosť. Skáčem dole medzi riedky lesný porast kríkov a stromov v blízkosti múra a nepekne dopadám cez rameno v kotúľ. Cítim škaredú bolesť nárazu, ale viem, že sa nemôžem zastaviť pretože brána sa so škrípaním otvára a rútia sa z nej dozorcovia červení v tvári hnusne vyvolávajúci moje meno s vyhrážkou nepeknej smrti na mieste. Našťastie som od nich dosť ďaleko aby som mala možnosť niečo vymyslieť. Pozviecham sa na nohy a prikrčene ale zato poriadne využívajúc rovnováhu bežím rovnou čiarou preč od múru, preč od vezenia a preč od každodenného zaobstarania. Naobliekaný a ozbrojení strážcovia sú ťažkí a tak mám výhodu nie len v rýchlosti ale aj výdrži. Na tomto slnku bude pre nich o chvíľu peklo bežať tak vytrvalo a preskakovať korene obrovských stromov a do toho, ja len bežím, oni musia premýšľať ktorým smerom som sa vydala a kam sa môžem dostať. Ja len nasledujem vidinu voľnosti a pomsty za všetku krivdu a neprávosť. Nevravím, že som svätica a nezaslúžim si trest, ktorý mi bol pridelený, ale obvinili ma z úplne iných vecí, ktorých krv si zo svojich rúk zmývam týmto útekom, pretože im najprv nájdem vraha, ktorý na mňa hodil jeho skutky a aj kopu ďalších ako splátku za skutky moje vlastné. Nemyslite si, že to väzenie je lahôdka z ktorej sa ľahko uteká tak ako to práve robím ja. Je to najhoršie obávané miesto pre najhorších z najhorších a predsa sa tu akosi stav ostrahy zhoršuje. To však nie je všetko. Zneužívanie väzňov, týranie, bezdôvodné mučenie... Chýba tomu spravodlivá ruka. A ja sem tú spravodlivú ruku zoženiem. Pretože som to sľúbila všetkým spoluväzňom, ktorý sú sem už občas posielaní len preto aby sa naplnili kvóty. Verili by ste, že sa môžete dostať do väzenia aj preto, že žijete na kúsku pôdy o ktorý sa naťahujú dve kráľovstvá a ani jednému nevyhovujete, pretože ste potenciálny zradca? Tisíce ľudí je tu len z tohto triviálneho dôvodu a že tu sú aj triviálnejšie! Cestu v úvahách mi opäť prerušuje číhajúca hrozba. Na to aby som to vyhodnotila však nemám dosť času pretože ma z nôh zráža maskovaný chlap pri dopade mi okamžite zapchávajúc ústa- akoby som sa snažila kričať. Blbec sotva lapám po dychu. Ostávam teda v pokoji ležať na jeho hrudi až kým v okolí nepočuť utekať ťažké kroky, no hneď po tom naťahujem okovy a útokom ich vysielam do tváre či masky toho chlapa. Môj útok je však blokovaný šípom, ktorý sa cez oko v okove zabodáva o strom, ktorý máme za chrbtom aj s mojou rukou , ktorá je k časti stále pripútaná.* Zbláznila si sa? *Zasypí na mňa ďalšia postava z koruny stromu naproti a mieri na mňa ďalší šíp zatiaľ čo chlap spodomňa ma zhadzuje a dostáva sa do bezpečnej vzdialenosti vyťahujúc obe ruky do obranného gesta.* Prišli sme ti pomôcť! Sme rebeli proti kráľovstvu. *Predstavujú sa mi nahnevaným šeptom obaja neznámi.* Ako som to asi mala vedieť? Mali by ste to mať niekde viditeľne vyšité. *Odhundrem im naspäť a naťahujem sa po šíp aby som ho zlomila a oslobodila sa. Šla by som aj na nohy, ale najprv si musím vytiahnuť triesky z krvácajúcich chodidiel- aspoň tie najväčšie a viditeľné.* Vec sa má takto... po celom kráľovstve sa vie ako funguje zákon spravodlivosti a sledujeme veľmi pozorne kto sa dostáva do väzenia. V podstate je to miesto medzi životom a smrťou- utrpenie. Trpí tu ale mnoho ľudí nevinných. Napádame vozy, ktoré sem dovážajú novú várku väzňov, máme sieť po celom kráľovstve aby sme sa snažili zmariť každý čin nespravodlivosti. Vieme kto si a aj keď sme ťa videli utekať len náhodou sme si istí, že nám môžeš poskytnúť dosť informácií, ktoré by nám pomohli. Zrejme nechceš vo väzení tráviť viac času preto máš na rozhodnutie len túto chvíľu. Pomôžeš nám a my pomôžeme tebe z tejto šlamastiky, alebo ťa tu necháme a rieš si to sama. *Nie som si istá, ktoré slová ma prekvapujú viac. Či tie o povstaleckom rebelskom hnutí, ktoré sa zrodilo presne v duchu myšlienok, za ktoré som ochotná bojovať alebo tie o ponúkanej pomoci.* Platí! Dostaňte ma odtiaľto!

Rozprávaš o tom tak akoby si to bola ty kto toto dobrodružstvo prežil! *Vynorí sa z tieňa postava s dosť hrubým hlasom na to aby prehlušil veselú hudbu muzikantov hrajúcich v rohu oproti cez veľkú miestnosť, ktorá je dnes na prasknutie plná ľudí, stolov s dobrým jedlom a sudmi dobrého vína.* Vieš, že potulní muzikanti majú právo zvoliť si štýl akým príbehy prerozprávajú, či prespievajú? *Obrní sa mierne nahnevane malá, no veľmi pekná mladá žena rozprávajúca príbeh skupine bojovníkov, ktorí sú príliš unavení na to aby oslavovali s takou vervou ako mladí za ich chrbtami.* Mne sa ale nepáči ako si to okresala. Bolo to oveľa napínavejšie, plné šťavnatých hlášok, ktoré ladia Theinej osobnosti ako úsmev ladí každej žene. A mňa osobne si opísala len ako nejaké hovado, čo narýchlo na niekoho mieri lukom s nasadeným šípom a na stretnutie rozpráva o politickej situácii v celom kráľovstve! *Zamračí sa postava z tieňa a len čo sa pomalým krokom priblíži do svetla jeho ostro rezané tvárové črty vyženú pokrytecký úsmev mladej rozprávačky. Muž si prisadne obkročmo cez stoličku s operadlom pred sebou aby sa mohol oprieť. Všetka pozornosť sa sústredí naňho. S rozvahou všetkým kývne na pozdrav a v skupine je hneď badať akúsi úctivú energiu vznášajúcu sa okolo.* Len si myslím, že na počesť niekoho kto obetoval nie len rebelom ale aj všetkým ľuďom v neprávosti celý život, si zaslúži aby o dni kedy sa to všetko začalo bol rozprávaný príbeh pravdivý a detailný, bez urážok, frašky či skratiek. Len sa pozrite okolo! *Muž vstane a ukazujúc celou dlaňou na celú miestnosť a mysliac tím nie len tú, ale celý svet, ktorý sa postupne mení, zvýši hlas natoľko, že muzika stíchne a všetka pozornosť ľudí v sále sa obráti naňho. Kútikom oka muž zachytí pohyb príliš opatrný na panujúcu náladu a usmeje sa. Od najbližšej osoby si nechá naliať pohár vína a pokračuje.* Za všetko toto vďačíme žene, ktorá si prešla neľahkými úskaliami. Žene, ktorú nezlomila bolesť, krivda, neprávosť ani ťažké bremená osudu. Žene, ktorá nás udržala pohromade, rozšírila naše rady a zocelila našu vôľu. *Tváre všetkých okolo sú napnuté v očakávaní búrlivého zavŕšenia prehovoru, no mužov hlas náhle znežnie tak neuveriteľne krásne, akoby rozprával o svojej vlastnej dcére. A je na ňom vidno nie len hrdosť ale aj ozajstnú radosť. Pohár s vínom zdvihne o čosi vyššie a zapozerá sa do davu kde je dobre zamaskovaná jeho hrdinka.* To všetko vďaka žene, ktorá nás po najväčších úspechoch musela opustiť, aby na nás neuvalila trest za prehrešky, ktoré sme v neľahkých dobách museli vykonať. A aj keď dnes na oslavu jej vlastného sviatku v kruhu najbližších nemôže prísť a oslavovať tak okázalo ako si zaslúži, nech vie ako veľmi sme na ňu hrdí, akí sme jej vďační! *Dav zborovo prikývne a dvihne čaše vysoko na znak úcty a pripíjania si na jej zdravie. Tajomná žena nenápadne v dave upustí priechod svojim citom a v kútiku oka sa jej zjaví slzička, no tiež dvihne času vína zhrabnutú narýchlo zo stola na pripitie si na svoje úspechy so svojou rodinou, v deň kedy sa oslavuje jej príchod na svet.* Pripíjam na hrdinku Theu Winstier! Všetko najlepšie levica! *Dav zvolá ako ozvena to isté a po chvíli sa zábava znova pozvoľna rozprúdi. Len muž po odložení pohára zostane stáť s očami blúdiacimi v dave a smutným výrazom osamelého vlka zatiaľ čo maskovaná Thea sa so slzami aj úsmevom opäť vzďaľuje od svojej rodiny, lásky aj celoživotného úspechu. Je naozaj ťažké vyrovnávať sa s osudom a uvedomiť si, že po úspechu aj tak príde zradný pád. Zostávajú na vás rovnako ako na ňu len spomienky, príbehy, odkaz a stopy chodidiel, ktoré padajúci dážď onedlho rozmaže na nepoznanie.*

*šestá hodina večer. Maiy je na cestě k domu, kde se podle svitku schází jistá skupina lidí. Nastal čas zjistit, o co vlastně pořádně jde. Oblečena je v černém. Kalhoty, triko i mikina s kapucí. Vlasy má stažené do copu pod mikinou, sundanou čelenku a vzala si černé brýle místo obvyklých bílých. Má s sebou luk s šípy. Obojí má v toulci stažené přezkou, aby jí to nevypadlo, kdyby běžela, nebo byla vzhůru nohama. Kalhoty mají několik kapes, ve kterých má část svého vybavení. Od každého polovinu (u lichých zaokrouhleno dolu), kromě drátu. Ten má všechen. Má to poskládané tak akorát po kapsách, aby jí to nepřekáželo. Na zadku má v malém vaku plynovou masku. Wakizashi má pod mikinou na zádech, rukojetí dolu, aby jí mohla popřípadě vytáhnout. Ulice už začínají být prázdné, ale ona přichází přesto postranními uličkami, popřípadě parky nebo po střechách. Dostane se k domku v půl sedmé a schová se ve stínu domu před ním. Aktivuje Byakugan a prohlédne si pořádně celou budovu i její okolí. Hledá případné pasti. Projde si každou píď domku, co by tak mohlo zaujmout její pohled, nebo jí k tomu něco říci. Ovšem hledá i cestu dovnitř. Pokud v okolí nejsou pasti, vydá se až k domu. Prohlédne si všechny vstupy a výstupy domu i jestli to nemá nějakou únikovou cestu podzemní. To vše potřebuje nejdřív zjistit, než by se mohla pokusit o další kroky.*

Npc: *Mayi v tom domu může vidět nějaké pasti v nějakých šuplících, které kdyby otevřela spustila by nějakou tu past ale ne jen tam ale i v nějakých skřínkách apod. Sice tam pasti jsou ale kromě toho tam nenajde jedinou užitečnou věc, kterou by mohla prozatím najít, vidí prostě zcela běžný domek bez nějaké zvláštnosti (až na pasti). Dostat se tam dá samozřejmě dveřmi ale ty jsou zamčené a okna zavřená ale je tam komín, kterým by se mohla dostat do špinavého krbu uvnitř. Podzemní chodba tam není také žádná. *

*trochu jí zklamalo, že tam toho moc zajímavého nenašla. Zbývá jí patnáct minut. Prohraje si s okny, aby se dala otevřít jen na deset centimetrů. Domek vypadá stařec, tak to nebude nic neobvyklého. Okolo dveří si zase natáhne drát, který podél stěny táhne až ke komínu tak, aby nebyl vidět. Druhý konec je u západky, aby až lano napne, nešli dveře otevřít. Jinak na normální otevírání to žádný vliv nemá. Sedne si pak ke komínu a čeká. Během pár minut by měli dorazit ti, co tu viděla posledně. Sama si hlídá okolí pomocí Byakuganu do vzdálenosti 500 metrů, aby jí nikdo neviděl. Říká si, že se mohla trochu více obléknout, že je dneska večer celkem zima.*

Npc: *Když padne 7 hodina večer dorazí tam dvě osoby (do domu). Oblečeni jsou zcela běžně a žádné zbraně nemají, což by mohlo napovídat že nejsou Shinobi ale Mayi vidí díky Byakuganu odhadové množství chakry a může vidět že každý z nich má daleko více chakry jak ona sama… což vypovídá o tom že Shinobi to skutečně jsou a ne zrovna nějaké slabé sračky… spíše naopak. Stoupnou si tam k takovému stolu co je uprostřed místnosti (domu) a jeden z nich tomu druhému začne povídat různé věci (nic zajímavé) ale poví mu něco o tom že se pod vesnicí skrývá skrýš a že bez klíče, který má se tam nedostane. *

*když se blíží dvě osoby, dost ji zaskočí množství chakry, které mají. Ti jsou úplně jinde než já. Pokud bych je nedostala překvapivým útokem, je po mně. proletí jí hlavou. Nechá prozatím dveře volné a pomocí Byakuganu jim odezírá ze rtů. Něco málo sice slyší z komína, ale není to úplně ono. Takhle si krimi přidá ještě čtení ze rtů. Klíč jo? řekne si a začne si toho muže prohlížet lépe, aby se podívala, kde ten klíč tak má. Prohlédne si i veškeré jejich věci co mají u sebe, hlavně ten, co žvaní o klíči, jestli třeba u sebe nemá něco, co by jí napovědělo, kde se ta skrýš je. Ačkoliv by jí možná našla asi jako ten tajný tunel, ale tak proč si to případně neulehčit.*

Npc: *Nemá sice přesné instrukce o tom kde se ta skrýš nachází (ten co tu očividně provází nováčky -> jméno Indra) ale za to má u sebe k boku připevněný svazek klíčů a celkem pevně. Ještě dává různé osobní otázky na toho druhého, jako kdyby si ho chtěl proklepnout než mu dá přesnou lokaci té skrýše. Mezitím vytáhne takový svitek (pečetící -> Kuchiyose Tobidougu) a oznámí mu že se uvnitř nachází takový balíček věcí co bude potřebovat a tou je místo vstupu do té podzemní skrýše pod Konohou a klíč k těm dveřím ale prozatím mu to nedává. *

*Teď začíná být Maiy docela v trapu. To z toho nedostanu, ani kdybych se zbláznila. proletí jí hlavou. Našla pohledem nějaké klíče taky. Přes to všechno musí nejdřív vymyslet, jak to všechno získat. Teď nemůže ale udělat nic. Potřebuje více informací a jsou tu teprv sotva dvacet minut. Po celou dobu na střeše se nehýbe a čeká na vhodnou příležitost. Vymyslela už nějaký způsob, jak je možná dostane. Ale chce to více informací. Mnohem více informací. Ukládá si do paměti veškeré informace, které si mezi sebou předávají.*

Npc: *Nadále se tam baví o věcech ohledech různých informací apod. Postupně uplynulo už dost času (a ne 20 minut) a tak se tam baví už asi tak něco přes hodinu (čas: 20:09). Mezitím Indra už toho co tam přišel pošle pryč s instrukcemi na odpečetění věcí ze svitku a ten se vydá ke dveřím, které otevře a zavře… mezitím tam Indra zůstává a čeká na to až dorazí někdo další. Mají čas do 22:00 a v ten moment odejde ale jistě se zde dostaví ještě tak 1 nebo 2 další. *

*Maiy získala zatím asi vše, co bylo třeba. Umístí na střechu kolem komína tři výbušné lístky, připevní drát, aby zůstal na místě. Jedno by se to mohlo třeba hodit. Pomalu se postaví a odrazí se. Samozřejmě až potom, co se první muž vzdálil dostatečně. Jakmile dopadne na zem, vyrazí se schovat do stínu. Pozoruje muže uvnitř, jestli nebude nějak reagovat a pak se vydá za mužem co odešel. Ještě ho má v zorném poli a udržuje si odstup, aby si ji nevšiml. Sleduje ho celou cestu až do místa, kam jde. Stačí jí počkat, až bude mít věci ze svitku venku.*

Npc: *Muž co tu byl na takovém tom „pohovoru“ tedy v klidu odejde a Indra zůstane v tom domu, nakonec stejně ty věci co tam Mayi rozmístila odhalí a zlikvidují (ale ne okamžitě). Je jisté ale že než nastane 2 schůze, která se koná od 08:00 do 10:00 tak tam nic z toho už nebude. Nicméně v momentálním čase si ten týpek jde do jednoho zdejšího baru (nějaká hospoda) a tam si sedne k baru na barovou stoličku a objedná si nějaké slabší pití (nějaké pivko) a v klidu si tam popíjí a různě se baví s lidmi. Svitek má samozřejmě stále u sebe ale v tom baru bude trávit čas asi tak do 01:00 (odhadem) do té doby se odtamtud vlastně ani nehne a bude se bavit a popíjet. Mayi čeká náročný večer pokud ho stále hodlá sledovat Byakuganem. *

*tak jí tak napadá, že tohle moc nedomyslela. Když muž zakufroval v baru, začal to pro ni být problém. Musela se dostat dovnitř jinudy, než vstupem. Prohlédla si dům a našla si místo, kudy vniknout. Ve skladu je pootevřená ventilačka okna. Odchlípne zábranu, která drží okno v jedné poloze a otevře ho dovnitř úplně. Vleze tam a už se jen potřebuje dostat dal. Dveře ze skladu vedou k záchodům a tak si počká na okamžik, kdy bude moc proklouznout. Na záchodě použije henge, změní se na nějakého opilce podobného těm tady a ztratí se v davu. Byakugan deaktivovala a zůstala v koutě ve stínu, odkud sledovala svého muže. Nemohla tušit, jak dlouho tu bude a mít ho celou dobu aktivní by jí mohlo zrušit. Z nějakého stolu popadla poloprazdnou láhev od piva a tak to vypadá, že tam i patří. Pohledem občas mihne sem tam, aby se upřeně nedívala jen na něj a sem tam i něco zamumlá. Láhev si přikládá ke rtům, ale nic nepije. Jakmile se muž zvedne a odejde, vypotácí se z baru taky. Ovšem vzala to přes Barna nechala na něm pár bankovek. Neví jak to funguje a jestli se platí před nebo po, ale i tak, můžou to brát aspoň jako dýško. Jakmile je to možné vrátí se zase do svého vzhledu a pokračuje ve sledování. Nikdy by jí nenapadlo, že to bude tak náročné, někoho sledovat.*

Npc: *Dojde k nějakému staršímu domku, do kterého vejde poté co si odemkne a zase ho za sebou zavře. Jako totální paranoik zase zamkne a zkontroluje si že má zatažené závěsy všech oken ale hlavně že jsou zavřená. Následně si něco dá k jídlu a pak si dá i sprchu po které si jde lehnout k sobě do postele a po chvilce zabere a usne, svitek nechává položený na nočním stolku po pravé straně toho týpka vedle jeho postele. Pokud ho nic nebude rušit asi v 9 hodin ráno se znovu probudí a jde si udělat něco k snídani a pak si dopřeje takovou tu rutinu jako je čištění zubů apod. *

*Maiy si začíná uvědomovat, že možná udělala chybu. Měla zůstat u toho domu a počkat si. Teď čeká, než muž usne. Pozná to podle tlukotu jeho srdce, tepu, který se zpomalí a celkově se změní, když usne. Vleze si k nejvzdálenějšímu oknu a k takovému, které má mezi ním a jeho postelí nějaké zavřené dveře a začne odlupovat hmotu, která tam drží tabuli. Chvíli to zabere, aby mohla tabuli potom vyklopit k sobě, a otevřít okno. Dívá se pod okna uvnitř, kvůli nějaké pasti a pak dovnitř opatrně vleze. Dívá se kolem sebe, zda tam nenajde něco, co by jí mohlo prozradit. Past, bordel po zemi, pokud je podlaha z prken tak i takové, které by mohlo být uvolněné a vrzat. To se pozná tím, že mezi prknem a podložím bude malí prostor, do kterého by se prkno trochu zasunulo. Takto se pomalu se přesune až k posteli. Stále si hlídá mužův stav. Vytáhne si Kunai a prudce ho bodne do srdce. Zná postup, který potřebuje k odpečetění svitku a také ví, že potřebuje jeho krev. Pokud to nic nenaruší, najde si uzavíratelnou nádobu, kterou naplní jeho krví. Svitek si i s krví schová a přivolá svoje hady. Tělo rozřízne napůl a nechá hady, aby ho pozřeli. Prohlédne si zbytek domu, jestli se nenajde ještě něco zajímavého, co by se dalo vzít a pak dům zapálí. Než se stihne kouř nebo oheň dostat ven, je už pryč.*

Npc: *Mayi možná zná postup k odpečetění svitku ale sama to odpečetit není schopná a proč? Neovládá techniku k tomu potřebnou (Kuchiyose Tobidougu). Mayi tedy získává v klidu a bez problémů svitek tohoto týpka ale k odpečetění těch věcí je ještě nutná krev toho kdo to tam zapečetil a to má v pečetícím svitku do kterého do zapečetil on a který je na nočním stolku. Tudíž aby se k Mayi dostala k obsahu toho tajného svitku musí odpečetit za pomocí krve toho mrtvého z pečetícího svitku krev toho, kdo zapečetil tajný obsah do toho svitku ohledně operací. K tomu bude Mayi potřebovat někoho kdo ji to odpečetí (osobně bych řekl že když to je něco co se týká akce asi bude potřebovat buď nějaké důležité Npc (třeba Kage) nebo aby ji to odpečetil nějaký hráč ovládající Kuchiyose Tobidougu -> ale to je pouze můj názor (nakonec to je na tobě Raito). Každopádně následně Mayi ten dům zapálí a nechá ho shořet -> pár pastí tam sice bylo ale Mayi se jim beztak mohla lehce vyhnout díky Byakuganu. Takže vše se stalo jak bylo psáno v odpisu Mayi -> s tím že teda předpokládejme že odešla se dvěma svitky a krví k tomu aby se dostala ke krvi pro odemčení dalšího svitku. *

Mise C - předání svitků

*Kaede fungovala spíš než jako shinobi, jako poslíček. Opět měla za úkol donést svitky z Konohy na nějaké místo. Nyní se jednalo o zámek mimo vesnici, který obýval starý velmi uznávaný rod, v jehož řadách se našli i nějací Shinobi. Ti však neměli moc možností si pro zprávy dojít sami, jelikož se museli starat o starší z rodu, kteří se proměnili na bestie. Kaede dostala v centrále konohy svitky, které poznávala z chrámu Ohně. Bylo jí jasné, že musí jít o nějakou rozsáhlejší operaci v celé zemi Ohně, nejspíše hledali hromadně možnost jak se zbavit tohoto tomného období, nebo jak udržet Bestie na uzdě. Kdo ví, Kaede do svitků nenahlížela a reálně ani neměla důvod proč....jjeí život se teď točil jenom okolo práce a smutku. Vzala si svůj vějíř, oblékla se celá do černého a navrch si vzala plášť, který jí kdysi koupil Dante, nechala si ho přešít od mámy na bundu... Ve vlasech měla polo culík, ozdobený rudou stuhou ze svitku. Hodila si tedy na záda vějíř, pak brašnu přes rameno se svitky a jídlem a své malé vybavení, po boku jí viselo kakuto a nad křížem měla Tanto. Vyrazila sama s jablkem v ruce směrem zámek, který byl maximálně hodinu dvě cesty od brány vesnice. Vykračovala si to po cestě, za svitu měsíce. Nikam nespěchala, proč taky...doma jí čekalo jenom ticho a mimo vesnici teď chodit nemohla kvůli pomoci v domácnosti. Nejraději by se však zašila do Sora-ku a chillovala tam s Ayatem, možná i vymýšlela, jak se pomstít jeho klanu? Kdo ví....chtěla by dělat cokoliv, jen ne být sama se sebou...možná vyhledat Izumiho? Ale jak....on tu byl ten stopař, ona ta zvědavá. NEdalo se svítit, plnit nudné mise, nebo být poslíček, to byl její osud..."Nebo napsat Tatsuyovi a udělat mu doma trochu rozruch? To by byla taky zábava...." Projelo jí myslí, ale fakt byl, že z těchto dvojčat myslela skoro denně na to mladší. Cestou si ukusovala z jablka, jehož ohryzek pak zahodila do křoví. Osudová chyba. Ozvalo se zamručení a spolu s ním i praskání větví.* No super, co zas.... *Chytila vějíř a rozevřela jej. Dupání bylo vážně hlasité. Kaede se připravila k útoku a.....ježek. složila vějíř do původní polohy a hodila si ho na záda. Nekomentoval asvoji hysterii, ale pokračovala dále v cestě. Konečně se dostávala hlouběji do lesů jejich země, do míst, kde dlouho nikdo nešel. Naposledy snad ještě před tím věčným temnem. Musela se prodírat křovisky. Nyní však další praskání větví, které slyšela, neznačilo malého ježečka. ale doopravdy bestii. Kaede se odrazila od země, nechávajíc zabodnutý kunai s drátkem v ní, Vyskočila na strom a omotala drát kolem větvě. Shodila ze sebe bundu, aby jí neponičila a zároveň jí nepřekážela v pohybu rukama. Pod bundou měla pouze tílko černé barvy. rozevřela vějíř, párkrát jím máchal ve vzduchu. Bestile doběhla na místo, kde Kaede před chvílí stála. Kae se odrazila a přeskočila na druhou stranu zarostlé cesty s vějířem v rukách. Všimla si, že bestie byla trochu lépe oblečená, než běžní obyvatelé konohy. Její smysl pro detail sám od sebe usoudil že asi nepůjde jen tak o někoho, ale dost možná o člena téhle fancy rodiny. Seslala svým vějířem na bestii tornádo, které jí odneslo směrem k drátku. hodila do toho malého tornádka i druhý kunai s dalším drátkem, který měl Bestii omotat, sice i trochu poranit, ale rozhodně nic z toho nebylo smrtelné. Myslela na to, že tohle mohl být někdo důležitý. Taky se tak stalo. Bestie byla omotaná v drátu, dobrých třicet metrů od Kaede, ale netrvalo dlouho a dokázala se z tohoto sevření dostat. Rozsekla drát jedním trhnutím a vrhla se k běhu za Kaede. Ta se pokusila jí odrazit zpátky technikou Fuutonu. Ale i po odražení se na ní opět vrhla. Kaee nastavila vějíř, kterým odrazila první z útoků. Následně vytáhla kakuto a jedním sekem Bestii usekla prsty, které se jí objevily před obličejem. Další útok už odrážet nemusela, jelikož bestie byla chycená v nějaké divné síti.* Ještě, že jsi tu. Už by nám býval utekl k nějaké té věži a to nechceme...musí zůstat u nás. *Ozval se hlas nově příchozího a spolu s ním další dva lidé. Shinobi žijící v tom zámku, kam měla namířeno. Ninjové zpacifikovali odchyceného bláznivého člověka a spolu s Kaede dorazili do zámku, kde mladá kunoichi předala svitky. Cesta zpátky do Konohy byla snadná, nic extra se nestalo.*

Konec mise