Ulička Raitoningu

"Ráno je vždy nejlepší." *Pomyslel si v duchu Natsu když ráno vstával. Bylo to v podstatě ráno jako každé jiné a přitom úplně jiné. Natsu měl celkem dobrý podmět jít do krámu si koupit něco k jídlu, měl docela hlad. Když vstoupilo krámu tak tam měli jeho oblíbené ramen v kelímku a tak si jeden koupil. Po chvíli si uvědomil že si nemá jak sníst ten svůj rámen a tak se vydal domů. Cestou domů v pravé ruce držel rámen v misce a tu druhou měl v kapse. Po chvíli cesty došel domů a dal si rámen, byl dobrý a doma navíc nikdo nebyl takže mohl hltat. Natsu není tak zrovna vychovaný když se jedná o takovéto věci, navíc když doma nikdo není tak je celkem jedno jestli hltá nebo ne, ale když je na veřejnosti tak nějaké ty pravidla etikety dodržuje avšak né z daleka všechny. Po tom co to dojedl tak vyrazil znova ven, neměl vůbec nápad co dělat ale zůstávat doma sám nechtěl a tak si sedl na nedalekou lavičku.*

*Kirigaya začal sprchou jako každé normální ráno, samozřejmě neměl co na práci a tak přemýšlel co může dělat.*"možná trénovat? A nebo něco jiného?"*Kirigaya samozřejmě nenapadlo co by mohl dělat a po dlouhé sprše se oblékl do nějakého oblečení které mu jako první padlo pod ruku, dále si šel pro snídani kterou sice moc nemusel ale i tak jí snědl, jednalo se o palačinky se sirupem a tak je jedl pomalu přeci jen je to jídlo které nemá až tak v lásce ale bohužel nemá na výběr. Po snídani se rozhodl vyjít ven a nějak se zabavit, neměl vůbec žádnou představu o tom co bude dělat a tak pro začátek bloudí městěm a cestou sleduje lidi kolem sebe, nakonec projde většinu města v klidu do té doby než si ho všiml jeden spolužák který k němu okamžitě přiběhl, v jeho očích šlo vidět že má strach ale to Kirigayu absolutně nezajímalo prostě se snažil jít dál, bohužel pro něj ho nakonec zastavil.*(spolužák) - Kirito!! Potřebuju pomoc.. Jeden chunnin mě začal vydírat s tím že pokud mu nedám nějaké peníze tak dostanu ale já žádné nemám.. Mohl bych tě poprosit o půjčku?*Kirigaya na něj chvíli koukal a začal se smát.*je to tvůj problém, tak si ho vyřeš sám.*Následně spolužáka lehce odstrčil a šel dál, jeho spolužák ho ovšem chytl za pravé zápěstí aby zůstal stát a nikam nešel.*"myslím že jsem narazil na problém."*Kirigaya se koukl kolem a kromě nějakého bezdomovce na lavičce co na ně mohl i koukat bylo jen pár lidí kteří si hleděli svého.*tak fajn pomůžu ti.*řekl Kirigaya laskavým hlasem a otočil se opět k němu.*čím bych začal?*v moment kdy to řekl okamžitě svému spolužákovi dal pěstí do obličeje a ten se trošku popotácel do zádu a držel si část do které byl uhozen.*Ještě jednou se mě dotkneš a poznáš že chunnin nebude tvůj jediný problém.*to řekl na opak až moc chladným hlasem a sledoval jak jeho rozklepaný spolužák utíká téměř pryč s brekem.*to by bylo.*Řekl pro sebe a šel si dál svým směrem.*

*Natsu se po chvíli zvedl z lavičky a šel dál směrem, kterým šel předtím. Cestou nerazil na dva chlapce, kteří tam byli, vypadali né moc přátelsky, Natsu si jich všiml jen koutkem oka ale naneštěstí měl tím samým směrem cestu, nechtělo se mu tak moc do toho plést a jen se koukl na to jak jeden tomu druhému dál pěstí do obličeje.* "Vrhni se tam a sejmi je oba." *Svádí ho opět takhle Zangetsu ale Natsu ho moc neposlouchal. Když šel směrem k němu a byl celkem blízko tak se na něj koukl, mohl si všimnout jeho krvavých očí, které měl už od narození, po chvíli zase obrátil pohled jinam. Natsu pak ucítil menší naráz do ramena a tak svolal.* Dávej pozor. *Řekl na chlapce, který mohl být tak přibližně ve stejném věku jako Natsu. Natsu si toho jen moc nevšímal a konec konců kdyby si začal dovolovat tak ho Natsu bude ignorovat, protože nemá moc rád boje i když si.bxl.dkyt jistý že by ho porazil.*

*Kirigaya si samozřejmě všiml osoby která proti němu šla ale pokud se nestaral o jeho problémy tak se nic neděje, důležité bylo o jejich menší kontakt po tom co ho Kirigaya zasáhl lehce svým ramenem.*jejda omlouvám se.*nasledne si začal sundavat mikinu kterou hodil po Natsuovi.*máma mi vždy říkala že mám pomáhat chudým, a jelikož sem si všiml tvého chudého pohledu tak si myslím že ti ta mikina víc prospěje.*řekne milým hlasem.* a teď když sem tě oblékl nechceš třeba koupit jídlo nebo tak? Přijde mi že to potřebuješ.*Následně se usměje a počká si jak natsu zareaguje.*

*Když na Natsua dopadla mikina tak se jen otočil na chlapce, který mu tu mikinu hodil.* Za co mě máš? *Zeptal se ho Natsu. Natsu myslel že ho označil bezdomovcem. Natsu měl chladný výraz v očích. Natsu si moc nevšímal lidí ale doslova nesnášel narážky na jeho osobnost či na jeho rodinu, za to by byl schopný vraždit.* Když pak následně řekne že má pomáhat chudým tak ho to vnitřně naštve ale snaží se zůstat tak nějak v klidu.* Doufám že mě nechceš naštvat. *Odpověděl mu Natsu, jeho poznání na jídlo ignoroval a jako reakci jeho mikinu hodil na zem a dupl na ní a radostně s ní přejížděl po zemi. Natsu se ho tím snaží vyprovokovat už jenom kvůli tomu že ho označil až bezdomovce, nebo přinejmenším za chudého člověka.* Začal jsis se špatným člověkem chlapečku. *rekl chladným hlasem a chladným pohledem se na něj dívá. Byla to celkem hezká mikina a tak si myslí že je to dostatečný důvod ho vyprovokovat.* Neříkej že se mě bojíš. *Řekl Natsu znova chladným hlasem a byl připravený na jeho útok pokud nějaký provede.*

*Kirigaya koukal na toho divného kluka, ale jinak byl ve své hlavě úplně někde jinde, ve skutečnosti ani nevnímal co mu ten kluk říkal, jenom ho sledoval při ničení jeho mikiny kterou mu daroval aby měl aspoň něco na sobě pěkného ale jak jde vidět tak ostatní lidé si ani neváží pomoci.*nevím proč si ničíš tak pěknou mikinu.*poté se usmál.*další už ti nedám, nejsem žádná charita pro chudé.*následně si vyndal minci ze zadní kapsy a několikrát sní hodil do vzduchu, poté jí chytl a chvíli na ní koukal.*uděláme to jednoduché, tady je moc lidí a bylo by to špatné pro nás oba kdyby jsme vyvolali nějakou akci, proto mám návrh.*Kirigaya se opět nachvíli zamyslí.*nedaleko odtud je taková slepá ulička a nikdo tam nechodí, spíše tam občas vyhazují zbytky takže je to perfektní místo kde si vyřídit účty ne?*Kirigaya se usměje a jde pomalým krokem k slepé uličce.*

*Když vypustí slova z jeho úst tak to Natsua celkem i dost vytáčí jak se k němu chová. Chová se jako kdyby byl něco víc což si Natsu nemůže nijak srovnat v hlavě.* Já jsem tu mikinu od tebe nikdy nepřijmul. *Víc to Natsu nekomentoval, jen si stále udržoval svůj chladný a klidný hlas. Poté co kluk řekl že tady je moc lidí a že zná takovou slepou uličku kde nikdo nejspíš nebude tak se Natsu koukl kolem sebe, je pravda že tady je dost lidí že by z toho měli mit průser oba dva.* Snad se nebojíš že bych tě ztrapnil padavko. *Řekl mu chladným hlasem ještě než stačil odejít. Po chvíli na to ale odešel a zatím se nedočkal žádné jeho reakce. Natsu měl v plánu udělat záludnou věc, rozdělil si tělo na dvě kde každé mělo jen jednu půlku tváře což mu nevadilo, protože si dal na sebe kapuci a druhé tělo ve kterém byl Zangetsu tak si dal kapuci též aby se nich lidé nelekli, kdyby je viděli. Natsu dal Zangetsuovi 2 skurikeny a dva Kunaie a navrch mu dal plynovou bombu. Zangetsu věděl co má dělat.* Výjimečně s tebou souhlasím. *Řekl mu Zangetsu a šel směrem aby obešel kluka, který to měl namířeno do slepé uličky. Pokud tam kluk přišel tak Natsu tam chvíli na to přišel taky a ještě než vešel do uličky tak za rohem si vzal do ruky světelnou bombu a dal si ruce do kapes, Zangetsu po chvíli dorazí na střechu budovy a jen čeká na reakci kluka.

*Kirigaya vešel do slepé uličky a už jenom čekal.*"není čas na oběd?*Kirigaya si prohlížel uličku která byla plná bordelu a různých zbytků až se nakonec objevil i ten kluk.*konečně si tady! A jak vidíš je tady plno zbytků takže můžeš nakrmit i ostatní členy, a vzhledem k tomu že jsi tu byl celkem rychle tak mám otázku nebydlíš náhodou tady?*Kirigaya se zasmál a koukal na kluka.*mám hlad takže se jdu najíst, nestál by si za to ani kdybych tě mohl zabít.*pronesl a pomalu se vydal pryč, samozřejmě musel projít kolem toho kluka ale to ho netrápilo a kdyby zaútočil tak by to bylo aspoň zábavnější.*

*Když vypustí slova z jeho úst tak to Natsua celkem i dost vytáčí jak se k němu chová. Chová se jako kdyby byl něco víc což si Natsu nemůže nijak srovnat v hlavě.* Já jsem tu mikinu od tebe nikdy nepřijmul. *Víc to Natsu nekomentoval, jen si stále udržoval svůj chladný a klidný hlas. Poté co kluk řekl že tady je moc lidí a že zná takovou slepou uličku kde nikdo nejspíš nebude tak se Natsu koukl kolem sebe, je pravda že tady je dost lidí že by z toho měli mit průser oba dva.* Snad se nebojíš že bych tě ztrapnil padavko. *Řekl mu chladným hlasem ještě než stačil odejít. Po chvíli na to ale odešel a zatím se nedočkal žádné jeho reakce. Natsu měl v plánu udělat záludnou věc, rozdělil si tělo na dvě kde každé mělo jen jednu půlku tváře což mu nevadilo, protože si dal na sebe kapuci a druhé tělo ve kterém byl Zangetsu tak si dal kapuci též aby se nich lidé nelekli, kdyby je viděli. Natsu dal Zangetsuovi 2 skurikeny a dva Kunaie a navrch mu dal plynovou bombu. Zangetsu věděl co má dělat.* Výjimečně s tebou souhlasím. *Řekl mu Zangetsu a šel směrem aby obešel kluka, který to měl namířeno do slepé uličky. Pokud tam kluk přišel tak Natsu tam chvíli na to přišel taky a ještě než vešel do uličky tak za rohem si vzal do ruky světelnou bombu a dal si ruce do kapes, Zangetsu po chvíli dorazí na střechu budovy a jen čeká na reakci kluka.

oprava:

*Když se kluk zasměje tak to Natsua ještě více trogruje a Zangetsua tam nahoře též. Když mu řekne že tady bydlí tak se Natsu rozčílil ještě víc ale na podled nedával nic znát.* Musíš být tak blbej že dokážeš jen urážet a nic jiného? *Řekne mu Natsu a když přichází kolem něj tak ho Natsu chytne levou rukou pod límcem a dá mu z napřáhu pěstí do obličeje, byla to celkem šlupa takže by se nedivil kdyby ho měl zlomený, ale to neznamená že musí zlomený být. Pak ho nechal dál jít ze slepé uličky.* Pokud neumíš bojovat tak se na ninja akademii nevracej. *Řekl mu Natsu a dodal.* Nezapomeň si tu mikinu. *Natsu věděl kde je Zangetsu a tak za ním pomocí zábradlí které bylo u stěny vylezl až nahoru za Zangetsuem a spojil se s ním dohromady, samozřejmě že si Natsu schoval světelnou bombu a schoval si i ostatní vybavení, které dal Zangetsuovi aby nebyl bezbranný.* Měl jsi mu zlomit nohu. *Řekl mu Zangetsu otráveným dojmem, ale Natsu toho nechal být, přeci jen nechce mít další zákaz na zkoušky, už tam mu zanedlouho skončí jeden a chce se co nejdříve stát geninem a to už na těchto zkouškách co budou. Když se spojily tak Natsu měl znova kontrolu nad tělem a šel směrem pryč po střechách.*

*V moment kdy ho Natsu chytí za límec tak nějaký odchod pryč nepřipadá v úvahu a Kirigaya musí rychle reagovat, nyní je jen rád za své velké nadání v Taijutsu (Taijutsu +20). Upřímně čekal že Natsu něco zkusí a tak jakmile ho Natsu chytí za límec a napřáhne se s tím že mu dá pěstí Kirigaya využije toho že jsou k sobě nyní čelem a že je vlastně rychlejší a více nadaný v Taijutsu a levou rukou chytne do dlaně jeho pěst a zastaví ji, prakticky zachytí jeho pěst a zablokuje ji tak a ihned pak chytne druhou rukou jeho zápěstí ruky, kterou ho drží za límec a nedovolí mu ruce stáhnout zpět, v síle by měl mít Kirigaya výhodu, protože je silnější (o 1 bod). Takové stání tam by ale bylo zbytečné a tak nečeká a plnou rychlostí a silou Natsuovi prokopne pravou nohou jeho levé koleno, které by se mělo vykloubit a prohnout na opačnou stranu. Tím pádem mu Natsu nebude moct ani říct to že se nemá vracet a nebude nejspíš (určitě) mít možnost lézt nahoru za svým dvojčetem. *Nebuď takto agresivní, pokud tě nasere pravda ta je to opravdu smutné, svou reakcí jen dáváš najevo že nemůžeš být Ninja, necháš se lehce unést emocemi.

*Když Natsuovi zachytí ránu pěstí tak se Natsu jen pousměje.* Jsi silnější než vypadáš. *řekl mu Natsu takovou narážkou, když mu pak chytí druhou ruku, kterou ho držel za límec tak se Natsu jen zarází, nečekal že tohle udělá a Natsu se z jeho sevření nemohl dostat, bylo to marné a tak Natsu toho nechal. V zápětí mu podkopne jeho levé koleno, vykloubil mu koleno a pokud ho kluk pustí tak se Natsu zkácí na zem a drží se za koleno, bolestí mu už tečou slzy z očí a brečí bolestí, takovou bolest ještě nezažil. Když k němu mluvil tak ho poslouchal ale všechno mu přes ten svůj řev neslyšel, ale slyšel právě to že jeesli ho nasere pravda tak by neměl být ninjou, aspoň tak to pochopil, neodpověděl mu přes tu bolest. Natsu pak přestal řvát a Zangetsu mezitím stihl slézt dolů, byl zahalený ve stejném oblečení a kapucí, ale neměl chuť bojovat když viděl s jakou rychlostí vyřídil Natsua, vzal Natsua do náruče a odešel s ním do nemocnice. Ještě než úplně zmizel tak mu Zangetsu řekl.* Pokud si musíš dokazovat něco víc než jsi tak by jsi ninjou být neměl, ninjou se člověk stává aby si splnil své sny a nikdo není nedotknutelní, každý má své slabiny, měl by jsi se zkrotit nebo broží přijdeš k úrazu. *Řekl mu s klidným hlasem Zangetsu, kluk neměl ani šanci vědět že je to jeho dvojče, protože neměl šanci vidět jak se rozdělily a pak se po celou cestu do nemocnice se nespojily.*

*Kirigaya tohle prováděl s naprostým klidem, přeci jen s tím má už nějaké zkušenosti a po vykloubení levého kolena ho pustil a ještě se ho snažil položit na zem s citem přeci jen on se prát nechtěl a neměl žádný zlý úmysl jenom prostě provokoval a nechtěl žádné zranění, ale už se stalo. Kirigaya se chystal pomalu odejít když se tam objevila další osoba která má pravděpodobně k tomu zraněnému klukovi blízko, bylo jasné že ta osoba byla poblíž když se tam objevil tak rychle, ale to už nebyl jeho problém důležité bylo že tento případ je ukončen a může si jít po svém, daná slova osoby ho nějak nerozhodila a vlastně ho ani nedonutila se nad něčím zamyslet.*jsem Kirigaya těší mě.*řekl jen své jméno a odešel do nejbližšího krámu na oběd.*

Konec Rpg

*Natsu už měl nějakou dobu vymknuté koleno a tak díky tomu se nemůže zatím zúčastnit zkoušek, ale na zkoušky se přeci jen chtěl dostavit aby se zeptal jestli by mu neposunuly zkoušky. Když ráno Natsu vstal tak si popadl berle a ani se nenasnídal, pospíchal do akademie a tak neměl ani moc času. Hned co vzal berle tak vyrazil směrem k venkovním dveřím, aby mohl jít ven. Od té doby co bydlí v domě společně s temari a Michim je zatím rád že si asi ani nevšimli toho že má něco s nohou, konkrétně má vykloubené koleno. Natsu má štěstí že tady nikdo není takže mohl vyjít ven bezstarostně aniž by ho někdo zdržoval. Po chvíli chůze s berlemi po ulicích kumogakure došel do akademie kde se konaly zkoušky na genina. Natsu věděl dovnitř do akademie, za zdech byli obrazy prvního raikageho. Po chvíli co došel směrem k učebně kde měl jeho sensei být při zkouškách tak jen zaťukal a vešel.* Dobrý den, můžete na chvilku? *Zeptal se Natsu zdvořile, poté když ho zdvořile požádal tak Natsu tak učitel mu řekl ať počká za dveřmi, že za ním hnedka přijde. Když pak přišel za Natsuem tak se zeptal co se děje, koukl se na jeho nohu a na to že má berle.* Co se stalo? *Zeptal se učitel, diví se tomu že Natsu přišel na zkoušky v tomhle stavu.* Mohl by jste mi prosím posunout termín zkoušek? Trénoval jsem a nějak se to vymklo kontrole. *Řekl mu Natsu vše najednou aby pak učitel neměl moc otázek, ale učitel se ho pak znova zeptal na kdy ty zkoušky potřeboval že mu rád vyhoví.* Doktoři mi řekli tak 3 měsíce, pak bych mohl jít na zkoušky. *Řekl mu Natsu přívětivě. Učitel na to jen přikývl a zdá se že souhlasil, po chvíli se učitel zase vrátil do třídy aby pokračoval v hodnocení zkoušek. Po tom co učitel odešel zpět do třídy tak Natsu se vydal pryč z akademie, měl v plánu si jít ještě něco koupit něco k jídlu než půjde zpět do vily kde bydlí společně s temari a Michim. Když vyšel z akademie tak viděl jak tam čeká jeden kluk co si dovoloval pouze na slabší. Teď když viděl jak Natsu má berle tak viděl velikou možnost ho sejmout a zmlátit. Když Natsu vyšel ven tak ten klučina došel k Natsuovi dost blízko aby hlavy měli od sebe pouhých 20 centimetrů (přibližně) a tak řekl Natsuovi přímo do očí tichým hlasem.* Teď dostaneš za to všechno ponížení co jsem díky tobě utrpěl. *Řekl mu ten spolužák který si na něj počkal. Natsu mu berlí silně dupl na prsty na nohou a ten zařval, všichni kolem se otočily, nikdo neřekl ani půl slova, protože věděli že Natsu si jen tak nezačíná a že ten druhý spolužák si na všechny dovoloval, zvláštně jen na ty mladší a tak než se jeho spolužák probral z bolesti tak mu bouchl berlí do koulí a velice rychle se znova opřel o berli, malinko zaváhal protože neměl moc ještě rovnováhu vypočítanou aby mohl dělat takové to věci aby z toho neměl žádnou nechtěnou újmu. Po tom co ho praštil tak Natsu odešel a ten klučina se složil na zem a držel si koule protože to byla celkem rána, Natsu ani nevěděl co pak dělal ani co pak říkal, nevšímal si ho protože si myslí že to je nejlepší způsob jak to udržet ještě trošku na uzdě, navíc kdyby mu Natsu víc ublížil tak proti němu půjdou další děti z jeho bandy, ono to je vlastně i dobrý důvod aby proti němu šli už teď, navíc Natsu by je teď ani neporazil protože má berle a nedokáže tak dobře bojovat. Po tom co opustil scénu a místo dění si ho odycytl učitel, který tam zrovna přiběhl a vzal si Natsua s sebou do kabinetu.* Víš o tom že tohle se nedělá? *Zeptal se učitel Natsua. Natsu jen v klidném sedu odpověděl.* On si začal, nemůžu za to že ho dokážu porazit i když nemůžu použít nohu a nemůžu na ní ani stát. *Odpověděl mu Natsu, bylo nezvyklé že takhle mluvil protože po většinu času byl klidný a příliš nemluvil. Učitel jen na to přikývl a pustil Natsua pryč. Natsu po znovu opuštění školy šel směrem do krámu kde si plánoval koupit něco k jídlu, koupil si housky, salám a plátkový sýr, doma máslo už bylo takže nebylo potřeba. Když si to koupil tak si to stěží i s taškou zavěsil na berle a šel směrem domů. Po chvíli cestě domů konečně došel do svého cíle kde nakonec taky skončil. Když si sedl ke stolu tak si namazal housky máslem a dal si na to sýr a salám, jedl v klidu a dále přemýšlel co bude dělat dál, o rodiče přišel, zmlátil ho kluk co byl výborný v taijutsu, byl na pokraji sil. Na konci dne se teda ještě rozhodl se vykoupat a jít do postele spát.*

* Michi byl opět na cvičišti akademie, kde chtěl trénovat a zesílit tak, přeci jen už byl Geninem a tak se od něj očekávali velké věci, respektive on je očekával sám od sebe. Hrdě měl na hlavě čelenku, jakožto důkaz že je ninjou.* Dneska Kazuki, dneska budeme trénovat o sto šest, aby jsme ukázali že na to máme! Chci své techniky posílit na takovou úroveň, že se nám nikdo nedokáže rovnat!* Svolal hlasitě a sebevědomě Michi, plný energie na trénování, Kazuki jen souhlasně odpověděl, i když se mu dvakrát do toho nechtělo, no stejně měl kontrolu nad tělem Michi, takže jediné co mohl dělat byla morální podpora a to mu plně vyhovovalo.*'' Hmmm chce to vymyslet čím začít, posílit techniky, nebo naopak výdrž chakry?''* Zastavil se na cvičišti a začal přemýšlet, opět pomalu začalo zapadat slunce, a tudíž bylo cvičiště prázdné, takže měl naprostý klid na trénink. Nerad by aby ho někdo otravoval.*

* Michi si opět chtěl zatrénovat ovládání chakry, tentokrát se jednalo o techniku, která mu měla pomoci skákat vysoko a dopadnout na nohy, aniž by si něco udělal (Chakura Shotto). Tato technika se mu mohla hodit, avšak opět se jednalo o koncentraci chakry, tentokrát však potřeboval převést větší množství chakry do chodidel, aby se pomocí ní mohl odrazit od země a zvýšit tak svůj skok. Michi složil pečeť a pokusil se soustředit svou chakru do chodidel, když se tak stalo tak se pokusil při skoku nashromáždit v chodidlech víc chakry, avšak při tomto pokusu, se v zemi objevil pod Michiho nohami menší kráter (Nevím jak tu díru popsat ) a poskočil kousek před sebe, avšak né do takové výšky jak by si představoval.* Tsch to bude těžké, stejně jako když jsem se učil chodit po zdech a po vodě, no aspoň mi tady nehrozí že spadnu do vody a namočím se.* Řekl si pro sebe Michi, a pokusil se tento kousek zopakovat, avšak se stejným výsledkem. Vypadalo to že Michiho dneska čeká opět náročný den, nemluvně o tom že takto vyčerpává svou chakru, kterou když vyčerpá, tak už dneska bude mít po tréninku a bude muset pokračovat zase zítra.*

*Byl soustředěný na svůj trénink, že si nevšiml blížící se dívky, když na něj promluvila tak se jí lekl tak,že se rychle směrem k ní otočil a přitom si vytáhl z brašny kunai, který namířil na ní. Dost ho vylekala a tak si jí prohlížel dokud nepoznal že jde o známou tvář.* Tsubaki....* Oddechl si a zase kunai schoval do brašny, bývá teď většinou v pozoru, jelikož se konečně stal Geninem a málokdo byl z toho nadšený, většinou byli spíš proto, aby Michiho vyhodili z akademie, tím že se stal Geninem, získal větší pozornost okolí a také větší počet nepřátel, kteří se s ním často chtěli rvát. * Jo trénuji opět chakru v chodidlech, tentokrát se snažím pomocí toho udělat vysoký skok, který by se mi mohl v boji hodit, avšak moc mi to nejde jako předtím po té vodě.* Dodal na její otázku a poté se ušklíbl.* Jinak jsem už Geninem.* Ukázal na čelenku co měl na hlavě.* Já říkal že tě doženu.* Dodal s úsměvem, avšak za tu dobu už mohla být Tsubaki Chuunin, takže stále nemusel mít vyhráno.*

*Tsu trochu překvapí, když na ní Michi vytáhne kunai, ale nakonec se jen usměje.* Ahoj, snad jsem tě nevylekala, *řekne dívka.* Trénink, jo... Zase nevíš, jak na to, *zeptá se ho dívka a trochu se usměje.* Super gratuluju, *poví dívka, poté co jí řekne, že Michi udělal geninskou zkoušku.* 'Hmm mám takový pocit, že mu asi budu muset zase pomoct s tou technikou, i když se mi zrovna moc nechce, myslela jsem, že si doma v klidu odpočinu,' *pomyslí si dívka.* Chceš zase pomoct, *zeptá se ho.*

Tsch, jasně že vím jak na to, jen se mi to nedaří podle mých plánů, sleduj jak to umím!* Vyprskl na ní Michi a poté soustředil svou chakru do nohou, rozhodně se nechtěl zase spoléhat na její pomoc, když soustředění dokončil tak jen vyskočil, chtěl vyskočit na nedaleký strom, avšak při odrazu nijak vysoko neposkočil a při dopadu ještě došlápl špatně a spadl na břicho na zem.* Tsch, na tohle prostě nemám štěstí, ať se snažím sebevíc.* zavrčel Michi a poté se pokusil opět postavit na nohy, takhle byl akorát Tsubaki pro smích, nedokázal tak jednoduchou techniku, a zase je to o soustředění chakry, Michi v tomhle prostě nebyl dobrý. Chtěl by se před Tsubaki předvést,že to dokáže, proto se pokusil úkon opakovat, bohužel dopadl se stejným výsledkem, ale tentokrát Michi nespadl naštěstí na zem, aspoň že se neztrapnil opět.* Fajn pomoc by se hodila....a co tu vlastně děláš?

*Opět se opakovalo to co minule, ač Michi dohnal v hodnosti Tsubaki, opět mu musela pomáhat s tréninkem, takže se na jeho síle prakticky nic nezměnilo, stále byl slabý oproti Tsubaki.* Tsch tentokrát to dokážu....* Sledoval Tsubaki jak vyskočila na strom a měl v plánu skočit za ní, soustředil svou chakru do chodidel, ohnul se a mírně naklonil. Poté se odrazil od země a udělal jak Tsubaki poradila, Michimu se povedlo vyskočit prudce dál,avšak naneštěstí jak byl Michi předkloněný, tak nemířil na větvi stromu, spíš naopak mířil na samotný strom,a z toho důvodu se po chvilce ozvala velká rána, Michi hlavou narazil do kmenu stromu, kousek níž od Tsubaki, poté spadl na záda.* Auuuu to se nepovedlo....* chytl se za nos který začal krvácet, tahle rána byla dost silná a přesná, možná si ten nos i zlomil, kdoví avšak proud krve tekl dál a Michi se snažil nahmatat v brašně nějakou látku,kterou by si mohl ucpat nos,aby nekrvácel.* Ale skoro jsem to měl....* řekl legračním hlasem díky tomu,že si držel nos.*

*Tsubaki stojí na stromě a sleduje počínaní Michiho. Když skočí, tak se jen trochu pousměje, protože to vypadalo lépe než předtím, ale nakonec skončí ve stromě.*Auu... *řekne jen dívka a dívá se na chlapce, který nakonec dopadne na zem a chvíli tam leží. Tsu si jen povzdechne a seskočí dolů za ním.* Ty jsi moc šikovný, mám takový pocit, že se jednou přizabiješ, *poví dívka. Poté co si začne cpát něco do nosu ho dívka jen sleduje, protože nic s sebou neměla.* Neměl by jsi si raději sednout, ať to tady s tebou ještě nesekne, *zeptá se ho. Jeho další slova jí celkem pobaví.* Mám takový pocit, že i přes to, že máš zlomený nos, tak jsi z pokroku stejně nadšený, *poví a trochu se pousměje.* Teď už jen pokračovat, až se zlepšíš, ale hlavně se u toho nezmrzač nebo nezabij, prosím, *poví Tsubaki.*

*Tsubaki seskočila dolů za ním,zatímco si ucpával nos a tím zastavil krvácení.* Tsch, já a přizabít se? Tohle je jen riziko tréninku, to se může stát každému.* Snažil se situaci nějak odlehčit, aby nevypadal jako nemotorný blb, co se fakt každou chvíli zmrzačí.* Pffff sezení je pro slabochy, já přežiji všechno...* Postavil se avšak když narovnal hlavu, tak se začal motat a opřel se o strom, poté hlavu radši předklonil dozadu, jelikož s narovnanou hlavou se mu začne motat hlava kvůli té ráně.* Jasně že jsem nadšený, přeci jen jsem to skoro měl, jen mé výpočty byli špatné....já a zmrzačit? Prosímtě tohle je nic, nemusíš si dělat starosti, sleduj teď to zkusím znova a lépe.* Pokusil se dobelhat k místu,odkud předtím vyskočil, avšak jakmile narovnal hlavu tak se motal, tudíž střídal pozice hlavy, vždy jen aby se narychlo podíval před sebe a poté ji zase zahnul dozadu. Dost se přitom motal jak nějaký opilec.*

*Rozhodně se nehodlá teď vzdávat.* Já se nevzdávám, i kdybych se měl plazit polomrtvý po zemi tak se nevzdávám!* Michi soustředí svou chakru do nohou, rozhodně to chce zkusit znova, když narovná mírně hlavu,aby viděl na větvi, kde opět stála Tsuki, rozhodl se že to zkusí znova, sice se mu začala opět motat hlava, ale to nebylo žádné omezení, které by mu bránilo ve skoku. Michi vyskočil a mířil si to na větev, avšak jeho tvrdohlavost ho opět dostihla a teď to vypadalo že dostihne i někoho dalšího, tím že se Michimu motala hlava svým skokem prakticky mířil směrem na Tsubaki,a hrozilo že se s ní srazí, pokud mu ale stihne uhnout, tak sice Michi dopadne na větev na nohu,ale díky motání hlavy začne vrávorat a naopak mu bude hrozit,že spadne ze stromu sám. *Pozoooor !* Zařval Michi když viděl jak míří na Tsubaki.*

*Naštěstí Tsubaki minul, avšak při dopadu na větev zavrávoral a začal padat na záda, v tu chvíli naštěstí stihl převést chakru do nohou, a tak jediné co se stalo,bylo že Michi stál na dolní části větve, čímž byl vzhůru nohama, no lepší než kdyby spadl na zem a něco si zlomil.* Já na tebe zařval pozor! Nemůžu za to že ses mi připletla do cesty, a já vím že jsem nebezpečný pro okolí, přeci jen nejsem nejsilnější ninja ve vesnici, pro nic za nic.* Nafoukl mírně tváře a zase se začal chlubit svou silou,ač fyzicky byl stejně silný jako studenti akademie, možná slabší, proto se radši zaměřoval na trénování koncentrace chakry, a síly technik. Po chvilce si však Michi něco uvědomí.* Ha! Já to dokázal! Dostal jsem se na větvi!* Začal se radovat, když si uvědomil že jeho skok se povedl, i když nechybělo málo k tomu, aby narazil do Tsubaki a tím jí shodil dolů, společně s ním, ale naštěstí to oba nějak vychytali, aby do sebe nenarazili, a nic si neudělali.* Vidíš dokázal jsem to, a ty sis myslela že to nedokážu....* Michimu se ale opět zamotala hlava a tím se přestal soustředit, čímž se odlepil od větve a začal padat směrem dolů.*

*Tsubaki ho naštěstí stihla chytit za nohu, což bylo opravdu štěstí, protože tohle pro Michiho mohlo ošklivě skončit. Tsubaki Michiho trošku povytáhla nahoru, ale nevytáhla ho úplně, spíš to vypadalo jako by chtěla aby uznal že se jednou zabije, či spíš aby se dokázal z této situace dostat nějak sám. *Pomož mi se rozhoupat....* Dodal jen a začal sebou pohyby škubat z jedné strany na druhou, aby se rozhoupal, chtěl se dostat blíž ke kmenu stromu, aby se znova pokusil o přilepení se pomocí chakry na kmen stromu a tím mohl slézt dolů. Pokud mu Tsubaki vyhoví a začne také rukou houpat, tak Michimu to bude hrát do karet.* Až napočítám do tří, tak mě pustíš. Raz,dva,tři!* Při dvojce Michi soustředil chakru do chodidel a doufal že ho Tsubaki pustí včas, Michi to měl rozpočítané, že když ho opravdu pustí na tři, tak měl skončit odhozený směrem ke kmeni, pokud však Tsubaki pustí o něco později, mohla by ho tím odhodit na opačnou stranu,kde by kmen nebyl, a tak by Michi dopadl ošklivě na zem. Pokud ho Tsubaki pustí, tak se Michi přichytí na kmen stromu a seběhne dolů dřív, než mu motání hlavy zase způsobí,že přestane soustředit chakru, a tím by opět hrozil pád.*

*Tsubaki učinila jak Michi řekl, díky čemuž se mu podařilo přilepit na kmen stromu a z něho seběhnout dolů, hned jak byl dole tak si sedl na zadek a opřel o kmen stromu, potřeboval si trošku odpočinout, respektive počkat až se mu hlava aspoň přestane motat, aby se mohl pak dostat domů, takhle by vypadal jak opilec kroužící v ulicích vesnice, neznajíc cestu domů.* Já přežiji všechno, mě nic jen tak nezabije hehe.* řekl s úsměvem směrem k Tsubaki, opravdu si věřil že jen tak nepadne na kolena. Pokud bude někdy s někým bojovat na život a na smrt, tak padnutí na kolena by znamenala okamžitá smrt, proto Michi bude vždy bojovat do posledního dechu, i kdyby měl padnout vyčerpáním. Michi natáhl levou ruku a zvedl palec nahoru.* Dneska mám už dost, děkuji Tsubaki, zase jsme si pořádně zatrénovali, ale příště tě určitě překonám, a tentokrát to nedopadne jako dnes! To ti slibuji!* Naznačil že příště už ho nebude muset Tsubaki trénovat, a až ho potká, dokáže předvést cokoliv bez pomoci, a hlavně se nezmrzačí, i když tohle byl prostě Michi, a ten se svou tvrdohlavostí vždy do něčeho narazil.*

Heh mě se bude dařit příště perfektně.* Usmíval se a zamával Tsubaki na rozloučenou, poté ještě chvíli seděl opřený o kmen stromu.*''(Kazuki) Stejně to dopadne tak,že tě bude muset zase učit./(Michi) Tsch, příště tentokrát nenarazím do ničeho!/(Kazuki) Já vím Michi-nii, příště si rovnou něco zlomíš a skončíš v nemocnici./(Michi) To není vtipné, tohle by se mohlo stát každému!''* Na chvíli se Michi s Kazukim hádají, avšak po několika minutách Michi vstane, hlava se mu sice mírně motala,ale už to nebylo tak výrazné jako předtím, takže by mu nemělo dělat problém dojít až domů, kde se těšil na sprchu. Při cestě domů si Michi vyndal z nosu látku,která už byla nasákla krví, naštěstí krvácení z nosu už přestalo, a Michi moc nechtěl jít domu s ucpaným nosem, Temari by mu zase dala, kdyby se vrátil, opět by se jí nelíbilo že se dostal do nějakého průšvihu a nevěřila by mu,že to byla vlastně nehoda při tréninku. Dneškem se Michi naučil využívat opět chakru v chodidlech, a pomocí ní se odrážet a skákat vysoko, no trošku tu chakru potrápil víc než chtěl, když dvakrát málem spadl ze stromu. Každopádně po dnešku už měl dost.*

*Seiji sa rozlúčil zo strýkom ktorý ako obvykle niečo riešil a vydal sa smerom do akadémie. Bol už na to zvyknutí. Po dorazení do akadémie sa zastavil kúsok pred dverami v ktorej mala prebiehať geninská skúška. A čakal kým si ho zavolajú do vnútra, popri čakaní pozoroval spolužiakov ako vychádzajú von z triedy ktorý vypadali celkom spokojný. Po takmer hodine si zavolali dovnútra aj Seijiho mal celkom šťastie keďže išiel tretí. Seiji chytil kľučku dverí a opatrne vošiel do vnútra. Bol to jeden z momentov ktorý mu určite ovlivný život. Mal ale dosť typov ako sa cez skúšku dostarať čiže nemal až takí stres, vedel si ako tak predstaviť ako by mohla prebiehať.* Dobrý. *Pozdravil sa a pozrel sa na trojčlenu porotu ktorá sedela za jedným stolom. Seiji tam spoznal Raikage a svojho triedneho učiteľa. Ktorí sa mu opätoval pozdrav a požiadal ho o ukážku prvej techniky.* “Myslím že bunshin no jutsu by mohol byť pre začiatok najlepší. Čo myslíš Yamane ? “ “Určite áno. Musíš sa ma všetko pýtať nemáš na to polku nášho mozgu ? “ *Odpovedal posmešne Yamane* “Dám dvoch.“ *Seiji zložil pečať. A po oboch stranách sa objavili jeho klony neboli úplne dokonalé ani najhoršie. Porota si prezrela klony a niečo si každý zapísal. Triedny učiteľ ho požiadal o pár krokov dopredu. Seiji tak učinil a jeho klony ho dokonalo nasledovali. Porota si znovu niečo zapísala a Učiteľ ho znovu požiadal o ďalšiu techniku. “Dalšiu Techniku dám Henge no Jutsu skúsim to použiť i z klonmi bunshinu.“ *Seiji zložil pečať a zmenil sa na svojho učiteľa spolu zo svojimi klonmi. Neznáma osoba pošeptala niečo Seijimu učiteľovi. A ten nato oslovil Seijiho aby sa skúsil premeniť na niekoho iného.* “Asi ťa podozrievajú že si to nacvičil na konkrétnu osobu.“ *Ozval sa v hlave Yamane.* “Okej tak vám dám niečo iné no.“ *Pomyslel si nahnevane Seiji. A obzrel si osobu ktorá mala s tím problém. Potom si zavrel oči a viac sa sústredil na techniku. Zopakoval pečať a znovu sa aj on a klony premenili na osobu. Nebolo to tak dokonalé ako premena na jeho učiteľa, ale bolo to dostatočné. Každý z poroty si niečo znovu zapísal. A učiteľ znovu oslovil Seijiho o ukážku tretej techniky. Seiji dal poslednú techniku čo momentálne vedel. Začal sústrediť chakru do svojich nôh po tom vyšiel krokom po stene až na strop kde zostal stáť. Porota sa po tento krát už začala medzi sebou radiť. * “Pokiaľ od nás popýtajú ďalšiu techniku sme v háji.“ *Vyplnil chvíľku ticha Yamane.* “Neboj sa viac ako tri by nám dávať nemali pripravil som nás na tento deň dobre.“ *Po chvíľke podali svoje zápisky Raikagemu ktorý po minúte uvažovania zodvihol hlavu. * Už môžeš zísť dole. Po krátkom rozmýšľaný sme zhodnotili že máš dostatočne skúsenosti stáť sa Shinobim tejto Dediny. Nezabudni sa zlepšovať *Povedal Raikage a posunul mu čelenku na kraj stola a naznačil mu že si ju ma zabrať.* Ďakujem *Seiji poďakoval zobral si čelenku a hneď nasadil si ju na hlavu.* Môžem už ísť ? *Jeho učiteľ mu prikývol na súhlas. Seiji sa hneď sa vyparil z miestnosti. Nevedel sa dočkať ako sa pochváli strýkovi.* “Tak to bolo ľahké pomaly dobiehame Michiho.“ *Ozval sa Yamane.* Viem. *Odpovedal mu Seiji keď opúšťal akadémiu * Zbohom škola už nikdy viac ! *Zakričal si na uvoľnenie Seiji a rozbehol sa domov. Bolo mu jedno čo si o ňom čokoľvek pomyslí. Potom ako vbehol domov vošiel do svojej izby a položil čelenku na stôl. Po chvíľke dorazil domov aj strýko. Seiji mu hneď zveril, že je z neho genin. Načo mu povedal, že by naňho bol jeho otec pyšný . Seiji mu rovno dal aj notes ako každý rok. Strýko mu dal na hlavu ruku popri tom ako si listoval v notese.* A nezabudni o tomto nemôže nik vedieť. *Upozornil Strýko Seijiho. A podal mu noví notes. * Seiji a teraz si už choď vyspať, ja idem tiež som po misii tak ma už prosím nechaj *Dodal strýko a odišiel do svojej izby. Seiji ho poslúchol a tiež si išiel ľahnúť. * Yamane na zajtra sa priprav začneme dobiehať Michiho. *Dodal Seiji a pomalí zaspal. Bol po celom dny už dosť unavený.*