Pozemní část Kumogakure

*Dnešní den po škole se rozhodla Temari, že se bude věnovat především svému nejnovějšímu elementu Raitonu. Rozhodla se, že se odebere do blízkosti chrámu, kde byl největší klid co zatím poznala a pro jistotu si pomocí své techniky zkontrolovala se zavřenýma očima a v klidu, že se v jejím okolí nikdo nevyskytuje. Nechtěla někoho zbytečně vyděsit používáním své bijuu chakry ani odpovídat anbu na jejich dotěrné otázky začínající až moc často na slovíčko proč. Rozhodla se, že se pokusí o vyšší stupeň techniky, než té co trénovala naposledy. Podle svitku by mělo stačit vytvořit čtyři kamenné sloupy ze země a pak mezi ně soustředit chakru podobně jako to bylo u techniky s tyčemi. Teorie byla snadná, ale vytvořit sloupy ze země se Temari neustále nedařilo. Bylo to pro ní něco docela nového, nic podobného doposud netrénovala a tak byla obzvlášť ráda za to, že má takovou zásobu chakry na plýtvání. Přesto všechno, přes veškerý pot se jí nedařilo sloupy vytvořit buď dost silné, stejně vysoké a nebo prostě rovné. I když za pokrok by se dalo uznat alespoň to, že vytvořila nakonec sloupy najednou čtyři. Unaveně si kecla na zadek do pár trsů suché trávy, které zde rostly a rozbalila si svou večeři. Nebylo to poprvé, co si jí sebou vzala na večerní trénink. Však co mohla dělat jiného, když jí Raikage odmítla dovolit pomáhat s bezpečím v nočních uličkách Kumo, že? S jídlem si dala na čas a tak uběhla asi půl hodina, než se najedla a trochu si odpočinula. Bylo to příjemné, nespěchat domů k nádobí a povinnostem v domě. Když se nyní vracela vždy večer do svého malého bytečku. Konečně se rozhodla, že bude dobré vstát a při tom se příjemně a dlouze protáhla až jí zapraskaly všechny kosti v těle. Usmála se a vydala se znovu k místu, kde předtím přestala. Přemýšlela o tom, co předtím asi tak udělala špatně. A pak jí napadlo, že by to mohlo být tím, že to celé až moc brala vážně! Snažila se to všechno moc hrotit, tlačit jak na sebe tak na tu techniku a to nebylo dobré. Skoro by si nejraději vrazila jednu pořádnou facku. Rozhodla se, že aby se uklidnila a dostala pod svou kontrolu i řádne svou chakru, bude nejlepší si nejdřív trochu zameditovat. Proto se usadí do tureckého sedu, nastaví dlaně směrem nahoru a lokty opře o kolena. zavře oči a začne se pěkně soustředit. Zpočátku jí jde jen těžko zbavit se veškerých myšlenek a starostí, ale nakonec se jí podaří mysl dokonale vyprázdnit a může tak přejít k ovládání chakry. Natáhne se pro ní myslí a chakra okamžitě zareaguje, zvýší její působení ale jen opatrně. Nechce udělat stejnou chybu co minule a přehnat to díky bijuu chakře. No opatrnost se jí po malé chvilce vyplácí a ona se rozhodne, že je ta pravá chvíle to zkusit znovu. Složí pečetě a vyvolá čtyři sloupy zhruba jako předtím, ale nyní už to docela jde. Zruší je tedy a zkusí to ještě párkrát znova. Konečně se zadaří, sloupy jsou všechny stejně a tak do nich poprvé odhodlaně vloží trochu chakry a… NIC. Trochu jí to dopálí, ale pak se pokusí chakru zesílit a konečně přijde úspěch. No jistě, silnější technika nebude fungovat na stejném použití chakry jako její slabší předchůdce. Proč jí to nenapadlo hned? Spokojeně si odfrkne a docela dlouho hledá správnou rovnováhu aby mezi sloupy blesky začaly probíjet. Zkouší přidat a zesílit je a pak následně, když se sloupi lehce otřesou a popraskají rychle ubere. Sloupy zruší a začne s novými! Je rozhodnutá se dnes nevzdat a dát do toho vše. Ne to vlastne nestačí, dnes tu techniku prostě zvládne! S pevným odhodláním pokračuje s rušením, vyvoláváním nových sloupů a regulaci správného použití chakry. Trvá to hodinu, dvě a pak konečně má ten dojem že technika začne fungovat tak jak má. Spokojeně si otře pot z čela do rukávu a zamyslí se. ne, tohle rozhodně nestačí! nyní když víjak na to, musí zapracovat na rychlosti složení techniky! Proto se rozhodne vyzkoušet její náhodné používání. Rozběhne se, skáče přes složitý terén a pak nečekaně vyvolá sloupy a blesky mezi nimi. Po několikátém vyvolání sama pozoruje, že se to lepší. Není to ještě to, co by si představovala ale pro dnešek by to už mohlo přeci jen stačit. Rozhodne se proto, že by se mohla vydat domů. Jen se nejdřív musí poněkud zorientovat, kde se právě nachází. Během zapálení do tréninku se totiž docela vzdálila od původního místa tréninku. Proto nyní si najde nejvyšší bod a rozhodne se k němu vyskákat aby si určila směr domů. Tam jí sice čeká jen prázdný pokojík, ale mohla by vymyslet nějaký zákeřný test pro své žáky. Vlastně když na to pomyslí, tak doposud neměla vymyšleno čemu se s nimi cche zítra celý den věnovat. Jistě měla osnovu učení, ale Temari jí ráda kombinovala tak, aby jí témata navazovaly. To zase stráví jeden další večer nad kávou a přeškrtáváním vlastních poznámek na papíru. Povzdechne si a víc než před tím tak nějak neochotně zamíří do svého bytu v kumo.*

KONEC KONEC

*Dnešek byl jiný, začal tím že si jí zavolal učitel z akademie kdysi její třídní a požádal jí o malou pomoc. Na kraji vesnice žije jeho starý příbuzný a protože se nyní blíží zkoušecí období a on ale vůbec nemá čas, tak jí poprosil jakožto genina zda by za něho nezaskočila pomoci mu s opravou domku. Vlastně nešlo přímo o opravu, jak upřesnil hned po té co se na něho Temari podívala dost propichujícím pohledem. Vlastně byl domluvený klempíř, který se o opravu postará ale bylo potřeba aby mu někdo nosil tašky na střechu a menší trámky. Temari dlouho neuvažovala a přislíbila svou pomoc. Byla to jedna z věcí, které bylo třeba udělat a tak se alespoň trochu procvičí. Proto se bez meškání vydala hned na cestu. Z akademie se vydala Temari nejdřív na náměstí, sice si trošku zajde ale to jí nevadí. V knihovně měli totiž bezvadnou mapku na zdi a ona se chtěla zorientovat kde je ten dům, který hledá aby si našla co nejkratší cestu. Navíc se cestou může zastavit a koupit si něco dobrého ke svačině, později by jí dobrá svačina a hlavně pití mohlo přijít v hod. Opět uvažovala dopředu jako vždy, byla ráda vždy na vše připravená a jak si tak přemýšlí cesta jí příjemně uteče a za malou chvilku se ocitne u dveří do knihovny. Zabere za kliku a vejde dovnitř, pozdraví a pak se zastaví rovnou pod mapou. Vytáhne si notýsek a nalistuje prázdnou stránku, rychle ale pečlivými tahy si udělá základní náčrtek. Pak poděkuje a s omluvou, že si dnes žádnou knihu nevezme se odporoučí zase pryč. Přesněji ven, ale stále ještě nezamíří k cíli. Má čas a u dědova baráku má být až za půl hodiny, což znamená že se může zastavit pro tu svačinu. Nejdřív se po malém zaváhání rozhodla se zastavit pro malé sladké koblížky. Pak u dalšího krámku vzala chlazenou limonádu, po malém zaváhání ještě jednu protože nechtěla dnes zůstat na suchu. Vše pečlivě složila do tašky, kterou měla přes rameno a konečně se rozešla k adrese, kde měl být sklad. Byla rozhodnutá vzít sebou cestou rovnou nějaký ten první stavební materiál. Přeci by bylo jen hloupé přijít na adresu s prázdnýma rukama. A tak ještě pár desítek minut Temari kráčela ulicemi, než našla sklad kde měli připravený materiál. Našla tedy majitele a příjemně se mu představila. Poprosila ho, zda by jí ukázal která ze všech těch hromad materiálů je pro toho dědu, jehož jméno si přečetla z notýsku. A hned jak jí byla hromada přidělena Temi vytáhla drát a začala si připravovat první várku trámků. Ty měli jít podle slov majitele skladu jako první. Ještě že byli malé a krátké. Takže jich dokázala vzít víc. Pak se k překvapení majitele Temi odrazila a vyskočila na zídku a hop, už byla pryč. Rozběhla se a nasadila normální tempo. Kde to šlo, tam běžela po plotě a celkově se vyhýbala lidem. Nepřišlo jí to až tak moc hrozné, když dorazila poprvé k domku a složila své trámky na zem.* Je tu někdo? *Zeptala se, ale když nikdo neodpovídal tak jen pokrčila rameny a rozběhla se s rukama za zády zpět. Nejspíš tu byla moc brzy, ale to pro ní nebyl důvod aby jen tak nečinně čekala až někdo přijde. Místo toho využila času ještě jednou a pak po druhé, než u domku našla muže v montérkách. Usmál se na ní a pochválil jí, že tak hezky a pilně pracuje. Ale Temari ho příliš neposlouchala, pouze se vymluvila že už musí jít a rozběhla se zase zpátky prod další materiál. Tentokrát šlo o střešní tašky, které si naskládala do normálních tašek. Provlékla si každou přes jedno rameno a už pádila zpátky k domečku, docela se začala zahřívat a byla už trochu unavenější, než když s těžkou prací začala. Ale i tak byla pevně rozhodnutá, dnešní díl práce úspěšně dokončit a tak pracovala s plným nasazením za dva. Pauzu si dopřála jen jednu na svačinu, ale brzy se hromada materiálu před domem příjemně kupila. Když už byla k poledni dost velká, tak se na ní Temari posadila a konečně si musela dát pauzu. Zbývala jí už jen jedna otočka a bude mít hotovo. Spokojeně se smutně usmála a vyrazila na poslední kolečko, nyní už celkem pomalu. Když i poslední tašky skládala poté na své místo, tak byla ráda že může jít už domů. Měla všeho plné zuby a doufala, že svého bývalého třídního znova jen tak neuvidí. Nerada by totiž schytala další vysilující úkol.*

*Konečně se vrátili oba domů do Kumogakure a i když bylo fajn poznávat nové lidi tak doma je doma a Temari chyběla možnost jít se za účelem tréninku zašít na svá oblíbená místa. Takže jako i jindy velmi časně ráno vstala a vydala se nejdřív do sprchy dát se do pořádku než zajde dolů pojíst něco malého k snídani. Samozřejmě snídani připravila i pro ty dva až vstanou a pak už zamířila rovnou ve cvičebním úborku ven na ulici. Ráno byla většinou zima, ale Temi se už naučila že rychlý běh jí poměrně spolehlivě zahřeje a tak se vydala klusem na cvičiště. Dnes neplánovala nějaký extra náročný trénink, chtěla se zaměřit na oblast kterou jí doporučil Starší Vedoucí týmu (NPC) a kterému se ona zrovna dvakrát moc pečlivě nevěnovala. Až se s ním však příště potká, tak rozhodně chce být lepší než minule! Proto když doběhla na cvičiště, tak si dala jednu malou rychlostní překážkovou dráhu, kdy s chakrou v nohách přeskakovala překážky a pobíhala z vytyčených bodů sem a tam než se vrátila na místo které si už předem vyhlídla. Nejlépe se jí právě tímhle způsobem před náročným cvičením vyžadující soustředění uvolňovalo. Spokojeně se posadila na větší kámen a rozložila před sebe na zem svitky s připravenými znaky pro zapečetění předmětů. Dnes na to půjde chytře a jinak, na cvičiště se vydala ne proto že by zde chtěla nějak náročně cvičit ale proto že se zde povalovaly spousty poztrácených kunaiů. To že dost z nich byla poškozená jí na pečetění vůbec nevadilo. Šlo jí jen mít něco, co může použít takže mohla hned začít. První kunai položila na svitek a začala se soustředit. Pomalinku vložila chakru do rukou a snažila se vzpomenout na celkový postup který už delší dobu nepoužívala. Nebylo to nijak lehké, protože byla na samém začátku a její zkušenosti i tak nestáli upřímně za zrovna za moc. Přesto se nevzdávala ani po několika dlouhých minutách, když si kunai usmyslel že prostě se mu u Temari líbí a že rozhodně nikam dnes už nepůjde. Temari ho probodávala naštvaným pohledem a pokud by šlo o jiného člověka tak by rozhodně neměl žádnou šanci nemrknout! Ale na Kunaii to nějak moc nefungovalo, tedy ne zpočátku ale po chvilce se konečně ozvalo vytouženě očekávané puff a kunai zmizel. V zápětí na to se však do svitku vepsali další znaky v podobě maléhou kousku atramentového zápisu. Temari si ztěžka otřela dlaní čelo a na chviličku se posadila.* “Tak tohle bylo docela těžké a to už mi to předtím dost šlo… Budu muset pravidelněji trénovat, abych se sama za sebe nemusela stydět. A ani před Starším ne.” *S novým odhodláním se znovu předklonila nad svitek a položila na něho další tentokrát poměrně dost ohnutý kunai. Přesněji jeho špička musela narazit do něčeho vážně tvrdého, takže si jeho lajdácký majitel nejspíš řekl, že mu nestojí za to ho sebou brát a prostě ho tu nechal. Temari se nelíbilo myšlení podobných hlupáků, ale nyní za ně byla ráda protože vlastně svým tréninkem po nich i uklidí. To že to tu na cvičišti bude hezčí byl pro ni příjemný bonus. Tentokrát už jí zmizení kunaie nezabralo takovou dobu, takže mohla být poměrně spokojená. Cítila, že se dostává příjemně zpátky do kondice ohledně pečetění. Rozhodla se, že zapečetí ještě pár kunaiů a že pak půjde už domů, když si při jejich hledání všimla že zde leží něco daleko zajímavějšího. No leží, spíš se zde zasekl vysoko ve větvích stromu někomu neopatrnému či nedbalému Dai Shuriken. Temari přímo zasvítili očíčka nadšením, pro ní nebyl žádný problém si do větví vyskočit a na druhý pokus Dai Shuriken i vysvobodit z tak ošklivého nepoužívání. Společně i s ním seskočila na zem a vrátila se ke svému pečetícímu místečku, kde poklekla a pak si vzala čistý pergamen. Pozvolna a beze spěchu si nakreslila vlastní znaky a přizpůsobila je nové zbrani na zapečetění. Zhluboka se nadechla a použila obě dlaně, soustředila se a nic se samozřejmě nedělo. A to ani, když svými marnými pokusy ztratila dvojnásobnou dobu než kolik jí stálo rozpomenout se na pečetění jejího dnešního prvního kunaie. Temari začala přemýšlet, co dělá špatně a po menším uvažování jí došlo, že správný poměr chakry pro malý kunai samozřejmě nebude stačit na tak velkou zbraň. Div že se u toho neplácla do čela! Tohle jí přeci mělo napadnou už ve chvíli, kdy si tu novou zbraň na pečetění vybrala! Začala si tedy s použitím chakry znovu hrát. Hodně jí přidala, ale nejspíš to bylo pro změnu zase moc a tak musela po malé chvilce ubrat. Celkově ji to zabralo dost času a ani jí nedošlo, že už v tuhle dobu vlastně chtěla být dávno doma. Jediné co bylo podstatné bylo, že začala cítit ten zvláštní vibrující pocit chakry v dlaních když se jí začíná dařit. Proto do svého soutředění dala ještě víc snažení až konečně po tom všem našla ten správný poměr a slavnostně znějící puff vzala Dai Shuriken pryč. Samozřejmě ne doslova, protože i on se změnil v další řádek znaků atramentového zápisu. Temari měla dost, byla unavená a navíc jí konečně došlo že měla být už dávno doma! Vyskočila proto vyděšeně na nožky, sesbírala všechny své věci i svitky a rozběhla se domů.*

KONEC RPG

*Dneska to musí vzít vážně hopem! Nestí, nesvačí, nestíhá to a nestačí. A co že nestačí? Poslední týden měla samé zkoušky ohledně příprav na doktorku, že nebyla povolána ani na žádnou misi. Takže nyní má jen jedno dopoledne, aby si mohla jít alespoň na chvíli ven zatrénovat a pročistit si hlavu na čerstvém vzduchu. Ono není sranda asistovat hned u několika operací, protože světe div se, vnitřnosti dvakrát nevoní. Jen si zkuste poprosit nějakou lékařku u vás doma v nemocnici, ať vám zkusí dát čichnout! Právě proto si dnes Temari přivstala aby měla co nejvíc času jak už bylo řečeno. Nenasnídala se, jen se rychle osprškovala a převlékla se do svého sportovního černého oblečení aby vzápětí už vyrazila ven. Dnes si hodlala zajít opět zatrénovat do svých skal v blízkosti Chrámu bohů Hromu. Bylo to asi její nejoblíbenější místo, kam se ráda vždy uchýlila když potřebovala být sama a chtěla si vyčistit hlavu. Trénink zde měl možná stejný efekt jako kdekoliv jinde, ale díky tomu že věřila v sílu tohoto posvátného místa, tak na místo mělo samo o sobě lepší nu možná trošku takový ten placebo efekt. Nyní když konečně na své skryté místečko dorazila, začala tím že zavřela oči a položila dlaň na chladnou skalní stěnu. A opět se jí při soustředění na vlastní chakru jaksi zvláštně zdálo, že chakra z ní proudí dál do celého okolí a ona sama samotinká je jen jen jako kapička v obrovském moři. Po chvíli se srovnanou chakrou přeci jen otevřela očka a usmála se na sluníčko nad sebou. Právě se probouzel nový a krásný dost možná i slunný den pokud ovšem nynější počasí vydrží tak pěkně jako dosud. Ale tím ani s počasím se vlastně nechtěla zdržovat, jak hloupé! Musí přeci trénovat naplno a tak tvrdě, jak to jn zvládne.* Josh! *Sevřela ruce v pěsti a pak vložila chakru do nohou aby se odrazila a doskočila na první skalní výčnělek. Tohle bylo ono, ten rychlý pohyb a proudění příjemně chladného vzduchu kolem jejích vlasů. Tohle vyskakování sem a tam, směrem nahoru si rozhodně dost užívala. Po druhém odrazu uvolnila ruce, aby mohla začít skládat beze spěchu pečetě. I tak jí zabralo jen malou chvilku vypustit obrovskou ohnivou kouli ze svých úst pěkně nahoru k obloze (katon Dai Endan). Trošku jí to připadalo, jako by mezi skalami rychle na oblohu vyskočilo druhé slunce. Škoda jen, že tak brzy zmizelo dřív než dosáhlo na první zatoulané mráčky. Ale to už se Temari blížila nahoru zhruba k prostředku, kde začínali její oblíbené členité výčnělky. A tak jako vždy poskládala další sérii pečetí a z úst vypustila tentokrát menší ohnivé koule. Snažila se je co nejvíc zakonponovat do vlastního pohybu, do celkového přemisťování se k vršku skály. Nu a všech deset koulí mělo samozřejmě za cíle ty výčnělky, které měla Temari jako své již trochu opálené terče (housenka no jutsu). Dnešní úspěšnost měla celkem i vysokou, sedm zásahů z deseti. A navíc ty tři byli velmi blízko a kdyby šlo o postavu a ne jen malý výčnělek, tak by zasáhla Temari stejně své cíle i když do jiných částí než by chtěla. To nebylo vůbec špatné zjištění, ale i tak s to Temari nelíbilo a proto se rozhodla, že si něco podobného zkusí ještě jednou jen s tím rozdílem že tentokrát to bude náročnější protože půjde o sestup. A to také hned udělala, takže se na vršku skály moc nezdržela, jen si rychle urovnala chakru a už seskakovala směrem dolů. Bylo to těžší, ale Temi právě to měla ráda, nedělat si věci jednodušší ale naopak těžší. To že tentokrát zasáhla jak chtěla všech deset cílů byl super pocit! Naštěstí jí zbylo dostatek času na to, aby složila pečetě ještě jednou než se dostane až úplně do bodu, kdy bude muset doskočit na zem. Nezaváhala jako by nešlo o trénink ale o misi a okamžitě začala využívat každé vteřiny na to, aby složila ještě jednu sérii pečetí. Opět vytvořila postupně deset ohnivých koulí a ty pak vystřelovala na náhodně vybrané cíle všude kolem sebe. I když ne tak doslovně všude, dávala si pozor aby katon vždy bezpečně zastavila skalní stěna i v případě, že by se tak úplně netrefila tam kam chtěla. V tomhle ohledu byla Temari pečlivě opatrná.
Hned jak se ocitla opět na pevné zemi a trošku se vydýchala tak se pustila ještě jednou do meditace ohledně vlastní chakry. Opět se u toho pěkně posadila a zavřela oči, konečně se cítila dobře a uvolněně takže jí ani trošku nedošlo jak moc čas pokročil. Teprve když se znovu postavila po skončeném tréninku, tak se vyděsila jak moc nestíhá. Narychlo posbírala své věci a rozběhla se směrem k nemocnici, kde měla strávit jedno z dalších tolik monotónních výcviků. Ještě že byla pilná a nikdy nemeškala, takže jí to snad pro jednou projde. navíc si s doktorkou u které se učila příjemně rozuměla a ona chápala, že je Temari především ninja a až pak lékařka. Tedy jednou z ní snad bude, v to tajně nikdy nepřestala doufat.*

*Opírá se o strom v jednom menším parčíku jen kousek od cesty a hlavně lavičky za kterou je keř. Jak se zdá, tak je zde první a ti dva se někde flákají. Mírně se usměje, protože je hodlá zaskočit. Navíc jí tak trochu také zajímá co si ti dva tak mohou povídat, když s nimi ona sama není. Doufala jen, že spolu dobře vycházejí. Ona sama si na Mikki velmi rychle zvykla, snad to bylo proto že jí tolik připomínala mladší sestřičku. Mírně si povzdechla a pohodila černými vlasy na stranu. Oblečena byla v černé krátké sukni a pěkném černém tričku s bílou lebkou. Kolem krku měla čelenku Kumo a u sebe i tantoo a ninja výbavu. Bez ní by si připadala jako nahá. Na rukou měla rukavice bez krytů prstů a na ně navazovaly rukávky, to proto že zde měla skrytou další zbraň. Právě se totiž vrátila z mise a přesně podle plánu se zde všichni měli setkat. I když… možná ti dva zapomněli… Lehce si znovu povzdechne a dobře skrytá vyčkává ve stínu stromu. Pokud nikdo nepřijde do půlhodiny, tak je oba odejde hledat domů a rozhodně jim i vynadá. Tolik se dřela, aby mohla oba naprosto nečekaně překvapit, takže pokud jí to zkazí tak jim to rozhodně dá sežrat!* Hmm! *Přikývne si sama pro sebe a zaujme pevné rozhodnutí, že především Michi za své běžné zpoždění dnes opět pořádně za oba (i za Mikki) zaplatí!*

*Dneska se měli Temi, Michi a Mikki setkat i když Mikki nevěděla kvůli čemu. Když s nima nebyla Temari tak si moc nepovídali spíš se hodně pošťuchovali úplně stejně jako, když na sebe prvně narazili. Už teď měli oba zpoždění a tušila, že si to určitě od Temi oba slíznou. Miki však měla plán to všechno hodit na Michihoy aby byla zobliga. Byla ještě doma, protože si v pokoji zapomněla svojí ochranou čelenku se znakem Kumo. Vyběhla z domu a tam narazila na Michiho*Rychle poď už teď jdeme pozdě *Plácla ho do zad a běžela na místo kde měli sraz. Když tam doběhla nikde Temari neviděla. *Divný, žeby tady ještě nebyla? *Zamyslela se vůbec jí nešlo do hlavy, že by Temi přišla pozdě a oni by tam byli první. *

*Dneska se měl kdesi setkat s Temari i s Mikki, nechápal proč a vlastně ani nespěchal. Na sobě měl modré tričko a černé kraťasy, ruce měl v kapsách a v ústech měl lízátko. Věděl že ránu od Temari dostane tak či tak, takže nač se stresovat pospícháním? S Mikki se moc nebavil momentálně, stejně se musela pro něco vrátit, a když se vracela tak ho plácla po zádech a běžela na místo kde byl sraz, Michi tam dorazil o dost později než Mikki,ale Temari nikde také neviděl.* Hmm, asi se spletlo místo, či má zpoždění.* Řekne a protáhne se, přičemž si dá ruce za hlavu. Nejradši by si šel lehnout a prospával. Dneska byl dost líný na to,aby cokoliv dělal. Vlastně ani nechápal proč je Temari takhle svolala, bůhví co zase zamýšlela, snad né nějakou lumpárnu proti němu.*

Hmm, kroky… *Temari přivře oči aby se dokázala v tak velké vesnici lépe soustředit na přibližující se chakru.* “Mikki a za ní ta pomalejší je jak jinak než Michi.” *Povzdechne si a najednou jí začne docházet, že její plán má poměrně velkou díru. Ti dva se spíš pošťuchují než aby se spolu bavili a pokud přeci, tak by si musela velmi dlouho počkat. Přeci jen ale počká, než se ti dva ukáží a zastaví se u lavičky. Jakmile se Mikki rozhlédne na druhou stranu a Michi se začne protahovat, tak jí to přijde jako ta nejlepší chvíle. Lehce se odrazí a doskočí na lavičku, přes kterou se přehoupne a už pěkně sedí nožku přes nožku a tváří se jako by tu byla celou dobu.* Michi… *Pronese záměrně ledově a pak dodá.* ...jdeš pozdě. *Pak otočí hlavičku na Mikki a mírně se usměje.* Mikki stále se zlepšuješ, těší mě že ti došlo že nechodím pozdě… *Pak každou rukou pohladí místo vedle sebe. Chce aby se k ní oba posadili a očividně je chce mít každého pěkně po ruce. Je zvědavá na jejich reakce.*

Že by měla zpoždění se mi nezdá*Zamyšleně pohledem prozkoumávala okolí zatím co se Michi protahovat. Pak se najednou objevila na lavičce jako by se nic nestalo. Otočila se na Temi a čekala, že dostane taky seřváno, protože se opozdila ale spíš to schytal Michi. *Ehm no myslím, že si se snad nikdy neopozdila *S úsměvem se poškrábala na zátylku. Když naznačila, aby se posadili vedle Temi Mikki s tím neměla problém a usměvavá se posadila vpravo vedle Temi. *Proč si se chtěla tady sejít *Zvědavě se podívala na Temi. *

*Náhle se objevila na lavičce, když se Michi koukal jinam, navíc jako jediný dostal vynadáno za zpoždění, i když to přesně očekával.*Hmm, lepší pozdě než-li nikdy, navíc musel jsem něco zařídit.* Jen co domluví tak si přehodí lízátko z jedné strany úst na druhou a sleduje jak si Mikki sedne vedle Temari, jemu samotnému se moc nechtělo sedat, věděl že takhle bude Temari po ruce a mohl by schytat nějakou tu ránu, takto měl aspoň jistotu že se může případné ráně vyhnout.* Ne děkuji, já postojím, na zadku jsem seděl celý den, teď potřebuji aby si můj zadek odpočinul.* Vymyslel důvod, proč si nechce sednout. Každopádně Mikki ho předběhla s otázkou proč se vlastně chtěla sejít, kdoví co má za nápad.*

*Pozorně oba sleduje a jejich reakce jsou očekávatelné, ale dnes je to jen jedna z mála věcí, která jí trápí. Když se k ní posadí alespoň Mikki tak se k ní natočí a pokusí se o co nejhezčí úsměv dokáže.* Poslední dobu jsme na sebe neměly moc času Mikki, chci se ti za to omluvit a především ti chci po-bla-hop-řát! *načež Mikki upřímně obejme a poměrně dlouhou chvíli tak zůstane než Mikki pustí.* Zesílila jsi a určitě jsi nejen silnější jak Michi ale i jak já. *Při tom mrkne očkem po Michim a pak pokračuje.* Těší mě, že se ti daří Mikki. *Když ta šťastná chvilka skončí tak zvážní a pak natáhne ruku směrem k Michimu do prázdna. Zamyšleně jí sevře a najednou jako by zesmutní, když ruku rozevře a podívá se jak je její drobná dlaň prázdná.* Protékáš mi mezi prsty Michi, rozumím proč jsi po poslední naší misi takový. *Vážně pokývá hlavičkou a pak smutně dodá.* Už pro tebe nejsem důležitá ale chci aby jsi věděl jedno, doufala jsem že díky tvrdým slovům se zamyslíš a staneš se ještě lepším než jaký nyní jsi. *Při těch slovech otočí hlavu pryč nejen od Michiho ale i od Mikki. Nechce aby viděli záblesk smutku v jejích vlastních očkách.* Ale ani tohle není hlavní důvod, proč jsem vás požádala přijít. *Chvilku se dramaticky odmlčí a pak tajemně dodá.* Michi něco se stalo s Natsuem! *Ta zpráva přišla jako blesk, určitě se musela obou dotknout a především Michiho.* Vím jen že matka se začala poslední dobou vyhýbat jakékoliv zmíňce na něho a navíc se bavila s více lidmi a snažila se abych u toho nebyla. *Vážně sama pro sebe pokývá hlavičkou než pokračuje.* Hmm… naposledy se to stalo když… *Nečekala to, ale ta vzpomínka byla poměrně bolestivá takže umlkla.* “...bylo to když se bavila o tom co se stalo zbytku mé rodiny...” *Temari se podivně propadne do sebe, trochu víc se zamyslí než je zdrávo a možná pár vteřin ani ty dva tak úplně nevnímá.*

To je v pořádku vím, že toho máte hodně*Mávla nad tím rukou, ale to už jí objala. Byla překvapená nečekala to, ale potěšilo jí to a tak bradu zabořila do jejího ramene. *To jen díky vám vy mě ženete vpřed *Upřímně řekla a po chvilce jí Temari pustila. V tom, ale zvážněla Mikki neměla tušení co se stalo mezi Temi a Michim když byli na misi. Potom se na chvilku odmlčela a Mikki čekala co se dozví dál.*S Natsuem to ne*Vyhrkla nevěřícně Mikki Natsua sice moc dobře neznala, ale poznala ho. I malá zmínka nebo domněnka, že se mu něco stalo se Mikki dotklo. *

*Michi sleduje Temari, která se chovala jinak než obvykle, což nevěstilo nic dobrého, Michi k ní přišel a pohladil jí po hlavě.* Proč by jsi pro mě nebyla důležitá trdlo? Ty jsi pro mě vždycky důležitá, a žádná slova na tom nic nezmění.* Mírně se usměje na Temari. Poté pak ale podstoupí od Temari pár kroků a zpozorní, vážně se dívá do očí Temari.* S Natsuem?...... co se stalo?* Michi zkousne lízátko až bylo slyšet křupnutí.*''(Kazuki) Co je s Natsuem a Zangetsu?/ (Michi) Nevím, co se zase děje....'' Temari pověz co jsi se dozvěděla.* Pokoušel se Michi dostat z Temari informaci, která očividně byla důležitá a ještě k tomu se týkala toho pablba Natsua, vůbec se mu to nelíbilo, vzhledem k tomu že ještě nedávno probíhal nouzový stav a byla válka. Michi začal být netrpělivý a šlo to na něm poznat, ale snažil se na Temari netlačit, dřepl si před Temari, aby byl ve stejné výšce jako ona sedící na lavičce.*

“Snad Mikki nepokazím to překvapení. Ne už jsem ho pokazila... ” *Proletí Temari hlavou a tak si při úleku Mikki tiše povzdechne. Nyní si opět vzpomíná, jak je těžké mluvit o těchle věcech s někým koho zprávou nechcete ranit, ale zase víte že od vás to bude znít snad trošku lépe i když… Neměla by nad tím přeci jen tolik přemýšlet. Z myšlenek jí mile vyruší až Michi a jeho reakce jí vážně překvapivý. V jiné situaci by se nejspíš usmála a pořádně ho objala, protože nečekala že bude po tom všem na ní až takhle milý. O to těžší však bylo vyslovit to, co už musel sám tušit. On totiž věděl o jejích sestrách, které kdysi měla, takže ta zmíňka byla klíčem.* “Musíš se zachovat fér, nejsi jako Ona!” *Projelo jí hlavou a tak pomalu otočila svůj pohled a podívala se na Michiho který u ní klečel.* ...možná se mýlím. Vlastně se opravdu chci splést ale nechci ti to Michi tajit, musíš se připravit na to že už Natsu není. *Víc opatrně už to říct nedokázala, snažila se mluvit klidným a něžným hlasem ale i tak na ní samotnou toho bylo hodně. Natsu byl možná nehorázný blbec, ale už si na něho zvykla. Dokonce ho kdysi trénovala a ten jeho hloupý obličej už do jejich nové rodiny prostě tak nějak patřil. Chtěla by natáhnout ruku a zadržet ho, kdyby se prudce zvedl a utekl. Ale nedokázala se k tomu přimět, místo toho si jen pevně zkousla rty a dál nyní jen mlčela.*

*Mikki dál seděla a poslouchala co se dál dozví. Neměla moc dobrý pocit z toho co jim Temi právě sdělí z jejího chování a pohledu tušila, že to nic dobrého nebude. Podobný oťukávání pro důležitou zprávu už zažila, když jí chtěli říct, že její rodiče byli zabiti na misi. Nakonec toho co se bála, že Temi řekne se dozvěděla, že Natsu nejspíš už není. Po té zprávě sklopila hlavu byla to rána, ale ještě větší to musela být rána pro Michiho, který ho znal nejspíš mnohem déle než Mikki. Nevěděla co říct věděla, ale že žádná utěšující slova nemají cenu. *

*Michi vyčkával co mu Temari řekne, její chování bylo opravdu neuspokojivé, a když řekla co se stalo, tak jen na několik minut ztuhl, jeho tvář zkameněla stejně jako tělo, i když to byla jen chvilka, tak pro Michiho to bylo jako celá věčnost.*'(Michi)'Natsu.....zmizel?/(Kazuki) Ne! To není možné! On není mrtvý! Nemohli jsme zůstat sami! Já tomu nevěřím!''* V Michim se rvali emoce, hněv i smutek se rvali o to, kdo převezme vládu, avšak Michi si po chvilce povzdychl a mírně se na Temari usmál.* Natsu není mrtvý, na to je moc velký blbec aby umřel, jen se zřejmě někam zatoulal, třeba si našel nějakou holku se kterou teď někde žije,aniž by nám dál vědět blbec.* Snažil se odlehčit situaci, ač sám vnitřně zažíval silnou bolest. Poté se narovnal a podíval se na Mikki.* Vy dvě jste takové princezny, neměli by jste plakat, protože vám víc sluší úsměv jak pláč, uvidíte že ten blbec se vrátí. Jo a Mikki, postaráš se mi o Temari? Já si musím dojít něco zařídit, toho blba dotáhnu zpátky domů, to se nebojte, živého a zdravého.* Snaží se ty dvě uklidnit, stačí že on začíná upadat do zármutku, a depresích. Potřeboval co nejrychleji ty dvě ujistit že vše je v pořádku, protože dlouho nevydrží skrývat své vnitřní pocity.*

*Jistě, mohla se s Michim hádat a říct něco jako že její matka má dost vlivnou pozici na to, aby to zjistila a navíc je oficiální opatrovnicí obou chlapců. Ale nechtěla rozrýt ránu v srdci Michiho ještě víc. Proto jen váhavě přikývla až do chvíle, kdy Michi prohlásil že musí odejít.* Kazuki nepusť ho! *Pronese nečekaně zostra a pak sama vstane.* Všichni jsme už tohle zažili a pro nikoho z nás to nebylo lehké ale víte co? Nic se nezměnilo a lehké to nebude v životě ani dál. *Pak natáhne ruce a zkusí chytit Mikki i Michiho, každého do jedné ruky a pevně je oba sevře ve svých dlaních.* Pořád máme jeden druhého, pokud Michi potřebuješ bojovat a vybít se tak s tím nemám problém. Ale z vesnice tě nikdo nepustí, nenechám tě udělat nějakou hloupost. *Varuje ho po pravdě, Michi mohl vidět že Temari lidé v jejím klanu uznávají a že občas jednala s někým jménem své rodiny, takže určitě nemluvila do větru. Ale to už se zapře a pokouší se ty dva odtáhnout mimo cestu, kousek dál za keř kam není vidět. Pod strom s hezkým výhledem a trávou kde se dá příjemně posadit. Pokud se jí povede je tam dotáhnout, tak se jako první posadí. Něco chvíli hledá, ale nakonec najde jakýsi zabalený předmět, který vytáhne aby jim ho ukázala. Jde o svitek?*

*Michi se snažil obě dívky uklidnit, že Natsuovi nic není, že se jen zdejchnul. Snažil se je i povzbudit takhle milého Michiho Mikki neznala a trochu jí to překvapilo. Když, ale naznačil, že si musí něco zařídit vstala z lavičky *Počkej nikam nechoď *Jak to řekla hned se přidala i Temi, která to cítila stejně. *To máš pravdu máme jeden druhého i když nejsme úplně pokrevně rodina pro mě jako by jste byli. Teď není dobrý takhle v afektu něco podnikat Michi. *Dala za pravdu Temi a když ji chytila za ruku pevně ji stiskla. Pak je Temi dotáhla za keř dál od cesty a něco hledala. *No vypadá to jako svitek hmm kde si k tomu přišla*Koukla na Temari *

*Kazuki byl tak mimo, že nedokázal zareagovat na Temari, která ho o něco požádala, Michi však poslouchal co mu obě dívky říkají. * Já se nepotřebuji vybít má milovaná Temari, já potřebuji jen najít toho blba, zažádám si u Raikageho o povolení cestovat a vyrazím ho hledat, Raikage to musí pochopit a dovolit mi jít, protože tohle je něco co musím vyřídit. Kdoví zda se to pako nezapletlo s vrahy našich rodičů, bude bezpečnější když ho najdu, nemusíš se bát že bych udělal nějakou hloupost, dokážu být velmi opatrný.* V tu chvíli ho však Temari chytla za ruku a někam ho táhla, na nějaké místo, kde byl krásný výhled a hlavně klid, ona sama si sedla na zem a vytáhla z kapsy nějaký svitek. * Holky, nemusíte se o mě bát.....* Dodá ještě než, ho přeruší Mikki která zmíní ten svitek, kdoví co obsahoval.*

*Trochu jí překvapí, jak se Michi snaží být milý i v této situaci. Možná to bude tím jak hrozně se musí nyní sám cítit. Alespoň že se jí podařilo oba dotáhnout na místo, které si vyhlídla.* To jsou tvá poslední slova? Nemusíme se o tebe bát, vážně? *Temari to říká klidně ale i tak je cítit výčitka v jejím hlase. Jistě, sama už přišla o dost lidí takže má rozhodně proč se bát i o něho.* Chci aby jste se mnou zůstali až do večera, proto tu jsme. *Řekne tiše a pak tiše dodá proč.* Večer má přijít k nám domů posel se zprávou pro mou matku. Bude v ní všechno co se ví a já za ní s tebou půjdu a přesvědčíme jí aby nám řekla co ví. *Temari se podívá na Michiho v očích má němou prosbu. Ale dlouho to nevydrží, podívá se pak na svitek a tiše řekne k Mikki.* Chtěla jsem tě překvapit a tak trochu i Michiho. *Pak rozloží svitek na zem, jsou na něm znaky a nápisy v atramantovém písmu. Temari se kousne do prstu a nechá na správné místo dopadnout pár kapek své krve. Pak natáhne nad svitek ruce a přidá vlastní chakru, během chvilky se ozve typické PUFF a na trávě se objeví opravdu velká deka. Na ní je spousta talířků a misek s vybraným jídlem, které Temari sama navařila a dokonce je stále horké.* Připravila jsem to pro vás… *Pokusí se pousmát a váhavě se na oba podívá.* Chtěla jsem s vámi nejdřív slavit, ale nedokázala jsem tu informaci předtím dost dlouho zamlčet takže pochopím když nebudete chtít jíst… *Samozřejmě zde je i limonáda a další chuťovky. Temi složí nožky pod sebou a stále čeká zda především Michi odejde, nebo její nabídku přijme. Řekněme, že už zná u Mikki i Michiho každého nejoblíbenější jídlo a to každému připravila jako hlavní chod.*

*Ještě než Mikki projevila zájem o svitek Michi děvčata ujistil, že se o něj nemusí bát. Když k němu promluvila Temi pohlédla taky na Michiho jestli to myslí vážně, ale nejspíš ano. *To víš, že tady zůstaneme s tebou*Vzala Temi kolem ramen a mile se usmála. Chtěla být jejich oporou vždycky je lepší, když na špatnou zprávu je více lidí, aby se mohli podržet. *Překvapit? *Zmateně zamrkala očkama a sledovala co s tím sítkem Temi začne dělat. Když se od svitku ozvalo puff objevilo se jídlo. To jídlo vypadalo hodně lahodně a taky to krásně vonělo navíc tam bylo její oblíbené jídlo a to sladké knedlíčky. *No já vlastně ani nemám hlad *Jak to dořekla zakručelo jí v břiše a u její hlavičky se objevila kapička. *

Kdybych měl říct v životě poslední slova,tak bych řekl že tě miluji.* Pokusí se o úsměv ač mu to už přestávalo jít. * Dobře tak tu s vámi zůstanu do večera.* Kývne na to, ač si to dělal pro sebe těžším, aby ty dvě neviděli jeho zatím skrývaný zármutek. Poté Temari předvede co ten svitek umí, ve skutečnosti se jednalo o pečetící techniku, díky které se při použití objevil dým a když odvlál tak byla na zemi obří deka a hromada jídla, ještě k tomu teplého, bylo vidět že Temari zvládala pečetící techniky na mistrovské úrovni, aspoň z Michiho pohledu. Ten kývl a posadil se na kraj deky, jídlo si zatím však nedal, jen se podíval do nebe a sledoval oblohu.*'' To už jsem opravdu poslední z rodiny? Pořád jsem nezesílil, a kvůli tomu přicházím o své blízké, co když příště bude na řadě ona?''* Podívá se smutně na Temari a poté se zase začne dívat na nebe.*'' Ty pako,jediný kdo tě mohl zabít jsem byl já, proč jsi nechal někoho jiného aby to udělal za mě? Odešel jsi moc brzo.''

*Když Mikki pronese svá slova a na závěr jí je přímo děsivě popře velkým zakručením žaludek tak se na ní Temi podívá a nadzvedne tázavě jedno obočí.* Doufám, že se kvůli mě přemůžeš a přeci jen trošku sníš… *Neřekla jí že je jasné, že jí Mikki kecá. Místo toho na ní byla také milá jak jen dokázala. Když se však podívala na Michiho, tak poznala že i když to vždy popíral, tak mu muselo na Natsuovi záležet. A to přesto, že to byl hrozný blbec. Opět jí uniklo malé povzdechnutí a natáhla ruku, aby Michimu přisunula jeho oblíbené jídlo.* Ochutnej, myslím že se mi to dnes vůbec nepovedlo… *Oznámí mu aniž by tomu sama věřila, moc dobře ví že jídlo jen tak nepokazí protože jí vaření vždy šlo. Ale chtěla Michiho mysl trošku zaměstnat jiným směrem.* Já vás mám oba moc ráda tak se vraťte z myšlenek ke mě ano? *Požádá je i nadále milým hlasem a pak pokračuje.* Odteď nechci, aby jste něco velkého podnikali sami. Chci o všem vědět jako vaše Velká Sestra jasné? *Sama si vezme svou misku, kde má nějaké sladké knedlíčky a jeden zamyšleně ochutná. Pak se zamyslí, vezme do každé ruky hůlku a nabodne na každý konec jeden knedlíček aby podala jeden Michimu i Mikki.* Tohle musíte ochutnat! *Usměje se na oba hřejivě, zvláštní jak nyní dokáže působit silně aby oba povzbudila.*

*Jak Mikki zakručelo v břiše uviděla jak Temi tázavě nadzvedla jedno obočí. *Heh no můj žaludek má asi jiný názor *Nervózně se zasmála a tak si misku s jejím oblíbenými sladkými knedlíčky přitáhla k sobě a jeden si zobla. Jak ho snědla bylo to tak výborný že v očích se jí až objevili hvězdičky. *Ty si vážně dobrá ve vaření takhle se mi to nikdy nepovedlo *Řekla s velkým uznáním Temi a mile se na ni usmála a zobla si ještě druhý knedlíček. *Však my tě máme taky rádi *Snažila se být hodně pozitivní a vzala Temi kolem ramen. *Hmm ukaž Ááá ham *Vzala si knedlíček od Temi který jí nabídla. *No tohle tohle ani nevím jak to popsat ty si normálně bůh mezi kuchaři *Úplně se nad tím soustem rozplynula a tím se snažila taky odlehčit ponurou atmosféru. *

*Během koukání do blba ho přerušila Temari, která k němu natáhla kari s rýží, Michi si vzal talíř a trošku ochutnal, bylo to opravdu výtečné, mírně se na ní usměje.* Vaříš dobře jako vždycky. Neměla by jsi říkat,že se ti to moc nepovedlo, když pravda je jiná. A jsou věci o kterých je lepší když nebudeš vědět. '' Jako třeba to, že chci najít jeden jashinistický chrám, pokud ta síla dává nesmrtelnost, třeba pomáhá i oživit mrtvé.''* Michi si jí svoje kari a poté dostane od Temari knedlíček, který když ochutnal tak byl výtečný.* Hehe, je vidět že se zlepšuješ ve vaření, už teď můžeš strčit do kapsy všechny kuchaře.* Pochválí její jídlo, ale stále byl vnitřně probodnut. Potřeboval zjistit pravdu, kdo zabil Natsua, co když to byli ty samí lidé co zabili jejich rodiče? Michi to chtěl zjistit,ale nejdříve chtěl získat sílu o které se dozvěděl během mise, škoda jen že tu hlavu jashinisty si nemohl vzít, připletl se do toho ten pomocník Temari, který tu hlavu odnesl kdovíkam.*

*I když jí není příjemné, že ti dva tolik přehánějí tak je ráda že oba říkají že jim chutná. Jakou kuchařku by to nepotěšilo, že? Proto se snaží i dál pro ty dva usmívat a dává si pozor na to jak se chovají. U Mikki se jí zdá, na tom není až tak zle ale to se dalo čekat. Natsu byl ale pro Michiho bratr, možná hloupý ale i tak. A pro ní? Nedokázala by to říct, ale úplně lhostejný natsu také nebyl i když vyloženě ráda ho pro tu jeho prořízlou pusu nikdy neměla. Jenže Michi pořád přemýšlel i u jídla a to znamenalo, že ho něco trápí. A ona moc dobře věděla co to je a co se odehrávalo už tenkrát když přišli o rodiče. Proto se zamračí a pokusí se Michiho překvapit a chytit ho nečekaně za límec. Trochu s ním škubnout a přitáhnout si ho blíž, aby se jí musel dívat z očí do očí.* Vím na co myslíš! Je to stejné jako s tvými rodiči… *Sklopí na chvíli oči, ale pak se mu do nich znovu podívá.* Chceš se pomstít a budeš chtít jistě i zesílet. ALe neuděláš to beze mě, jinak…! *Temari se mu dívá vážně do očí, možná že ho její pohled vyděsí a vrátí do reality. A pokud ne, tak pak místo toho aby ho pustila si Michiho přitáhne ještě blíž a krátce ho políbí na rty. Teprve pak ho od sebe odstrčí se slovy.* Tak a teď když máme jasno, tak jez! *Po té se podívá na Mikki a její výraz je naprosto nevinný! Jako by se právě nic nestalo se jí s úsměvem omluví.* Gomene Mikki-chan! Opravdu mě mrzí, že jsi musela vidět mou děsivější stránku. Prosím nech si chutnat, jsem ráda že nejsi zklamaná. *Pak jen nad jejími slovy zavrtí temi záporně hlavou.* Ne, to určitě nejsem. Já jen vařím od malička, vždy mě to bavilo když byl někdo komu mé jídlo chutnalo. ALe začátky byly vážně těžké, kdysi můj táta mé jídlo snědl i když mu pak bylo hrozně moc špatně… *Temari se u té zpovědi trošku zapotí. Nejspíš to vypadá že se vážně za to co jim svěřuje stydí, ale pravda je spíš taková že tohle je pro ní vážně těžká vzpomínka. Něco co vytáhla jen aby rozptýlila ty dva.*

*Mikki si pochutnávala na dobrém jídle co utvořila Temi a po očku sledovala Michiho a Temi. *"Jashinistický chrám? *Přemýšlela nad slovy co řekl Michi neměla páru o co jde a tak jí to vrtalo v hlavě. Potom Temi si přitáhla Michiho blíž k sobě její pohled byl tak nějak děsivý a nakonec ho i políbila. V tu chvíli si připadala, že jim tam nějak překáží. *Ehm v pohodě, ale nerada bych vám tu jako hrdličkám překážela*Mile se usmála, když se jí Temi omluvila. *To moje kuchařské umění není takové, že nemůžu dosáhnout toho jak vařila moje mamka *Vážila si toho když se jim Temi tak svěřila a sama tak zavzpomínala jak občas svojí mamku sledovala při vaření a vždycky ráda ochutnávala její jídlo než se to úplně dalo na talíř. *

*Michiho přemýšlení vyruší výpad Temari, která ho chytne za límec a přitáhne k sobě, přičemž se na něj dívá svým děsivým výrazem, avšak tentokrát to na Michiho nezabralo, jeho emoce byli až moc zblázněné, než aby se začal bát.* Jenže já nechci ohrozit vaše životy svým jednáním, navíc nejsem ten stejný blbec jako předtím, už mám nějaké základy boje a umím si naplánovat případný útok.....* V tu chvíli ho přerušil polibek od Temari, polibek byl sice krátký ale intenzivní, Michi ztratil slova, její polibek ho úplně rozhodil. Chvíli zamlkle mlčí ale poté se začne upřímně smát.* Hehehe, vždy musí být po tvém a tvrdohlavě si jdeš za tím.* Dodá se smíchem Michi, byl rád že byl ve společnosti Temari i Mikki, obě se ho snažili rozveselit, v nejhorší chvilce.*''(Kazuki) Michi? Co bude s Natsuem?/(Michi) Najdeme ho, ale jsou tu věci které musíme udělat, než se vydáme ho jít hledat.''* Michi se poté podíval na Mikki která si přirozeně připadala jako kdyby byla navíc, s úsměvem jí sdělil.* Nepřekážíš tu, mám vás rád obě, navíc ve třech lidech je větší zábava než ve dvou no ne?

*Při slovech Mikki se musí pousmát, zavrtí hlavou že ne. Tedy že rozhodně nepřekáží.* Klidně si můžeš jít sednout blíž ke mě, objala bych tě ale nedosáhnu na tebe i když… *Zatváří se děsivě a dodá.* ...vlastně bych dokázala svou ruku na tebe vystřelit a přitáhnout si tě do svého náručí pokud odmítneš! *Pak už to ale nevydrží a rozesměje se, samozřejmě by to neudělala i když by to dokázala díky tomu že je z klanu Doku. Pokud si k ní Mikki přisedne blíž, tak jí jednou rukou Temi obejme kolem pasu a opře si o Mikki na chvíli hlavičku. Při tom ale kouká na Michiho a uvažuje, nakonec vyjádří své myšlenky nahlas.* Vlastně si troufám říct, že jsem ve hledání lepší než ty Michi. Stopuji a vedu tými už několik let, takže se mnou máš mnohem větší šanci najít to co hledáš. *Pak se trošku odmlčí a i když sama sebe nerada vychvaluje, dnes udělá výjimku a řekne.* Navíc jsem od naší poslední mise dost zesílila a mám i nového pomocníka na kterém mohu létat. *Opravdu chce, aby uznal že dokáže být užitečná. Ale protože tuší, že ho to nepřesvědčí tak raději ještě dodá.* Navíc společně si dokážeme poradit se vším, vím že mi vyčítáš ta slova ale… *Už nedořekne to co jednou řekla, že jen chtěla aby si uvědomil jak to myslí a stal se ještě silnějším a zodpovědnějším ninjou. Místo toho koukne na Mikki a dodá.* S tebou jsme ještě nikdy vlastně pořádně netrénovali. Prozradíš mi něco víc o sobě sestřičko? *Nyní vypadá Temari, že jí to mrzí že neví skoro nic o síle Mikki.*

*Mikki od obou vyjádření, že rozhodně nepřekáží potěšilo a taky si oddechla. Potom se Temi na ni zavářila děsivě, ale nakonec se rozesmála*N-ne půjdu dobrovolně*Zasmála se a přisedla si k Temi blíž jak to udělala Temi jednou rukou jí objala kolem pasu a na chvíli si o ní opřela hlavičku. Mikki se musela pousmát bylo jí strašně dobře ve společnosti Temi a Michiho cítila se jako kdyby byla v rodině což asi už tak je. *Páni ty už stopuješ tak dlouho ty si prostě úžasná *Vyjádřila upřímný úžas k Temi v porovnání s ní a Michiho který určitě je taky dosti silný se cítila ještě víc malička než opravdu je. *Hmm něco o mě? *Zapřemýšlela a na chvilku se odmlčela je pravda že s Temi a Michim ještě co se týče boje nespolupracovala. *No jsem z klanu Taigājointo takže sem zdědila nějaký talent na kresby který dokážu jakoby oživit *Začala o sobě prozrazovat své schopnosti. *Mimo zaměření na Ninjutsu sem se pustila i do kenjutsu zatím v tom nejsem úplně zběhlá, ale ovládání zbraní si myslím že mi začíná jít. *Snad až vyčerpávající odpověď dala Temi o jejich schopností *

*Sleduje Temari a Mikki, bylo to celkem vtipné jak se Temari chovala k Mikki, vypadali opravdu jako pokrevní sestry. * Já vím že v hledání jsi lepší jak já, dokázala jsi mi to mnohokrát. a vím že jsi velmi silná, silnější jak já. Jen tě nechci pro svoje osobní věci ohrozit, nikoho z vás. To co mám v plánu, může být trestné a může nás to dát na hlavní stránku bingo knihy, díky které by jsme byli lovnou zvěří, proto vás dvě nechci ohrozit, a bude lepší, když půjdu sám.* Pak se Michi odmlčí a sklopí mírně oči, nakonec se dostane ke slovu Mikki která poví o svých schopnostech, bylo to opravdu zajímavé co uměla a dost by to doplnilo tým.* Uživatel Kenjutsu by se hodil do týmu při misích, já i Temari se spíše hodně zaměřujeme na techniky co potřebují čas a jsou spíše na střední vzdálenost,ač Temari díky svému klanu si také umí poradit na blízko, ale i tak by se určitě hodil někdo,kdo by nám dokázal udržet nepřítele na chvíli od těla.* Michi chtěl těmito slovy také dodat Mikki dobrý pocit, že by byla hodně užitečná v jejich týmu.*

Tak na to rovnou zapomeň! *Vpálí Michimu na rovinu Temari, hned po tom jak skončí svůj proslov o tom že skončí dost možná v Bingo Knize. Lehce se zamračí a znovu si povzdechne.* Nechápu proč jsou chlapi vždy takoví hlupáci. *Neříká to příliš nahlas, ale určitě to oba mohou slyšet. Za to pokračování už hlasité je.* Michi! Stále zapomínáš na to, že nyní jsi součástí mojí rodiny! *Temari vstane a zatváří se naprosto vážně, otočí se zády k těm dvěma a pak krátce zahvízdá na dva prsty. Během okamžiku se před ní objeví dva osobní strážci, jeden je známý oběma a je to ten velký a silný ninja už od pohledu z oslavy. Druhým paj je nějaký až skoro vychtrlý a hubený ninja ale oba vypadají jako někdo s kým si není radmo začínat.* Chlapci, řekněte mi prosím jaké jsou vaše rozkazy. *Ten velkej se ujme slova a klidně odvětí.* Tady Michi nesmí opustit vesnici, dokud se celá věc s jeho bratrem neprošetří a navíc jsou ti dva pod dohledem. Nic se jim nestane, nemusíte se bát Temari. *Temari se nyní chová docela jinak, jako někdo kdo je zvyklý rozkazovat a dost připomíná svou matku.* Děkuji… *Mávne rukou a oba opět okamžitě zmizí. Temari se znovu pomalu posadí mezi ty dva a opět se usměje.* Má matka je členem rady klanu Doku, během války byl náš klan první který byl zorganizovaný a připravený splnit jakékoliv přání Raikage-sama. *Oznamuje jim to poměrně hrdě, pak vezme oba za ruku.* Pokud jde o tvého bratra, i to čeho chceš dosáhnout prosím víc mi věř Michi. Rozhodně tě nenechám udělat nějakou hloupost, ale zároveň ti mohu pomoci dosáhnout tvých plánů. *Pak se otočí na Mikki a pohladí jí jemně po tváři jako by byla její mladší sestřička.* I tobě chci pomoci. Byla bych ráda, kdyby jsme si někdy společně zatrénovaly. Mám pár novinek, které chci vám oběma ukázat. *Sdělí jim důvěrně a pak koukne zase na Michiho.* Jo a víš, že si na blízko umím víc jak poradit. Na blízko jsem přímo smrtící… *Vyplázne na něho jazýček, kdo ví jak to myslí.* Ale i tak děkuji za milá slova vám oběma, musím se snažit být dost silná na to ochránit svou celou rodinu. Takže se snažím! *Při tom jemně stiskne oběma ruku. Ano myslí i je dva!*

*Když Michi řekl co plánuje chtěla něco říct, ale Temi byla rychlejší. *]b]Viď dobrá otázka [/b]*Řekla s úsměvem protože zaslechla co Temi řekla o chlapech. Když potom Temi pokračovala velmi vážně s Mikki to až škublo. Potom Temi zahvízdala a přiskočili hned dva chlapíci. Jeden byl takový hromotluk až Mikki přišel děsivý. Druhý chlapík byl sice vyzáblejší, ale i přes to vypadal jako někdo s kým by se Mikki nerada pustila do křížku. Hned potom jeden z nich spustil jaká jsou nařízení. Mikki ani netušila do jak významné rodiny se dostala. Když se o ní potom Temi otočila a pohladila mile se usmála považovala jí jako starší sestřičku.*Jasně ráda si s tebou zatrénuju chci být silná jako ty... Sestři * To poslední slovo jí uklouzlo a když si to uvědomila tak zčervenala skoro jak její vlasy. *

* Reakce Temari byla jaksi očekávaná, ale to co následovalo již očekávané nebylo. Po zahvízdání se objevili dva ninjové, přičemž jednoho z nich Michi moc dobře znal, po jejich slovech co mají za úkol, se Michi dost zamračil. * Tsch! Mám jisté povinnosti, a odmítám být držen ve vesnici jak nějaký vězeň.... * Michi odvrátí pohled ode všech a díval se na okolí, aby nikoho neviděl, dost ho naštvalo že je takto hlídaný, neměl to rád, připadal si pak slabě, a také jako kdyby mu nikdo nedůvěřoval. Když oba dva ochránci zmizeli, tak se Michi rozpovídal.* Chceš mi pomoc? Tak mi řekni, kde se nachází chrám jashinistů, o kterém mluvil ten nukenin. Ať skončil rozsekaný jakkoliv, pořád žil i bez těla jen s hlavou žil,když jsme ho viděli naposledy, navíc ta jeho schopnost propojit své tělo s nepřítelem.... tu sílu chci......potřebuji ji na ochranu těch co mám rád.... navíc smrt je se mnou spjatá už hodně dlouho, při mnoha misích moji společníci umírají, stejně tak i kolemjdoucí..... když budu bojovat ve jménu jashina, pak já určím kterou duši si vezme, a kterou naopak ušetří.* Michi se celou dobu díval jinam, nechtěl se dívat těm dvěma do očí zatímco mluvil,protože věděl že budou na něj obě naštvané, aspoň Temari určitě, přeci jen ona ví co jsou ti jashinisté zač.* Máme stejné cíle, a já je chci dosáhnout tímto způsobem.* Dodá ještě poté, co Temari zmíní ochranu rodiny.*

*Když se Michi urazí a namítá, že nechce být držený jako vězeň tak Temari vytáhne kousek drátu a začne na něm dělat smyčku. Pak si vezme jeho ruku a smyčku utáhne, aby mu demonstrovala jak to nyní cítí. U toho oboum naslouchá a když jí tak hezky Mikki osloví tak na ní obrátí svůj pohled. Pěkně se usměje a na její slova přikývne.* Jsem ráda, že jsi mou prosbu neodmítla Miki-chan. *Pohladí jí volnou rukou po tváři a trošku jí upraví vlasy. U toho dál vážně naslouchá Michimu a už ho dál nepřerušuje dokud neskončí.* Než řekneš něco dalšího, ten rozkaz vydala má matka aby vás udržela v bezpečí. Když se na to podíváš z jejího pohledu Michi, tak nyní bude mít velké problémy protože nejste ty a Natsu plnoletí. Ona se za vás zavázala a jednomu z vás se přesto něco stalo, možná na nás nemá tolik času a má vás ráda Michi. *Tohle jsou slova, která by se skrz vztek, který Michi nejspíš nyní cítit mohla dostat až dovnitř k jeho srdci. Delší dobu se Temi odmlčí a pak až pokračuje dál.* Ta síla byla děsivá, ale rozumím tomu proč jí chceš získat. *Pak natáhne ruku a lehce se dotkne prsty i Michiho tváře, je to vážně jemné pohlazení a pak ho na závěr jemně chytne za bradu aby se jí musel podívat do smutných očí.* Myslím, že tu polohu dokážeme zjistit ale v získání té divné síly bude jistě háček. Pochybuji, že ti bude stačit chtít sílu a přijít tam. Michi cítím v tom všem nějaký háček a něco mi říká že za tím bude ten jejich bůh Jashin. *Doufá, že to že změnila své chování a mluví i k Michimu mile ho dokáže přimět poslouchat. I tak ale nakonec řekne.* Získáme informace, uděláme co půjde a pak to bude na tobě dobře...? *Říká to klidně, ale i tak se pak zadívá na svou dlaň.* Určená k zabíjení… ale změněná o dar pomoci… *Při svých tichých slovech nejdřív z dlaně vylezou klanová ostrá vlákna a pak zase zajedou dovnitř. Načež se její dlaň rozzáří nazelenaným světlem lékařské techniky ale i to po chvilce zmizí. Temari se na chvíli zamyslí, nebo spíš upadne do vlastních myšlenek. Na svých zádech toho má docela dost a je někdy tak těžké aby ostatní třebas i blízcí pochopili že se snaží udělat pro ně to nejlepší.* "Vidí mě jako zrůdu?" *Na chvíli o tom přemýšlí.*

Chci být užitečná jak jen to jde*Usmála se na Temi když jí poupravila vlásky. Michi se celkem rozjel hodně se rozpovídal a opět zmínil ten Jashinistický chrám. *"Jak rozkouskovaný člověk může žít dál"*Přemýšlela v duchu a dál poslouchala Michiho. Mluvil o velké síle co člověku po těch slovech Michiho může dát až nesmrtelnost. Mikki tam jen mlčky seděla a sledovala Temi s Michim neměla moc ráda rozepře, ale myslela si to samý co Temi, že to určitě bude mít nějaký háček. Potom si všimne jak je Temi zamyšlená netuší o čem může přemýšlet, ale její posmutnělý výraz se jí nelíbil.*Nad čím přemýšlíš my jsme tu huhuu*Snažila se rozptýlit Temi a před očima ji zamávala pravou rukou. Pak jí ještě něco napadlo jak by mohla rozveselit Temi a tak vytáhla svůj svitek který většinou používá na své klanové techniky. Na chvilku se otočí zády a začne cosi kreslit na svitek. Když to dokončí ukáže to jen Temi. Byl tam nakreslený Michi, ale vtipně prostě něco jako karikatura vtipná kresbička a doufala, že jí to rozesměje. *

*Michi si poslechne Temari, on sám věděl že její matka to zřejmě myslela v dobrém,ale on už nebyl dítě, dokázal se o sebe postarat a nepotřeboval aby ho někdo pořád hlídal. * Každá síla má nějaký háček a risk, jsem ochotný vše podstoupit pro ochranu těch co mám rád. * Temari měla opět své smutné oči, když je uviděl došlo mu že jí dělá zbytečné trápení. Navíc se poté zamyslela a dívala se na svou dlaň,kde nejdříve vylezla vlákna a pak se objevila zelená chakra léčení. Michi natáhl ruku a pohladil Temari po vlasech.* Děkuji ti za pomoc a podporu, vždy jsi tu pro nás všechny byla, ale nemusíš brát na sebe tak těžké břímě, můžeš se s námi o něj podělit a my s Mikki ti pomůžeme, no nemám pravdu?* Podívá se na Mikki, která začala něco čmárat na svitek, když uviděl že tam je namalovaný on, a to dost vtipně, tak jen odvrátil pohled.* Tsch, takhle mě nakreslit....* Dodá mírně uraženým tónem.*

*Když na ní Mikki promluví a udělá to svoje huhuu, tak sebou trošku škubne a stočí očka na ní. Pak se mírně usměje, když jí laskavě sdělí.* Jen jsem se trošku zamyslela. Nemusíš mít starosti Mikki-chan. *Načež siz Mikki zase udělá opěrátko pro svou hlavičku. A u toho samozřejmě poslouchá dál rozhněvaného Michiho. Nyní už možná klidnějšího a možná také ne, u něho se duševní rozpoložení někdy špatně odhadovalo i jí samotné.* Já ti rozumím Michi… Jen si myslím, že je dobré si přečíst jak se naučit techniku předtím, než jí začneš používat. Zvlášť když tě nesprávné použití během učení může stát život. *Natáhne jednu dlaň, aby jí položila na jeho.* Byla bych ráda, kdyby jsi byl kvůli mě trpěliví. Společně jistě zjistíme jak tu sílu získat tak, aby jsi měl co největší šanci přežít. Nevím co bych si počala, kdyby jsem ještě přišla o vás dva. *Trošku se nad tím zamyslí a pak dodá.* Možná že pak bych se stala vážně zlou… zbraní… *Říká poslední věty tak trošku smutně.* Co kdyby jsme si dali ještě trochu toho dobrého jídla? Ráda bych si s vámi užila co nejvíce hezkého času tak se prosím nezlobte, že vám to dnes tolik kazím… *Svou omluvu říká tak, že je nepopiratelně jasné že cítí že by se jim měla omluvit.*

No jasně že jo*Přidala se k Michimu na to, že se Temari pomohou s jakýmkoliv břímě co nosí na srdci. *Tomu se říká umění *Zazubila se na Michiho. *Hmm tak dobře *Přikývla Temi, že si nemusí dělat starosti a opět si o ní opřela hlavičku. *Ale di neboj my budeme v pohodě *Trošičku otočila hlavičku na Temari a mile se usmála. *Jasně, že si dáme ještě to skvělé jídlo co si uvařila *Chtěla se natáhnout po sladkém knedlíčku, ale jak o ní byla Temari opřená nechtěla se moc hýbat a tak před sebou natahovala ručky, ale byla moc krátká na to aby na ně dosáhla a Temari nechtěla obtěžovat. *