Hotel s restaurací

D mise

*Akira si předchozí večer vyzvedla misi na dnešní den. Dnes se tu má konat velká slavnost. Dcera významného pána má 12. narozeniny a zamluvili si celý tento hotel i s restaurací. Bylo sem povoláno více Shinoby různých hodností. Ovšem ti s vyšší hodností mají na starosti ochranu celé jeho rodiny a hostů. Geninové jako Akira zde fungují pouze jako slušky. "Ta potupa." ozve se Akiře v hlavě. Zrovna stojí před restaurací a pomalu začíná svítat. Na to že tu má být velká slavnost, nikdo tu ještě není. Pár Chunninů už si tedy rozdělili svoje pozice a začali se sledováním okolí i hotelu. Dokonce si vzali na paškál Akiru, která stojí u hlavního vchodu. Když se jim prokázala nechali jí být. "Šest hodin a pořád nikde nikdo." ztěžuje si. Asi po pěti minutách za ní cvakne zámek. Otočí se a tam stojí rozespalí recepční.* Co si přeješ? *zeptá se jí a zívne.* Vážně? Co si přeju? Vy jste si vyžádali lidi na dnešní oslavu. *spustí na něj.* Oh, jsi tu nějak brzo. *poví a podívá se za sebe na hodiny. V tu chvíli je vzhůru.* Ano, ale vy tu jste pozdě. *poví se zavřenýma očima a hlavou sklopenou.* Zaspal jsem. Tak pohyb, hned se pusť do příprav. *osopí se na Akiru. "Vážně, on zaspí a mi se teď z toho máme pos.." začne opět hlas v hlavě. "Klid, to je normální. Obyčejní lidé nejsou vůbec dochvilní." odsekne Akira a vyrazí do recepce. Tam recepční sáhl za pult a vytáhl papír s úkoly.* Jméno. * * Akira Hozuki. *odpoví mu.* Dobře. Tenhle papír je tvůj, začni plnit úkoly na něm. Musí to být vše do devíti hodin. Pak dostaneš další instrukce. *podá jí list a odejde. Akira si ho prohlédne. "Dělá si srandu. Už takhle mi ubral hodinu a stejně by byl problém to stihnout."* Tss. Fajn, jdu na to. *poví a vyběhne. Naštěstí je napadlo jim dát na druhou stranu listu mapu hotelu a tak ví, kam přesně zamířit za prvním pokojem. Na druhý konec hotelu, kde je jídelna, taneční sál a pódium v jednom. Jakmile tam dorazí, nalezne na dveřích, jak mají být stoly rozmístěny, kde má být kolik židlí.* Oni si neuvědomili, že nejsem můj bratr. *procedí skrze zuby. Nic jiného jí ale nezbývá, musí se pustit do rozmisťování stolů. Mezitím se muž na recepci otočí za dalším přicházejícím.* Jméno. *vyštěkne a čeká.*

Emiya Aobami (NPC): Výzor
*Emiya bola dnes zobudená veľmi skorým budíkom. Už o piatej ráno musela byť na misii..* pretože si nejaký vysoko postavený blbec zmyslel, že je dobrý nápad zakúpiť celý hotel. *Zamrmlala si popod nos ešte ležiaca v posteli. Čas ale nepúšťal a tak musela rýchlo vstať, ešte rýchlejšie sa pripraviť na odchod a najrýchlejšie sa dostaviť na miesto. Trvalo jej to celkom dlhú dobu, pretože jej niečo hovorilo, že sa môže oneskoriť. Prišla teda až okolo šiestej rána. Na šťastie mala pravdu, pretože sa vrátnikovi podarilo zaspať a tak spomaliť všetkých shinobi, čo sa mali dostaviť na misiu. Nepoznala síce množstvo práce, ktorú mala pred sebou, ale vedela, že ak by nestíhala, z toho nebude mať prúser. Do hotela vstúpila v klasickom slúžkovskom outfite ale s čelenkou Kirigakure na čele.* Jméno. *Spýtal sa vrátnik, keď sa Emiya dostala k recepcii.* Emiya Aobami, dobrý deň. *Povedala s veselým tónom svoje meno a čakala na inštrukcie.* Tady máš ty svoje instrukce, do deváté ať sou hotovy. *Povedal prísne vrátnik ako keby nebola chyba jeho.* Môžete sa spoľahnúť. *Odhodlane odpovedala a otočila sa smerom do vnútra budovy, aby mala ľahšiu cestu k svojmu miestu. Vrátnik ešte dodal.* To doufám. *A už sa rozhodne vrátil ku svojmu nič-moc robeniu. Emiya sa pozrela na svoje úlohy.* "Vymeniť obliečky a ustlať postele... blabla... VO VŠETKÝCH IZBÁCH?! A TO SA MÁM AKOŽE ROZDELIŤ NA MILIÓN ČASTÍ ABY SOM TO STIHLA?" *Zo svojho prídelu moc veselá nebola. Radšej by usporiadala stoly a stoličky tak, ako majú byť, ale moc si toho už nevyberie.* "Asi to začnem od vrchného poschodia..." *Chvíľu pred schodmi na vyššie poschodia dumala nad svojím bojovým plánom.*

*Akira přesouvá jeden stůl za druhým. Jsou ale dost velké a těžké, takž jí to jde dost pomalu. Nakonec se tam objeví nějaký kluk.* Ahoj, koukám, že jsi si tu mákla. Bohužel ale recepční popletl naše jména. Jmenuji se Ariku Hokuri. Dostala jsi omylem můj seznam prací. *poví a ukáže jí list, na kterém je její jméno. Akira vytáhne list co dostala a až teď si zkontroluje jméno na něm.* To si dělá srandu. Zabiju ho. *naštve se Akira. Podá mu list, sáhne si po tom, co jí ukázal chlapec a pak uchopí jílec kakuta.* Kde jsi ty líný blázne. *vykřikne Akira a dupe si to zpět na recepci. Vytáhne kakuto a namíří recepčnímu na hruď.* To bylo naposledy. Jestli ještě někdy uvidíš mé jméno, buď dochvilný. *štěká na něj. Kakuto pak zasune a podívá se na seznam.* Dát dohromady pokoje. *zděsí se trochu nad představou, kolik těch pokojů tady je. Vrhne po něm ještě jeden nepříjemný pohled a vyrazí po schodech do nejvyššího patra hotelu, aby se pustila do pokojů. Každý pokoj, co potřebuje dát dohromady má na klice visačku. Buďto je na ní uklidit, nebo připraveno. (lepší hotely to tak obvykle mívají) Když ale tak přiběhne k prvnímu pokoji, všimne si visačky otočenou na Připraveno.* To je divný. *řekne si a koukne do pokoje. Opravdu je pokoj připravený na obydlení. Vrátí se na chodbu a rozhlédne se. Většina pokojů na tomto patře je už připravena. Běží tedy chodbou, dokud nenarazí na pokoj, kde je cedule uklidit. Když chce otevřít dveře a vběhnout dovnitř, srazí se s jinou postavou, která tam zrovna je. Ucukne zpět a narazí zády na protější stěnu.* Au. *uleví si a kouká na osobu, která stojí před ní. Typuje jí přibližně stejně starou, jako je Akira.* Hoj, to je tvoje práce ty pokoje? *zeptá se trochu podrážděně a ukáže zpět na dveře, které jsou už označeny Připraven.* Ten blb na recepci to podělal a dal mi práci nějakýho kluka. Do teď jsem přesouvala stoly v jídelně. *stěžuje si.* Ale aspoň jsi udělala dost práce. Vezmu si tedy druhou stranu chodby. Zatím. *poví a když odchází, drží se ještě za záda, která jí bolí od toho nárazu.*

(protože Nikushimi očividně nemá v plánu jako Npc pokračovat, dokončím to sám.)

*Akira pokračuje jeden pokoj za druhým. Stahuje staré povlečení, dává nové, uklízí v koupelně a v pokojích utírá prach, zametá a vytírá. Jakmile je s pokojem hotova, vyjde ven i s použitým povlečením, které hodí venku do vozíku, obrátí ceduli na Připraven a přejde k dalšímu pokoji. Když se ale dostane až na konec chodby, po dívce, na kterou předtím narazila, už není ani stopy.* Hm, kam asi šla? *s vozíkem na použité povlečení se přesune o patro níž. I zde jsou na jedné straně už cedule otočené na Připraveno a tak počítá s tím, že už tady prochází a jede svoji stranu chodby.* Tak začala dřív, tak je jasné, že bude mít asi větší náskok. *řekne si nakonec Akira a v klidu pokračuje ve své práci. Hodně se zdržela s tou přípravou jídelny a tak nemá šanci stihnout všechny úkoly z toho listu včas. Navíc jí ještě obral o hodinu vytyčeného času. Hold jí nezbývá nic jiného, než pokračovat a nějak se to vyvrbí. Nakonec půl hodiny po nastaveném limitu skončí s posledním pokojem. Naštěstí se ale ukázalo, že každý má tolik práce a tak si nikdo nevšímá, jestli je to časově hlídáno. Zvlášť jejich úkoly jsou zrovna takové, kdy bude potřeba si toho všimnout až později. V 11 hodin se začínají scházet hosté. Tentokrát je jak její, tak i dalších geninů, úkol dopravit hosty do jim přidělených pokojů. Zjistí si jméno, najde ho na seznamu hostů a podle toho je odvede do pokoje. Horší je, že počítají, že jim budou nosit zavazadla. "Jedou na blbou oslavu a táhnou si věci na měsíc snad." říká si, když už po několikáté táhne těžké kufry do pokoje. Její fyzička není taková, takže z toho začíná být docela v háji. Nakonec jí ale zachrání recepční, který se zrovna žene z kuchyně.* Ha, jsi první, na koho jsem narazil. Vykašli se na list s úkoly a jdi do kuchyně. Tam už ti řeknou, co po tobě budou chtít. *poví za běhu a pokračuje na recepci, protože se tam objevil nějaký problém. Akira tak hodí papír do koše a vydá se tedy směrem, odkud recepční přišel. Otevře dveře a hned se na ní obrátil kuchař.* No to je dost. Nevím co si ten mamlas myslí, ale měnit předem nastavený jídelníček ještě k tomu takhle pozdě. To je na zabití. Kuchtíci to samy nestihnou. Támhle jsou brambory takže se do nich pusť. *poví a zmizí. Akira zamíří k na druhý konec kuchyně, kde by měli být brambory. Kolem hromady sedí čtyři muži a loupají o sto šest. Jakmile má výhled na tu hromadu brambor, zježí se jí všechny chlupy na těle. "Vždyť ta hromada váží víc jak já." zděsí se. To ale nic nemění na faktoru, že se k nim musí přidat. "Aspoň budu sedět nějakou dobu." pokrčí rameny a sedne si na poslední volnou židli. Popadne škrabku, první bramboru a pustí se do práce. Vedle každého je hrnec s vodou, do kterého hází oloupané brambory. Jakmile má někdo hrnec plný, objeví se odnikud další kuchař, vymění hrnec s bramborami za hrnec s vodou a zmizí. Nikdo z nich nemluví. Akira je ráda, že se s nikým nemusí bavit, ale zase úplné ticho jí taky po chvíli začne lézt na nervy. Začne si proto pobrukovat melodii oblíbené písně. Všichni čtyři se po ní podívají, ale hned se vrátí k práci. Tedy až na jednoho. Ten melodii pozná a tak se k ní přidá. Trochu jí to vyvede z míry, ale pokračuje dál. I jí už byli odneseny tři hrnce. Nějak si to ani neuvědomila, ale pro brambory se už musí ohýbat k zemi. Nakonec se každý z nich ohne pro poslední bramboru. Šlupek je ale požehnaně a tak je uklízí pomocí lopat do pytlů. Dají je do kouta a po chvíli se o ně někdo postará. Akira si jde umýt ruce, když se vedle ní objeví kuchař s talířem a sendvičem.* Rychle se najez a běž pokračovat na bramborách. *řekne a odběhne pokračovat. Akira do sebe nasouká sendvič a míří k hrncům. Potkává se se stejnou skupinou jako předtím. Tentokrát brambory krájí na malé kostičky. Každý má svůj hrnec a tak mohou v klidu pokračovat, dokud se všechny hrnce nepromění v plné kostiček brambor. Takový hrnec pak pokládají na plotnu, aby se začala voda okolo brambor začala brzy vařit. Podle toho co zaslechla tak pochopila, že si místo rýže nakonec vyžádali bramborové pyré. Spousta té rýže se proto teď musela vyhodit. Každý z kuchtíků se rozutekl za svojí prací a Akira zůstala sama. Netuší, co dělat, ale nakonec jí odtáhnou k hromadě nakrájeného masa na kostičky. Opravdu velké hromadě.* Mlýnek, mísy, pokračuj. *dostane rychlé pokyny a tak nemá na vybranou, než se pustit do mletí masa. Cpe do mlýnku kostičku masa za kostičkou, zuřivě otáčí klikou a plní jednu mísu za druhou. Stejně jako předtím s bramborami i tady jakmile naplní mísu objeví se někdo, kdo jí sebere a zmizí. Akira začíná opravdu pociťovat, že se blíží její limity. Mletí masa není nic jednoduchého a tak jí brzy začínají bolet ruce, protože je střídá po mísách. Předci se jen dohrabe ale na k posledním kusům masa. Odeberou jí poslední mísu a Akira dopadne na zadek na židli. Potřebovala by pauzu, ale to se objeví zase recepční.* A, výborně. Pro dnešek máš splněno. Tím že si schytala kuchyň, tak si dost pomohla. Navíc vypadáš vyřízeně. Na obsluhu a ostatní práce je tu lidí dost, tak můžeš jít domů. Tvoji práci pak nahlásím. Děkujeme a ještě jednou se omlouvám. *poví a zmizí.* Jak ještě jednou? Ty ses mi dneska vůbec neomluvil. *Zamává za ním pěstí, ale rychle se vytratí, aby si to nikdo nerozmyslel. Zamíří hned domů, kde do sebe nasouká ještě něco k jídlu a zapadne do postele.*

KONEC

Ryuu *Jakožto Genin už mohl plnit mise, které mu byly zadávány dle jeho schopností. Nicméně jelikož Ryuu byl ještě stále indisponován svou zraněnou rukou z Geninských zkoušek, nemohl chodit na mise jako lovení zvěře, nebo dělat fyzicky náročnější práce. Zbyly na něj tedy mise v restauraci, knihovně, lázních a podobné výpomoci za drobný peníz. Ale i tak byl Ryuu rád, že nemusel trčet v sirotčinci a chtěl si postupně našetřit dost peněz na to, aby mohl bydlet sám. Vzal si tedy na triko misi, konající se v restauraci u hotelu v Kirigakure. Snad jediného hotelu tady, jelikož si Kiri cizince do města moc nepouštěla. Ryuu se oblékl do černých věcí, jak bylo psáno v pokynech, natáhl si límec nahoru a obtočil jej bílým šátkem, aby skryt žábry a vlasy si stáhl do culíku. Vypadal ted nějak Takto, jen vlasy měl červené/zrz. Vešel do restaurace, pohledem celý plac prohlédl. Vydal se okamžitě k baru, ještě nebylo otevřeno,t akže měl čas s vedoucím probrat vše, co a jak má dělat. Co vlastně on sám bude dělat. Jeho prací bylo dnes zastouupit chlapce, který tam chodil na výpomoc, ale nyní se účastnil chuuninské zkoušky, takže byla momentálně mimo město, někde v lesích či co. Ryuua to moc nezajímalo, ale bylo dobré nechat vedoucího se vykecat. Dostal tedy za úkol během celého dne sbírat nádobí a připravovat pití pro hosty. Celkově taková podřadná práce na place. Ryuu tedy nejprve otřel všechny stoly čistým darem a připravil si uterku na leštění sklenic. Prohlédl zásobu pití v lednicích, aby nenastala situace, že něco nebude nachlazené. Jakmile veoducí otevřel dveře, nahrnulo se do restaurace stádo lidí, všichni cizí, snad nikdo z Kirigakure krom Ryuua a vedoucího zde nebyl. A smutné bylo, že na plnou restauraci byli pouze oni dva a dvě holky v kuchyni. Ryuu omažite dostával objednávky s pitím, které měl odnést na určené stoly. Nejprve mu to trochu trvalo, než se dostal do tempa a hlavně to dělal poprvé. Takže jakmile si zajel nějaký systém v roznášení a sklízení sklenic, točení alkoholu či otevírání lahví, šlo vše jako po másle. Hodiny odbíhaly, zákazníci a strávníci přicházeli, odcházeli. Ryuu lítal po place jako motorová myš, bez pití, bez jídla, na pokraji sil dělal co mohl,a by měl všechny stoly krásně čisté a lidi měli vždy co pít. Jeho vedoucí s grácií a podivným černokněžným uměním nosil i sedm talířů na jedné ruce. Ryuuovi z toho šla hlava kolem. V jednu chvíli do restaurace přišla parta asi náctiletých kluků, oblečení bylo jako jouninové skryté mlžné. Tihle kluci byli ze stejného děcáku, jako je nyní Ryuu a ještě je tam zažil.Byli zlí a všechny si dobírali. Jednou jemu dokonce vrazili prsty do žábry a táhli jej za ní po zemi...když je viděl, vzpomněl si na to a srdce se mu rozbušilo. Přiložils i ruku k šátku. Vedoucí mu podal lístek s jejich objednávkou a Ryuu vše připravil.* Můžete jim to prosím odnést vy? Proč jako? To zvládneš, za chvíli si budeš moct jít dát pauzu a holka to za tebe vezme, tihle jsou tvoji poslední teď. Tak šupej. *Ryuu se zatvářil že asi za chvíli umře, ale raději poslechl. Nesl plný tác pití a když ho začal pokládat na stůl, sestřelil ho jeden z Jouninů koulí z ubrousku do hlavy. Ryuu nereagoval. Sebral ubrousek, který spadl na zem a vydal se pryč od stolu. V tom jej ale jeden z jouninů chytil za šátek a strhl zpátky.* /Ale ale, já si říkal, že tě znám, a teď vidím, že jsi to ty, slizáku. *Hodil Ryuua na zem a strhl mu šátek. Ryuu rychle přiložil ruce na krk, aby nebyly vidět žábry. Byla to podmínka této práce, cizinci nesměli vědět, že Ryuu je v podstatě mutant. Mohlo by to poškodit jméno restaurace, či co. Vedoucí se rozešel ke stolu, celá hospoda zmlkla a sledovala jouoniny a Ryuua.* /Co je? Budeš brečet? *Ryuu se pokusil postavit, ale bez rukou to moc nešlo, do toho jej kopl jounin do zad až si Ryuu praštil bradou o zem. Z toho bude modřina. Došlo mu. Další Jounin zastavil vedoucího se slovy, že tohle ej osobní a že se do toho nemá motat. Samozřejmě u toho ukázal obnaženou čepel katany. Ryuu pustil krk a slečna sedící nejblíže vyjekla.* Jdi do prdele! *Prudce se otočil a plivl na jounina.* Tak kurva jdi do prdele a klidně mě tu zabij! Co víc se mi může stát? Po krkvavých zkouškách? *Postavil se a celá hospoda našpicovala uši.* Já jsem tam musel zabít jediného přítele. Tak co mi zbylo? Rodiče? Které takoví kokoti jako jsi ty zabili? Práce pro vesnici, která nutí malé děti zabíjet své kamarády? Co ze mě bude až vyrostu? Takový píčus jako jsi ty? Díky nechci, to ěm tady radši naservíruj jako hlavní rybí chod! Slizáku slizká, mutante, bastarde, bezdušáku, hlavo zrzavá, neschopo, kruhu, žábro, kriple. *Zopakoval nadávky, kterýma jej tahle parta oslovovala celou dobu v děcáku.* Vypadněte a nechte to ubohé dítě na pokoji. *Zvedla se žena, slušně oblečená, kolem pasu měla čelenku Konohagakure.* Ty vypadni, jejich útratu zaplatím. A ty chlapče se uklidni, dej si pauzu a vydýchej se. Zase bude líp. *Mluvila nejprve k Jouninům, pak k Vedoucímju a nakonec k Ryuuovi, který se jako na povel ztratil v kuchyni, ovazujíc si šátek kolem krku. Z kuchyně vyšla dívka s modrými vlasy a sklidila ze stolu Jouninů, kteří se moc neměli k odchodu.* Marš nebo ti flusnu inkoust do xichtu. *Zašeptala nakonec dívka a Jouninové se odebrali s brbláním k odchodu. Po asi půlhodině se Ryuu vrátil opět na plac a pokračoval ve své práci, i když na bradě měl takovou podivně barevnou skvrnu, modřinu. Pár dalších hodin tam poletoval jako předtím, žena z Konohy tam stále seděla a sledovala ho při práci. Jakmile Ryuu skončil, to už byla hospoda z většiny prázdná, dostal peníze od vedoucího, dostatek Ryo na to, aby si něco koupila  ještě schoval na budoucí bydlení. Vyšel z restaurace a oddychl si. Venku ale čekala parta Jouninů.* No to snad neni možný, můžete mi dát konečně pokoj? *Zamručel.* Konečně...tak jdeme. *Zamručela žena a čapla Ryuua za ruku, prošla kolem Jouninů a táhla Ryuua sebou.* Říkals, že ti nezáleží na životě? Nemluv, jen mě poslouchej....Dám ti informace, které v budoucnu využiješ a vyhledáš mě, proč? Bude ti to tak moc vrtat hlavou, že budeš sám chtít přijít na to, co se za mými slovy skrývá. Tak...chlapče, až budeš Chuunin, vezmeš misi, která tě zavede na širé moře a jakmile to půjdeš, zamíříš do země válek a vyhledáš mě. Nemusíš znát mé jméno, stačí, že víš, že jsem jednou z NICH. Oni ti obyvatelé země válek mile rádi řeknou, kam jít. Až mě tam vyhledáš, získáš sílu, díky které smrt bude tvůj společník, díky které nebudeš nikdy vystavený nebezpečí a budeš moci vyčistit svět od lidí, jako je zdejší KAge, nebo tamti pobudové. Podívej, tenhle znak tě ke mě zavede a já z tebe jednoho dne udělám neporazitelného. Tvá odlišnost je tvoje přednost, na to nezapomínej chlapče. Nestyď se za své nedostatky. *Pustila ho a ukázala mu náhrdelník, schovaný pod oblečením tak, aby jej nikdo jiný neviděl. Jashinistický znak, což Ryuu neměl tušení, co je, se jí blyštil na krku, vypálil se mu do očí a do mysli jako vroucí cejch. Žena se usmála a lehce se uklonila. beze slov odešla a Ryuu se ptřeboval z toho co právě prožil trochu projít a rozdýchat. Vyrazil tedy přes město do sirotčince.*

*Michi pokračoval ve svém sběru informací v Kirigakure, krytý tím že je tu jako doprovod na konané Chuuninské zkoušky, včera se setkal s drzým klukem, který žil v sirotčinci, ve kterém si Michi všiml že je dost živo, ač dovnitř se nepodíval,jen zpovzdálí sledoval dění, dneska tu ale nebyl sám připojila se k němu Temari, za což byl velmi rád, její společnost ho vždy těšila. Michi měl na sobě černou vestu,pod kterou měl hnědé tričko, poté měl černé kalhoty a na nich opasek s brašny kde měl vybavení, na hlavě měl čelenku Kumogakure. Zrovna se s Temari procházel po jedné z hlavních uliček, zvláštní bylo že nebyla tolik narvaná, zřejmě protože byl čas oběda a všichni lidi někde jedli.*(Michi) Tak jsem včera udělal průzkum, a narazil jsem na nějakého drzého kluka, který vypadal jako nějaký otloukánek, trefil mě kamenem a začal nadávat jak se nad ním povyšuji, přitom jsem mu chtěl pomoci..../(Kazuki) Měl by jsi jí říct, že jsi mu chtěl nejdřív rozbít hubu než ses uklidnil!/ (Michi) Sklapni tohle nemusí vědět.* Během vyprávění svých zkušeností minulý den, ho přerušil Kazuki a vykecal Temari něco, co Michi nechtěl aby slyšela.* Ehm já ho nezmlátil, ani jsem se ho nedotkl i když po mě hodil kámen.* Dodal ještě k tématu.*

*Nebylo to lehké, ale nakonec se s Michim našli. Temari byla spokojená a když se v motelu či pokoji pro hosty opláchla a převlékla tak mohli konečně společně vyrazit na procházku Kiri. Na sobě měla kratší sukni a tričko bez rukávů ke kterým měla natažené zvlášť rukávky a na ručkách rukavice bez krytí prstíků. V nich měla svou zbraň, která nebyla vidět a mimo ní měla ještě na zádech tanto a na nožce a opasku vzadu pak po pouzdru s ninja výbavou. Oblečená byla kompletně v černé a vlasy měla dnes po sprše rozpuštěné, aby jí rychleji uschly a tak se jí hezky vlnily ve větru. Čelenku s označením Kumo měla připnutou kolem krčku a mimo boty s velkou podrážkou měla ještě přes rameno přehozenou tašku na které byl namalovaný červenou barvou kříž. Temari tu tašku sice sebou nosila jen na mise s druhým týmem ale dnes jí měla prostě pro jistotu sebou. Mlčky si užívala klidné procházky ke které Michi začal celkem zajímavý rozhovor. Pořád si i po delší žití ve společném domě s ním nedokázala zvyknout na to, že se občas hádal sám se sebou. Ale neděsilo jí to, přišel jí tak zajímavější. Tak nějak víc psycho a to se jí na něm také líbilo.* Nemusíš se bát Michi, vím že bys mu neublížil protože jsi od té doby hodně vyrostl. *Usměje se na něho a jde o jeden z jejích vyjímečných úsměvů kdy na chvíli zmizí ten její smutný výraz. Občas díky Michimu na chvíli dokáže zapomenout a pak dokáže být se svým úsměvem přímo okouzlující. Vůbec se pak nepodobá Temari, kterou Michi zná z misí.*

*Natsu už byl nějakou dobu ubytovaný v Kirigakure kvůli konajícím se zkouškám, které chtěl vidět, aspoň tu třetí část, proto je tu taky tak brzo. Natsu si zrovna včera koupil jednu knížku, která ho v knihkupectví celkem zaujala. Četl si jí a díky tomu že byla malá asi jako menší A5 tak se dočtete držela v jedné ruce a mohl s ní i chodit venku. Natsu šel ven i s knížkou, které věnoval pozornost. Když šel ulicemi Kirigakure tak narazil na pár dětí, kteří nejspíš snažily trénovat na nadcházející se zkoušky. Natsu se na pár lidí obrátil pohledem, ale ne moc dlouhým, spíš krátkým protože si více všímal knížky. Když šel jednou uličkou, která byla víc prázdná než ostatní tak Natsu vrazil do jednoho člověka asi v jeho věku.* Dávej pozor. *Řekl Natsu a následně se na něho otočil, vypadal jako Michi ale nebyl si tím úplně jistý.* Co tu děláš? Tebe bych tu nečekal? *Natsu vidí jak vedle něho je i Temari pokud je to ona.*

*Když mu věnuje jeden z úsměvů, který byl u ní opravdu nezvyklí, tak ho to donutí usmívat se také, navíc mu mírně zčervenali tváře, Temari byla opravdu krásná a roztomilá. Neměl si na co stěžovat,když mohl s ní trávit svůj čas, avšak po chvilce do něj někdo vrazí, tím že se díval na Temari si nevšiml o koho jde.* Tsch neumíš dávat pozor na cestu?* Vyprskl naštvaně Michi a otočil se na osobu která do něj vrazila, když uviděl o koho jde, tak se jen zamračil.* Aha to jsi ty blbče, co bych tu asi tak dělal? Představ si že jsem přišel vyzvat Mizukageho na souboj.* Řekl dost sarkastickým tónem, je fakt že ho překvapilo to, že Natsu je v téhle vesnici, ale na rozdíl od něj mu došlo, že tu zřejmě bude kvůli Chuuninským zkouškám, ač Michi tu byl za jiným účelem. *Přišel jsi mlátit další kluky z jiných vesnic mlátit do rozkroku?* Začal se smát a utahovat si z něj.*

*Kdo jiný by to asi tak byl? Samozřejmě, že je to Temari a i když kráčí s Michim tak si všimne včas kdo jde proti nim. Je zvědavá co tu zrovna Natsu asi pohledává. To že tu oficiálně všichni jsou kvůli zkouškám jí nezajímá. Ale její přemýšlení vyruší zmatek Michiho, který se na Natsua rozezlí. Vlastně je vtipný pohled na ně na oba. Ale Temari má už tak trochu hlad a tak se rozhodne to ukončit.* Ticho! Oba mě už vážně štvete… *Do očí se jí vrátí ten nebezpečný chlad. Přesto udělá krok k Natsuovi a položí mu ruku na rameno. Nejspíš ho překvapí, že ho ale nedrží nijak pevně ani tak aby mu ublížila.* Ráda tě vidím, i když ti to je jedno. *Pak dá ruku dolů a pohledem najde pro změnu Michiho.* Půjdeme něco pojíst? Hádat se můžete klidně u jídla, ale já bych si ráda trochu odpočinula a uprostřed lidí co znám to bude alespoň myslím příjemnější, ne? *Pak se podívá i na natsua zda se bude chtít vzpouzet, nebo ne.*

Hmm.. s tím tvým stylem boje asi… *Temari jim vběhla do jejích bratrské konverzace. No což, nevadilo mu to, spíš byl rád že do toho Temari zasáhla, nechtěl se tady zbytečně hádat na ulici s jeho bratrem.* Kdo říkal že tě nevidím rád, nebo zda mi to je jedno? *Natsu si položil jeho ruku na rameno kde měla ruku i Temari. Když Temari dala ruku dole tak Natsu dal i svou ruku dolů zpět podél těla přičemž druhou držel tu knížku.* Tak jo. *Natsu přijal tímto její pozvánku na jídlo, kde by se prej mohli hádat.* Ale ty jsi mě ještě nikdy neporazil v souboji. *Řekl Natsua na Michiho a dal mu malou ránu do ramene.*

*Nakonec to zastavila Temari, což mu bylo celkem jedno. Dal si ruce křížem a jen zakroutil hlavou.* Fajn, klidně se můžeme jít někam najíst, akorát to tady neznám,jestli někdo z vás zná místo s dobrým jídlem, tak nás tam může zavést.* Poté mu Natsu dal slabou ránu do ramene a měl nějakou přihlouplou poznámku.* Tsch, jestli chceš najdu nějaké cvičiště a tam si můžeme dát souboj, pokud se mě nebojíš.* Michi byl připraven bojovat kdekoliv a kdykoliv, stále měl v sobě tu bojovou energii. Navíc od posledního souboje dost zesílil, byl dokonce silnější a rychlejší jak Natsu, proto se nebál ho vyzvat na souboj.*

Možná, že neporazil tebe ale zachránil mě v misi. *Povzbudí Michiho před Natsuem Temari a klidně se rozejde ulicí dál hledat vhodnou restauraci s něčím dobrým jako první. U toho jen tak mimochodem Natsuovi sděluje.* I Michi tvrdě trénoval Natsu a není to ten samý kluk kterého si porazil. Mohl by jsi to vědět, kdyby jste se spolu víc bavili. *Pořád nemůže ale pohledem narazit na žádné zajímavé místo. začíná jí to trošku už otravovat, ráda by se napila něčeho studeného. Ale i tak udržuje konverzaci.* A co ty Natsu? Kromě toho, že mě možná i rád vidíš máš nějaké novinky? Noha jak koukám se ti už dobře spravila… *Naráží nepřímo tak na to, že se s ní od té doby co mu pomohla s tréninkem vlastně pořádně nebavil. Vlastně jí to dřív mrzelo, ale nyní se rozhodla že se tím už trápit nebude. Na chvíli se zastaví a pak se rozhlédne na křižovatce doprava a doleva.* Tak kudy myslíte? Já jsem tu jen krátce, takže vážně netuším...

*Bol to už druhý deň, čo sa Tsuki spolu s otcom, služobníctvom, Tsuchikagem a ďalšími účastníkmi z Iwagakure nachádzali v Kirigakure, kde sa konali skúšky chuuninov. Bola už poriadne vyspatá a odpočinutá, a keďže jej včerajší deň znechutil Natsu, rozhodla sa, že dnes bude pokračovať v prieskume dediny. Dostať sa na skúšky chuuninov do inej dediny bola pre ňu zatiaĺ jedna jediná možnosť, ako spoznať iné miesta, než Iwagakure a Zem Zeme. Ulicami dediny sa túlala už od skorého rána, bola ranné vtáča. Čas ale neúprosne utekal a ona si ani neuvedomila, že bola dosť hladná. Ráno zjedla na rýchlo len dve ryžové guľky, ktoré ju príliš nezasýtili, ale hlad oddialili. Kde by sa ale mohla najesť?..* "Vrátiť sa do hotelu?.." *hlavou sa jej hnali myšlienky tohoto rázu..* "Dve ulice odtiaľto som videla nejakú reštauráciu.. Možno by som jej mohla dať šancu.." *premýšľala ďalej, až sa na krátky okamih stratila vo svojej hlave. A presne v tej okamih, kedy na chvíľu nedávala pozor, sa vynorila spoza rohu na križovatke, kde stála celá skvadra z Kumogakure. Takmer vrazila do jedného z dvojčat. Nemala páru, ktorý z nich to bol - Michi? Natsu? Ani sa nepokúsila hádať. Len vyjavene zamrkala svojimi dlhými řasami a ostala pred nimi stáť. Na sebe mala tmavofialovú mikinu, čierne legíny a cez hlavu kapucňu, ktorá jej zakrývala len vlasy. Dlhý čierny zapletaný cop jej visel dole z ľavého ramena a končil kdesi nad kolenami..* Aamm.. Pardon. *červenými očami behala z Michiho na Natsua a zase späť, snažiac sa zistiť, ktorý z nich bol Natsu.. Vzdala to však po pár sekundách - hlavne preto, že ju včera Natsu urazil. Odstúpila stranou a chcela ich obísť.*

*Natsu neměl na jejich slova co odpovědět, nemohl na to najít slova a ani ho nic nenapadalo. Jenom zareagoval na Michiho.* Nene, někdy příště, teď tu nejsem ani kvůli tobě. *Natsu se v tuto chvíli rozhodl jít za Temari, protože jak to vypadá tak šla hledat nějakou restauraci.* Já jsem taky zesílil, jsem silnější než předtím, navíc.. *Zastavil se Natsu v rozhovoru někde v půlce.* ..to je jedno. *Natsu si vzpomněl na svou pomstu, ale nehodlal jí sdělovat někomu dalšímu, nikdo kromě jeho a Michiho to vědět nemusel. Natsu odklonil pohled a mohl vypadat že má hlavu plnou starostí. Starosti opravdu měl, protože nevěděl jak moc zesílit než na ně bude moct jít. Věděl jediné, tím je být silnější jak otec. Zbytek cesty se Natsu zase díval do knížky když si povšiml že oba na křižovatce zastavili.* Nevíte kudy? *řekl Natsu odbočkou když v tom si všiml že proti ním jde jedna osůbka, kterou míč dobře zná.* "Tsuki?" *Natsu uhnul pohledem stranou, neměl náladu jí teď nějak provokovat, hlavně ne po tom co se včera stalo. Natsu držel knížku stále v pravé ruce a teď se do ní zase zadíval a četl si jí.*

*Udělá mu radost, když se ho Temari zastane, proto jí měl tolik rád a trávil s ní čas, jako jediná ho uměla pochopit. Michi oba dva následoval neznámo kam, hledajíc nějakou fajnovou restauraci, kde by se mohli najíst. Michi dost za nimi zaostával co se týkalo chůze, byl pár metrů za nimi, nijak extra nepospíchal a rozhlížel se kolem. Michi nevěděl jak Natsu postoupil při hledání vrahů jejich rodičů, protože spolu dlouho nekomunikovali,ale i on sám už nějaké informace vyšťoural díky kontaktům co měl,avšak nebyli kompletní a stále neznal přesná jména i místo,kde by se mohli nacházet. Michi si nevšiml že Natsu a Temari zastavili, protože se rozhlížel stále kolem, a nedával pozor na cestu, díky tomu narazil do neznámé dívky, které Natsu uhnul. Michi při nárazu trochu couvne vzad, ale nespadne na zadek.* Tsch, to tu nikdo nedává pozor na cestu nebo co? To mám před sebou nosit červenou vlajku s píšťalkou, aby do mě lidi dneska nenaráželi?!* Začal hned nadávat na neznámou dívku, kterou vůbec neznal, ale bylo mu to jedno. Už ho to začalo štvát, jak tu bylo narváno a lidi byli bezohledný vůči svému okolí, ač on sám také zrovna nedával pozor na cestu.*

*Když se za ní Natsu vydá a pokračuje v rozhovoru tak ho i během hledání stačí vnímat. Takže jí neunikne to, že se Natsu najednou odmlčí. Proto se otočí a na chvíli se na něho dlouze podívá, jenže díky tomu nezaregistruje Tsuki kterou má v zádech ani Michiho že pokračuje ve svém pochodování dál do chvíle kdy se oba srazí. Takže to nepěkně přeruší její další slova.* Natsu to se musíš přede mnou pořád tak uzaví… *Najednou uslyší nadávat Michiho, takže se rychle otočí a založí si ruce v bok. Chvíli napjatě scénu pozoruje a pak se k němu rázným krokem vydá. Přestože je menší než oba bratři díky menšímu vzrůstu tak její oči mají chladný výraz zvlášť když se zlobí jako nyní.* Michi! *Natáhne ruku a chytne ho za tričko, aby si jeho hlavu přitáhla níž a mohla se mu tak lépe dívat z očí do očí.* To na tebe pořád musím dávat pozor? A ne mlč, je mi jedno kdo do koho vrazil, ty seš tu host a nemáš dělat Kumo ostudu! *Po chvilce ho pustí a když se otáčí k dívce (tsuki) tak ještě chvíli mluví k Michimu.* Navíc jako správný ninja bys měl být schopný nepustit si nikoho k sob… *Temari padne pohled na tu drobnou dívenku, která jí přijde velmi roztomilá. Navíc se jejich pohledy střetnou a Temari se rozsvítí nadšením očíčka.* Oooo to jsou krásné oči… *Vydechne upřímně zaujatě a pak dřív, než jí snad Tsuki stačí utéct, tak jí vezme za ruce a jemně si jí přitáhne blíž.* Panečku, ty jsi roztomilá! *Uklouzne jí a pak se na Tsuki mírně usměje, i když Temari vypadá při tom zvláštně trošku smutně.* Omlouvám se ti za ně, nesmíš si jich moc všímat. Musela by jsi je poznat víc, aby ti došlo že jsou více méně i občas fajn. *Při tom nevinně zamrká na oba bratry. Pak váhavě ruce Tsuki pustí a všimne, si že Natsu jí oslovil jménem. Takže se na něho otočí.* Natsu, co jsi jí udělal?! *Okamžitě ho podezřívá, že jí zná jen proto že jí něco vyvedl a musel se omluvit.*

oprava: Natsu si jen jméno myslel, tak ten konec ignorujte prosím že na Natsua nemluví. )

*A tak sa nakoniec stalo to, čomu chcela predísť, keď sebou cukla v momente, ako mala vraziť do jedného z troch kumpánov z Kumogakure. Nanešťastie sa jedno z dvojčat nezastavilo a hoci ona reagovala, nestihla sa uhnúť až tak, aby do nej Michi nevrazil. Takže pokus o to, aby ich len 'bez slov' a 'bez povšimnutia' obišla, nevyšiel. Vďaka tomu ale poznala, ktorý z nich je Natsu. Už teraz mala celkom jasno v tom, ako sa ktorý z nich správa - čo by mohol byť hlavný poznávací znak. Mrkla na krátky okamih na Natsua, ale ten sa tváril, že je neprítomný a radšej sa venoval svojej knižke.. Klasika. Jeho ani len netrklo, že včera urobil niečo zlé.. Odtrhla svoj pohľad od Natsua a preniesla ho lenivo na Michiho, pozerajúc na neho spod řas a s jemne podvihnutým obočím,* Koukám, že všetci z Kumogakure sú nevychovaní spratci.. *Tsuki prevrátila oči smerom k dievčati, dodávajúc takú malú poznámku,* Alebo sa mýlim? *akoby čakala, že jej to aspoň ona vyvráti.. Nečakala však na odpoveď a rovno sa znova pozrela na Michiho,* Čo urobíš? Chytíš ma pod krkom, ako tvoj brat a pleskneš mnou o stenu len preto, že TY nedávaš pozor na cestu?.. *nemala čelenku nikde. Mala voľný deň, nebola na misii, a tak mala čelenku uloženú v brašničke na ľavom stehne. Ďalšiu mala na pravom. Jo, správne! Nech si to dievča z Kumogakure urobí s nimi poriadok sama! Musela sa však pousmiať nad tým, ako vzala Michiho do parády - samozrejme, len vo svojej hlave.. Keď ju dievča vzalo za ruky, vyjavene na ňu pozrela. Úprimne ju to trochu vyviedlo z miery, ale hneď sa zase spamätala,* Omlouvat sa majú oni, nerob to za nich, potom sa nič nenaučia..

*Natsu si četl svou knížku, která byla dosti zajímavá. Najednou začínal být nějaký konflikt, mezi těma třema, Natsu si zavřel knížku a poslouchal jejich rozhovor.* "To je ale podívaná." *Natsu šel směrem k Tsuki v době kdy Michi nadával.* Pokud se nemýlím tak to ty jsi vrazil do Tsuki, ne ona do tebe. *Řekl jakmile byl u Tsuki, byl u ní blízko. Když pak řekla že jsou všichni z Kumogakure nevychovaní tak se zarazil, nemusí to tak říkat. Navíc pak řekla tak dva roky starou věc.* To nemusí vědět. *Řekne Natsu potišeji směrem k Tsuki.* "Je šikovná, zatím jsem nenarazil na nikoho kdo by nás bezpečně od sebe rozpoznal." *Není nejvhodnější chvíle aby Natsu tu svojí myšlenku řekl nahlas i když by to Tsuki nejspíš udělali radost a nebo ne? Mohla by se urazit že jí Natsu podceňoval. Teď mu to cvaklo, už věděl co včera udělal špatně.* Tsuki, promiň že jsem ti nepřímo řekl že tě.. *na chvíli se odmlčel aby mohl hlavou přijít blíž k jejímu uchu.* ..podceňoval. *Natsu si to konečně uvědomil, možná je to pozdě, ale stále je to lepší jak nikdy, krom toho se má ještě co učit a chyby dělají člověka lepším.* "/ Natsu - co si teď počnu? /Zangetsu - jsi prostě v prdeli."

Cože?!* Vyhrkl naštvaně, když prakticky všichni dávali za vinu jemu,že byl nepozorný. Navíc ho Temari chytla za tričko a svým ledovým pohledem mu vynadala, což ho sice zaskočilo, ale furt byl naštvaný.* Tsch všichni v téhle vesnici jsou drzí, horší jak ty kamenožrouti, na tohle kašlu.* Začal si naštvaně mumlat a strčil si ruce do kapes,zatímco se mračil a pak pomalu vyrazil dál, ano dost se urazil a neměl jaksi chuť se s nimi bavit, navíc svými rudými oči se vražedně díval před sebe,aby mu každý tentokrát uhnul. Když zaslechne to co udělal Natsu tak se zastaví a podívá na něj.* Kluky mlátíš do rozkroku a s holky chytáš pod krkem a šviháš s nimi o zeď, a mě budeš kritizovat a říkat mi slaboch, jsi opravdu ubožák.* Tsuki by nejradši také něco řekl,ale když viděl jak na ní reagovala Temari, tak jí nechtěl radši dráždit. Odplivl si a šel pomalu vpřed hledat nějakou restauraci, bylo mu jedno zda půjdou s ním,či půjde sám. *'' Blbá vesnice, že já vůbec někam chodím. Jedna plná dementů, druhá plná drzounů, nechci vidět ty zbylé dvě radši.''* Nadával si v hlavě, nejradši by se sebral a odešel zase na nějakou misi, tam svou energii aspoň uplatní o dost lépe, a když ho někdo naštve tak ho jednoduše zabije a má po starostech.*

Michi počkej! *Temari odešla kousek dál za ním, aby ho zastavila. Nechtěla ho v téhle cizí vesnici zase ztratit a dlouho ho někde hledat. Mezitím spíš mluvil Natsu, který si nemohl odpustit nerýpnout si do svého bratra jenže pak promluvila Tsuki a Temari zamrzla uprostřed pohybu.* “Natsu mlátí malé roztomilé holky?” *Ta informace jí zasáhla jako blesk, takže se zdálo že nereagovala dost dlouho na to, aby Michi mohl vrátit své pohrdání natsuovi zpět. Temari najednou srazila obě ruce k sobě a v jejích očích se objevil opravdu hluboký hněv. To však mohl vidět pouze michi, protože Natsu a Tsuki táli za ní díky tomu, že šla zastavit Michiho aby předtím neodešel. Ruce prokřuply a Temari ledovým hlasem promluvila bez známek emocí v hněvu.* Natsu… dívky se… *Najednou prudce otočila a rozmáchla se rukou. Michi nejspíš už jako jediný tušil co přijde, ale Natsu to doposud neměl šanci poznat. Nu což, to se nyní změní. Temari pravá ruka totiž vystřelila proti Natsuovi a oddělila se na vláknech od Temari (​JIONGU: GARROTTER). Tato technika má rychlost 8 bodů, takže je dvakrát tak rychlá jako je rychlost Natsua (4). Proto se Natsu nestihne vyhnout a Temari ho může chytit za pás, pak se otočí o 180 stupňů aby nabrala potřebnou rychlost a s Natsuem tvrdě švihne o zeď domu. Temi si dává záležet na tom, aby ten úder cítil. Opravdu se na Natsua hněvá a doufá, že teď už jí začne brát vážně. Ruka se jí během chvilky vrátí do Normálu a Temari si stoupne proti Natsuovi. Pozoruje ho, jak se nejspíš probírá z otřesu.* Ještě jednou uslyším, že ubližuješ nějaké holce tak si tě podám mnohem víc… *Pak se podívá na Michiho.* A ty pojď sem ke mě! *Podívá se Michimu do očí, zda chce taky jednu dostat za ucho. Pozvolna se začíná trochu uklidňovat.* Proč mi musíte oba pořád přidělávat problémy, co? *Pak se pomalu podívá na Tsuki.* Já vím, že ne. Ale někdy je těžké jim to vysvětlit. Myslím ale, že tady Natsu tě rád pozve jako omluvu ještě s námi na oběd, že Natsu? *Temari se na Tsuki usmívá, ale při pohledu na natsua jí ztvrde výraz v očích.*

*A zase je to tu. Hra na rytiera. A kord v tejto situácii by mu na to niečo odsekla a ešte k tomu po tom včerajšku, ale kašľala na to. Chlapci boli nepoužiteľný druh zvieraťa. Aj tak sa budú neustále hrať na hrdinov, hoci to dievča nepotrebuje. Nemala už príliš času reagovať na počiny dievčaťa, ktoré jej tu ohmatávalo ruky, pretože sa dievča vzalo a bežalo za Michim..* "No to mi je skvadra.." *Tsuki stiahla svoje ruky pozdĺž tela a očami sledovala, ako dievča bežalo za Michim. Michi bol vskutku výkvet. Jeho správanie ju utvrdilo v tom, že to bude definitívne ten najlepší poznávací znak. Teda, ak sa ešte niekedy stretnú takto pospolu. Čo nebolo vylúčené, keďže si Tsuki bola vedomá svojej náklonnosti k Natsuovi. Ani Natsuovi nevenovala svoj pohľad a neustále pozerala smerom k Michimu a k dievčine. Zaujímavé jak každý z nich iným spôsobom reagoval na jej konflikt s Natsuom. Bolo to až krásne pozorovať. Na jednu stranu si takto zhromažďovala informácie, ale na druhej strane jej jaksi nedocvaklo, že to môže mať katastrofálne následky pre Natsua. A tak keď Michi zahlásil, že je Natsu ubožák, odtrhla svoj pohľad od tých dvoch - Michiho a Temari a obrátila sa na Natsua. Rozhodla sa, že mu pre tentokrát odpustí. Ako on odpustil jej, že bola na neho v Iwagakure hnusná..* Nehnevám sa na teba, že ma podceňuješ.. Len mi to pripomína nejaké veci z minulosti.. *povedala Tsuki a stiahla si z hlavy kapucňu, chytiac Natsua za ruky a pozrela sa mu pritom do očí. Boli tak blízko, že si mohol všimnúť, že mala na spodnej pere ranu, ktorú si tam včera od nervov urobila. Ruky mu pustila, a ak sa Temari aj tak rozhodla na Natsua zaútočiť a Natsu nestihol reagovať, tak v momente, ako sa ruka dotkla Natsua, zareagovala Tsuki. Videla, ako k nemu ruka letela, no ani ona by sa nedokázala vyhnúť. Ale keďže stála úplne blízko Natsua, mohla promptne reagovať, lebo Temari sa ešte otáčala. Bola to skôr reakcia z reflexu a nepremýšľala nad tým, že tým ufikne dievčaťu ruku - no vytiahla kunai, alebo sa aspoň o to pokúsila a preťala vlákna medzi rukou a telom dievčaťa. Pokiaľ to vôbec stihla.. Urobila to len preto, že táto vec bola medzi ňou a Natsuom. A už ju mali dávno vyriešenú. Ak však nestihla, potom len sledovala, ako dievča mrsklo Natsuom o stenu (ak sa nijak neubránil)..* Bolo to potrebné? Nie je to diskriminácia? Chlapec nemôže útočiť na dievča, ale dievča na chlapca áno? *zamyslela sa Tsuki. Detail, že tieto veci občas využívala aj ona, ale pre niečo úplne iné.* Detail, že sa nad nami neustále povyšujú.. *uškrnula sa trochu Tsuki a ani nešla Natsuovi na pomoc, pretože toto brala ako karmu za ten včerajšok. Hoci mu odpustila.*

*Michi odešel dál od nich a Temari šla v zápětí za ním. Mezitím Natsu dál zůstával s Tsuki na místě. Natsu si všiml toho že Tsuki se na ně upřeně dívá, nejspíš jí to zajímá celkem dost. Nu což, Natsu neměl jedinou možnost než jen čekat. Michi pak řekl o Natsuovi to že je ubožák, ten si toho nevšímal, neměl potřebuju ani na to nějak reagovat. Tsuki se na něj pak ale následně zadívala.* Jo, to jsem rád. *Natsu jí věnoval svůj úsměv. Natsu si skutečně všiml té rány, kterou měla na rtu, byla to stejná rána jako, za kterou viděl když byl naposledy v Iwagakure. Nechtěl do ní zbytečně rejt a tak na to nijak nereagoval. Natsu jí nechal ruce, za které ho již držela. Když ale pustila jeho ruce tak ucítil na pasu nějakou ruku a jak vlákna z té ruky vedou k ruce Temari. Pokud to Tsuki stihne tak přesekne ty vlákna a Natsu nikam nepoletí, ale když ne tak Temari Natsua odmrští do zdi, které nebyla daleko. Jakmile do ní narazí tak ve zdi zůstane díra a Natsu nárazem do zdi vyplivne krev. Rána to byla slušná a Natsu pak spadne na zem. Na zemi skončí v kolenou ještě opřený rukami před sebou na zemi a vzpamatovával se z rány a šoku, kteru utržil.* Jednal jsem podle tebe, když jsi.. říkala že nemáš ráda že tě všichni berou jako.. holku. *Natsu měl teď menší problém s mluvením. Pak se koukl před sebe a viděl jak tam stojí před ní. Temari.* "/ Zangetsu - já jsem ti to říkal, lepší by bylo kdyby jsi mě nechal ovládat tělo místo tebe." /Natsu - drž hubu!! *Jejda, Natsu to řekl omylem nahlas, sice to zangetsu Natsuovi řekl jen v hlavě tak Natsu se tentokrát neudržel.* "Může jenom čekat že je pozvu na oběd." *Natsu by pozval jedině teď na oběd Tsuki.*

*Temari chtěla Michiho zastavit, avšak když Michi domluvil tu urážku směrem k Natsuovi že mlátí holky, tak uvidí jak v jejich očí žhne plamen, Michimu z toho úplně naskočila husí kůže.*A sakra.....* Odvětil na to když jí viděl.*''(Kazuki) Kdy myslíš že budou mít Natsu a Zangetsu pohřeb?''* Zeptá se zvědavě Kazuki a Michi jen pozoruje Temari, která opět použila tu techniku, kterou už předvedla během jejich mise, to co předvedla bylo dost kruté a ošklivé, i když se dívka, která znala Natsua ho snažila zachránit, tak nemohla stihnout přeseknout všechny vlákna, tudíž stejně Natsu dostal ošklivou zkušenost. Michi ztuhl a dost se bál, když viděl jak dopadl Natsu, navíc ještě zařval něco co možná bylo myšleno pro jeho druhou polovinu, ale spíš to vypadalo jako kdyby to zařval na Temari. Když na něj Temari zařvala, aby k ní přišel, tak jen Michi zakroutil hlavou.* Eeee hehe, co třeba se trošku uklidnit? Klidně ti zaplatím oběd..... A pak ti uvařím večeři..... koupím něco hezkého......* Dostával ze sebe jednu větu za druhou,dost nervózně a vyděšeně, avšak k Temari nešel, radši si od ní držel odstup, nechtěl být další na ráně. Navíc dívka také zrovna neříkala moc povzbudivé věci, které by mohli akorát agresi Temari navýšit.* Eeeee kašlu na to, jdu radši domů.* Michi se otočil k nim zády a nenápadně se snažil vytratit.*

*A pak se toho stalo najednou docela dost. První záblesk byla Michiho vyděšená reakce na výraz Temari. Pak Natsův obličej, když zjistil že ho na větší vzdálenost Temari drží. Pak přišlo trhnutí a Tsuki, která se snažila přeseknout kunaiem její ruku! Temari se zamračila a na vteřinu zalitovala, že pohyb na mrštěním Natsuem vedla směrem od dívky. Potože kdyby ne, tak by se problém během chvilky vyřešil sám. Naštěstí měla Temari na své straně fakt překvapení, dvojnásobnou rychlost oproti Tsuki a navíc kunai je malý na to, aby přesekl unikající vlákna která drží celou ruku jakéhokoliv člena doku. Zvlášť když jich musí být dost na to, aby si ruka zachovala vlastní sílu a byla schopná s někým praštit. I tak jí Tsuki nepěkně ruku oslabila ale to nemělo vliv na sílu úderu. Temari totiž doopravdy nechtěla ublížit Natsuovi a nešla na něho plnou silou, jen plnou rychlostí. Takže naštěstí Natsu dostal lekci a temari o ruku nepřišla. Navíc ihned po vrácení ruky do normálu poškozená vlákna nahradila prostě dalšími.* Michi… *Povzdechne si na jeho reakci a pak delší dobu přemýšlí zda se opravdu moc neunáhlila. Nakonec si řekne, že nejspíš ne a na Tsuki se usměje.* Tobě na něm záleží, že? *Temari je nyní kupodivu klidná. Pomalu si vybalí lízátko a vloží si ho po rozbalení do úst. Pak přijde ke zvedajícímu se Natsuovi a podá mu ruku.* Je mi líto, pokud jsi to předtím doslova nepochopil. Opravdu nemám ráda když se tak lidé chovají ke mě, ale nesnáším když silný chlap jako ty ublíží malé a hmm… *Podívá se zamyšleně na Tsuki.* ...bezbranné holce. *nyní na závěr si nechá Tsuki.* Možná jsem jen četla v časopisu dobrých hospodyněk jak správně vychovávat dva kluky. *Usměje se na ní, což v této situaci je zvláštní.* Věř mi, že Natsu je občas hodně natvrdlý a potřebuje dostat lekci. přesto bych mu doopravdy nikdy neublížila protože je moje rodina. *Pak se podívá za mizejícím Michim.* Oba jsou moje rodina a jen já vím co je pro ně nejlepší i když to oni ani lidé kolem mě nejspíš nepochopí. *Pak tam všechny nechá, ať se sami rozhodnou kam chtějí dál jít a zamíří dál ulicí hledat nějakou restauraci.* Jdu na něco dobrého, přidá se někdo? *Temari se chová jako by se nic nestalo.*

*Takže nakoniec sa jej lanká, či čo to malo byť, nepodarilo pretrhnúť. Ona to jaksi aj očakávala, ale proste to bol reflex. Nechcela ani dievčaťu nejak ublížiť, to nebol jej zámer pri tom rezaní vlákien. Natsu narazil do steny a skácal sa k zemi na kolená. Dosť ju prekvapilo, ako Natsu vykríkol, aby niekto držal hubu. Na koho to malo byť? Neriešila. Len k nemu pristúpila, drepla si k nemu a rukou ho chytila za bradu, otočiac si jeho tvár smerom k sebe. Palcom sa mu snažila otrieť krv z úst, ale len to rozmazala ešte viac. Voľnou rukou zašmátrala do brašne, odtiaľ vytiahla kapesníček a priložila mu ho k ústam, aby mu krv úplne zotrela. Pokiaľ sa teda nechal. Pritom Michi blabotal smerom k dievčaťu, snažiac sa ju pravdepodobne upokojiť,* "Čo to je za mrchu?.." *Tsuki periférne sledovala spíš dievča, než Michiho. Ak by náhodou prišlo ešte niečo ďalšie. Hej, niečo prišlo, čo nemusel nikto čakať. Dievča obrátilo kartu a jej agresívne správanie voči Natsuovi sa zmenilo. Uznala za vhodné, že je už Natsu v poriadku, a tak sa s kapesníčkom od neho zdvihla a ustúpila trochu stranou. To tu už bola dievčina, ktorá Natsuovi podala ruku, aby mu pomohla vstať,* Na každého platí niečo iné.. *povedala si Tsuki spíš sama pre seba a zmuchlala v ruke krvavý kapesník. Tým v podstate dala Temari za pravdu, ale viac to nerozoberala. Uvedomovala si, že tieto nepodstatné veci by mohlo rozpitvávať donekonečna a do väčšej hĺbky a skejsli (píšem to dobre? xD) by tu prinajlepšom do rána. Na nič viac nereagovala a len preto, že ani Temari, ani Michiho nebolo nič do toho, či jej na Natsuovi záleží.* Radšej zmiznime skôr, než vás vyhodia z dediny a mňa zo skúšok.. *Tsuki urobila niekoľko krokov, aby dobehla Temari,* Dve ulice odtiaĺto som videla reštauráciu.. Môžem vám ju ukázať.. *jej slová mierili viac menej k Temari.*

*Natsu byl skolený na kolenou a byl i sám pěkně v řiti.* "To byl nářez." *Natsu by to nejraději nezkoušel. Natsu zůstával stále v šoku, který utrpěl, radši se nechtěl ani hnout, kdo ví co by dál následovalo. Když pak k němu přišla Tsuki, která si klekla, nejspíš aby byla ve srovnatelné výšce jak Natsu, tak si chytila jako bradu. Vždy když si chytí Natsuovu bradu tak to Natsua donutí se usmívat, čeká od ní už něco příjemného když tohle dělá. Snažila se palcem utřít, kterou měl na ústech ale i na bradě a vlastně byla i pod ním nějaké ty kapky. Natsu se samozřejmě nechal ošetřit, protože to byl krásný pocit, zvlášť když mu to dělala Tsuki. Natsu se na ní svýma červenýma očima koukal do obličeje.* Děkuju… *Sklonil Natsu malinko hlavu když přestala a postavila se. Chvilku na to mu Temari Podala ruku a Natsu se bez její pomoci zvedl sám, její ruku odmítl, dalo by se říct že teď jí spíš pohrdal než by jí odmítal. Když si pak vyslechl její slova tak se jen usmál, ale nic k tomu neříká, spíš pak jen ještě chvilku stojí a snaží se trošku narovnat s pomocí zdi o kterou se opírá a do které tvrdě narazil.* Jo, to bude nejlepší. *Když mu to Tsuki řekla tak šla směrem za Temari a Michim. Natsu chvíli na to taky šel, ale chodil kousek za nimi a spíš se na ně jen díval.*

Tsch nejsem dítě.* Vyfrkne a poté kráčí náhodnou cestou, dokud neucítí vůni jídla. *Hmmm někde poblíž je nějaká restaurace, to řeší všechny problémy.* Dodá spokojeně a vyrazí podle svého čichu vpřed, byla to vůně z restaurace o které mluvila Tsuki, takže vlastně její průvod nepotřebovali, aspoň Michi ne. Když uviděl budovu ze které vycházela vůně, tak se jen ušklíbl. Měl štěstí že se mu povedlo toto místo najít, i když nejspíše by je tam Tsuki dovedla.* Fajn je čas se najíst, než se vyrazí dál na cestu!* Svolá radostně Michi a jde směrem dovnitř, rozhodně se těší na pořádné jídlo. To zda ho ostatní následovali či ne mu bylo jedno, sice by nerad ztratil Temari, ale tak najít ji může kdykoliv, když bude třeba.*'' Hmmm co bych si mohl dneska dát.''* Pomyslí si zvědavě když vstoupí do restaurace, a najde volný stůl. Docela začal mít hlad, po tom chození v téhle vesnici, navíc během jídla je minimální šance,že by narazil zase na nějaké drzé lidi, kteří by ho zbytečně rozčilovali.*

*Když jí dožene Tsuki, tak se na ní zvědavě podívá. Tahle holka je zvláštní, celou dobu ukazovala jak je bezbranná a všechny známky toho že je kunoichi dobře skryla. Ale přesto se ukázalo, že má celkem dobré reakce a navíc se účastní zkoušek. Temari i když to nijak nedala najevo si musela celkové mínění o Tsuki přehodnotit. Zařadila jí mezi nebezpečné ale tvářila se, že její pomoc i na dále přijímá upřímně. Přesto jí prostě už dál nevěřila a nebylo to proto, že jí chtěla useknout ruku. Vlastně to jediné, se jí na Tsuki pořád líbilo. Tedy to, že bránila Natsua.* Myslím, že nejbližší restaurace zní dobře. *Kývne na Tsuki a nechá se jí vést. Mrzí jí, že Michi je nabručený a že to nedokáže překousnout ani kvůli ní. při nejhorším ho však dokáže najít i později. Počkat, najít později to je ono. Temari na chvíli přestane blokovat svou stopařskou techniku a prohlédne si chakru Tsuki a Natsua. Musí si je jen pro případ dobře zapamatovat a pak svou techniku jednoduše opět potlačí. Mezitím dojdou do restaurace, kde se naštěstí sejdou zase všichni. Temari nezaváhá a přijde si sednout vedle Michiho. Trochu unaveně se o něho opře zády a pozoruje zvědavě zda si přisednou i Tsuki s Natsuem. Na servírku se usměje a požádá o jídelní lístek pro všechny.* Myslím, že jsme nezačali zrovna dobře. *Povzdechne si a vlastně to říká jen pokud tam budou sedět všichni čtyři.* Ale pořád to můžeme zkusit znovu a lépe… *Temari by se ráda pokusila o smír.*

*Michi bol skutočne ako taký pes. Nos ho zaviedol do reštaurácie, ktorú mala Tsuki na mysli. Ale nebolo sa čomu čudovať. Tú vôňu musel cítiť každý v blízkosti reštaurácie. Boli to len dve uličky, takže sa pred reštauráciu dostali pomerne rýchlo. No i tak sa musela sem-tam pozrieť cez rameno, či šiel Natsu za nimi. Teraz ho hlídala ako oko v hlave, lebo netušila, čoho by bol zase schopný. Predpokladala, že by asi nezmizol, ako sa o to pokúšal Michi - což aj v tom sa líšili. Postupne sa všetci dostali dovnútra reštaurácie. Nevyzeralo to tu najhoršie, ale pravdepodobne nešlo ani o žiadnu nóbl reštauráciu. Tsuki sa na krátky okamih zastavila medzi dverami, čím zablokovala Natsua. Temari si medzitým sadla vedľa Michiho. V tom momente sa pohla dopredu a poslednýkrát sa obzrela cez svoje rameno za seba - na Natsua. Prisadla si oproti Michimu a potľapkala odsunutú stoličku vedľa seba - to bolo gesto mierené na Natsua. Pokiaľ si prisadne, obrátila na neho svoju tvár a venuje mu jeden zo svojich úsmevov.. Pohľad ale presmeruje na Michiho,* Michi Asakawa.. *pohľad z neho presúva na Temari,* Temari Hayo.. Videla som vaše zápasy na skúškach v Iwagakure *tož, rovno vysvetlila odkiaľ pozná ich mená.*

*Natsu šel poslušně za těmi třemi a zdálo se že Michi jde napřed jako kdyby to tady znal. Natsu šel pár kroků za nimi a občas si všiml jak si ho Tsuki 'hlídá'. Natsu ale skutečně nechtěl nikam utéct, je si vědom toho že by všem třem ani neutekl, zvlášť né v této své kondici, ještě chvíli ho totiž bolelo skoro celé tělo z toho otřesu. Po chvíli došli k nějaké restauraci, která vypadala že bude celkem dost nóbl. No nic, Natsu vešel dovnitř úplně jako poslední, avšak když chtěl vstoupit tak Tsuki předním zastavila přímo ve vchodu. Nic si z toho nedělal ale sám by si raději sednul, protože ho to fakt ještě chvíli bolelo. Natsu byl připravený jí klepnout na rameno, ale v tu chvíli se Tsuki rozešla je stolu, kde byl Michi a Temari. Nejspíš možná chtěla aby si Natsu sedl vedle ní a ne vedle Michiho? To už se asi ani Natsu nedozví. Když pak přišel ke stolu, kde už byla je jedna volná židle na kterou si měl sednout, aspoň to tak Tsuki chtěla. Nemusela dávat znamení protože Natsu by si automaticky vedle ní sednul. Natsu se teď nebude účastnit seznamování, on byl jediný kdo znal všechny celkem dobře, teda Tsuki teď znal lépe jak Michiho s Temari, aspoň mu to tak přišlo když se dlouhou dobu spolu nebavili.* "Co bych si mohl dát?" *Natsu trošku zapřemýšlí když přinese jídelní lístek, pak se ale rozhodne.* Máte už rozhodnuto? *Zeptá se ostatních u stolu.*

*Poté co si přisedl, tak se během chvíle k němu přidali i ostatní. Temari se o něj opřela, což mu nevadilo, ba naopak vždy uvítal přítomnost Temari, když servírka přinesla každému jídelní lístek,tak si začal prohlížet jídlo, mezitím dívka, zmínila jeho jméno, tak se na ní podíval.* Hm, Chuuninské zkoušky jsou už dávná minulost, divím se že si na naše pamatuješ.* Dodal jen nabručeně, zrovna Chuuninské zkoušky nebylo období, na které rád vzpomínal. Nebyl tehdy vůbec silný, a trvalo mu dlouho než zesílil na takovou úroveň, aby se dokázal ostatním vyrovnat. Díval se upřeně na Tsuki,ač to tak nevypadalo tak si všímal jak k sobě mají Tsuki a Natsu, proto s úšklebkem nadhodil.* Nevěděl jsem, že sis našel budoucí manželku Natsu.* Michi toho o lásce moc nevěděl, jen to, jaké pocity vyvolává a také že to končí svatbou, něco jako randění, chození a teprve až pak se dostalo na zasnoubení, to už nevěděl, proto ho nenapadlo že to co řekl, je mohlo zaskočit, ale to ho netrápilo.* No, tak už mám vybráno co si objednám.* Dodal jen a položil na stůl jídelní lístek,jako kdyby se nic nestalo.*

*Mezitím co si prohlíží položky v menu si konečně ti dva přisednou také. Temari se pokusí věnovat oběma příjemný úsměv ale jakmile se zhaledí znovu do lístku tak po malé chvilce Tsuki nakousne téma, které neočekává. Vysloví jejich celá jména. Temari hodí krátkým zkoumavým pohledem zpět po Tsuki.* Umm… vzala jsi mi možnost se ti představit. Vlastně jsem zrovna přemýšlela jak na to. *odloží lístek na stůl a rukama se o něj zapře tak, že si může pohodlně opřít hlavičku a pozorovat Natsua i s jeho novou kamarádkou. Nebo snad starou? Jak dlouho se vlastně znají, Temi to netuší ale chce to zjistit.* Máš pravdu s našimi jmény, ale v té době jsme zrovna nezazářili takže mě mile překvapuje, že si nás pamatuješ. *Kývne hlavou na Natsua.* Tam jsi se zamilovala do mého nevlastního brášky? *Zeptá se roztomile a nevinně Temari. Teď se dobře baví nejspíš ona při pohledu na Natsua a možná i na Tsuki ale nedává to nijak najevo.* Nebo se znáte ještě déle? *A pak se trošku zarazí a narovná se, takže může sprásknout ruce k sobě.* Já vlastně neznám tvé celé jméno. *A i když je to zbytečné, tak ke Tsuki přes stůl natáhne ruku.* Temari, ráda tě poznávám... *Michi bude muset se svou objednávkou ještě chvíli počkat.*

*Teraz už bola spokojná, keď Natsu sedel vedľa nej. Títo traja mali teda zvláštny vzťah medzi sebou, a tak ich pečlivo sledovala a študovala. Aby nezaostávala, vzala si zo stola aj ona menu a čakala si ho zbežne očami prezerať,* "Čože? Nemajú tu nič poriadne?.." *takmer sa zdesila pri čítaní toho jedálneho lístku. Skoro žiadne exotické, luxusné recepty, na ktoré bola z domu zvyknutá. Prehodila lístok na ďalšiu stranu a musela neveriacky očami zamrkať,* "Ostanem pri ryži.. Na tej sa nedá nič pokaziť, keď ju vie človek dobre uvariť.." *rozhodovala sa v duchu. Mala rozmazlený jazýček. Doma im varili ich vlastní kuchári.. Odložila menu lístok stranou, a pritom začala rozprávať..* To je fakt.. *podotkla na Temarinu poznámku o tom, že nehviezdili. Nemala to byť urážka, veď sami priznali, že to tak je,* Ale pamätám si každého jedného, kto sa zúčastnil tretej skúšky.. Zavrtela Tsuki hlavou na nesúhlas. Ale bol to nesúhlas na otázku od Temari, kde sa pýtala, či sa poznajú dlhšie, než od skúšok v Iwagakure, Nie, spoznali sme sa až počas chuuninkých skúšok v Iwagakure.. *toto bolo téma, ktoré skutočne riešiť nechcela. Preto aj jej odpoveď mohla pôsobiť trochu chladnejšie. V istých situáciách sa dokázala úplne odprostiť od citov. Navyše na Michiho poznámku o manželke nereagovala - bola hlavne smerovaná Natsuovi,* Yagami Tsuki.. *predstavila sa aj ona, trochu sa musela cez stôl nakloniť, jak bola maličká a natiahnuť svoju ruku k Temari. A keďže bola slušne vychovaná (ale len keď sa jej to hodilo) a práve sa predstavila, natiahla svoju ruku aj ku Michimu. Ak prijal, tak prijal. Ak nie, tak potom ruku znova stiahla naspäť.* Prišli ste sa taktiež pozrieť na nové talenty? *spýtala sa Tsuki a viac-menej tým narážala na to, ako jej Natsu povedal, že sa prišiel pozrieť na nových nádejných chuuninov..* Užiť si voľno, alebo tú zábavu a atmosféru?

*Natsu nechával všechny tři ať se poznají mezi sebou navzájem, sám spíš jen poslouchal, padlo pár otázek a pak i nějaké odpovědi a stejně se Natsu nezapojoval do konverzace, jen čekal zda nějaká otázka padne přímo na něj. Ha, je to tu, otázka přímo na něj i když od Michiho, ale neměl důvod na to neodpovídat.* B-b-budoucí manželku? *Zarazil se Natsu, ale chvilku na to dodal.* Ne, to ne, my se jen spolu bavíme. *Natsu neví nic o lásce a ani o tom mít manželku. Nevadí, Natsu tyhle zkušenosti snad získá časem. Snad. Když pak ale Temari řekne jednu věc Tsuki, která ho celkem zaskočila. Všímal si že Tsuki na to zatím nereagovala ale nu co už. Když Temari řekla že se Tsuki zamilovala do Natsua. Navíc dala najevo že je to její nevlastní bráška. Aspoň že nevlastní, pokrevně neměl nic s Temari společného, protože kdyby jo tak má Temari s Michim problém. Otázky Temari směřovali spíše k Tsuki a tak na to Natsu nijak výrazně nereagoval. Jen se červenal. Po chvíli pak přišla servírka s otázkou zda nemají už něco vybráno.* Já mám, dejte mi guláš, prosím poloviční porci. *Natsu by nesnědl celou porci díky tomu co mu udělala Temari. Nevadí. Natsu bude rád že mu z tohoto nebude blbě.*

*Když přišla servírka konečně si mohl objednat. *Jeden ramen s extra porcí masa.* Dodal spokojeně a když k němu dívka, která se představila jako Tsuki, natáhla ruku tak chvíli zaváhal, ale nakonec natáhl ruku a potřásl si s ní.*''(Kazuki) Sleduj jak se Natsu červená, takhle jsem ho ještě nikdy neviděl hahaha!''* Začal se Kazuki v hlavě smát, přišlo mu to vtipné, jak se Natsu červenal, i Michimu to tak přišlo,ale ten to nedal najevo, poté se zeptala na důvod návštěvy vesnice, Michi nemohl říct že tu sbírá informace,kdyby se to rozneslo, mohl by se tím dostat do problémů.* Ano, sleduji nové talenty.* Dodal s klidným hlasem, neměl důvod se k tomu dál vyjadřovat, zbytečné vyzrazení informací neznámé osobě by byla chyba, i když se očividně znala s Natsuem.* Chuuninské zkoušky jsou otrava, jsem rád že už je mám za sebou.* Dodal jen k tomu, a poté se rozhlížel kolem. Začalo se to tu pomalu zaplňovat lidmi, z různých vesnic a to se mu extra nelíbilo, nerad se zdržoval někde, kde je hodně lidí. *

*Když postupně všichni mluví a to nejen o tom co dobrého si dají, tak jim pozorně naslouchá. Když se Tsuki taky musí trošku víc natáhnout tak jí to potěší. Přijde jí zábavné, že si podávají právě tu ruku, kterou jí Tsuki chtěla tak mile uříznout. Jenže to nedává najevo, jen se mile usmívá. Snaží se být přátelská tak jak jí zná spíš jen Michi. Natsu nikdy nestál o to, aby se snažil Temari víc poznat a tak ještě tuhle její stránku moc nezná.* To je zajímavé, ale jsem ráda že náš malý bráška si našel blízkou duši. *Je vidět, že Temari svá slova myslí vážně i když si neodpustí mírně svými slovy do Natsua píchnout. Také si všimla, že svou objednávku upravil a na chvilku ale jen opravdu malinkou se při pohledu na Natsua lehce zamračí. Jeden by skoro řekl, že jí je ho líto ale hned to ase skryje a usmívá se dál.* No… *Zamyslí se nad otázkou Tsuki, takže má Michi šanci jí se svou odpovědí předběhnout.* ...vlastně jsem chtěla vidět jaké nové ninji z různých vesnic nová zkouška vypustí do světa. *Přimhouří lehce oči, opře se rukama o stůl a trochu se nakloní tajemně k Tsuki když jí tišším hlasem svěří.* Ale rozhodně jsem si tu návštěvu přišla užít. Navíc v této vesnici jsem ještě nikdy nebyla tak proč se trochu nepobavit? *Spiklenecky na ní mrkne a pak se narovná, aby i ona mohla sdělit svou objednávku servírce. Objedná si menší porci rýže s masovými nudličkami a zeleninou. Navíc poprosí, zda by to nemohlo být o něco pikantnější protože má ráda pálivé. Když servírka odejde, tak promluví ještě na Natsua.* Až budeme doma tak ti udělám jakékoliv jídlo jaké si vybereš. *Zvláštní slib, ale Temari umí dobře vařit. Jen je divné, proč mu to říká nyní.* A kdybys měl hlad, stav se k nám do hotelu na pokoj. Podle tvého stavu se ti k večeru či v noci už vrátí chuť k jídlu, tak nechci aby si kvůli mě strádal. *Pak se znovu opře o Michiho a pozoruje střídavě Tsuki i Natsua.*