Mononoke

*Byl zrovna doma, kde ležel na posteli a četl si jednu starší knížku, kterou ukradl z knihovny. Na sobě měl jen šedé roztrhané triko a černé trenky, protože mu bylo docela horko. Což se dalo čekat, když bydlel v Suně, kde je neustále teplo. Knížka, kterou ukradl a zrovna četl se jmenovala Žijí Pod Námi. "A jak jsme pokračovali v dál a dál, tak jsme našli to, co jsme hledali. Mrtvé tělo." Říkal si text knížky ve své hlavě a byl tou knížkou uchvácen. Byla to zrovna hororová knížka, kde se člověk měl bát a mít nepříjemný pocit, když jí čte. Ovšem Tensai byl dítě a nějak mu to spíš přišlo legrační a vtipné číst knížku, kde jsou mrtvoly.*

Subaru Guranhirute (NPC)

*Práve doupratoval miestnosť, ktorá mala slúžiť ako obývacia izba. Mala od toho však ďaleko. Neboli príliš bohatí, vlastne vôbec - a navyše sa o celú domácnosť musel starať Subaru, ktorý sa ešte aj staral o svojho mladšieho brata. Takže dva hlavné krky, ktoré bolo treba kŕmiť. Stiahol si z rúk rukavice a odhodil ich do kýbla s vodou. Utrel si z čela pot a zdvihol kýbel zo zeme. Došiel ku oknu a vodu z kýbla cez neho vylial. Znova si otrel pot z čela a kýbel odniesol do kúpeľne. Bože, ešte aj tú bude musieť vydrhnúť. Za chvíľu sa sem nasťahujú potkany, ak to tu nebude udržiavať. Ale nie vždy na to má čas, keď musí pracovať, plniť misie a podobne. Bolo to náročné. Na sebe mal oblečené len nejaké kraťase. Bol hore bez, púšť bola drsná. Prešiel chodbou k izbe Tensaia, mladšieho brata. Zaklopal mu zdvorilo na dvere a tvoril ich, aby mohol vojsť dovnútra.. Keď uvidel, ako sa jeho malý, milovaný bráška rozvaľoval na posteli a nič nerobil, povzdychol si..* Tensai-chan, čo to čítaš? Učíš sa do školy? *spýtal sa ho bráška a prešiel k jeho posteli. Nápis knihy ho pohoršil a okamžite ju chlapcovi z rúk uchmatol. Zatvoril a položil na nočný stolík vedľa postele,* Jakto, že sa neučíš? Štúdium je dôležité.. Chceš, aby som ti s tým pomohol?

*Pokračoval ve čtení knížky, když tu na jeho dveře od pokoje zaklepal někdo. Byl to jeho starší bratr Subaru. Tensei byl ovšem tak zažraný do té knížky, že neslyšel to klepání. Když si to četl, tak zahlédl v periferním vidění svého bratra, tak si přestal číst ve své hlavě a usmál se.* Učím se z téhle knížky. *Odpověděl Tensai, ale to už mu jeho bratr knížku vzal z ruk, zavřel jí a položil na noční stolek. Tensai nahodil jen překvapený výraz, protože nechápal proč mu to vzal. "Já si tu knížku ukradl. Ne on. Ať si ukradne svojí knížku" Pomyslel si Tensai naštvaně, ale to už se ho jeho bratr ptal, proč se neučí a zda nechce pomoc.* Ale tak mě se nechce učit a zrovna jsem dostal od kamaráda knížku, tak si jí chci číst. *Odpověděl uraženě. Ovšem pak se jen usmál, když mu nabídl Subaru nabídl že by mu pomohl.* To by ses rovnou mohl učit za mě a chodit do té blbé akademie místo mě. *Hned na to se jeho zrak přesunul na noční stolek.* Aspoň by se tobě děti nesmáli kvůli tomu, že si chudý protože bys je mohl zbít. *Řekl smutným hlasem.*

Subaru Guranhirute (NPC)

A čo konkrétne sa z tej knižky učíš? *Subaru popadol ešte raz tú knihu, aby si prečlivo prečítal jej názov. Z názvu ale nevedel usúdiť presne o čom by mohla byť, takže si ju pretočil a zozadu si začal čítať o čom kniha je..* Takže takéto knihy dostávaš od kamarátov? Od ktorého kamaráta? Bol to Yachiru - ten zrzavý? Zajtra sa zastavím za jeho rodičmi, takéto knihy by ste čítať nemali. Mali by ste sa sústrediť na učenie a na prax, ak ťa nebaví učiť sa.. *Subaru hodil knihu znova na nočný stolík a posadil sa na okraj postele, v ktorej ležal jeho malý bráška,* Tensai, čo sme ostali sami, snažím sa zo všetkých síl, aby sme mali aspoň základné veci. Už teraz musím makať ako blázon, aby som ťa udržal na Akadémii. Ak sa nechceš učiť teóriu, fajn. Ale prosím ťa, pracuj aspoň na praxi, získavaj skúsenosti, a potom, keď akadémiu dokončíš a staneš sa ninjom, budeš môcť robiť misie a trochu mi pomôcť. Budeme sa mať lepšie a ty sa už nebudeš musieť vôbec učiť... *natiahol sa ku svojmu bratovi a chcel mu prehodiť ruku cez ramená. No bolo otázne, či mu to malý bráška dovolí.*

Mise D:
*Bylo krásné ráno a venku opět svítilo sluníčko. Pro Kaie to bylo nezvyklé, aby se odhodlal na misi. Proto si ráno zabalil veškeré věci, a všechny pomůcky a odešel do kuchyně. Zde se v klidu nasnídal, aby měl potřebnou sílu. Rozloučil se se svoji sestřičkou a odešel ven. Mířil si to ke kanceláři Kazekageho, aby mohl dostat svoji misi. Cesta mu tam trvala bezmála dvacet minut. Byl připraven na jakoukoliv misi a když mu Kazekage oznámil, že potřebuje aby Kai chytil jednoho zatoulaného mazlíčka. Tomu se Kai vůbec nebránil. S radostí přijal misi a odešel pryč, společně s fotkou onoho mazlíčka. Začal chodit po městě a vyptával se na onoho mazlíčka. Vždy jim k tomu ukázal fotku. Pro jeho smůlu nikdo toho mazlíčka neviděl a tak musel hledat stále dál. Čas rychle plynul a Kaiovi se nepodařilo najít jedinou stopu. Zhruba po hodině ji našel. Našel onu stopu. Rychle se po té stopě vydal, aby nakonec zjistil, že tam už není. Ovšem toho se nevzdával a začal pátrat. Sice v tom byl špatný, ale zkusit to musel. Kousek od sebe uslyšel zamňoukání a tak se tam rychle rozeběhl. Uviděl kočku a když ji porovnal s tou fotkou, poznal, že je to ona. Fotku strčil do kapsy a rozeběhl se po té kočce. Sice měl malou šanci, že by ji dohnal, ale on se toho nevzdával. Cestou strčil do pár osob, ale ani se neohlédl. Měl jediný cíl, chytnout tu kočku a nenechat ji utéct. Hnal se za ní co mu síli stačili, avšak ona byla rychlejší než si sám myslel. Nakonec ji zahnal do slepé uličky, odkud se ani ona sama nemohla dostat. Blokoval ji jediný východ. Začal se pomalu přibližovat.* Čiči, pojď sem a buď hodná kočička. *mluvil na ní Kai, zatímco se blížil k ní. Kočka se ovšem nedala a když byl Kai dost blízko skočila mu po hlavě a podrápala ho. To nečekal a tak ztratil balanc a skončil na zádech. Obličej měl podrápaný.* Já ji zabiju. *začal křičet a rozeběhl se za ní. Z uličky nakonec vyběhli 4 stejní kluci a všichni se hnali za kočkou. Postupně se rozdělovali až zbyl Kai zase sám. Kloni ji chtěli naběhnout, aby ji dostali do kleští. Objevil se první a tomu se vyhnula, jenže Kai takové štěstí neměl a zavadil o něj nohou. Spadl na zem a udělal pár sudů. O chvilku později se objevili další dva kloni, kterým se ji podařilo chytit tak, že kočka byla uvězněna v jednom z klonů. Snažila se mu dát hlavičku, aby ho skolila, jenže se v něm zasekla. Kai tam došel, vytáhl kočku a zabalil ji do mikiny, aby ho moc nepodrápala. Sevřel ji pořádně v náručí a rozešel se odevzdat misi. Cesta probíhala vklidu. Kočka se občas snažila vysvobodit, ale když poznala, že to nejde, nechala toho. Už byly skoro na místě předání. Když tam došel, uviděl nějakou silnější paní, která byla nejspíš její majitelka. Odevzdal čičinu a vyzvedl si odměnu. Podíval se přes rameno na tu paní s kočkou.* ‘Taky bych utekl, kdyby tohle byla moje paní.’ *řekl si pro sebe a s dokončenou misí a s odměnou odešel domů.*

*Už je to pěkně dlouho, co se Kaguya nakazila silnou chřipkou, no nicméně i po dlouhé léčbě nemůžou lékaři vidět žádné pokroky, jelikož Kaguyin imunitní systém nebyl vůbec silný už od narození. Ano, Kaguya trpí slabým imunitním systémem, který po dlouhém boji s chřipkou začíná svůj souboj prohrávat a lékařům to začíná být každým dnem jen jasnější a jasnější. Dokonce ji zapojili i do programu experimentální léčby, nakonec se však zdá, že toto rozhodnutí jen přiblížilo nevyhnutelné. Aktuální čas, který doktoři Kaguye dávají jsou 2 dny. Když se o tomhle dozvěděli její rodiče, naprosto se zhroutili. Je to přeci jen jejich jediná dcera. Kaguya už se s tímhle koncem víceméně smířila. Jasně, nikdo se úplně nesmíří s koncem, když ví, že za sebou nechá velkou bolest pro ostatní, ale na druhou stranu je už zbaví neustálého trápení se. Kaguya si proto vyžádala moment soukromí pouze se svými rodiči, aby se s nimi mohla pořádně rozloučit. V jejím stavu bylo riskantní se i jen nějak snažit mluvit, ale to Kaguyu nezastavilo a rozloučit se prostě chtěla.* Mami, tati...jen chci, abyste věděli, že na vás budu dávat pozor. Nechci, abyste truchlili moc dlouho a opět se vrátili do svých starých životů. Mám vás...velmi ráda.* V tento moment se Kaguya jen usmála a slza jí tekla od oka až k polštáři po její teplotou rozpálené tváři. Pevně stiskla ruku svojí mamky, která jí také pevně držela a v momentě, kdy se ostatní nedívali (mamka brečela se sklopenou hlavou a táta ji objímal, takže na Kaguu neviděl), už mohli jen slyšet nepřetržité pípání stroje, který Kaguye měřil tep. Kaguya odešla z tohoto světa s úsměvem na tváři, protože chtěla, aby si ji tak rodiče pamatovali. Jako starou dobrou usměvavou Kaguyu.*

*Uběhl týden od jeho zranění. Ještě nebyl tak úplně fit, ale nemohl odpočívat, když věděl že ostatní trénuji a zlepšují se. Sestra mu zakázala, aby chodil ven a trénovat, ale jeho to nezastavilo. Když jeho sestra usnula, vykradl se ven a šel trénovat. Černé tílko a černé tenké kraťasy, byly jeho dnešním oblečením jelikož dneska měl v plánu trénovat svoji výdrž. Jakmile byl oblečen, vkradl se od kuchyně tak, aby ho neslyšela sestra, která ještě spala. Došel tam, aby si udělal něco dobrého ke snídani. Otevřel ledničku a vyndal si odtamtud Dango. Nesedal si ani ke stolu, ale rovnou se vykradl ven. Potichu zavřel dveře a šel k vodní nádrži, kde očekával, že bude vlno. Než se tam odebral, vzal to oklikou kolem arény, aby se tam podíval, jestli tam někoho neuvidí. Nikoho tam nenašel a tak se odebral rovnou k té nádrži. Než tam došel, dojedl snídani a jakmile tam byl, naštěstí pro něj tam nikdo nebyl a tam měl klid pro trénink. Napil se z láhve, kterou si sebou vzal a pak to odložil u kamene. Přemýšlí jak by mohl trénovat svoji výdrž. Jenže ho nic nenapadá. Když v tom ho něco napadne.* ‘Možná vím jak bych mohl trénovat výdrž.’ *Rozhodl se. Ještě než začal běhat, prošel si celou trasu v duchu, aby měl jasno.* ‘Doběhnu tam a dám si 20 kliků, doběhnu zpět a nic dělat nebudu. S tímto zraněním to nesmí přehnat. A vždy v půlce cesty mezi kamenem a tady tím místem, udělám 10 dřepů. Pro mě to bude sice těžké, ale snad to nějak zvládnu. Když sem si způsobil takové zranění sám, tak nemůžu přeci odpočívat.’ *řekl si dráhu a postavil se na start. Kai se znovu podívá na celou dráho a snaží se uklidnit svůj dech. Po pěti minutách se rozeběhne pomalým tempem. Ve čtvrtce prvního kola udělal prvních deset dřepů. Ty byly zatím v pohodě a nijak ho neunavili. Na konci prvního pul kolečka ho čekalo dvacet kliků, které by očekával těžší, ale byly v pohodě, což ho překvapilo. Druhé půlkolečko bylo celkem v pohodě taky. Celkově první kolečko pro něj bylo lehké, ale očekával zhoršení. Druhé až páté kolečko se to začalo zhoršovat. Čím dál víc se mu začalo hůř dýchat a víc a víc ho bolela ta rána. Ta ho ovšem nezastavila. Když doběhl páté kolečko, cítil pulsujicí bolest v pravém boku. Byla to nepříjemná bolest, ale Kai měl odhodlání a tak zatnul zuby a dal se opět do běhání. S každým dalším kolečkem se bolest stupňovala. Uběhl další dvě kolečka a do cíle mu chyběli tři. Teď už byl na pokraji sil a věděl, že to asi neustojí. Začínalo se mu dělat blbě a co hůř, měl mžitky před očima.* Sakra, já sem ale ubožák. Už se ani nedivím, že mě Kami odmítla. Kdo by chtěl chodit s takovým ubožákem.’ *pomyslel si. Teď si vzpomněl na Kami a tak našel sílu, na další kolečko. To mu trvalo bezmála deset minut. Na konci osmého kolečka už sotva stál. Věděl, že to nedokáže. Věděl, že za chvíli odpadne. Ale nechtěl to vzdát před cílem. Proto se pustil do dalšího. Nyní již neběžel, ale spíš šel. U dřepů, kde namáhá boky strávil skoro osm minut. Pravý bok ho bolel už strašně moc. Ale vydržel to a dodělal je. U kliků měl nejmenší problémy, jelikož jeho ruka se uzdravila dřív jak jeho bok. Ty udělal skoro bez problémů a teď ho čekali další dřepy. Ty bohužel nedodělal. Když jich udělal šest, odpadl. Skončil na zádech, bok ho bolel, těžce se mu dýchalo. Vyhrnul si tročko, aby se podíval na onen bok a uviděl jen krev. Ona rána mu zase začala téct. Dal si tričko zpět a posadil se. Snažil se na to nemyslet. Jenže musel myslet na to, co se stane až přijde domů. Jeho sestra ho přizabije, až zjistí v jakém je stavu. Postavil se a dobelhal se na konec devátého kolečka. Posadil se ke svým věcem a odpočíval. Napil se a zbytek vody, co mu zbyl si polil onu ránu, aby si ji trošku vypláchl. Vyhrnul si triko a zbytkem vody si ten bok polil. Měl trochu mokré i kraťasy, což mu nevadilo a triko si opět shrnul zpět. Seděl tam nějakou tu chvíli. Chtěl dodělat i to poslední kolo, ale věděl, že na to nemá sílu. Seděl tam pár hodin, než konečně získal nějakou tu sílu a tak se zvedl a šel si dát to poslední kolečko. Na běh se už ani nezmohl, ale dřepy mu dali zabrat taky dost. Sice je nakonec udělal, ale stálo ho to dost síly. Došel ke kameni a pustil se do kliků. Ty nakonec udělal a dopadl lépe, než si myslel. Sice byl vyčerpaný, ale měl stále nějakou tu sílu. Teď ho čekalo posledních čtrnáct dřepů, chtěl dodělat i ty, co neudělal předtím. Pustil se do nich. Čím víc jich udělal, tím obtížnější byly. Nakonec se mu to povedlo a došel do cíle. Tam padl na kolena a rukama se opřel o zem. Těžce se mu dýchalo a neměl silů vstát. A o tom, že by došel domů si mohl nechat zdát. Naštěstí pro něj, se tam objevila jeho sestra, celá udýchaná a vystrašená. Když viděla v jakém stavu je jeho brácha. Byla vyděšená ještě víc. Doběhla k němu a klekla si vedle něj. Podívala se na jeho ránu, která byla od krve.* Ty blbej blbče. Co sem ti říkala? *řekla, aniž by čekala odpověď. Vzala jeho věci a položila je na něj. Následně ho vzala do náruče a odešla s ním domů. Tam mu onu ránu vyčistila a zavázala.*

Mise C:

*Kai dostal po delší době další misi. Po oběde se dostavil ke Kazekagemu, pro onu misi. Byl bez nálady, nechtěl další D misi, chtěl nějakou lepší. Nějakou, kde mohl dokázat svoji sílu. Ten pocit mu ovšem zmizel, když obdržel instrukce. Místo mise D tam bylo napsáno mise C. To mu udělalo radost. Poděkoval a uklonil se a následně odešel pryč. Když vyšel ven, rozdělal onen dopis a přečetl si svůj úkol.* 'Takže falešného obchodníka jo? Alespoň bude zábava. Sice tu mám místo jeho výskytu, ale nemám tu žádný popis. Bude to těžké.' *pomyslel si. Rozešel se do té oblasti. Sebou měl jen svůj jíl a Tanto. Zbytek dneska nechal doma. Nečekal, že dostane C misi, proto si to nebral. Po nějaké době došel do oné oblasti a začal s pátráním. Postupně se zastavil u každého stánku. Z prvního pohledu to nepoznal a tak, když je prošel všechny zastavil se na svačince.* ’Takhle nic nepoznám, musím se někoho optat. Snad mi někdo poradí. Nebo sledovat dění, třeba se sám prozradí.’ *zamyslel se a vydal se zpět. Snažil se všímat všech detailů. Strávil tam bezmála hodinu, ale stále na nic nepřišel. Až když uslyšel nějakého chlapa nadávat a vztekat se u jednoho stánku. Kai došel blíže, aby všechno slyšel a tak se zaposlouchal. Něco mu říkalo, že on to nebude a že to bude vadný výrobek toho falešného obchodníka, který mu to prodal. Došel tak a stoupl si vedle vztekajícího chlapa.* Od koho jste to koupil? Kdo vám to prodal? *zeptal se Kai a místo odpovědi, mu jen ukázal na jeden stánek. Podíval se tím směrem a viděl, že se onen obchodník trochu lekl a tak se k němu rozešel. Čím víc se blížil tím víc byl nervóznější, ten obchodník. Když byl úplně u něj, dal se na útěk. Kai na nic nečekal a rozeběhl se za ním.* Stůj sakra, nemám náladu tu honit debila. *křikl na něj, ovšem nezastavoval a utíkal stále dál. Kai se za ním honil dalších deset minut, než toho měl dost. Když byly na rovince, složil pečetě na Shunshin no jutsu a probleskl se těsně za něj a složil ho na zem. Sám udělal pár přemetů a skončil o kus dál. Dav to docela rozrušilo a všichni se na ně otočili.* Vzdej se, nechci tě tu ztrapnit. *řekl naposledy, ale on ho ignoroval. Kai se podrbal na zátylku a počkal na jeho první ránu, která byla tvrdá a mířená na čelist. Nechal se zasáhnout a trochu mu zvýšit ego. Teď si připadal neporazitelný a toho chtěl Kai využít.* Teď ti ukáže, že nemáš podceňovat shinobi. *řekl, zatímco ležel na zemi. Zvedl se na nohy a oprášil se. Tohle byla dobrá šance pro něj udělat si jméno. Obě ruce si dal do vaku s jílem a jednou rukou vytvořil dva ptáčky z jílu a druhou si vytvořil klon. Klon trval o chvilku déle, než ti dva ptáčci. Oba se vznesli do vzduchu a začali poletovat nad nimi. Po chvíli byl klon hotov.* Všichni ustupte. Nemohu ručit za vaši bezpečnost. řekl všem přítomným. Klon stál vedle Kaie a skutečný Kai si vytáhl svůj Tanto. Usmál se na něj šíleným úsměvem a v tu chvíli se na něj klon rozeběhl. Oba ptáčci se z nebe začali řítit na něj. Samozřejmě se toho klona snažil zneškodnit pomocí pěstí do hlavy, ale to nebyl dobrý nápad a tak se jen uvěznil. Nebyl to shinobi, takže byl v pasti. Oba ptáčci bouchly metr nad ním. To mu sice neublížilo, ale muselo ho to vylekat. Po chvilce se klon rozdrtil a proměnil se v hromádku jílu. Kai se opět šíleně usmál a rozeběhl se tentokrát on. Nebyl problém se mu vyhýbat, proto se mu vyhýbal dost dlouho, ale když toho měl dost, zapíchnul mu Tanto do ramene, čímž mu odrovnal jednu ruku. Vytáhl ho a otřel si ho o svoje kalhoty. Falešný obchodník se začal válet na zemi a začal prosit o milost. Kai se napřáhl a zapíchl Tanto do země vedle jeho hlavy. Skrčil se vedle něj.* Máš štěstí. Mám za úkol tě zajmout živého a odvést do vězení. Máš smůlu, že sem tě dostal za misi já. Kdyby to byl někdo jiný, neměl by si takový problém. *řekl mu a chytnul ho zezadu za tričko a táhl ho za sebou. Po chvilce si ho přehodil přes rameno a odkráčel s ním na policii. Tam ho odevzdal prvnímu policajtovi, kterého viděl a s potvrzením o dopadení došel za Kazekagem, kde dostal odměnu. Poděkoval a odešel pryč. Až teď si všiml, že mu roztrhl kousek kůže na tváři, ale to neřešil. Hold poprosí sestřičku, zda mu to nevyléčí. Došel domů, sestra mu to uzdravila a šel se vykoupat po misi.*

---Konec RPG---

Mise C:

*Je to tu zase. Kai se měl dostavit za Kazekagem pro další C rank misi. Tentokrát si vzal veškeré své vybavení, včetně dýchací masky, kterou si upevnil nad prdel. Pečlivě si zkontroloval své vybavení a když byl připraven, vyrazil za Kazekagem. Po jeho první úspěšné C rank misi cítil, jak zesílil. Hodlal brát vážně i tuto C rank misi a splnit ji. Cestou za Kazekagem si začal víc věřit. Minulou misi splnil bez potíží a v to doufal i momentálně. Konečně došel ke Kazekagemu a jeho sekretářka ho nechtěla pustit dovnitř. Jen mu podala obálku, kde měl veškeré informace ohledně té mise, kterou dostal. Kai se uklonil a odešel pryč. Cestou se do té obálky nepodíval, až když se dostal na náměstí tak si sedl a otevřel ji. Začal číst a když dočetl, položil obálku a podíval se na oblohu.* ’Takže nějaký bandity jo? To bude těžké. Ale musím to zvládnout. Je v tom moje čest.’ *Pomyslel si Kai a vyrazil na souřadnice, které byly v obálce uvedeny. Ovšem, místo aby šel přímo na ty souřadnice, šel bokem. Takhle mohl pozorovat, co se děje. Čekal tam skoro hodinu, než se někdo ukázal a vzápětí někdo, kdo je přišel okrást. Kai je chvíli pozoroval, aby zjistil kolik jich je. Ukázalo se tam 5 lidí. Jakmile okradli ony obchodníky, nebo kdo to byl, zase se vzdálili. Kai se vrátil o kousek zpátky a připojil se k prvním lidem, kteří šli kolem těch banditů. Šel uprostřed toho davu a když je oni bandity zastavili, Kai stále čekal. Nakonec k němu přišli a chtěli ho taky okrást, jenže Kai chytil tomu jednomu ruku a pousmál se na něj.* Mě neokradeš. Raději odejdi, než si ublížíš. *varoval ho a ruku mu pustil. Jenže ten bandita se začal smát a strhl Kaiovi onu masku. Hodil ji někomu jinému, což dělat neměl.* To byla chyba. Já vás varoval. *řekl a vyšel z davu ven.* Zmizte. *křikl na obchodníky. Ti se jenom vzdálili a tak Kai upoutal pozornost všech banditů na sebe. Složil pár pečetí a vedle Kaie se objeví 4x jeho kopie.* On je ze Suny. On je shinobi. Šéfe, musíme zmizet. *křikl jeden z těch můžu.* Nikam nejdete. Já se o vás postarám. Zůstanete tady. *řekne a přikrčí se. Načež se všichni kloni pustí do banditů. Kloni mají navrch, ale to nestačí. Protože stačí jedno zranění a rozplynou se. T ose taky stalo, po minutě tam byl zase Kai sám.* Vidíte? Můžeme ho porazit. Zabijeme ho. *křikne jejich šéf a Kai se na něj podívá. Začne se šíleně smát, až se všichni přítomní zarazí. Následně složí pečetě a ze země mu do ruky vystřelí kamenné kopí (DOTON: GANSETSUKON). Kai ho uchopí a rozeběhne se na jednoho z nich. Sám je o něco rychlejší a tak mu nedělá problém ho pomocí kopí uzemnit. Jenže zatímco se soustředil na jednoho, dostal od jiného kopanec do boku a odletěl kousek stranou. Kai si toho zranění nevšímal a tak se jen zvedl ze země. Stáli před ním čtyři banditi. Složil pečetě a padl na zem. Kolem všech vyletí ze země kamenné sloupy, které je uvězní (DOTON: GANCHUUROU NO JUTSU).* Jste jen obyčejní banditi. Proti nám shinobi nic nezmůžete. *řekne a dá ruce do vaku s jílem. Nabere jíl do úst na dlaních a začne ten jíl míchat se svoji chakrou. Po chvíli ji vyndá a tak se mu na dlaních objeví dva ptáčci (KIBAKU NENDO: C1). Na každé dlani jeden. Ti vzlétnou a doletí až nad to vězení. Pak začnou pomalu klesat a a když jsou už dost nízko, Kai složí pečeť a ptáčci explodují. Všichni čtyři jsou tak v bezvědomí a jsou ošklivě zraněni. Vězení sice zmizelo a banditi jsou na zemi, ale Kai má stále špatný pocit. Když je Kai spoutá, za pomoci těch obchodníků, objeví se tam další člověk. Ten je mnohem větší než ti, co tu byly a vypadá i mnohem silnější. Kai jen hlasitě polkne a změří si ho pohledem. * Ty budeš asi jejich šéf co? *zeptá se a zasměje se. Konečně nějaká zábava přišla a tak se do toho mohl Kai opřít naplno. Vytáhl dva kunae a uvázal na ně výbušný lístky. Pak si pravou rukou vytáhl Tanto a druhou strčil do vaku s jílem. Vytvořil si jeden klon (Nendo Busnhin). Kouř z výbuchu ustál a tak bandita tam viděl dva stejné lidi ve stejné pozici. Kai s klonem se rozeběhli na cíl s úmyslem ho zabít. Kai se vyhýbal jeho útokům a klon čekal na šanci ho uvěznit. Což se taky povedlo, když dostal pěstí do hrudi. Ruka bandity prošla skrz a zůstala mu tam uvězněna. Kai na nic nečekal a ihned ho pořezal na zádech. Nechtěl ho zabít, ale zase se nechtěl nechat zabít. Takže ho musel dostat do bezvědomí. Když ho pořezal, schoval Tanto a soustředil chakru do své pravé ruky a následně ho udeřil do zad (OUKASHOU). Udeřil ho a on o kousek odletěl. Kvůli té ráně se nemohl hýbat a tak skončil v bezvědomí. Přišel k němu a taky ho svázal. Pak poprosil obchodníky, zda by mu nepomohli je odvést na policejní stanici. Souhlasili a tak je Kai za jejich pomoci tam dostal. Na stanici dostal Kai taky papír o tom, že jsou banditi uvězněni a odešel si pro odměnu. Tu dostal od sekretářky Kazekageho, za výměnu toho papíru. Když bylo vše vyřízeno, odešel domů za sestrou.*

Kai Yoshimitsu
*Po příchodu od Mizuki z nemocnice se Kai propadl do hlubokých depresí. Nevycházel ven a jen se utápěl v depresi. Neměl ani odvahu vyjít ven a vše, na co koukal mu připomínalo sestru. Sice se ji snažil nějak uklidit její věci, ale nemohl se zbavit všeho. Všechno, co bylo v bytě mu její milovanou sestřičku připomínalo. Bylo mu špatně a nevěděl jak dál. Občas i uvažoval nad tím, že spáchá sebevraždu, aby měl klid a zbavil se všeho. Ale to zase udělat nemohl, protože měl kamarády a Mizuki. Svoji učednici, které dal slib. A kdyby si vzal život, slib by porušil a to by nikdy nedovolil. Proto přežíval cele dny jen v bytě a chodil z místnosti do místnosti. Někdy seděl u stolu a utápěl se v depresi. Pak zase na gauči a brečel tam. Pak zase ležel v posteli a nemohl spát a taktéž se utápěl v depresi. Dva dny nejedl, nemyl se a ani nic neuklidil. Poslední co doma dělal bylo to, že uklidil věci své sestry. Její tělo leželo zakopáno u něj na zahradě v písku. Ani nemohl zařídit její pohřeb. Byl prostě v koncích. Momentálně se nacházel na gauči a koukal do zdi.*

*Opravdu byl nakonec Kai jediný, kdo tenkrát Mizuki v nemocnici navštívil, dokonce jí slíbil, že až se oba vyspí a odpočinou si, opět přijde. Svůj slib sice splnil, ale od té doby ho Mizuki neviděla, ani o něm jediné slovo neslyšela. Jako by se její sensei propadl do země. Mizuki z toho byla poměrně špatná, pamatovala si, jak před ní Kai předstíral úsměv jen proto, aby ji neobtěžoval a nezatěžoval svými problémy. Byl k ní upřímný, ale přesto - přesto o sobě teď nedal vědět. Z toho byla Mizuki vážně špatná. Procházela se po vesnici a bezděky se dostala do oblasti, která nenáležela jejímu klanu. Byla natolik mimo, že si toho sotva všimla. Chtěla si jen provětrat hlavu, ale náhle ve stínu světla zahlédla někoho v okně. Bez zájmu stočila pohled tím směrem, než si všimla, že ten, koho v okně vidí, je její sensei.* Kai... *Zašeptala tiše a jen ho chvíli pozorovala. I z té dálky dokázala rozpoznat, že vypadá úplně jinak než obvykle. Ztracená existence. Vůbec se sobě nepodobal, zdálo se, že opravdu pohubl, pravděpodobně ani nespal. Přistoupila blíž a všimla si kruhů pod očima. Sensei byl natolik depresivní, že ji pravděpodobně ani nezaregistroval, protože stále upřeně zíral do zdi. Mizuki po chvilce smutného sledování svého senseie, který jako by zapadal do gauče a ani se nepohnul, lehce zaklepala na okno.*

Kai Yoshimitsu
*Kai byl natolik v depresi, že opravdu skoro nespal a málo i jedl. Byl pohublý, protože nejedl a nepil. Navíc byl i vybledlý, jelikož nechodil ven. Na nic ani nemyslel. Jen přežíval a koukal do zdi. První zaklepání do oka, od Mizuki přeslechl. Ani ji nezahlédl a tak si ji nevšiml. Byl totálně mimo a nechtěl, aby ho někdo viděl. Měl kruhy pod očima, špinavé oblečení a taky to vypadalo, že se celou dobu nekoupal. Dokud měl vůvod odejít z domu, za Mizuki do nemocnice, chodil ven. Ale když ji propustili, nevyšel ani jednou ven. Jeho výraz byl, jako kdyby byl duchem jinde - Jeho pohled. A možná to byla i pravda. Přeci jen svým duchem byl u své sestry a tak to i vypadalo. Když Mizuki zaklepala ještě parkrát, otočil k ní zrak a pak se zvedl. Rukou ji jen ukázal, ať jde ke dveřím a po chvíli tam sám došel. Když otevřel, podíval se na Mizuk stejným pohledem, jaký měl, když se díval do zdi. Na sobě měl taky tričko a kalhoty. Vypadal fakt hrozně. Ale i přes to všechno, se na Mizuki snažil usmívat, ale moc mu to nešlo. Ta deprese ho fakt dostala na dno.* (Kai) Ahoj Mizuki. Jak se máš? *zeptá se s pokusem o veselý hlas. Jenže i ten selhal a tak to mohla jeho učednice lehce poznat. I přes to měl na tváři celkem nejistý úsměv.*

*Mizuki byla v šoku, když Kaie v tom okně zahlédla. Chvíla přemýšlela, jestli je to vůbec on, ale když přišla blíž k oknu, nebylo o tom pochyb. Zarazilo ji, že se ani neotočil, když zaklepala na okno.* "Neslyšel mě?" *Proto tenhle pokus opakovala, nechtěla do domu jen tak vtrhnout, zdál se jí divný, proto si nebyla jistá, jak by reagoval, kdyby se pokusila o nějaké takové "vloupání". Chtěla ale, aby si jí všiml. Byl bledý a nechtěla ho nechávat samotného, ne po tom, co jedna z posledních konverzací, kterou vedli, byla o jeho sestře.* Sensei! *Křikla při zaklepání, při kterém konečně stočil pohled jejím směrem. Ten výraz ji však šokoval. Stála nehnutě na místě, prsty zdvižené u okna, jak klepala klouby na sklo. Jakmile jí pokynul, ať jde ke dveřím, šla, ale byla stále v šoku. Jakmile otevřel, prohlédla si ho od hlavy až k patě. Neřekla ani slovo, jen na něj takto zírala. Až se jí nevědomky do očí vehnaly slzy, to se stalo ve chvíli, kdy se na ni pokusil usmát, to byla chvíle, kdy už slzy v očích nedokázala udržet.* Já... Já? *Zašeptala a zavrtěla hlavou.* "To snad nemyslí vážně..." *Pomyslela si a prstem ukázala dovnitř.* Můžu dál? *Zeptala se trochu troufale, ale měla k tomu vlastní důvody.*

Kai Yoshimitsu
*Kai otevřel a tam stála Mizuki. Asi se ji neměl ptát na to jak se má. Z jejího výrazu mu to došlo. Proto je sklopil hlavu a zadíval se do země. Byl si vědom, že řekl něco co neměl.* (Kai) Rád bych tě pozval dal, ale nemám tady uklizeno. *poví a otočí hlavou. Opravdu ji nechtěl pouštět dovnitř, ale taky ji nechtěl vyhazovat.* (Kai) Tak pojď. Hlavně se nezlob, že tu mám nepořádek. *otevře dveře a tak ji pustí dále. Zavře za ni dveře. Opravdu je skleslý a úsměv, o který se snažil již taky zmizel.* (Kai) Kdybych věděl, že přijdeš tak bych tu trošku uklidil. Tak se ti ještě jednou omlouvám za ten nepořádek. *omluví se, když došli do obývacího pokoje. Bylo vidět, že je tam nepořádek. Na lince bylo neumyté nádobí. Na stolku u pohovky byly hrnky a talíře. O zdi byly nějaké krabice, které byly ještě otevřené. Kai je nestihl zabalit a tak tam stále byly. Kai stal za Mizuki a koukal před sebe. Ani se na ni nepodíval. Z jeho stavu mu bylo zle, ale kvůli té tragédie prostě nemohl jinak.*

*Vážně se na něj dívala vyčítavě. Zdálo se, že ji pozvat dovnitř nechce, ale Mizuki vždy byla dostatečně oprsklá na to, aby si vstup vynutila. Rozhlédla se okolo a na jeho omluvu, že kdyby čekal, že přijde, tak by uklidil, jen nevěřícně zavrtěla hlavou.* Sensei, a co jsi čekal? Že už se nikdy neukážu? Tenhle dům jsem našla jen náhodou, nenechal jsi zprávu, nic! *Vyčetla mu trochu a přešlápla na místě. Naštvalo ji to, bylo to jako kdyby mu na tom vůbec nezáleželo. Na jednu stranu chápala jeho rozpoložení, nemohla na něj být nějak zlá po tom, co se mu stalo, ale zajímalo ji, jestli to chtěl nechat vážně úplně vyprchat. Zavřít se v domě a s nikým se nestýkat. Ztratit své přátele. *Nevěřícně zavrtěla hlavou a sama od sebe vyrazila do kuchyně a otevřela lednici. Všimla si, že je tam spousta prošlých potravin a trochu přikrčila nos. Ten smrad však nekomentovala a vytáhla láhev s nějakým pitím. Beze slova přišla ke Kaiovi a natáhla k němu ruku s onou láhví. Tvářila se jako uražené dítě, ale přesto se umínila, že dokud před ní něco nesní a nevypije, neodejde. Celou dobu si ho prohlížela. Nebyla si jistá, jestli je Kai ten typ, kterého je třeba politovat, naopak, myslela si, že k němu musí přistoupit nekompromisně a v podstatě ho donutit, aby pro sebe něco udělal. A to i když byla jen jeho studentkou. Jeho autoritu respektovala a dávala to na sobě často znát, ale v tuhle chvíli chtěla Kaiovi pomoct, tohle byl její způsob, jak tu jeho izolaci prolomit. Věděla, že sám se z toho nedostane a věděla, že v její společnosti mu občas bývalo lépe. Určitě lépe než jemu samotnému jen s jeho vlastními myšlenkami.*

Kai Yoshimitsu
(Kai) Gomen *opět se omluvil. Úplně zapoměl na to, že když se odřízne od světa, bude na něj pár lidí naštvaných. Jeho pohled je stále sklopení k zemi.* (Kai) 'Kdybych byl tenkrát silnější, kdybych byl tenkrát rychlejší. Kdybych byl lepším bratrem. Nemusela by takto skončit.' *vyčítal si. Dal si ruku na čelo a byl na pokraji zhroucení. To že se u něj někdo ukázal, ho dostalo opět do depresí. Ovsem, než se stihl zhroutit, uviděl před sebou lahev s vodou. Podíval se, kdo mu ji přinesl a pak si ji s věkem Vzal. Sice to na něm tak nevypadalo, ale byl ji vděčný. Pořádně se po dlouhých dnes napil. Zavřel tu flašku a odhodil na zem. Ramenem se opřel o Futura, ruku si dal před oči a nakonec se zhroutil na zem. Rukou přes oči se snažil zakrýt slzy, které se mu začali hrnout z očí.* (Kai) 'Co to jsem na senseie, když mě musí utěšovat moje studentka. Co to jsem za shinobiho? Jsem ak sakra ubohý.' *zamyslel se a dál se díval do země. Takto setrval nějakou dobu, než konečně vstal na nohy. Během toho, co byl na zemi, ignoroval všechno co k němu Miuuki povídala. Snažil se vyhnout pohledu na Mizuki, ale to mu moc nevyšlo. Když ji zahlédl, mohla mu vidět do tváře. Jeho pohled se zastavil, když se ji zahleděl co očí.* (Kai) Lepší studentku sem si přát nemohl. *poví tissim hlasem. Ale jelikož byly u sebe blízko, mohla ho slyšet. Nakonec ji pohlaví po vlasech a projde kolem ní. Cetiu sebere flašku, kterou hodil na zem a uklidil ji zpět do lednice. Opřel se o linku a sledoval Mizuki. Měl ji rád a užíval si její společnost. Ale přišlo mu neskutečně trapné, že ho zrovna ona musela utěšovat. Čekal tam spíš Kami, jelikož ona byla s ním na misi. Ale fakt, že přišla Mizuki bylo pro něj dobře. Kdyby přišla Kami, připomínala by mu sestru víc. Nespustil z ní oči, ani když se někam hnutí.*

*Tiše sledovala, jak se před ní její sensei hroutil. Přestože se zdálo, že mu voda přišla vhod, stejně se nakonec zhroutil k zemi. Stála na místě a jen na něj beze slova koukala dolů. Potlačila nutkání si k němu dřepnout. Nebyla si jistá, jestli by něco takového ocenil, vzhledem k tomu, že celou tu dobu se jí vyhýbal pohledem. Zjevně nechtěl, aby zrovna ona viděla, že pláče. A v jakém stavu obecně je. Upřímně? Mizuki si s tím příliš nevěděla rady. Jakmile ji však opět pochválil, musela se pousmát. Sledovala, jak se stěží zvedl, jak se dokodrcal do kuchyně a jak ji sledoval. V tu chvíli se teprve Mizuki pohnula z místa a vyšla směrem k němu, přičemž se postavila asi metr od něj.* Slíbil jsi mi, že půjdeme trénovat, sensei! Ale takhle jít nemůžeš. *Zatahala ho za polo-roztrhané tričko a nevěřícně zavrtěla hlavou. Musela ho dát trochu do kupy, respektive on se musel dát trochu do kupy. Rozhlédla se okolo. Zahlédla dveře s nápisem "koupelna" a začala Kaie dlaní tlačit do zad. *Tak jdeme, jdeme... *Zašeptala směrem k němu a tímto způsobem se ho snažila dostat do koupelny. Pohledem zavadila o klíček ve dveřích a v hlavě se jí zrodil ďábelský plán...*

Kai Yoshimitsu
*Kai tam stál a sledoval Mizuki, která k němu přišla, která přišla aby mohli jít trénovat.* (Kai) Aha, to sem ti slíbil, že? Tak to se ti znovu omlouvám, ale asi sem kvůli tomu všemu zapoměl. *opět se ji omluvil a nechal ji, ať ji zatahá za tričko. Věděl, že takto ven nemůže, ale k tom ho Mizuki začala tlačit někam pryč. Kai se nechal tlačit, aby zjistil kam ho chce dostat. Nekonec uviděl koupelnu a tak se jen pousmál.* (Kai) Chápu že chceš, abych se vykoupal a trochu se upravit. Ale nechceš tam jít snad semnou? Nebo se mýlím a chceš tam semnou? *při posledních slovech se trochu začervenal a nakonec tam vešel sám. Zavřel za sebou dveře a chvíli tam jen stál.* (Kai) 'Kdy to bylo naposledy, kdy sem tam šel? Kdy to bude naposledy, kdy sem se koupal? Asi v době, když sem šel naposledy za Mizuki do nemocnice. Tehdy to bylo asi naposledy.' *pomyslel si a začal hledat nějaký čistý ručník. Chtěl otevřít dveře, ale nešlo to.* (Kai) 'Ona mě tu zamkla? V mém vlastním domě? Sakra' *proběhlo mu hlavou, když nešlo otevřít. Nakonec vyštrachal poslední ručník a tak si ho připravil. Ovšem neměl tady žádné prádlo. S tím si hlavu nedělal a zavřel se do sprchového kouta. Spustil vodu.* (Kai) Kurwa! To studí, do prdele! *zakřičel, protože ta voda byla ledová. Po chvíli si ji nakonec navolil tak, aby byla akorát a tak se začal umývat. (To jak se myl přeskočím Snad mi to promineš ) Když po několika minutách utichla voda, Kai se utřel do ručníku a vyšel ze sprchy ven. Jelikož tu nic neměl, dal si ručník kolem pasu, aby si zakryl svůj pohlavní orgán. Jindy by vyšel ven, ale jelikož tu měl svoji učednici, nemohl vyjít nahatý. Přišel k umyvadlu a tam se i oholil. Stál proti zrcadlu, aby byl všude oholený. Nakonec se oholil a teď přišla i ta horší část, oholit si hlavu, aby je neměl tak dlouhý. Nakonec v koupelně strávil pul hodiny, než zaklepal na dveře.* (Kai) Mizuki, už sem hotový. Pustíš mě ven?

Nemusíš se omlouvat. *Uhnula pohledem. V podstatě jí na tom až tolik nezáleželo, kdyby bylo na ní, pochopila by, že na to jednoduše v jeho situaci zapomněl, šlo jí ale o něco jiného. Chtěla Kaie tím tréninkem jen rozptýlit, přivést ho na jiné myšlenky, protože si všimla, že i když nebyl ve své kůže, kolikrát se v její společnosti choval jinak a alespoň na chvíli zapomněl. Nebyla si jistá, jestli je to i tahle situace, ale stálo za to to alespoň zkusit. Přeci jen v zuboženějším stavu už zjevně být nemohl, a tak nebylo co pokazit.* Eh... Cože? *Zeptala se zaraženě, když se takto zeptal.* "Co je to za otázku?" *Pak se jí vehnala trocha červeně do tváří a postrčila ho trošku víc, aby sám zapadl do místnosti. Více na to už nereagovala, zabouchla dveře a za nimi ho zamkla. Musela se nad tím uchechnout, zatímco mezi prsty svírala klíč. Kai musel otočení klíčem zaslechnout, a tak mu muselo být jasné, k čemu je právě nucený. Opět to od Mizuki bylo trochu přidrzlé. Budiž, trochu dost.* Dělám to pro tvé dobro, sensei! *Křikla směrem ke dveřím, když se je zevnitř snažil marně otevřít. Když se zevnitř ozval křik, znovu stočila ke dveřím zrak. Povzdechla si a opřela se o ně. Možná dostane vynadáno, až Kai z koupelny vyleze, možná si dovolila příliš. Stála opřená o dveře, dokud nezaklepal a neprohlásil, že je hotový. Musela uznat, že mu to trvalo věky, ale díky tomu nabyla dojmu, že by se snad mohl dát pořádně do pořádku, přeci jen vypadal jako bezdomovec, a to bez nadsázky. Otevřela dveře. Jak vyšel polonahý, prohlédla si ho od hlavy až patě, pak trochu uhnula pohledem.* Ehm... To je mnohem lepší! *Prohlásila a uhnula mu z cesty, aby se mohl jít obléknout. Doufala, že ty hadry, ve kterých tu přebýval jako bezdomovec ve svém vlastním domě, vyhodí, a vezme si na sebe něco rozumnějšího.*

Kai Yoshimitsu
*Kai nakonec byl propuštěn a tak vyšel ven. Když procházel kolem Mizuki, mohla vidět jak má různě poraněné tělo. Ukazoval ji jednu jizvu, ale na druhém boku měl podobnou, ačkoliv ne tak velkou a na zádech byl různě pořezaný a některé ty jizvy byly i docela čerstvé.* (Kai) Děkuji, že si přišla a donutila si mě se upravit. Mám to ale skvělou učednici. *Kai jen kolem ní prošel a zmizel ve svém pokoji, kde upustil svůj ručnik na zem a otevřel skříň. Chvíli do ní jen koukal a pak vytáhl nějaké prádlo a hodil ho na postel. Vyndal si čisté, aby tam zase nepřišel jako bezdomovec. Věděl, že by ho tehdy Mizuki vyhodila. Proto se začal oblékat a po nějaké době vyšel ven. Měl na sobě čisté oblečení a stoupl si před Mizuki.* (Kai) Je to lepší, má paní? *zeptá se a ukloní se před ní. Jako její sensei ji chtěl trochu rozveselit. Když se narovnal přišel k ní a podíval se na ní.* (Kai) Tak kam budeš chtít jít?

*Chtě nechtě svůj pohled stočila k jeho, na různých místech, poraněném těle. Zdá se, že její zlomená ruka a trochu pohmožděný hrudník nebyly v podstatě nic.* "Tak tohle znamená být ninjou..." *Proběhlo jí hlavou* Objevila jsem tě náhodou... *Začala a opět si neodpustila trochu nehezký výraz.* Sensei se totiž ani neobtěžoval mi dát adresu... *Okomentovala, ale tímto ho chtěla přestat provokovat a neustále mu to předhazovat. Chtěla si jen pojistit, že příště nebude takhle utíkat, aspoň před ní ne. Stejně by si ho našla. Jakmile se Kai vrátil už více méně normálně oblečený, změřila si ho kritickým pohledem a chvíli si ho beze slova pouze prohlížela.* Hmm, to je už trošku lepší. *Jakmile se před ní uklonil, neubránila se smíchu. Zdá se, že už se začíná i normálně chovat. Vrátil se mu smysl pro humor, což ocenila.*
Někam, kde nebude moc lidí, ideálně nikdo. Musím ti něco ukázat. *Postavila se na špičky a natáhla ruku k jeho tváři, aby ho za ni zatahala. Za tu dobu, co se neviděli jsem se toho spoustu naučila, jako můj sensei bys to asi měl vědět. *Uculila se. Vlastně se před ním chtěla trošku předvést, scházelo jí jeho povzbuzování a pochvaly. To přeci potřebovalo každé dítě, aby jeho snahu někdo ocenil.*

Kai Yoshimitsu
*Kai trochu překlonil hlavu, aby k němu Mizuki dosáhla. Tehdy ho zatahala za tvář a on se i přes to upřímně usmál. věděl, že když bude Mizuki na blízku, tak mu bude lépe. Napřímil se a odešel do kuchyně.* (Kai) To bych si rád prohlédl. Rád uvidím, že si neseděla na vavřínech a trénovala si. *otevře lednici, vezme si tam džus a vezme dvě skleničky ze skříně. Nalije je plné a jednu z nich podá Mizuki.* (Kai) Než půjdeme, musíme doplnit tekutiny. Obzvlášť v tomto horku. *venku bylo zase vedro jako vždycky. Proto vypil onu sklenici najednou a čekal, až dopije i jeho učednice. Vzal si od ní prázdnou sklenici a položil ji do dřezu, kde to nechal na později. Chtěl to tam nechat sestře, ale zase si na ní vzpomněl a tak se to projevilo i na jeho tváři. Zda si toho Mizuki všimla nevěděl, ale skoro hned ho zase vyměnil za svůj šťastný. Došel do předsíně, kde si obul boty.* (Kai) Tak jdeme, Mizu-chan. *popožene ji a počká až vyjde ven. Zamkne za ní a klíče si dá do kapsy.* (Kai) Chceš se proletět nebo spíš projít? *zeptá se a podle odpovědi buď půjdou po svých nebo Kai vytvoří ptáčka, na kterého naskočí a odletí někam, kde nejsou lidi. Což v tomto počasí nebude problém.*

*To, že se k ní takhle sklonil ukazovalo, že jí opravdu věří. Jakmile ho tahala za tvář, vypadala spokojeně, jako když malé dítě dostane novou hračku. Pak ho s velkým sebezapřením nechala konečně na pokoji a pohledem ho pronásledovala do kuchyně.* "Že by si dal konečně něco k snědku?" *Došoupala se pomalu směrem k němu, chtěla ho zkontrolovat. Jakmile dostala sklenku džusu, celá se rozzářila. V těchhle horkých dnech neznala nic lepšího než pořádně vychlazený džusík. Vděčně si sklenku vzala a vypila ji prakticky naráz. Hlasitě vydechla a usmála se. Naštěstí si nevšimla změny jeho výrazu, jinak by okamžitě měla potřebu to komentovat. Místo toho, když zmínil, že jdeme, tak se na něj podívala trochu zaraženě.* A jedl jsi něco? *Zeptala se ho poté, co řekl, že vyráží a obul si boty. Ona tam vstoupila v botách, protože se stejně zdálo, že tu nikdo neuklízel minimálně rok, a tak nebylo ani potřeba se zouvat.* Poletíme! *Zvolala nadšeně. Už věky neviděla jeho jílové představení, navíc měla takové tušení, že mu to také udělá radost. Vždy vypadal svým způsobem nadšeně, když si mohl hrát se svými výbušninami. Naskočila na ptáčka a užívala si výhled na Sunu, už se nemohla dočkat, až mu to všechno předvede.*

Kai Yoshimitsu
*Nakonec se rozhodla tak, jak Kai doufal. Vytvořil si svého ptáčka kterého zvětšil, takže byl až dvakrát větší než oni dva. Ten přistál před jimi a oba na něj naskočili. Věděl, že to Mizu zvládne sama a tak ji ani nepodával ruku. Až oba byly nahoře, pták vzlétl a tak mohl začít hledat místo, kde budou moci trénovat. Chtěl najít místo, kde je nikdo neuvidí. Měl dnes v plánu přijít na kloub té její schopnosti. Chtěl zjistit, jestli s tím dokáže i bojovat. Ale na to potřeboval hlavně klid od ostatních lidí. Po nějaké době, co letěli se Kai ani neohlédl na Mizuki, protože mu jeho šestý smysl říkal, že je stále u něj. Nakonec doletěli až do písečné arény, kde se nyní nikdo nenacházel. Zkoušky skončili a tak se mohli ukotvit tam. Nikdo by kvůli tomuto horku tam nešel, to věděl moc dobře. Zastavil se nějakých dvacet metrů nad arénou a tehdy se otočil na Mizuki.*(Kai) Troufne si na seskok, nebo chceš raději přistát? zeptá se jí. Nakonec sám seskočí a padá zády k zemi. Sleduje Mizuki, která dostala na vybranou. Nějakých osm metrů nad zemí se otočí a pomoci Bakuhatsu Tenohira zmírní pád a tak se mu nic nestane. Jen se ozve strašný výbuch. Jestli Mizuki odmítla skočit, ptáček se s sní snesl k zemi, aby mohla bezpečně seskočit. Kai od ní očekával, že se bude bát seskočit. Jen on je takový magor, aby z dvaceti metrů seskočil na zem. Proto si z nic nedělá z toho, jestli neskočila. Když stali naproti sobě, kai se na ni pousmál.* (Kai) Tak jsme zase po delší době venku. Tak mi ukaž co si se naučila. *tehdy se ptáček opět vznese do oblak. Lítá kolem arény a varuje je, jestli tam k nim někdo přijde.*

*Maličko už povyrostla, navíc se obecně pohybově zlepšila, a tak na ptáčka naskočila v podstatě bez problému. Líbilo se jí, že od ní Kai vždy očekával hodně, že ji nepodceňoval, i když byla o tolik mladší a mohla se mu jevit jako jeho mladší sestřička. Když na ptákovi seděla podruhé, už se ani Kaie křečovitě nedržela, užívala si výhled na vesnici i to, že tímto způsobem v podstatě mohla "létat". Musela se nad tím pousmát. Kdykoliv sem chtěla zajít, protože šlo o ideální plochu pro trénovaní, tak se tam vždy bojovalo, a tak si musela najít jiné místo pro trénink.
Když se jí Kai zeptal, jestli chce seskočit, nebo přistát, shlédla dolů. Bylo to opravdu vysoko. Její ruka už se více méně zahojila, ale stále nebyla v takové kondici, aby na ni padala. Nejistě se podívala na Kaie, který už ale seskočil ze svého ptáka. Vydala ze sebe němý výkřik, ono to více méně vypadalo jako pokus o sebevraždu, což bylo něco, co by od Kaie i očekávala. Nakonec však zmírnil svůj pád, a tak si Mizuki oddechla.* Žádnou takovouhle cool techniku neumím... *Zašeptala Mizuki, než se s ní pták snesl k zemi, přičemž potom seskočila. Trochu nejistě uhnula pohledem, vlastně se cítila trapně, že nedokázala sebrat odvahu a napodobit svého senseie, v jejím případě by se ale doopravdy jednalo o sebevraždu, anebo minimálně o nepěkná zranění. Přesto jí ale nebylo příjemné, že i když jí navrhl, ať to udělá, tak to neudělala. Jakmile se na něj opět podívala, usmíval se.* Umím toho spoustu! *Pochlubila se a následoval její typický úsměv. Bylo toho opravdu spoustu, co mu chtěla ukázat, ale rozhodla se pro něco, co mu musí vyrazit dech. Začala skládat pečetě pouze jednou rukou, což je něco, co objevila poté, co si zlomila ruku, ale stejně chtěla používat ninja techniky. Tenkrát šli trénovat s bratrem, a ona při Shunshin no jutsu použila tuto techniku po složení pečetí pouze jednou rukou. To dělala i teď, bratr a ona byli zatím jediní, kdo o této její schopnosti věděl.* "Had, tygr, pes" Hyouton: Tsubame fubuki! *Po použití těchto pečetí a vyřčení názvu techniky se kolem Mizuki objevili tři ledové objekty ve vzhledu ptáků, které se rozletěly proti Kaiovi, ale před ním se rozplynuly. Bylo stále těžké je udržet. Zdálo se, že se tvoří nějakým způsobem z vlhkosti, které v této vesnici příliš nebylo, a tak bylo náročné tuhle techniku používat. Po použití se na Kaie zazubila a čekala, co jí na to poví.* Tak co? To je dobré, ne?

Kai Yoshimitsu
*Kaiovi se na tváři objevil úsměv. Bylo mu jasné, že se bude chtít pochlubit. Sám z ní chtěl udělat silného ninju a nic jiného než to, co mu teď řekla od ní ani nečekal. Vedle jaká je zkouška, která ji čeká a tak ji chtěl připravit. Po chvíli mu ovšem jeho úsměv zmizel a nasadil svůj chladný pohled. Snažil se nyní zachovat chladnou hlavu, aby ji mohl ohodnotit její schopnost. Viděl jak skládá pečetě jen jednou rukou a i navzdory tomu zachoval chladný pohled. Sice byl v duchu překvapen, navenek to najevo nedal.* (Kai) 'Takže umí pečetě jednou rukou jo? To se ji hodí. Zvlášť když si namohla jednu ruku.' *pomyslí si a dal ji jen sleduje. Jakmile proti němu vystřelila pár ptáků, sní se nehnul. Tato technika jo nebyl schopna ohrozit. Nebyl si jist, zda si je toho vědoma nebo ne, ale měla by vědět jaké má zhruba schopnosti. Jenze ona je zrušila a tak kai tam jen zůstal. I po rozplynula cítil příjemný chlad, z těch ptáků. I když nic vidět nebylo, přišlo mu to tak. Změří si ji přísným pohledem a chvíli se na ni beze slova dívá.* (Kai) Takže pečetě jednou rukou a ledové jutsu? O tom sem nikdy neslyšel. Asi bude unikátní jako já a moje výbuchy.* *řekne ji a přistoupí blíže. Stále má svůj chladný výraz. Dokonce na ni promluvil i chladným hlasem. Avšak, jak se k ní přiblížil, jeho výraz se opět změnil a usmíval se.* (Kai) To je jediné Juraj, které umíš? *zeptá se lásky plným hlasem. Jeho chladno stále již opadla.* (Kai) 'Asi to skládání pečeti jednou rukou bude součást jejího KG. Jinak si to neumím vysvětlit. Nikdy sem neslyšel, že by to někdo dokázal.' *pomyslel si zatím co se tvářil zamyšleně. Chtěl zjistit více o její schopnosti, ale moc toho nezjistil. Možná časem to dokáže a zjistí tak více. Kleine si k ní, aby měl své oči na úrovni jejích očí.* (Kai) Dělá mi radost, když vidím jak se neustále zlepšuješ. *pochválí ji a pohladí po vlasech. Dokonce i on je na stole nového jutsu, které ji ale bude moci ukázat až splní zkoušky. Protože to jutsu, by srovnalo čtvrt vesnice. Takže si na to bude muset ještě chvíli počkat.*

*Jeho výraz se změnil, když se takto předvedla. Opět měl ten svůj typicky přísný pohled, byl to výraz, kterým ji vždy posuzoval, kterým ji hodnotil. Takový ten učitelský přísný kukuč. Nevypadal ani překvapeně poté, co mu předvedla. Občas měla problém prokouknout, co si její sensei myslí, takhle to skoro působilo, jako by předvedla něco naprosto obvyklého. Vzpomněla si, jak byl bratr překvapený, když použila Shunshin no jutsu, zatímco složila pečeť jen jednou rukou. Proto si myslela, že je to něco speciálního. Svá ledová stvoření mu chtěla jen předvést, nechtěla s nimi na něj zaútočit, a proto přestala pumpovat do techniky chakru, zatímco se ledoví ptáci rozpustili. Bylo pracné je udržet ve vzduchu, když pražilo slunce jako obvykle. Pousmála se, když zhodnotil, co se naučila.* Jo, je to zvláštní. Byla jsem na misi v knihovně a řekla jsem si, že o tom zkusím něco najít, ale neobjevila jsem o tom nikde nic. Navíc neznám nikoho, kdo by to uměl. Ještě ani neumím další ledovou techniku. *Pokrčila rameny. Všimla si ale, že provádět jutsu mohla jednou rukou, a to nehledě na to, o jaký typ jutsu šlo. Byla možná zpětně ráda, že si na zkoušce poranila svou pravou ruku, jinak by možná nepřišla na to, že nemusí pro dělání pečetí používat obě.* Umím toho víc! Naučila jsem se pár vodních technik, jednu vzdušnou, pak mi bratr pomohl naučit jednu techniku našeho klanu a dalších několik technik, které by mohly být užitečné v boji. Je to zvláštní, ne? Mít dva elementy, takhle brzy... *Zašeptala a pousmála se. V tu chvíli si k ní klekl a pohladil ji po vlasech. Po tvářích jí přeběhla růž. Tenhle pohled a to hlazení po vlasech jí chybělo.* Nechci tě zklamat. *Odvětila a ušklíbla se. Do pravé ruky vzala svůj bublifuk. Lišácky se pousmála.* Víš, co to je, sensei? Být tebou bych na chvíli přestala dýchat a zavřela oči... *Zašeptala a z bublifuku začala vyfukovat bubliny (Mabayui no baburu). Levou ruku zvedla do vzduchu. Byla připravena lusknout, aby bubliny praskly. Luskla. Doufala, že ji Kai poslechne, protože se v tuto chvíli začal kolem něj rozprostírat rudě zbarvený dým, který by nebyl úplně příjemný ani v očích, ani v plicích. Sama Mizuki odskočila, aby od toho dýmu byla o něco dál.*

Kai Yoshimitsu
(Kai) I já měl už jako Genin dva elementy. Takže to není nic zvláštního. Navíc i Eren má dva. Takže nejsi jediná. *odpoví a hladí ji po vlasech. Když však vytáhla svůj bublifuk jen si ho prohlédl.* (Kai) To fakt netuším. Ale předpokládám, že to bude potřeba ke tvým technikám? *zeptá se a zvedne se. Protože ho Mizuki varovala, tak si začal dávat pozor. Viděl i jak nafukuje bublinu.* (Kai) 'Bublifuk!' *křikne si v hlavě. Místo, aby sledoval její ruku a nebo poslechl její varování, tak sleduje stoupající bublinu. Když však bouchla, tak už nestihl uskočit, či se nějak bránit.* (Kai) 'Sakra. Teď to bude hrozný. Je to něco jako chilli bomby.' *pomyslel si, když mu začali oči slzet a pálit hltan. Ale nedával to nijak najevo a jen zavřel oči. Těžce se mu dýchalo a nedokázal otevřít oči. Avšak, i přes zavřené oči věděl, kde se Mizuki nachází. Proto se k ní otočil čelem a pousmál se.* (Kai) Je to dobrá technika. S tím by jsi pár lidí vyřadila ze souboje. Ovšem, na mě to nemá takový vliv. Tohle není nic, co by my bránilo v souboji. I přes zavřené oči vím, kde se nacházíš. *řekne a rozejde se k ní. Zastaví se půl metrů před ní a položí ji ruku na hlavu.* (Kai) Vidím, že se učíš dobré techniky. A tak sem dostal nápad. *řekne a pískne. Jeho pták přilétne k nim.* (Kai) Trochu tě naučit, jak vypadá mise, kde musíš bojovat a chránit civilisty. Jestli chceš, můžeme si vzít jednu C rank misi. Je to větší zábava, jak ty D rank mise, které plníš teď. Ale to jen za předpokladu, že sama chceš. (Kai) 'Sakra. TO bude pálit ještě dlouho. Ale naštěstí mě to neovlivní v té misi. Tu zvládnu i se zavřenýma očima.' *Jestli s ním Mizuki souhlasí, naskočí na ptáčka a pak se rozletí k budově Mizukageho, kde by si mohli vzít misi.*

Ach tak... *Zamumlala malinko zklamaně, tímto z ní opadl ten pocit jedinečnosti. Hned nato se však pousmála. Byla ráda, že má tak schopného senseie, pochybovala o tom, že by ho někdy mohla překonat, i když jí už tolikrát tvrdil, že bude brzy silnější než on. Něco takového jí prostě připadalo nemožné. Vzhlížela k němu, vždycky to tak bylo, a to i přesto, že sem tam bývala přidrzlá nebo vzdorovala. Mezi tím se však chystala použít další věc, kterou se nedávno naučila. Ten pitomý bublifuk byl poměrně předražený, ale stál jí za to, přestože pořád neměla úplně naspořeno.* Přesně, že to potřeba k mým technikám. Zatím umím jen jednu, ale dokáže pěkně znepříjemnit život, myslím... *Začala vyfukovat bublinky, bylo jich asi 10, nebyly nijak nápadné, maličké, člověk by čekal, že jsou z obyčejného bublifuku, se kterým si hrají malé děti. Kaie však varovala, aby věděl, že nejde o obyčejné bubliny. Mizuki chvíli přes červený dým neviděla, a tak netušila, co se s Kaiem děje. Jakmiel se však dým rozfoukal, byl natočený směrem k ní, přestože měl zavřené oči. Překvapeně zamrkala. Poté, když oči otevřel, všimla si, že je pravděpodobně zavřel pozdě. Byly zarudlé, což asi bylo to, co způsobil ten dým. Vlastně to bylo poprvé, co tu techniku použila a Kai se více méně stal pokusným králíkem.* Ale teď to bude pálit! *Postěžovala si a musela se zasmát, když jí položil dlaň na hlavu. Přeci jen ho varovala, ale on ji i přesto neposlechl.* C misi? *Vydechla překvapeně a kdyby mohly, v očích by se jí objevily hvězdičky nadšení.* C mise, to bude super! *Věděla, že sama by si na ni ještě netroufla. Reální nepřátelé, reální lidé. Znělo to jako sen.* "KONEČNĚ! Konečně budu moct předvést, co ve mně je!" *Proběhlo jí hlavou a naskočila na ptáčka ke Kaiovi. Doufala, že nějaká mise zrovna bude k dispozici.* Ochráníš mě, že? Kdyby něco... *Sladce se uculila.*

Kai Yoshimitsu
*Kai byl rád, že souhlasila. Konečně mohl i trochu relaxovat. Věřil že by tu misi zvládla sama. Letěli ke kazekagemu, kde se dostávají mise. Měl z toho dobrý pocit. Mise vyššího ranku, než je schopna splnit je lepší jak trénink. Proto to Kaj navrhl. Cestou ovšem přemýšlel, jakou misi by mohla zvládnout. Než dorazili do cíle, bylo mu jasné, jakou misi vezme. Navíc se celou cestu tvářil zamyšleně a ani se neohlídl na Mizuki. Nakonec přistáli před vchodem a tehdy Kai seskočil.* (Kai) Pojď za mnou. *řekne a rozejde se do budovy. Se sekretářkou se znal. To ona mu dávala ty nesmyslně těžké mise, že kterých se vždy vrátil živý. Jakmile ho viděla ve dveřích, začala hledat A misi. Jenže když ji oznámil že chce jenbC misi, zarazila se a podívala se na něj.* (Kai) rád bych šel na A nebo B misi. Ale dneska sem tu se svojí učedníci. Takže C misi si beru kvůli ní. Máte tam nějakou? *zeptal se zdvořile a ukázal na Mizuki, která stála po jeho boku. Sekretářka si ji prohlédla od hlavy k patě a pak začala hledat v jiné hromádce. Nakonec vytáhla jeden papír a podala ho Kaiovi. Ten si ji přebral a aniž by se na ni podíval rozešel se pryč.* (Kai) děkuji. *stihl říct než zmizel za rohem. Nakonec vyšli ven na Kai si poprvé přečetl zadání nise. Sám si to přečetl a pak ho podal Mizuki.* (Kai) Ty to budeš mít na povel. Takže se rozhodni ohledně prvního kroku. *řekne ji. Chce aby se naučila uvažovat a přemýšlet. To bude do budoucna potřebovat. Protože tím stylem, kterým bojuje Kai tak nebude moci bojovat ona.*

(Popis mise: Najděte a chyťte obchodníka s falešným zbožím, který prodává na tržnici.)

"Opravdová mise... Tohle bude opravdová mise." *Proběhlo hlavou Mizuki a nechtě se uculila. Jakmile došli na místo, rozhlídla se. Byla tu jen jednou, ke druhé D misi se totiž nachomýtla prostřednictvím té první (na které se rovnou domluvila na druhou). Mizuki následovala Kaie, dokud nenarazili na sekretářku. Trošku vytřeštila oči, když se prohledávala svitky s A misemi, to rozhodně nepatřilo mezi ty, které by mohla zvládnout. Už už otevírala pusu, ale sensei to vysvětlil za ni. Doteď za ním stála v podstatě v zákrytu, ale v tuhle chvíli vylezla a postavila se před Kaie, aby si ji sekretářka mohla prohlédnout. Pousmála se na ni. Poté, co Kai dostal jeden ze svitků, vyrazil pryč. Popoběhla směrem k němu a tázavě se vyklonila trochu dopředu, aby se mu podívala do tváře.* Ani si nezkontroluješ, jestli je to Cčko, sensei? *Zeptala se překvapeně. Papír očima prošla ve chvíli, kdy se jí dostal do ruky. Nejen, že tam bylo zadání mise, ale také nějaké konkrétnější informace o vzhledu toho týpka, kterého měli hledat. Několikrát prolétla papír pohledem, než ho srolovala a vložila do kapsy.* Snad ho poznáme... *Zašeptala zamyšleně.* Má to být muž středního věku s tmavými vlasy, plnovousem a výraznýma pronikavýma očima. Svým způsobem charismatický... Prý prodává falešné "zlaté" šperky. *Zašeptala a otočila se na Kaie se zářivým úsměvem.* Zabít ho nesmíme? Pouze chytit? *Zeptala se zamyšleně. Ono zabití by možná bylo jednodušší. Ale zabít někoho pouze za to, že vydával zlato za pravé, to je asi příliš přísný trest, k tomu neměli pravomoce. Každopádně než vyrazí na tržiště, museli vymyslet taktiku. Mizuki složila pečeť.* Henge! *Změnila se. Kolem krku měla obmotaný šátek, vlasy kratší a obecně vypadala starší. Na krku měla zlatý řetízek. Proměnila se v jednu ženu, kterou kdysi viděla v této vesnici, obecně to byla taková ta "dámička", která našlapovala polehoučku a cítila se nadneseně. V této podobě se podívala na Kaie a promluvila.* Vypadám jako někdo, kdo by měl zájem o nějaký šperk? *Zeptala se, ale mezi tím si odkašlala a trochu tímto způsobem změnila barvu hlasu, aby zněla starší.* To je lepší... Ne? *Promluvila hlubším hlasem a uculila se. Možná se měla dát na herectví.* Myslím, že by jsme ho nejdřív nějakým způsobem měli dostat z tržiště, abychom nevyvolali rozruch. Za účelem... Hmm. Co třeba nedostatku peněz po ruce? *Pronesla zamyšleně a otočila se na Kaie. Byla zvědavá, co si o tomto myslí, nebo jestli by třeba něco pozměnil. Nikdy na takovéhle misi nebyla, také si nebyla jistá, jestli by jí na tohle ten muž skočil, proto by ocenila každou radu.* Jestli ho ale máme zadržet, potřebujeme ho něčím spoutat, anebo na chvilku odstavit. Co myslíš? *Pověděla a zamyslela se nad tím, jakým způsobem by ho mohli chytit, aniž by ho odrovnali.*

Kai Yoshimitsu
*Podal ji zadání mise a poslechl si všechny otázky.* (Kai) Přesně. Jenom chytit. Ale můžeme mu i ublížit. Třeba ho nějak zranit, nebo něco zlomit. *řekne a při těchto slovech si může Mizuki všimnout, jak se šibelsky pousmál. Samozřejmě to celé plánoval nechat na ní, ale kdyby ji náhodou nějak ublížil, byl schopen ublížit. Podívá se na Mizuki, která skládá pečetě a změní svůj vzhled.* (Kai) 'Tohle není třeba.' *pomyslí si a jen ji sleduje.* (Kai) Myslí, že jo. Takováto dáma by mohla chtít nějaké šperky. *odpoví ji a sám složí pečetě. Vedle Kaie se objeví jeho klon, který má 15 Chakry, takže skutečnému Kaiovi zbude 13.* (Kai) Jak sem říkal, ty si tu vedoucí, takže se budu řídit podle tebe. Takže tvůj návrh přijímám. Navíc, můj klon s tebou půjde jako tvůj bodyguard a já budu strážit seshora. *potvrdí její návrh. Pak naskočí na svého ptáčka, který na ně čekal.* (Kai) Neboj se. Můj klon ho kdyžtak spoutá. A kdyby něco nevyšlo, přiskočím já a pomůžu. *mile se na ní usměje.* (Kai) Věřím, že tuhle misi zvládneš sama. Mám v tebe velké očekávání, tak směle do toho, Mizuki. *povzbudí ji a pak se jen vznese do oblak. Jeho klon si stoupne za ní a následuje ji na každém roku. Ruce má za zády ovšem je i připraven, na jakýkoliv útok. Samozřejmě že klon nic neříkal a byl připraven poslechnout jakýkoliv její rozkaz. Bylo to celé v režii Mizuki. Kai se vznášel nad nimi a hlídkoval. Také byl připraven kdykoliv zaútočit.*

Hmm... *Zamrmlala zamyšleně a od papíru k němu vzhlédla, když se zmínil o tom, že mu můžou třeba něco  zlomit. Všimla si jeho šibalského úsměvu a uchechtla se. Pravděpodobně by si ten týpek zasloužil trošku přistřihnout křidýlka. Nebylo to tak, že by bylo třeba měnit její vzhled, ale mohla si tím získat trošku času a nenuceně ho dovést, kam potřebovala. Samozřejmě, Mizuki věděla, že by ho samozřejmě zbít hned na místě, takové řešení by možná bylo rychlejší, ale možná by mohli svými technikami ohrozit lidi okolo. A o tom práce shinobi nebyla, proto nakonec zvolila tuhle zdlouhavější cestu. Ani se nenadála a aniž by stihla nějak protestovat, Kai se už vznášel ve vzduchu nad ní a jeho klonem. Klona si prohlédla a povzdechla si. Kai ji vždycky takhle nechával ve všem "vymáchat", ale Mizuki si vážně pro tentokrát nebyla jistá, jestli to zvládne. Ohlédla se směrem ke klonu. Prohlédla si ho, v podstatě by člověk na první pohled neřekl, že je to ninja, vzhledem k tomu, jak se Kai oblékl, než odešli.* Mám plán. Domluvíme si znamení - jakmile si prohrábnu vlasy, bude to znamení pro tebe - v tu chvíli se prohodíme a já budu útočit zezadu, budu ale potřebovat, abys ho zabavil, na chvilku, než budu schopná ho sejmout nějakou technikou. Pak, až bude správný čas, svážeme ho... *Mizuki věděla, že kdyby se pokusila ho odzbrojit pomocí svého taijutsu, dost možná by dostala nakládačku. Její sensei byl podle všeho v přímém souboji podstatně schopnější než ona. Takováhle domluva jim však mohla zajistit chvilku překvapení, navíc, kdyby se něco nepovedlo a on ji odhalil, díky tomuhle by se mohla rychle stáhnout dozadu a nějak zareagovat. Měla pocit, že si rozuměli, a tak vyšla k tržišti, s Kaiem v podstatě v závěsu, ale schválně se s ním domluvila, že si od ní bude držet nějakou vzdálenost a jen po očku ji bude pozorovat. To aby nebudili podezření. Mizuki se na tržišti nenápadně rozhlížela a hledala onoho muže. Nedalo to na sebe dlouho čekat, protože onen muž byl docela hlasitý.* Zlatoo, kupte si zlaté náušnice, náramky a řetízky, neproděláte! Za nejlepší cenu na trhu! *Vyřvával na celé okolí a sem tam se u něj zastavila nějaká chudák naivní slečna či dáma a něco koupily. Mizuki se nenápadně procházela po tržišti, než rádoby náhodou "vrazila" do onoho muže.* Oh... To je krása! *Hraně vydechla a podívala se na tu "zlatou nádheru". Dělala, že si vybrala jeden z náramků a začala se přehrabovat v kapse od kalhot, vytáhla však jen pouhých pár ryo. Zatvářila se rádoby smutně a zavrtěla hlavou.* Nechala jsem si doma většinu svých peněz... Můžete jít se mnou? Je to odtud kousek... *Zkusila Mizuki a sladce se na muže pousmála. Ten však vypadal poměrně nejistě.* "Sakra, to asi nebude tak jednoduché." *Proběhlo Mizuki hlavou.* Já nevím... Mám tu ještě jednu zakázku. Ehm, kolik máte těch peněz doma, paní? *Mizuki se zatvářila zamyšleně* Hmm, pár tisíc ryo tam bude... *Zalhala a sledovala, jak se tomu ťulpasovi rozšířily zorničky. Tady se smlouvalo, zdálo se, že představa takové sumy ho pravděpodobně přesvědčila.* No, dobře... Myslím, že na chvilku bych snad mohl. Pojďme ale rychle, nemám na to celý den! *Mizuki kývla a vyrazila s ním směrem z tržiště. Mezi tím mrkla na klona Kaie, aby ji nenápadně následoval, přeci jen týpek zloděj nevypadal moc obezřetně, a tak si zřejmě nevšimla. Mizuki směrem z trhu vyrazila k jedné z domkových oblastí, aby zloděj neměl podezření, že ho vede někam do lesa. Přesto ale museli projít neobydlenou oblastí, kde ho hodlala zneškodnit, takový byl plán, aby zbytečně nebudila rozruch. Po nějaké době se zastavila na místě a rozhlížela se.* Paní, zabloudila jste snad? *Zeptal se zločinec a došel k ní. Mizuki pouze zavrtěla hlavou.* Ne, přemýšlím, kterou cestou to bude... Rychlejší.* Zašeptala, zatímco bleskově vytáhla jeden z boxerů, kterým ho sekla do pravé nohy. Poté uskočila, protože to už on vytáhl zpoza opasku nůž a rozmáchl se po ní.* "Tak to bylo těsné..." *Oddechla si a v té chvíli se změnila do své původní podoby, už nebylo, co skrývat.* Ty jedna... Potvoro! *Zavřeštěl a nepřestal se tím nožem ohánět, zatímco se rozeběhl proti ní. Mizuki však zachovala klid, už i během geninské zkoušky byla v horší situaci. Složila jednoruční pečeť a ušklíbla se. V druhé ruce stále držela boxer, aby se v případě potřeby mohla tomu noži ubránit.* Shunshin no jutsu! *Obvykle tuhle techniku používala pro útěk, ale tentokrát ji použila, aby se dostala svému protivníkovi do zad. Jakmile zaregistroval, že je za ním, otočil se, což bylo součástí jejího plánu.* Fuuton: Kiryuu ranbu! *Ony proudy vzduchu s sebou nabraly písek a vehnaly ho zloději přímo do tváře. Sice si instinktivně dal ruce před oči, ale na to už bylo pozdě. Jak se snažil si písek z očí dostat, druhou rukou se ještě zvládl ohnat nožem po Mizuki a sekl ji do tváře. Vykulila oči.* "Já ho zabiju..." *Prolítlo jí hlavou, ohnala se boxerem po jeho druhé noze a jak padal k zemi, tak mu dupla na hruď. Tím, jak ji sekl do tváře, se v ní něco zlomilo. Doteď si říkala, že je to jen ubohý zloděj, ale jakmile je schopný ublížit malé holce, nebude s ním mít slitování. Zabít ho bohužel nemůže. Chlápek zaúpěl a pokusil se vstát a ještě se ohnat tím svým kapesním nožíkem, ale Mizuki zareagovala tím, že zabořila své chodidlo do jeho hrudi.* Lež, nebo neručím za to, že ti omylem nezlomím nějaká žebra!
*Takhle Kai pravděpodobně Mizuki ještě neviděl. Vlastně takhle se neviděla ani sama Mizuki, něco se v ní zlomilo a bylo jí jedno, co se s tím zlodějem stane. A tím, jak na ni koukal a prosil jí o odpuštění, tím v jejích očích ještě více klesl, a tak už vůbec nebyla při chuti ho něčeho ušetřit. Byla z něj troska. Otočila se na Kaie, respektive jeho klon. Nakonec nebylo potřeba využít jejich domluveného signálu.* Myslím, že je konec. Teď ho ještě spoutat a odvést... *Její výraz byl teď nemilosrdný. Trochu se podobal výrazu, který byl často v Kaiově tváři - byl to neúprosný, přísný výraz.*

Kai Yoshimitsu
*Kai nedal Mizuki nárok na protest a prostě vzlétl. B věděl že to sama zvládne. Neměl důvod o tom, aby o ní pochyboval. Věděl rozsah její síly. A tyhle mise zvládala v pohodě. Zatím co se s klonem snažili najít onoho obchodníka, Kai jen pozoroval z výšky. Ani na chvíli z nich nespustil oči. Jeho klon, jenž byl s Mizuki potvrdil její signál. Následně se rozešel za ni a šel nějaký metr za ní. Jenže i to se ji nelíbilo a tak na její přání se musel vzdálit. To udělal a pozoroval ji z dálky. Avšak stále byl připraven na to, aby iluze ní byl během chvilky. Zatím co ji klon pozoroval, tak hodnotil i její rozhodování. Chtěl si být jist, že prostě takovouhle misi zvládne sama. I když to zatím neměl jak říct Kaiovi, tak seno to zatím nestaral. Celý její postup zapisoval na svitek. Zapsal i to, jak vylákala toho obchodníka mimo tržiště a jak ho odváděla.* (Kai) Ona ho odvedla mimo civilisty? To udělala dobře. Její schopnosti se nehodí mezi lidi. I když moje taky ne, ale tenkrát sem to nějak zvládl. *řekne pro sebe Kai, který se vznáší nad nimi. Pečlivě sleduje i její souboj. Když ji ale ten obchodník zrání, na čele mu naskočí žilka. Už už se připravoval, že ho přijde pozdravit, ale všiml si jak to sama vyřešila krásně. Musel se pousmát a tak zůstal ve výšce. Ruka mu skončila na Kataně, kterou měl na zádech. Klon ji pozoroval z deseti metrů a stále ji hodnotil. Ovšem, jakmile ji sekl do tváře, klon se u ní objevil nebem dvou vteřin. To ještě stihla mu uštědřit kopanec do břicha. Tehdy si klon všiml, jak se tváří. Položil ji ruku na hlavu, aby ji trochu uklidnil. Protože klon stal u ní, to jak zareagoval ten obchodník, si všimli oba, ale Kai zaútočil dřív a nožík mu vykopl z ruky, až mu ji zlomil.* (Klon) Vezmi prosimtě tamten svitek Kaiovi. Díky. *poprosí ji o jednu laskavost a ukáže na svitek, který ležel o deset metrů dále. Pak ji odtáhne kousek stranou. Následně se na ni pousmál.* (Klon) Výborně Mizuki, poradila jsi si s ním výtečně. *pochválí ji a pak si závodně konci do břicha, čímž se změní v dým a následně tak spousta toho obchodníka. Kai který to sleduje z výšky začne pomalu klesat. Když je deset metrů nad zemí, seskočí a dopadne za ni a ze zadu ji obejme.* (Kai) Jsi v pohodě? *zeptal se. Protože ku připadalo, že se během tojo něco stalo. Ale pak si všimne, že má zraněnou tvář. Přeci jen to viděl z výšky, ale takhle, když stál u ni, vypadalo to hůř.* (Kai) On té zranil? Ten si nezaslouží nic než beznaděj. *řekne chladným hlasem. Tehdy ji pustí a přistoupí k němu. Nyní je spoutaný jeho dýmem, ale i tak mu chce Ksi způsobit nějakou bolest. Proto mu duo ne na pravou ruku, čímž u ji zlomí. Mírně se k němu nakloní.* (Kai) buď rád, že máš jen zlomenou ruku. Být to na mě, museli by té sbírat po kouskách. *řekne mu tichým hlasem, aby ho Mizuki neslyšela. Ale zdá ho slyšela nebo ne, ale o to se moc nezajímal. Chytne ho pod krkem a zvedne ho. Přijde k Mizuki a pousměje se na ni.* (Kai) Mise splněna. Takže ho odvedeme k policii, která nám dá potvrzení a zadržení a ten následně vyměním za odměnu. *vysvětlí ji, jak funguje konec takovéhle mise. Sám ji plnil a tak to ví. ŘSD by ji vzal nějak na těžší misi, ale byla omezena. Nemohla opustit misi a tak tohle muselo stačit. Kai si toho obchodníka přehmatne a chytne ho za límec. Přehodí si ho přes rameno a rozejde se s ním k policejní stanici. Jestli mu Mizuki dala ten svitek, o který ho poprosil ten klon, tak ho přijal a schoval. Ani si ho nečetl. Cestou se párkrát ohlédl za Mizuki, zda ho následuje.*

*Celou tu dobu Mizuki věděla, že je Kai nad nimi a v podstatě ji hledá. Díky tomu se cítila v bezpečí. Jakmile ji však ten zmetek řízl do tváře, na Kaie úplně zapomněla a jednala čistě instinktivně, jako nějaká kočkovitá šelma. V tu chvíli měla v očích smrt a hlavou jí probíhalo jen to, jak tomu parchantovi znepříjemnit život, aby na ni nezapomněl. Přeci jen pochybovala, že se o něj policie náležitě postará. Byli vždycky až moc měkcí. Přesto, Mizuki, i když zpočátku postupovala přesně podle plánu a ze začátku racionálně, tenhle malý incident ji dokázal rozhodit a vyvést z míry. Možná to bylo tím, že reálně takto zraněná nikdy nebyla, pokud nepočítala geninskou zkoušku, která byla bojem na život a na smrt, takže úplně jinou situací. Tohle ale bylo jiné. Muž, který vztáhl ruku na ženu, navíc ještě dítě, byl pro Mizuki doslova odpadem a nezasloužil si žádné důstojné odvedení k policii.* "Možná bych mu měla trošku rozbít tu jeho pusu..." *Proběhlo jí hlavou, když už se vedle ní objevil Kaiův klon. Ucítila jeho ruku ve svých vlasech, bylo to tak reálné, jako by to nebyl klon. Mizuki však byla v takové ráži, že ani tohle ji stoprocentně nedokázalo uklidnit. Skousla si ret a s pohrdáním pohlédla dolů na toho zmetka. Už schytal pár ran, ale kdyby poblíž nebyl Kai, nejspíš by ho nenechala jen takto ležet a ještě by mu jich pár věnovala. Nakonec to dopadlo tak, že jen tupě zírala před sebe a stihla by tak tak zareagovat na ten nečekaný útok ze zdola. Kaiův klon se o to však postaral. Sama se divila, kolik v tom chlápkovi ještě zbývá síly a jak se vlastně odvažuje ještě na ni útočit, i když je v téhle nevýhodné situaci.*
Jo... *Zašeptala, když ji Kaiův klon poprosil o to, aby vzala svitek a odnesla ho pravému Kaiovi. Proto popošla těch pár metrů, sehnula se ke svitku a opět se zvedla. Klon se mezi tím rozplynul a v tom ucítila objetí. Mírně se pousmála a položila dlaň na Kaiovu ruku. Mírně se jí ta ruka chvěla. Ne strachem, ale rozhořčením, které bylo smísené s adrenalinem. To byl pocit, který nikdy dřív nezažila, ale zřejmě je to něco, co v ní vyvolalo to škrábnutí a ten souboj obecně.* Je to jen škrábnutí, vlastně to ani moc nebolí... *Přejela si prsty po tváři, čímž si z ní setřela přebytečnou krev. Opravdu nešlo o nic vážného, zřejmě ani nebylo třeba to zašívat, zacelí se to samo. Přeci jen rána nebyla příliš hluboká, navíc byla provedena jen malým kapesním nožíkem. Mizuki sledovala, jak Kai kráčí k tomu muži. Měla takové tušení, že to nenechá jen tak být. Na to Kaie znala až moc dobře - jeho ochranitelské sklony. Navíc ten chladný pohled mluvil za vše. Sice neslyšela, co Kai říká, nebo tomu spíš dobře nerozuměla, ale z křiku, který ze sebe ten zlodějíček vydal, odhadla, že mu Kai zlomil ruku. Celé to sledovala. Dříve by pravděpodobně odvrátila pohled, teď jí to ale nevadilo.* Ehm... Mám ti dát ještě tohle. Co to je? *Podala mu svitek a změřila si ho zvědavým pohledem. Sledovala, jak si ten svitek okamžitě převzal a ani se do něj nepodíval. To ještě více podnítilo její zvědavost. Následovala ho, v podstatě tiše. Bývala by byla docela vyčerpaná, ale nával adrenalinu způsobil, že zůstávala stále čilá jako rybička.* Dostaneme nějaké ryo, že? *Zazubila se na svého senseie. Zdá se, že už se maličko uklidnila. Nebo to tak alespoň vypadalo.*

Kai Yoshimitsu
*Kai jde s Tělem toho falešného obchodníka na zádech. To mu nebrání v tom, aby se několikrát ohlédl.* (Kai) Nejdřív se ti musím omluvit. Promiň. *omluví se ji. Rozhodl se ji odpovědět na otázku ohledně svitku.* Kai) Klon dělal poznámky toho, jako i se zachovala během této mise. Jelikož já byl ve vzduchu, takže sem toho moc neviděl. Ale klon viděl všechno a tak to tam celé napsal. *vysvětlí ji a volnou rukou otevře svitek a začne v něm číst. Chvíli Mizuki ignoruje.* (Kai) Dobře, chápu. *řekne a podívá se na Mizuki, načež se mile usměje.* (Kai) Podle tohoto, jsis vedla velice dobře. Klon té chválí. *řekne ji a pak se znovu začte do svitku. Bylo tam i něco, co ho lehce znepokojovalo. Ale to se rozhodl Mizuki neříkat. Zatím si to nechá pro sebe a uvidí časem. Už byly u policejní budovy. Vešli tam společně s Mizuki. Taky chtěl aby viděla, jak to probíhá. Vešli dovnitř a Kai si nechal zavolat důstojníka.* (Důstojník) Kdo to je? (Ksi) Moje učednice, Mizuki Aozora. Chtěl sem ji ukázat, jak probíhá C mise a zvládla to sama. Brzy sem bude chodit sama. (Důstojník) Tvá učednice? On se od tebe nechá někdo učit? *zeptá se a zasměje se. I Kai nahodí lehký úsměv. Pak se jen rozloučí a zmizí i s potvrzením pryč.* (Důstojník) Zatím se měj, Mizuki a těším se na naší budoucí spolupráci. *zavolá ještě a Ksi se neohlíží.* (Kai) Kdykoliv sem budeš někoho odnášet, tak se ujistí, ze ti dají potvrzení. Bez toho by si nemusela dostat odmenu. *vysvětlí ji a podá ji ho do rukou. Jakmile si ho vezme, rozejdou se ke kanceláří Tsuchikageho, aby dokončili misi.*