Čajový Domek Chamise

*uběhl už nějaký čas od chvíle, kdy se se Shirem a Jaashim vrátili do Suny z mise. Shira viděla za tu dobu už mnohokrát, jak by taky ne, když byli spolu dennodenně v práci. Pokud zrovna ji neměl na starosti Ryuzo, proti tomu byl Shiro slabý čajíček v mučení. Taky nejednou skončila v nemocnici a když tam byla naposledy, tak ji lékařský ninja řekl, že aspoň týden od propuštění nesmí absolvovat další mučitelský trénink, protože by mohla mít trvalejší následky, než jizvy po rukách, nohách a zádech, které už měla. Normálně by tenhle zákaz ignorovala, ale zrovna u toho byl Shiro. Během té mise a poté se mezi nimi změnilo dost a ne všechno bylo v dobrém. Proto když už několikátý den trávila Arisu doma, tak se rozhodla navštívit Jaashiho. ano, byla možnost, že bude někde na misi nebo někde mimo vesnici, ale musela ho vidět. Vědět, že je už zdravý, že je v pořádku. Za těch pár dní doma se snažila poznávat ostatní členy svého klanu podle jejich chakry. Ale bylo docela nepříjemné mít tuto svou stopařskou schopnost v aktivním režimu v Suně, všude byl nějaký ninja, i kdyby dítě, které mělo chakrovou soustavu. Proto se chtěla vydat na nějaký výlet mimo Sunu, mimo Zemi Větru. Jen tak poznat nová místa. Vzpomněla si na rozhovor s Jaashim, když se usmířili. Možná právě teď je na nějaký výlet ten správný čas. Další povinnosti byly splněné, byla chvíle pro trochu odpočinku. Doma se dívala na mapu na místa, které nejsou moc daleko a mohly by být zajímavá a kdoví proč ji napadla zrovna Země Čaje. Zabalila si jen to nejnutnější, nějaké jídlo, pití, trochu oblečení a přibalila si do vaku ten podivný deštník se senbony, který si nedávno koupila. Obchodník ji vysvětloval ten princip, ale přeci jen to nedokázal asi nejspíš tak dobře, aby se Arisu nebála stakovou zbraní manipulovat, pokud by ji vůbec dokázala nabít. Přihodila ještě pár kunaií a bublifuk, jen tak pro jistotu a vydala se vstříc do čtvrti Kimo. Pro tuhle cestu si ale své pasivní stopařské jutsu omezila na minimum, protože by z těch vjemů asi brzy zešílela. Po chvíli došla doklanové čtvrti a mířila rovnou k domu, kde bydlel Jaashi.*

*Jaashi pomalu domyl poslední kousek nádobí a odložil ho na odkapávač, aby z něj odtekla přebytečná voda. Uvažoval kolikáté je tohle mytí nádobí po návratu z mise. Pár dní v nemocnici a pak odpočinek doma. To nebylo něco pro něj. Musel se hodně přemáhat, aby nešel trénovat. Ovšem první pokusy o cvičení doma skončili bolestí a ležením, takže to přetrpěl. Vypustil vodu z umyvadla, otřel si ruce do utěrky a vydal se do pokoje. Pohledem přejel po několika pytlech se starým oblečením, které se rozhodl vyhodit. Vůbec si tak nějak uvědomil, že dělá doma více prací, než by mu bylo milé. Holt zahnat nudu není snadné. Nejvíce líto mu bylo jeho oblíbené bundy, kterou nosil skoro celé dětství. Jenže teď jí neměl šanci obléknout. Přidal bundu do pytle taky a bral to jako rozloučení s jeho malým já.* Ten pokoj vypadá úplně jinak. *Pronese do ticha místnosti jak si to tam, tak prohlíží. Svázal pytle a vyrazil ke dveřím kam kde je nechal s tím, že až půjde ven tak je vyhodí. Vydal se do bývalého pokoje jeho sestry, který teď sloužil jako jeho druhé doupě. Při představě, že by měl uklidit ještě i tam mu bylo krapet špatně. Přeci jen nic se nemá přehánět. Raději místnost hned opustí, než aby si kazil den další prací. Vydal se do pokoje a na prstech odpočítával dny, jak dlouho je z nemocnice a kolik mu chybí do splnění povinného nic nedělání. Nakonec počítání nechá být a padne na zem a začne dělat kliky. Potřeboval se zase dostat zpátky do formy, aby mohl vyrazit na nějakou misi. Tentokrát neměl v plánu se nechat takhle znemožnit. Juru měl v hlavě více než by si přál. Další důkaz toho, že na sobě musí pracovat. Spokojeně klikoval, když v tom uslyšel zaklepání na dveře.* Co? Kdo? Snad mě nepřišli vynadat, že cvičím. *Napadne ho, když se zvedne ze země a přejde ke dveřím.* Zdravím. Dopis pro vás. *Předá mu pošťák psaní a odejde.* Díky. *Houkne za ním Jaashi a zvědavě si prohlíží kdo mu to píše. Zavřel za sebou dveře, přešel do kuchyně, kde se posadil a otevřel psaní. Zvědavý, o co jde se dá do čtení a průběžně se začne usmívat. Pobaveně zakroutí hlavou, když dopis hodí na stůl. Přemýšlel, jak dlouho už tetu neviděl. Strýčka potkával celkem pravidelně, přeci jen byli s tátou jedna ruka. Ale tetu neviděl už dlouho. Setkání s ní by mohlo být fajn. Jejich rozchod ho tenkrát dost rozhodil. Snažil se vzpomenout na tu dobu jak si tam tak vysedával v kuchyni.*

*cestou k domu, kde bydlel Jaashi s rodiči, si uvědomila, jak moc ji chybí. Jako člověk, jako nejlepší kamarád, ale hlavně jako kluk, se kterým chodila. Aspoň to tak vyplynulo před tou dobou, kdy se viděli poprvé po chuuninské zkoušce. Bylo neskutečné, jak moc utekl čas, přišlo ji to jako včera. Ale jednoduše je semlely povinnosti shinobi, mezi tréninky, misemi a dalšími povinnostmi si nedokázali udělat čas sami na sebe, tak Arisu doufala, že ji teď nepošle do háje. I když neuměla si představit, že by ji Jaashi kvůli něčemu odmítl. Alespoň prozatím. Nemůže se dočkat, až Jaashiho uvidí, až mu bude blízko. Zoufale prahla po jeho blízkosti, dotecích a polibcích. Nejradši by se ani u dveří nezastavovala, prostě si ho našla kdekoli. Ale dokázala se usměrnit natolik, že přišlaaž ke vstupním dveřím a zaklepala. Na malý okamžik si aktivovala Kagura Shingan. Ucítila v domě jen jeden zdroj chakry, tak srovnatelnou zásobu jako měla ona. Musela se usmát, zastihla Jaashiho samotného doma, nebo by tam mohla být i jeho mamka. Když ji Jaashi přijde otevřít, nenechá ho ani nic říct, vrhne se mu do náruče a natáhne se na špičky, aby ho mohla políbit. Potom se na něj jen uculí* Chyběl jsi mi. *pošeptá po chvíli, jako by to snad měla být omluva za tohle přepadení, přeci jen o něco zesílila od návratu z Kiri i fyzicky. Má na sobě  něco mnohem odvážnějšího než nosila do teď, ramena i výstřih má pokrytá čerstvými i staršími jizvami, které už neschovávala. Čelenku měla schovanou ve vaku, který měla připevněný za zády za opasek. Dneska nebo následující dny nechtěla být kunoichi ze Suny. Chtěla být prostě jen Arisu.*

*Jaashi přemýšlel, jak nejlépe naplánovat setkání s tetou. Muselo by to být ideálně mimo vesnici, protože jeho táta měl se strýcem velmi dobré vztahy a nebyl si jistý co by na tetu u nich doma řekl. Moc dlouho se ale tomu přemýšlení nevěnoval, protože se ozvalo další zaklepání.* „Teda dnes je tady nějak živo.“ *Napadne ho a začne se zvedat ze židle. Přemýšlel, kdo to mohl být. Napadne ho, zda pošťák ještě na něco nezapomněl. Takže dveře otevírá dost ledabyle a z ne moc velkým zájmem. Překvapeně si prohlédne dívku za dveřmi a koutky úst mu vyletí nahoru, když si uvědomí kdo to je.* Ari …. * Chtěl něco říct, ale nedala mu moc šanci. Překvapením zamrká, ale polibku se nebrání a vděčně přijme její rty. I když na ní myslel skoro každý den, tak dlouhé období, kdy se neviděli trošku utlumilo to, co cítil. Ale teď to bylo zase zpět jako lavina valící se jeho tělem.* Taky si mi strašně chyběla. *Řekne, když k tomu dostane konečně příležitost a s úsměvem si Ari prohlíží. Nemohl uvěřit tomu co vidí. Byl z ní unešený už od prvního dne kdy se viděli poprvé. Už tam na hřbitově nemohl uvěřit svým očím, když jí uviděl a teď tu stála a on měl pocit, že nic hezčí neviděl.* Neuvěřitelně ti to sluší. *Vydechne a usměje se na ní. Jaashi byl zase o něco vyšší, ramenatější a už opustil postavu vytáhlého chlapce a byl z něj mladý muž. Bohužel na první dojem žádná sláva díky  vytahaným teplákům a ne moc dobře padnoucímu tričku.* Moc rád tě vidím. Půjdeš dál. *Krapet odstoupí, aby mohla vejít a s úsměvem si jí prohlíží a nemůže na ní oči nechat. Dům byl pečlivě uklizený, vše čisté a opečovávané. Snad jen ty velké pytle s odpadky za dveřmi.*

*I ona se změnila za ty tři roky, kdy spolu byli v Ráji barbeque a následně venku za vesnicí. Skoro každý den měla ty chvíle před očima a nemohla se dočkat, až zase budou spolu. Jen si nemyslela, že to bude trvat tak dlouho.* Nevím, jestli jsem smířená s tím mít svého kluka sama pro sebe jednou za tři roky. *pošeptá mu provokativně do ucha, než se od něj trochu odtáhne, aby si ho prohlédla. Jednu ruku nechává za jeho krkem, ale druhou ho pohladí po tváři a přejede s ní přes krk a zastaví se na jeho hrudníku, kde svou dlaň nechá položenou. Ačkoli spolu byli na dvou misích, až teď si uvědomila, že se nezměnila jen ona. Její patnáctileté já rozhodně bylo víc ženské než dvanáctileté. Ten rozdíl byl dost markantní a byla si jistá, že kdyby Jaashi nebyl oblečený takhle v domácím oblečení, tak by to bylo taky víc patrnější. Ale i tak pod svými prsty cítila jeho víc a víc vypracované tělo. Tenhle Jaashi už nebyl ten vytáhlý kluk, vyrostl z něj velmi pohledný mladý muž. Když ji pochválí, tak jen trochu zčervená a podívá se mu do očí* To já mám toho nejhezčího shinobiho v Zemi Větru. *usměje se a kousne se do rtu, jeho blízkost v ní vyvolávala všechny ty skoro zapomenuté emoce, které cítila tam venku uprostřed pouště. A víc než dřív cítila touhu s ním být sama.* Co kdybych tě místo toho vytáhla ven na takový...menší výlet mimo vesnici? *navrhne bez jakýchkoli rozpaků, přeci jen "soužití" v práci mezi tolika muži ji otrkalo. Ale stejně vešla dovnitř, kdyby neměla oči jen pro Jaashiho, rozhlédla by se kolem, ale na to teď neměla vůbecmyšlenky. Byla ráda, že jsou konečně spolu*

*Nepatrně se ušklíbne po té poznámce.* Myslím, že jednou za tři roky je hodně málo. *Souhlasí a pohladí jí po zádech. Bylo to zvláštní jí tam tak najednou vidět u dveří, aniž by to čekal. Nepatrně se ušklíbne po té poznámce o nejhezčím shinobi.* Myslíš to vážně? Vypadám jak strašák. *Okomentuje svůj vzhled a než jí pustí dovnitř ještě si ukradne jeden polibek, protože mu to nedá.* Ale děkuji ti za kompliment. Myslím, že tou nejhezčí osobou v zemi Větru jsi teď ty. *Pustí jí dál, aby nestála na verandě a zavře za ní dveře.* Společný výlet mimo vesnici? *Zeptá se s neskrývaným zájmem a zkoumavě si Arisu prohlíží.* To zní jako skvělý nápad. Kvůli zranění jsem ještě dočasně mimo službu, tak nebudu muset alespoň u velitele žádat o povolení k opuštění vesnice. *Uculí se a je docela rád, že tohle vyslýchání proč chce opustit vesnici nemusí absolvovat. Nebyl si úplně jistý, jak by se velitel tvářil na důvod, že chce se svojí holkou mimo vesnici.* A máš vymyšleno kam? *Zeptá se a zamíří ke dveřím do koupelny.* Ty jo to bude úžasné. Jen my dva. Nikde nikdo. Už jsem si s tebou netrávil čas ani nepamatuji. To se musí napravit. *Vydechne nadšeně a cestou ke dveřím začne svlékat triko, které se pro výlet někam pryč rozhodně nehodí.* Nebo si to až tak nepromýšlela? *Optá se jí a hodí triko do koše na prádlo.* I když ono je to asi jedno. Hlavně, že budeme spolu. *Prohodí s úsměvem a nějak neřeší, že tam stojí bez trika a jediné co na hrudi má je obvaz kryjící cejch.* Sbalím si nějaké věci a můžeme vyrazit. Jen tu pak nechám vzkaz pro naše, aby si nemysleli, že mě někdo unesl.

*musí se zasmát, kdyý se nazve strašákem* Hm, tak to budeš asi nejvíc sexy strašák na celým světě. Vyhovuje ti to? *trošku zčervená ale usměje se na něj a jeho rty jen vítá. Napadne ji přitom, že by si nejradši jeho rty ukradla do konce života. Všechny ty pocity v ní bouřily, tentokrát mnohem silněji než v jejím dvanáctiletém těle. Změnilo se toho tolik, že se možná trochu bála, že se změní i to, co k němu cítila. Ale naštěstí to jen zesílilo, ale žádná změna se nekonala. Ani u Jaashiho patrně, za což byla jen ráda. Navíc byla ráda, že tak nadšeně uvítal její nápad. Ale zarazily ji jeho další slova* Hm... velitel... mimo službu... Vážně jsme se dlouho neviděli, Jaashi-chan. *uculí se nakonec, ale nehodlá to z něj dostávat. Pokud ji to vysvětlí, bude samozřejmě ráda. Poslední, co věděla, že se vydal na cestu žoldáka a on věděl o její stopařské profesi. Když se zeptá kam, tak jen na něj mrkne a asi naprosto automaticky zamíří za ním, ať už míří kamkoli* Napadla mě Země Čaje. Není to tak daleko a četla jsem o Čajovém Domku Chamise. Prý dělají nejlepší čaj v zemi. To stojí za prozkoumání. *usměje se na něj, ale doslova ji ztuhne úsměv na rtech, když si před ní začne svlékat tričko. Nejdřív měla výhled jen na jeho záda, jak házel tričko do koše na špinavé prádlo. Musela se kousnout do rtu, aby se nezachichotala. Měla poslední dobou sklony se smát dost podivným a ne vtipným věcem. I to patřilo k tomu, že dospívala. Když se ale otočil, nemohla si pomoct a prostě na něj zůstala civět. Poprvé a naposledy ho viděla bez trička na chuuninské zkoušce a to vážně neměla čas si ho dvakrát prohlížet. Nasucho polkla a snažila se vzpamatovat, ale tohle bylo něco silnějšího než ledajaké genjutsu. Srdce ji bilo na poplach, sledovala jeho vypracované tělo a probudilo ji až jeho věta, že by ho někdo unesl. Podívala se mu do očí a zrudla, to bylo pěkně trapné si ho takhle okatě prohlížet, ale ona si prostě nemohla pomoct* Hmm... *dostane ze sebe ven a snaží se nesklonit znovu pohled na jeho tělo. V tuhle chvíli ji vůbec jeho obvaz na hrudi nezajímal*

*S úsměvem o tom přemýšlí a pak krátce přikývne.* Jo tak to bych asi mohl unést. Nejhezčí strašák na světě. *Pobaveně nad tím zakroutí hlavou. Když triko s končí v koši vydá se pomalu ke dveřím svého pokoje.* Už je to vážně dlouho, Ari-chan. Až moc dlouho. *řekne a zadívá se jí do očí. Pohledy, které vrhala na jeho tělo už viděl. Zvykl si, že u některých dívek jeho postava vyvolává zvláštní pohledy. Ale u Ari mu to přišlo jiné. Hezké, vítané, chtěl se jí líbit.* Budeme si mít aspoň o čem povídat. *Řekne, a i když to nechce tak se mu na tváři objeví podivné uculení. Jak tam Ari viděl nevěřil moc tomu, že si budou povídat. Zřejmě to bylo věkem, ale bylo těžké odolat pokušení k sobě Arisu přitáhnout a nejít nikam. Nechá to nutkání být a zastaví mezi dveřmi do pokoje a opře se o futra.* To  zní jako moc zajímavé místo na výlet. A nejlepší čaj v zemi, která se jmenuje podle toho nápoje. To bude zajímavá zkušenost. *S úsměvem zamíří do svého pokoje a nechá otevřené dveře dokořán, aby mohla jít za ním, pokud bude chtít. Teď byl docela rád, že se doma nudil a uklidil, protože jeho pokoj běžně vypadal jako pokoj bordelářského kluka. Teď měl naštěstí uklizeno. Zastavil se před skříní a přemýšlel co sebou. Pokud se Ari vydá za ním do pokoje než začne řešit oblečení tak se natáhne pro svou Kasu a hodí jí Ari.* Máš zajímavý deštník. *Řekne s pobaveným úsměvem. Poté začne vybírat věci co si vezme s sebou a cpe je do vaku. Pohledem tikne k Ari a pak to neřeší a prostě si svlékne domácí tepláky a hodí je přes židli. To, že tam stojí jen v trenkách prostě bere tak, že stejně nemá za co stydět. Vytáhne kalhoty a začne si je oblékat.* Tuhle věc jsem vymyslel já. *Řekne s úsměvem a natáhne kalhoty. Pak si oblékne bílé triko, přehodí přes sebe popruhy na boxery a pak si oblékne černou košili vojenského stylu s vysokým límcem. Rukávy vytáhne skoro k loktům. OblečeníDo pouzder zasune boxery, na bok připne vak s vybavením a zvedne větší vak s věcmi, které uznal, že se můžou hodit.* Můžeme jít. *Řekne rovnou pokud šla za ním do pokoje a nebo až když vyleze ven. Pokud za ním nešla kasu jí hodí teď.*

*chce ještě dodat, že i mezi strašáky by vyčníval, ale radši se tohoto komentáře zdržela. Když tak zůstala koukat na jeho mužné tělo a slyšela jeho slova, měla sto chutí se mu rozeběhnout do náruče a nepustit ho nikam. Už jen ta představa, že by se k jeho nahému hrudníku přitulila, ji rozbušilo srdce ještě víc.  Bylo to vůbec ještě možné, aby tohle dokázala přežít? Pomyslela si a jako v mrákotách její kroky vedly za ním do jeho pokoje. Vždycky ji zajímalo,jak vypadá jeho pokoj. Možná si ho představovala jako nějaké "zvířecí" doupě, prostě pokoj bordelářského kluka. Obzvlášť potom, co zmínil, že by měl nejdřív uklidit, než si k sobě někoho pozve. Proto ji až ten přílišný pořádek překvapil.* Hm, celkově by mě zajímaly všechny čaje ze Země čaje. *promluví zamyšleně a zahihňá se, přeci jen v té větě bylo až příliš čaje. Ale nemá čas nad tím moc přemýšlet, protože ji Jaashi hodí prakticky stejný deštník, který ji vyčuhuje z vaku* Pak jsem ráda, že jsem přišla za tím správným člověkem pro radu. *uculí se ještě předtím, než zmíní, že tuhle věcičku vymyslel on a než si před ní začne převlékat kalhoty za tepláky. Tohle bylo pro takřka ještě nevinnou Arisu poněkud větší sousto než Jaashi bez trika, ačkoli i to ji dokázalo pořádně rozhodit. Snažila se při pohledu na Jaashiho zpracovat informaci, že tuhle věc vymyslel on. Ale nedokázala pořádně přemýšlet natož aby ze sebe dostala něco kloudného. Zavřela na chvíli oči a snažila se uklidnit své roztěkané myšlenky. Doufala, že při cestě do Země Čaje bude schopna nějaké normální konverzace, když teď toho očividně schopna vůbec nebyla. Opatrně odložila kasu asi na zem vedle sebe a ve chvíli, kdy řekl, že můžou jít, tak k němu přišla a natáhla se pro polibek. Nedokázala skrýt ovšem v tom polibku touhu, která se v ní probudila po předchozích okamžicích. V tuhle chvíli na nějaký výlet úplně zapomněla* Asi nejsem příliš dobrá v...odolávání pokušení *pošeptá s úsměvem na rtech, když se od něj malinko odtáhne*

*Jaashi se pobaveně při slovech Ari.* Tak samo sebou, že dát si nejlepší čaj v zemi Čaje musí být něco. *Chytne se toho vtípku, protože mu to přijde roztomilé.* Copak? Nevíš si s něčím rady? Tak si pak dáme nějaký trénink, abych ti ukázal, jak s tím pracovat. *Jak to, tak říká napadne ho přibalit do svého vaku ještě nějaké senbony na víc, kdyby bylo potřeba pro trénink. Když je spokojen, že má vše a vydá se ke dveřím, aby odešli s úsměvem sleduje, jak se k němu Ari blíží. Na chvíli si pohraje s myšlenkou, zda byla vždycky takhle nádherná anebo jen doba odloučení zvětšovala ten dojem. Ať to bylo, jakkoliv vděčně přijme její polibek. Pomalu spustí ruku a nechá vak sklouznout k zemi. Opatrně zatlačí Arisu proti stěně a přitiskne se k ní.* A je potřeba tomu odolávat? *Zeptá se tiše, nakloní se blíž a rty nechá kousek od jejího ucha.* Můžeme zůstat tady, Ari-chan. *Zašeptá a něžně jí políbí na ucho.* Můžeme nechat výlet na jindy a být spolu. *Pomalu zvedne ruku a položí jí prsty na holé rameno.* Můj pokoj asi nebude jako nejlepší čajovna v zemi čaje, ale také není úplně špatný. *Uculí se a pak ho něco napadne.* Ale mezi námi. Tady je to sice fajn, ale za chvíli přijde mamka z práce a pak táta. A nevím, zda se mi chce vysvětlovat proč jsi tady a proč jsme v pokoji a hlavně. *Na chvíli se odmlčí a pak mu to nedá a řekne to.* A trávit večer při společenských hrách s našima. *Odtáhne hlavu a zadívá se jí do očí.* Vydržíme odolat a uděláme si hezký výlet? *Usměje se na ní a pak jí políbí.*

*vděčně se usměje, když se Jaashi chytil jejího vtípku, bylo příjemné necítit se trapně, ačkoli si chvílemi přišla svými reakcemi docela mimo. Když Jaashi zmíní trénink, tak se jen nevinně uculí* S mým štěstím bych skončila jako jehelníček pro senbony a v nemocnici by ze mě už měli srandu. Už takhle jsem tam až příliš často. *poznamená trochu zadumaně, ale stačí jen pohled na Jaashiho a všechny myšlenky se rozplynou. I když se snažila sebevíc, nedokázala myslet na nic jiného kromě něj. Pokud měla pocit, že prostě nemůže přežít to rychlé bušení srdce, tak to opět překonal další pocit a to ten, jak ji Jaashi opřel o stěnu a přitiskl se k ní během jejich polibku. Odolala touze prodloužit ten polibek byť jen na chvíli. Cítila příjemnou závrať a měla pocit, že prostě zákonitě musí každou chvíli omdlít. Ale na to se cítila příliš naživu. Jeho šepot jen podtrhl celou tu atmosféru, jen se trochu ošila při jeho polibku na ucho a krátce a tiše se zasmála. Nikdy si nemyslela, že bude mít tak citlivé uši. V těle ji až příliš silně rezonovala touha, touha mít pro sebe ještě víc Jaashiho. Obmotá rue kolem jeho pasu a jednou čapne jeho tričko, aby se mohla druhou rukou dostat pod něj a položit mu rozechvělou dlaň na nahá záda. V podobný moment on zvedne ruku a ucítí jeho prsty na svém rameni. Vydechne spokojeně a přivře oči, aby si vychutnala všechny ty nové pocity a dojmy. Zmínka o jeho rodičích ji trochu zpraží ten neskutečný pocit cítit ho tak blízko u sebe. Jistě, byli takhle spolu před třemi lety, ale tentokrát to bylo něco mnohem víc. Sjede rukou ze zad k jeho kalhotům a zatahá ho trochu za poutko na pásek. Ačkoli nechce, musí se rozesmát* Hm, myslím, že volím radši výlet. *pošeptá potom a vyjde vstříc jeho rtům, ale tentokrát jejich polibek po chvíli přeruší ona* Tak to abychom vyrazili. *usměje se, přeci jenom, i kdyby od Jaashiho chtěla couvnout, tak nemá kam*

*S úsměvem zakroutí hlavou.* Neboj se. Ta věc je docela šikovně udělaná. Takže při správním zacházení se ti nic takového nemůže stát. a já ti to předvedu, aby se to nestalo. Je celkem zbytečné něco takového mít a pak to nepoužívat ne? *Řekne jakoby nic. Ona to byla taky pravda. Proč by to sebou jinak někdo tahal, kdyby to nechtěl použít. Ale prozatím to nechá být, protože musel řešit mnohem zajímavější věci než v hlavě dumat nad tréninkem. S přivřenýma očima si užíval vůni Arysiných vlasů. Líbilo se mu to podivné sevření kolem žaludku. Touha po ní byla tak velká, že nechápal, jak může vůbec dýchat. Bylo těžké té touze odolávat. Nepatrně se zachvěje, když mu zajede pod tričko a ušklíbne se.* Jsem rád, že souhlasíš. *Zašeptá a přejede jí prsty po holé kůži na rameni. Bylo to moc příjemné jí cítit. Vědět, že jí zase má sám pro sebe. Užívá si dotek jejích rtů než se začne pomalu odtahovat.* Ano máš pravdu. Měli bychom vyrazit. *Souhlasně přikývne a cvrkne jí do nosu.* Je čas jít. *Odstoupí od ní a je to ten nejnáročnější krok jaký do té doby udělal. Sebral ze země svůj vak a narovnal se.* Tak fajn. Já můžu. *Přejde po těch slovech do kuchyně, aby tam na ledničku napsal vzkaz pro rodiče a pak se vydá z domu pryč.* Poplujeme lodí rovnou do země Čaje? Nebo to vezmeme po souši? *Zeptá se zvědavě, když za Arisu zamkne dům a chytne jí za ruku.* Loď je asi rychlejší. *Zamyslí se, když tak kráčí vesnicí.*

Když jsem si tuhle věcičku prohlížela, tak jsem si řekla, že by to byla zajímavá zbraň k tomu, jak zabránit útoku nablízko. Ale ten obchodník mi nedokázal vysvětlit, jak to funguje. Nebo to bude možná mnou, nemáš zrovna technicky zdatnou holku. *promluví s trochu tajemným uculením, bylo mnohem příjemnější označit se za jeho holku, než si myslela. Představa tréninku s ním se ji zamlouvala víc a víc, ale jak je tak znala, tak pochybovala, že na nějaký trénink dojde. Obzvlášť teď, když s nimi cloumaly všechny ty emoce. Byla si jistá, že Jaashi je na tom stejně jako ona. Užívala si každý okamžik s ním a ten pocit cítit kolem sebe jeho vůni bylo neskutečné. Lehce zrychleně dýchala, ačkoli se snažila svůj dech uklidnit. Bylo těžké držet svou dlaň na jeho kůži na jednom místě, ale trochu tušila, že kdyby ho pod tričkem pohladila, už by je nic nedonutilo z jeho pokoje odejít. Cítila jejich vzájemnou přitažlivost a musela přiznat, že ji to malinko děsilo. Ty silné city, které k němu cítila. Musela zapojit své drobečky rozumu, které si při tom přívalu emocí udržela, aby si ho nepřitáhla zpátky k sobě, když se k ní pomalu odtáhl. Několikrát zamrkala a nasucho polkla. Chvíli zůstala opřená o stěnu a až ve chvíli, kdy se Jaashi vydá napsat vzkaz rodičům, tak se narovnala, zhluboka se nadechla a vydala se za ním, takže se nejspíš setkali u dveří. Když se zeptá,kudy se vydají do cílové destinace, tak se trochu uculí* Vydala bych se směrem k přístavu, ale na loď mě nedostaneš. *odpoví trochu tajemně a chytne ho za ruku. Jak tak jdou vesnicí, tak trochu ji dokázalo přivést trošku k rozumu další podněty pro její oči a uši, přesto si byla moc dobře vědoma blízkosti Jaashiho* Takže... *nadechla se a nechala si významnou odmlku, než pokračovala* Jak se žoldák dostane k organizované jednotce s velitelem a k vyrábění zbraní? *zeptala se a otočila se na něj se zvědavým úsměvem*

*S úsměvem od ucha k uchu kráčí vesnici a sleduje dění kolem. Spokojeně drží Arisu za ruku a má dojem, že v tu chvíli by to nemohlo být lepší.* Proč půjdeme k přístavu, když tě na loď nedostanu? To už můžeme rovnou vyrazit po souši a nemusíme do přístavu. *Podiví se nad tím, protože mu to nedává moc smysl. Po její otázce nepatrně pozvedne obočí a pak se pobaveně rozesměje.* Páni tak tohle mi vážně chybělo. *S úsměvem jí obejme kolem ramen a natáhne se k ní a políbí jí do vlasů.* Jsi strašně moc zvědavá. *Prohodí jako by nic a chvíli kráčí vesnicí beze slova.* To je dobrá otázka. Víš, když jsem plnil nějaké mise, tak jsem se dostal do křížku s pár zloději. No, a to vedlo k odhalení celkem početné skupinky pašeráků. Udělalo to dojem na určité lidi. No a ty lidi mi nabídli, zda se k nim nechci přidat. A tak slovo dalo slovo a já jsem se stal členem vojenské policie. *Řekne jako by nic a zadívá se na ní, aby viděl její reakci. Přeci jen ne každý měl vojenskou policii v lásce.* No a to se týče vyrábění zbraní, tak já jí tak docela nevyrobil. Pouze vymyslel. Napadlo mě to, když jsem používal Tsurukame. Jenže vymyslet něco je jedna věc. Ale vyrobit je něco jiného. Takže jsem si udělal výlet do země Železa do pevnosti samurajů, abych tam našel kováře, který by mi pomohl to vyrobit. Sice to ani tak nebyla pomoc jako ožebračení jednoho pohledného a milého shinobi, ale povedlo se a kasa spatřila světlo světa. *Převypráví s nepatrným úsměvem.* Takže to by bylo asi ve zkratce vše. Nebo aspoň to zajímavé. A co ty jsi dělala celou tu dobu, co jsme se neviděli? Tři roky jsou dlouhá doba. *Podotkne, když si tak uvědomí, co vše on zažil. Ze zvědavým výrazem si jí prohlíží a čeká co se dozví.*

*jistě, mělo ji napadnout, že mu pak nápad vyrazit do přístavu bude připadat zbytečný, tak na něj jen mrkla* Protože je to rychlejší cesta i vzdušnou čarou. *uculila se nevinně a když si ji k sobě přitáhne a obejme ji kolem ramen, tak zcela automaticky ho jednou rukou chytla kolem pasu a zase se pokusila otestovat odolnost jednoho z poutek na jeho kalhotech, když za něj hravě zatáhla. Nedokázala v sobě ještě tak docela potlačit svou pubertální část, tak se jen tiše zasmála, když poutko vydrželo.* Jistě, to ti tak věřím, že ti chyběla další zvědavá ženská. Mamka ti na to nestačí? *zasmála se tentokrát nahlas. Bylo příjemné jít s ním vesnicí a věděl, že je evidentní, že patří k ní. Taky si ale všímala pohledů stejně starých či starších holek, které na Jaashiho házely přemožné pohledy. Arisu nebyla ráda středem pozornosti, ale tohle díky jeho blízkosti snášela celkem dobře, protože sama byla štěstím bez sebe, že patřila k němu. O takových nepodstatných věcehc přemýšlela, než se Jaashi rozvyprávěl. Když zmínil vojenskou policii, tak se na chvíli trochu zamračila. V tu chvíli ji došlo, že pokud by došlo na její plán pomsty... Jaashi by měl veškeré pravomoce ji zatknout, případně zabít. Ta představa se ji vůbec nelíbila, ale ani to ji neodradí od toho, co má v plánu. Nejen, že ji její předem připravený plán "zesílit a zabít" komplikovaly silné city k Jaashimu, tak tohle byla další tvrdá rána. Ale tohle trvá jen chvilku a doufala, že si jejího výrazu Jaashi nevšiml* Takže když jakýkoli shinobi bude dělat něco nezákonného ve vesnici, tak ho můžeš zatknout? *zeptá se pro jistotu, ale ve skutečnosti se bojí odpovědi. Je to znát i na jejím těle, že najednou ztuhla. V duchu se snažila uklidnit, ale nebylo to tak lehké, jak by si myslela. Vzhledem k tomu, co se ji honilo hlavou, tak jeho vyprávění "Jak Jaashi ke kase přišel" skoro nevnímala. Začla ho plně vnímat chvíli před koncem a když se ji zeptal na její tři roky, tak se musela trochu zamyslet. Přeci jen se zrovna teď necítila být připravená prozradit mu původ těch všech jizev. Doufala, že k tomu najde odvahu, až budou sami. Ale stejně nehodlala jeho otázku přejít mlčením* Tak znáš to, mise, tréninky, až příliš mnoho času v přítomnosti Shira... *to poslední řekla, aby ho trochu vyprovokovala, aby ho pozlobila. Moc dobře si uvědomovala to napětí, které mezi nimi bylo při cestě na tu společnou misi*

*Jaashi dost překvapeně pozvedne obočí.* Vzdušnou čarou jo? Teda. Jsi samé překvapení, Ari-chan. *Uculí se s úsměvem a kráčí vesnicí. Dlouho se necítil tak spokojeně.* No je pravda, že mamka je hodně zvědav. Vlastně až moc. Ale to neznamená, že bys mi nechyběla jenom proto. Vážně jsi mi chyběla. A asi je to tím, že nejde o mamku, ale o tebe. U tebe je to roztomilé. *Pobaveně se uchechtne a jak tak kráčí vesnicí nevšímá si jiných dívek a neřeší jejich pohledy. V tuhle chvíli pro něj existovala jen jedna osoba na světě, a to byla Arisu. Jenže jak moc si užívá ty okamžiky s ní, o to znatelnější byla podivná změna v atmosféře toho všeho, když jí řekl o vojenské policii. Trošku ho to zarazí, protože očekával příval otázek, jaké to je, co dělá a podobně. Místo toho jen podivné rozpačité ticho. Nebylo dvakrát příjemné teď jít kupředu. Zkoumavě si jí prohlížel a snažil se přijít na to co se jí tak honí hlavou. Ano lidé moc nemuseli členy vojenské policie, ale u Arisu takovou reakci nečekal. Po její otázce se zatváří trošku překvapeně a pohled upře na cestu před nimi. Tohle byla zvláštní otázka a dost ošemetná. Měl na jazyku silné nutkání hned odpovědět, že ano. Jenže čím víc to chtěl říct tím víc věděl, že to není tak úplně pravda. V čemž ho utvrdila i jeho příhoda s parťákem. Nepatrně se ušklíbne, protože je to zvláštní říct nahlas.* Ne, všechny ne. Když nějaký shinobi bude dělat problémy tak ho zatknout můžu. Pokud to není člen ANBU. Na to nemám pravomoc. Ty spadají pod kageho a s těmi já nic nezmůžu. *Prohodí s tónem hlasu jako kdyby to předčítal s učebnice.* A pak bych asi nedokázal zatknout ty, na kterých mi záleží. *Pronese o něco tiše a zadívá se jí do očí. Myslel to zcela vážně. Nedokázal si představit situaci, aby kvůli ní zradil Arisu. I kdyby to znamenalo se postavit zákonům. Mávnul na pozdrav jednomu z členů hlídky u brány a opustili tak vesnici. Když zmíní Shira tak ztuhne pro změnu on. Nepatrně se zamračí a volnou ruku sevře v pěst. I když mu byl vděčný za pomoc na misi a považoval to mezi nimi za srovnané, tohle v něm vyvolalo opět tu zvláštní touhu mu dát jednu do nosu.* Tak to je fajn. *Prohodí neurčitě a dívá se na cestu před sebe.* Tak doufám, že má společnost bude dostatečná. *Ušklíbne se a prsty na ruce povolí. Po tak dlouhé době s Arisu o samotě nebylo zrovna jeho jméno něco, co by chtěl slyšet. Představa, že on se tři roky patlá sám jen ve společnosti Tanjira, členů žoldácké organizace a vojenské policie. A ona tři roky trávila s ním. Jediné ho uklidňovalo, že tady právě byla s ním a plánovala si výlet. To trošku ulevilo touhu se jí vytrhnout a najít Shira a prokopnout jím nějakou hodně pevnou zeď, možná dvě nebo tři, aby si ulevil. Jak tak kráčel prvotní vztek ho rychle opustil a trošku se zklidnil. Nechápal kde se v něm bere takový vztek, ale dával to za vinu tomu, co k ní cítil. Všechny emoce byli až moc silné, až moc vášnivé a bylo těžké je krotit.*

*byla ráda, že Jaashiho dokázala překvapit* Mít jenom osmimetrového hada mě trochu omrzelo. *odvětí a tím mu vlastně prozradí, že umí vyvolat další Kumenju bytost. Spokojeně si vykračovala vesnicí s Jaashim, než zmínil onu vojenskou policii. Normálně by se asi ptala, ta Jaashiho Arisu. Ta dívka s fialovými vlasy, která přeci žádné temné myšlenky mít nemůže. Ale opak byl pravdou a najednou to vyplavalo napovrch v tu nejméně vhodnou chvíli. Uvědomovala si to, uvědomovalasi bohužel až příliš bolestně fakt, že přes to všechno, že tušila, že jednou bude muset uprchnout z vesnice, tak se bezhlavě zamilovala do Jaashiho, který měl v Suně víc závazků než ona sama. Uvědomovala si to, že ho bude nucena postavit do situace, aby si vybral mezi ní a celým svým dosavadním životem. A tohle uvědomění ji bolelo, nechtěla ho tomuto vystavit, ale na druhou stranu mu nedokázala říct sbohem jen proto, aby mohla s čistým svědomím odejít. Vytvořila si k němu vztah, který jednoho dne bude muset projít doslova peklem. To všechno si uvědomovala, když se ji zadíval do očí a mimoděk ji utvrdil, že by proti ní nedokázal zakročit. Zamrkala, aby zahnala slzy, které ji začaly štípat v očích a oplatila mu pohled do očí* Promiň... To byla pitomá otázka. *hlesla předtím, než se vydali už konečně pryč z vesnice. Možná proto, že byla v takovém rozpoložení, v jakém byla, chtěla změnit trochu atmosféru mezi nimi. Měla to být jen nevinná provokace, ale Jaashiho reakce ho prozradila. Chvíli ho nechala vypořádat se s jeho evidentní žárlivostí, než se postavila před něj, bez okolků zvedne ruce, aby ho chytla za límec jeho košile a přitáhlasi jeho hlavu k sobě k dlouhému polibku. Nedokázala ho trápit tak primitivní poznámkou. Když se malinko odtáhla, tak se ji rty zkroutily do mírného úsměvu* Je tak... neodolatelné, když žárlíš, ale nemáš k tomu důvod, Jaashi-chan. Kvůli tobě nedokážu spát, když se dlouho nevidíme. Ty jsi vším, co chci. *pošeptala v blízkosti jeho rtů a položila si ruce na jeho hrudník. Už byli kus od vesnice, tak nechala v pasivním módu Kagura Shingan, aby mohla prostě a jednoduše Jaashiho vnímat všemi smysly*

*Poznámka o hadovy mu vykouzlí úsměv na rtech. Bylo to tak dávno co proti sobě stáli na chuuninské zkoušce, a přesto ho ten had štval. Ale zajímalo ho, co nového může Arisu mít. Jeho představivost se nedostala dál než k hadovy s křídly, díky kterým lítá. Ale to nebyla asi moc reálná představa. Ale tohle přemýšlení o ničem zaniklo v přemýšlení o něm, o povinnosti k vesnici a Arisu. Měl nepříjemný pocit, že ta slova dle Arisu pitomá otázka byla myšlena velmi vážně a něco to pro ni znamenalo. Nedokázal odhadnout co se jí honí hlavou, ale měl nepříjemný pocit, že to nebylo jen tak. Honila se mu hlavou otázka, zda se má zeptat co to znamenalo. Nebyl si jistý, zda mu do toho něco je, ale přál si vědět nad čím přemýšlí a co jí trápí. Jenže než sebere odvahu k položení otázky tak se zastaví. Překvapeně zamrká, když ho chytne za límec a pak se jen ušklíbne a skloní se k ní. Rozhodně se polibku nebrání a jak tak ochutnává její rty, obejme ji rukama a pevně sevře. Po těch slovech se jen spokojeně usměje a dívá se na ní.* Je těžké se ve tvé společnosti chovat normálně. Asi je to tím, co k tobě cítím, víš. I když vím, že se chovám jako žárlivý tupec stejně je to těžké to ovládat. A ty jsi vším pro mě. Jsi to nejúžasnější, co mám. *Pohladí jí po těch slovech po zádech a pak se trošku nakloní, aby zmenšil tu vzdálenost mezi nimi.* Takže si tři roky nespala? *Zeptá se zvědavě a lehce jí políbí na tvář, než stáhne hlavu zpět.* Jsi tak nádherná. *Vydechne s úsměvem a dívá se na ní.*

*Arisu se snažila všechny tyhle temné myšlenky zahnat. Protože když o tom uvažovala, měla sto chutí utéct Jaashimu hodně daleko. Zapomenout na něj. A pak vykonat to, co bylo potřeba, a utéct z vesnice. Ale byla příliš slabá na to, aby to dokázala. Stejně slabá jako by byla v případě Mizuki, kdyby se ji od sebe snažila odehnat. Napadlo ji, jestli by na to byla dostatečně silná, kdyby podstupovala ještě tvrdší mučitelské tréninky, kdyby ji někdo ještě víc mučil. Jestli by její city přestaly být tak hluboké a silné. Jestli existovalo nějaké genjutsu, které by ji donutilo zapomenout na lásku. Ale nic takového určitě neexistovalo, takže se Arisu musela potýkat s dilematem, jestli vlastně jen Jaashiho nevyužívala, aby se mohla cítit normálně. On neměl ani tušení o její temné stránce a byla si stoprocentně jistá, že pokud se to dozví, až se to dozví, tak ho to zlomí. A ji taky, protože nedokáže žít s vědomím, že mu takhle ublížila. Ale nemohla ho postavit do situace, kdyby ji kryl. Kdyby věděl dopředu, co se chystá udělat. Tohle by bylo něco, co by ho stavělo do příliš nebezpečné situace. Proto si ho radiš přitáhla k sobě, aby ho políbila. Jeho spokojený úsměv rozptýlil všechny ty temné myšlenky, už měla zase hlavu plnou Jaashiho.* Kdybys byl žárlivý tupec, tak se sebereš a Shiro s trochou štěstí skončí jenom v nemocnici. *pošeptala a pobaveně se uculila, vlastně ji dělalo až zvrhlým způsobem dobře, že o ní Jaashi tolik stál. Ona by se taky klidně dostala do křížku s jakoukoli holkou, která by se ocitala v jeho blízkosti.* Moje city k tobě jsou... tak silné, až se toho trošku bojím. *přiznala tiše a pohladila ho po tváři. Přestala se stydět projevovat své city, její stydlivost byla přeci jen dost otupělá tréninky, které podstupovala.* Hmm, to zas ne, ale neusínalo se mi zrovna nejlíp. Stýskalo se mi. *usmála se a ukradla si ještě jeden polibek, než se od něj odtáhla a začala skládat pečetě na bránu Kumen Sowaka, ze které tentokrát vyletěl obří pták, který vyletěl svou plnou rychlostí 12 do vzduchu, než po chvilce přistál před Arisu. Ta se pro změnu podívala na Jaashiho, jak reagoval*

*Jaashi nedokázal vyčíst co se děje v její hlavě, ale bylo patrné, že něco je jinak. Dal by v tu chvíli cokoliv za odvahu se zeptat, ale tu otázku nepoložil. V tu chvíli byl šťastný, že je tam s ní a míří spolu na společný výlet. Nechtěl tu chvíli kazit obavami, strachem a kdo ví čím dalším. Věřil, že s Arisu je pojí víc než jen vzájemná přitažlivost a pokud bude něco mít na srdci řekne mu to. A pokud ne. Zřejmě mu to není určené a nechtěl na ní naléhat. Ale raději se nezabývá těmi myšlenkami a soustředí se pouze na dívku před sebou. Pobaveně se ušklíbne po poznámce Arisu a pokrčí nad tím rameny.* Tak jsem možná jen zbytečně ochranitelský. *Pronese s pobavením v hlase. Nějak se nesnažil skrýt, jak moc mu na ní záleží. Byla to pravda a proč dělat, že ne. Když mu potvrdí, že to má stejně jen chápavě přikývne a tvář mu zalije spokojený úsměv. Poslouchalo se to hezky.* Tak třeba budeš teď usínat lépe. Když budeme spolu. *Řekne jakoby nic. Když se od sebe vzdálí pozorně sleduje její počínání. Pohledem jede po bráně nahoru až k místu, kde se rozráží podivný symbol a pak překvapeně sleduje velkého ptáka, který se tam objeví.* No páni. *Vydechne a prohlíží si ho.* Takže to je tvůj způsob cestování, aby ses vyhnula lodi jo? *Zeptá se a přejde ke zvířeti blíže a zkoumavě si ho prohlíží.* To je vážně něco. *Řekne s úsměvem a pak se otočí k Arisu.* Unese nás oba? *Zeptá se zvědavě. Štíři byli super, ale tohle bylo mnohem praktičtější.*

*Arisu věděla, že kdyby se ji Jaashi zeptal na to, co to mělo znamenat, že by mu řekla pravdu. Nejspíš by tenhle výlet totálně ztroskotal, nejspíš by se to mezi nimi všechno pokazilo. A to ona nejspíš ze sobeckých důvodů, že chtěla jednou být prostě jen normální, nechtěla. Netoužila po tom se mu v tento moment svěřovat s tím, že chce jednoho dne zabít jednoho shinobiho z jejich vesnice. Že Benjirovi v životě neodpustila to, že na geninské zkoušce musela zabít svou nejlepší kamarádku. Yori mohla teď žít, jenže její city vůči Arisu byly příliš silné na to, aby s ní dokázala natvrdo bojovat. Aby ji dokázala zabít. Nejspíš z tohoto důvodu se cítila slabá, protože ona to udělala. Zabila někoho, na kom ji tak moc záleželo. Kdyby byla stejně silná jako Yori, zemřela by tam v poušti sama. Díky mučitelským tréninkům si přišla silnější a odpřísáhla si, že nedovolí, aby kvůli ní zemřel někdo další. Tohle všechno by dokázala Jaashimu říct, kdyby se zeptal. Ale neměla odvahu o tom začít sama.* Moc se mi líbí tvé ochranitelské sklony. Moc se mi líbí všechno, co se týká tebe a nás *pošeptala s úsměvem a snažila se zahnat výčitky svědomí, které ji označovaly ve své hlavě za sobeckou. Nedokázala odolat tomu kouzlu první lásky.* Doufám, že se mi bude usínat lépe... S tebou *dodala a trochu zčervenala, než se od něj odtáhla a vyvolala Suzaku. Když se pták snesl na zem, tak si pozorně prohlédl Jaashiho a sklonil k němu hlavu* Suzaku: Arisu-sama, copak bys potřebovala? *ozval se hlas v hlavě Arisu a zvědavě si prohlížel Jaashiho, rozhodně neměl potřebu na něj začít útočit, přeci jen byl trochu bystřejší než Kinja.* Vezmeš nás do Země Čaje oba? *pomyslí si Arisu a sledovala svého "mazlíčka", který jako odpověď něco nesrozumitelně zamumlal.* Po mé zkušenosti z plavby do Země Zeleniny jsem musela prostě přijít na jiný způsob cestování. Děkuju, na loď už mě nikdo nedostane. *tiše se zasmála, než se zaměřila na Jaashiho otázku* [bDvakrát se mu to nelíbí, ale zvládne to.[/b] *usmála se a Suzaku jen pohodil hlavou, ale nakonec jim dovolil na něj nasednout. Byl zvyklý vozit jen jednoho člověka, ale rozhodl se vyhovět Arisu. Bude sice zatraceně pomalý, ale unést je zvládne. Když byly bezpečně usazení mezi jeho křídly, tak vyletěl docela vysoko do vzduchu a vydal se směrem, který mu Arisu řekla*

*Zkoumavě si jí prohlíží a pak se jen usměje po jejích slovech.* Jsi pro mě to nejdůležitější co mám, Ari-chan. Je těžké zbavit se toho pocitu tě ochraňovat i když moc dobře vím, že už to dávno nepotřebuješ. Už nejsi ta holka, co jsem potkal náhodou na hřbitově. *Pronese zatím co si jí prohlíží. Tak moc se toho změnilo od jejich prvního setkání.* I mě se to moc líbí. *Pohladí jí po těch slovech a pak je s nepatrným uculením sleduje tu červeň na její tváři. Ale přejde to bez komentáře. Přeci jen představa toho, že budou spolu sami někde spát byla zvláštní. Sice se toho nemohl dočkat, ale přesto mu to přišlo zvláštní. Pohledem sleduje to zvíře a uvažuje co dalšího ještě dokáže Arisu vyvolat. Ale dle všeho pták neměl v plánu nějaké nepřátelské chování a tak si ho zvědavě prohlíží.* Tobě vadila ta plavba? Tak to já si domu na moři strašně užíval. Vlastně jsem si představoval nějakou naší společnou romantickou plavbu. Tak ten nápad asi můžu rovnou zapomenout. *Ušklíbne se a pak se posadí za Arisu a najde si co možná nejpohodlnější pozici. Ale zrovna nejpříjemnější to nebylo. Instinktivně se jí chytne kolem pasu, když zvíře zabere křídly a začne stoupat nahoru. Jaashi neměl z moc věcí strach, ale létání prostě nebyla lidská přirozenost. Pohledem sledoval krajinu pod nimi a uvažoval, zda dokáže pták takhle doletět až do jejich cíle.*

*po jeho slovech mu trochu rozcuchala vlasy a šťastně se na něj usmála, zapomněla na jakékoli výčitky, prostě byla šťastná, že s ním byla teď a tady* Přijde mi to jako celá věčnost, kdy jsme se potkali na hřbitově. Přitom si to pamatuju, jako by to bylo včera. Stejně jako ty chvíle s Funshu a potom. *pošeptala ještě a byla vděčná, že její další poznámku už nijak nekomentoval. Těšila se na to, až budou někde opravdu sami, ale na druhou stranu se toho trochu bála. Už v jeho pokoji se sotva držela, její touha po něm byla příliš velká. Měla jistou představu, kam by tohle všechno mohlo směřovat, ale snažila si to nepřipouštět. V duchu volala o pomoc Mizuki. Takové věci by měla řešit se svou starší sestřenkou, kluky, první polibky a všechno okolo. Musela doufat, že se Mizuki brzy někde objeví. Představa, že by o ní měla přijít, byla příliš bolestivá. Musela se na Jaashiho usmát, když říkal, jak si tu plavbu usmát* Možná šlo jen o to poprvé. Tak zpátky to zkusíme lodí. *mrkla na něj, než vylezla na Suzaku a Jaashi se usadil za ní. Jí výšky nikdy nevadily, od doby, kdy poprvé letěla na Kaiově výtvoru, ji létání nějakým způsobem fascinovalo. Na tváři ji pohrával jemný úsměv, když se ji Jaashi chytil kolem pasu. Nepřestávalo ji překvapovat, kolik příjemných pocitů cítila v jeho blízkosti. Suzaku se vznesl do vzduchu a směřoval do Země Čaje. Pocítila jen z Jaashiho těla, že to, že se lítání líbilo, neznamenalo, že by to bylo extra příjemné pro Jaashiho. víc se o něj opřela, položila si hlavu na jeho rameno a otočila k němu hlavu* Jaashi... *promluvila, aby její hlas nebyl příliš hlasitý, ale aby ji vůbec slyšel. Když k ní otočil hlavu, tak se na něj usmála a zlhka ho políbila na tvář. Hodlala ho všemi možnými způsoby rozptýlit. Nebude to zrovna chvilkový let a nechtěla, aby z toho byl nějak napjatý nebo vystrašený. Nakonec cesta zpátky po moři by nemusela být špatná.*

*Po těch slovech se musí usmát. Bylo zvláštní, jak strašně se choval čas, když nad tím tak přemýšlel. Měl pocit, že je to dávno co se potkali, ale zas tak daleko to nebylo. Když stáli uprostřed pouště spolu sami, je to několik let, a přesto měl pocit jako by stále cítil její první polibek, a to rozechvění celého těla, když jí měl u sebe. Teď najednou seděl tak moc blízko ní a na divném stvoření letěli na společný výlet. Život je občas skutečně velmi zvláštní. S úsměvem si užívá to, že jí má u sebe a snaží se nemyslet na to jak se přepravují.* Myslíš, že tohle poprvé bude takhle zvláštní i na tomhle ptákovi? Že příště to bude lepší? *Zeptá se zvědavě a sleduje krajinu jak pod nimi.* Klidně můžeme i zpátky letět. Já s tím nemám problém. Pokud ti loď nevyhovuje. *Řekne jako by nic a usměje se. Nebyl zrovna přítel létání, ale rozhodně to nebyla žádná hrůza, takže by cestu zpátky přežil.* Arisu. *Zopakuje a pobaveně se usměje, když dostane polibek na tvář.* Tohle není vážně špatný způsob cestování. *Tiše se zasměje, obejme jí o něco víc a položí si bradu na její rameno. Trošku zkřiví obličej, když ho na něm zalechtají její vlasy, ale nějak se tím nezaobírá. Přivře oči jak si tam tak hoví a překvapí ho zvláštní klid, který s ní cítí. Klidně by asi i usnul, ale chtěl si užít tu cestu a neprospat ten okamžik, který právě probíhal.*

*Arisu se musela zamyslet, protože představa plavby na lodi pro ní nebyla extra příjemná. Ačkoli cesta zpátky nebyla zas tak moc zlá, protože měla spíš strach z toho, co na ní čekalo v Suně. Se Shirem byla tenkrát pěkně na kordy od chvíle, co si na něj troufla před Jaashim na té misi a měla strach o Jaashiho.* Možná, že každé poprvé je něčím zvláštní. *odpověděla s úsměvem a trochu zčervenala, když si vzpomněla na jejich první polibek. Celkově ten den byl jeden z nejšílenějších a zároveň nejkrásnějších, které zažila.* I tohle je pro mě svým způsobem poprvé. Ještě nikdy jsem na Suzaku neseděla s někým a ještě jsem na něm neletěla nějak dlouho. Vždycky tak po vesnici nebo tak. *dodala a neodolala a položila své ruce na ty jeho, které byly obtočené kolem jejího pasu. Jeho blízkost ji uklidňovala, cítila se jak v jiném světě, kde jsou jen oni dva. Což v současné chvíli byla docela i pravda. Přesně tohle byl moment, kdy by mohla tu sílu okamžiku využít a prozradit mu to všechno, ale nedokázala to zkazit.* Třeba když na lodi budu s tebou, jen my dva bez povinností, tak to bude mnohem snesitelnější. *usmála se na něj a přivřela oči, když se k ní ještě víc přitiskl* Když jsme se potkali na hřbitově, přišlo mi naprosto šílené, abych se někoho chtěla dotýkat. A teď mi přijde naprosto šílené, kdybych se tě už nikdy nemohla dotknout. *promluvila po chvíl, užívala si jeho blízkost a nechala se odnášet s Jaashim do Země Čaje.*

*Arisu dostala jednu B misi opět o kousek dřív k Suně, jako kdyby ji měli dovézt přímo domů. Nemohla ji odmítnout nebo minimálně nechtěla. Do Země Čaje se chtěla vždycky podívat a ještě k tomu nedostala příležitost, takže tohle bylo dokonalé k tomu, aby se tam třeba po misi někde porozhlédla. Už ji zbývalo asi půl dne cesty k Čajovému Domku, když si pořádně ještě jednou pročetla zadání mise: Najít Rena Okamoto a dostat z něj informace ohledně skupiny nukeninů, kteří mají zamířeno do Země Větru. Ren Okamoto měl být žoldák, který s nimi měl úzké vazby a nevědělo se, jestli náhodou ke skupině nepatří taky. On cestoval spolu s shinobim z Konohy, přesněji z klanu Yamanaka, který se jmenoval Kento Mori. Arisu neměla ani tušení, že na toho pro změnu měla zakázku Konoha, ale Konoha chtěla Kenta mrtvého, zatímco Arisu měla nechat Rena naživu...*

*Sasumi si sbalila do batohu poslední věci a vydala se na cestu. U brány na ni měl čekat ten druhý člen její výpravy, a s ohledem na jeho zářivě červenou barvu vlasů už dálky viděla, jak tam stojí. *Ahoj, promiň za moje mírné zdržení.* omluvila se, jako už asi po milionté, za její povahový rys. *Jsem Sasumi Kanejo, mám s tebou jít na tu misi do země Čaje.* představila se hned v zápětí. *Ohashi Hoyoka* představil se chlapec. Mohlo mu být kolem 18, možná méně. Rozhodně byl o pár let mladší než Sasumi. Zkoumavě se na ni podíval, a pak se začali bavit o podrobnějším plánu mise. Ohashi vytáhl velký papír který měl sloužit jako podrobná mapa a už měl přesně naplánováno kudy by měli jít, aby tam byli co nejrychleji a s nejmenším rizikem napadení dalšími nukeniny. Po pár minutách rozhovoru se tedy vydali na cestu, a zrzka nechala Ohashiho, aby ji vedl. *

*Arisu neměla tušení o tom, že její cíl má společnost. Ani vlastně neměla tušení, kde přesně je. Věděla jen, že čas od času je vidět někde u Čajového Domku Chamise. Sama měla potlačenou chakru a blížila se k té vyhlášené čajovně v Zemi Čaje. Kagura Shingan měla v pasivním módu, takže cítila chakru jen v okruhu 100 metrů. A v tom okruhu nikoho zatím necítila, což ji uklidňovalo. Přeci jen věděla, že Ren není stopař a na jeho úrovni by se mu stejně nepovedlo takhle potlačit chakru, takže si byla jistá, že by ho našla. Tyhle sólo mise na jednu stranu měla ráda, protože normálně by musela vzít s sebou nějakého chuunina nebo prostě někoho slabšího a Arisu neměla ráda, když měla za někoho zodpovědnost. Ale na druhou stranu ji mise, kde měla společnost chyběly. A chyběl ji Shiro, se kterým na většině misí byla, než na jedné z nich zemřel. Každopádně dorazila k Čajovému Domku a šla se zeptat dovnitř, jestli náhodou nevědí o Renovi Okamoto. Musela se zeptat asi deseti různých lidí a dokonce na některé použila genjutsu, aby ji řekli pravdu. Až u posledního měla štěstí a oznámil ji, že se tu Ren stavuje vždycky jednou za týden a že tu přebírá své zakázky. Podle Arisina zdroje by měl přijít právě dneska. Arisu na sobě neměla sice čelenku Suny, ale tušila, že je nápadná díky svým vlasům. No, posadila se na zahrádku u Čajového domku a objednala si konvičku s čajem. Měla čas a měla zmapovaný terén okolo, takže by ji nic nemělo překvapit*

*Cesta probíhala jako po másle, až to bylo neuvěřitelné. Ohashi měl každý metr trasy prostudovaný dopředu a ke každé odbočce tři různé možnosti kdyby náhodou ta první nevyšla. Sasumi se za ním držela jako ocásek a pozorovala co dělá. Ještě předtím nepotkala nikoho kdo by se choval podobně. Už před nimi byl poslední kus cesty, což bylo jedině dobře, protože Sasumi už došli ovesné oplatky, které pořád ukusovala. Na obzoru už uviděli Čajový domek, a Ohashi se vydal úzkou cestou vynoucí se kolem potoku. Bylo to moc hezké místo, a dívka měla sto chutí si jen tak sednout a ponořit nohy do ledové vody. Ohashi ovšem vypadal poněkud nekompromisně a tak raději šla dál a slíbila si, že se tam musí vrátit. Po chvíli přišli až k budově *Já jdu dovnitř něco zjistit, ty si tu můžeš sednou ta dát si něco k pití nebo k jídlu.* mrkl na ni, a čekal na reakci. Sasumi souhlasila, přecejen, když se rozdělí, třeba zjistí víc. A taky ten čaj voněl moc dobře na to, aby ho nezkusila ochutnat. Přešla k pultu a objednala si. Žena na druhé straně byla moc milá, ale o nukeninech buď mluvit nechtěla, nebo nic nevěděla. Jen mírně naznačila něco o tom, že jestli sem chodí, chodí dva spolu. Sasumi pokývala hlavou a doufala, že si to vyložila správně. A pak se vydala i s ledovým bílým čajem do zahrady na lavičku, kde se domluvili s Ohashim že na něj počká. *

*jestli si myslela, že ji nic nemůže překvapit, tak se velice mýlila. Seděla na zahrádce u Čajového domku a popíjela konvičku čaje, když ucítila dva zdroje chakry. Jeden ji byl povědomý, ale nedokázala ho zařadit. Přeci jen ta masa chakry byla neuvěřitelná na to, aby z toho Arisu něco odvodila. Ale poznávala ji, někdy na nepatrnou chvilku ji cítila. Arisu byla trochu napjatá a bylo to způsobené i tím, že její fialové vlasy prostě poutaly nežádoucí pozornost. Zaklela si pro sebe, že ji nenapadlo použít Henge no Jutsu předtím, než potlačila svou chakru. Všimla si dvou příchozích shinobi z Konohy. No, nebyli to jen tak ledajací shinobi. Když zahlédla zrzavou hřívu vlasů, tak se pro sebe usmála. Poznala v dívce Sasumi a tak nějak doufala, že ji pozná taky, ale nevypadalo to tak. No co, nevadí. Pro Arisu to byl jeden z důvodů, aby vstala a vydala se k ní. Přeci jen bylo překvapivé, že se setkali právě tady.* To je mi překvapení, Sasumi-san *usmála se na ní upřímně , několik let se neviděli, tak vůči mladší dívce použila zdvořilou příponu.*

*Sasumi vytrhl z přemýšlení známý hlas. *Arisu sama!* vykřikla překvapením a radostí. Okamžitě vstala a uklonila se. *Tak ráda tě vidím. Páni, jak už je to dlouho co jsme se neviděly? * usmála se na ní a pokynula ji rukou, aby si přisedla. *Copak je u tebe nového? A co tu děláš* začala konverzaci. Podle předchozích zkušeností s Ohashiho vyslýcháním věděla, že bude mít čas minimálně půl hodiny, což ji sice předtím většinou štvalo, ale teď byla ráda. Aspoň má čas si s Arisu popovídat. Vypadala lépe než když se potkaly kdysi, nebo to Sasumi alespoň přišlo. Matně si vzpomínala na své myšlenky když spolu byly v Suně. Tehdy si myslela že je Arisu mučitel, podle jizev a zranění, ani nevěděla jestli se na to Arisu zeptala přímo nebo ne, ale byla rozhodnutá to teď konečně zjistit.*

*pro Arisu tohle místo bylo prostě tak nějak památeční, ačkoli tu byla poprvé. Sem si chtěla udělat výlet se svou první takřka dětskou láskou Jaashim. Jenže než se sem vydali, tak Jaashi zmizel a pak zjistila, že zemřel při misi. Přesto si tady i po těch letech na něj vzpomněla. Moc už na mrtvé nemyslela, bylo to příliš bolestivé, nebo se spíš bála, že by necítila vůbec nic.* Taky tě ráda vidím, Sasumi-san *usmála se na ní upřímně a nezdráhala se přisednout, přeci jen je to taková doba, co se viděly naposledy* Mám pocit, že to bylo v minulém životě! *zasmála se Arisu a pozorně si prohlédla dívku, když se zeptá, co tu dělá, tak se jen trochu ušklíbne* Bohužel jen na misi. Ale už dlouho jsem se sem chtěla podívat *odpoví s trochu smutným úsměvem* A co tu děláš ty? Na čaji? *zvědavě se zeptala a vzpomněla si, že vlastně v Zemi Čaje Itami s Mayi zachránili místního feudálního pána. Nějak na to v tu chvíli, co tu byla, zapomněla*

*Sasumi poslouchala a pokyvovala. *Taky jsem tu na misi.* zatvářila se pobaveně. *Na to abych sem přišla jen na čaj je to dost daleko od Konohy. Jsem tu ještě s jedním shinobim, Ohashim, on sem nejspíš přijde, zatím se šel poptat. * kývla směrem, kde si myslela že zrovna je. Stručně ji poté shrnula co se ji stalo zatímco se neviděly, počínaje jejím složením chuuninské zkoušky až po její první misi. Vzala to hodně zkrátka, jen tak, aby tam bylo to potřebné a zároveň aby to netrvalo více jak tři minuty monologu. Po cestě s Ohashim byla opravdu ráda že si může popovídat s někým, jehož mozek nepracuje na základě jedniček a nul. Když už si ale na Ohashiho vzpomněla, napadlo ji, že by mohla setkání s Arisu trochu využít a zeptat se jí, jestli něco neví. Přecejen, ona byla všímavá, a mohla něco zaregistrovat. *Jak dlouho už tu vůbec jsi? Nedělo se tu teď někdy něco podezřelého?* začala nenápadně a zamrkala na Arisu.*

*když Sasumi zmínila, že je tu na misi, tak přikývla. Myslela si to, jen ji chtěla trochu pošťouchnout. Přeci jen zaznamenala chakru jejího společníka a měla ve svém perimetru jeho přesnou polohu* Obávám se, že tvůj společník se marně ptá lidí. I když třeba je schopný z nich dostat, co potřebuje *pousmála se, ale už nezmínila to, že ona své potřebné informace má. Pravděpodobnost, že by šly po stejném chlápkovi, je dost malá. Ale třeba jejich mise mají nějakou souvislost. Když ji Sasumi povyprávěla o tom, kam se posunula chuuninských zkoušek, tak prostě neodolá, aby nezmínila to, co zjistila sama. Ohledně její chakry* Rozhodně tvůj pokrok je sakra znát na tvé chakře. Možná až příliš, až bych mohla začít žárlit *lehce se zasmála, aby to nevyznělo, jako by svá slova snad myslela vážně* Potloukám se kolem už pár dní, ale tady jsem asi tak hodinku dvě, ale zatím se tu neděje nic podezřelého. Čekám tu na kontakt, který je cílem mé mise *odpověděla vyhýbavě, jako by ji snad nechtěla servírovat informace na stříbrném podnose. Její tón hlasu dával Sasumi jasně najevo, že ji něco tají. A ona přesně tenhle tón, po kterém by mohla být zrzka podezřívavá, použila schválně. chtěla si ji trochu proklepnout*

A proč si myslíš, že se ptá marně?* zkoumala Sasumi. Na Arisiinu nejspíš lichotku o chakře se jen trochu nervózně zasmála, protože moc nepochopila jak to myslí. Samozřejmě že rozpoznala ten tón hlasu, který skrývá mnohá tajemství, a velice to popudilo její zvědavost. Měla totiž pocit, jakoby ji to Arisu vlastně chtěla říct, ale schválně ji napíná. A to s dívčinou povahou vůbec nešlo dohromady, protože ona chtěla vědět všechno a ideálně hned. Nedokázala se s lidmi bavit tak jak to dělal s velkou oblibou její mladší bratr, přezdíval tomu hra na kočku a myš. Že jeden člověk ví informaci kterou chce tomu druhému říct, ale ten druhý si ji musí vysloužit a tak různými kličkami a spoustou slov po nějakém čase oba dostanou co chtějí. Zrzka tohle neuměla, vždycky se do toho všeho hrozně zamotala a nakonec zapomněla i to co už věděla. Zamrkala na Arisu a chvíli přemýšlela, co říct. Odhrnula si vlasy z čela a napila se čaje. Pak už ji přišlo, že dál odpověď protahovat nemůže. *Kolem? Vždyť tu skoro nic není.* zasměje se a hned ji napadne proč řekla zrovna takovouhle blbost.*

*když se ji Sasumi zeptala, proč se ptá marně, jen se usmála* Nejsou tu moc sdílní ohledně nukeninů, kteří se tu pohybují. Ani ohledně žoldáků, kteří by jim mohli teoreticky pomáhat. *prozradila ji nakonec, aby ji nenapínala jak kšandy. Sice měla takovou tu svojí mučitelsky nebezpečnou náladu, ale tu si rozhodla šetřit pro Rena. Ona zase ráda tuhle hru na kočku a na myš hrála, jen někdy to až přeháněla. Radši ale potřásla hlavou, než se do toho pustí naplno. Nechtěla nějak Sasumi dostávat do šílených situací, než se dostanou k té misi, kteoru nejspíš budou mít společnou. Uteklo pár minut, kdy si ještě tak nějak nezávažně povídaly o všem, když Arisu vycítila v okruhu 100 metrů dvě chakry. Jednu poznávala, byl to Ren. Podívala se na Sasumi* Schovej čelenku a použij Henge *promluvila na Sasumi, ti dva nijak nespěchali k čajovně, ještě byli tak 80-90 metrů od nich. Pokud se k nim přidal Sasumin společník, samozřejmě, že by to řekla oběma. Sama použila Henge no Jutsu a čelenku si schovala do kapsy. Teď vypadala úplně obyčejně jako každá druhá osoba v čajovně*

*Neochotu obyvatel země Čaje sdílet informace o lidech, kteří by jim mohli v noci z pomsty podpálit pole, Sasumi celkem chápala. Když potom Arisu pokynula, aby schovala čelenku, trochu jí to zarazilo, ale udělala jak řekla. Přeci jen, dívka vedle ní jistě věděla víc. Henge už ji trvalo poměrně delší dobu, protože se rozhodovala na koho se přeměnit. Napadl ji květináč s azalkou, ale bylo by divné kdyby Arisu popíjela čaj a vedle byl hrnek i pro kytku. Nakonec se tedy proměnila v bělovlasého chlapce  v jednoduché plátěné haleně, kterou viděla už na asi pěti lidech po cestě. Docela se jí to líbilo, chvíli i přemýšlela že si ji ušije doma, ale pak si řekla že jí to za ty propíchané prsty od jehly nestojí a ke švadleně nemá nikdy čas dojít. Čekala teda vedle Arisu která nevypadala jako Arisu a zvědavě pozorovala okolí aby zjistila, proč se dívka rozhodla pro takováto opatření. *

----- Konec Rpg-----


Žoldácká zakázka
*Dango dostal opět jako žlodáckou zakázku ziskat krev z bestií. Tentokrat měl jít zas o nějakou tu zlodějinu, když šlo o vykradení skladu s tímto zbožím, což jen a jen poukazovalo na to, tak jsou lidi nedobrý a zlý vůči sobě, což se mu svým způsobem i docela líbilo. Tyto zakázky byly sami o sobě poměrně rizikové. No platilo se za ně o to víc a tak nebyl absolutně žádný důvod jej odmítat. U potulného obchodníka s věcma si nakoupil nějaké ty zásoby jídla, pití a výbavy na cestu. Jelikož šlo o zakázku vzdálenou tři dny cesty, bylo potřeba, aby se řádně připravil.
 Tradičně dorazil s denním předstihem. Za tu dobu co tyto úkoly plnil si uměl rozvrhnout čas tak, aby toho stíhal co nejvíce a efektivně. Stačilo jen neztrácet drahocenné minutky blbostmi a zkrátit spánek. K tomu mu dopomohlo určitě přípravky, kterými se dopoval, jako byl například kofein. Stavba která sloužila jako sklad působila spíše jako taková farma uprostřed lesa ohraničená polem. Lán o rozloze téměř půl druhého hektaru svítil zlatavě, jelikož ho zdobila neznámá obilovina s drobnými vousky. Viditelně z jedné strany přebíhalo v drobný mokřad idealní pro rýži a na straně druhé začínala skála, která se tyčila do poloviny kmenů okolních stromů. Sama však byla od těchto vysokých dřevin zproštěná a osekané hnijící kmeny znacily, že už tak nějaký ten rok působí. Holá však nebyla, jeliko jí pokrýval drobný vinohrad.* Jak to můžou sklízet? * napadlo Danga, který si představoval, jak fialové bobulky sbírá v horolezeckém popruhu. Pak mu ale došlo, že v tomto světě existuje krásná věc jako je chakra. Nenápadne se proplížil až do dřevěné budovi a co tam nenašel... bylo tam seno!* ,,Vždyť to je fakt stodola," * pomyslel si zatímco mu po čele sjela pomyslná kapička potu. Že by si z něho někdo vystřelil? Naštvaně místo procházel, ale nikde nic. Už se chystal znechuceně odejít, když v tom zaslechl hluk.* Co to... * zarazil se, placl sebou o zem uchem dolu a začal vytírat podlahu nasledujíce zvuk. Dopátral se až k jednomu z balíků. Pokusil se ho odtlačit a zjistil, že to je pouze krabice obalená senem. Dole pod ní se však ukrýval vchod. Pootevřel ho a jen očkama nakoukl. Dole byla velká místnost. Police plné balíčků krve a trojce shinoby hrající karty. Pomalu poslal dolů po schodech chilli bombu. Ta se kutálela schod po schodu až dolů. Trojce zbystřila a sledovala jí, kdyz v tom přišla rudá exploze, která zahalila celou místnost. Dango za nimi zaklapl vstup, aby ho neštípali oči z chilli a nechal látku působit. Dole se ozvalo hlasité kašlání a jemu se na obličeji objevil šibalský a nepřejícný úsměv. Vše vypadalo ideálně a možná i bez boje? Bohužel to zakřikl, jelikož kolem něho z pod podlahy vyletěly zvětšené ruce (technika akimichi klanu), rozbily podlahu a ztáhly ho dolu. Když zalétl do kouře, už měl kolem sebe bleskovou auru. Dlaně nepříteli okamžitě popálil a on ho pustil. Rozhledl se a zbylí dva shinoby byli oslepení, ten třetí si bolestí svíral paže. S posílenou rychlostí se okamžitě zaměřil na toho Akimichi týpka. Nalítl na něj a Lariatem mu přelomil vaz. Zbylou dvojci pak chytl za hlavu a omlatil jim je o sebe, jako když se snaží rozloupnout dva kokosáky. Poté co byla trojce po smrti vytahal police nahoru a začal dávky krve balit. Bylo jí vážně hodně a tři batohy na to nestačily. Zbatek nabral proto do náruče a obalený dávkami zamířil zpět. To co ušetřil na první cestě, strávil zpět navíc. Celý náklad vážil dobrých 20kilo a tahnout jej zpět celé dny bylo sakra znát. Na místě v lese u věže v zemi Ohně si ho pak už vyhledala skupinka zakazniků.* Je jí vic, než jsme čekali, * rekl jeden z nich když krev přebíral.* ,,A to ani nevíš, že jsem si nějakou vzal," * dodal bělovlasek uvnitř své hlavy. Konkrétně šlo o 3dávky.* Moment! Necítite chilli? * zafuněl druhý na moment, když ho začaly štípat oči.* To se vám asi zdá, * odvětil Dango skepticky, když přebíral peníze. Jejich váha nebyla o moc menší, než ta krve. Cena dávek na černém trhu čím dal více stoupala. Krve začínal být nedostatek a plno lidí už uvažovalo nad tím, co se stane, když dojde dřív než tohle skončí. Dangova starost byla ta, zůstat v lihu co nejvíce dni z těch které zbývají do mozného vyhynutí lidstva.*
Konec rpg