Ohnivý Chrám

*Tsuki bola zviazaná v lane a neohrabaný obor ju vláčil za sebou, až do doby, kým ju privliekol do trónnej sály. Asi sa neobťažoval vziať jej zbrane. Čo by malé, ľudské zbrane spôsobili obrovi?. Obaja vedeli, že jej príliš nepomôžu. Mala sto chutí spýtať sa ho, prečo ju nezabil rovno. Proste ju len za sebou ťahal. Kruté a drsné tváre obrov ju sledovali, keď prechádzali okolo. Nikto nevypadal ani zďaleka znepokojený, alebo rozhodený tým, že iný obor tiahol za sebou ľudskú bytosť. Prešli prastarými obrovskými kamennými dverami do prostorného sálu vytesaného zo svetlejšieho kameňa, ktorý bol podopretý nespočetným množstvom stĺpov zdobenými rytinami. Tsuki si všimla, že rytiny neboli len ozdobnými reliéfmi, ale zobrazovali magické bytosti, víly a zvieratá v pohybe a v rôznych prostrediach. Boli tu zachytené príbehy. Medzi stĺpmi viseli lustre z drahokamov, ktoré na rudú mramorovú podlahu vrhali farebné svetlá. A tu v sieni boli obri. Zhromaždený dav zaberal väčšinu miesta. Chladná mramorová podlaha bola tvrdá ako oceľ, keď na ňu Tsuki dopadla - obor ju zodvihol a mrskol ňou dopredu. Až jej kosti v tele zapraskali a zastonali na protest. Zdvihla sa na ruky. Pred očami mala zahmleno a držala sa u zeme, keď pred sebou uvidela vyvýšený stupienok. Viedlo naň niekoľko schodíkov. Zdvihla hlavu vyššie. Na čiernom tróne sedela žena - obryňa. Svojim spôsobom bola pôvabná, to áno, ale nebola čarovne krásna. Nevypadala ako žiadna bohyňa. Ale to ju činilo ešte desivejšou. Čierne vlasy mala spletené do uhladeného copu a niekoľko prameňov sa jej prepletalo zlatou korunou. Jej snehovo bielu pleť podtrhávala rubínová červeň na jej perách. Ebenovo čierne oči žiarili, ale niečo akoby jej krásu pohlcovalo. Na tvári mala pohŕdavý úškľabok. Pred storočiami pobíjala ľudské vojská a radšej svojich otrokov vraždila, než aby im dala slobodu..* Čo je to? *Spýtala sa kráľovná obrov melodickým hlasom, ktorý bol v rozpore so zmijím úsmevom, ktorým Tsuki počastovala. Tá sa nezdvíhala zo zeme. Keby pohla rukou, dokázala by tasiť dýku.. No..* Len ľudský červ.. Našiel som ho dole.. *Zašomral obor, ktorý ju sem privliekol.* To vidím. *Zavrnela kráľovná. Tsuki pred ňou neuhla pohľadom. Nedokázala sa prinútiť pozrieť vedľa nej, kde v obrysoch videla dračie vajce..* Prečo ma ním ale obťažuješ? *Obor sa uchechtol a kopol Tsuki do boku.* Povedz Jej Veličenstvu, prečo si sliedila v katakombách. *Bolo by lepšie zabiť toho obra, alebo sa vrhnúť ku kráľovnej?. Obor do nej znova kopol a Tsuki zamrkala bolesťou.* Povedz to jej Veličenstvu, ty ľudská špina! *Potrebovala čas. Potrebovala sa zoznámiť s okolím. Zdvihla sa na nohy a pritom držala ruky na dosah dýk..* Po niečo som si prišla.. *Povedala Tsuki.* Tak?.. *Prehodila kráľovná a naklonila sa dopredu.* Prišla som si po svojho draka *Ostatní obri zalapali po dychu. Kráľovná však zaklonila hlavu a dala sa do smiechu, ktorý pripomínal krákanie havrana. Veľká kráľovná sa otočila na dračie vajce, ktoré pohladila rukou..* Ah! Takže to ty si tá miešanka s dračou krvou. Preto mi tvoj dráčik dovolil umučiť to nevinné dievča.. Aby ochránil teba. Aké rozkošné! Skutočne dokázal jeden drak prinútiť ľudského červa, aby sa doňho zamiloval. Úžasné.. *Zatlieskala kráľovná..* Pusti ho. *Požadovala Tsuki a snažila sa udržať rozhodný tón. Kráľovná sa znova zasmiala.* Daj mi jediný dôvod, prečo bych ťa nemala rozšliapnuť na mieste, ľudská žena. *Tsuki chvíľu trvalo, než otvorila ústa, ale kráľovná ju predbehla.* Trvalo ti to. Tvoj čas vypršal, ale musím uznať, že som zvedavá, aké výrečné frázy sa ti pohrnú z pier, keď zbadáš, čím si sa mala stať.. *Tsuki sa zamračila. Kráľovná ukázala prstom za ňu. A tak sa Tsuki otočila. Vysoko na stene obrovskej siene bolo pribité znetvorené telo mladej ženy. Jej koža bola na niekoľkých miestach spálená, prsty mala neprirodzene ohnuté a jej nahé telo križovali vystúpené rudé čiary..* Možno som jej mala veriť, keď tvrdila, že toho draka nikdy predtým nevidela. *Hovorila kráľovná.* Jej krik bol ale príjemný. Celé veky som nepočula tak čarokrásnu hudbu.. Nuž, moja drahá, *Nadhodila napokon kráľovná,* čo mi k tomu povieš? *Tsuki jej chcela chrstnúť do tváre, že si zaslúži horieť naveky v pekle. Keď sa ale zahľadela do jej čiernych očí, pochopila, že zomrie. Kráľovná sa však oprela na tróne a prehodila nohu cez nohu..* Od momentu, čo tá ľudská čubka na stene zomrela, sa tu nedeje nič zaujímavé. Bolo by nudné zabiť ťa rovno, ľudská žena.. Osud však mieša všetkými smermi. Možno musela zomrieť, aby som zažila pravú zábavu s tebou.. *Tsuki si nemohla pomôcť, ale v bruchu cítila ľadový střep..* Prišla si si po draka? Znepokojovalo ma, že ani nemrkol, keď som sa hrala s tou ženou na stene. Preto som ochotná s tebou vyjednávať, ľudská žena. Splň moju úlohu, ktorou preukážeš ako hlboká je tvoja ľudská láska. A budeš si môcť svojho draka odniesť. Keď ju splním, vrátiš aj vajce. *Vyhŕkla Tsuki. Kráľovná podvihla obočie a jej úsmev sa roztiahol.* Zajisté.. *Zavrnela kráľovná.* O akú úlohu sa jedná? Musíš týmto trom nebohým dušiam vraziť kôl do srdca. Sú nevinní, nie že by to bolo pre teba dôležité. Ale pokiaĺ je to pre teba ťažké, môžeš to odmietnuť. Samozrejme ťa tým pádom pripravím o život, avšak dohoda je dohoda, že? Aj keď podľa mňa máš s vraždením bohaté skúsenosti, však, drakobijka? Takže to odo mňa ber ako darček.. *Tri nevinné duše. Tri nevinné životy výmenou za Noctisa..* Čakám. *Pobídla ju kráľovná. Pristúpila k prvej kľačiacej postave. Pred ňou bola položená dýka. Uchopila ju do svojich rúk.* Nie tak rýchlo. *Ozvala sa kráľovná a pokynula obrovi, aby zbavil postavu látky, ktorú mal cez hlavu. Bola to osoba, ktorú Tsuki nepoznala. No jeho pekné modré oči na ňu prosebne hľadeli..* Tak je to lepšie. *Povedala kráľovná a opäť mávla rukou.* Pokračuj, drakobijka. Dobre sa bav. *Muž sa rozkričal. Ten zvuk ju vyviedol z miery natoľko, že ho bodla. Rovno do srdca. Jeho oči ju preklínali v momente, keď dýku vytiahla a nechala ho skácať sa k zemi..* Výborne, *Pravila kráľovná. Tsu predstúpila pred druhú postavu. Bola to žena. Zlatohnedé vlasy, prostá tvár, po ktorej sa jej kotúľali slzy. Očami sledovala Tsukinu krvavú ruku..* Nech ma bohovia spasia. Nech vojdem do náruče Matky.. *Modlila sa žena.* Žiadne zlo ma nedesí.. *Žena sa na ňu dívala pohľadom 'urob to rýchlo. Netráp ma bolesťou. Zabi ma'. A tak to Tsuki urobila. Dýka sa žene zabodla do srdca, prudko a hlboko, aby ju zbavila utrpenia. Obor zbavil poslednú postavu látky z hlavy. Tsuki pri pohľade na postavu pustila dýku. Bol to bielovlasý muž - Noctis v ľudskej podobe. Podviedla ju!* Deje sa niečo? Zabi ho a bude voľný. A potom ho budeš mať len pre seba. Pokiaľ ovšem.. nemyslíš, že by bolo vhodnejšie zriecť sa vlastného života. Koniec koncov, aký zmysel by to malo, keby si prežila za cenu, že ho stratíš?. *Slová kráľovnej boli ako jed..* Nuže, čo si vyberieš? *Vyzvala ju kráľovná, ale Tsuki jej neodpovedala. Dívala sa na Noctisa a hlavou sa jej mihali spomienky. Ak zabije jeho, nemalo nič z tohto zmysel. Ak zabije seba, draci ostanú väznení. Nemohla dýchať.. Celá sieň ticho čakala, ale ona hľadela len na Noctisa. Urobila krok vpred, k nemu a potom ďalší. Sípavo sa nadýchla..* Milujem ťa.. *Povedala a bodla ho.*

*Eren dnes dostal misi typu B, jeho úkolem bylo odnést svitek do ohnivého chrámu. Na této misi měl spolupracovat s ještě jedním shinobim, který bude mít svitek.
Eren byl oblečen do černé košile, černých kalhot kolem kterých měl opasek, na kterém měl čtyři pouzdra. V jednom pouzdru měl 20 shurikenů a deset kunaiů, v druhém pouzdru měl deset kunaiu na kterých měl výbušné lístky, ve třetím pouzdru měl své dva boxery a deset kouřových bomb, ve čtvrtém pouzdru měl pytlíčky s kořením a křesadlo. V oblasti ledvin měl svou Tanto. Přes záda měl svou Wok pánev. Ve své pravé ruce měl svou Kasu. Eren se vydal k hlavní bráně kde se měl sejít se svým parťákem. Když se Eren dostal k hlavní bráně tak se rozhlédl avšak žádného shinobi neviděl. Tedy kromě několika strážných.* "Sakra nevím s kým jdu na misi a ani nevím žádné podrobnosti. Vím jenom to že musím jít do ohnivého chrámu kde odevzdáme svitek. Navíc svitek má mít ten druhej shinobi. Ach jo to je otrava.*

*Sasumi pospíchala k bráně. Měla zpoždění, protože doma nechala na stole svitek, kvůli kterému na tu misi vůbec šla "Koho napadlo svěřit zrovna mě něco tak důležitého." nechápala. Doběhla k bráně, a uviděla Erena, nebo si alespoň myslela že je to on, dost se změnil od doby, kdy se viděli naposledy. Ale wok pánev na zádech v Konoze nikdo jiný nenosil. *Ahoj, to ty jsi můj parťák na tu misi do ohnivého chrámu?* usmála se na něj, a prohlédla si ho z blízka. Byl docela ozbrojený, až si zrzka přišla blbě, že má jen kunaie a shurikeny.*

*Čekal zhruba půl hodiny než k němu doběhla zrzavá dívka.* Ahoj to budu já. *Dívka mu někoho připomínala ale nevěděl koho. Ty zrzavé vlasy už někde viděl. Dokonce i její oči mu někoho připomínali ale nevěděl koho.* Pokud jsi připravená tak můžeme vyjít. *Jen co to dořekl tak se rozešel směrem k Ohnivému chrámu.* "Ještě že jsem se zeptal těch strážných na cestu. Sasumi?" *Vzpomněl si na jméno a usmál se.* Jak se vlastně máš Sasumi. *Eren si nebyl jistý že přiřadil správné jméno ke správné osobě.* Až budeš mít hlad tak řekni. Něco vymyslíme.

*Sasumi mu chvíli vyprávěla jak se má, a zeptala se naoplátku jak se vede jemu. Pak se zasmála *Děkuju za nabídku, určitě řeknu, jsem zvědavá jak na té pánvi vaříš...smažíš.. nebo co se na ní dá vše dělat.* Přemýšlela, jestli do chrámu přijdou včas, obvykle na misích spíše měla takový indiánský běh, ale nechtěla Erena moc mučit, navíc, tohle byla taková neškodná mise kdy jim nikdo neutíkal a tak nemuseli pospíchat. *Mimochodem, víš kam jdeme, nebo mám vytáhnout mapu?* zeptala se pro jistotu.*

"Sakra ta pusa jí ale jede." *Pomyslel si když mu vyprávěla jak se má. Poté se usmál.* No jak bych na té pánvi asi vařil nebo smažil. Je to přeci úplně normální pánev takže na ni vařím jako na všech ostatních. *Hlasitě se zasmál. Věděl totiž jak ostatní koukají na jeho pánev, navíc tušil že jeho vysvětlení nebude pro Sasumi uspokojující.* Hele jestli chceš tak tu mapu vytáhni, přeci jen jsem nikdy v ohnivém chrámu nebyl. *Najednou si v dálce všiml většího ptačího hejna jak vzlétlo a letélo pryč.* "Hm to není dobré." Zdá se že nám uletěla svačinka. Zajímalo by mě, proč ti ptáci odletěli.

*Nějak nemohla uvěřít, že je to jen obyčejná pánev, čekala spíš nějakou zbraň ukrytou za nádobím. Vyndala mapu, a chvilku koukala, než něco řekla. *Zatím jdeme dobře, prakticky je to pořád po téhle velké cestě, a pak po pár hodinách až zabočujeme.* řekla, a sama se podivila, že až po tak dlouhé době. Odlétajícího hejna si všimla až když se o něm Eren zmínil. *Hmm, nevím, proč myslíš?* zamyslela se. Mohla za to klidně nějaká kočka, ale i cokoli jiného, a Sasumi měla v hlavě jen plány na odhalení tajemství Erenovy wok pánve.*

*Vyslechl si vše co řekla .* Možná by jsme měli být opatrní a jít po vedlejších cestách. Přeci jen je tohle mise typu B takže máme větší zodpovědnost. Upřímně nepřítel bude čekat že půjdeme nejrychlejší cestou k cíli. Přeci jen si nepřítel může myslet že jsme tak namyšlení, jelikož plníme misi v naší zemi. Ty ptáky mohlo vyděsit nějaké dravé zvíře a nebo možná jiný shinobi. Chtěl bych se jim vyhnout. Jinak máš radši boj z blízka a nebo z dálky? *Při tomto souvětí se zastavil a čekal co mu Sasumi odpoví. Při čemž se rozhlédl.*

*Pokývala hlavou na Erenovu myšlenku. *Raději s dálky, pokud budu nucená jít do blízkosti, při první možnosti se zase vzdálím. A ty?* Také se rozhlédla. A pak mu podala mapu. *Tak se podívej ty, určitě objevíš nějakou lepší cestu.* usmála se, sundala batoh ze zad a začala se v něm hrabat. Měla chuť na sušenku, kterou tam měla hozenou. Jakmile ji našla, zase si ho nasadila na záda a rozbalila ji. *No a jak jsi se měl co jsme se neviděli?* zeptala se zvědavě.*

*Vše si vyslechl, podíval se do mapy ale nemohl najít žádnou lepší cestu.* No já jsem spíše na blízko. Takže když půjdeme do boje, tak mě budeš krýt jo. *Pořád koukal do mapy a hledal lepší cestu když vtom se podíval na Sasumi.* Sakra všechny cesty jsou moc dlouhé. Takže se budeme držet po hlavní cestě. Bude to tak nejrychlejší. Sice jsme na ráně ale snad to zvládneme. Jinak jsem se měl celkem dobře. Našel jsem svou víru v bohyni Yagami. No a co ty?

*Pokývala na jeho námět boje a pak nakoukla do mapy co držel v rukou, když mluvil o tom že jinou cestu nenašel. *Určitě to zvládneme.* zazubila se na něj. Měla dobrou náladu a byla si jistá, že to dopadne dobře, navíc byla i zvědavá na to jak bude chtám vypadat. *Svou víru v bohyni Yagami?* zopakovala po něm nechápavě. O ničem takovém nikdy neslyšela. Přemýšlela, co to asi bude, Eren se nezdál nějak věřící, působil úplně normálně, stejně jako když ho potkala naposledy. Cesta utíkala poměrně klidně, a jít po té hlavní cestě bylo pohodlné, žádné prodírání keři nebo hledání směru kam vlastně jít. Dostali se pěkný kus cesty od Konohy, když už se začalo smrákat. Sasumi naznačila muži, že by se mohli někde utábořit pomalu, a sama se mrkla do mapy, kde by mohlo být něco dobrého. Našla jedno místo, kde to vypadalo jako příhodné pro utáboření, bylo ještě nějakou dobu od nich, ale podle všeho tam mohli dojít před půlnocí. Jen nevěděla, jestli Eren bude souhlasit jít potmě, a nebo se bude chtít utábořit dříve.*

"Sakra už se stmívá, to je otrava." Běž napřed já zatím chytu něco k jídlu a sejdeme se tam jak jsi ukazovala na mapě. *Dřív než stačila Sasumi něco říct tak ji Eren vrazil do ruky svou kasu a rozeběhl se do lesa. Chvíli běžel mezi stromy a poté se zastavil. Rozhlédl se v šeru po lese a poté uslyšel ptáky. Sice bylo šero ale ještě se dalo celkem solidně orientovat po lese.* "Tak jo dáme si nějaké ptactvo." *Pomyslel si a usmál se. Do pravé ruky si vzal dva shurikeny a do levé si vzal taky dva. Poté zavřel oči a vyčkával. Po chvíli znovu uslyšel ptačí zpěv. Eren se rychle otočil a hodil shurikeny jenž měl v pravé ruce. Usmál se. Rozešel se ke stromu ke kterému spadl jeho úlovek. Chytl ptáka za nohy zvedl ho ze země a vytáhl z něj své shurikeny.* "To není špatný úlovek ale pro nás dva to bude málo." *Ulovil ještě jednoho ptáka a povedlo se mu chytit ještě dva králíky. Sundal si ze zad svou wok pánev a dal do ní ptáky a omráčené králíky. Poté se vydal na místo setkání se Sasumi. Cestou sbíral, houby, našel i medvědí česnek, divoký tymián a mladý bambus. Co se týče toho bambusu tak si vzal jen výhonky a když přišel k místu setkání tak už byla notnou dobu tma. Položil pánev k Sasumi a řekl.* Dej pozor ať ty divocí králíci neutečou jsou totiž jen omráčený. Jen co to dořekl tak složil pečetě a ze země vyjely čtyři kamené kopí a utvořily dvě písmena X. (DOTON: DORYUUSOU) Poté vzal jednoho divokého králíka a zlomil mu vaz. Jeho nohy napíchl na dvě kopí a z hlavy mu vytékala krev. Poté vzal i druhého králíka a udělal sním to samé. Poté si vzal jednoho ptáka a začal z něj trhat peří a házet do ohně. Slušně poprosil Sasumi aby vytrhala peří z druhého ptáka. Když vtrhal peří tak ptáka položil do pánve stoupl si a šel stáhnout z kůže králíky. Nakonec králíkům odřízl hlavu. Vzal jejich kuži a šel sní ke své pánvi. Složil pečetě a ze země vyjeli dvě kamenné kopí Eren je vzal a zabodl je k ohništi. Poté na něj nabodl ptáky, které ještě před tím jemně okořenil. Poté si vzal od Sasumi svou kasu zpět. Roztáhl ji a dal do ní houby a ostatní věci které našel.* Jestli si dobře pamatuju tak máš Suiton viď. Opláchni mi pánev prosím. *Pokud Sasumi souhlasila tak na ni namířil svou pánev a počkal až ji opláchne. Poté vzal králičí kůži a vytřel sní pánev.* "Na vnitřní straně kůže vždy bývá dost podkožního tuku." *Pomyslel si na slova svého dědy. Poté vzal jednoho králíka a obral z něj maso, které nakrájel na kostičky, ty hodil do pánve. To samé udělal s druhým králíkem. Kosti s králika hodil do ohně. Poté otočil otočil ptáky aby se opekli ze všech stran. Poté nad ohništěm pomocí Doton: Doryuusou vytvořil kamenné kopí na které položil svou wok pánev. Poté se rozhlédl a našel pevný klacek, který svlékl s kůry a tím míchal maso. Mezi tím nakrájel houby a bambusové kořínky a hodil je k masu. Maso mezi tím pustilo trochu šťávu, přičemž přidal koření. Tímto způsobem osmažil jak maso tak houby a bambus. Ptáky kteří se mezi tím opékali sundal s kopí a nakrájel je, poté hodil jejich maso do pánve. Nakonec vše zamíchal. Poté našel dva klacky a sundal z nich kůru. Oba klacky rozřízl podélně a tak získal dvoje improvizované hůlky. Jedny dal Sasumi a popřál ji dobrou chuť.*

C mise

*Kaede měla další úkol, další misi, kterou bylo třeba splnit. Sic se jí moc nechtělo, a už vůbec ne samotné. Ale co měla dělat, Muzan a Hota byli na dlouhé misi mimo vesnici a Izumi byl nyní veden jako nukenin (mise, kde uteče je v procesu hraní). Sic zadání bylo snadné...četla si je, když si vyzvedla misi z centrály.* Doprovodit vysloužilého shinobiho do Ohnivého chrámu a následně jako misi nazpět donést důležitý svitek. * Co na tom mohlo být těžkého? Asi tak všechno...poslouchat kecy starého shinobiho o tom, jak jsou dnešní chuuninové neschopní? že za jejich časů by se s tou nocí a věžemi už dávno vypořádali? Kaede otráveně šla k domu toho shinobiho, kterého měla doprovodit. Sebou si nesla nyní všechno své vybavení, především deštník, který dlouho skladovala doma. Když zabouchala na dveře domu, kde pobýval stařeček, vyšel někdo, koho doopravdy nečekala. Její představa byl někdo o holi, kdo sotva chodil. Ale na místo toho vyšel muž, sic tak 6x tak starý jako byla Kaede, ale rozhodně to nebyl žádný křehký dědoušek. Nabušený děda si sám nesl velký vak s věcmi na rameni.* D-dobrý den, já jsem Kaede a mám za úkol vás doprovodit do Ohnivého chrámu. Jasný, tak jdeme prcku. *Pronesl děda a vydal se na cestu vesnicí. Kaede jen tiše šoupala nohama vedle něho. Když opustili brány vesnice, odvážila se optat.* Proč tu jsem? Vy byste se určitě postaral sám o sebe jakoby nic. *Děda si ji přeměřil pohledem.* Protože někdo potřeboval práci a já jsem kupodivu více důležitý, než jsem si myslel. Takže si to tady takhle tiše odbudeme a ty pak půjdeš domů. *Kaede zmlkla. Šli další hodinu a nic se nedělo. Nikdo na ně neútočil. Žádná bestie se neobjevovala. Žádní nukeninové, žádná zvířata...nic. Taková pohodová mise, až to Kaede nudilo.* Nemůžete alespoň něco povídat? *Znuděně se předklonila a spustila ruce, které jí visely jako dvě absolutně nepoužitelné cácory.* Co jako chceš slyšet? Proč jste důležitý? *Děda se zamyslel a přehodil si vak na druhou stranu, na druhé rameno.* Býval jsem strážcem Hokage, ale to je už dávno...takže tak. *Kaede znalecky pokývala hlavou.* Asi bych chtěla být taky někdy Hokage. "A ukázat Tatsuyovi, že nejsem žádná hračka..." *Děda se na ní otočil a pořádně si ji přejel pohledem.* Zastav... *Znalecky si ji změřil. Chytil jí za dlouhé vlasy. Prohlédl si i je, pak jí zvedl ofinu z obličeje. Chytil jí za ruku a zmáčkl v oblasti bicáku.* To se ti v životě nepodaří, leda bys měla nějaké speciální schopnosti, o kterých nikdo neví. *Kaede se nafoukla.* No jen počkejte fakt....ještě i vám ukážu! *O důvod navíc. Nafoukla se a dupala si to dál po cestě, která byla ještě tak trojnásobná.* Nebuď nafrněná...jsi moc hubená. Ruce máš slabé, i když taháš tuhle věc. *Cvrnkl jí do vějíře.* Přes vlasy nemáš jak vidět okolí, takže tebe snadno něco přepadne a pak uvidíš sama....že na to být Hokage potřebuješ mnohem víc, než ohnivou vůli. Potřebuješ být použitelná a to teď nejsi...jsi tu jako doprovod, ale kdyby na to došlo, já zachráním tebe spíš, než ty mě. Chápeš? Snaž se a možná za pár let dosáhneš svého...ale dokud nezesílíš, tak o tom silně pochybuji. Nynější Hokage je moc silný na to, abys ho ukecala k výměně na křesle. *Pokrčil rameny děda a dal jí prostě objektivní kritiku, kterou Kaede ale nechtěla slyšet. Zbylá cesta byla prostě tichá, tišší domácnost, než byla u nich doma. Nejhorší bylo za nimi...pro Kaede ale před nimi. Nespočet schodů, které vedly do ohnivého chrámu. Vystoupali až nahoru, kde na ně čekal jeden mnich. Vzal od Dědy vak a společně všichni vešli do útrob chrámu. Tím byla první Mise pro Kaede splněná.* Prosím, ubytujte se v jednom z pokojů, zítra vás pošleme zpátky s důležitým svitkem. Do té doby tu musíte zůstat, venku ej to nebezpečné. *Varoval mnich, Kaede jen zvedla obočí, doslova teď prošli celou cestu bez žádných potíží. Ale nemohla se tma s nikým hádat, musel aplnit přece přání zadavatelů práce. Šla tedy do svého pokoje, ale nechtěla tam jen tak být...rozhodla se zbytek času věnovat tréninku.*

Konec Mise

*Hodila si věci do pokoje, jen vzala svůj vějíř a šla na nádvoří dobře střeženého ohnivého chrámu, kde se před pár minutami dostala se svým doprovodem...Nedalo se svítit, doslova, byla tma že jo. Ale metaforicky řečeno tu prostě musela zůstat do druhého dne. Možná mniši ještě připravovali zásilku, kterou měla druhý den doručit do Konohy. Nádvoří osvěcovaly louče s ohněm. Kaede si zde dala malou rozcvičku. Oběhla si několikrát nádvoří, naskákala si na místě, aby rozpumpovala srdce. Samozřejmě měla vlasy v culíku, dokonce i ofinu si připíchla, aby Děda, tkerého doprovázela, náhodou něco nekomentoval, dkyby vylezl ze svého pelechu. Kaede se dala do svičení, jak jí to Takashi kdysi učil. Dát si sérii na rozehřátí. Sto kliků, sto dřepů, sto sklapovaček. Protáhnout se a celé znovu. Protahovala se za pomoci jogínských cviků, kdy zapojovala celé tělo. Každý sval. Následoval trénink, kdy si opřela o stěnu svůj vějíř a omotala si ruce obvazy, nejen aby si nedobila klouby, ale hlavně aby nezničila vějíř, který toho tedy vydržel víc než dost, ale neptořebovala ho totálně zničil. Dala se do útoků pěstmi, mířila na jedno jediné vyznačené místo na dřevěné konstrukci. Snažila se dávat co nejpřesnější a nejsilnější rány, které uměla. Dobrých patnáct minut mlátila do konstrukce, dokud nepřišel onen bývalý strážce Hokage.* Co tu nacvičuješ? *Kaede se zamračila.* Trénuju, nevidíte? Jestli je tohle plnohodnotný trénink, tak já jsem bestie. *Kaede se narovnala a dala si ruce v bok.* Tak trénujte se mnou a ukažte mi, jak má vypadat plnohodnotný trénink. *Muž pokrčil rameny a prostě si sundal část mnišského hábitu, který měl nyní na sobě. Pod ním měl bílé tílko a ovázané ruce od kloubů prstů po ramena. Párkrát ve vzduchu zahýbal rukama, aby je prokrvil.* Tak ukaž, co je v tobě. Nebudu tě šetřit a ty nešetři mě. *Pronesl, jakoby to byl jeho denní chleba, mlátit malý holky. Kaede neváhala a hned se dala do útoků pěstmi, Muž je odrážel, jakoby o nic nešlo. Kaede zatím nic al eneschytala. Její klouby se odrážely od vzduchu, sem tam od otevřených dlaní protivníka, který vytáčel její útoky odklonem do stran. Kaede už začínala být frustrovaná.* Uklidni se. *Kaede se zhluboka nadechla. Nyní přišel ten čas, aby se doopravdy soustředila. Muž zaútočil pěstí přímo před sebe a praštil ji do břicha. Neuhnula, jen zatnula svaly a úder jí jen o pár centimetrů posunul dozadu. Kaede si těžce odkašlala a zaútočila nazpět kopem nohou z otočky. Pak pěstí. Muž se vyhnul a zaútočil na ní pěstí, Kaede se vyhla a dala mu loktem do podpaží.* Dobře! Jen tak dál! *Kaede hledala skulinky v jeho obraně, jejich údery létaly vzduchem, jakoby po sobě házeli kamínky. Až na to, že s každým dalším úderem, který Kaede schytala, se jí tvořila podlitina, jemu? Nic..byl mnohem silnější, a ona moc dobře věděla, že on do toho nedává všechno, jinak by jí už zlámal všechny kosti. Kaede se snažila vyhýbat, ale muž jí věnoval další a další údery. Kaede se snažila je vykrývat rozevřenými dlaněmi. I tak jí každý úder posouval o kus dozadu. Byly silné, opravdu, už cítila, jak jí vše bolí, že každý sval v těle pracoval na tom, aby udržela rovnováhu a nenechala se shodit dalším úderem.* Soustřeď se na ty údery, padají ti ruce. *Muž napsavil Kaede postavení rukou a pobídl ji pohybem prstů k dalším útokům. Kaede se na to vrhla, využila posledních sil, zakousla se do rtů a prostě do toho šla, i když jí pot tekl po čele a štípal jí do očí, I když jí kolena pomalu vypovídala službu. Prostě se snažila do toho dát co nejvíce. Další a další úder, rány, které se bořily do dlaní muže proti ní.* Zpevni zápěstí! *zpevnila, al euž více nemohla.* Nevzdávej to, jde ti o život. S touhle nikdy nebudeš nic, ani Jounin, natož hokage Kaede! *Zamračila se.* Ticho! *Rozmáchla se a uštědřila muži ránu kopem, holení do boku, což muž nečekal. Zasekl se nohou, aby ránu ustál bez dalšího posunu do strany.* Výborně! Další! *Kaede se pořádně rozmáchla a dala mu pěstí do ramene pravou rukou, pak levou. Vykopla nohou směrem k jeho bradě, vykryl do dlaní, dopadla na zem a opět zaútočila pěstí. Ne nadobro se říkalo, že když už nemůžeš, můžeš dvakrát tolik. Kaede v sobě našla nějaký divný mód vzteku, kdy se její tělo samo nadopovalo adrenalinem a útočilo více, než bylo schopné. Cítila bolest svalů, kloubů, ale stále nepřestávala. Dobrých několik hodin tam do sebe mlátili. Na jejím těle snad bylo jediné místo bez modřin, obličej. Když jejich trénink skončil, ležela Kaede na zemi a muž se opíral ležérně o jednu z loučových lamp a oblékal si u toho mnišský svršek.* čekal jsem to horší. Teď jdi spát, ztra ráno půjdeš zpátky domů, tak ať má tělo čas na regeneraci. Hai. *Muž se odstrčil od lampy.* Klidně se tu někdy zastav, pomůžu ti s tréninkem, ať dosáhneš svého cíle. Vůli na to máš. *Odešel...Kaede sebrala vějíř a vydala se do svého pokoje.*

870 slov
Konec Tréninku

Trénink atributu - Rychlost

*Kaede se odebrala zase na cestu mimo vesnici, už to bylo snad i pár měsíců od informace o smrti Danteho. Dokonce i po té, co se setkala s Tatsuyou a...no. Byla v podstatě mrtvá zevnitř. Jediné, co jí zvedalo náladu bylo koukání na rudé brýle od Ayata, ale i to nebylo dost. Všechno jí přišlo tak...povrchní a nudné. Reálně by se ani neradovala z toho, kdyby vyšlo slunce, jen by zatáhla záclony. Šouravým krokem došla z Konohy do ohnivého chrámu, kde zabouchala na bránu. Otevřel jí nikdo jiný, než její starý známý, jehož neznala ani jménem, ale z nějakého důvodu mu bezmezně věřila. Nechal jí vejít dovnitř.* Co chceš dneska? Trénovat...zase. *Pronesla tiše a odložila si své věci hned u brány.* Tak to si zase seber a dej si to do pokoje, kde jsi minule spala, je prázdný...pokud chceš něčeho docílit, budeš tady muset zůstat alespoň dva dny. Teď si odpočineš, pak trénink a pak regenerace. *Kaede jen pokrčila rameny a udělala, jak říkal. Dnes odpočinek. Ležela na posteli a koukala na svůj odraz v rudých sklech. Přemýšlela nad tím, jak se dostat do Kirigakure, neměla šanci cokoliv zjistit, když byla na chuuninských, a hlavně ayata neznala, jak by mu asi tak mohla pomoct že? Odložila brýle stranou, když se ozval gong svolávající mnichy na večeři. Kaede obdržela mnišský hábit, který si tedy ze slušnosti oblékla. Pojedla s nimi a šla hned spát. Brzy ráno byla probuzena mužem.* Vstávej...jdeme na to. *Kaede rozespale vylezla z postele, oblékla se a šla s ním ven.* Výdrž... *Odpověděla na jeho tázavý pohled. Trénink byl jasný.* Tak si vyhupsni támhle. *Ukázal na takovou konstrukci na kterou se házely koberce a vymlacoval z nich prach - hrazdu. Kaede se za to zavěsila.* A teď vydrž co nejdéle. *Kaede vytřeštila oči, muž dal loket prudce za sebe a dal jí ránu do břicha, že okamžitě sletěla na zem a málem se poblila.* Co to do píči bylo?! Dáma nenadává! Zvedej se. Musíš se naučit vydržet co nejvíce a tohle ti pomůže. jednou mi poděkuješ Kaede. *Zavěsila se, zatnula břicho.* Jak-cho...znát-cho-te, m-cho-oje....jmé-cho-no *Vždy vyhrkla bolestí v půlce slova, když schytala ránu do břicha, i přes zatnuté svaly to bylo nepříjemné, bolestivé...každá rána s ní zacloumala.* však jsi mi ho řekla, když jsi mě sem vedla...zapomínáš. Moje jméno je Maito Chi. abys věděla, jak mě oslovit. Sensei nemám moc rád. *Dal jí další ránu do břicha. Kaede přehmátla na hrazdě ve snaze se nepustit. Další rána, další bolest, chlupy na celém těle se jí postavily a záda zaplavil studený pot. Dělalo se jí malátno.* Hecni to holka! *Probrala jí jeho slova a další rána. Plivla před sebe sliny, otřela si pusu o rukávy a stále visela. Další a další rána, další a další přemlouvání sama sebe, aby se nepustila. Dobrou hodinu tam do ní mlátil, Kaede vypadala jako boxovací pytel, když s ní skončil.* Skoč dolu, hned do prkna. *Tentokrát i on provedl cvik, který jí zadal. Kaede měla však zesláblé ruce.* Nemůžu... Nebreč, mákni! *Zvedl se Maito ze země a nohou jí přitlačil zadek do správné polohy.* Život není snadný, to víš, stejně tak trénink stojí úsilí a nervy. Tak neremcej. *Držela pusu. do loktů se jí zarývala nerovná zem a tvořila malé ranky. Nemohla, odpočítávala vteřiny, ale namísto "konec" o kterém snila, slyšela jen.* Ještě chvíli, to dáš, makej Kaede, to vydržíš...motivuj se! Krev? to nevadí, tak si jednu ruku uvolni a bud na jedné. To dáš! Posledních pár minut! *Kecal, těch pár minut bylo deset. Umírala. S povelem k uvolnění se zhroutila na zemi a pod lokty měla malé kalůžky krve. Maito jí čapnul za pas a zvedl an nohy.* seš snad nějaká bačkora? ne.... Tak dělej, bojuj.  *Ve vzduchu zasvičtěly jeho ruce, těsně vedle jejího obličeje. Jen tak tak stačila uhnout. Probralo jí to z mikrospánku. dala ruce před obličej a další útok vykryla svou dlaní. Zaútočila pěstí. Pot jí tekl všude, kde mohl. Zaútočila znovu, Maito ustupoval dozadu, nutil ji k pohybu, stále se hýbal, aby Kaede byla nucená chodit za ním a s údery pokračovat. Musela si plánovat dýchání, aby to vůbec zvládla. Další úder a další, všechny její údery viděly buďto vzduch nebo dlaň Maita, za to ty jeho se střetávaly s jejím tělem více, než by si přála.* Mít kunai v ruce, je z tebe cedník holka. *Pobízel jí k lepšímu výkonu, ale Kaede byla KO. A to ani nebylo poledne.* Dokud mě netrefíš, nebudeš moct jít na snídani. *Vyhladovělá Kaede na tohle slyšela jako pes na písknutí. Zamračila se.* Co že?! *Dala do toho všechno. Následujících několik minut se snažila prodrat přes jeho obranu. Udělal anáznak útoku jednou rukou, ale druhou jej při tom plácla do stehna.* S výbušným lístkem byste už neměl nohu. *Narovnala se. Těžce oddychovala, byla hotová. Maito jí poplácal po rameni.* Tak pojď jíst...odpoledne zabereme na tvé síle, tvoje údery bolí jako od malého děcka. *Zasmál se.*

Cca 890 slov
Konec Tréninku