Sídlo Tsuchikage

*Taka Rasizu se vrací od rady starších. Na sobě má černý plášť, který sahá až na zem s bílím límcem. Na zádech má napsáno první. Sám už dlouho přemýšlel nad touhle myšlenkou, ale neučinil kroky dřív a tak si to teď rada starších bude připisovat ke svým výsledkům.* Důchodci. Teď s tím bude jen zbytečná práce navíc. *řekne si, když se zastaví před svojí pracovnou. Po chvíli otevře dveře a vstoupí. Zavře je za sebou a sedne si ke stolu. Jeho pracovna není moc velká. 4x5 metrů a za zády dvě dvoukřídlá okna.  U stěn jsou skříně se svitky a knihami jinými věcmi. Celá místnost vypadá, jako by byla udělaná do skály technikou, kdy se všech šest ploch vyhladilo pomocí dotonu a vytvořili tak kvádrovou místnost. Pravda je, že se jedná jen o dobře odvedenou práci dělníků. Každý ale, kdo dělal na této místnosti a celkově na budově byl zajištěn, aby se z něj nemohli dostat informace o plánech. Po chvíli se ozve klepání na dveře.* Jdu dovnitř. *ozve se za nimi a otevřou se. Vstoupí žena, která nese štos papíru a dveře zase za sebou zavře. Položí papíry na stul a Taka si jen povzdechne.* Už zase? *zeptá se jí.* Je to také vaše práce, Taka-sama. *odpoví žena. Taka si tu hromadu prohlédne.* Neříkal jsem ti už, Kifune, aby si nosila jiné oblečení? *zeptá se jí, zatímco listuje papíry.* Říkal, a co? *odsekne.* No nic. *zarazí se u odpovědi a dál už to neřeší. "Je to otrava, ale nikdo schopnější nebyl." proletí mu hlavou.* Tsss. *ozve se žena. Čte až moc obře v jeho grimasách a tak se může zdát, jako by mu četla myšlenky. Jakmile se projde všechny papíry, posune je stranou. Z pláště vytáhne svitek a podá jí ho.* Co to je? *zeptá se a chce ho rozevřít.* Tady ne. *zastaví jí Taka.* Chci, aby si ty, jejichž jména jsou v tom svitku, poslala do výslechové komnaty 1. *poví a podívá se na ní vážně.* Do... jedničky? Ta je ... *poví trochu vylekaně.* Ano já vím. Máš na to hodinu. Všichni by měli být ve vesnici. *poví a nechá jí odejít. Povzdechne si a otočí se na židli tak, aby viděl z okna. Jeho okno je nastavené tak, aby z něj viděl na celou vesnici. Záda budovy kryjí skály. Velmi strmé a nebezpečné, takže je to vhodné místo na ochranu. I když vypadají, že hlídané nejsou, tak jsou střeženy stejně pečlivě, jako jiná brány ve vesnici.* Teď bude chvíle času. *řekne si s úsměvem a z pláště vytáhne dýmku, kterou napěchuje tabákem a zapálí. Tohle je chvíle, kterou má na své práci opravu rád. Kouření dýmku a popíjení saké, které má ve skřínce stolu tak, aby to Kifune nenašla. Nastavený limit se pomalu blíží ke svému vrcholu a tak udusá dýmku a uklidí saké. Z celé lahve vypil pouze dva panáky. Má ho rád, ale nikdy nepije tolik, aby to zastřelo jeho uvažování. Postaví se vyrazí z místnosti. Ihned se k němu připojí dva ANBU, kteří ho doprovází. Sestoupí do nejhlubší části podzemí, kde se nachází výslechová místnost 1 a vstoupí do ní. Tam už čeká třicet lidí plus Kifune. Jeho doprovod se posadí na vyznačená místa v kruhové místnosti a čekají na povel.* Uzavřít. *rozkáže jim Taka a oba chytnou pečeť. Dveře se uzavřou a odhluční. Stejně tak i zbytek  místnosti. I kdyby někdo stál za dveřmi, neuslyší nic.* Dobrá. Proč jste tady? *začne řečnickou otázkou.* Všem vám byla vybrána stejná mise úrovně S. Její tajení je stupně 1, tedy přísně tajné. Rozdělil jsem vás do dvou člených týmu podle schopností. Během následujících 2 dnů v různých intervalech opustíte vesnici a vydáte se do světa, nalézt ty, kterým říkáme Bijuu. Nepouštějte se s ním ale do boje. Potřebujeme jeho lokaci. Pak bude vyslán speciální tým kvůli jeho zapečetění. Čím dříve ho naleznete tím lépe. Dejte si ale pozor na ostatní země a jejich vesnice. Pokud možno se ke skrytým vesnicím ani nepřibližujte. V takové blízkosti stejně nebudou. Až se dozvíte svoje páry, dostanete i čas, kdy máte opustit vesnici. Zbývající čas využijte na přípravu. *poví a pak společně s Kifune prochází mezi jednotlivci. Kifune je dává do páru a dává jim čas, zatímco Taka na ně umistujě pečeť Shito Nazo, kdy se jim na jazyku objeví tato pečeť. Nemá ovšem takové zásoby chakry, aby to kompletně pokryl jen svojí základní chakrou. Uvolnil tak nejdřív druhý stupeň prokleté pečetě a použil veškerou chakru z ní. Pak teprve přešel na svoji základní chakru. aby umístil pečeť na všechny tady, potřeboval 210 bodů chakry. Taky tu není nikdo, kdo by o jeho juince nevěděl. Na Kifune pečeť dávat nemusel. Ona je jediná ve vesnici, které opravdu věří, i když má ty svoje nálady. O jeho dvojici ANBU nemluvě. Jakmile je vše hotovo, postaví se před všechny a ještě se na ně podívá.* Nechci smrt nikoho z vás, proto buďte opatrní a přeji vám hodně štěstí. *poví a jak kolem něj prochází pak pryč, na každého z nich se podívá a řekne mu jeho jménem. To je jeho nejsilnější schopnost. Znát jména všech, kdo pod ním vykonávají svoji službu. Jakmile jsou všichni pryč, obrátí se na Kifune.* Je potřeba najít vhodného hostitele. *řekne jí a se svojí dvojí ANBU odejde. Kifune se za ním dívá a přemýšlí. Nakonec také zmizí.*

*Dnešní den byl poměrně úspěšný, protože zvládla úspěšně první test. Nebylo to tak těžké, jak si u ní doma ve vesnici všichni naivně mysleli. Teď však před vyhlášením další části zkoušek měla volno a nikdo si jí konečně nevšímal. Z rodiny ty dva truhlíky stejně nikde neviděla ale i tak si uměla představit, že bez ní stejně jen někde právě dělají potíže.* “Doufám, že vás za to nevyloučí od CHZ a že nám nezhoršíte vztahy mezi vesnicemi.” *Vyslala Temi opodstatněnou prosbu v myšlenkách k oběma bratrům. Tak či tak s tím teď stejně už nic neudělá když ani neví kde se právě nachází. Naštěstí po chvíli našla Temi restauraci, kde si nechala sebou připravit trochu jídla a pak s krabičkou zamířila znovu do ulic. Temi trochu přitahovala pozornost a ne jen tím jak vypadala. Měla totiž na sobě krátkou černou sukni s rozparkem na levé straně a na nožkách silikonky se čtverečky. Na nožkách pak pevné botky s vyšší podrážkou. Přiléhavé tričko bez rukávu ale přesto rukávky měla! Jen je měla zvlášť natažené na obou rukou. Vlasy stažené do dvou culíčků nahoru a na zádech nerozlučné pouzdro s tanto. No zdálo se, že se ztratila a neví kudy dál. Na chvilku se zastavila u jednoho pouličního sloupu a hledala pohledem někoho, kdo by jí snad stál za oslovení.*

*Tu čelenku Kumo nosí Temari kolem krku. Když si všimne že k ní jde dívka se zlatými vlasy, tak se jí pokusí zařadit. Věk, barva, oblečení, během chvilky má jasno ohledně toho, že ta neznámá určitě taky byla s ní na zkouškách. Když se po chvilce jejich pohledy vzájemně střetnou, tak je poznat že Temari má podivně smutné oči a k nim po chvilce přidá váhavý úsměv který celkový dojem smutku ale stejně nedokáže zakrýt.* Ahoj. *odpoví jí na pozdrav a pak si vyslechne co má neznámá na srdíčku. Po chvilce na souhlas přikývne.* Ano, byly jsme tam obě. A hádám, že obě úspěšně? *Samozřejmě tím naráží na Kami, protože jí nezná a tak nemůže vědět zda taky uspěla jako ona.* Ty… vyznáš se tu? Já bych totiž něco potřebovala najít… *Po krátké odmlce pak dodá i co.* ...hřbitovy. *Docela divná prosba, ale zdá se že to Temi myslí zcela vážně. Ona celá temari působí vážně a jako že legrace do jejího života nepatří vůbec.*

To je skvělá náhoda. *Pronese upřímně Temari a očividně se jí uleví, že už nemusí shánět někoho dalšího. A po malé chvilce na Temi docela nečekaně se nesměle zeptá.* A můžu tě poprosit, zda by jsi mě tam doprovodila? *Když se jí pak Kami představí tak po krátkém zaváhání se nakonec rozhodne jí sdělit své jméno.* Já jsem Temari a jsem tu s… *Zamyslí se, jak ty dva bratry co nejlépe zařadit. Nakonec si vzpomene na jeden předchozí dotaz co se jí stal s cizími lidmi a rozhodne se odpovědět podle něho.* ...dá se říct, že tu jsem se dvěma bratry. To je asi nejpřesnější. *Poslední větu říká nahlas spíš sobě, než Kami. Pak se na zlatovlásku zamyšleně podívá.* Víš, že spolu dost možná budeme soupeřit? Řekni, jaký z toho máš pocit? *A po chvilce se rozhodne to ještě trošku více upřesnit.* Budeš muset tvrdě stát proti cizím lidem, nebo přátelům či rodině… *Zvědavě se na ní podívá, nejspíš se pokud Kami souhlasí s doprovodem vydají obě směrem ke hřbitovům.*

I já tebe ráda poznávám… *Oplatí Kami její zdvořilost a snaží se zapamatovat si cestu i všechny důležité body během ní, které by se jí mohli ještě během zdejšího pobytu zde hodit. Kami se zdá být upovídaná, takže po malé chvilce naváže na předchozí téma. Temari přemýšlí, co jí má odpovědět.* Ano, ti dva hlupáci se také zúčastní, ale jsou s nimi jen problémy. Většina lidí okolo nich je odsoudí dřív, než je poznají a pochopí proč se chovají tak jak se chovají. *Oslovení - hlupáci - ale vysloví až skoro mile, ne jak by se dalo očekávat naštvaně. Takže jde snadno poznat, že je má ráda. natočí během chůze hlavu ke Kami.* Neměli jsme lehký život, všem nám ho poznamenala smrt víš? *Načež si vyslechne do konce jak jí vysvětluje Kami svůj pohled na zkoušky. I k tomu se Temi po chvilce vyjádří.* Já ti rozumím i nerozumím. Víš díky mým smutným očím nemám zrovna moc přátel, lidé ať už mají jakýkoliv důvod se drží raději stranou. Ale ty vypadáš jako milá dívka, určitě bys měla mít spousty kamarádek přinejmenším. *Svá slova myslí upřímně a vážně se zdá, že enrozumí proč Kami nemá přátelé. Ale na slova o síle přikývne.* Taky chci, ne já musím zkoušku složit. Chci se stát nejsilnější kunoichi na světě, mít sílu ochránit svou rodinu i vesnici. Moci se volně rozhodovat…*Zarazí se, nějak moc se rozpovídala.* Gomene, otravuji tě a to mě ani neznáš. Musím tě zajisté nudit...

*Při slovech o sourozencích se Temari zatváří ještě víc smutně, svěsí na chvíli hlavičku ještě víc.* Měla jsem ale teď mám adoptované… *Řekne hodně tiše, ale i tak jejím slovům určitě v pohodě rozumí. Temari se dívá před sebe a kráčí dál k svému cíli. Když pak přijde ta zvláštní otázka, zda někoho zabila tak temari přeci jen na kami dlouze pohlédne. Její pohled je zkoumavý a jako by jí odhadoval.* O tom s tebou nemohu mluvit, gomene Kami. *To je hodně neurčitá odpověď ale zase kdyby nezabila tak proč by neřekla jednoduše ne, že? A po chvíli pokračuje.* Ty se bojíš, že o ně přijdeš protože jsi z jedné té vesnice kde studenti bojují proti sobě, že? *Pokusí se uhodnout důvod jejího strachu. Když jí Kami řekne na závěr, že je to v pohodě tak se na ní překvapeně podívá.* Tobě vážně nevadím? To je od tebe hezké, pokud přijdeš někdy do Kumo tak se za mnou zastav. *načež sáhne do kapsy a ze zápisníčku vytrhne Temi jeden prázdný list na který napíše adresu a tu Kami podá.* Na, ale nemysli si že tě budu šetřit pokud budeš můj soupeř na zkouškách. *Řekne jí Temari naprosto vážným hlasem.*

*Když jí potvrdí to, co slyšela jen z doslechu tak smutně pokývá Temi hlavičkou.* Je to drsné, ale i když u nás takové zkoušky nemají být tak… *Trochu se odmlčí a podívá se smutnýma očima do očí kami.* ...vím přesně jak ses musela cítit. *Ona to říká, jako kdyby to zažila! Nebo snad něco podobného? Když však Kami zmíní, že je pořád smutná tak se podívá někam jinam mimo cestu.* Tenhle smutný úsměv a ty oči mám od té doby co jsem přišla o všechny kromě mamky. *Pomalu se přiblíží ke hřbitovu, už je zdálky vidět a tak se Temari otočí na Kami.* Už tu asi budeme. Je mi líto, že ti mé oči vadí ale myslím že bude ještě dlouho trvat pokud vůbec dokážu být stejná jako kdysi. Ale spíš si myslím, že už stejná nikdy nebudu…*Když pak Kami řekne, že má jen kamarády tak na ní Temi překvapeně koukne.* Panečku to bych do tebe neřekla. Předpokládám, že jsou hezcí. To já mám jednoho ráda...nejspíš...sama nevím….*Přemýšlí chvíli o tom a pak jí taky svěří.* Víš, je těžké se v těch pocitech vyznat. Třeba to zjistíme až budeme starší, určitě si o tom ale ještě popovídáme, ano? Kluci mi totiž zní jako bezva téma. Jinak zájmy…? Já vlastně moc času nemám, starám se o všechno doma a hodně cvičím ale čtení může být nejspíš dobrá zábava. *Když pak přijde na závěr řeč na zkoušky, tak jen souhlasně kývne.* Pokud budeš mým soupeřem, tak mi bude ctí s tebou bojovat. *Pak se podívá ke hřbitovu a mírně zaváhá.* Už mě nemusíš dál následovat, víš? Nechci tě příliš zneužívat… *No spíš to zní jako by tam chtěla dělat něco nekalého. Třeba vyhrabat nějakého toho kostlivce a strčit ho někomu ze žertu do skříně.*

*Když pomine to drsné téma a Kami řekne vše, co chtěla tak Temi jen nesouhlasně zavrtí hlavičkou.* Nemusí tě to mrzet, prostě musím jít dál a naučit se s tím žít. *To že je její způsob jak se s tím smířit ten, že přetváří bolest na sílu už Kami vědět nemusí. Nakonec jako kdyby jí teprve nyní došlo co Kami předtím řekla, trochu trhne hlavičkou až jí neposedný pramen vlasů spadne do oka a podívá se na ní překvapeně.* Neřekla si před chvílí, že to bude téma na dlouhou dobu? *Trochu teď Temi zrozpačití, což je u ní neobvyklé.* Nechceš mi snad říct, že chceš testovat všechny ty tvé kamarády aby jsi mi měla co říkat? T-to vážně kvůli mě nemusíš! *Spíš se zdá, že Temari děsí že by něco podobného mohla chtít i Kami od ní, aby měly později o čem mluvit. Nakonec trochu váhavě popojde k hřbitovu.* Tak dobře, pojď se mnou ale cokoliv uvidíš tak mi slib, že se tomu nebudeš smát. Prostě to vezmeš vážně a nebudeš o tom s nikým mluvit! *Pozorně sleduje výraz Kami, zda bude souhlasit a pokud ano tak jí tedy nechá jít společně s ní. Z počátku jde rovnou za nosem, ale rozhlíží se, jako by Temari hledala něco určitého.*

*Temari na slova nové kamarádky o tom, že to bude jen horší nijak nereaguje. Je v myšlenkách někde jinde, pořád hledá něco konkrétního a ne a ne to najít. Po delší chvíli nakonec dojdou obě k jednomu opačnému konci kde je nějaký okrasný keř s lavičkou a kousek od něho je památníček. Taková ta stříška na fotky a vzpomínky, kde si každý může zapálit svou vlastní svíčku. Jenže tenhle se zdá být opuštěný a starý. Temari zamíří přímo k němu a pak uklidí nepořádek v něm. vyndá z pouzdra na nožce zmačkanou fotografií tří malých vysmátých culíkatých černovlasých hlaviček a pomocí špendlíků jí připevní dovnitř. Všechny malé holčičky si jsou nesmírně podobné a smějí se od ucha k uchu. Temari pak vyndá ze své krabičky s jídlem pár masových kuliček, které vloží dovnitř jako obětinu mrtvým. Pak vytasí pomalu tanto a zapíchne jej před stříšku. Poklekne na jedno koleno a o rukojeť se opře oběma rukama. Zavře oči a věnuje zemřelým sestřičkám dlouhou vzpomínku.* “Tak jsem tady. Daly jsme si kdysi slib, že si zde společně dáme na našich zkouškách to nejlepší naše oblíbené jídlo. Ani nevíte jak moc mi chybíte, obě dvě. Ale vím, že byste si přály abych šla dál, za nás za všechny a přesně to splním. Dívejte se mýma očima, protože vás nechci zklamat.” *Ze zavřených očí Temari utečou dvě osamělé slzičky. Pak vstane, otře si tvář a obrátí se ke Kami.* Dáš si se mnou? *Zeptá se jí a posadí se na lavičku, pokud se taky posadí nebo přijde Kami blíž, tak jí nabídne masové kuličky. Je to mix různých mas i chutí, některé pálí a jiné ne. pak si sama mlčky jednu vezme a mlčky jí převaluje v ústech.*

*Když poslouchá slova Kami, tak jí potěší ohledně toho, že si snad najde kami v ní kamarádku. Pozoruje jak jí kuličku a sama jí nabídne další a po kami si vezme i ona. * Víš, některé jsou pálivé a jiné chutnají nasládle díky omáčce. Ale nikdy dopředu nevíš co se stane, když si kousneš. *Otočí svůj pohled na Kami.* Víš, kdysi byla zábava čekat zda se někdo další zatváří kysele, začne se sápat po sklenici vody nebo naopak svůj kousek sní tak rychle jako by šlo o něco úžasně dobrého. *Spokojeně jí dál, Temari má ostrá a pikantní jídla ráda takže i když si vybere nevědomky další kuličku okořeněnou zeleným pepřem tak jí to nijak nevadí. Klidně si na ní pochutnává. Pak si všimne, jak Kami sáhne po jedné která vypadá trochu červeně.* Dej si pozor Kami, některé hodně pálí. *Varuje jí dobrácky a pak trochu napjatě sleduje, jak se asi kami při kousnutí zatváří. Neví totiž zda má ráda i pálivé, nebo ne.*

*Pozorně sleduje, zda se Kami nesnaží přetvařovat po svých hrdinských slovech ale zdá se, že buď říkala pravda a nebo ta kulička nebyla zase až tolik pálivá. Však pokud Kami bude jíst dál, tak se ještě ukáže jak moc jí pálivé jídlo bude vadit. Temari hádá, že těch pálivých tam bude asi stejně jako sladkých a jiných. Když se pak kami zeptá, co kamarádky dělají tak se Temari trošku zamyslí.* E-to… *Vzpomíná jak to vypadalo u nich ve třídě mezi kamarádkami.* ...no u nás ve třídě se holky vždy scukli na jedno místo, takže to děláme asi dobře. *Vážně si to sama sobě odkývá, že to jako že sedí a pak pokračuje.* No a pak se většinou bavily o klucích. Komu se jaký líbí, zda jí podpoří s milostným dopisem či zda se konečně odváží svého kluka překvapit na chodbě a dát mu pusu. *Temari si prohlédne výraz Kami, jak se na to tváří a pak podezíravě dodá.* Ale to bys mi snad měla povědět ty, jaké to je dostat pusu když máš samé přátelé mezi kluky ne? *Tohle rýpnutí jí dost baví, schválně si počká na její odpověď než řekne něco o sobě.*

*Když Kami zrudne tak si chvíli není jistá zda je to jídlem, nebo tím co jí řekla. Sáhne ale do pouzdra na nožce, kde má malou lahvičku s pitím. Takovou nouzovku a podá jí Kami.* Na napij se, je to limonáda. *Temari si myslí, že je to na ní nejspíš přeci jen pálivé.* To víš, některé kousky jsou fakt něco… *Schválně, zda jí na to kami něco řekne. Celkem je na reakci nové kamarádky zvědavá. Když však položí svou další otázku tak Temari zavrtí hlavou, že ne.* Ne, pusu jsem od nikoho nedostala ale je zábava dát jí někomu jinému. *Koukne raději znovu k památníčku jako by zde hledala vnitřní sílu, pak promluví dál.* Byl to můj nevlastní bratr Michi, mám ho docela ráda víš? *Přizná se po chvilce a ani se Kami nemusela ptát.* Dostal pusu pěkně na tvář a byl rudý jako rajčátko! *Najednou se Temari dá do tichého smíchu, příjemně se poslouchá.* A co ty? Plánuješ někomu pusu dát? To jak se drsňák změní na rajčátko je pohled k nezaplacení vážně… *Raději se pustí do dalšího masíčka.*

*Pouze váhavě na konstatování, že ho má asi hodně ráda přikývne.* Víš, myslím že na to abych se v sobě vyznala mám ještě hodně času. Jsme přeci jen pořád malé co se tohohle tématu týče i když… *Pak podivně zřiví rty do úsměvu.* Proč si to i přesto pořádně neužít, že? Alespoň prozatím z toho můžu mít zábavu, než to začne být jen vážné a nudné téma pro dospěláky! *Načež na samý konec pozoruje spokojeně Kami i její reakci.* Víš, rozhodně je to velká zábava. Snad až se příště potkáme, tak mi povíš koho jsi políbila ty, ano? *Pomalu vstane až jí Kami samozřejmě odpoví a taky se vypovídá, protože už mezitím všechno společně snědly a čas značně pokročil.* Víš, já už dnes musím jít. Budu ještě večer trénovat, ale ráda jsem tě poznala Kami. Tak brzy na viděnou ano? *Vyhodí prázdný kelímek do koše a pak kami zamává na rozloučenou a zamíří pomalu pryč.*

*Je tomu už několik týdnů, co vyslal svoje jednotky Anbu hledat Bijuu. Z všemožných míst mu zatím chodili informace o tom, že nic nenašli. Během jednoho klidného odpoledne ale přišla zapečetěna a zašifrovaná zpráva.* Kifune! *vykřikl Tsuchikage. Během několika vteřin doběhla jeho asistentka do kanceláře. Než stihla něco říct, hodil po ní svitek.* Dešifrovat! Pohyb! *trochu neohrabaně chytne svitek a zmizí s ním. Normálně chodí tyto zprávy na dešifrovací oddělení, ale o téhle události ví jen 4 lidé ve vesnici a dalších 30, kteří právě hledají Bijuu. Proto ho bude dešifrovat sama. Taká Rasizu se zatím pouští do výběru vhodného kandidáta. Kifune jich pár našla po vesnici a on sám objevil zajímavého člověka na ChZ. Proto ho nechal sledovat. Chvíli kouká do papíru, než se nakonec rozhodne. Pokyne hlavou a objeví se před jim člen Anbu.* Přiveď mi Noctise Clivea. *poví. Anbu přikývne a zmizí. Tsuchikage si teď zapálí dýmku a chvíli kouká z okna, než se vrátí Kifune s dešifrovanou zprávou. Tsuchikage se pustí do čtení. "Tsuchikage - sama. Objevili jsme pozici jednoho z Bijuu v zemi větrů. Zde jsou souřadnice. Držíme pozici v dostatečné vzdálenosti." přečte si dopis.* Mapu. *Kifune mu podá mapu a zjišťuje si pozici.* Hm to by šlo. Je to na druhé straně země. Nemuseli by zaznamenat boj, ale musíme pohnout. *poví k ní a vše sroluje. Už jen čeká na Noctise.*

Noctis Clive: *Noctis si zrovna vyřizoval účty s jedním klukem, který je Geninem. Odvážil se Noctise obvinit že by zkouškami projít neměl, že není ani zdaleka tak silný jak vypadal ale že prošel jen díky tomu že Noctisův soupeř (Natsu) byl pouze slabá sračka. To je důvod proč kluk leží na zemi a Noctis do něj kope, poté co ho dostal k zemi. Noctis je oblečený v odkaza nemá u sebe dokonce ani žádnou svou zbraň, Ninja čelenka ta u něj také není. Zrovna chce tomu blbečkovi dát další ránu když v tom se vedle něj zjeví jeden z členů jednotek Anbu a zastaví jeho ruku. Noctis se na něj překvapeně podívá ale strach nemá, spíše ho překvapuje že se o něj vůbec zajímá. * Co chceš?

Dodatek: Není tomu několik týdnů ale víc jak půl roku (minimálně).

*Anbu shlíží na Noctise a pak koukne na kluka, který tam leží před Noctisem a vypadá docela na sračky.* Půjdeš s námi. *poví ten co ho zadrží. Vstane a Noctise popostrčí mezi sebe a své společníky. Jsou tam celkové tři Anbu a udržují formaci trojúhelníku. Noctis je mezi nimi a takhle vyrazí zpět k Tsuchikageho kanceláří. Tam zaklepe a vstoupí na vyzvání. Nebo tam spíš postrčí Noctise a všichni tři zase zmizí, jakmile se za ním zavřou dveře.* Mladý Noctis. Jak se cítíš po zkouškách? *zeptá se ho a ukáže mu na židli na druhé straně stolu. Kifune stojí za ním a dívá se na Noctise. "Takže tohohle si zvolil, jo? Snad to bude dobré." proletí jí hlavou.* Chtěl bych sice tebou o něčem promluvit a něco ti nabídnout. Nebo spíše, bude to takový výměný obchod. Ať to vezmeš jak chceš, ty na tom dost vyděláš. Viděl jsem tě na ChZ a máš potenciál. Teď záleží, jestli máš i silnou vůli a výdrž. To co ti nabídnu je dost nebezpečné a pokud to nezvladneš může tě to i zabít. *poví a dívá se na něj. Chvíli čeká, aby to mohl vstřebat.* Jaká je tedy tvá odpověď? *zeptá se ho nakonec.*

Noctis Clive: *Nelíbí se mu že s nimi musí ale předpokládá že nemá moc možností a tak nehodlá odporovat, strach ze smrti nemá ale na druhou stranu ví že tohle je ten moment kdy nemá cenu odporovat. Kráčí společně s nimi k sídlu Tsuchikage, kde se nakonec ocitnou v jeho kanceláři. Otázka ze strany Tsuchikageho ho zaskočí, nejde mu do hlavy proč by ho zajímalo jak se cítí. * Jak se cítím? Asi jako každý jiný den, jen jeden z dalších dnů kdy jsem někomu rozbil hlavu. *Pak se posadí na židli na kterou mu Tsuchikage ukáže a vyslechne si jeho slova, docela ho zaujme. * Mohu z toho těžit a může mě o zabít? To zní jako zábava, ze smrti strach nemám ale výzvy mám rád. Takže beru.

*jeho slova ho překvapí, ale ne zase tak moc.* No, to rád slyším. S nikým o tom momentálně nesmíš mluvit. Neřeknu ti zatím všechny detaily. Za dva dny tě za mnou doprovodí jednotka, která na tebe dá pozor. Tuhle sílu by chtělo získat víc lidí, ale záleží kdo dřív přijde, ten dřív mele. Taky ale není jasné, co to s tebou udělá. Není moc známých lidí, kteří by se k té síle dostali. Nebo spíše nejsou žádné záznamy. *povídá Tsuchikage.* Díky tvému přístupu jsi asi nejvhodnější osoba. *Dodá. "Taky ale zároveň ta nejméně vhodná. Pokud se budeš chtít obrátit proti vesnici." řekne si v hlavě. "Uvidí se. Pokud to nedopadne, změní se hostitel." chvíli přemýšlí a během povídání si vyčistil dýmku a znova nepěchoval. Pak ji odloží stranou a podívá se na něj.* Pokud nemáš žádné otázky, můžeš odejít a připravit se na cestu. Momentálně ale o tomhle pomlč. *zdůrazní a pokud nemá otázky, dovolí mu odejít, aby se sám mohl připravit na odchod.*

Noctis Clive: Nemusíte mi říkat nic, nechám se překvapit. *Odpoví ale upřímně ho to zajímá ale rád by se nechal taky překvapit. To že je dle Tsuchikageho díky jeho přístupu nejvíce vhodný Noctise potěší. * Tak já tedy půjdu Tsuchikage-Sama. *Pak se mírně ukloní poté co se od stolu zvedne a pak odejde. Doma se začne připravovat na cestu ale nikomu nic nepoví, jen chce mít připravené věci aby mohl případně odejít. *

*jakmile Noctis odejde, zapálí si Taka zase dýmku.* Tak je to tady. Nebude to jednoduché. Během mojí nepřítomnosti převezmeš úřad, Kifune. *poví a podívá se na svoji asistentku. Kifune se po něm otočí.* A měla bys už změnit oděv. Jsi pravá ruka Tsuchikageho. Tohle je nevhodné. *opakuje se zase.* To mě nezajímá. *odsekne Kifune.* Ale rozhodně nemůžete jít sám. *poví trochu nervozně.* Taky nepůjdu. Tohle je seznam lidí, kteří půjdou se mnou. Nech je svolat. *podá jí list. Kifune si ho prohlédne a zapamatuje všechna jména na něm. Pak lusknutím prstu vytvoří jiskru, která papír spálí.* Pro tvoji eidetickou paměť jsem si tě vybral. Nikdy nezklame. *usměje se Taka a v klidu dokuřuje dýmku.* No Taka-sama, ještě k tomu vašemu rozhodnutí ohledně toho kluka. Čekat dva dny mi přijde dlouhé. Měl by jít rovnou s vámi a být pak někde bokem. Nemyslíte, že by to bylo lepčí, než Bijuu udržovat dva dny. Možná déle. *poví a dívá se na něj. Taka zadrží v plicích o něco déle, než ho nakonec vydechne.* Asi máš pravdu. Nechám ho vyzvednout po cestě. Věřím, že už bude připravený. *poví. Kifune spokojeně přikývne a odběhne zařídit jednotky. Dá to zabrat, ale nakonec se všech dvacet shromáždí v zasedací místnosti, připraveni i se vším potřebným vybavením. Jen dva jsou zde úrovně A. Zbytek jsou schopní Shinoby úrovní S a S+. Zatímco se postupně shromažďovali, Kifune kontrolovala vybavení. Nakonec se tam objevil i Taka oblečený do svého bojového dresu. Postaví se před všechny a prohlédne si každého z nich. Nadechne se a promluví.* Dnes jsem si vás vybral, pro vaše schopnosti. Jste shopní Shinoby, kteří splní každý úkol, i kdyby měli položit život. To po vás ale tentokrát nechci. Nikomu neslíbím, že se vrátí do vesnice. Abyste věděli co nás čeká. Jdeme porazit, chytit a zapečetit Bijuu. Je třeba ho nepodceňovat. I já si nejsem jistý, že ho snadno porazím. Proto jsem si vybral vás, kteří máte silné pečetící schopnosti, abyste podpořili můj boj. Lékaři, pro případ zranění a vojáci, kdyby došlo na nevyhnutelné. *pokračuje a sleduje každého u nich. Dnes v noci odejdeme z vesnice. *poví a pak švihne rukou.* Pro naši vesnici a naši zem. *vykřikne. Všichni hlasitě přikývnou a pak vyrazí pryč. Taka se ještě otočí ke Kifune.* Dohlédni na vesnici. *poví a letmo se dotkne její tváře, než vyrazí pryč. To jí trochu vyděsí. Tohle dělá jen tehdy, když si není jistý, že se vrátí. Bere to oklikou přes vesnici, kdy ho následují dva členové jeho týmu. Osobně se zastaví doma pro Noctise. Sám Taka zaklepe na dveře a čeká, až někdo přijde otevřít.*

Noctis Clive: *Zrovna popíjel nějakou limču, oblečený je jen v teplácích a tílku. Už neměl v plánu dneska nic dělat a pokud jde o to kdo je doma tak Tara zrovna někde trénuje, otec jako vojenský důstojník má někde mimo vesnici nějakou důležitou misi a matka je na víně u nějaké kamarádky a tak je Noctis sám doma. Ozve se náhle nějaké zaklepání a tak se vydá ke dveřím s tím že z brčka zrovna pije svou limču a když uvidí Tsuchikageho tak dopije a oddálí pitíčko od své tváře. * Nazdar, děje se něco?

*jakmile se otevřou dveře, hned na něj vypálí dost nepřítomnou poznámku. Tsuchikagemu naběhne na spánku žíla, ale hned se snaží uklidnit. Sám si určil cestu a nehodlá se nechávat vytáčet tak snadno. Než něco mohl, zastoupí ho jeden z jeho doprovodu. Chytne ho ze shora za hlavu, silně stiskne a zatlačí k zemi.* Žádný nazdat. Tohle je Tsuchikage, tak projevíš dostatek úcty. *I jemu se na čele leskne pečeť Byakugo, ovšem přes masku Anbu to není vidět.* Tak nějak. *potvrdí Taka s přísným pohledem a založenýma rukama na prsou.* Máš pět minut. Změnili se plány, odcházíš rovnou s námi. Tak pohni. *poví Tsuchikage a nechá Anbu, ať ho pustí, aby mohl odběhnout do domu. Pak se všichni tři vzdálí na hlavní ulici před domem a čekají na jeho příchod. Po něm vyrazí na cestu. Musí trochu pohnout, aby dohnali jednotky. Během cesty má Noctise u sebe, aby mu vysvětlil, co bude následovat.* Teď už ti to mohu říct. Určitě jsi slyšel o Bijuu, že? Vypráví se o nich legendy a pohádky, ale mnoha je bere za pouhý mýtus. Před nějakou dobou jsem se ale rohodl a začal jsem po Bijuu pátrat. Nakonec jsme jednoho objevili. Nyní se ho chystám porazit a zapečetit do tebe. To je ta síla, o které jsem mluvil. Bude z tebe Jinchuuriky. Ovšem nevím jaký je, jaké má schopnosti či podobně. To všechno zjistíme na místě. Ale protože to je údajně zdroj ohromné chakry a síly, budeš se muset držet stranou. Bude s tebou po celou dobu jednotka, která se specializuje na obranu. Ti tě budou chránit před zatoulanými útoky jak od Bijuu, tak ode mě. Nebudu se moc držet zpátky. *vysvětlí mu.* Pokud máš teď nějaký dotaz, můžeš ho předložit. *dodá a dívá se před sebe.*

Noctis Clive: *Zmateně zamrká když ho ten druhej chytne za hlavu a donutí ho se uklonit. * No jo furt! *Dokonce mu upadne pitíčko a rozlije se na zemi. Když se může narovnat (konečně) tak mu Tsuchikage poví že vyrážejí ihned a tak se k nim otočí zády a vyrazí do domu. * Za to pití tě jednou zabiju! *Poví provokačně na toho Anbu když už je v domě a zmizí v patře a vrátí se za několik minut zase oblečený s tím že má na zádech i menší tašku s věcmi, které by mohl případně potřebovat. Vyjde ven z domu a zavře za sebou. * Mám dobrou náladu a tak to nemusíte uklízet. *Poví k Tsuchikagemu a je připraven je následovat ven mimo vesnici. Cestou si vyslechne vysvětlení od Tsuchikageho a rozumí tomu i když tomu neuvěří dokud ho neuvidí (Bijuu). * Nemám žádné otázky. Prostě do sebe dostanu hloupé monstrum, které je neuvěřitelně mocné.

*Tsuchikage si povzdechne. "Arkasuk to s tebou zřejmě nemá snadné." řekne si Tsuchikage.* Dobrá. Pokusíme se vyrovnat tvojí rychlosti, aby si nám stačil. I tak se budeš muset ale hodně snažit, aby si udržel tempo. *poví a vyběhnou. Jejich formace se změní tak, že Noctis běží kus za Tuschikagem. Všichni nemusí běžet na plný výkon a tak mají dost sil na to, aby běželi déle. S Noctisem to bude ale horší. Jakmile na něm zaznamenají, že další běh by nezvládl, budou muset zastavit a dát mu čas na zotavenou. Pokaždé se u něj vystřídá jiný lékařský Ninja, který mu pomocí technik předá trochu chakry, aby se mu rychleji obnovila a mohli tak dřív vyrazit. Jejich denní program tedy spočívá v běhu přes noc, aby měli více klidu, během dne pár hodin na větší odpočinek a pár menších čtvrthodinových pauz, aby mohl Noctis načerpat síly. Ty jsou po každých třech hodinách. Po třech dnech dorazí na křížení hranic země Kamenů, Železa a Sněhu. Dál pokračují po hranici země Železa a Sněhu až k moři, kde se nalodí a tak si mohou odpočinout všichni pořádně. Plavba jim potrvá něco přes jeden den. Když se blíží k místu vylodění, pět členů jednotky přeskočí přes zábradlí a běží po vodě napřed, aby zajistili místo výsadku a jeho okolí. Nakonec se celá jednotka sejde, včetně Tuchikageho a Noctise, i se dvoučlenným týmem, který objevil umístění Bijuu. Celou oblast na kilometry okolo vyběhnou zajistit, aby nikdo nemohl narušit celý proces. Momentálně se zde nachází 22 členů anbu, Tsuchikage a Noctis. 6 členů zajišťuje tři světové strany na několik kilometrů i od místa samotného Bijuu. Jeden stopař a jeden specialista na boj. Další tři se určí pro hlídání Noctise, aby se mu nemohlo nic stát. 13 se jich teď přidá k Tsuchikagemu a vydají se v klidu směrem k místu, odkud se line ta ohromná chakra.*

Noctis Clive: Budu se snažit abych vám stačil. *Noctisova rychlost i výdrž je naštěstí pro něj na docela vysoké úrovni (Rychlost + Výdrž: 5). Sice ano najdou se tu tací, jejichž rychlost dosahuje klidně i 7 nebo dokonce až 10ti bodů ale tak Noctis je teprve Chuunin a tak se musí snažit. Pomoc od lékařských Ninjů pro Noctise nebude potřeba, během toho běhu nepoužívá chakru a tak to není potřeba. Jediné momenty kdy je potřeba chakru použít je případná nutnost používání schopnosti dalekého skoku za pomocí chakry (Chakura Shotto) ale to není tak časté aby mu to mělo likvidovat chakru. Nejhorší jsou momenty kdy potřebuje odpočinek ale pokouší se během cesty správně dýchat aby vydržel co nejdéle a celkem to pomáhá oddalovat jeho případný kolaps únavy, jeho dech pomáhá krvi správně proudit a okysličovat celé tělo. Cestou si ovšem stejně musel vynutit pár přestávek navíc, které současný Tsuchikage sice v plánu neměl ale jiná možnost nebyla. Takových přestávek ale nebylo moc a byla to vždy maximálně pauza na těch patnáct minut ale více ne. Nakonec dorazí k moři a Noctise se u toho pohledu na okamžik zastaví a proč? Nikdy moře ještě neviděl a tak jen kouká a je z toho trochu mimo ale skupina ho zase přivede zpět k realitě, když ho někdo upozorní aby pokračoval v cestě a ta se nalodí se zbytkem skupiny na loď. Tam si konečně může pořádně odpočinou a podobně. Netrvá to ve srovnání s celou cestou už moc dlouho a dorazí na místo určení ale Noctisovi stačila i tahle cesta aby si odpočinul (aspoň trochu). Nakonec je Noctis od Tsuchikageho oddělen a je nucen si někde sednout a vyčkávat na to co bude dál.* Písečný Shukaku: *Bijuu tu opravdu je, nachází se ukrytý uvnitř jedné velké jeskyně v písečných horách, jde o takový doulek v jedné hoře ale tento doulek je ohromný ale pro samotné Bijuu je to jen takové malé místečku na odpočinek. Shukaku si úmyslně zvolil toto místo daleko od vesnic ale ani ne přímo u hranic aby ho tu někdo jen tak nenašel a dlouho mu to vycházelo až do teď. Spokojeně si tam hověl ale cítí tu chakru co se kolem hromadí a tak využije toho že ještě neútočí a ovládne písek pod sebou a nechá se s ním uvnitř jeskyně pokrýt aby ho nikdo neviděl a on získal takový ten moment překvapení a mohl jich zabít co nejvíc. *