Dengen O

*Temari po posledním tréninku přemýšlela, jak se ještě zlepšit. A navic, to kolik tam bylo lidí sice byla na jednu stranu výzva, ale po druhé by to už opakovat nechtěla. Neměla by dost prostoru a ona se chtěla zlepšit i ve svých technikách. Takže co nyní? Jak na to, aby až tam přijde měla celé cvičiště pouze pro sebe? A pak jí to došlo, stačí přeci jen přijít trénovat v noci! A tak přesně jak řekla, tak udělala. Přes den plnila běžné věci, odpočívala a poflakovala se po vesnici, večer si šla na chvilku zdřímnout a pak jen co už byla chvíli tma tak Temi otevřela oči. Skočila si dát spršku a převléci se do cvičebního ale za chvilku už byla hotová a připravená jít trénovat. Z lednice si vzala trochu toho jídla, co si předtím uvařila do zásoby a vydala se kam jinam než na cvičiště. Moc lidí na ulicích už nepotkala, ale když ano tak většinou spěchali domů ke svým blízkým či někoho vystřídat v práci. Temari jim nevěnovala příliš pozornosti, pospíchala aby si co nejdříve ověřila zda její úvaha bude správná a cvičiště bude prázdné. A cvičiště opravdu bylo prázdné, na rtech Temari se pomalu usadil ten její věčně smutný úsměv hned jak to při vstup zjistila. Pomalu se rozešla zhruba doprostřed a pak se prostě zastavila aby zavřela očka. Možná to v té tmě nebylo až tak úplně potřeba, ale ona cítila že to musí udělat. Soustředila se na svou chakru jen krátce, aby se ujistila že je vše jak má být a pak rychle srazila dlaně k sobě aby vzápětí po slepu poskládala příslušné pečetě. Jakmile otevřela oči, tak pohlédla do volného prostoru a z úst vypustila ohnivou kouli kterou nasměřovala na velkého a starého panáka na trénování. Okamžitě dle očekávání vzplanul a osvětlil tak Temari nejbližší okolí. Opravdu zde byla sama, jak se mohla znovu ujistit. A nyní byla o to více ráda, že může trénovat zrovna katon který jí dával příjemné osvětlení pokud se použil rozumně. A Temari vzápětí složila další pečetě, aby z úst vystřelila postupně deset ohnivých střel do širokého okolí. Nestřílela je jen tak bez rozmyšlení, ale zapalovala staré a nepotřebné panáky a vybavení které by jistě musel někdo brzy vyhodit a nahradit je novými a funkčními. Takže během chvilky měla příjemně osvětlený celý nejbližší prostor. Temari ale nečekala až to skončí a rozběhla se, aby vzápětí nabrala co největší rychlost. A pak začala přeskakovat pomocí chakry vložené do nohou zapálené panáky. Kličkovala mezi nimi, přibližovala se a znovu a znovu i přes žár ohně je zasahovala svou tanto. Aby si přesun mezi nimi urychlila, tu vložila chakru do nohou, tu složila pečeť tygra a hned byla u dalšího cíle. Přestože šlo o chladnou noc, tak se Temari díky svému speciálnímu tréninku spíš potila, než aby zrovna mrzla. Trénovala dlouho a tvrdě, dokud všechny plameny téměř neuhasly a pak si konečně dopřála menší zastavení. Posadila se na zem a zavřela očka, aby se vzápětí soustředila na svou chakru. Potřebovala aby si její tělo trochu odpočinulo od velkého používání chakry i pohybu. Tak proč toho rovnou nevyužít a nezklidnit si mysl i chakru, že? A přesně o to se Temari vzápětí dalších několik minut pokoušela. Skončila s tím zrovna ve chvíli, kdy cvičiště opět zahalila již úplná tma a poslední zapálené kousky cvičných panáků už dodoutnali. Začala jí být trochu zima a tak se znovu postavila a rozhlédla, přemýšlela co dál. Domů se jí totiž ještě nechtělo a tak zbývalo vymyslet co dál. A po chvilce si vzpomněla!* “Má stěna je přeci jen touhle noční dobou volna!” Spokojeně zamířila ke stěně, kde předchozí dny tak ráda trávila svůj volný čas tréninkem. A jakmile byla u ní, tak okamžitě vožila chakru do nohou a rozběhla se směrem nahoru. Vlasy za ní příjemně vlály a ona se za malý moment mohla soustředit na vypouštění ohnivé koule k noční obloze. Líbilo se jí, jak se světlo pomalu vzdaluje a mizí ve tmě kde se rozpadalo na malé kousky. Ale i ty po chvilce neškodně pohasly a Temari byla nahoře na okraji zdi. Posadila se a trochu fascinovaně stále hleděla k noční obloze. Tady v té jejich vesnici byla tak jiná, než u nich doma. Tedy tak jí to alespoň připadalo a pak na ní pomalu začala dopadat únava a potřeba spánku. Rozhodla se proto, že ještě párkrát vyběhne nahoru a dolů tentokrát už bez používání ohnivých technik a pak se odebere konečně domů vyspat. Však zítra je také den.*

*Byl krásný den, slunce svítilo, a tak se Riku rozhodl, že půjde cvičit. Když přemýšlel co by mohl dělat, tak se nakonec rozhodl pro trénink výdrže. Oblékl se do bílých kratasů a bílého trička a vyšel ven. Jelikož to byl jeho první trénink, tak nad tím moc nepřemýšlel a prostě se rozhodl, že půjde běhat, aby posílil svojí výdrž. Nejdříve si udělal malou rozcvičku. Udělal 12 dřepů, protáhl si nohy tím, že šel do takového bočního pod dřepu a pomalu vyrazil. Nikam se nehnal, nepotřeboval běžet rychle, ale stačilo pomaličku a co nejdéle. Hlavní pro něj bylo doběhnout do tréninkové oblasti a tam si trošku odpočinout a udělat pár cviků a potom zpátky domů. Běžel co nejdelší trasou to šlo, takže to běžel přes všechny možné uličky a oklikou co šlo. Snažil se vyhnout všem lidem co jen šlo. Trošku se začal potit, tak ve čtvrtině cesty, ale to ho nezastavovalo. Chtěl to doběhnout k treninkové oblasti na jeden zátah, takže se snažil hlídat své dýchání. Nadechoval se pusou a vydechoval nosem, tak jak ho to učily. Moc nevěděl proč, ale dělal to protože tak byl naučený. * „Ano, to je pohodička, to bych mohl zvládnout.“ Pomyslel si a pokračoval stále dál. Když už byl tak v půli cesty, tak mu začal připadat každý metr, jako hrozná zátěž na nohy. Odhodlaný, stále pokračoval dál. Když už se blížil k jedné z posledních ulic, tak už věděl, že mu zbývá do konce první častí, jen kousek, ale stejnak měl chuť se na chvíli zastavit, a tak se ze všech sil přemlouval. * „to musím zvládnout, to musím zvládnout,…..“ *opakoval si v duchu stále dokola. Když konečně začal běžet do posledního kopce, tak už si v duchu říkal. * „ Konečně, ještě pár metru a zvládl jsem to. „* No v tu chvíli nemyslel na to, že to bude muset běžet ještě jednou, ale to mu bylo v tu chvíli fuk, protože akorát doběhl do tréninkového vrcholku pádu. * Jo zvládl jsem to! * Padl do trávy kde těžce vydechoval. Dal si pár minut pauzu a poté znova vstal a začal se protahovat. Udělal si několik dřepů, protáhl si znova nohy, poté si chytl vždy jednu nohu za zády a protáhl. Pak si přítáhl nohu z druhé strany k břichu a poté si sedl na zem a roztáhl nohy. Snažil se došáhnout si na špičky nohou. Bez problému. Vstal a ještě jednou si protáhl nohy a poté si ještě na chvíli sedl na zem aby trošku vydechl. * Tak jo, ještě jednou zpátky a pro dnešek mám dost. Jen doufám, že mi to pomůže. * řekl si a poté vstal a rozběhl se stejným směrem kterým přiběhl. Cesty byly prázdné, jen jsem tam někoho potkal, tak se mu snažil vyhnout aby do něj nenarazil. Po cestě zpátky domů se zastavil v jednom obchodě aby si koupil vodu. Tu hned otevřel a trošku se napil aby si vypláchl pusu a potom to vyplivl na zem po cestě když běžel. Znova se napil a tentokrát normálně a zbytkem malé vody si polil hlavu, aby se trošku s chladil. * „ Tak to zvládnu, to zvládnu,… „ * Si znova v duchu opakoval aby se trošku namotivoval. Cítil skoro každý sval ve svých nohou a myslel si že mu za chvíli vypadnou plice z hrudi, ale byl odhodlán to doběhnout až dokonce. Když už se konečně blížil k domovu. Tak už si nehlídal své dýcháni, takže mu každou chvíli přišlo, že mu je čím dál hůř, ale už byl skoro u domu, takže se sílou vůle dokopal aby to doklepal, nějak do konce. Doběhl domů. Hned jak se dostal do domu, tak se rovnou vydal směrem do vany aby si na chvíli odpočinul, po tom tréninku. Cítíl každý sval v nohou, takže doufal, že mu to nějak pomůže, hodlal totiž podobné tréninky, opakovat častěji. *


640 slov KONEC RPG

*Riku se dneska rozhodl, že si půjde zase zacvičit. Dneska se cítil na to, že by si mohl dát nějakou tu meditaci aby si zvedl svoje zásoby chakry. Bylo krásné ráno Riku si sedl do svého pokoje a začal s meditací. Snažil se vyprázdnit celou svojí hlavu od všech myšlenek, když už si sedal na zem. Sedl si do tureckého sedu ruce si položil na své kolena, narovnal se a zavřel oči. Na nic nemyslel jen slyšel venku křik dětí pod jeho oknem, zvuky lehkého vánku který profoukával skrz koruny stromů. Snažil se udržovat své dýchání stabilní. Hluboké nádechy a výdechy. Po chvíli mu začali vyskakovat v hlavě různé myšlenky a stejně tak jak se objevovaly, tak také mizely. Proto se upnul na jednu myšlenku co mu vyskočila v hlavě. Byla to myšlenka o tom proč se chtěl stát silným. Byl to pro něj jednoduchý důvod, chtěl aby na něj byla jeho rodina pyšná a mohl hrdě pronést že pochází z klanu Denge O, nejsilnějšího klanu Iwagakure. Dneska to nechal jenom na chvíli tu meditaci, protože by se neměla zas tak přehánět. Vstal a šel se najíst a poté šel do akademie. Tam strávil skoro celý den na přednáškách. Z akademie se vracel vždycky v poledne. Když dorazil domů, tak jen pozdravil svojí maminku Aiko a otce Yumu a rovnou šel do svého pokoje. Tam se svlékl ze svého oblečení co měl do akademie a oblékl se do domácího. Poté si sedl znova na svoje místo kde ráno meditoval a dal se znova do meditace. Udělal pořádný nádech a výdech. Vyprázdnil svojí hlavu a zavřel oči. Znova se upnul na tu stejnou myšlenku. Proč chce byt silnější. Seděl takhle v pokoji dalších 20 minut a zase toho nechal. Vstal a vydal se směrem z pokoje dolů do jídelny aby si dal večeři, protože už začal pomalu dostávat hlad. Ze šel schody dolů a vešel rovnou do kuchyně kde už seděl jeho otec Yuma a bratr Asahi. * Akorát na čas. * Pronesl jeho otec. * Matka akorát dodělala jídlo, takže se můžeme všichni spolu najíst. * Pokračoval otec. Riku si sedl ke stolu a počkal než jeho maminka donesla něco všechno jídlo na stůl. Když si sedli všichni ke stolu tak všichni zaraz řekli. * Dobrou chuť * a pustili se do jídla u večeře byly celkem potichu, nikdo neměl nic co říct zajímavého. Když dojedli, tak Riku a Asahi odnesli všechno nádobí a začaly ho společně umývat. Když byly hotoví, tak jim maminka řekla. * Hodní kluci, šikovní a poslušní. * A oba plácla po zádech. * Děkujeme mami. * Riku i Asahi řekli sborově. Riku se poté vydal znova do pokoje kde si znova sedne na svoje místo a dá se znova do meditace. Opět nádech a výdech. Hlídal si svoje dýchání a zase se soustředil jen na tu jednu myšlenku co měl v hlavě. Pokračoval a znova to nechal jenom na 20 minut. Poté si šel lehnout do postele, protože už byl večer. Další den si znova ráno řekl , že si zase chvíli zamedituje. Otevřel si okno aby pustil trochu čerstvého vzduchu a sedl si do tureckého sedu na postel. Ruce spustil na kolena, narovnal se a zhluboka se na dech a pomaličku vy dech. Zavřel oči a vyprázdnil si svojí hlavu. Venku slyšel děti co byly na cestě do akademie, ptáky v korunách stromů, kteří vzlétaly a přelétaly na jiné stromy. Vánek profukoval do jeho pokoje a zvedal záclony co měl v okně. V hlavě mu během toho začali vyskakovat různé myšlenky, ale dneska už se nesoustředil na tu stejnou, ale snažil se představit si chakru co má v těle. Představoval si jak v něm proudí, snažil se a ji představit její velikost. Neměl žádnou závratně velkou chakru. Proto doufal, že se mu bude časem zvedat aby mohl používat více a náročnější jutsu. Uslyšel zaťukání na dveře a na to vešla jeho matka Aika. * Co tady ještě děláš. Máš být už na cestě do Akademie. Tak se obleč a mazej. * Řekla na něj trošku důrazně. * Ano mami. * Odpověděl Riku, když vstával z postele. Rychle se oblékl do školních věcí a poté hned vyrazil na akademii. Byl to zase den jako každý jiný. Pořád stejná rutina, vyučování, pauza, vyučování, pauza a vyučování a poté domů. Když dorazil domů, tak se jen převlékl a šel se najíst. Večeře probíhala úplně stejně jako den předtím. Došel do svého pokoje a padl do postele. * Sakra už medituji 2 den a pořád vůbec nic necítím. Hmm že bych dělal něco špatně..? * Přemýšlel zase nahlas, jak má v oblibě. Přišel k oknu a vylezl ven na střechu. Tam si sedl a pozoroval nebe, jak se pomalu stmívá. * Tohle je celkem pěkné místo, asi bych mohl tady zkusit meditovat. * Načež si sedl do tureckého sedu, narovnal záda a hluboce se na dech. * „1,2,3,4,….“ *Napočítal do 10 a vy dech. Zavřel oči a ponořil se znova do své mysli. Už neslyšel ptáky jako ráno, slyšel a cítil vánek co vál venku. Ruce spustil znova na kolena a kontroloval své dýchání. V mysli se znova snažil soustředit na svůj chakrový oběh. Tentokrát se více soustředil na to aby si představil svojí zásobu. Představil si to jako velkou mísu ve které je nějaká tekutina. Když měl v hlavě přesný obraz, tak se snažil k tomu jakoby přilít více, ale vůbec to nešlo, jakoby spíš nechtěla vytékat, ta tekutina. Snažil se čím dál víc, ale čím více se snažil tím více to bylo těší a proto se začal uklidňovat a vzdávat to, že to nepůjde. Když už byl na krájíčku otevřít oči, tak v ten moment jakoby kapka té tekutiny padla do misky, ale v ten moment otevřel oči. Byl celkem klidný, podíval se před sebe a viděl krásné hvězdy na nebi. * Sakra kolik je asi hodin. * Neuvědomil si, že meditoval několik hodin. Zdálo se mu to jako pár minut. Slezl ze střechy a vlezl si do postele. Myslel si že mu půjde těžko usnout, ale opak byl pravdou. Hned jak lehl tak usnul, jako malé dítě. Další den se probudil plný energie a byl ready na celý den. *


Konec RPG 1025 slov

*Rikua dnes čekaly jeho a i ostatních studentů Geninské zkoušky. Byl natěšený, protože na tohle čekal od té doby co se dostal do akademie. Ráno když vstal, tak se protáhl, otevřel si okno a šel se obléknout. Měli v rodině takovou tradici, že každý kdo jde k Geninským zkouškám si musí vzít specialně připravené oblečení. Nebylo nijak výjimečné, spíše to byl jen symbol, že pochází z rodiny Sora. (https://imgur.com/AzVg78F) Když už byl oblečen, tak se vydal směrem do kuchyně aby si dal snídani. Měl dobrou náladu, usmíval se a pobrukoval si. * Dobré ráno. * Pronesl když došel do kuchyně. Seděl tam Yuma jeho otec a Aiko jeho matka. * Dobré ráno synu. * řekl Yuma a poté i Aiko. Jeho bratr Asahi byl pryč na misi mimo vesnici, a tak nebyl doma. Riku si sedl ke stolu a jeho matka mu přinesla jídlo. * Děkuji. * řekl a pustil se do jídla. * Nehltej tak. * Okřikla ho Aiko. * Jen ho nech je mladý, tak má ještě času dost na to jíst pomalu. * Pronesl pro změnu Yuma. * Anoo. * řekl Riku, když polkl. Dojedl a odnesl nádobí do dřezu. Aiko ho pohladila po hlavě a dala mu pusu na tvář pro štěstí. * Tak za pár hodin už budeš genin a budeš dostávat mise, tak nedělej ostudu, ano?* řekla Aiko a ještě ho trochu upravovala. * Anoooo. Vyrážím. * Pronesl a vyrazil ven z domu. Byl krásný den, na nebi nebyl jediný mrak. Foukal krásný letní vítr. Riku se nikam nepospíchal, měl ještě dost času se dostat do akademie, protože si přivstal trochu dřív aby tam byl jeden z prvních. Ulice Denge O klanu byly prázdné, což bylo divné, protože většinou tady bývají lidé co dělají ranní trénink. Rikua to nijak nebralo, jen si v klidu pokračoval v cestě do akademie. Když se vyšel z ulic klanu Denge O, tak už začaly být normálně zalidněné. Riku se jim všem snažil co nejladněji vyhýbat aby do nikoho nenarazil. Když už se blížil k akademii, tak vidí i více dětí jak jdou směrem k akademii. Některé z nich poznal, protože chodily s ním do třídy. Prošel vchodem kde potom zamířil do své třídy. Do třídy se nedostal protože se tam konaly zkoušky. Volali je po jménech do třídy, jelikož byl za půlkou, tak měl hromadu času před tím než se dostal na řadu. Vždy když vyšel jeden z učitelů a zavolali vždycky jménem. Riku tam jen tak seděl a houpal nohami na židli. Celkem se už začínal nudit, tak si řekl že by se mohl projít, přece jen bylo předním ještě dost dětí. Riku se šel projít po akademii. Většinou měli normální výuku, a tak je nechtěl rušit. Vrátil se zpátky na místo kde už bylo o dost méně dětí. Sedl si na místo kde seděl i předtím. Uplynul nějaký čas a už ho konečně zavolali dovnitř. * Riku Sora. * Zavolal učitel. Riku vstal a vešel do místnosti. * Riku Sora je tady. * Řekl. U stolu v místnosti seděly u stolu 3 učitelé joninové. Prostřední promluvil. * Tak proběhne to následovně. Předvedeš nám 3 techniky a poté se rozhodneme zda ti udělíme status genina i s čelenkou a nebo ne. Rozumíš? * Riku souhlasně kývl a potom znova promluvil prostřední jonin. * Začni. * Riku se podíval po místnosti všiml si, že tam je nachystaná kádě s vodou. Riku k ní přistoupil a začal si soustředit svojí chakru do svých chodidel (Suimen Hokou no Waza) a pomalu vstoupil na hladinu vody. Když tam stál, tak se otočil směrem k joninum a ty na něj kývly že to stačí. Riku se skočil z vody dolů a rozešel se směrem ke stěně. Znova začal soustředit chakru do chodidel, ale tentokrát trochu jinak. (Kinobori no Waza ) Když byl u zdi, tak nejdříve jednou nohou a potom i druhou vstoupil na zeď a vyšel až na strop kde se zastavil. Podíval se znova směrem k joninum, kteří znova jen kývli hlavou. Poté si všiml, že je u okna květináč, a tak přestal soustředit chakru do chodidel a začal padat směrem k zemi. Ve vzduchu se otočil chodidly na zem a těsně před dopadem složil pečet (KAWARIMI NO JUTSU) a prohodil si místo z květináčem. Riku byl na parapetu a květináč se přemístil tam kde měl dopadnout. * Tak to by jsme měli. * řekl jonin na levo. Riku mezitím se skočil z parapetu a došel ke květináči a vrátil ho na své místo. * Tak máš hotovo, tady máš čelenku a ode dneška jsi genin. * Jonin na levo vstal a podla mu čelenku, Riku se uklonil a vzal si jí a hned si jí nasadil na čelo. * Děkuji a na shledanou. * Odpověděl a vyrazil směrem ven z akademie. Namířil si to rovnou domů. Nikde se nezdržoval. Když se dostal domů tak hned vběhl do kuchyně kde seděla jen jeho matka Aiko. * Koukej mami já to zvládl. * řekl jí. Aiko vstala a obejmula ho. * šikovnej kluk, teď musíš ještě zvládnout chuninské zkoušky. Utíkej se nahoru převléci. Uděláme ti tvoje nejoblíbenější jídlo. * Riku šel do svého pokoje. *

854 slov Konec RPG

*Dnešní den vypadal spíše jako na den v Amegakure. Byla velká bouřka už od rána a pořád jen silně pršelo. Riku nechtěl jen tak sedět doma, protože to nebyl jeho styl. Nebyl schopný sedět jen na jednom místě. Proto se rozhodl, že dnešek stráví tím, že bude posilovat svojí fyzickou sílu. Převlékl se do pohodlných tepláků a sundal si tričko. Nejdříve se trochu rozcvičil. Protáhl si ruce, potom i nohy a dal se do lehkých cviků. Nejdříve začal s klikami. Dělal je celkem pomalu, přece jen nemusel nikam spěchat. * Jedna. Dva. Tři. Čtyři. Pět. Šest. Sedm. Osm. Devět a deset. * Nahlas si počítal, kolik jich vlastně udělal, nechtěl se zase moc přemáhat hned na začátku, přece jen měl skoro celý den na to cvičit. Vstal a hned začal dělat dřepy. Rozhodl se že bude dělat 5 sérii po 10 vždy. * jedna. Dva. Tři….. * A tak dále pokračoval znova ve svém počítaní kolik jich udělal. Dodělal svých 10 dřepů a přitáhl si dvě židle k sobě. Nechal mezi nimi mezeru a poté na opěradla položil svoje ruce a nohy zvedl ze země. Byl ve vzduchu a držel se chvíli než začal jakoby snižovat se na rukou (nevim jak to popsat) a poté zase zvedat. Tím to by měl dost používat svoje ruce a měli by se dost posílit, jelikož zvedá celou svojí váhu na rukou. Udělal jich znova 10 a slezl ze židli. Vrátil se opět ke klikům. Lehl si na zem, zvedl se na rukou a zase šel k zemi. * jedna. Dva. Tři…. * a jako obvykle si začal znova počítat aby věděl kolik jích udělal. Když měl hotovo tak vstal ze země a šel do dřepu hned. Začal dělat dřepy jeden za druhým. Rozhodl se že si dá pauzu až bude u třetí série. Znova počítání kolik jich udělal. Došel k deseti a znova si stoupl mezi dvě židle a začal se zvedat a pak pouštět směrem k zemi. Po deseti už z něho začínalo trochu téct, ale nepřestával. Slezl ze židlí a znova padl na zem. Už to nebylo tak rychlé, protože ho už celkem dost začínaly bolet ruce, protože přece jen když někdo dělá už 30 klik a během toho zvedá sám sebe do vzduchu, tak je to přece jen o něčem jiném. Zvedl se a znova se pouštěl k zemi. Jedna. Dva. Tři… * až došel k desátému, tak už se zvedal dost zpocený. Stál dal ruce před sebe a Šel do dřepu. Znova si počítal nahlas kolik jich má. * ...tři. Čtyři. Pět….. * až byl znova u desíti. Přistoupil k židlím a položil svoje ručičky na opěrky. Zvedl své nožky ze země a začal se znova spouštět k zemi. *
Jedna. Dva tři. * došel znova k deseti a postavil se na zem. Sedl si do své postele a začal vydechovat. Přece jen už byl za půlkou a byl trochu unavený. Dostal žízeň a tak se vydal do kuchyně vzít si nějakou vodu na pití. Ze šel schody a zamířil si to rovnou do kuchyně a ledničky. Otevřel jí a prohlížel si co by si mohl vzít. * Hmm, voda a džus, hmm…. Asi si vezmu jenom vodu.* natáhl ruku k vodě a vytáhl ji. Otevřel a celou jí postupně do sebe nalil. Byl to jenom pul litr, takže to šlo skoro samo. Poté vzal prázdnou flašku a hodil jí do koše. Vydal se znova směrem do svého pokoje kde se zase vrátil ke cvičení. Schody do druhého patra byly pro něj jako za trest, protože z těch dřepu se začali ozývat i ty nohy. Dostal se do pokoje a rozhodl se, že je čas pokračovat. Padl k zemi a začal se zvedat. * Jedna. Dva. Tři. Čtyři. Pět. Šest. Sedm. Osm. Devět. Deset! * Vstal a rovnou bez čekání přešel do dřepů. * Jedna. Dva. Tři…. * až do deseti a poté přistoupil k židlím a začal se znova zvedat a pouště k zemi. Počítal si to jako doposud. Došel znova k deseti a rovnou přešel do dělání kliků. Už to byl záhul, ale byl odhodlaný to dotáhnout do konce. Dodělal posledních 10 kliků, teď už zbývali jen dřepy a přitahování na židli. Hned při prvním dřepu cítil, jak ho táhnou svaly v jeho nohách. Snažil se nevnímat bolest a pokračovat dál. Když jich dodělal 10, tak přistoupil k židlím a dal na ně ruce. Zvedl se, nohy dal do vzduchu a spustil se směrem k zemi. Hned při první cítil podobnou bolest jako cítil při dřepech, ale pořád se to snažil vydrže. Když je dodělal, tak se postavil a padl do postele. Koukl z okna a tam už bylo krásné počasí a duha. *

777 slov konec rpg

*Riku dnes dostal svojí první misi. Byla to mise typu D. Měl najít zatoulaného pejska jedné holčičky. Riku měl na sobě oblečené odkaz . Nebral si sebou žádné vybavení, jenom vodítko pro pejska. Pejsek se měl jmenovat Richi a byl naposledy viděn jak šel do uličky klanu Denge O. Riku tedy neváhal na nic a hned se pustil do pátrání po pejskovy. * Hmm kam by se jenom mohl podít. Zkusím se zeptat ostatních. * řekl si pro sebe. Po cestě do uličky se vyhýbal lidem a oni zase mu, přece jen už to nebyl jenom takový spratek, ale byl to genin. Teda nic moc, ale aspoň něco. Čelenku měl danou kolem ramena aby byla vidět. Když dorazil do uličky, tak měl sebou fotku Richiho, a tak se začal vyptávat. Viděl takového starého pána co seděl na lavičce u cesty, a tak se rozhodl k němu přistoupit. * Dobrý den neviděl jste tohohle pejska? . * Chlápek si vzal jeho fotku a podíval se na ní. * Ne toho jsem opravdu neviděl. * řekl chlápek a tak si Riku vzal fotku zpátky a poděkoval mu a šel dál. * Děkuji, omlouvám se že jsem vás obtěžoval. * řekl Riku. Chlápek jen kývl hlavou a dál si seděl. Riku pokračoval v hledání. * Richii? Kde jsi. Naaa. * Křičel po ulici a snažil se ho volat aby za ním přišel. Potkal dalšího člověka koho se chtěl zeptat. Byla to stará babka co vypadala, že toho moc na práci nemá, a tak bez váhání k ní přistoupil. * Dobrý den, neviděla jste tohohle pejska? * Babka si vzala fotku a koukla na ní. * Ano ten tady chvíli běhal a potom utekl tam tím směrem. * Ukázala babka rukou ve směru a vrátila chlapci fotku. * děkuji mockrát. * Řekl jí Riku a vydal se během tím směrem. Koukal se všude, ale pořád ho nikde neviděl. * No taaak, Richiii, kde jsi?. * Křičel a doufal, že ho někde uvidí. Když v tom uslyšel zaštěkání. Riku dostal naději, a tak se vydal směrem kde slyšel to štěkání. * No tak, Richii, pojď ke mně. * Volal když se přibližoval ke zvuku štěkání. Vešel do jedne z bočních uliček kde slyšel štěkání. Nikde ale neviděl žádného psa. Dal se do prohledávání boční uličky. * Richii, pojď sem. * Volal dále, když se přibližoval ke štěkání. Když přišel k jedné popelnici, tak si všiml, že tam byly spadlé krabice vedlení a štěkání znělo jakoby šlo ze vnitř. Riku otevřel popelnici a v ní našel Richiiho, který mu skočil do náruče a povalil Rikua na zem a začal ho celého lízat. * No tak už je dobře, neboj se.* pohladil ho Riku a poté mu nasadil vodítko. Vydal se s ním rovnou ho odevzdat jeho paničce, které se zaběhl. Ti mu poděkovali i vesnici, a tak měl Riku svojí první misi za sebou. *

479 slov. Konec RPG

*Riku dnes dostal svojí druhou D misi. Byla to mise s výpomocí v jedné restauraci. Byla to jedna z takových menších restaurací, ale měli tam mít nějakou hostinu pro nějakou rodinu, a tak potřebovali výpomoc v kuchyni. Riku se oblékl do odkaz . Chtěl vypadat trochu slušněji, přece jen šel do restaurace. Vyrazil hned co mohl, aby se tam dostal co nejrychleji. Přece jen, dneska tam měl vypomáhat, a tak asi to potřebovali, tak tam chtěl být co nejdříve. Dorazil k restauraci celkem rychle. Vešel dovnitř kde ho hned jeden z personálu vzal vzadu do kuchyně. * Tak je tady ta výpomoc. * Řekl chlap a odešel. * Jsem zde co mám dělat. * zeptal se Riku. Kuchař se otočil a řekl. * No tak začni krájet tady všechnu tuhle zeleninu a poté umyj nádoby. * řekl mu a tak i Riku udělal. Vyhrnul si rukáv a sako si pověsil na věšák. Umyl si ruce a dal se do krájení. Byl tam jeden dost ostrý nůž. * Hmm malý, ale bude stačit. * řekl si a dal se do krájení. Nejdříve začal s mrkví, bylo jí tam asi 20 kilo, to je dost. Riku neváhal a krájel jednu za druhou, celkem valil svoje tempo, které bylo dost rychlé. 20 kilo mrkve zmizelo a tak se pustil do petržele. Té bylo také 20 kilo. * Fuha toho je. Co se tady dneska slaví, že děláte tolik jídla? * Zeptal se Riku kuchaře. * No nějaké narozeniny bo co. Nestarám se, zaplatily dost, tak to je to co mě zajímá. * Odvětil mu na to. Riku jen kývl rameny. Pokračoval. Když už dodělal i petržel, tak tam zbývalo ještě celer a brambory. Dal se do celeru. Toho tam bylo také 20 kilo, a také ho zmákl tak rychle jako ostatní. Poté už tam byly jen brambory. Riku si uklidil stůl protože toho tam už bylo celkem dost bordelu a pote se dal do loupání brambor. To mu trvalo trochu déle, ale i to zvládl dost rychle. Během toho co je loupal, tak je i krájel a podal to kuchaři a ten jen koukal. * To si zvládl dost rychle. Ty by ses mi tu hodil. Nechceš tady dělat? * zeptal se ho. Riku na to jen nesouhlasně kývl a kuchař na to. * Škoda, hodil by ses mi tu. * Riku se pustil do umývání nádoby. Nebylo ho tam moc a tak to měl z krku, ještě o dost rychleji než loupání a krájení zeleniny. * No kluku, obleč si to sako a budeš ještě roznášet. * Řekl mu kuchař. Riku si na sebe hodil svoje sako a vydal se roznášet. Bral talíře co mu dávali a nosil je ke stolům. Byla to pohodička, nic mu nespadlo a na všechny se usmíval. Když už všechno roznesl, tak mu kuchař řekl. * Tak to stačí můžeš upalovat, máš hotovo. * Riku se uklonil a poděkoval. * Děkuji na shledanou. * a vydal se odevzdat hlášení o misi a tak to skončilo. *

499 slov KONEC RPG

*Riku dneska měl volný den, a tak se rozhodl že by mohl zase trochu zvednou svojí fyzičku. Bylo venku celkem pěkně, tak se rozhodl, že si půjde zaběhat. Oblékl se do tepláků a černého tílka a vyrazil. Dneska se rozhodl, že by mohl oběhat celou Iwu aby mu to pomohlo. Vyrazil lehkým poklusem začínal v ulici klanu Denge O, a tak se vydal první oběhat ostatní uličky prvně běžel do klanové uličky Hakari, tu proběhl celkem rychle, a tak se vydal rovnou do klanu Haya. Ten také proběhl rychle. Vydal se tedy do klanu Kashiko-Sa. Ten mu chvíli trval proběhnout jelikož ho tak dobře neznal. Poté zamířil do poslední klanové uličky jménem Kusarigama. Tu také chvíli probíhal, jelikož jí neznal tak dobře. Poté si to zamířil do náměstí kde už začínal trochu cítit svoje nohy jak ho začínají tahat svaly. Zamířil si to do tréninkové oblasti. Bylo to trochu dokopečka, takže mu to dalo trochu více zabrat. Když vyběhl ten kopeček, tak si dal chvíli pauzičku. Složil se pod jeden strom a tam vydechoval. Po chvilce vstal a dal si chvíli stínového boxu. Boxoval do prázdna, střídal levou s pravou, někdy do toho dal i kop. * jedna dva, jedna, dva…. * říkal si nahlas. Když už ho to přestalo bavit, tak se rozhodl, že by si mohl zaběhnout, do arény, když už tu je. Doběhl do arény, kde bylo pár lidí. Zabral si jednoho panáka a začal do něj boxovat, tak jak před chvíli boxoval do vzduchu. Moc dlouho nevydržel, protože přece jen když boxuje bez obvazů, tak ho za chvíli začali bolet ruce. * No asi bych měl radši pokračovat v běhu. * řekl si a dal si několik koleček kolem arény. Při pátém kolečku už začali znova chytat nohy, jelikož už dneska něco naběhal. Proto se rozhodl, že poběží směrem domů, že by to pro dnešek mohlo stačit. Přiběhl domů a tam se převlékl ze zpoceného oblečení a padl rovnou do postele kde prospal celý den. Další den mu pokračovalo jeho volno, které měl a proto se rozhodl pokračovat tréninku. Oblékl si tepláky a bíle tílko a vydal se na běh. Vyrazil lehkým poklusem začínal v ulici klanu Denge O, a tak se vydal první oběhat ostatní uličky prvně běžel do klanové uličky Hakari, tu proběhl celkem rychle, a tak se vydal rovnou do klanu Haya. Ten také proběhl rychle. Vydal se tedy do klanu Kashiko-Sa. Ten mu chvíli trval proběhnout jelikož ho tak dobře neznal. Poté zamířil do poslední klanové uličky jménem Kusarigama. Tu také chvíli probíhal, jelikož jí neznal tak dobře. Poté si to zamířil do náměstí kde už začínal trochu cítit svoje nohy jak ho začínají tahat svaly. Zamířil si to do tréninkové oblasti. Byl už dost vyřízený, a tak se svalil pod strom kde ležel i minulí den. Po chvíli vstal a dal si znova stínový box. Pravá, levá, kop. Pořád to takhle střídal nějakou dobu, aby se trošku zapotil. Když to měl hotové vyrazil se ještě proběhnout po vesnici. Seběhl z vrcholku do náměstí a poté běžel směrem k mostu zmaru. Nikdy tam nebyl, a tak se tam chtěl podívat jak vypadá. Nějakou dobu tam běžel a snažil se vyhýbat lidem, aby jim nezavazel. Dostal se na most zmaru. Byl to most jako každý most, akorát byl takový pochmurný. * No čekal jsem to horší podle názvu. * řekl si Riku a poté se lehkým poklusem vydal na druhou stranu a pak znova zpátky. Běžel znova přes náměstí kde minul hromadu lidí co se vraceli z nákupu a poté si to zamířil rovnou domů. V běhl do uličky klanu Denge O. Celkem ho lidi z klanu začali pozdravovat i zpátky, protože se stal ninjou, jako většina lidí z klanu. Dorazil domů, tam si dal sprchu a tak zakončil svůj trenink. *

629 slov KONEC RPG

*Riku se dneska rozhodl, že si půjde zase zacvičit. Dneska se cítil na to, že by si mohl dát nějakou tu meditaci aby si zvedl svoje zásoby chakry. Venku pršelo, spíše přesněji byla tam bouřka. Létaly blesky a hřmělo o sto šest. Rozhodl se proto dát si jenom rychlou snídani a poté se zavřel do svého pokoje, kde si jen sedl na zem. Udělal nádech a hluboký výdech a poté zavřel své oči a začal se pomalu ponořovat do své mysli ze které chtěl všechno vypudit a nechat tam jen černo černé prázdno. Venku slyšel krásné zvuky deště a větru, který narážel do jeho oken. Snažil se udržovat své dýchání stabilní. Hluboké nádechy a výdechy. Po chvíli mu začali vyskakovat v hlavě různé myšlenky a stejně tak jak se objevovaly, tak také mizely. Proto se upnul na jednu myšlenku co mu vyskočila v hlavě. Byla to myšlenka o tom proč se chtěl stát silným. Byl to pro něj jednoduchý důvod, chtěl aby na něj byla jeho rodina pyšná a mohl hrdě pronést že pochází z klanu Denge O, nejsilnějšího klanu Iwagakure. V meditaci se držel celkem dlouho od té doby co to začal pravidelně provozovat a proto tam dneska vydržel skoro celý den, Byl to pro něj dobrý pocit, protože se jeho tělo cítilo v lepším stavu a jeho mysl taky. Šel se projít ven, kde ho čekal krásný pohled na duhu a krásný čerství vzduchu po dešti. Vrátil se domů, když už se začalo stmívat. Rovnou zamířil do svého pokoje kde se svlékl ze svého oblečení co měl venku a oblékl se do domácího. Poté si sedl znova na svoje místo kde ráno meditoval a dal se znova do meditace. Udělal pořádný nádech a výdech. Vyprázdnil svojí hlavu a zavřel oči. Znova se upnul na tu stejnou myšlenku. Proč chce byt silnější. Seděl takhle v pokoji dalších 20 minut a zase toho nechal. Vstal a vydal se směrem z pokoje dolů do jídelny aby si dal večeři, protože už začal pomalu dostávat hlad. Ze šel schody dolů a vešel rovnou do kuchyně kde už seděl jeho otec Yuma a bratr Asahi. * Akorát na čas. * Pronesl jeho otec. * Matka akorát dodělala jídlo, takže se můžeme všichni spolu najíst. * Pokračoval otec. Riku si sedl ke stolu a počkal než jeho maminka donesla něco všechno jídlo na stůl. Když si sedli všichni ke stolu tak všichni zaraz řekli. * Dobrou chuť * a pustili se do jídla u večeře byly celkem potichu, nikdo neměl nic co říct zajímavého. Když dojedli, tak Riku a Asahi odnesli všechno nádobí a začaly ho společně umývat. Když byly hotoví, tak jim maminka řekla. * Hodní kluci, šikovní a poslušní. * A oba plácla po zádech. * Děkujeme mami. * Riku i Asahi řekli sborově. Riku se poté vydal znova do pokoje kde si znova sedne na svoje místo a dá se znova do meditace. Opět nádech a výdech. Hlídal si svoje dýchání a zase se soustředil jen na tu jednu myšlenku co měl v hlavě. Pokračoval a znova to nechal jenom na 20 minut. Poté si šel lehnout do postele, protože už byl večer. Další den si znova ráno řekl , že si zase chvíli zamedituje. Otevřel si okno aby pustil trochu čerstvého vzduchu a sedl si do tureckého sedu na postel. Ruce spustil na kolena, narovnal se a zhluboka se na dech a pomaličku vy dech. Zavřel oči a vyprázdnil si svojí hlavu. Venku slyšel děti co byly na cestě do akademie, ptáky v korunách stromů, kteří vzlétaly a přelétaly na jiné stromy. Vánek profukoval do jeho pokoje a zvedal záclony co měl v okně. V hlavě mu během toho začali vyskakovat různé myšlenky, ale dneska už se nesoustředil na tu stejnou, ale snažil se představit si chakru co má v těle. Představoval si jak v něm proudí, snažil se a ji představit její velikost. Neměl žádnou závratně velkou chakru. Proto doufal, že se mu bude časem zvedat aby mohl používat více a náročnější jutsu. Uslyšel zaťukání na dveře a na to vešla jeho matka Aika. * Co tady ještě děláš. Máš být už na cestě do Akademie. Tak se obleč a mazej. * Řekla na něj trošku důrazně. * Ano mami. * Odpověděl Riku, když vstával z postele. Rychle se oblékl do školních věcí a poté hned vyrazil na akademii. Byl to zase den jako každý jiný. Pořád stejná rutina, vyučování, pauza, vyučování, pauza a vyučování a poté domů. Když dorazil domů, tak se jen převlékl a šel se najíst. Večeře probíhala úplně stejně jako den předtím. Došel do svého pokoje a padl do postele. * Sakra už medituji 2 den a pořád vůbec nic necítím. Hmm že bych dělal něco špatně..? * Přemýšlel zase nahlas, jak má v oblibě. Přišel k oknu a vylezl ven na střechu. Tam si sedl a pozoroval nebe, jak se pomalu stmívá. * Tohle je celkem pěkné místo, asi bych mohl tady zkusit meditovat. * Načež si sedl do tureckého sedu, narovnal záda a hluboce se na dech. * „1,2,3,4,….“ *Napočítal do 10 a vy dech. Zavřel oči a ponořil se znova do své mysli. Už neslyšel ptáky jako ráno, slyšel a cítil vánek co vál venku. Ruce spustil znova na kolena a kontroloval své dýchání. V mysli se znova snažil soustředit na svůj chakrový oběh. Tentokrát se více soustředil na to aby si představil svojí zásobu. Představil si to jako velkou mísu ve které je nějaká tekutina. Když měl v hlavě přesný obraz, tak se snažil k tomu jakoby přilít více, ale vůbec to nešlo, jakoby spíš nechtěla vytékat, ta tekutina. Snažil se čím dál víc, ale čím více se snažil tím více to bylo těší a proto se začal uklidňovat a vzdávat to, že to nepůjde. Když už byl na krájíčku otevřít oči, tak v ten moment jakoby kapka té tekutiny padla do misky, ale v ten moment otevřel oči. Byl celkem klidný, podíval se před sebe a viděl krásné hvězdy na nebi. * Sakra kolik je asi hodin. * Neuvědomil si, že meditoval několik hodin. Zdálo se mu to jako pár minut. Slezl ze střechy a vlezl si do postele. Myslel si že mu půjde těžko usnout, ale opak byl pravdou. Hned jak lehl tak usnul, jako malé dítě. Další den se probudil plný energie a byl ready na celý den. *

1051 slov Konec RPG

*Dneska měl Riku volno a čas se jen tak poflakovat, ale to by nebyl on, a proto se rozhodl že dnes bude meditovat a pokusí se si zvednout svojí zásobu chakry. Už znal jedno takové krásné klidné místo ve vesnici, kde nechodí moc lidí. Ano měl jsem na mysli hřbitov. Riku si na sebe oblékl černé tepláky a černé triko s dlouhým rukávem a na hlavu si nasadil kšiltovku, také černou. Dorazil na místo kolem dopoledne a rozhodl se, že tam bude pár hodit. Sedl si pod svůj oblíbený strom a zavřel svoje oči. Spustil svoje ruce na kolena, narovnal se a udělal pořádný nádech a výdech. Vyprázdnil svojí hlavu od zbytečných myšlenek. Snažil se znova vybavit tu nádobu a misku jako naposledy. Vyskakovali mu různé myšlenky v hlavě a pomalu se v nich skoro začal ztrácet. Žádná nebyla tu co hledal. Proto se snažil upnout na nějakou jinou aby mohl držet svojí mysli aspoň v částečném klidu. Moc se mu to nedařilo nic ho nenapadalo na co by z těch věcí mohl myslet. Bylo jich tam až příliš mnoho, proto se snažil aspoň vydržet v meditaci co nejdéle. Hlídal si svoje dýchání aby bylo pravidelné a skoro stejné dlouhé nádechy a výdechy. Po chvíli otevřel oči a viděl, že je venku už tma. Dneska vydržel snad nejdéle v meditaci co zatím mohl. Vstal a vydal se směrem domů, protože už se pomalu schylovalo k večeru. Když dorazil domů, tak jen pozdravil svojí maminku Aiko a otce Yumu a rovnou šel do svého pokoje. Tam se svlékl ze svého oblečení co měl na sobě a oblékl se do domácího. Vydal se směrem z pokoje dolů do jídelny aby si dal večeři, protože už začal pomalu dostávat hlad. Ze šel schody dolů a vešel rovnou do kuchyně kde už seděl jeho otec Yuma a bratr Asahi. * Akorát na čas. * Pronesl jeho otec. * Matka akorát dodělala jídlo, takže se můžeme všichni spolu najíst. * Pokračoval otec. Riku si sedl ke stolu a počkal než jeho maminka donesla něco všechno jídlo na stůl. Když si sedli všichni ke stolu tak všichni zaraz řekli. * Dobrou chuť * a pustili se do jídla u večeře byly celkem potichu, nikdo neměl nic co říct zajímavého. Když dojedli, tak Riku a Asahi odnesli všechno nádobí a začaly ho společně umývat. Když byly hotoví, tak jim maminka řekla. * Hodní kluci, šikovní a poslušní. * A oba plácla po zádech. * Děkujeme mami. * Riku i Asahi řekli sborově. Riku se poté vydal znova do pokoje kde si sedl na postel kde měl takové svoje místo a dál se do meditace. Opět nádech a výdech. Hlídal si svoje dýchání a zase se snažil soustředil jen na tu jednu myšlenku co měl v hlavě. Pokračoval v hledání té myšlenky co tak potřeboval znova najít, ale nešlo mu to. Pořád jiné a jiné myšlenky nikde ta stejná co tak moc chtěl najít. Po nějaké době to vzdal a otevřel oči. Byla už hluboká noc a proto se rozhodl jít si lehnout do postele, protože chtěl jít ráno znova na hřbitov a znova meditovat. Další den si ráno řekl , že se zase vydá na hřbitov jak už plánoval včera. Otevřel si okno aby pustil trochu čerstvého vzduchu a oblékl se do oblečení co měl včera na sobě. Vydal se rovnou směrem na hřbitov kde byl krásný klid a mohl tam krásně meditovat. Sedl si na stejné místo jak včera. Do stejného tureckého sedu. Ruce spustil na kolena, narovnal se a zhluboka se na dech a pomaličku vy dech. Zavřel oči a vyprázdnil si svojí hlavu. Venku slyšel ptáky v korunách stromů, kteří vzlétaly a přelétaly na jiné stromy. Vánek profukoval jeho vlasy a hrál si na jeho obličeji. V hlavě mu během toho začali vyskakovat různé myšlenky, ale dneska už se nesoustředil na tu stejnou, ale snažil se představit si chakru co má v těle. Představoval si jak v něm proudí, snažil se a ji představit její velikost. Neměl žádnou závratně velkou chakru. Proto doufal, že se mu bude časem zvedat aby mohl používat více a náročnější jutsu. Když konečně se mu v hlavě objevila stejná kádě tak se jí okamžitě snažil přelít do misky, ale to nešlo, protože mu hned zmizela. Otevřel oči a viděl, že je už večer. Divil se celkem, protože mu to připadalo jako chvilka a né jako několik hodin. Vyrazil směrem domů s celkem pokleslou náladou. Když dorazil domů, tak se jen převlékl a šel se najíst. Večeře probíhala úplně stejně jako den předtím. Došel do svého pokoje a padl do postele. * Sakra už medituji 2 den a pořád vůbec nic necítím. Hmm že bych dělal něco špatně..? * Přemýšlel zase nahlas, jak má v oblibě. Přišel k oknu a vylezl ven na střechu. Tam si sedl a pozoroval nebe, jak se pomalu stmívá. * Tohle je celkem pěkné místo, asi bych mohl tady zkusit meditovat. * Načež si sedl do tureckého sedu, narovnal záda a hluboce se na dech. * „1,2,3,4,….“ *Napočítal do 10 a vy dech. Zavřel oči a ponořil se znova do své mysli. Už neslyšel ptáky jako ráno, slyšel a cítil vánek co vál venku. Ruce spustil znova na kolena a kontroloval své dýchání. V mysli se znova snažil soustředit na svůj chakrový oběh. Tentokrát se více soustředil na to aby si představil svojí zásobu. Představil si to jako velkou mísu ve které je nějaká tekutina. Když měl v hlavě přesný obraz, tak se snažil k tomu jakoby přilít více, ale vůbec to nešlo, jakoby spíš nechtěla vytékat, ta tekutina. Snažil se čím dál víc, ale čím více se snažil tím více to bylo těší a proto se začal uklidňovat a vzdávat to, že to nepůjde. Když už byl na krájíčku otevřít oči, tak v ten moment jakoby kapka té tekutiny padla do misky, ale v ten moment otevřel oči. Byl celkem klidný, podíval se před sebe a viděl krásné hvězdy na nebi. * Sakra kolik je asi hodin. * Neuvědomil si, že meditoval několik hodin. Zdálo se mu to jako pár minut. Slezl ze střechy a vlezl si do postele. Myslel si že mu půjde těžko usnout, ale opak byl pravdou. Hned jak lehl tak usnul, jako malé dítě. Další den se probudil plný energie a byl ready na celý den. *

1047 SLOV RPG UKONČENO

*Riku dneska dostal svojí další misi, byla to mise typu C a to dostat obchodníka co prodává nekvalitní zboží. Riku si na sebe vzal černé tepláky a černé tričko s krátkým rukávem a na ramenu měl čelenku iwagakure. Na stehnu měl přidělí malou brašničku ve které má kunaie a světelné bomby a na druhém stehnu má tu stejnou brašničku, ve které má zase makibashi. U pasu měl ještě svojí katanu v pouzdře. Bylo už odpoledne, a tak se vydal rovnou na náměstí, kde se měl obchodník nacházet. Často měnil svoje místa, a tak ho bylo těžké vystopovat. * „To bude zase vopruz. Jen chytnout nějakého borce co prodává šmejdy.“ * řekl si Riku v hlavě. Chtěl bojovat, chtěl se bít s někým silným, aby mohl zesílit a vzít si něco z toho souboje. Šel a po cestě si koupil jedno dango jako svačinku. Došel na místo. Bylo to jedno velké náměstí, kde se nacházelo několik krámků kde lidi prodávali své zboží a snažily se vydělat na svoje živobytí. Bylo tam dost lidí, jelikož bylo odpoledne a hromada lidí se scházelo aby šli nakupovat. Riku se ploužil po náměstí a snažil se najít svůj cíl. Měl to být starý chlap, šedé vlasy, šedé vousy a měl by prodávat zbraně a vybavení, které je nekvalitní. Chodil po náměstí a koukal. Nikde ho tam neviděl, tak se rozhodl, že se počká. Šel bokem do boční uličky kde si sedl na krabici co tam byla a jen koukal na náměstí jestli něco neuvidí. Uběhla půl hodina…. Hodina….. Dvě hodiny a nikdo nikde. * „Sakra, to si dělají srandu, že zrovna dneska nepřijde?“ *Řekl si a jen dál seděl na krabici. Pomalu přemýšlel nad tím, že by to zabalil. * „Dám tomu ještě hodinu a potom to zkusím znova zítra.“ * rozhodl se a čekal tam dál. Po půl hodině se něco šustlo v uličce za Rikuem. Nějak si toho nevšímal. Najednou prošel kolem něho starý muž. Šedé vlasy, šedé vousy a v podpaží nesl katany. * „To musí být on.“ * řekl si a usmál se. Vstal a pomalu ho následoval, přece jen ho nemohl jen čapnout. Potřeboval důkaz na to aby ho mohl vzít sebou a zavřít ho. Došel až k jeho stánku a koukal co tam měl. * Tak co by jste si prosil, mladý pane? * Zeptal se ho a Riku se jen usmál a promluvil. * Chtěl bych jednu katanu. * Muž se usmál. *Zajisté pane, co třeba….. * zamyslel se prodavač a potom se koukl na ty co donesl zrovna. *Co tuhle? * řekl a podal jí Rikuovi. Riku si jí vzal do ruky. Byla jiná než jeho katana co měl doma. * Bude vám vadit když si jí vyzkouším? * zeptal se a bez čekání jí vzal a vytáhl svojí katanu. Když by byla kvalitní katana, tak by se Rikuova měla zaseknou o tu katanu obchodníka. Riku se napřáhl se svojí katanou a sekl…. Katana obchodníka se přepůlila jak kdyby to bylo máslo. * Tak to by jsme měli. * řekl Riku a hned schoval svojí katanu a ukázal na svojí čelenku na rameni. * Tak víš co tě čeká, že? * řekl Riku. Obchodník se rozhlížel a nakonec přišel k Rikuovi. * Mohli by jsme se nějak dohodnout, ne? * řekl a Riku se jen nasraně podíval a dal mu pěstí, do břicha. Obchodník se složil k zemi v bolestech. * Tak hele, jde se do vězení. Bez keců. Je ti to jasné? * řekl a když chtěl obchodník promluvit, tak ho jen znova kopl. * Bez keců, je to jasné? * zeptal se znova Riku a obchodník je kývl. Riku ho poté odvedl do vězení a šel odevzdat hlášení. *

614 slov konec rpg

*Dneska byl krásny den, sluníčko svítilo a foukal lehounký větříček. Riku měl na sobě černé krátké kalhoty a bíle tričko s krátkým rukávem. Čelenku měl danou na rameni. Měl celkem klid dneska, ale za pár dní má dostat další misi. Byl celkem rád. Moc ho nebavilo sedět jenom doma a flákat se. Řekl si, že by mohlo být fajn jít se projít ven. Přece jen, byl moc krásný den, na to aby ho jen tak proseděl doma. Nebral si sebou žádné svoje vybavení sebou. Rozloučil se doma a vyrazil.* Mějte se všichni. Jdu ven. * řekl a odešel. Vydal se směrem k centru. *

*Bolo to len pár dní od toho, čo Mizukage prebral kontrolu na Iwagakure. Dedina bola ako-tak stabilná, ale vždy sa našla plno idiotov, ktorí sa snažili o rýchly prevrat, alebo čo to malo byť. Skončili popravení. Mizukage sa s tým nesral, jednoducho ich jedného po druhom zabíjal. Neúcta, nedisciplinovanosť sa trestali najvyššou cenou. Všetci vojaci mali teraz voľno a zatiaĺ neboli v priamej službe Mizukageho, keďže jeho ľudia tu udržiavali poriadok a taktiež všetky misie mimo dediny zariaďovali ľudia z Kirigakure a Kumogakure. Jediné, čo bežalo v normálnom režime bol vojenský výcvik - teda, čo sa týkalo vojakov. Ovšem, nastali určité zmeny, samozrejme. Výcvik bol oveľa brutálnejší a tvrdíš, než obvykle za vlády prvého Tsuchikageho. Tsuki nemohla vydržať doma ani sekundu.. Nachádzala sa v centre, kde bolo veľa ľudí. Pravé oko mala zakryté páskou a ľavé líce mala sfarbené do všetkých možných farieb a mala ho dosť opuchnuté. Otec sa s ňou v posledných dňoch nemazlil jak prišiel o svoj post generála. A to ešte ten šmejd nevedel, že ho Tsuki pripravila o hocijakú možnosť sa dostať naspäť na generála, či iný vysoký post.. Alebo vôbec do vojska.. Keď zistí, že sa za to zaslúžila ona, zabije ju.. Lenže kto vie, či Mizukage dodrží svoje slová.*

*Když došel k centru, tak se tam chvíli rozhlížel a poté si tam sedl na lavečku a koukal všude možně. Chvíli tam seděl a poté zahlédl někoho povědomého. * Hele, to bude určitě Tsuki. * řekl si. Vypadala pořád stejně, takže si jí nemohl z nikým splést. No dneska vypadala trochu jinak než obvykle. Z dálky nepoznal, že má modřinu na tváři. Vstal z lavečky a rozběhl se směrem k ní. Přišel k ní zezadu a klepl jí na rameno a zakryl jí oči. * Kdo pak asi jsem * řekl takovým hodně špatným změněním hlasem, takže by ho měla poznat skoro hned. *

*Fakt premýšľala kam sa zašije, ale chcela ostávať radšej medzi ľuďmi a nechcela byť sama. Z otca mala neustále hrozný strach a snáď by sa nepokúsil na verejnosti o žiaden cirkus, ak by si sem po ňu prišiel. I když to vlastne nevedela s úplnou presnosťou. Kto vie, čo sa tu môže teraz stať pod 'nadvládou' Kirigakure. Zrazu jej oči niečo prekrylo - resp. jedno jej oko, druhé mala prekryté páskou ako pirát. Boli to ruky a Riku mal jediné šťastie, že jeho hlas spoznala okamžite, inak by preletel cez jej rameno,* Niekto, kto veľmi zle maskuje svoj hlas pred niekým, kto ho spozná.. *zamrmlala Tsuki a svojimi rukami chytila tie Rikuove, aby si ich mohla stiahnuť z tváre. Pritom sa na neho otočila a vtedy si mohol všimnúť tú nepeknú napuchnutú modrinu na líci.. Venovala mu úsmev a očkom si ho premerala. Už bol zase od nej vyšší. Pf, každý bol od nej vyšší! No ale čo.. Aspoň bola malá, rozkošná a mohla to využívať vo svoj prospech. V uškách mala jeho náušnice a vlásky vypnuté jeho sponkami z Kotonu. Na krku sa jej hojdal prívesok od Noctisa,* Počula som, že vy z Dengen O ste sa zapredali Mizukagemu skoro okamžite.. *rýpla si do Rikua Tsuki.*

*Když Tsuki hned odhalila, že to je Riku, tak se mu z úst vytratil úsměv co na nich byl do teď.* No, tak to si aspoň mohla zkusit hádat. * Riku se s ní nechtěl pozdravit jen tak klasicky. Chtěl aby to bylo nějak ozvláštněné. Hned jak se otočila, tak si všiml pásky přes oko a modřiny na tváři. V jeho očích šel viděl malý šok, ale hned ho zamaskoval. Chtěl na něco reagovat a Tsuki mu hned na to dala téma. * No, to víš. Vůdce si to tak přál. Mohli jsme buď umřít a nebo souhlasit. Nebylo tam moc možností a umřít se ještě nehodlám. * Trochu mu to vadilo, že se jen tak museli přizpůsobit, ale tak zrovna teď s tím nic ani moc neudělá. * Tak z tebe se stává pirát? No a kde jsi nechala kocábku a své kumpány? * Nadhodil a jen tak napůl se usmál a zrak mu stále sklouzával k té modřině. Věděl, že o tom nebude chtít mluvit a nebo si najde nějakou výmluvu, jako k těm jizvám. * Nebudeme tady stát, ne? * Nadhodil Riku a podíval se po okolí a přemýšlel kde je poblíž něco kde si můžou sednou a pokecat. Uvědomil si, že kousek od sud je krámek. * Nechceš zajít do obchodu pro nějakou mňamku a potom si jít někam sednout? Někam kde je větší klid…. * Ulice se začínaly hemžit čím dál více lidmi. *

Ale ja som to hádala a uhádla.. *Tsuki trochu nechápala jeho slová, veď presne to urobila, nie?..* Mmm, práve, že s Dengen O klanom docela súhlasím a bol to múdry krok pre váš klan.. S vašou povesťou.. *narážala tým na fakt, že prahli po sile a Kirigakure im ju mohla dať - brutálnejšie výcviky, krvavá skúška pre geninov a mnoho ďalšieho..* Jeden z mojich kumpánov tu stojí akurát predo mnou.. *Tsuki sa pousmiala a všimla si, ako sa jeho zrak presunul na jej modrinu na druhej strane tvári. Nuž, toto bolo snáď prvýkrát, čo sa otec nestaral, kam presne ju udrie. Mal nervy v absolútnej prdeli.. A vlastne aj kvôli nemu mala tú pásku cez oko, lebo na neho bola totálne slepá a hlavne.. Malo úplne inú farbu, než ľavé oko..* Oh, jasne. Veľmi rada.. Poznám jednu veľmi dobrú a vychýrenú reštauráciu.. Môžeme zájsť do nej.. *Tsuki na neho mrkla s pobaveným výrazov v tvári, ale jemne sykla, lebo ju modrina zabolela. Narážala tým na ich prvé stretnutie, kedy chudák Riku musel zacvakať veľmi drahé chody v najluxusnejšej a najdrahšej reštaurácii v Iwagakure.*

*Trošku se zarazil, když ho nazvala kumpánem a jen se pousmál. Když sykla bolestí, tak mu bylo jasné od čeho to je. Jeho zvědavost byla velká, ale nechtěl to jen tak tahat z ní, na ulici kde kolem nich procházelo dost lidí. * Tak dobře no, srandičky srandičky. Hmm…. * Trochu zamyšleně koukl do nebe a potom se podíval na Tsuki. * No dobře, tak jdeme teda. Zvu tě, ale musíš mi znova ukázat cestu, protože nevím kudy… už zase. * Trošku se tam odmlčel, protože mu to bylo trochu blbé, že už znova neví cestu. Jestli se vydala nějakým směrem, tak jí nasleduje po jejím boku na druhé straně než má pásku, aby se nemusela na něj otáčet když by se na něj chtěla podívat jestli jde vedle ní. * Tak co je nového? Povídej. Přeháněj. * řekl a na chvíli se odmlčel a poté pokračoval. * Teda kromě té modřiny co máš na tváři, která tam svítí jako maják někde u moře. * při dokončení téhle věty se na ní otočil a koukl jí do oka. *

*Tsuki sa musela rozosmiať nad Rikuovými reakciami,* Presne jak pred rokmi.. Zveš ma na rande, Riku? *zapriadla Tsuki svojim rozkošným hláskom a venovala Rikuovi jeden dlhší pohľad, samozrejme, že len jedným červeným očkom, lebo to druhé bolo stále prekryté páskou. Dnes však nemala v úmysle z Rikua ťahať peniaze, a tak jej kroky nesmerujú do vychýrenej nóbl a drahej reštaurácie, kde spolu jedli prvýkrát, keď sa stretli. Vlastne ani nemala príliš hlad, takže ho viedla len ku jednému stánku s Dango,* Jo, no. Moja modrina.. Nie je sa čím chváliť, čo ti budem hovoriť.. Začína to tu byť pod Kirigakure dosť drsné.. *a v podstate hovorila pravdu - to len vďaka vpádu Kirigakure a Kumogakure stratil otec absolútne všetky nervy a odniesla si tu aj jej tvár. To, že mala dotlčené aj celé telo, to bolo samozrejmé, ale tú bolesť už vedel po tých všetkých rokoch precítiť.. A nesústrediť sa na ňu tak veľmi..* Všetko viac-menej pri starom. Tréningy, výcvik, učenie, sem-tam nejaký oddych.. Okrem toho, že nemôžeme nejaký čas na misie, tak toho nie je u mňa príliš nového.. Skôr sa mi pochvál ty, Riku.. *Tsuki sa zastavila pred jedným zo stánkov a pozrela sa na Rikua,* Dlho sme sa nevideli, určite máš niečo, čím sa chceš pochváliť.. *pred Tsuki bol len jeden chlap v rade, takže skoro ihneď sa dostala na radu ona, a tak začala pýtať,* Šesťkrát Dango, prosím..

No, takže modřina ze stejného zdroje jako ty jizvy? * Zeptal se jí na rovinu.* No trošku se to tady změnilo a ještě změní, co ti na to mám říct, asi už nebudou přežívat ti slabší. * ještě k její poznámce. Když se zeptala co nového u něj, tak chvíli přemýšlel. * No. Co nového. Otec přišel o post generála, takže ho to celkem dost vzalo. Jinak se toho moc nezměnilo. Nedávno jsem byl na B misi s Noctisem. Byla to celkem pohoda. Několik banditů a jeden nukenin co byl více méně z vody. * U téhle poznámky se trochu pousmál a hned pokračoval. * Za pár dní bych měl dostat novou misi, takže se aspoň nebudu muset flákat doma…. * Podíval se jejím směrem a pak ho napadlo. * Hele možná půjdeme spolu na misi. Mohla by to být sranda aspoň. * Pousmál se u té myšlenky. Koukal kam ho vlastně vede. Tady v okolí znal jen jeden dango stánek. U kterého se nakonec i zastavily. * Tak tohle je tvoje nóbl restaurace? * pousmál se a byl celkem a ji rád. * No to je asi všechno no. Doma mě otec chce prej něco naučit až budu ještě o trochu starší a silnější, takže mě zajímá co to bude. * Když to dořekl, tak se podíval na Tsuki, která objednávala. * Tak tohle je pro nás dva, nebo jenom pro tebe? * usmál se, teda spíše se nepřestal smát, na jeho tváři byl celou dobu úsměv. Byl rád, že může znova vidět Tsuki. *

Hele, buď rád za to, že nemám príliš chuť do jedla.. Inak by si znova zacvakal.. za moju spoločnosť.. *vyplazila na Rikua svoj jazyk, jak sa na neho pootočila. Musela sa alen otočiť naspäť ku predavačovi, aby si od neho vzala tácku, na ktorej bolo šesť kúskov paličiek a na každej z nich boli tri farebné, sladké knedlíky. To vzala do jednej ruky a druhou zašmátrala do vrecka, odkiaľ vytiahla niekoľko ryo a podala ich predavačovi..* Dnes si nejaký vtipný, Riku-chan. Uvidíme, či ti bude do smiechu, keď budeš musieť zjesť všetkých šesť dango, *obrátila sa konečne na neho úplne a urobila niekoľko krokov od stánku,* Hej, všetky dôležité posty si obsadila Kirigakure, aj môj otec teraz doma vyšiluje, že prišiel o svoj post generála.. *zastavila sa niekde mimo stánok a spíš teraz čakala, či ju Riku niekde vezme, alebo nie,* Z rovnakého zdroja ako jazvy a aj to oko.. *voľnou rukou si siahla ku páske, ale hneď ju aj stiahla a chytila jednu paličku, ktorú dala Rikuovi,* Na, ber si. Snáď ťa nebudem kŕmiť, prcku.. *drzo sa mu zadívala do očí a zazubila sa.*

*Potom co zaplatila, tak šel rovnou za ní. Držel se těsně u ní. * No nevím proč, ale beru to jako lichotku teda. * Zazubil se a pokračoval* No když nebudeš chtít, tak to nebudeme vyhazovat ne? * Chtěl tím říct, že to klidně všechno sní, protože mu to nedělalo problém. Nebylo toho zase tak moc aby to nesnědl všechno. * Takže otec doma vyšiluje? Zajímave…. * řekl si pro sebe. Jeho otec doma taky nebyl moc rád, ale moc nevyšiloval, spíš neměl moc co dělat a poslední dobou chodit dost často ven a vracel se pozdě v noci domů. Často dost opilí. Riku se natáhl a vzal Tsuki za volnou ruku. * Tak jdeme na nějaké místečko kde bude klid. Hmm… * chvilku přemýšlel a šel. * Mám vzít ty dango? * Zeptal se a podíval se na ní co řekne. * No tak napadá mě, že by jsme mohli jít buď na hřbitov a nebo můžeme jít ke mně domů. * Zeptal se a šel pořád dál a ohlídl se jestli jde za ním, pokud by se mu vysmekla z jeho ruky. *

*Tsuki sa na Rikua milo usmiala,* Však štyri sú tvoje, dve moje. Musím zo svojho kumpána vychovať veľkého, silného chlapa, ktorého sa bude každý báť už od pohľadu.. *teraz mu znova vyplazila svoj jazyk a nechala ho, aby vzal teda celú tácku so šiestimi dango,* Jako ja sa nebránim ani cintorínu, ani návšteve u teba doma.. I když tvoja mamka asi nebude príliš nadšená, čo? *Tsuki na Rikua mrkla jedným svojim očkom, lebo tá návšteva v nemocnici po skúškach chuuninov bola jedno veľké fiasko. Ale za to mohla Tsukina mamka Mizuki. Pritom s potešením vzala Rikuovu ruku, ktorú jej ponúkol, nemalas tým absolútne žiaden problém..* Ty, Riku.. Premýšľal si niekedy nad tým, že by si sa stal vodcom klanu Dengen O?

*Když zmínila, že se ho každý bude bát od pohledu, tak se jen uchechtl. * No nejspíš nikdo ani nebude doma, otec bude někde venku, bratr se ještě nevrátil z mise a matka bude taky někde venku nejspíš. Takže barák budeme mít pro sebe. * řekl a pokračoval teda směrem ke svému domu. Když se ho zeptala, jestli neuvažuje nad tím, být hlavou klanu, tak se usmál. * No to je samozřejmost. Akorát nevím, zda bych tím chtěl být. Byla by to velká zodpovědnost a nejspíš by se mě snažil každou chvíli někdo zabít a dostat na ten post. * Otočil svůj obličej směrem k Tsuki. * A co ty?…. Přemýšlela jsi nad tím, že by jsi mohla být hlava klanu? Nebo máš možná jiné cíle? * cesta ubíhala celkem rychle. Zrovna procházeli kolem hřbitova. Když by se Tsuki podívala, tak by si všimla několik lidí co opravují hroby a uklízejí celý hřbitov. Riku se tam zrovna podíval a jen se usmál. * Dobře jim tak.

Počkať.. *otočila na Rikua hlavu a pozrela sa mu do tváre. Ak sa teda aj on otočil na ňu,* ty máš brata? Som vôbec nevedela.. Starší? Mladší? *vyzvedala Tsuki. Ale bola to skôr zo slušnosti, že sa na jeho brata pýtala. Toho nepoznala, a tak ju vôbec nezaujímal. Vlastne nikoho takého nevidela ani na skúškach chuuninov v Iwagakure, ani v Kirigakure. Žeby už dávno bol chuunin? Alebo sa účastnil skúšok v Konohagakure? Alebo sa ešte tak ďaleko nedostal?..* Tak, smrť hrozí neustále.. na misiách a podobne. Ale je pravda, že tu by ťa chceli dostať vlastní.. *zazubila sa Tsuki,* Driem tak veľmi kvôli tomu, aby som sa stala hlavou Kashiko-Sa.. Predstav si tú alianciu, ak by sme boli obaja na vrchole svojich klanov. Bola by som hlava a ty telo.. Mozog a hrubá sila.. *well, to bola celkom super predstava. Škoda, že sa nikdy nevyplní. Jej otec ju síce chcel za hlavu klanu Kashiko-Sa, ale.. Jej bolo jasné, že ona mala byť vodca len naoko. Pravou hlavou by bol otec, ktorý by ťahal nitkami.. Tsuki výjav na pohrebisku nijak nekomentovala, držala sa Rikua a takmer ani nepozrela smerom k 'hrobom'. Mŕtvi ju nezaujímali. Mŕtvi boli slabosi..*

Ano mám bratra. Je starší jak já. * teď se Riku koukal rovnou do očka Tsuki a usmál se na ní. Pokračovali stále dál a stále jí držel za tu ručku. * No právě, protože by po mě šli i vlastní, proto nevím zda bych chtěl být hlavou. * Když do toho Tsuki ještě zmínila alianci, tak se usmál. * No, to by byla nejsilnější aliance, ale museli by jsme jí nějak zpečetit ne? * řekl Riku když už zastavovali u jeho baráku. * No tak jsme tady. * řekl a pustil ručku Tsuki aby jí otevřel dveře a potom jí pustil dovnitř první. * Chovej se jako doma. * zul se a potom se rozhlédl a otočil na Tsuki. * sníme to u mě v pokoji nebo v kuchyni? * Zeptal se jí a čekal co odpoví. *

"Hmm, takže starší brat. Zaujímalo by ma, či ten má v sebe viac Dengen O génov, než Riku.. *premýšľala Tsuki. Nikdy nevidela Rikua nijak agresívneho, či zlého, takže jej neprišiel príliš ako niekto z klanu Dengen O. Každopádne jej to nevadilo, len sa nad tým zamýšľala,* Eeh, no.. Samozrejme. Určite by sme prišli na niečo, čo by se zamlouvalo jak hlave Kashiko-Sa, tak aj hlave Dengen O.. A takisto ostatným členom, aby som nezabudla.. *zaculila sa Tsuki, ale príliš sa na túto víziu neviazala, pretože vedela, ako to dopadne. V tom momente aj zastavili pred Rikuovým barákom. Tsu sa nechala pustiť a ako prvá prešla cez dvere, ktoré jej Riku otvoril ako veľký gentleman,* Ďakujem.. *s týmito slovami prešla rovno cez dvere a nezabudla sa na Rikua milo zaculiť. Hneď za dverami sa začala vyzúvať a vyčkala na Rikua,* Asi v kuchyni, potom sa môžeme presunúť do tvojej izby.. Mám trošku smäd. Máte citróny? *opýtala sa Tsu. Dala by si dobrú citronádu na osvieženie.*

Riku Sora : *Riku se jen usmál když mu poděkovala. Zavřel dveře. Vzal jí znova za ručku a šel směrem do kuchyně. * Podívám se po citronech. * dovedl Tsuki do kuchyně a položil tácek s dangem na stůl. * posaď se, udělám ti citronádu. Chceš jí sladší nebo trpkou? * zeptal se Tsuki. Přišel k ledničce a otevřel dveře od ní a díval se do šuplíku. Byly tam dva citrony. Vzal jeden z nich a pak ještě vzal džbán s vodou. Vždycky měli doma jeden džbán s vodou v ledničce, když bylo léto. Zavřel lednici a přistoupil ke kuchyňské lince. Vytáhl prkénko, nůž a rozkrojil citron vejpul. Poté půlku vymačkal do džbánu a z druhé půlky ukrojil kolečko a to rozkrojil a dal ho na okraj džbánu. Vzal džbán a dvě skleničky a donesl je ke stolu k Tsuki. * Tak tady to máme. * usmál se na ní a nalil jí do sklenice*

*Opäť ju vzal za ruku a ona ju neodmietla. A tak sa dostali do kuchyne. Tsuki si poslušne sadla za stôl a so záujmom sledovala očkom Rikua, ako ju obsluhoval. Bolo to od neho veľmi milé. Rukou si podoprela bradu a druhou sa poškriabala pod tou nepeknou opuchnutou modrinou. Vypadala hrozne, což ju celkom trápilo, lebo nebola zvyknutá, že by trpela od otca aj jej tvár..* Niečo medzitým. Ani moc kyselé, ani moc slabé.. *prstíkmi potom poklepkávala po doske stolu, ale nebolo to kvôli tomu, že by bola nervózna, či netrpezlivá. Robila to len tak, pretože chcela. A robila to potichu, takže to nebolo ani príliš otravné.. Keď sa Riku s citronádou dostal k nej a položil pekne naaranžovaný džbán na stôl a nalial jej z neho do pohára, usmiala sa a neodolala slovám:* Nechceš sa u nás zamestnať ako výpomoc v kuchyni? Vidíš, že to docela zvládaš.. *neprestávala sa sladko usmievať. Natiahla sa po poháru a odpila si. Bolo to studené, osviežujúce. Presne také, ako to mala rada..* Ďakujem, máš to skutočne dobré. Pamätám si na svoju prvú citronádu, čo som si robila sama. Vymačkala som do džbánu celý jeden veľký citrón.. *pritom odložila pohár stranou a vzala si dango, tácku druhou rukou posunula k Rikuovi,* Papaj, nech rastieš..

Riku Sora : No to nevím jestli bych byl dobrý zaměstnanec. Jako v kuchyni to celkem zvládám, ale asi by mě to nebavilo dělat pro někoho na kom mi nezáleží. * chvíli se odmlčel a dodal. * Ale pro tebe bych to klidně dělal každý den. * Když se napila, tak byl rád, že jí to chutnalo. Usmál se a také se napil. * Jo, je to dobré. No to se neboj, nejsi jediná. *zasmál se nad její připomínkou. * Když jsem jí dělal taky poprvé, tak jsem chtěl dát taky celý citron, ale naštěstí mě matka zastavila. * Když mu přisunula tácek, tak si vzal jedno dango. * Děkuji a neboj, ještě vyrostu. * pěkně si vychutnával dango. Bylo to jedno z jídel co mu hodně chutnalo. * A co jinak, co se ti stalo s tím okem? Nechceš mi říct, že máš a ji monokla. * zeptal se Tsuki, když zrovna polkl. Celkem ho to znervoznovalo, že se jí stalo něco takového. *

Niekedy mi tí všetci sluhovia a iní pätolízači fakt lezú hore krkom. Behajú za tebou neustále celý deň, či niečo nechceš, či niečo nepotrebuješ, a keď povieš nie, tak neodídu, lebo čakajú, kým ich prepustíš. Akoby nemali vlastnú hlavu. Viem, že je to ich práca, berú za to plat a je to ich povinnosť byť mi k dispozícii, ale.. Je to občas otravné.. *no nemohla sa sťažovať na tie dni, keď bola za to rada, že ju iní obskakovali, ako ona pískala..* Keď sme u tvojej mamky. Bola moc naštvaná vtedy po návšteve s nemocnici po našich skúškach chuuninov? Moja matka vie byť dosť.. výstredná.. *Tsuki sa pustila do prvého knedlíku, ktorý si vychutnávala. Keď Riku položil otázku s okom, pozrela sa na neho tým svojim jedným nezakrytým červeným očkom, ale neodpovedala. Dojedla svoje dango, a až potom si voľnými rukami rozviazala pásku, ktorú mala cez oko,* Povedzme, že v podstate monokel.. na dúhovke.. *pásku položila pred seba na stôl, ale očko nechávala ešte pár krátkych sekúnd zatvorené. Až po chvíľke ho pomaly otvorila a odhalila tak druhé očko, ktoré bolo teraz farebne úplne odlišné od toho prvého. Toto malo prenikavú, až žiariacu modrú. A nič na neho nevidela. Mlčala. Akákoľvek reakcia Rikua ju vôbec neprekvapí, lebo ju nezaujímalo, čo si onej ľudia mysleli.*

Neboj, nebyla naštvaná. Jen jí trochu zklamalo, že tvoje matka vyhodila i mě. Tak si to dávala nějakou dobu za vinu. Nedělej si s tím hlavu. Říkala, že vypadáš na hodnou holku a že by jsi mě srovnala do latě, takže tě jakoby schválila. * řekl Riku s úsměvem a napil se citronády. Když si Tsuki sundala pásku přes oko, tak jen vykulil oči a byl chvíli v úžasu. Nikdy nic takového neviděl. Vstal ze židle a přistoupil beze slov a vzal jí za bradu a zvedl jí trochu hlavičku a držel jí aby neucukla. Sklonil se k ní na pár milimetrů od ní a koukal jí přímo do očí. * Jedno modré a druhé rudé…. * Odmlčel se na chvíli a stále se na ní koukal. Byla to pro něj neuvěřitelná podívaná. * Nádherné…. * Dostal ze sebe a dál koukal. *

*Neuniklo jej, ako sa jeho oči rozšírili. Zatiaľ však netušila, či to bola v dobrom, alebo v zlom. Pripravená bola však na všetko. Teda.. Popravde, Riku ju trošičku zaskočil. Až tak pozitívnu reakciu neočakávala. Ak teda vôbec nejakú pozitívnu.. Riku sa postavil zo svojho miesta a ona ho celý čas sledovala oboma očami - aspoň tak to vypadalo z pohľadu inej osoby. Uprene na neho hľadela a ešte uprenejšie pozerala do jeho tváre, keď ju chytil za bradu. Jej ústa sa trochu pootvorili, ale nič nehovorila. Hlavu musela zdvihnúť, lebo ju k tomu Rikuova packa donútila. Pri jeho slovách pomaly mrkla oboma očami a bol tak blízko, že si mohol všimnúť, ako sa jej řasy chveli..* Nevidím na neho.. *šeptla Tsuki a trošku pootočila svoju hlavu, aby mala tým jedným červeným očkom lepší výhľad na celú jeho tvár,* Ty musíš mať naozaj rád nevšedné veci, že, Riku? *spomínala na ich prvé stretnutie. Už vtedy bol unesený z jej červených očí. Však.. Červené oči neboli vôbec bežné.*

*Při jejich slovech zamrkal několikrát a taky zašeptal. * To je škoda. * ale stále u tohohle jí koukal do očí. Při její otázce na něj se jen usmál. Pootevřel pusu a pustil její bradu a poté jí zašeptal do ouška. * No ano mám. Proto mám rád i tebe. * při těch slovech se kousek odtáhl a dal jí pusu na tvář kousek od modřiny aby jí to nebolelo. Poté se od ní od táhl. Vzal si jedno dango do ruky a vzal si jednu kuličku. * Ale je to fakt škoda, že na něj nevidíš. Dokážou to vyléčit nebo budeš na vždy už slepá na jedno oko? * stále koukal do jejich nádherných očích. *

*Opätovala mu pohľad. Moc rada s ľuďmi udržiavala očný kontakt a ešte radšej s ľuďmi, ktorých mala rada. A Riku bol jeden z mála, ktorých mala Tsuki skutočne rada. Vlastne boli len dvaja ľudia, kvôli ktorým by bola ochotná položiť vlastný život len tak bez rozmyslu. Noctis a Riku. Netušila prečo. Možno preto, že to boli jediní dvaja ŽIJÚCI ľudia, ktorých si pripustila k telu.. Matku milovala, ale bola si istá, že by zaváhala, ak by došlo na to, že by sa mala obetovať.. Aj keď pustil jej bradu, držala hlavu vzpriamenú. Skoro privrela svoje oči ako jej šepkal do ucha tie slová. A pusa na tvár ju donútila zoširoka sa na Rikua usmiať,* Predpoklad je taký, že na neho už neuvidím.. No učím sa s tým žiť. Dalo mi to aj veľa užitočných vecí.. *povedala Tsuki a usadila sa normálne, vezmúc si do ruky druhé dango,* Aj keď nemám teraz taký zorný uhoľ, cibrím si postupne sluch, ten sa mi zlepšuje.. Ako-tak sa snažím naučiť bojovať totálne slepá, bez oboch očí. Netuším totiž, či neoslepnem aj na druhé.. *vtedy sa zahryzla do danga. Jej štýl rozprávania znel, akoby o nič nešlo. A tak sa aj tvárila. Bola s tým zmierená a brala všetko, čo jej život ponúkol, alebo hodil pod nohy. Ju ale nezrazí k zemi..* Už ti niekto povedal, že si až príliš hodný na niekoho z Dengen O? *pozrela sa na neho, stále oboma očami, lebo pásku si nenasadila. Nebola teraz potrebná.*

To je škoda, že neuvidíš už. Sluch je fajn, ale oči jsou trochu lepší vždycky. * Usmál se při těch slovech. * No když by jsi oslepla na obě oči. * Se odmlčel a po chvilce pokračoval. * Tak budu bojovat místo tebe. Není to tak, že bych nevěřil tvému sluchu, ale oči jsou důležité. * Stál tam vedle ní a koukal na ní. Pokračoval ve svém dangu až mu skoro zaskočilo když se zeptala jestli není moc hodný na někoho z denge o. * Však já umím být zlý. Jenže u tebe nemám důvod být zlý. * dojedl dango a položil tyčku na stůl. * No hlavně mi otec říkal, že příjde někdy nějaká změna, tak že bych si měl na jít něco co mě bude držet nad vodou v nejtemnější chvilce. No a hle. * Ukázal na Tsuki a znova se k ní naklonil. * Našel jsem tebe.

*Bože, ten chlapec bol neskutočný. Musela sa pousmiať nad jeho slovami, ale prehovoril až po tom, čo si odhryzla z knedlíku a spapala to sústo,* Nemusíš za mňa bojovať. Nenávidím to.. Ale.. Čo tak kompromis. Ak by k tomu skutočne došlo, môžeš byť mojimi očami.. *prázdnou paličkou si poklepala zľahka pod modrým očkom,* A bojovať budem sama.. *venovala mu ďalší úsmev a paličku odhodila na tácku. Svoju porciu mala zjedenú, ostatné bolo Rikuove a ona už aj tak nemala miesto na ďalšiu porciu. Tsu bola v tomto skutočne tvrdohlavá. I Tsuchikage jej ponúkol už hotový kameň Gelel, ktorý bol potrebný ku klanovým technikám. No ona ho odmietla s tým, že chce zvládnuť tvorbu sama..* Neviem, či som zrovná vhodná osoba, *ucukla na okamih svojim pohľadom,* Tiež znáš len tú moju lepšiu stránku.. *a keď sa vrátila naspäť pohľadom k jeho tvári, ktorú mal zase tak blízko nej, prehovorila ďalej,* Ale som lojálna, *vstala zo stoličky, čo by ho malo donútiť narovnať sa, inak si koleduje o to, že sa tvárou otrie o tú jeho,* a keď sa ponoríš do tej najtemnejšej temnoty, tak tam budem s tebou.. *vtedy ho objala, pevne a zaborila mu svoju tvár k jeho krčku.*

Riku Sora : Dobře to je na tobě, ale rád budu tvýma očima. * Usmál se. Byl nakloněný a poslouchal jí. * To jsem rád, že s tebou můžu počítat. No a nic si nedělej z toho, určitě budu mít rád i tu tvojí druhou stránku, ať je jakákoliv. * Když vstala ze židle, tak se narovnal také a teď jí koukal do očí ze stoje. Její slova, ho zahřáli u srdce. Měl velkou radost, že něco takového řekla. Omotal ruce kolem ní a obejmul jí taktéž a opřel si svojí hlavu o tu její. * Děkuji ti, moc si toho cením. Ani nevíš jak moc. * Po těch to slovech se naklonil trošku a dal jí další pusu do vlasů a potom ještě jednu na krk.*