Haya

*Bolo veľmi skoré ráno. Tsuki sa včera stretla s učiteľom z akadémie, ktorý sa volal Niba. Hoc neučil na akadémii pre talentovaných, ale aj tak jej dal impulz k tomu, aby konečne ovládla svoju chakru. Dostala od neho vysvetlenie, veľmi jednoduché, vďaka ktorému aspoň prvýkrát pocítila silu, ktorá v jej vnútri driemala. Cítila v sebe tú chakru, cítila ako v nej horela, praskala, iskrila a rozlievala sa jej v pomyselných žilách celým telom. Dodalo jej to obrovskú nádej, že s tým môže ďalej pracovať. Len nemala už veľmi veľa času, lebo už o pár dní mala prijímačky. A ona nevedela, čo ju tam čaká, či nejaký test, či nejaká praktická skúška, alebo nebodaj oboje? Každopádne včera neletela rovno za otcom, aby sa o tento malý poznatok s ním rozdelila. Nie. Pre neho by to nebolo nič. Ešte by ju aj zmlátil, že ju s takou kravinou otravuje. A navyše - ako by mu asi dokázala, že tú chakru skutočne cítila? Otec by chcel nejaké dôkazy a tie mu momentálne nevedela dať. Už včera by šla na cvičisko, aby sa naučila konečne ovládať chakru a hlavne svoju prvú techniku, ale rozhodla sa, že skúsi popátrať v knihách. A tak zapriahla do svojho plánu aj Sebastiana, ktorý jej z knižnice požičal knihy presne pre ňu. Neboli ani tak veľmi o technikách, ale priamo o manipulácii s chakrou. A čo bolo najdôležitejšie - konečne sa dostala k ručným pečatiam, o ktorých existencii doteraz ani nevedela. Otec jej to zrejme schválne zatajoval. Celý včerajší večer si čítala, učila sa naspamäť všetky ručné pečate a stále dookola si ich opakovala - Ne (potkan), Ushi (byvol), Tora (tiger), U (zajac), Tatsu (drak), Mi (had), Uma (kôň), Hitsuji (ovca), Saru (opica), Tori (kohút), Inu (pes), I (prasa) a pritom ich prstami skladala. Keď jej už ako-tak išli a pamätala si ich všetky, začítala sa do knihy hlbšie. Bolo tam veľa vecí, ktoré moc nepotrebovala momentálne, ale narazila na jeden vskutku skvelý príklad na manipuláciu s chakrou. Už raz po nej chcel otec, aby vyliezla po kolmej kamennej stene hore. Bez použitia rúk, len za pomoci chakry. A tu to bolo krásne vysvetlené. Lenže problém bol, že tú chakru nevedela ovládať. A tak je dnes tu - blízko klanu Haya, kde si vyhliadla jednu vysokú kamennú stenu, kam mala v pláne sa vyškriabať len za pomoci svojich nôh. V batohu mala zabalenú vodu,  nejaké to jedlo, obväzy, náplaste, trochu dezinfekcie. Mala v úmysle tu zostať dovtedy, kým to nedokáže. A bolo jej jedno, že tu strávi niekoľko nocí. Domov sa naprázdno nevráti. Ani omylom!  Keď si batoh stiahla z ramien a odložila ho bokom, až jej stiahlo žalúdok, keď uvidela tú výšku. Čo ak jej to pôjde a niekde vo vyššej polohe náhodou stratí koncentráciu a spadne dole? Mrkla očami párkrát a zavrtela hlavou. Nemôže si dovoliť pochybovať a premýšľať negatívne. Nemohla myslieť na niečo také. Bude sa ešte viac báť a to ju len spomalí. V batohu vytiahla fľašu vody a okamžite sa napila, aby zahnala suchosť v krku. Fľašu odhodila ku batohu a postavila sa čelom ku vysokej kamennej stene. Položila na ňu jedno svoje chodidlo a ani nemusela skúšať vyštverať sa naň, aby jej doplo, že tadiaľto cesta rozhodne nevedie. Takže urobila niekoľko krokov smerom dozadu, od kamennej steny. Ani za nič sa nepozrela hore. Nechcela vidieť tú výšku. Zložila ruky do pečate, aby sa jej lepšie koncentrovala chakra.  Najskôr si ju však predstavila ako modrý horiaci plamienok vo svojom vnútri. To jej problém už nerobilo. Ale teraz ju donútiť, aby sa chakra nakoncentrovala do nôh. Pečať, ktorú držala, jej v tom pomáhala, hoci nepoddajná chakra sa jej nechcela nechať skrotiť. A tak dobrú hodinu strávila len tým, aby sa naučila, ako chakru presunúť zo zdroja na miesto, kam potrebovala. Bol to veľmi podstatný krok, ktorý sa musela naučiť.. Už po tej hodine jej to celkom išlo, ale radšej trénovala dlhšie, aby si bola istá, že to nijak nepokazí. Jej tréning koncentrácie sa preto pretiahol ešte asi o ďalších štyridsaťpäť minút. Nevadí, radšej si bude skracovať prestávky na jedlo. Ešte predtým, než sa konečne odhodlá skúsiť vyliezť hore, si párkrát nakoncentruje chakru do nôh a udržiava ju tam. Výborne. Toto už taký problém nebol. Siahla po fľaške, napila sa a zase ju odhodila stranou. Pozrela sa priamo pred seba, nadýchla sa a s výdychom zatvorila oči. Zložila ruky a prsty do pečate, pomocou ktorej sa jej lepšie koncentrovala chakra. Nahromadila ju do svojich chodidiel, a potom sa rozbehla priamo proti stene. Krkolomne nejak dala jedno chodidlo hore na kolmú stenu, potom druhé a skoro okamžite sa zrúbala dole. Chrbtom vrazila na zem . Ešte dobre, že to nebola žiadna výška, tak si aspoň nevyrazila dych. No každá jedna modrina na chrbte ju zabolela. Zakňučala od bolesti, rovnaký scenár sa stal niekoľkokrát za sebou, kým si uvedomila, že bude zrejme chyba v množstve chakry. Zámerne používala menej chakry, aby ju rýchlo nevyplýtvala. Keď jej začala používať viacej, urobila aj viacej krokov po kolmej kamennej stene než sa zrútila na zem. A pády začínali byť čoraz viac tvrdšie a bolestivejšie. V podstate týmto trochu trénovala aj svoju obratnosť, pretože po pár tvrdých pádoch ju to nútilo k tomu, aby sa naučila aj dopadať. Dve muchy jednou ranou! Každopádne veľmi rýchlo vyplytvala zásobu svojej chakry. Nuž, aj keď nechcela musela si na nejaký ten čas oddýchnuť. Využila to na to, aby sa znova napila, najedla, trochu sa porozprávala s Kitsuom a asi po dvoch hodinách oddychu sa vrátila zase ku tréningu. Tým, že tú chakru bude šetriť, sa nikde nedostane. Takže teraz sa rozhodla, že do toho dá oveľa viacej chakry, ako pri prvých pokusoch. Rozbehla sa a už vtedy, keď pod ňou jemne praskala zem, tušila, že ani toto nebude cesta. Jedna noha na kolmej stene, druhá noha na kolmej stene a oboma v nej vytvorila praskliny vďaka silnej koncentrácii chakry v chodidlách. A samozrejme, že bola znova nútená dopadnúť na zem.. Nefunguje ani málo chakry, ani veľa chakry, takže ostáva možnosť, že ju musí vybalancovať a nájsť ten správny pomer, ktorý ju udrží prilepenú ku kolmej ploche. Teraz už tak nešlo o talent, ale bol to len pokus-omyl. Musí nájsť dokonalé množstvo. Nuž, tak sa zase rozbehla proti stene - málo chakry a zletela dole. Ďalší pokus mal rovnaký účinok, hoci už pridala trochu viacej chakry. Bolo celkom obtiažne sledovať kedy koľko chakry pridala, alebo ubrala, trochu ťažko sa to pamätalo, ale rozhodne to nebolo nemožné, keď to dokázal každý ninja, či už bol talentovaný, alebo nie. A tak nasledovala séria ďalších neúspešných pokusov, kedy buď použila primálo chakry, alebo veľa. Musela si dať aj niekoľko nútených prestávok, aby načerpala naspäť aspoň trochu svojej chakry, ale pri poslednej oddychovke ju to doslova jeblo o zem. Zaspala. Zaspala od vysilenia, od únavy. Bola vyčerpaná. Chvíľu tam jej bezvládne telo ležalo, kým ku nej dokráčal Sebastian. Skontroloval ju, či si neublížila až príliš. Potom zbalil jej veci, hodil si jej tašku cez plece a malú dámu vzal do svojho náručia. Nemohol zabudnúť ani na pána Kitsua. Tsuki by ho zabila, ak by tu jej kamaráta nechal. S ustarosteným výrazom v tvári sa s ňou pobral domov. Bola už tma, takže ju len vyniesol hore do jej izby. Nevyzliekal ju, len ju položil do perín a nechal slečnu oddychovať. Zaslúžila si to. Urobila veľký pokrok. Ďalší deň sa niesol v rovnakom znamení, ale urobila ďalší krok vpred. Konečne došla na správne množstvo chakry, ktoré ju udrží na kolmej ploche. Teraz ale musela zvládnuť sústredenie. Musela totiž toto množstvo konštantne udržiavať, aby nijak chakru neznížila, ani nezvýšila, inak by sa odlepila od steny, alebo naopak sa do nej zaborila. A oba dva závery znamenali neúspech! Niekoľko hodín to stále dookola trénovala. Behala po stene hore a dole, snažila sa svoju pozornosť pútať rôznymi vecami, aby vedela chakru udržiavať konštantne aj počas narušenej koncentrácie. Uf, to bola makačka a párkrát mala na mále a už aj letela dole zo steny. Ale malo to ďalšie pozitívum, naučila sa odrážať, elegantne dopadať a dokonca robiť aj premety. Ale už bolo nepodstatné, že sa tu pritom viackrát skoro zabila. Slnko začínalo zase zapadať a ona usúdila, že dnes sa toho už aj tak viac nenaučí. A možno sa už ani nedalo viac zdokonaliť. Každopádne bola na dne svojich síl. Posadila sa na zem a dlhú dobu len sedela a naberala sily, aby sa po vlastných dokázala dostať domov.*

*A uběhlo pár dní a Temari měla další část zkoušky za sebou. Přestože nebyla druhá část zkoušky ohledně přežití zrovna nejjednodušší, tak si Temari řekla že nebude rozhodně odpočívat! Nemohla se přeci jen tak válet, musí dohnat nějaké tréninky a cvičení aby se ostatním ještě co nejvíce vyrovnala. Druhá část jí totiž přesvědčila, že by to konečně měla začít brát vážně. A tak se po snídani temari vydala opět na cvičiště, nevěděla totiž kam by zde jinam mohla jít trénovat. Ale jí vlastně nijak nevadí, kde bude trénovat. Hlavní pro ní bylo jen to, aby měla dost prostoru a soukromí pro svůj tvrdý trénink. Když na cvičiště konečně dorazila, tak zjistila, že je zde bohužel dost lidí a dokonce její oblíbené místečko u zdi bylo zabrané. Jakýsi studentíci akademie si zde nacvičovali chůzi za pomocí chakry po zdi. Temari to mrzelo jen trošičku a na chvíli se zastavila aby to lépe celé promyslela. Pozorně se rozhlédla po cvičišti a pak dostala spásný nápad jak jinak a přesto efektivně pokračovat ve svém tréninku. Cvičiště bylo rozsáhlé a většina tréninkového materiálu byla uprostřed a tak stejně tomu bylo i se cvičícími ninji. Což znamenalo, že kolem nich vznikl malý okruh po kterém by klidně mohli závodit běžci v běhu na dlouhou trať. A Temari přesně tohle udělala. Rozběhla se a vložila chakru do nohou, aby nabrala výšku a pak přeletěla přes hlavy pár překvapených ninjů. Dopadla na pomyslný začátek své dráhy a okamžitě pokračovala tryskem dál. Ruce natažené za sebou se hnala nezadržitelně plnou rychlostí co jen zvládala po okruhu vpřed. Na dalším kousku trati před sebou vpravo směrem dovnitř cvičiště zahlédla volného cvičného panáka. Okamžitě začala skládat pečetě a pak ho naplno za běhu zasáhla ohnivou koulí, kterou vypustila z otevřených úst. Ale tím to samozřejmě nekončilo a Temari běžela po okruhu dál. Někteří cvičející ninjové začali Temari sledovat, když běžela kolem jednoho takového hloučku cvičících ninjů s kunaii tak na ně Temari vyplázla jazyk a posunkem je vyzvala, aby na ní začali házet. Studentíci akademie se nenechali dvakrát pobízet a Temari na chvilku zastavila aby vytáhla jediným rychlým pohybem z pouzdra svou tanto a odrážela jejich kunaie a nebo se jim případně vyhnula. během toho se pomalu přesouvala a pak postupovala po zpátku, dokud nebyla dost daleko a jim nedošli kunaie. Pak se konečně mohla rozběhnout dál za potlesku jednoho z nich. Temari tomu nevěnovala pozornost, prostě využívala všechny a všechno ve svém okolí ke svému osobnímu zlepšení. Když se pak přiblížila k jedné dlouhé zdi, tak na ní za běhu naskočila a běžela kolmo po ní aby si potrénovala používání chakry zase jiným způsobem. To že u toho proběhla mezi trénujícímus tudentíky chůzi po stěně jí nijak nevadilo. za to je tak trošku vyděsila, naštěstí se nelekli až tak, aby spadli. Za což je v duchu Temari uznale pochválila ale to už se hnala zase po zemi dál. A pak se objevily dvě volné trénovací figuríny a Temari opět nezaváhala a přešla na pečetě. Tentokrát přišli na řadu ohnivé střely, které za běhu vysílala střídavě na prvního a druhého z nich dokud nevypotřebovala všech deset střel. Začala být poněkud unavená, ale stále jí to nestačilo a tak změnila lehce směr víc do středu cvičiště. Kousek od kraje zde totiž stál mohutný strom, u kterého zrovna nikdo nebyl a Temari toho plánovala využít. Odrazila se a skočila a doskočila na jednu vhodnou větev. Pomocí chakry vložené do nohou se pak zavěsila za větev Temi hlavou dolů a zavřela oči. Hodlala zkoušet ovládat svou chakru a klidnit jí aniž by přerušila vlastní techniku a nespadla dolů na zem. Zpočátku se spíš soustředila na to nespadnutí, než na uklidnění chakry ale když poznala že to nemá kýžený efekt tak se jednoduše rozhodla trochu víc riskovat. Z počátku jí to začalo, jít ale po chvíli ucítila jak jí povoluje uchycení nohou na větvi. Zareagovala ještě dost včas na to, aby se přetočila a dopadla neškodně na zem. Ale hned se vyšvihla zpátky a znovu se uchytila jako předtím aby mohla pokračovat v tréninku. Po pravdě to nebyl vůbec lehký Trénink a temari skončila na zemi ještě hned několikrát. Ale když to bylo asi tak po čtvrté, nebo možná po páté tak se jí podařilo najít to správné soustředění a poměr chakry. No a přes všechno to padání se ukázalo, že pokročila o trošku dál ve svém tréninku. Naposledy tedy seskočila a vydala se domů, protože si na dnešek chtěla něco sama nakoupit a uvařit.*

Trénink zásoby chakry

*Hoshi se vydal k jezírku, Které se nachází v klanové oblasti, kus od jejich domu, kde se chce naučit novou techniku a posílit tak svoji chakru. Na sobě má jenom plavky, aby si zbytečně nenamočil oblečení. Dojde k jezírku, kde se začne připravovat. Soustředí svou chakru do chodidel. Představuje si, jak se prochází po hladině, jak se po ní rozběhne na druhou stranu. Ve škole jim to vysvětlovali, ale on opět neposlouchal a tak má jen hrubou představu. Jakmile si vytvoří tuhle představu, udělá krok na hladinu. Hned ale zanoří nohu do vody a propadne se. Jak se lekne, tak sebou trhne a padne do vody celý. Vyhrabe se na břeh a odplivne si. Aspoň nebudou modřiny. řekne si a pokračuje. Opět se postaví ke břehu a soustředí svoji chakru. Krok na hladinu a opět do vody po čumáku. Takhle se mu to opakuje stále dokola. Už ani nespočítá, kolikrát do té vody spadl. Začíná být dost nervní. Sakraaa. křikne trochu vzteky. Jenže něco je jinak. Jak se snaží vylézt, uvědomuje si, že vlastně vylézá na hladinu. Nepřestal koncentrovat chakru, i když se mu rozhodil trochu tok, ale má teď množství, které potřebuje k tomu, aby mohl stát na hladině. Dobře, zachovat si to takhle. Držet krok. Být klidný. říká si, ale když se pokusí o další krok, opět se propadne do vody. Otočí se zpět ke břehu a vyleze na něj. Dalo by se to brát za prvotní úspěch. Teď už se od toho jen nějak odpíchnout. řekne si a opět se postaví ke břehu. Soustředí svoji chakru na chodidla. Jakmile udělá krok na hladinu, vyšle do ní chakru tak, aby ho podpírala nad vodou. Představuje si dlouhý sloup chakry, který se opírá o dno a tak ho drží nad hladinou. Nejdřív chce zase získat ten pocit a tak svoji chakru soustředí dál. Jeho zásoby se pomalu snižují. Předci jenom několikrát vzteky vystřelil více chakry a tak se jí více také spotřebovalo. Potřebuje už jen pár pokusů, aby mohl pokračovat dál. Vyčká si na příhodný moment a udělá krok kupředu. Tentokrát se mu noha neproboří a tak k ní přidá i tu druhou. Opět se zastaví a soustředí se.  Dělá malé krůčky kupředu a zjišťuje, že už na to asi přišel. Nakonec se po hladině rozběhne, ale to se mu moc nepovedlo, protože se zase rozhodil a tak se propadl do vody. Vyleze na břeh a celý mokrý jde domů. Zítra bude pokračovat. Doma si vleze do vany plné horké vody a dívá se na hladinu. Přemýšlí, jak zvládnout chůzi po vodě. Napadá ho spoustu variant, jak to udělat trvalé, ale chce to zkoušet podle něj jenom. Zítra si udělá asi volno, aby mohl víc cvičit. Vrátí se k jezírku a pokusí se ještě jednou o úspěch jeho vlastnoručně zadané mise. Soustředí svojí chakru a vstoupí na hladinu. Chvíli se udržuje na jednom místě a získává z toho ten správný pocit. Po chvíli se přesune na jiné místo a opět chvíli stojí. Takto to opakuje několikrát než se nakonec pokusí po hladině opět rozběhnout, tak jako včera. Tentokrát ale s jasnějším úspěchem. Zvládne se udržet na hladině tak dobře, že prostě přebíhá z místa na místo a dokonce si troufne i odrazit a skočit snožmo na hladinu. Sice je to trochu váhavý a ne moc perfektní dopad, přesto zůstane na hladině. Teď už ví jak na to a bude to snadné. Nakonec po několika pokusech se mu povede přeskakovat po rybníku. Sleze na břeh a trochu se uklidní. Zvládl to a to je hlavní. Vydá se do domu, kam si půjde na chvíli odpočinout.*

Měl bych trochu zrychlit. proletí Hoshimu hlavou, když kráčí ke škole. Změní proto svůj plán. Má v plánu tam dneska vůbec nedojít a dát a si trochu do těla. Místo na Akademii si to zamíří přímo do tréninkové oblasti.* Vezme do tréninkové oblasti klusem, aby se trochu proběhl a zahřál před následným tréninkem. Do tréninkové oblasti doběhl za 15 minut. Trochu se prošel a protáhnul, aby se vydýchal a trochu zklidnil tělo a dech.* Tak jdem na to. Poví a do země vyryje čáru. Udělá 50 kroků a zde patou vyryje další čáru. Nejsou zde žádné hodiny, stopky, ani nic jiného, podle čeho by dokázal měřit čas, takže se prostě musí spolehnout jen sám na sebe. I když všechno ostatní Hoshi dost fláká, tak trénink je věc, kterou bere opravdu velmi vážně a vždycky musí být všechno perfektní, jinak to není správně. Postaví se tedy na čáru a pomalu vykluše na druhou stranu. Začíná pomaličku a s každými uběhnutými 50 metry zrychlí, aby těch dalších 50 metrů uběhl rychleji než těch předchozích. Potom to bude dost náročný, ale začal zlehka, takže by nemusel mít větší problémy. První 50 šla opravdu pomalu, byla to skoro chůze a trvalo mu to 30 vteřin. Jakmile se dostal za čáru, udělal si 10 kliků a vydal se zas na druhou stranu. To už bylo běhu trochu podobné. Dostal se tam za 24 vteřin. I zde za čárou padl k zemi a dal si dalších 10 kliků. Vstal a opět běžel zpět. Teď už opravdu běžel, dostal se na druhou stranu za 15 vteřin, kde následovalo dalších 10 kliků. Na nohy a zpět. Teď už opravdu musel sprintem, a povedlo se mu to za 9 vteřin. Zase deset kliků a běží se zpátky. Ať se snažil sebevíc, dokázal si čas stáhnout jen na 8 vteřin. Pokaždé když doběhl na druhou stranu, vždy si dal 10 kliků. Trénuje tím i správnou funkci dýchání, která je při rychlém běhu a větší námaze stejně důležitá. Proto mění činnosti, aby si nacvičil i správné dýchání. Když člověk špatně dýchá, vyčerpá se 2x rychleji, protože se musí soustředit i na dech. Běhá takto ještě asi čtvrt hodiny, ale už vynechává kliky. Snaží se jen zlepšit si svůj čas a dostat se třeba na 7 vteřin. To se mu ale moc dobře nedaří. Ve chvíli, kdy začne spíš zpomalovat a čas mu narůstá, rozhodne se dát si menší pauzu. Nesedí ale jen tak, to je totiž to nejhorší, co člověk může udělat. Sedět a čekat až se tělo samo uklidní. Ne, prochází se, protahuje se a vydýchává se, aby se co nejdřív uklidil. Pauza trvá asi 5 minut, potom už je zas v pohodě a je připravený pokračovat v tréninku. Ne ale už v běhu. Během pauzy došel až do míst, kde se nachází všemožní trénovací panáci. Rozhodne se že bude trénovat přesnost a rychlost svých úderů. Stoupne si proti němu a špičatým kamenem, který sebral kousek vedle, si na něj nakreslil několik křížků. To jsou body, které se bude snažit co nejrychleji a nejpřesněji zasáhnout. Otočí se čelem vzad a chvilku čeká. Pak je během chviličky otočený a pěstí míří na křížek, co je ve výšce tak jeho prsou. Centimetr vedle. Pronese mezi zuby, když vidí že se netrefil. Chvilku čeká a opět jde do akce. Prudký otočení zpět a pěstí do kříže ve výši jeho očí. Hned na to druhá ruka mířila na křížek, který prve minul. Hlava špatně, tělo dobře. Pronese když se podívá na své výsledky.Pořád to nestačí. Opět se otočí a zkouší to pořád dál. Má těch křížků nakreslených hodně, takže zkouší různá místě, několik kombinací, kop ze skoku, kop z přikrčení. Takto trénuje asi 10 minut, než přejde k dalšímu kroku. Postaví se přímo před panáka, s rukama podél těla a snaží se během co nejkratšího času trefit co nejvíc křížků, které si na panákovy vyznačil. Stojí v klidu, pozorně si prohlíží panáka a během chvilky vystartuje. Pravá, levá, pravá, levá... Střídá ruce tak jak mu to vyhovuje a trefuje jeden křížek za druhým od shora až dolu a pak zpátky nahoru. Potom ještě jednou a znova a znova. Dokud Hoshimu opravdu nelítají ruce jako střely. Teda skoro jako střely. Pořád to není žádná superrychlost, ale je znát menší pokrok. Takto všechno střídal i s během takřka celý den. Dokud nebyl čas konce školy. V tu chvíli se sebral a pomalým klusem si to zamířil zpátky domu.*

*Další ne zrovna adekvátní mise. Ale taky co může chtít. Předchozí ChZ mu u kousek utekla a tak zůstal geninem do další. Tyhle mise jsou opravdu nuda. Chápe ale, že bez těch to nepůjde. Že na mě vyšla ale zrovna takováhle mise? Proletí mu hlavou, když si s ostatními Genini přebíral mise a dali mu tuhle. Jeho misí totiž bylo hlídání dětí. Věděl že malý děti jsou spratci a tak nahradil své vybavení za dřevěné, aby se popřípadě nemohlo nikomu nic stát. Je to jednoduchá mise. Čím dřív a líp to skončí, tím dřív se mohu vydat zase trénovat. řekne si a vyrazí na adresu, kde bude dnešek trávit. No, tak dneska je to jen na nás dvou, tak to pojďme zvládnout spolu, jo?  Pronese směrem ke klukovi, kterého má dnes hlídat, když jeho rodiče odejdou. Zřejmě ani jemu se to nijak dvakrát nelíbí. Jeho rodiče jsou obchodníci, takže museli na jakousi obchodní cestu, ale do večera by se měli vrátit. Malý Oito, kterýho Hoshi dneska hlídá a kterému je 7 se na něj obrátil a praví. Určitě nejsi o moc starší, než jsem já, takže mě tady nebudeš rozkazovat. Dokážu se o sebe postarat sám. To jen moji hloupý rodiče si myslí že ne a shánějí mi chůvu, která není o moc starší než já. Jednou ze mě bude ninja, a pak se mi všichni omluví za to, jak se ke mně chovali. Zakřičel naštvaně a utekl na druhý konec baráku. Hoshi ho moc neposlouchal, upřímně mu byl dost ukradený, ale viděl v něm menší jiskru, která značila, že by se z něj jednou mohl stát ninja. Uvidíme, dám mu šanci. Pomyslí si a pomalými kroky ho sleduje. Jakmile vejde do místnosti, do které zaběhl Oito, nohou zavadí o drátek, který byl natažený k vystřelovacímu mechanismu, který po něm ze všech koutů mistnosti vystřelil dohromady 5 kunaiů. 5 opravdových kunaiů. Že já blbec měnil vybavení a dřevěný. Pomyslel si Hoshi a skrčením se, se vyhnul třem z nich. Poslední dva odrazil svou maketou katany, kterou dokázal bleskově vytasit. Tak jo, chceš si hrát. Tuhle hru ale můžou hrát i dva. Poví a ve své skrčené pozici vystřelí jeho směrem svojí ruku, která se začne měnit a natahovat v dlouhé, kroucené, dřevěné trámy, kterými ho omotá. Pak se pomalu narovná a sleduje kluka. Ale není to kluk. Hoshi je celkem překvapený když zjistí, že vlastně drží polštář. Kawarimi? On? řekne překvapeně. Kluk proti němu vyběhne z postele, kde se objevil a vrhá se na něj se svojí katanou. Hoshi si je tak trochu jistý, že asi nebude jeho a že jí možná sebral otci. Každopádně se z toho už vytaženého dřeva vysune do strany další trám, který se postaví jeho kataně do cesty. Kluk ještě během toho totiž tu techniku obdivoval takže nebyl tak v úplném střehu a Hoshi mu tak katanu srazil a omotal ho tímto trámem. Tentokrát mu kluk už neutekl. Chvíli sebou cukal, ale nakonec to vzdal, jen se dál tvářil naštvaně. I Hoshi ho nakonec pustil. No, když budeš dál takhle trénovat se ti to jednou určitě splní. poví Hoshi a nabídne mu, že ho naučí chodit po stěně, když bude hodný a přestane se vztekat. Pořad je mladý a rodiče se prostě o něj budou bát vždy, i když už bude dospělí. Zbytek dne tak spolu stráví tím, že ho Hoshi učí tedy lézt za barákem na strom pomocí Konobori no Waza.*

567 slov

KONEC

Tréning výdrž

*To, že už ako malá je na všetko v domácnosti tak nejako sama by sa mohlo zdať ako niečo čo ju oproti jej spolužiakom či bratovi dosť znevýhodní. Kvôli tomu predsa nemala toľko času na domáce úlohy, záľuby či samotný tréning – takto nejako by to mohlo pôsobiť keby sa na to chcela Naomi vyhovárať. Ona však nebola plačko – nebola ten typ. Domáce úlohy mala vždy hotové a písomky v škole písala na výbornú. Trénovala ráno aj večer pretože chcela aby bol na ňu ocko hrdý a pretože nechcela stáť v tieni svojho brata. Teda tento svoj údel v podobe starania sa o domácnosť zobrala celkom pragmaticky a spájala svoje povinnosti, ktoré z toho vyplývali s trénovaním. Inak tomu nebolo ani dnes kedy si svoje po pás dlhé, ružové, vlásky vypla do vysokého copu, okolo čela si uviazala bielu šatku a vyhrnula si rukávy. Nabrala si vedro plné vody a už to bola pre jej šesť ročné telíčko poriadna záťaž. Zaťala však zuby a doniesla si ho ku prvému oknu v ich dome.* „Ide sa na to!“ *Povzbudila sa, namočila handru do vedra a postavila sa ku sklu. Handrou urobila rázne pohyby a potom si čupla opäť ku vedru.* „A raz,“ *Začala si v duchu rátať každý drep, znovu sa postavila ku oknu a urobila handrou na skle niekoľko pohybov. Opäť si potom čupla ku vedru.* „a dva!“ *Zopakovala si v duchu a odhodlane sa znova postavila. Takto ku vedru s vodou drepovala až kým neobišla celý dom a všetky okná v ňom. Keby nemala okolo čela uviazanú bielu šatku, kropaje potu by jej tiekli po tvári. Kým obišla celý dom dostala sa ku číslu 213. To na začiatok upratovania a tréning rozhodne nebolo zlé číslo. Následne sa Naomi chopila vedra so špinavou vodou a preniesla ho cez dom do kúpeľne kde celý obsah vyliala do záchodu. Vedro opláchla a nabrala si do neho čistú vodu, do ktorej pridala aj trochu saponátu. Vzala do ruky mop a chystala sa umyť podlahy. Bolo to celkom komické – mop bol oproti nej nehorázne vysoký, no nenechala sa odradiť. Trošku zadýchane pľaskla mopom na dlážku a začala robiť krúživé pohyby, ktoré sa náramne podobali na rozcvičku, ktorú ich učil sensei v ninja akadémii. Najradšej by sa na to vykašľala, stehná ju pálili z drepovania, ktoré praktikovala pri umývaní okien, no nevzdávala sa. Išlo o výdrž a vedela, že keď vytrvá – ďalšie upratovanie zvládne o niečo ľahšie – tak isto ďalší a tento krát skutočný tréning v akadémii či neskôr v budúcnosti od toho bude určite závisieť aj jej život na nejakých misiách. Po tom čo skončila s umývaním dlážky opäť všetko poodnášala a už v čistom dome sa začala naťahovať. Napínala a uvoľňovala svaly tak ako ich to učil sensei v škole. Najmä nohy - stehná, zadok a ruky lebo tým dnes dala tak zabrať, že zajtra z toho bude mať určite svalovicu. Hoci bola Naomi unavená – nepoľavila a chvatne sa dala na zvyšné svoje povinnosti ako varenie, pranie, robenie domácich úloh.*

Počet slov: 504

Tréning sila

*Jedno sensejom na akadémii bude musieť nechať. Hoci doba nebola vôbec ľahká, boli tam úžasní tréneri. Skoro ako keby večná noc urobila čístku a slabí ninjovia a ľudia zmizli aby dali priestor silnejšej generácii.* "Teda tréneri sú úžasní – kým je trieda ochotná trénovať a nevyrušuje alebo sa nefláka." *Ak sa trieda chovala neukáznene - úžasní tréneri sa zmenili v úžasných tyranov, ktorí vedeli byť na nich dosť drsní. Postoj triedy ku tréningu sa však už dosť zlepšil. Túto zmenu zapríčinilo to keď im sensei vysvetlila čo presne obnáša už len ich geninská skúška. Trénovať viac a tvrdšie, dávať do štúdia na akadémii všetko sa stalo životne dôležité a to doslova. Už to nebolo len o tom, že dostanete jednotku alebo päťku, nebolo to už len o tom, že Naomi chcela aby na ňu bol otec pyšný, už to nebolo len o tom aby sa zavďačila bratovi a získala si jeho pozornosť a uznanie. Teraz išlo o prežitie a preto hoci toho mala Naomi veľa so staraním sa o domácnosť plus školu, nútila sa cvičiť každé ráno a po škole tiež – aj keby len na chvíľku. Hovorila si, že musí zostať vo forme, desilo ju, že by kvôli jej neschopnosti mohol na misii prijsť Naoto ku zraneniu.* "Je čas na ďalší tréning." *Pomyslela si keď si odpratala v izbe nábytok tak aby mala viac miesta. Obliekla si tielko a kraťasky a postavila sa do boxerského postoja (ruky pri tvári, lakte pri tele, nohy v boxerskom postoji), rýchlo udrela prednou pažou vpred, druhá ruka bola pri jej tvári.* Križný úder.*Vyslovila nahlas rovnakým tónom akým rozprával ich sensei keď spolu trénovali v škole základné chmaty. Nešlo o žiadne pokročilé taijutsu – to ani nikto nemohol od tak mladých deciek čakať. Z boxerského postoja Naomi udrela zadnou pažou vpred, otočila sa na zadnom chodidle a vytočila hornú časť tela vpred v smere úderu, päsť bola pri tom otočená tak, aby dlaň smerovala k podlahe. Toto zopakovala v dvoch setoch po 50 krát na jednu a po 50 krát na druhú stranu. Hoci z nej už tiekol pot – neprestávala, skočila dolu do polohy plazenia, pričom bedrá sa najskôr dotkli zeme. Toto opakovala tak dlho až kým už nemohla pokračovať a musela si dať jednoducho pauzu kedy sa snažila upokojiť dýchanie. Bola rada, že myslela na všetko a teda si vedľa postele na zem položila uteráčik a fľašu s vodou. Trasúcou rukou sa po tom natiahla, trochu sa usušila a napila a dala si tie isté sety znova. Myslela pri tom na minulosť, na jej otca, na jej brata – na to aké to bolo keď ešte nechodili na akadémiu a keď si predstavila následne súboj proti nejakým nepriateľom s bračekom po boku - to ju vyburcovalo aby vo svojom tréningu pokračovala s ešte väčšou vervou. Predstavovala si samú seba ako silnú, slobodnú kunoichi, ktorá cestuje po svete a spoznáva vzdialené končiny a je schopná chrániť Iwagakure a svojho bračeka a otca. Vedela, že svoj sen dosiahne len tak, že bude trénovať až do odpadnutia .. a to sa jej skoro aj podarilo. Po asi piatom sete sa zvalila na zem a prehodila si zničene uteráčik cez tvár.* Ach kiežby tak existovala jednoduchšia cesta. *Posťažovala sa nahlas. Nebála sa, že by ju niekto počul. Bola doma sama. Zase. Zostala na zemi ležať ešte pekne dlhý čas kým bola schopná vstať, ísť sa umyť a dať nábytok v izbičke späť na svoje pôvodné miesto. Potom sa pobrala do kuchyne pripraviť večeru pre seba a Naota.*

Počet slov: 579

Tréning sila

*Naomi prišla zo školy domov ako prvá a skôr než by začala robiť domáce úlohy či jedlo tak sa prezliekla do úboru na tréning a upratala si nábytok v izbičke tak aby mala na tréning dostatok miesta. Išlo o silový tréning s vlastnou váhou a hoci by bolo asi praktickejšie keby s tréningom šla von na záhradku tak sa rozhodla zostať ukrytá v izbičke. Predsa len čo ak by chcel Naoto trénovať tiež? Nemohla by mu obsadiť sebecky záhradku a okrem toho – bála sa, že ak by ju Naoto zbadal a videl by aká je slabá tak by bol z nej sklamaný. Radšej teda cvičila niekde kde ju nikto nevidel. Nemala rada keď ju niekto pozoroval pri vykonávaní činnosti v ktorej sa necítila byť dosť dobrá. Či už to bol beh, tréning jutsu či niečo tak triviálne ako varenie. V kuchyni pri varení to bolo rovnaké – zo začiatku u seba nikoho nezniesla a aj preto jej až tak nevadilo že jej otec a brat doma tak často nebývajú a že to zostalo len na ňu samu. Teraz keď sa vo varení zlepšila už jej prítomnosť niekoho ďalšieho v kuchyni až tak neprekážala, no nestávalo sa často, že by v tej kuchyni niekto s ňou bol. Naomi bola často sama a hoci by sa mohlo zdať, že jej to vadí – nič iné nepoznala takže to tragicky nebrala. Popri všetkých svojich povinnostiach sa nestihla veľmi zamýšľať nad tým, že by sa chcela hrať s nejakou kamarátkou pri svite mesiačika. Nemohla si dovoliť aby bol bratov náskok v schopnostiach ešte väčší pretože vedela čo by sa potom stalo. Naoto sa stane čoskoro geninom a potom chunninom. Má pred Naomi náskok a preto musí dávať malá ružovovláska do tréningu maximum svojho už tak ukráteného času, ktorý jej zostával. Jej vyťaženie spôsobilo, že hoci boli s bratom dvojičky – už teraz bola drobnejšia a chudšia než on. Nezastavilo ju to ale – bola urputná. Aj dnes sa preto rozhodla zapracovať na svojej sile. Vedela totiž, že čím silnejší úder ninja má, tým väčší rešpekt má u súpera. Z akadémie vedela, že pre správy silný úder musí mať správny postoj, spevnenú hornú a aj dolnú časť tela, torzo. Tiež musí dbať na dosah nárazu a celkovo sa koncentrovať a predvídať nepriateľove pohyby. Keď sa to všetko sčítalo, znie až neuveriteľne čo všetko za jedným hlúpym, no správnym a silným úderom je. Naomi sa teda postavila do bojového postoja, uistila sa, že má správne umiestnenie chodidiel, nôh, bokov a ramien. V hlave si predstavila imaginárneho súpera, ktorý stál oproti nej. Zavrela oči aby si tento obraz v hlave lepšie vybavila. Urobila prvé výpady na svojho súpera, použila svoju slabšiu – ľavú, vystretú ruku čím sa snažila udržať nepriateľa na diaľku. Zasypávala neviditeľného nepriateľa krátkymi údermi. Aby boli čo najefektívnejšie - v poslednej chvíli pred úderom skrútila ruku v zápästí. Potom skúsila iný úder o ktorom čítala v jednej zo svojich požičaných kníh. Na rozdiel od úderu, ktorý sa vrhal vystretou rukou sa pri tomto do sily úderu zapojilo aj rameno, ktoré zvýšilo silu nárazu o protivníka. Snažila sa zasiahnuť svojho imaginárneho súpera na miesta ako bola hlava, krk a trup. Snažila sa svoje údery robiť čo najrýchlejšie s dôrazom na silu a precíznosť, opakovala tieto sety až kým necítila ako sa jej na chrbte a ramenách rozohrievajú a sťahujú svaly. Do tréningu / imaginárneho súboja pridala aj kop. Potom si predstavila súpera ako jej chce útoky oplatiť. Zdvihla teda ruky, spustila bradu nižšie a odrazila pravou rukou neexistujúci úder. Potom uskočila dozadu a trhla celým svojim telom do strany. Mierne pokrčila kolená a uhýbala sa zo strany na stranu. Po tom čo nejaký čas praktizovala tento fiktívny súboj – sadla si na zem, zahákla si prsty o posteľ a dala sa do praktizovania niekoľkých sérií sed-ľahov. To jej ale nestačilo – otočila sa teda a začala robiť kliky až kým sa jej ruky nezačali chvieť pod náporom vlastnej váhy a gravitácie, ktorá ju tlačila k zemi.* "Noták, veď ja predsa nie som žiadna padavka.. to zvládnem – kvôli ockovi a Naotovi! Musím zosilnieť." *Povzbudzovala sa v duchu kým jej ramená horeli, zápästia ju boleli, no postavila sa zo zeme a pustila sa ešte do drepov s výskokom. Snažila sa udržať chrbát správne vystretý a naklonené mala len torzo tela. Urobila dve série po 100 drepov s výskokom a potom zostala ukotvená v polodrepe s predpaženými rukami a len mierne kmitala bokmi a panvou. Pri tomto poslednom cviku mala pocit, že jej stehná a lítka pokrývajú plamene, no neprestávala kým si v duchu neodrátala 180 sekúnd. Keď už bola absolútne zmorená a neschopná v tréningu pokračovať – dala si strečing pri ktorom uvoľňovala a napínala svaly aby ju na druhý deň neodrovnala svalovica. Dala si sprchu, hodila prepotené oblečenie do prania a pustila sa do domácich úloh.*

Počet slov: 801

*Vysedává v kuchyni, popíjí čaj a je zabraný v jedné z knížek. Děcka si hrají v pokoji, nebo na zahradě, ale to neřeší. Už jsou dost staří, aby nad nimi musel pořád stát a chůva už taky není potřeba. Základní potřeby jako jídlo a tak zvládne zařídit sám. Stále si k nim hledá cestu, ale pořád se mu to nedaří tak, jak by si asi představoval. Nebo jak by si to představovali oni. Nebo dokonce Kiasagi. Ale ani sentiment není jeho silnou stránkou, takže se tím nezaobírá. Ale počítá, že se brzy blíží jejich GZ a tak musí připravit i je na to. Hoshi není asi takový otec, jakého by si ti dva mohli přát, nebo představovat, ale dokázal se postarat o to, aby měli vždy čisté oblečení, co do huby a kde spát. To je základ, který byl schopen jim nějakým způsobem předat. Zaklapne knihu, zvedne se od stolu a uklidí hrnek. Pak přejde s knihou k sobě do pokoje, kde ji také uklidí a zajde do komody. Prohrabe se pár věcmi, než nalezne to, co hledá. Zastrčí si to do kapsy a pak vyrazí za děckama. Ať už jsou venku, nebo doma, jde si je najít. Pokud jsou rozdělění, tak si je stáhne na jedno místo, aby je měl pohromadě a nemusel se opakovat víckrát, než bude potřeba. No, Naomi a Naoto. Jak se se daří? komunikace s děti očividně taky dost hapruje. Blíží se zkoušky, připravujete se? zeptá se jich potom a chvíli tak nějak neohrabaně přešlapuje, než si k nim dřepne na bobek, aby jim byl blíž. Má na sobě stejné oblečení jako vždy, dlouhé kalhoty, černé triko a přes to vestu.*

*Naomi bola v tieto dni veľmi šťastná nakoľko sa vrátil domov ich ocko z misie a konečne boli zase všetci spolu pod jednou strechou ako rodina. Tak ako s Naotom dúfali stihol sa vrátiť ich ocko ešte predtým než im začali geninské skúšky. Bola z toho nadšená - samozrejme kým bol ocko mimo mesto, starala sa hlavne ona o chod domácnosti.. upratovala, prala, varila a nakupovala potraviny z peňazí čo im ocko nechal, no teraz keď bol zase s nimi doma bolo jej hlúpe nechať to zase všetko len na ňom ako keď boli maličký a tak doma stále s domácimi prácami pomáhala. Akurát skladala suché, vyžehlené prádlo a skladala ho na tri kôpky - jednu pre jej brata, jednu pre seba a jednu pre ocka - keď za ňou prišiel a zavolal si ich s Naotom oboch do obývačky. Bola zvedavá o čo ide.. ako prvé ju napadlo, že im chce povedať niečo o ich mame. Vlastne sa sama odhodlávala na túto debatu odkedy sa vrátil domov, no zatiaľ nenabrala dosť odvahy aby s tým na neho vyrukovala. Čím ďalej tým viac ju zaujímalo kým vlastne ich matka bola, ako sa s ockom spoznali, ako zomrela ... čo mala rada, čo neznášala ... proste ju zaujímalo čokoľvek pretože im zatiaľ o nej nepovedal takmer nič. Teraz však poslušne mlčala, posadila sa vedľa jej brata a čakala čo za touto rodinnou poradou vlastne je. Po jeho otázke trošku znervóznela, samozrejme v škole mala výborné výsledky, no aj tak sa obávala, že jej schopnosti nebudú v ockových očiach dostatočné. Posledné čo by chcela by bolo zahanbiť meno Noriaki a byť v očiach brata či otca za neschopnú.* Ak mám hovoriť za seba.. *Začala a kútikom oka sa pozrela na brata. Oslovil ju predsa ocko prvý tak sa rozhodla prvá odpovedať ak by však Naoto vyzeral nesúhlasne - nechala by najprv neho. Nič také si však nevšimla takže v rozprávaní pokračovala.* Som rada, že si už s nami doma a .. vďaka Naotovi, ktorý mi v trénovaní pomáhal a vysvetlil veľa vecí sa cítim istejšia než kedykoľvek predtým. *Prehovorila s úsmevom a potom nechala hovoriť svojho bračeka.*

*Je to nějaká doba co se otec vrátil domů z mise, která trvala nějakou dobu, když byli s Naomi doma sám. Vypadalo to, že otec se domů už nevrátí, ale to by jim snad někdo řekl ne? Každopádně byl rád, že jsou konečně spolu, jako opravdová rodina. Na rozdíl od Naota se Naomi starala o domácnost, prala, uklízela, vařila. Naoto moc na tyto práce nebyl, ale čas od času své sestřičce pomáhal s domácími pracemi aby toho neměla tolik a měla taky čas na trénování aby mohla zesílit a připravit se na Geninské zkoušky. Nemůže o svojí sestřičku přijít, jednak by mu po ní bylo smutno a navíc by měl i špatné svědomí, že je to jeho vina. Čas od času s ní šel trénovat, ale nerad to dělal, hlavně ne mimo domov, kde trávil čím dál méně času, protože byl šikanován spolužáky. Nechtěl jí do toho zatáhnout. Otec si je zavolal a Naoto jako poslušný syn i s Naomi přišli do obýváku, kde si před nimi jejich otec dřepl na bobek a položil otázku. Naomi začala mluvit první, neskákal jí do řeči, nebylo to slušné a neměl to rád. Naoto se usmál když ho Naomi "pochválila" přímo před otcem.* Za mě to nemůže být lepší, mám se fajn.. *Trošku zalhal. Nechce nikomu říct o tom co se skutečně děje. Ani jeho sestřička, se kterou tráví daleko více času to neví. Naoto má na srdci jednu otázku, kterou by chtěl položit otcovi, ale neví, zda odpověď na ní nepřímo dostal. No, zatím to nechal být. Ohledně Geninských zkoušek uhnul pohledem - opět.* Cítím, že bych je mohl dát, ale nevím jestli dokážu někoho zabít.. *Promluvil trošku smutnějším hlasem. Nechce někomu vzít život, který mu nedal, nepřijde mu to správné. Přece se zkoušky dají dělat jinak než zabitím spolužáka, ne?*

*poslechne si je a pak si přitáhne židli, aby si na ní sednul. To je dobře, že si pomáháte. Máte výhodu, že jste spolu ještě dřív, než od doby, o jste se narodili. Toho se držte. Jen tomu můžete věřit. poví k Naomi a podívá se na Naota. Bohužel jste se ale narodili do tak mrzkého světa na tu stranu, kde můžete kdykoliv zemřít a stát se tak potravou pro Matku. když s nimi byl, tak občas použil slovo Matka, ale ne v takovém spojení, které by nějak evokovalo Kiasagi. Ve svém věku by už mohli pochytit, že je Hoshi trochu zvláštní. Jde jen o to zabít, nebo být zabit. Je jedno, jestli zemřeš, nebo zabiješ svého protivníka. Tak jako tak z toho bude mít užitek Matka, kterou to posílí. odmlčí se krátce. Mohli jste mít lepší život, kdybyste mohli být s matkou, ale bohužel to nevyšlo. Nejsem zrovna vzor otce, který by vám byl přínosem, takový byl váš děd, ale ani tomu to nevydrželo dlouho. Jedno ale ode mě mít budete. Já jsem vždycky upřímný, ať to ostatní zraní, nebo ne, takže takový budu i k vám. Nestál jsem nikdy o děti. Nepřemýšlel jsem nad tím a že tu jste, je jedna z mnoha náhod, které se v té době stali. Ale jste tu, cítím ve vás to, co je ve mě, takže něco dobrého z toho vzešlo. Já jsem se zasvětil Matce, která tady byla dřív, než naše rasa a dělám vše pro blaho její. Každá bytost na světě je pouze část výživy, kterou Matka po jeho smrti pojme. Můžete mít vlastní cestu, ale jednou se prostě stane, že vás někdo, nebo něco, zabije. Noste u sebe tohle. Vždycky. poví a podá každému váček, který vytáhl předtím z komody. Pokud ho otevřou, najdou v něm jen semena rostlin a stromů. Pokud zemřete, stanete se součástí Matky. vysvětlí. Nebudu tu pořád. Mise, cesty a brzy se chystám do věže. Kdykoliv se může stát, že to samé se stane i mně a já to přijmu s radostí. I vy nemyslete na smrt, jako na něco špatného. Čím dřív přijmete skutečnost, že zítra můžete být mrtví, tím víc se vám otevře pohled na svět a možnosti, které máte a budete si tak užívat každého okamžiku více. Hoshi hold není člověk na výchovu dětí a ani se o to nesnaží. Ví, že jim je teprve 7, ale to nic na tom nemění. V jejich věku už se na tuhle cestu pomalu dával. Až objevíte své skryté schopnosti.. poví a natáhne před ně dlaň, ze které mu začne vyrůstat malá větvička stromu a na ní několik lístků. .. pochopíte, o čem jsem tu teď mluvil. Naučte se souznít s přírodou a přinese vám to oběma klidu. Nic nevyčistí hlavu lépe. Tohle vás mohu naučit. poví, vytáhne větvičku z ruky a vytvoří další. Obě pak zastrčí do květináčů s hlínou na oknech, pomůže ještě větvičkám zakořenit a nechá je tam.*

*Naomi nevadilo, že ju jej braček pred otcom nepochválil za to ako sa o neho starala keď bol chorý či za to ako pečovala o ich spoločný domov. Nevadilo jej to pretože to nerobila pre pochvalu ale z čírej snahy zaslúžiť si bratovu a otcovu priazeň. Dôležitejšie bolo teraz sj tak niečo celkom iné - jej braček vyslovil pred otcom obavy, ktoré trápili aj ju.. rovnako ako Naoto, ani ona netušila či dokáže behom geninských skúšok niekoho zabiť. Bola si istá, že ak by mala brániť Naota - zabila by bez zaváhania. Bola presvedčená, že by zabila kohokoľvek aby ochránila svoju rodinu, no počas skúšok nebude bojovať za brata ani za otca ale sama za seba.. a ona nebola práve priebojný, hrdý typ. Sama nikdy neublížila ani muške, násilie na zvieratkách bolo pre ňu tabu a vyhýbala sa aj konfliktom na akadémii. Podvedome si teda zahryzla do spodnej pery a zapísala si otcove slová do srdiečka, presnejšie tú časť, že sa majú držať jeden druhého - tú zobrala veľmi vážne, v tej chvíli dokonca chytila Naota za voľnú ruku a pri tom nespúšťala pohľad z otcových očí, ktoré mali identickú modrú farbu ako tie jej. S odhodlaným úsmevom nepatrne prikývla, no ten úsmev jej na perách dlho nevydržal. Ocko sa rozhodol byť dnes pred nimi veľmi otvorený a so všetkou úprimnosťou im prezradil, že ich nikdy vlastne nechcel.. pretože neplánoval mať deti a priznal, že sú vlastne len náhoda. V tej chvíli sa jej predstavy o romantickej minulosti jej rodičov rozplynuli v mliečnej hmle ako sen naivného dievčatka. Naklonila hlavu mierne na stranu a jej pohľad zostal trošku neprítomný aj vtedy keď im otec dal do rúk zvláštne vrecúška. Stála strnulo na mieste, kým im vysvetľoval čo sa v nich nachádza - bola nehybná, s vystretou dlaňou pred sebou na ktorej jej ležalo vrecúško a neplakala... no bolo na nej vidno ako je z toho čo im Hoshi hovorí zarazená. Či už jej Naoto predtým stisk ruky opätoval alebo nie, držala sa ho ďalej.. v tomto momente mala pocit ako keby bol jej kotva, boli v tom predsa spoločne.* "Sme nechcení." *Táto myšlienka rezonovala v jej mysli a jej srdce začalo biť rýchlejšie. Kým ju úplne ovládol ten stiesnený, stratený pocit - prišli ďalšie slová jej otca, ktoré tomu celému nasadili pomyselnú korunku. Namiesto toho aby ich ako iní rodičia povzbudzoval k čo najlepším výsledkom, ku prežitiu za každú cenu a ku výhre počas geninských skúšok - namiesto toho aby ich motivoval tak im ich otec povedal, že vlastne nevadí ak zomrú.. pretože vďaka tomu sa stanú hnojivom pre hŕstku semiačok, ktoré majú nosiť všade so sebou. Chcel aby sa na smrť dívali ako na niečo dobré, chcel aby ju privítali keď príde nakoľko sa potom stanú súčasťou matky. Jedinej matky ktorú kedy Naomi s Naotom spoznajú. Vlastne jej to celé dávalo zvrátený zmysel.. dívala sa na kožené vrecko vo svojej dlani a naprázdno preglgla. Dávalo to zmysel pretože keďže boli nechcení - svojou smrťou by pomohli matke .. matke zemi.* "Asi by to malo byť pre mňa viac utešujúce, že by zo mňa bolo aspoň niečo užitočné.. keď som len nechcená náhoda." *Pomyslela si a zdvihla pohľad z vrecúška späť ku svojmu otcovi ... sledovala ako z jeho ruky vyrastá konárik a na moment zadržala dych. Tvrdil, že to raz pochopia.. keď objavia ich skryté schopnosti.. keď sa naučia splynúť s prírodou. Tieto otcove posledné slová jej ale teraz zmysel nedávali.. hoci túžila po kľude. Akosi na to všetko nevedela odpovedať, nevedela čo si má o tom myslieť, no rozhodne nechcela aby sa jej brat premenil na hnojivo a bola toho názoru, že pohľad na toto sa nezmení ani keď dokáže zo svojej ruky nechať vyrastať konáriky tak ako jej ocko.* M-mal by nás radšej, keby sme boli ako tie.. konáriky? *Opýtala sa sama seba, trošku zmätene a tento krát nechala prehovoriť prvého svojho bračeka - sama totiž nemala slov, spracovávala všetko to čo im ocko povedal.*

*Jejich otec začal pozvolna, s lehkým začátkem konverzace, která se Naotovi zamlouvala, neskákal mu ro řeči, jen se hezky na něho díval a poctivě ho sledoval. Nedělal prudké pohyby, byl v klidu, neměl žádné obavy a ani nic jiného, jen by mohl lépe volit své slova. Na to, že jim je teprve 7 let, tak si jejich otec nebere servítky. Mohl by je podpořit, posunout je dopředu, aby viděli, že jim otec víc věří, že je nebere pouze jako nějakou potravu pro nějakou matku o které hovoří. Naotovi netrvalo dlouho než mu došlo, že ta matka, o které mluví je příroda. To Hoshi je bere jen jako parazity, kteří se přiživují na planetě? Vše to co jejich otec řekne před Naotem a jeho sestrou se v nich uchová a poznamená je. Kdo ví? třeba otec zamýšlí, že se ho ty děti zřeknou, nebo že to neustojí a zahodí svůj život. V obou případech by ovšem ztratil své povinnosti jako svůj otec. Než aby napravil svá slova těmi dalšími, tak se raději rozhodl tomu dát nový rozměr, přidat další část, kterou mohl říct daleko lépe než tím jak to řekl. Stejně jako jeho sestra Naoto svým pohledem zamířil jinam než na otce. Stiskl ruky Naomi opětoval. Teď má pocit, že se může spolehnout pouze na ní. Spoléhal by se i na otce, kdyby jim to podal lépe, kdyby jim to třeba vůbec neřekl a počkal by až byli starší, kdy by to snáze pochopily. Vysvětloval jim, že naše lidská rasa je jen příživník na planetě, která tu byla daleko před jakýmkoliv životem. Ani těmito slovy to nezachránil... jeho předchozí slova.. Otázka je, zda se o to vůbec snažil, nebo zda to vůbec chtěl. Cítil, že je otec bere jako parazity. Pak si Naoto vzal od otce váček, který měl v sobě ukrytá semínka což nedokázal pochopit. Proč jim otec dává prostá semínka? k čemu? Naoto neví jak má teď reagovat, nenapadají ho žádná slova a žádné nápady jak oponovat svému otci, nebo jak mu jednoduše odpovědět. Teď má stejně moc práce s tím vstřebat to, že jsou se sestrou nechtění, že jsou pouhou náhodou, kterou lze vždy nahradit, nebo možná i nehodou, kterou je lepší nenahrazovat. Bez jasného objasnění situace otcem si mohl Naoto domýšlet hned několik scénářů jaké by mohli nastat. Byla to od něho volná ruka a zlé myšlenky, které se mu vytvářeli kvůli slovům, které měl tu čest slyšet. Možná to je spíš trest než čest. Naoto se stále díval do země a přemýšlel nad tím, co mu má odpovědět.*

*sleduje změny v jejich výrazech. Normální a empatický člověk by asi pochopil, že co vlastně řekl špatně. Jenže Hoshi je... Hoshi. Nevidí ten problém, který řekl. Vnímá jen tu změnu výrazů. Vidím, že jste plní myšlenek. Pokud bylo něco řečeno tak, že to nechápete, nedivím se. Neumím pracovat se slovy tak, aby to nedopadlo tak, jak to na vás teď dopadá. Otec mi zemrel.brzy, takže jsem se tohle nenaučil. Já vám můžu slíbit pouze, že se budu snažit vám předat co nejvíc toho, co mám já. Ale s láskou to bude složité. Neumím ji předávat ani dostávat. Taky ji považuji za zbytečnou a oslabuje. Dá se ale nahradit vzájemnou úctou a důvěrou. Pokud si najdete někoho, komu můžete věřit, důvěřovat mu za každé situace a zároveň máte k sobě úctu, budete v pohodě. Vy dva máte výhodu, že jste dvojčata. Dle mého názoru, není užitečnější pouto, než to, které máte spolu. Nenechte nikoho, aby se mezi vás dostal a roztrhl to pouto. I kdybych to měl být já. poví. Netuší, jestli se něco změní v jejich pohledu. Snaží se jim předat své myšlenky a své pocity podle svého. Jak to ale vezmou, to je na nich. Každopádně kdykoliv si záměnou přijdete pro pomoc, nebo pro radu, budu se na 100% snažit, aby to mělo smysl a vám k užitku. dodá. Tolik asi k tomu,.co by jim mohl říci. Je teď jen na nich, aby si to vstřebali.*

*Keď jej Naoto stisk ruky opätoval, trošku sa jej uľavilo. Pozrela sa na neho a videla, že sa mu v tvári odrážali rovnaké emócie aké aktuálne tiež cítila vo svojom vnútri. Mala pocit, že im tento moment veľmi prehĺbil ich súrodenecké puto - takmer ako keby sa okolo ich spojených rúk obviazala červená, no pre ostatných neviditeľná, šnúrka osudu. Obzvlášť po ockových slovách kedy sa im priznal, že ich vlastne nemá rád, že im lásku nevie dať a ani ju od nich prijať... do jej nevinnej detskej dušičky sa hlavne zapísali Hoshiho slová o tom, že je láska zbytočná a oslabuje. Nevedela ako to spracovať - ona totiž ocka aj Naota ľúbila. Položila by za nich život, spravila by čokoľvek aby sa usmievali a boli spokojní ... uvažovala nad tým či ju to teda naozaj oslabuje alebo naopak posiluje. Bola zmätená z toho, že táto emócia prišla ich otcovi zbytočná - pre ňu to bol totiž hnací motor, láska ku nim ju motivovala každý deň vstávať z postele.. nebolo to nič iné. Pre nič iné nežila.* "Takže sme zbytoční, nechcení a neľúbení." *Zhrnula všetko to čo im ich ocko povedal a využila moment kým bol otočený ku konárikom aby zovrela v dlani vrecko so semiačkami a chrbtom tej ruky si z očí rýchlo utrela nepozvané slzy. Nechcela aby si to ich otec všimol, potichu smrkla a hoci sa jej trošku od prichádzajúceho plaču triasla spodná pera, chcela byť odvážna a silná. Nedokázala však zachovať kamennú tvár, práve sa jej totižto zrútil svet. Od vždy nechcela nič iné len priazeň a lásku jej otca a brata - len toto, títo dvaja muži v miestnosti - len jej rodina ju motivovala ku tomu aby trénovala, aby si robila úlohy, aby sa starala o dom keď to bolo nutné.. a teraz jej ocko povedal, že je to zbytočné a že jej nevie dať to po čom prahne odkedy si pamätá. Bolelo ju na hrudi z toho ako sa snažila predýchať prichádzajúci plač a obávala sa, že s ním už dlho nebude vládať bojovať. Tento pocit - táto bolesť bola horšia než akékoľvek zranenie aké si kedy spôsobila. Dala by všetko za to aby to prešlo. V tejto chvíli mala chuť ujsť do svojej izby, zaliezť pod deku a schovať sa tam pred krutou pravdou, ktorú sa dnes dozvedela. Naďalej však stála na mieste a ruka v Naotovej dlani sa jej trochu chvela od návalu emócií, ktoré ju z vnútra drtili. V druhej ruke zvierala vrecúško so semiačkami až jej na nej obeleli hánky - pohľad mala sklopený a čakala kedy im ich otec dovolí odísť. Hoci im povedal, že im okrem lásky dá čo budú chcieť - od rady a pomoci až po dôveru a úctu - rozhodne sa ho teraz neplánovala opýtať na ich mamu ani na nič - nakoľko sa teraz cítila veľmi zranená.*

*I když by to bylo od syna troufalé ke svému otci, tak si Naoto myslí, že jeho otec je mimo. Naoto za sebe je celkem zklamán ze strany svého otce, když nepřímo řekl, že jsou nechtění a jediný smysl jejich života je obětovat ho pro dobro ostatních, konkrétně pro „matku“, která využije tělo zemřelého člověka pro přetvoření v úrodnou hlínu, na které se bude cokoliv pěstovat. Vyslechl si slova svého otce, který k nim mluvil. To co jim řekl, tak to Naota šokovalo o to více, láska je zbytečná a oslabuje? Tak co k Naomi cítil? Cítil k ní důvěru? Ne, věděl, že jí věřit může, ale to byl jiný pocit, který cítil. Úcta? Ta to taky není. Má svojí sestřičku rád a s jeho názorem snad poprvé nesouhlasí. Hned si Naoto všiml, že je jeho sestra z toho celá rozhozená. Váček se semínky si odložil stranou a volnou rukou ji objal. Věděl že teď potřebuje někoho, kdo tu pro ní bude.* Se vší úctou otče, s tímto názorem nesouhlasím. Pouto, které mám s Naomi je láska a není zbytečná. Nedokážu to přesně vysvětlit, ale cítím, že je to něco, co mě zahřívá u srdíčka, že vím, že tu mám někoho, kdo tu pro mě je když jsi zrovna na cestách. *Hlas měl pokorný. Nerad by urazil svého otce, ke kterému chová úctu a pokoru. Nedokáže říct, zda i lásku, jeho pocity jsou momentálně z této situace rozmíchané a nerozezná, který je ten správný. Naoto svým pohledem přešel k Naomi a silněji jí stiskl.* Jsem tu pro tebe.

*otočí se a poškrábe na hlavě. Opře se o parapet a dívá se na děti. Jasně. Je jim 7 a nepochopí to tak snadno, jak jsem si myslel. Bude tam asi dost od jejich matky. proletí mu hlavou. Přesně o tom jsem mluvil. Láska má mnoho podob a spoustu jich je bezvýznamných. Proto jsem říkal, že to, co máte vy dva je jedinečné a měli byste se toho držet. Mezi vás dva by se neměl dostat nikdy nikdo, kdo vás rozdělí. I kdybych to měl být já. Stůjte vždycky při sobě. Ať se stane cokoliv, ať se jednomu z vás stane cokoliv. Vždycky stůjte při sobě. To je ten největší dar, co jste mohli ode mě a vaší matky dostat. To že máte jeden druhého. Nepodrazit se. Být si věrní. Pak dokážete cokoliv. Ať se s vámi stane cokoliv. poví Hoshi a doufá, že to už teďka pochopí. Jediná láska, jediná emoce, která za něco stojí je ta s vlastním sourozencem. S vlastním dvojčetem. S někým, s kým jsou od počátku vzniknutí. Těch 9 měsíců navíc společných, které měli v břiše, to má jen opravdu velmi málo jedinců. Ne vždycky to musí dopadnout dobře, ale mají šanci, aby to u nich tak být nemuselo a mohli se podporovat co nejdéle.*

*Nechala aby ju Naoto objal a ukryla si uplakanú tvár v jeho krku kde potichu plakala. Nepochybovala o otcových slovách, verila, že láska ktorú cíti ku svojmu bračekovi je skutočná a silná, no .. ona ľúbila aj svojho ocka a predstava toho, že mu to prišlo zbytočné ju veľmi bolela. Nemohla s tým však nič spraviť len tu stáť, nechať sa utešovať svojim bračekom a zmieriť sa s tým, že nikdy nedostane to po čom tak prahne. Lásku svojho otca. Po chvíľke sa od svojho bračeka odtiahla a uklonila sa svojmu otcovi.* Ďakujem za dar, aj lekciu. Budem to vrecúško so sebou nosiť tak ako si želáš. *Šepla zroneným hlasom s pohľadom upreným do zeme - boli totiž plné sĺz.* Ak-ak dovolíš, pôjdem dokončiť skladanie prádla. *Špitla trošku roztrasene. Bolo na nej vidno, že je na pokraji hysterického plaču, no pokúšala sa napriek tomu zachovať rozvahu a počkať na dovolenie svojho otca - nechcela odtiaľto len tak ujsť hoci to bola jej prvotná túžba. Bála sa ale, že so svojimi emóciami už dlhšie bojovať nedokáže. V tejto chvíli veľmi obdivovala svojho bračeka, že sa postavil otcovi, že prejavil nesúhlas, ktorý sama cítila... aj v tomto bol silnejší než ona - jeho slová boli utešujúce.. aspoň niekto na svete ju mal rád a to spolu s jeho objatím a rukou za ktorú ju držal - to všetko spôsobilo, že sa jej city ku bračekovi ešte viac prehĺbili. Cítila sa ako blázonko keď si uvedomila ako o jeho láske voči nej v minulosti pochybovala... Naoto ju mal skutočne rád tak ako ona jeho.. aspoň niečo dobré priniesol tento bolestivý rozhovor.*

*Poslouchal svého otce, který k nim mluvil. Mezitím držel i Naomi, která momentálně byla v náručí. Teď musel být kvůli ní ten silný on. Na slova otce musel reagovat, přišlo mu, že si protiřečí se svými slovy což Naota pochopitelně zmátlo. Počká ovšem než domluví, protože má slušné vychování, kterému byl od malička učen. Po otcově domluvě se Naomi pootočila směrem k němu s úklonem a slovy, že by měla jít dodělat svojí práci – skládání prádla.* Teď mám pocit, že ti nerozumím otče. Před chvílí jsi řekl, že láska je zbytečná a teď, že je málokterá významná. Mohl by jsi nám to objasnit? *Optal se slušně. Ke svému otci, ať je jaký je, choval úctu. Samozřejmě byl i Naoto z těch jeho slov rozhozený. Jednak je nechápal a také ho celkem zasáhli, tím co obsahovala a jak to podával. Stále platí, že by to mohl podat daleko lépe a jednodušeji.*

*podívá se na Naomi. Pokud nic už nechceš, můžeš odejít, ale nemusíš se mě dovolovat, nejste mí podřízení. pak se podívá na Naota. Zbytečné a bezvýznamné jsou jinak znějící slova se stejným významem. V podstatě všechny formy jsou takové, kromě té, co máte spolu. Možná jsem mohl ještě nějaký rok počkat. Abyste byli starší a pochopili lépe, co tím myslím. tohle mu nikdy nešlo a doufal, že to nikdy ani nebude muset dělat. Rozmluva s dětmi. Měl se na ně možná vykašlat a dát je k adopci. Nejspíš by se měli teďka mnohem lépe, ale taky by je mohli tehdy rozdělit a každý jít jinam. A to by už zůstali samy úplně. Možná ho tohle právě tenkrát vedlo k tomu, že nakonec si je nechal a zůstali u něj. Ale to je něco, co je už taky pryč. Teď jsou tady a musí se s tím všichni tři nějak popasovat.   Hlavně, že k sobě mají oba velmi blízko, to je asi to, co si z toho odnesl zase Hoshi.*

*Otec jej povedal, že mu nie je podriadená a že sa nemusí mu ničomu dovoľovať. Možno to robila podvedome preto lebo vedela, že je vojak a dúfala, že keď sa bude chovať ako poslušný kadet - bude ju mať radšej. Možno dúfala, že ak mu prejaví úctu a rešpekt - dostane od neho aspoň to keď už nie lásku .... o tom ich predsa práve informoval. A možno mala toto slušné správanie tak ako jej brat vštepené od opatrovateliek, ktoré ich vychovávali kým bol otec na misiách. Tak ako tak - prišlo jej správne opýtať sa ho či môže už odísť obzvlášť keď si ich sem takto zavolal. Nemohla predsa vedieť či im nechce povedať ešte niečo .. napríklad, že im kúpil psa ale po ceste sem ho zabil a zjedol. Hodilo by sa to ku tomu všetkému čo im povedal, že sú nechcení a, že ich nemôže ľúbiť pretože je láska zbytočná ak nie je súrodenecká. Bolo by to príhodné zakončenie tejto nočnej mory. Naomi sa napokon s povzdychom vystrela a hoci bola vždy trošku iná - v zmysle, že bola trošku pojašená - tento krát pôsobila až neprirodzene dospelo.* Áno ocko, chápem. *Špitla s očami plnými sĺz. Opäť mala pocit, že je nedocenená a že proste všetko čo robí nestačí .. jej snaha nestačí. Pozrela sa na Naota, jemne mu stlačila dlaň a dala mu božtek na líčko.* Ďakujem. *Pošepla a samozrejme tým myslela vďaku za oporu a podporu, ktorú jej tu dožičil. Potom mu pustila ruku a so zvesenými plecami si to mierila ku prádlu kde mala v pláne sa ešte poriadne nikým nerušená vyplakať. V ruke si pri tom so sebou niesla vrecko semiačok.*

*Na otcova slova jen Naoto přikývl souhlasným gestem, kterým chtěl dát najevo, že tomu rozumí i když ve skutečnosti nerozuměl. Naomi během té chvíle s otcovým souhlasem odešla přičemž věnovala sourozenecký polibek Naotovi. Naoto se cítil spokojeně, že ho má jeho sestra ráda a projevoval tohle jako symbol jejich lásky a důvěry. Naoto jí nikdy žádnou pusu nedal, neměl to zapotřebí, svojí lásku dával najevo jinak. Když otec už více nechce po nich, tak je na čase aby Naoto už taky zmizel z této nepříjemné situace, kterou jejich otec nastolil. Zvedl se s pohledem přímo k otci.* Pokud to je všechno, tak bych rád taky odešel, jestli mohu a nepotřebuješ po mě nic dalšího. *U těch slov se samozřejmě uklonil. I když to byl jeho otec, stále to byl ninja, který byl na vyšší hodnosti než řadový ninja, než pěšák. I když doma nemusel, tak stále to dělal, je to lepší než aby to doma nedělal a na ulicích jo, mohl by si to splést a nechtěně tak podseknout otcovu autoritu. Pokud by už nic dalšího neměl na srdci a povolil Naotovi odejít, tak by Naoto odešel za svojí sestřičkou jí pomoct jak s prací, tak i psychicky. Šel jí hlavně uklidnit, pokud by jí to nevadilo.*

*nechá je oba odejít. Vnímal by to jako úspěch, kdyby od nich nebyli takové zvláštní reakce. S někým by to ještě probral, ale nemá momentálně vůbec tušení s kým. Takže si to zatím jen probírá sám v sobě a jde se věnovat zase svým činnostem. Nezůstane doma ale dlouho. Finišuje přípravy na odchod do věže a potřebuje ještě něco zařídit ve vesnici a v kasárnách.*
Rpg Ukončeno

*dosti unavený, pomlácený a skoro bez chakry se vrací domů. Právě se vrátil z věže, kde byli s Kaori, aby to prozkoumali a skoro tam chcípl. To by ho ani tak neštvalo jako to, že by zemřel někde, kde jeho tělo nebude mít užitku. Nemohlo by z něj nic vyrůst a to ho poměrně vyděsilo natolik, že se v jeho myšlenkách rodily nové pocity ohledně života a smrti. Nešel ani ke kagemu. Nejprve potřebuje dohromady dát svoje myšlenky a pak i zprávu, kterou vlastně předá o tom, co ve věži zjistil. Když se nad tím tak ale zamýšlí, tak nic převratného nezjistil. Ale přítomnost tvorů, kteří jsou na takové úrovni schopni bojovat i bez chakry, je poměrně zajímavá informace, která se určitě hodí rozšířit do podvědomý všech. Pokud by se s někým takovým někdo setkal, bylo by to celkem překvapení. Tyhle souboje už nejsou o tom, kdo rozmetá nejsilnější techniky kolem, ale hlavně o větším přemejšlením, aby si udrželi co nejvíce chakry a nevystříleli je hned na začátku. Doma si odloží opasek s katanou a dalšími věcmi na věšák u dveří a dojde si do kuchyně, kam na stůl položí pár plechovek piva, které si koupil. Neholdoval alkoholu v takové míře, aby měl nějaký doma, ale po tomhle zážitku bude potřebovat trochu upustit páry a tak si rovnou sedne ke stolu, otevře se zasyčením jednu plechovku. Pořádně se napije a dívá se z okna na dvorek. Po chvíli přemýšlení si všimne, že vedle stromů, které tam kdysi s otce zasadil je zasazen nový. Malý stonek Sakury. Ani neví, jestli jsou děti vůbec doma. Jen tam sedí a dívá se na ten stromek, jak si tam snaží získat si také své místo na slunci. Škoda jen, že je venku stále noc a i to světlo, které dává měsíc je z velké části zabíráno statnými duby, které tam rostou už od jeho dětství a kterým také pomohl dříve už takto vyrůst. Budeme s tebou muset něco provést, aby si měla také dost. Ale až se dám trochu dohromady. poví a dopije první plechovku. Vstane, vyhodí plechovku, zbylá piva dá do lednice a vezme si ještě jedno, s kterým si také sedne ke stolu a pokračuje v pozorování stromku, který se lehce kymácí v závanech větru.*

*Naomi ani nevedela ako rýchlo ubehol čas a bola tu posledná noc pred odchodom na chuuninske skúšky. Mali tam ísť konvojom s bratom, jouninami ako dozorom a ostatnými uchádzačmi. Hoci si bola istá, že má všetko zbalené a prichystané - dokonca aj oblečenie a desiatu na cestu.. Vôbec nemohla zažmúriť oko. Ležala vo svojej posteli, nad ktorou jej visel plagát Tatsuyi-sama a v ruke sa hrala s gumou, ktorú držal v ruke aj Mizukage a za ktorú si s ňou vymenil burger. Uvažovala o jeho výklade, o prastarej chakre, bijuu, kekkei genkai - o všetkom čo jej povedal a pri tom ju zaplavovali obavy o vlastnej sile - či je dosť silná na to aby to čo ju čaká zvládla, či je dosť múdra aby si poradila s nástrahami, ktoré na ňu čakajú. Pani Haya ju vo chvíľach akou bola aj táto - kedy pochybovala o svojej sile - vždy upokojovala tými istými slovami.* "Aj najvyššie stromy vyrastajú z maličkých semienok. Zapamätaj si to a nesnaž sa predbehnúť čas." *Hoci vedela, že má pani Haya pravdu a aj Tatsuya-sama či jej otec boli kedysi len malí chlapci ... skutočne pochybovala, že by sa im niekedy mohla rovnať. Zaplavená negatívnymi myšlienkami - počula buchnutie vchodových dverí. Mierne sa zamračila.. buď majú nepozvanú návštevu alebo šiel Naoto trénovať či niečo podobné. Ani by ju nenapadlo, že by to mohol byť ich otec. Odložila vzácnu gumu naspäť na jej čestné miesto na poličke a s kunajom v ruke vyšla zo svojej izbičky aby zistila o čo ide. Mala na sebe bielu dlhú nočnú košeľu a jej po zadok dlhé, vlnité, ružové vlasy boli trošku strapaté keď schádzala dolu shodami vedúcimi do kuchyne. Keď tam zbadala jej otca - prekvapene sa na chvíľu zarazila, radosť z toho, že sa vrátil živý a zdravý z misie ale prehlušil fakt, že .... nemal ruku. Od zápästia jeho dlaň nahrádzal len pahýľ, ktorý bol obrastený kôrou. Zrazu boli jej dotknuté city z ich posledného rozhovoru umlčané, razom zabudla na chuuninske skúšky, ktoré na ňu čakali a na ktoré ráno odchádzala. Zbehla tých posledných pár schodov a ponáhľala sa za ním.* Ach bohovia! Čo sa ti stalo s rukou ocko? *Ponáhľala sa za ním aby ho objala - ak jej to teda dovolil.*

*obvykle by zareagoval povšimnutím, že se po domě někdo pohybuje. Nyní byl ale natolik pohroužen do svých myšlenek, že si Naomi nevšiml až do chvíle, než přišla a promluvila na něj. Než se zmohl na nějakou reakci vysela na něm, když se ho rozhodla obejmout. To byl pro něj takový šok, že nějak automaticky dal svoji useknutou ruku s pahýlem kolem ní, aby jí dal ruku na záda v polovičním obětí. Svojí jedinou rukou nyní držel plechovku piva, tak jí k ní nepřibližoval, ale spíš odsunul pivo dál po stole, aby nemusela cítit ten alkohol, ačkoliv z jeho dechu tam patrně něco cítit bylo. Neměl jich ale tolik, aby to bylo až tak cítit. Sám byl tak překvapený, že jí vlastně obětí opětuje, že byl dokonce jako přimražený a nehýbal se. Tohle možná byla jejich úplně první chvíle, která by poukazovala na to, že jsou otec s dcerou. Nikdy jim nevěnoval žádné takové objetí, nebo pohlazení. Pro oba to bylo takové jejich poprvé. Když už konečně začal trochu vnímat, nechával ruku stále na jejích zádech, jen se trochu odtáhl hlavou, aby na ní viděl. Po dlouhé době se takto z blízka dívá do těch jejích očí, která jsou až dost podobná těm jeho. Zároveň ho překvapil i fakt, když si vzpomněl, jak dopadl jejich poslední rozhovor, při kterém se možná neúmyslně, možná úmyslně, pokoušel zlomit jejich emoce k ostatním lidem. C..co? Tohle? Nic vážného. Jen dost silný soupeř. pronese a lehce zahýbe pahýlem a tím nevědomky věnuje i první pohlazení. Na začátku se trochu zadrhnul, ale pak se jeho hlas během dalších slov srovnal. Myslel jsem, že už jste odešli do Konohy. Neměla by si spát? zeptá se jí na oplatku, jak to že je ještě v tuhle pozdní hodinu ještě stále vzhůru. Čeká jí dlouhá cesta na Chuninské zkoušky.*

*Naomi bola veľmi kontaktná osôbka asi preto, že to od detstva nedostávala. Naopak zdalo sa jej, že na Naota nedostatok fyzického prejavovania citov mal opačný efekt - on jej totiž svoju náklonnosť preukazoval inak než božtekmi a objatiami - s výnimkou posledného rodinného rozhovoru kedy ju utešoval a držal za ruku. Naomi si svoju túžbu po fyzickom kontakte vynahrádzala tým, že sa každý večer túlila ku svojmu malému, hnedému medvedíkovi, ktorého mala odkedy si pamätala. Bolo to skoro ako keby si to potrebovala vykompenzovať, no od určitého veku ho schovávala pod vankúš či pod perinu, pretože mala pocit, že je proste už moc veľká na to aby spala s plyšovým mackom. (Pravdou však bolo, že si ho so sebou zabalila aj do Konohy.) Tak či tak - veľmi nerozmýšľala keď sa rozbehla aby ocka objala. Bolo to objatie plné úľavy z toho, že sa vrátil domov viac menej celý a zároveň bola rada, že sa s ním ešte môže naposledy vidieť pred odchodom na chuuninske skúšky. Hoshi ju uistil, že jeho zranenie nič nie je a na chrbte ucítila ...... pohyb pripomínajúci hladkanie.* Ten silný súper bol ukrytý v tej veži? *Opýtala sa ho zvedavým hláskom, po tom čo rozdýchala fakt, že ju jej ocko po prvý krát v jej živote "pohladil". Bolo trochu ironické, že až keď jej otec prišiel o ruku, že až vtedy od neho zažila prvé pohladkanie, no nad tým sa nechcela pozastavovať a ani polemizovať či za to môže ťažká misia počas ktorej mohol prísť nie len o ruku ale aj o život alebo či za to mohla otvorená plechovka piva. Naomi bola za tento moment príliš vďačná takže sa v tom nechcela veľmi pitvať. Cítila, že sa trochu odtiahol a tak ku nemu zdvihla svoj bystrý pohľad tiež a zadívala sa mu do jeho belasomodrých očí. Trošku previnilo sa pousmiala a mykla plieckom.* Odchádzame ráno, nemohla som zaspať. *Vysvetlila mu svoje ponocovanie.* Tiež sa ti to stáva? *Chcela vedieť, možno by jej mohol poradiť ako na to - ako má zaspať aj keď jej myseľ trápi kopa myšlienok. Kým mal na nej ruku, nehodlala sa pohnúť, len na stôl pred nich položila kunai, ktorý sem so sebou niesla keď si myslela, že sem prišiel niekto cudzí.*

*Chvíli tam tak na něm seděla, jak si k němu vyskočila pro obětí, tak ji i nechal. Byl to překvapivě zvláštní pocit. Sedělo na něm mnoho dívek, ale tohle bylo jiné. Neuměl to pořádně popsat, ale jiné je zřejmě to správné slovo. Ano, zvláštní stvoření, které mělo opravdu zvláštní sílu. Pravděpodobně jen se štěstím a s pomocí další osoby, jsem mohl odejít. poví. Na okamžik před sebou opět spatří Logaria, se kterým bojovali v druhém patře a kdyby to bylo v jeho povaze, lehce by se i otřásl, ale takový Hoshi není. Už teď to bere jako minulost, která se někdy stala a on může pokračovat dál. Pravdou je, že pravdu nebýt Kaori, tak by tam zůstal nevyužitý. Mysl plná myšlenek je to nejhorší, co může být, když chce člověk usnout. Hádám, že Naoto spí, že? Asi ho myšlenky tak netíží. poví a pomalu vstává. Zapře svou ruku víc do zad Naomi, aby se zvedl i s ní. I tohle je divné. Ani neví, proč to vlastně dělá a v obličeji může mít i trochu zmatený výraz. Vzpomíná si ale, že ho otec, když byl malý, taky takhle občas nesl. Jde s ní pomalu ven a po cestě se natáhne zdravou rukou po plášti, který visí na věšáku. Vyjde ven, kde ji postaví na zem a hodí přes ní plášť. Ukážu ti něco, co pomáhá mě celý život. A mohlo by to snad pomoci i tobě. odvede jí k jednomu ze těch vzrostlých dubu a tam se zastaví. Posadí se do tureckého sedu a pokyne jí vedle sebe. Schválně si jí nechává sednout po své levé ruce, kterou ještě má. Má plášť, tak by jí mohlo být i teplo a nebude muset v noční košilce sedět jenom tak na zemi. Není to zrovna jednoduché a chvíli to trvá, ale s tím, co máme v sobě je to nejlepší způsob, jak si uvolnit a uklidnit mysl. řekne a vyčkává na ní. Nemá v hlase žádnou takovou otcovskou něhu, která by tam mohla být. Možná trochu toho, jak s nimi mluvil naposledy, ale předci je tam drobná změna, kdy jeho hlas není tak úplně odtažitý. Povedlo se ti už odhalit naší vrozenou schopnost? zeptá se ještě.*

*Naomi ocka počúvala so zatajeným dychom. Ešte nikdy jej takto o žiadnej misii nerozprával, rovnako ako mu ešte nikdy nesedela na kolenách - v jeho objatí. Musela sa nenápadne uštipnúť aby sa uistila, že sa jej toto celé nesníva.* Ako ten tvor vyzeral? Bol veľký? Pochádzal z inej dimenzie? *Mala neskutočne veľa otázok pretože bola od prírody veľmi zvedavá. Naomi o iných dimenziách vedela nie len vďaka Tatsuyovi ale hlavne vďaka Sorovi, ktorý jej vysvetlil čo je kuchiyose, kde sa berie a dokonca ju nechal podpísať zmluvu s líniou, ktorú sám zastupoval. Potešilo ju, že s ňou jej ocko súhlasil v tom, že nieje nič horšie než veľa myšlienok, ktoré víria mysľou v čase kedy by chcel človek len rýchlo zaspať. Na otázku či Naoto spí a či ho myšlienky neťažia odpovedať nevedela. Jej braček sa pred ňou dosť uzatváral a hoci sa ich vzťah od ich posledného rodinného rozhovoru prehĺbil - nebolo to úplne štandardné súrodenecké puto. Sťažovať sa ockovi však teraz neplánovala.* Neviem, počula som dvere a šla som rovno za tebou dole. *Odpovedala mu a keď sa zodvihol a niesol ju ku dverám, objala ho svojimi drobnými rúčkami okolo krku. Nikdy ju ešte neniesol ... tento večer bol neopísateľne prelomový. Na moment ju napadlo, že možno naozaj predsa len zaspala, no ak bol toto len sen, rada si ho nechá snívať ďalej. Keď ju postavil vonku na zem pridržala si plášť ktorý jej prehodil cez pliecka. Sledovala ako sa usadil neďaleko sakury, čerešne ktorú sem ku dvom dubom nedávno zasadila a ponúkol jej, že ju naučí niečo čo jemu samému pomáha celý život. Poslušne sa teda posadila na zem po jeho ľavici a sadla si pri tom tak aby sedela na plášti a aby si nezašpinila nočnú košeľu či bosé nôžky. Keď už sedela s prekríženými nohami vedľa neho, opýtal sa jej či už odhalila ich kekkei genkai. Namiesto odpovede sa placho pousmiala a zdvihla ruku dlaňou hore tak aby na ňu jej ocko videl. V zápätí nechala zo svojej dlane vyrásť tenučký konárik tak ako im to raz ukázal aj on.* Má naše kekkei genkai nejaký špeciálny názov? *Chcela vedieť a samozrejme bola pripravená na výzvu, ktorú mal pre ňu nachystanú. Neodradilo ju keď vravel, že to nie je jednoduché a ani, že to dlho trvá.*

*Naomi spustila po cestě palbu otázek. Možná proto s nimi nikdy tak moc nemluvil. Moc otázek na jeho hlavu. Obrovský, rychlí silný kostlivec obalený větším množství oblečení s technikami z jiných dimenzí. odpoví na všechny její otázky jednou větou. Nechce se k němu vracet, protože to už je minulost. Dojdou k tomu stromu a začnou si usedat. No, je dobře, že si přišla ozbrojená. Že si nešla jen tak na blind, aby ses podívala, kdo se v noci dostal do domu. poví ještě a sleduje její větvičku, kterou nechala vyrůst z dlaně. Přikyvuje souhlasně. Výborně. Říkám tomu Mokuton. poví a nechá jí chvíli s tou větvičkou a případně prostor i na další otázky, pokud nějaké má, než přistoupí přímo k věci, proč jí vlastně vytáhl ven.*

*Len čo jej ho otec opísal, jej fantázia začala pracovať na plné obrátky.* Pááni. *Vydýchla obdivne a predstava, že by sama stretla niečo také ju umlčala dosť na to aby ocka nezasypávala zatiaľ ďalšími dotazmi. Po chvíľke jej však napadli ďalšie otázky - napríklad, čo za techniky to boli? Kto toho kostlivca vyvolal a tak ďalej, no keď už sa chystala otvoriť ústa - zarazilo ju, že ju pochválil. To bolo... snáď tiež po prvý krát. Po ničom netúžila viac než po jeho uznaní a láske a keď im už minule vysvetlil ako to s tou láskou má, dúfala, že si teda aspoň vyslúži to druhé.. rešpekt, podporu... Tento moment pre ňu veľa znamenal.* Mokuton. *Zopakovala si sama pre seba s pohľadom upreným na svoju drobnú dlaň. Nechala pri tom aby sa konárik "vrátil" pod jej pokožku odkiaľ ho nechala vyrásť. Keď sa opäť stal jej súčasťou, zdvihla tvár ku svojmu ockovi a čakala na jeho ďalšie inštrukcie a výklad. Poslušne mlčala zvedavá na jeho slová a pri tom bola zababušená v plášti takže jej skutočne nebola zima.*

*sedne si tedy do tureckého sedu a ruce si položí na kolena. Pokyne Naomi, aby ho napodobila. Zavři oči a uvolni se. Vnímej můj hlas jako šepot vánku. Pročisti svou hlavu od všeho ostatního a vnímej jen své okolí. Zhluboka se nadechni a pak pomalu a dlouze vydechuj. Opakuj to chvíli. po a nechává jí prostor, aby tak mohla udělat. Soustřeď se na přírodu, kolem sebe. Na vůni stromů, rostlin, trávy. Vánek v korunách, který je pomalu rozechvívá. Vnímej život kolem sebe. Hmyz v trávě, ptáky v korunách. Nenuť se k tomu. Nech to všechno, ať tě to obklopí a samo tě přijme mezi sebe. Slabá chakra je ve všem živém, nech se naladit na ní a splyň s přírodou. sleduje ji, jak jí to jde a sám se napojí na přírodu. Dívá se přitom na ni ale, aby měl pořád přehled. Tohle dělal už milionkrát snad, tak je v tom trochu lepší. Stromy, rostliny, tráva i zvěř na ně budou reagovat po svém a uvolňovat jejich mysl. Spoj se s přírodou. Odevzdej se jí a Matka uvolní tvoji mysl i tvé tělo. pokračuje a stále dokola opakuje tato slova, aby jí pomohl napojit se, uvolnit se a pročistit mysl.*

*Naomi odvrátila od svojho otca pohľad, vzpriamila sa a na moment sa dívala pred seba na stromy - až potom s hlbokým nádychom zavrela oči tak ako ju inštruoval. Hoshiho hlas Naomi navádzal ku upokojeniu mysle. Zo začiatku jej to pripomenulo štandardný tréning na chakru, ktorý praktizovala už od akadémie. Tiež sedávala so zavretými očami, zhlboka dýchala, sústredila sa vždy však len na prúdy chakry vo svojom tele, a tieto prúdy následne sledovala - vnímala ako chakra vychádza zo stredu jej tela a tečie do každej jej končatiny.. pri tom však úplne ignorovala okolie. Ponárala sa do tohto toku čo najhlbšie aby lepšie pochopila jeho pravidlá a jeho tempo. Bolo to ako ľahnúť si na vodnú hladinu a nechať sa unášať niekam do neznáma veľkou riekou. Tento krát však nešlo absolútne o ňu - o chakru v jej vnútri - musela svoje vnímanie tejto formy sústredenia úplne otočiť. Nikdy by ju ani nenapadlo, že je chakra aj okolo nej - tak veľmi sa sústredila na pochopenie tej, ktorú mala v sebe. Naomi napínala uši aby počula všetko to čo jej otec opisoval.. štebot vtákov, trepot ich krídel. Vnímala vánok, ktorý sa jej pohrával s vlasmi a hladil ju po tvári. Po nejakom čase aktívneho načúvania jej došlo, že jednotlivé zvuky samy o sebe mohli znieť obyčajne, no dohromady vytvárali dokonalú symfóniu, vďaka ktorej sa po chvíli sústredenia uvoľnila. Viečka sa jej prestali chvieť keď sa napojila na tento nový, neznámy "prúd" a dych sa jej prehĺbil. Od malička Naomi milovala stromy, objímala ich, často na ne liezla a skrz korunu sledovala mesiac na čiernej oblohe. Asi sa preto nebolo prečo čudovať, že ju na tento prúd napojil práve šum lístia, ktorý jej šepkal upokojujúce, povzbudivé slová. Tento šepot sa miešal so slovami jej otca až sa jej zdalo, že splynuli do jedného. V tejto chvíli by jej telo pokojne mohlo prestať existovať, mohla by obrásť konárikmi a machom, mohla by sa stať súčasťou ich malej stromovej aleje... cítila sa ako spokojne zasadená čerešnička, prázdna a pri tom nie sama pretože bola teraz súčasťou Matky o ktorej jej ocko hovoril.*

*trvalo jí to chvilku, ale nakonec na ní poznal, že už se sladila. Dech se jí srovnal a uklidnil. Oči byli klidně zavřené a Naomi byla v limbu v tom dobrém slova smyslu. Musela mít nějaký svůj zdroj, který jí pomohl se naladit takhle rychle, ale do hlavy jí nevídí, takže nemá tušení, co to bylo. Ale sám se teď mohl napojit na okolní svět a vnímat. ZAčal přijímat i přírodní chakru a navazovat jí pomal na tu svoji. Nijak sebe, ano Naomi z toho proudu nevytrhuje. Jen čerpá přírodní chakru, aby se sám trochu srovnal po tom souboji, který byl ve věži. I jemu se bude takhle lépe usínat. Čas plyne pro oba v tuhle chvíli jinak a mohou tam takto být i několik desítek minut. Záleží, jak dlouho se Naomi v tomhle stavu udrží, když je to poprvé. Hoshi by se načerpal plnou přírodní chakrou. A zatímco by byl stále mimo, kolem jeho očí a na čele se objeví černé čáry, když vstoupí do sage modu. Naomi má podle něj k přírodě možná blíže, než Naoto a tak by jí chtěl dát povědomí i o tomhle. Až přijde ten správný čas, aby se i ona mohla tohle naučit, pokud o to bude stát.*

*Naomi akoby splynula s prostredím, uvoľnená, vnímavá.. už nepočula hlas ocka, len šum lístia - malo to však na ňu rovnako upokojujúci efekt a teda ju táto zmena vôbec nevyhodila zo sústredenia. Netušila koľko prešlo času, čas bol teraz irelevantný skoro koby ani neexistoval - ona akoby neexistovala. Jej napojenie a splynutie bolo krásne - možno jej v tom pomohol samotný fakt, že už na akadémii vynikala v ovládaní chakry - tak či tak, hoci splnila všetky otcove inštrukcie - nedokázala sa "napojiť" na chakru ktorá jemne pulzovala vo všetkom živom okolo nej. Bolo to akoby sa na ňu dívala cez hrubú sklenenú stenu. Videla ju, vnímala ju, no nemohla sa jej dotknúť. Napokon Naomi premohla únava, z napojenia na okolité prostredie ju dostal závrat a bolo šťastie, že sedela. Rozospato otvorila očká a pošúchala si ich chrbtom dlane zatiaľ čo sa rozhliadala okolo seba - cítila sa ako keby sa zobudila zo sna. Trošku sa jej zívlo a otočila tvár na svojho otca. Mal zavreté oči, dýchal tak nevýrazne, že by odprisahala, že je len vytesaný z kameňa - pôsobil ako socha.. ale to nebolo to čo ju pri pohľade na neho tak zaskočilo. Okolo očí mal niečo čo pripomínalo čierne tetovanie.. Naomi len hádala, že ide možno o nejaký druh pečate, no zostala potichu. Poslušne schúlená sedela pod teplým plášťom si obzerala tie zvláštne krivky - otáľala s otázkami až kým jej otec neotvorí sám znovu oči.* Páni ocko, čo to máš na tvári? Je to nejaká pečať? Čo robí? *Zasypala by ho následne otázkami ako typické zvedavé dievčatko.*