Horské jezero

Trénink atributu - Zásoba chakry, pomocí techniky TSUBAME FUBUKI - Hyouton

*Ryuu rozhodně bude v Iwagakure ještě nějaký ten den, dnes Keiyra šla za Toshim a tak Ryuu využil příležitosti udělat si den volna, Ačkoliv měl nejprve v plánu ji sledovat, rozhodl se jí věřit a i kdyby se s Toshim na rozloučenou vyspala, nebo vyvraždila celý jeho klan, je to její věc a on s tím nemůže nic dělat. Nakonec, to Ryuu tu byl navíc od začátku. Nyní se však vydal jen s ručníkem, lahví vody a malou ovocnou svačinkou k tomu krásnému jezeru, v jehož zákoutí spolu strávili krásné chvíle a které mu poskytlo dokonalý dárek pro jeho dokonalou přítelkyni. V klidu si procházel známá místa vesnice a přeskočil onu stěnu, která byla za tou temnouo uličkou. Došel až k jezeru a rozprostřel si ručník, spíše velkou osušku, na zem u jezera, pak si sám stoupl do vody, jen tak, kdy mu voda končila těsně pod koleny. Ryuu jednou rukou složil pečeť a soustředil svou chakru skrze srdce do vody, kde v podstatě udělal to samé, co uměl za pomoci techniky TSUBAME FUBUKI ve vzduchu (vytvořil vlaštovky), tak udělal ve vodě a vytvořil malé rybky. Takové předchůdce té velké velryby. Sice ho to stálo hodně chakry, ale o to mu šlo, potřeboval trénovat zásobu. Potřeboval taky trénovat Hyouton, protože ho velmi vyčerpával. Vytvořil tak 10 malých rybek, což by ho normálně stálo 4 body chakry, ale jelikž Ryuu nebyl reálně vlastníkem toho kekkei genkai, jeho tělo stála tahle sranda celých 8bodů! Dvakrát tolik, spíš než chakra ho štval fakt, že i když by chtěl a trénoval více, prostě nedokázal vydržet víc a nedokázal ovládat tu únavu, která na něj padala díky tréninku Hyoutonu. Nicméně to bylo málo. Opět složil pečeť a vytvořil dalších 10 rybek, hned na to dalšíchb10 a dalších 10, čímž přišel o 24 dalších bodů chakry, s předešlými osmi byl tak nějak v polovině svých možností.* Tak málo....tk málo udělám a cítím se doopravdy unavený. *Zanadával si s nepříjemným pocitem neschopnosti na bedrech. Jemně překročil z místa na místo. Udělal pár korků do větší hloubky a snažil se tuto techniku nějak....rychle vytvořit. skládal každou rukou pečetě jakoby v kánonu, kdy tvořil pokaždé jednoho ptáčka ve vzduchu zvlášť, postupně a vysílal je před sebe, jednoho po druhém. vysílal je na jeden polorozpadlý sloup ve vodě a ptáčci se o něj rozbíjeli. Jakoby to byla jen nějaká skleněná hračka, se tříštili o sloup. Ryuu jakoby najednou přestal vnímat únavu a nedostatek chakry, tvořil jich více a více, před očima měl ale namísto sloupu jasný cíl. Mizukage, jakokdyby tam stál a nehnutě Ryuua sledoval. Celé ejdno místo na sloupu bylo kompletně zabílené od roztříštěného ledu. Ryuuovi se pohled pomalu mlžil, jakoby se rozpíjel, ale i tak nepřestával, stále tvořil další a další ptáčky a posílal je na sloup. Až dokud se nezapotácel a nedopadl zadkem do vody. Zhluboka se nadechl a ponořil se celý pod hladinu, která jej kompletně skryla před světem. Díky žábrám však mohl dýchat. Zavřel oči a začal se koncentrovat na meditaci, aby si v rychlejším tempu navrátil ztracenou chakru. Sice to ebude v rámci deístek minut, ani dvou hodin, ale Ryuu měl času kolik jen chtěl. Snažil se vnímat své okolí, blízkou vodu, která mu vždy tak dobře pomáhala mu se koncentrovat. Vždy trénovatl chakru u vody. Cítil, jak jeho tělo obalila mikroskopická vrstva chakry a jakoby se pomalu "vsakovala" do jeho těla. Slovem pomalu bylo myšleno doopravdy pomalu. Po asi 3 hodinách ležení se zvedl a došel se napít. Posadil se na osušku a vymačkal si vodu z vlasů, chvíli ještě sledoval ten sloup v dálce. Pak se opět zvedl a sedl si do vody, tentokrát do tureckého sedu.* Slíbil jsem, že se budu chovat normálně a nebudu se pokoušet o nic, co mi není souzeno....nebuud pokoušet štěstí a riskovat život, ale nikdo neřekl, že si nemůžu představovat, že je tam on.... *Mumlal si potichu pro sebe a opět složil ruce v jednoruční pečeti a soustředil se na svouu chakru, snažil se ji ryhcle rozehnat po těle, do všech chakrových bodů a naplnit svůj oběh co nejrychleji až do syta, ba co víc, tak, aby překypovalo množství chakry v jeho těle. Koncentroval chakru až dokud reálně fyzicky necítil bolest v celém oběhu, která značila, že je jeho tělo na pokraji maxima možné chakry. Strávil tam takhle dost času, ale rozhodně tím jeho trénink nekončil. celé to ještě jednou zopakoval, aby měl jistotu, že pro dnešek udělal co mohl. Opět se postavil do vody, opět střídal jednu ruku s druhou ve skládání rychlých pečetí a tvořil ptáky, které posílal na sloup cca v polovině jezera, kde se ptáci tříštili na sračku od zašlý mramor či co to bylo. Opět platil za užívání techniky hyoutonu dvojnásobkem chakry, což jak sám pochopil, se asi nezmění nikdy, dokud bude živ, bude ho to prostě silněji vyčerpávat. Tentorkát ale nevyužíval snad všechnu kapacitu své chakry, ale jen polovinu, opět se posadil, tentokrát ne do vody, ale na vrcholek toho polorozpadlého sloupu, složil pečeť a soustředil chakru, kteoru koncenroval do svého oběhu a snažil se jej co nejefektivněji naplnit a "zvětšit". Než se nadál, okolí jezera potemnělo a začaly vykukovat první hvězdy. Ryuu v ten okamžik seskočil ze sloupu a osušil se, oblékl a vyrazil zpátky do vesnice.*

Konec
875 sov

Tréning atribútu - zásoba chakry

*Naomi sa vydala trénovať niekam kde ju nebude nikto rušiť a pri tom v duchu rozmýšľala nad tým čo kedysi dávno čítala v jednej knihe, ktorú si požičala zo vzdelávacieho centra v Iwagakure – konkrétne z jeho knižnice. Tá veta znela takto: „Na tvojom náhrobku budú dva dátumy, ktoré si tvoji priatelia a rodina prečítajú, no všetko, na čom bude skutočne záležať, bude tá tenučká pomlčka medzi nimi.“ – Naomi si už síce nepamätala názov knihy ani meno autora, ktorý tieto slová napísal, no rozhodne si pamätala čo cítila v ten moment keď si ich prečítala. Napadlo jej: „Čo ak ale nebudem mať ani ten hárobok?“ Bolo to krátko po tom čo im ich otec dal vačok so semiačkami, ktorý odvtedy so sebou poslušne nosila kamkoľvek sa pohla. Vtedy si uvedomila, že keby zomrela - jej otec pre ňu nenechá vybudovať žiadny kamenný pomník, ktorý by ľuďom pripomínal, že existovala. Zostal by po nej len strom, ktorý by čerpal silu z jej mŕtveho tela. Ku tomuto výroku sa následne často vracala hlavne kvôli tomu, že od smrti Murasakiho a Naota – sa jej myšlienky točili hlavne okolo tém smrti, straty a lásky. Od návratu z Konohy bola nerozhodná v tom či stojí za to niekoho ľúbiť... po tom čo sa stalo s Murasakim - by sa naozaj rada vyvarovala bolesti zo zrady a zúfalstva zo straty. Chcela sa venovať len vyriešeniu záhady ohľadom Murasakiho brata a pracovať na tom jedinom vzťahu, ktorý za niečo stál – na vzťahu s jej bratom. No to ani len netušila ako sa s ňou osud opäť kruto zahrá. Haya jej často hovorila, že vo vzťahoch nachádzame skutočné naplnenie. Že sú korením života. Že to vzťahy nás robia v živote šťastnými. A hoci Naomi nevedela, ktoré z týchto tvrdení je pravdivé, vedela, že bol skvelý pocit, mať sa na koho obrátiť. Keď ťa má kto podržať, keď padáš, vypočuť si ťa, keď sa potrebuješ vyrozprávať, ísť si s tebou zatrénovať keď potrebuješ vypustiť paru, či poradiť, keď máš hlavu v smútku. Naomi nemala nikdy priateľov, nebola populárna .. jediný jej kamarát bol Sora, ktorý stále cestoval.. potom mala už len otca, ktorý bol tiež stále preč, brata, ktorý sa pred ňou uzatváral a starú pani Hayu. Po smrti jej dvojčaťa sa tak aj zúžilo spektrum ľudí na ktorých Naomi záležalo ... ba čo viac. Pociťovala návaly úzkosti a zúfalstva pri predstave, že by sa to malo zopakovať. Pani Haya bola veľmi múdra, stará žena a keď sa jej Naomi so svojimi strachmi zverila – jej slová boli pre malú ružovovlásku neuveriteľne dôležité.*  

Flashback
(Haya) Ohľadom dĺžky svojho života nemôžeš spraviť nič, no môžeš toho spraviť mnoho ohľadom jeho šírky a hĺbky. Na konci to nie sú roky v tvojom živote, čo sa počíta. Je to život v tvojich rokoch. Aj tí najsilnejší a najmocnejší shinobi nedokážu smrť klamať večne.. raz si príde po každého z nás. *Hovorila jej počas jedného večera kedy spolu akurát docvičili hru na klavír.* (Haya) Už akoby zo zvyku berieme ako hlavný údaj merania životov ich dĺžku. No poviem ti rovno, že žiť dlho nemusí byť samo o sebe až taká výhra. Život by sme mali totižto prežiť aj do jeho hĺbky, nie len do jeho dĺžky. Mali by sme mu dať zmysel. Význam. Poriadne si ho okoreniť. Naplniť zážitkami. Skvelými ľuďmi. Krásnymi spomienkami. Taký život má ďaleko väčšiu cenu, i keď je krátky, ako keby si žil rovnú stovku, ale bez všetkého toho čo som hovorila. Pretože, ak prežiješ ten istý rok 75x po sebe, nevolaj to život. *Chlácholila ju zatiaľ čo Naomi so slzami v očiach usŕkala zo svojho čaju.*


*Pani Haya si so súcitom povzdychla.* (Haya)Tvoj brat aj ten chlapec Murasaki .. budú stále s tebou, v tvojom srdci.. raz to koniec koncov čaká nás všetkých. A i keď je to skvelé, mať pri sebe ľudí, na ktorých sa môžeš obrátiť, pamätaj tiež, že sa jedného dňa staneš iba ich spomienkou, tak sa uisti, že budeš tou najlepšou! *Usmiala sa na ňu a podala jej bielu, vreckovku.*
Endflashback

*Naomi Hayu zbožňovala a hoci jej to všetko čo jej Haya hovorila dávalo zmysel v jej hlave ... nevedela tú bolesť v srdci ovládnuť. Tatsuya mal jednoducho pravdu, nevedela pracovať so svojimi emóciami. Bola to jej veľká slabina. S týmto uvedomením prišla až na kraj horského jazierka v ktorom sa odrážal besiach žiariaci na nočnej oblohe.. nikde nebolo živej duše a tak Naomi zavrela oči, z hlboka sa nadýchla a keď otvorila ústa – vyšiel z nej ten najhlasnejší výkrik akého bola schopná. Bol to krik plný zúfalstva, zloby a smútku – okorenený hnevom a beznádejou. Jednoducho perfektná kombinácia bezútešnosti. Keď ten výkrik doznel – otvorila oči a zrýchlene dýchala ... trošku sa jej uľavilo keď to takto zo seba vypustila a dúfala, že vďaka tomuto trochu dostala všetky tie pocity viac pod kontrolu. Následne trošku rozochvene vydýchla, rozhodnutá sa sústrediť na svoju výdrž pri používaní ninjutsu. Posadila sa, zavrela oči a prekrížila pod sebou nohy. Sedela v tureckom sede s rukami položenými na kolenách. Nadychovala sa nosom, vydychovala ústami a sústredila sa na chakru, ktorá prúdila v jej vnútri. Sústredila sa na tú rieku a zároveň na žblnkot vody pred sebou – skoro ako keby chcela pocítiť aj chakru v nej a nasať ju z okolia.. no medzi týmito dvoma svetmi bola sklenená stena, ktorú nevedela prelomiť. Automaticky sa teda začala sústrediť viac na seba.. pohrávala sa so smerovaním svojej chakry... posielala ju do končekov svojich prstov... a potom zase na opačnú stranu ako keby bola jej chakra len voda v miske, ktorú mohla smerovať tak ako si zmyslí. Naomi už nebola svojimi schopnosťami tak fascinovaná ako v minulosti.. naopak, bola zo seba trochu sklamaná. Frustrovane si vzdychla a po meditácii si ľahla rezignovane na zem. Dívala sa na vysoké skaly, na veľký mesiac na oblohe a uvažovala ako by mohla ešte viac zosilnieť. Hoci jej Tatsuya povedal, že je nadaná.. po tom čo videla jeho schopnosti smrť svojho brata a Murasakiho.. rozhodne sa tak necítila. Nechala ich umrieť! Nedokázala ich ochrániť.* Som nemožná. *Zašomrala si popod nos keď si uvedomila, že ešte aj jej pátranie po tých únoscoch dosť stagnovalo a premáhala slzy zúfalstva, ktoré sa jej drali do očí. Napokon len smrkla, postavila sa zo zeme a oprášila sa. Mierila si to zase domov .. tešila sa na kúpeľ a šálku s čajom z upokojujúcich byliniek.*

Počet slov: 1054