Yin Yang jezerní anomálie

Tvorba techniky: Kōrinotsurugi -> trénink ninjutsu

*Ryuu se vydal v jednom dni, kdy Keiyra trávila čas s Ryuuem, k horskému jezeru, kde měl klid a čas sám pro sebe. Oblečený byl v obyčejném černém oblečení, Sebou měl nějaké jídlo, pití a ručník. Jen tak, proč by se rovnou nevykoupal. Hlavně sebou měl i nějaký návrh techniky, kterou sepsal. Šel rovnou na věc, složil jednoruční pečetě a vytvořil Kage bunshiny, celkem 3, aby se všichni 4 dohromady, rozestoupili a začali pracovat na technice. Všichni najednou natáhli ruku před sebe a zavřeli oči. Vybavovali si tvar senbonu, který už uměli vytvořit, nad dlaní se jim vytvořil senbon, to bylo snadné, protože tohle už uměli, to horší přicházelo s další částí. Vytvořit Kunai. Jeden klon selhal úplně, dakší vytvořil něco postiženého mezi shurikenem a kunaiem. Třetí poloviční kunai a Ryuu tak nějak no, skoro celý kunai. Nicméně to zkusili znovu a zvonu, dokud nevytvořili reálně kunai. Horší to pro ně bylo hlavně kvůli náročnosti, nejen, že musel rozdělovat svou chakru, ale ještě k tomu nebyl zrovna vytrvalý, aby si mohl dovolit nějak špatně zacházet s Hyoutonem. Musel se prostě šetřit, pokud chce ještě v tentýž den dojít domů. Zhluboka se nadechl a pokračoval v trénování, tvorba Kunaie byl základ a tak to trénoval dokud to nedotáhl k dokonalosti. Až asi na 4. pokus se všem klonům podařilo dokonale vytvořit kunai, no zas tak těžké to být přece nemohlo. Horší to bylo s vyčerpaností. Zrušil tedy všechny klony a navrátila se mu všechna rozdělená charka a spolu s tím i zkušenosti, které skrze klony nabyl, díky tomu pro něj mohl být kunai vážně jen takový...snadný oříšeček k rozlousknutí. Ryuu si lehl na břehu jezera na ručník a napil se, chvíli sledoval nebe a soustředil teplotu okolo sebe, nohy měl stále ve vodě, snažíš se nějak eustále udržovat hyouton aktivní, zamrazil vodu okolo jeho nohou tak, že zase musel chvíli čekat, než se voda rozmrzne, aby se vůbec mohl zvednout. Znovu vytvořil 3 klony a znovu se dali všichni 4 do tréninku. Tentokráte tvořili boxery, trochu složitější tvar a hlavně to museli vytvořit rovnou okolo prstů, taková jakoby už rovnou nasazená zbraň, jako když KEiyra ukázala ty její kostěné kudly mezi prsty. Tvorba boxerů byla náročnější, jakmile šlo o více náročný tvar, byli kloni totálně mimo a i sám Ryuu měl do dělat. Přesně jak řekl kdysi Yin, ani on nebyl Génius. Musel si vše vydřít a Ryuuova lenost v dřívějšku se mu začínala nevyplácet. Cítil, že dost zaostává a museí se doopravdy soustředit. Každý jeden klon pomalu zmizel, složil ejdnoruční pečeŤ a opět je vytvořil, nyní to bylo trochu lepší, ale žádná hitparáda. Jeden udělal dokonalý úchyt okolo prsů, druhý nějakou random hrudku a super čepel a špičku. Třetí si doslova obalil ruku, jako boxerskou rukavici, ledem. Ryuu byl tak napůl cesty, ale stále žádná výhra. Nešlo ani o to, že by byl neschopný, ale že chtěl docílit chvíle, kdy si jen představí v hlavě onu zbraň a prostě ji vytvoří, aniž by nad tím musel více přemýšlet. Aby ve finále jen natáhl ruku a už se mu ve vzduchu tvořil meč.... Po nějakém čase a asi dalších deseti pokusech, několikanásobném ničení a tvoření dalších klonů, teprve poté sm Ryuu dokázal vytvořit perfektní boxery na vlastních rukách. Opět s nimi usedl na ručník a ztěžka oddychoval. Jaká pakárna ho stála tolik energie....chakry měl stále dost, ale byl vážně vyčerpaný...cítil, že ho okolí srdce svírá a bolí. Zavřel oči a začal jíst nějaký toust, který si vytvořil doma. Spokojeně se nasvačil.* Proč tohle vůbec dělám? *Optal se zoufale sám sebe a natáhl ruku do vzduchu, vytvořil kunai a prudce ho hodil do dálky, zapadl až se šplouchnutím do vody, kde se na tuty rozpustil. Skousl si ret a pořádně se napil. Zvedl se a šel opět trénovat, raději ještě stále tvoření jen těch malých, kunai, shuriken, boxer, zbraní....rozhodl se něco více náročného nechat na zítra. Doma se vyspal, byl totálně KO, protože ho trénink Hyoutonu doopravdy vyčerpával. Druhý den si sbalil stejně jako ten předešlý. Vydal se opět k místu u odlehlejší části jezera a dal se do tréninku, tentokráte rovnou s klony přešel rovnou do tvorby Tanta. Opět to chvíli trvalo, en kvůli tvaru, ale kvůli délce. Tanto je o dost delší, enž kunai a tak to prostě trvalo, Musel se naučit to dělat rychleji. Nebylo třeba dbát na vzhled, ale na funkčnost. Opět využil rušení a tvorby nových klonů, aby rychleji sbíral zkušenosti, které nebudou. Takto dokázal konečně na nějaký 4. pokus vytvořit celé tanto. Bylo krásné, hezky se lesklo ve slunci a bylo ostré jako kdyby ho právě vzal od kováře, který dělá nejlepší katany. Nádhera. Ryuu chytil tanto oběma rukama a začal se na něj pořádně soustředil, aby se tanto protáhlo v katanu a taky se to po milimetrech vedlo, tanto rostlo a rostlo, ale nebylo to moc rychlé a už vůbec ne dokonale ostré v těch dorostlých místech. Proto to zkusil znovu a znovu, dokud alespoň centimetr nebyl dokonalý. Trvalo to snad celou věčnost. Pokračoval stále ve svém tréninku, tvořil stále větší a větší kousky, stále používajíc klony, aby trénink urychlil a hlavně aby nemusel trávit více než tři dny nad tímto. Nicméně ani druhý den nebyl schopný vytvořit perfektní katanu, natož něco většího, jako kosu. Opět se tedy vyčerpaný vrátil domů po celém dni tréninku, aby druhý den ráno zase šel zpátky a konečně, po třech dnech trénování a tvoření, vytvořil dokonalou katanu, která se mu po hodinách s klony, konečně podařila vytvořit.* Nádhera, to je...nádhera. *Katana vypadala nějak Takto. Ryuu ji okamžitě vyzkoušel na blízkém keři, který jedním seknutím rozpůlil.* Dokonalá práce... *Pochválil sám sebe a svůj výtvor. Nicméně rozhodně nehodlal končit s tvořením. Sice dokázal vytvořit dokonalou katanu, ale ještě mu toho tolik zbývalo. Sedl si do tureckého sedu. Seděl ve vodě, aby měl blízko ke zdroji jeho síly. Jak psychicky, tak fyzicky mu voda dodávala jakýsi pocit síly. Nemluvě o té vlhkosti potřebné ke tvoření ledu. Dal ruku nad hladinu a pomaličku s ní postupoval do strany. Pod dlaní se mu tvořila malá, sice malá, ale i tak velmi ostrá a smrtelná čepel malé kosy...když to už nedokáže ve velkém, protože byl doopravdy vyčerpaný, tak proč by to alespoň nezkusil v malém? Zkusil si takhle vytvořit ještě pár malých zbraní, tak akorát na dvě dlaně velkých. Než se opět unavený sebral a šel domů spát. Smutné bylo to, že jeho den poslední tři dny doopravdy končil kolem 18:00, prootže byl tak grogy, že neudržel ani oči otevřené.*

1109 slov
Konec RPG

Podpísanie zmluvy s Kuchiyose Ptáci

*Keď bola Naomi doma a nemala akurát žiadnu misiu, trávila dni tréningom na jej super tajnom mieste pri horskom jazere. Najprv si síce myslela, že na tom mieste trénuje aj niekto iný, no nikdy tam nikoho nevidela a všetko tam bolo vždy tak ako to sama nechala naposledy. Došlo jej teda, že nech už tam v minulosti trénoval ktokoľvek – už nežije v Iwe alebo.. už nežije vôbec. S lampášikom v ruke si teda aj dnes svietila na cestu domov, oblečenie mala mierne zaprášené, ledva prepletala nôžkami z toho ako si zase dala do tela – keď tu zrazu počula slabý piskot z neďalekého kríku. Keď odhrnula konáriky zbadala na zemi malé len letmo operené vtáčatko.* Ale nie, prečo sa tu váľaš maličký?! *Znela trošku vyčítavo, položila na zem lucerničku a vzala malé vtáčatko do dlaní.* Čo nevieš, že je to tu nebezpečné? *Šomrala a znela pri tom unavene. Dnes mala dlhý deň, večer hliadkovala v meste, spala pár hodín a potom šla trénovať.. Táto komplikácia s malým operencom jej veľmi nevyhovovala, no vždy mala veľmi blízko ku vtáčikom. Sama rada vysedávala na stromoch a teda si nemohla pomôcť – nemohla by ho tu nechať na zemi napospas dravcom. Vtáča pískalo ako o život a nakoľko si nebola istá či je v poriadku – pre istotu použila Shousen no Jutsu ktorým vyliečila jeho prípadné zranenia. Keď jej ruky prestali svietiť vďaka liečivej chakre, vtáčatko už tak hlasno nepískalo - potom čo čo zelené svetlo zhaslo a už neožiarovalo okolie, zdvihla pohľad ku tmavým, vysokým skalám a hádala, že niekde tam na vrchu bude mať hniezdo asi nejaký dravý vták. Nabila si teda chodidlá chakrou a pomocou Kinobori no Waza stúpala vyššie a vyššie dúfajúc, že narazí na hniezdo odkiaľ toto nebožiatko vypadlo.*  Dúfajme, že tam nebude tvoja maminka, nerada by som prišla o oči. *Špitla Naomi a vtáčatko niečo zašvitorilo a zamávalo neoperenými krídelkami skoro ako keby sa ju snažilo povzbudiť. Naomi sa musela pousmiať. Trvalo nejakú chvíľku kým vystúpila k vrcholu skaly a keď sa tam dostala – naozaj tam bolo hniezdo kde sa ku sebe titlalo niekoľko podobne vyzerajúcich vtáčatok aké držala sama v ruke.* A sme doma, prosím vystupovať. *Hlesla keď položila vtáčatko do hniezda. Aby sa tento scenár nezopakoval pomocou mokutonu urobila malé „zábradlie“  a ešte jednu terasku pod ním – ak by vtáča vypadlo aj cez zábradlie stále by nedopadlo ďaleko. Po tomto heroickom výkone Naomi zišla naspäť na zem netušiac, že ju pri tom sledovala nie len matka toho vypadnutého vtáčatka ale aj iný, nevšedne pôsobiaci vták, ktorý mal namiesto vtáčej hlavy ženskú tvár. On’na sledovala Naomi ľudskými očami – letela vysoko nad ňou a pozorovala jej správanie ešte pár ďalších dní. Sledovala ako Naomi privoláva bielu vranu a ako sa s ním rozprávala – ako s úctou vnímala čo jej hovoril. Rovnako On’na pozorovala Naomi ako sa každý deň vracala ku hniezdu a kontrolovala či sú všetci v poriadku. Raz zo sebou dokonca doniesla semiačka, inokedy nádobku s vodou.. skoro ako keby cítila zodpovednosť za to nebožiatko, ktoré pred pár dňami našla na zemi. On’na bola tým čo videla zaujatá, po tom čo nositeľ ich línie zišiel z ľudského sveta, hľadali vhodného uchádzača o tento titul. Rozhodne sa nedalo poprieť, že mala Naomi predpoklady ku tomu aby sa ním stala. V korunách stromov trávila skoro toľko času čo sama On’na, zdalo sa jej tiež, že je Naomi čestná a zároveň dosť zodpovedná a to všetko viedlo k jednej veci... jeden večer čo sa Naomi česala pri otvorenom okne vo svojej izbe – pristála na parapete orlica, ktorá mala namiesto vtáčej hlavy ľudskú a uprela na Naomi svoj prenikavý, múdry pohľad.* (On’na) Zdravím Naomi Noriaki. *Ozval sa od okna ženský hlas, Naomi tak trhlo, že jej z ruky vypadol jej hrebeň. Okamžite sa pripravila do bojovej pozície, no keď sa otočila a zbadala toho pračudesného tvora – niečo čo pripomínalo ženu kríženú s vtákom -  zostala zarazene stáť na mieste a nemo hľadela na ten výjav. Váhala či už náhodou nespí a či nie je tá bytosť len výplodom jej fantázie.* D-dobrý večer? *Znela neisto, skoro ako keby to bola otázka, na čo sa vtáčia žena o veľkosti orla pousmiala a mierne prižmúrila oči.* (On’na) Nevieš o tom, no sledujem ťa už pár dní. Moje meno je On’na a patrím k vtáčej línii Kuchiyose. *Prehovorila vážnym hlasom, znela hrdo. Naomi si trošku nervózne uhladila bielu nočnú košeľu, ktorú mala na sebe a pozrela sa cez rameno na dvere svojej izby akoby čakala, že nimi vpadne jej otec keď začuje hlasy. Nič také sa však nestalo a tak sa Naomi pozrela opäť na ženu/vtáka a kývla hlavou.* Veľmi ma teší. *Hlesla už odvážnejšie a naklonila hlavu mierne na stranu.* Vraveli ste, že ma sledujete? *Opýtala sa trošku nechápavo a keď si spomenula na vtáčatá v hniezde, oči sa jej trošku vystrašene rozšírili.* Ide o Pípa a jeho rodinu? Potrebujete moju pomoc? *Opýtala sa chvatne a bola ochotná vyraziť okamžite ku hniezdu o ktoré sa posledné dni starala. On’na sa usmiala ešte úprimnejšie pri mene, ktoré Naomi dala tomu malému operencovi.* (On’na) Píp a jeho rodina sú v bezpečí a to a tvoja ochota opäť pomáhať je ten dôvod prečo som dnes priletela. *Poposadla sa a mávla krídlom smerom ku posteli čím Naomi naznačila aby si sadla tiež. Keby Naomi nebola zvyknutá komunikovať so Shishom – prišlo by jej toto celé viac surrealistické, no nakoľko sa už s Kuchiyose sama stretla a jednu zmluvu mala aj podpísanú – nerobilo jej taký problém to celé chápať. Bola si istá, že sa s ňou jej myseľ nezahráva a posadila sa tak ako On’na chcela. Následne na ňu Naomi zvedavo hľadela očakávajúc o čo teda presne ide.* (On’na) Videla som, že už máš podpísanú zmluvu s našimi príbuznými. S vranami. Nakoľko sme prišli o nášho zástupcu vo vašej dimenzii, obzerali sme sa po novom, vhodnom kandidátovi. *Začala vysvetľovať.* (On’na) Bežne vyberáme zo zástupcov, ktorí s nami zmluvu už podpísali, no .. v tom som zahliadla teba a tvoj hrdinský čin, ktorým si pomohla Pípovi a jeho rodine. Som toho názoru, že by tento prejav láskavosti nemal zostať neodmenený. Okrem toho sa mi páčil aj tvoj prístup k bielemu havranovi s ktorým sa.. priatelíš? *Nahla hlavu na stranu a čakala či jej to Naomi potvrdí. Tá z toho všetkého bola pekne rozhodená, no trhane prikývla a trochu zmätene zažmurkala.* Shisha-sama je skutočne môj priateľ, dal mi už veľa múdrych rád a ... poznám ho od šiestich rokov. *Prezradila vtáčej žene, ktorá sa po jej slovách usmievala čím ďalej tým úprimnejšie.* (On’na) Takže, Naomi Noriaki, stromy tvoriaca, na konároch sediaca, spievajúca ako slavík, a milujúca ako sojka, chceš sa stať ochrankyňou a patrónkou našej vtáčej línie? *Opýtala sa jej On’na a dívala sa na ňu veľavýznamným pohľadom. Tituly, ktorými ju obdarila Naomi prinútili sa červenať, no s odpoveďou neváhala. Postavila sa z postele a hlboko sa uklonila.* S radosťou sa stanem zástupkyňou vašej línie On’na-sama. *Prehovorila priam obradne. On’na prikývla a pred Naomi sa objavil zvitok Kuchiyose. Naomi už vedela čo má robiť. Vzala z neďalekého puzdra kunai a zarezala si ním do dlane na ľavej ruke – prešla ostrím po starej jazve, ktorú tam už mala a podpísala sa do zvitku svojou krvou. Potom si zranenie vyliečila pomocou Shousen no Jutsu a venovala On’ne vážny pohľad.* Prisahám, že vašu dôveru nesklamem. *Sľúbila jej na čo On’na prikývla.* (On’na) Vkladám do teba nádeje, dieťa. *S týmito slovami odletela a Naomi zostal v ruke zvitok. Dívala sa naň s doširoka otvorenými očami rozhodnutá zajtra zájsť za svojim malým kamarátom Pípom, ktorému o tom hodlala všetko povedať.*

Počet slov: 1264