Druhé Tržiště

C misia – hliadka na thovisku

*Keiyra sa prechádzala po preplnenom trhovisku v Iwagakure. Prijala misiu typu C v ktorej mala dávať pozor a robiť niečo ako hliadku na miestnom trhovisku. Predavačov tu totiž už nejaký čas hnevali drobné krádeže, ktoré mali na svedomí pouliční zlodejíčkovia. Hoci si Keiyra vedela predstaviť využitie svojho voľného času aj lepšie, bolo jej jasné, že musí byť prospešná Iwe a teda nemôže tráviť dni len poflakovaním sa s Yinom, Ryuuom alebo na farme, či s deťmi zo sirotinca. Je už skoro dospelá, je chuunin.. musí plniť misie a splatiť tak svojej rodnej dedine to, že jej umožnila dostať sa vo svojom živote až do tohto bodu kedy ju od slobody a cestovania delí len drobný krôčik. Predpokladala tiež, že Amaya bude ochotnejšia s pridelením jej titulu "lovec nukeninov" ak dovtedy urobí čo bude v jej silách aby zveľadila dedinu. Tiež samozrejme čakala na odpoveď od Toshiho. Nakoľko sa jej ho nepodarilo zastihnúť u neho doma. Nechala mu odkaz, že sa s ním musí porozprávať.. s časom a miestom. (Most zmaru). Už jej zostalo len čakať.* "Hm.. tá zelenina vyzerá dobre, ale nedá sa to porovnať s kvalitou, ktorú produkuje Nana s Gosukem." *Pomyslela si pri pohľade na paradajky a baklažány v stánku okolo ktorého práve prechádzala. Oblečená bola v /odkaz/. Očami skúmala okolie, ľudí tu bolo neúrekom. V takomto veľkom dave ju obyčajne trochu chytala panika, masy ľudí nikdy neobľubovala – vždy sa im skôr vyhýbala, no bola si vedomá, že tento svoj malý strach bude musieť skôr či neskôr prekonať ak chce byť plnohodnotná shinobi.* (Predavač) Chyťte ho! Zlodej! *Keiyra prižmúrila oči a rozbehla sa tým smerom, ktorým jej muž spoza pultíka ukazoval. Nanešťastie zlodej bol drobný a rýchly. Nemohol mať viac ako 15 rokov – aspoň z toho čo sa jej podarilo zazrieť. Nanešťastie nedalo sa jej prenasledovať ho. Frustrovane si vydýchla a pomocou Chakura Shotto sa odrazila od zeme a preskočila tak hlúčik ľudí postávajúcich okolo, dopadla na zem za nimi ladne ako mačka a šprintovala za malým zlodejom.* STOJ!!! *Pridala na tempe – pálili ju stehná pri tom akú rýchlosť nahodila a ďakovala svojej prirodzenej hbitosti, že sa jej podarilo toho krpatého chlapca dobehnúť. Samozrejme sa to ale nezaobišlo bez menších škôd. Keiyra sa totiž odrazila od zeme a dopadla rovno na chlapca, ktorého v podstate privalila svojim telom. Omylom pri tom ale zrazila ceduľu, ktorá narazila do vitríny a tá spadla na zem a rozbila sa.* Dokelu! *Vyjachtala, no našťastie malý zlodej bol chytený, trochu sa jej vzpieral, no držala ho pevne za ruky. Z obchodu vyšiel staručký, vráskatý muž s dlhou bielou bradou. Videl ako Kei zvierala malého chlapca na zemi a došlo mu čo sa stalo.* (Obchodník) Privediem políciu? *Opýtal sa a Keiyra prikývla.* Ak budete taký láskavý. *Stále sa musela snažiť aby sa jej ten malý zlodej nevyšmykol. Podarilo sa jej ale udržať ho a keď dorazila polícia prevzala si ho. Bolo to decko žijúce na ulici, príliš staré aby bolo prijaté do detského domova – Keiyra nechcela myslieť na to čo s ním bude. Hold kradnúť sa nemá, verila, že každý je strojcom svojho šťastia. Keby ten chlapec poprosil o prácu u hociktorého farmára, určite by ho s láskou prijali ako vlastného. Bola o tom presvedčená. Každopádne – teraz bol čas poriešiť tú rozbitú vitrínu.* Ospravedlňujem sa pane, zaplatím tú škodu, ktorú som spôsobila. *Prišla za starým obchodníkom Keiyra a úctivo sa uklonila.* (Obchodník) Nič si z toho nerobte, len mi pomôžte pozbierať tie kamene. Boli to výstavné kusy. *Požiadal ju a Keiyra teda vykročila ku črepinám a dvíhala jeden drahý kameň za druhým a spomenula si ako s Ryuuom o tom nedávno debatovali. Keď zrazu jeden z nich zdvihla – rozžiaril sa svetlomodrou farbou. Predavač pri pohľade na Keiyru a kameň zbledol, chytil ju za ruku a ignorujúc ostatné jeho kamene – vtiahol ju do obchodu. Nestihla ani zaprotestovať a obchodník za nimi zabuchol dvere. Otočil sa na ňu s prísnym výrazom a vytrhol jej svietiaci kameň z ruky.* (Obchodník) Nemožné! Myslel som si, že poznám každého z toho klanu! Čo si zač dievča?! *Osoptil sa na ňu a Keiyra zmetene zažmurkala keď jej ten pán vytrhol kameň z ruky a pri tom sa na ňu mračil.* Volám sa Keiyra Shiroy. Nerozumiem.. o akom klane hovoríte. *Znela zmätene. Muž si len povzdychol, pozrel sa na zvláštny kameň vo svojej dlani, ktorý už nežiaril.* (Obchodník) Teraz nemám čas, príď keď bude zavreté a možno.. možno ti poviem viac. *Kei sa celá zmetená vrátila na trhovisko s pocitom, že ten pán asi nemal v hlave všetko pohromade a ďalej hliadkovala. Žiadneho pouličného zlodeja ale už nestretla. Celý čas premýšľala nad zvláštnym kameňom a zvláštnym pocitom, ktorý mala keď ho držala v dlani. Do toho tá žiara a ten čudný pán.. rozhodne sa tým ešte bude v budúcnosti zaoberať.*

Počet slov: 790

Mise C - vandal

*Dnes ho čekala první C mise. Vydal se proto pro své zadání. Jelikož teď žije v Iwagakure, tak tak logicky plní mise pro ní. Došel si na úřad, kde dostal její zadání. Byl rád, že ho Keiyra brala ven, aby se tady pořádně vyznal. Ještě netrefí úplně kamkoliv, ale na nějaká důležitá místa, což úřad je, už trefí bez problémů. Došel si teda pro zadání. Když si ho přečetl, tak si trochu povzdechl. Nešlo o nic náročného, jen chytit jednoho vandala, který dělal bordel u jedné hospody ve čtvrti Shinboku. Vydal se po ulicích úplně normálně a hledal, kde přesně je ta hospoda, no když jí našel, tak mu proběhl mráz po zádech. Byla to ta hospoda, před kterou mu před nějakou dobou zlomili nos, když mu Keiyra ukazovala Iwu poprvé. Jen si povzdechl. Co mu zbývalo. Chtěl se tomuhle místu sice vyhýbat, ale teď neměl moc na výběr. Usadil se na střeše protějšího baráku a vyčkával. Den postupně utíkal, no nikdo se tam neobjevoval. Dávalo to docela i smysl, vzhledem k tomu, že za bílého dne tam asi nikdo nic rozbíjet nebo poškozovat nebude. Už ho to docela přestávalo bavit a začínal z toho nekonečného čekání být i trochu unavený, no nějak to vydržel. Když už se začalo stmívat, tak zpozorněl. Dal si pořádnou facku, aby se probral. Začal být ten čas, kdy musel být 100% v pozoru. Nemohl si nechat nic ujít, nebo tady bude muset být i zítra a s tím, jak mu to utíkalo dneska se mu opravdu, ale opravdu nechtělo. Lehl si na břicho na kraj střechy a jen sledoval hospodu naproti. Už byla pořádná tma, ale na ulicích se svítilo, takže bylo jakžtakž vidět. Z hospod už lidé jen odcházeli a nakonec vylezl ten samý hospodská, který předtím vyhodil ven toho ožralu, co mu zlomil nos a otočil cedulku, která předtím říkala „otevřeno“. Jen si rukou promnul svůj nos a pak si periferně něčeho, respektive někoho, všiml. Bylo to na místě v uličce u hospody. Moc tam nesvítilo světlo a na ulici už nikdo jiný nebyl. Najednou se zhasla světla i v hospodě a vandal, oblečený celý v černém a s kapucí na hlavě vytáhl sprej, že posprejuje stěnu domu. Nemohl ho nechat to udělat. Postavil se a zařval.* Hej! *V ten moment si ho vandal všimnul a začal utíkat směrem do té uličky, ze které se před chvílí vynořil. Yin přeskočil na střechu hospody a následně běhal po střechách, kdy následoval toho vandala. Následně byl nucen seskočit ze střech dolů a nahánět ho klasicky po zemi. Byli stejně rychlí a tak vzdálenost mezi nimi byla pořád stejná. Věděl, že tímhle stylem ho nedohoní a hlavně už to chtěl mít za sebou. Přes den peklo sluníčko a chtěl si ještě zacvičit a dát si sprchu. Vytáhl proto kunai a hodil mu ho pod nohy. Bohužel netrefil a kunai mu proletěl vedle nohy a zapíchl se kousek před ním. Vandal zastavil, že se pokusí Yina překvapit, aby nestihl zastavit a vrazí mu. Bohužel pro něj si Yin vzpomněl na jeden chvat, který ho nedávno učila Keiyra. Jeho pěsti, kterou mu vandal mířil na hlavu se vyhnul tím, že se skrčil. Pravou nohou, kterou měl vepředu dopadl na koleno. Rukama ho chytil pod zadkem kolem stehen. Levou nohou udělal krok vpřed, zapřel se o nohu a začal se společně i s vandalem, kterého pevně držel zvedat. Už jak se zvedal s ním mířil do strany a následně s ním třískl o zem (takto). Dal do toho poměrně dost síly, takže vandala rovnou i vypnul. Trochu si povzdechl a utřel pot z čela. Došel si pro svůj kunai a strčil si ho zpátky do brašny. Přišel za vandalem, který byl v bezvědomí, sundal mu kapuci. Nepoznával ho. Nejdřív se podíval, jestli mu z té rány nekrvácí hlava nebo tak a když usoudil, že je v pořádku, tak ho zvedl a hodil si ho přes rameno. Nebyl pro něj problém ho takhle odnést až na policejní stanici, kdy ho odevzdal do rukou policie a nechal si potvrdit chycení vandala. Úřad už byl dneska zavřený, tak se vydal domů, kde si dal jen pár fyzických cvičení, sprchu a šel spát. Další den odevzdal misi a vyzvedl si svojí odměnu.*

Počet slov: 699

Kashiko-Sa získanie kameňa

*To stretnutie s tým obchodníkom jej rozhodne nedalo spať. Okrem toho rozhovor s Akiom v nej len umocnil túžbu zistiť o tom všetkom viac. Vydala sa teda jeden deň na staré trhovisko a vyhliadla si kedy bude ten obchodník zatvárať svoj obchodík s drahými kameňmi, kryštálmi a inými šperkami jeho vlastnej výroby. Stála opretá o stenu v tieni jedného obchodu a len čo muž otočil na dverách ceduľku z "otvorené" na "zatvorené" presunula sa ku dverám pomocou Shusin no jutsu a skôr než by ich stihol zamknúť – stlačila kľučku a nasilu sa vopchala do vnútra.* (Obchodník) Ach nie, zase ty! *Okamžite ju spoznal na čo sa Kei len placho usmiala, pohľad mala ale tvrdý, neústupčivý.* Prepáčte mi pane ale.. nemôžem na ten deň prestať myslieť. Ten kameň v mojich rukách žiaril, cítila som s ním zvláštne prepojenie. Myslite si o mne, že som blázon, no ja ho nutne potrebujem. Kúpim ho od vás. *Znela naliehavo. Starý pán odstúpil od dverí a postavil sa za svoj pultík kde mal kasu.* (Obchodník) Gelel Ishi nieje na predaj, je to môj posledný kus. Zaprisahal som sa, že už ho nikomu z vášho klanu nepredám. *Zaťal zuby a znel tvrdohlavo.* Z klanu Kashiko-Sa, mám pravdu? Ten kameň.. oni s ním dokážu nejaké silné jutsu, je to tak? *Opýtala sa dychtivo a urobila niekoľko krokov dopredu rukami sa oprela o mužov pult a vzdychla si.* Neprišla som sem robiť problémy.. chcela som len.. zistiť ... *Odvrátila od neho pohľad a jej líčka nabrali mierne ružový nádych. Nechcela priznať, že kým sa nestal ten incident s kameňom tu u neho.. ani len netušila, že patrí do klanu Kashiko-Sa, respektíve, že ku nemu patril jej otec. Starý pán akoby v nej čítal ako v otvorenej knihe. Trpko si povzdychol, stratil sa niekde v jeho malom sklade a keď sa vrátil v rukách držal ozdobnú krabicu na kľúčik. Odomkol ju a keď ju otvoril ležal tam. Modrý kameň so zvláštnymi bledulinkými vírmi v jeho vnútri. Keiyre sa rozšírili oči a zatajila dych. Muž ho vzal do ruky a pripol naň ozdobný držiak na retiazke. Ten kameň v tvare vajíčka v ňom vďaka nemu krásne visel.* (Obchodník) Je to viac ako 6 rokov čo som opustil štvrť klanu Kashiko-Sa. Ich vodca je krutý muž, nechcel som im pomôcť získať už ani jeden z týchto kameňov. Ty ale ku nim nepatríš, že? Tušila si vôbec, že si z ich klanu? *Opýtal sa jej a Keiyra len pravdivo a trochu zahanbene zavrtela hlavou.* Nie netušila.. ja, moja matka mi nikdy neprezradila nič o mojom otcovi. Nevedela som ani že bol z Iwy.. nie to z akého bol klanu. *Nervózne si založila prameň vlasov za ucho.* Potom som vám rozbila tú vitrínku počas misie.. a ... bola to sakramentská náhoda. *Mykla bezradne ramenami, na čo sa muž usmial a vložil kameň v prívesku naspäť do ozdobnej skrinky.* (Obchodník) Som starý muž, dni kedy som trénoval mladých z Kashiko-Sa sú už za mnou, no na spodku tejto krabičky sú popísané základné techniky, ktoré s tým kameňom môžeš ovládnuť. *Uprel na ňu prenikavý pohľad.* (Obchodník) Vidím, že nie si zlé dievča, mám .. na to nos. Ale varujem ťa, moc toho kameňa nieje obyčajná. Trénuj niekde v blízkosti vody a ideálne bez prítomnosti ľudí, ktorých by si mohla podpáliť. *Inštruoval ju, zavrel krabičku a vypýtal si od nej 75 Ryo. Keiyra bez premýšľania zaplatila a zovrela krabičku v rukách. Srdce jej prudko bilo.* Ani neviem ako vám poďakovať pane.. očividne som mala neskutočné šťastie, že som na vás narazila. *Starý pán sa len neveselo zasmial a posadil sa na stoličku.* (Obchodník) Šťastie? Nevieš nič o šťastí.. no môžem ti o ňom niečo málo povedať. *Znel zatrpknuto, zhlboka sa nadýchol a zhrbil plecia. Pohľad uprel niekam do prázdna pred sebou a začal rozprávať tichým hlasom.* (Obchodník) Keď budeš mať šťastie, zostaneš sama, celkom sama.. vedľa teba nebude nikto a opierať sa budeš len o zem a o seba. Keď budeš mať šťastie a príde správna chvíľa, život ťa udrie aby ťa rozbil ako orech a dostal von jadro. Keď budeš mať šťastie a bude to ten správny moment, budeš mať bolesť. Takú bolesť, že skoro zomrieš a táto bolesť ti pomôže vnútorne sa premeniť. *Pozrel sa na Keiyru a jeho oči potemneli.* (Obchodník) Keď budeš mať šťastie, budeš plakať, budú to slzy, ktoré nebude možné nijako zastaviť a s nimi príde vyslobodenie a skutočný život. Budeš pre druhých ľahko zraniteľná a nebudeš to môcť skrývať. Vtedy pochopíš kto je s tebou a kto nie. Keď budeš mať šťastie, nebudeš poznať odpovede na otázky.. budeš si ich musieť domýšľať sama, budeš musieť nájsť svoj vlastný, vnútorný kompas. Sklameš sa dieťa, v ľuďoch, ideách, priateľoch aj v láske. Utrpíš straty, budeš podvedená, zradená, oklamaná a takmer zničená. A potom keď to všetko prežiješ, uvidíš skutočný svet a tá skúsenosť zanechá na tvojej tvári vrásky múdrosti. Skúsenosť ti potom zostane na celý život *Keiyra mala pocit, že sa mužove slová zarezávajú hlboko do jej duše. Rozochvene sa nadýchla neschopná reagovať a on to na nej videl a pokračoval ďalej, ubíjajúc ju jeho životnými skúsenosťami zaobalenými v týchto slovách.* (Obchodník) Keď budeš mať šťastie, nebudeš mať žiadne peniaze a budeš musieť nadviazať vzťahy s tými, ktorým predtým stačilo len zaplatiť. A ak budeš mať šťastie, budeš mať tiež veľa peňazí a dostaneš sa do hlbín zúfalstva keď sa rozptýli ilúzia, že šťastie je v nich. Ak budeš mať šťastie.. nie každý ťa bude milovať, pohasne túžba všetkým sa zapáčiť a keď sa od teba niekto blízky odvráti.. vtedy spoznáš cenu šťastných chvíľ. Keď budeš mať šťastie narazíš tvárou v tvár s človekom ktorého miluješ. Budú to dve pravdy jeho a tvoja. Pocítiš zvoniaci priestor medzi jednotlivými vesmírmi, ktoré sa o seba sotva dotýkajú. Ak toto všetko ale dokážeš vydržať a nájdeš spôsob ako samú seba zmeniť k lepšiemu. Vyskúšaš tú vnútornú alchýmiu, ktorá z bolesti tvorí krásu. Z hnevu zmierenie. Z nenávisti lásku. Zo strachu činy a z radosti strhujúci príklad. Vinu a hanbu vymetie z duše a jazyky premení v brány. *Keiyra nevedela čo na to všetko povedať a tak tam len stála ako socha, na hrudi si držala cenú krabičku s kameňom a uvažovala nad mužovou definíciou šťastia. Hlboko sa mu uklonila.* Ďakujem, za kameň aj za rady. *Šepla a keď sa vystrela, rukou jej naznačil aby odišla, pohľad mal zadumaný, pravdepodobne rozmýšľal nad svojim "šťastím" ktoré ho priviedlo až ku tomuto momentu.*

Počet slov: 1066

*Utíká tržištěm div do někoho nevrazí a ani se neohlíží. Běží nejrychleji, jak dokáže. A proč? Protože právě naštvala jednoho u stánků a teď jí honí. A co vlastně Mika udělala? Načapala jej při krádeži a upozornila na to oběť. Tím mu zkazila lup, takže si jí chce teď pěkně podat. Muž byl atletické postavy, tudíž nebýt lidí, který jej zdržují, jak se mezi nimi musí proplétat, již by ji dávno chytil. Mika ani nechce myslet na to, co by jí mohl provést. kdyby ji chytil. Takže prostě utíká, proplétá se mezi lidmi jako had a snaží se najít známou tvář, která by jí mohla pomoci. Náhodnému kolemjdoucímu by totiž nedokázala říct o pomoc. Představuje si totiž, jak je ten muž součástí zlodějské bandy a nemůže vědět, kdo je na tržišti ještě v ní. Zda je to pravda nebo jen bláznivá myšlenka z hlavy dítěte, už Mice nepřijde důležité. Ona tomu věří. Zoufale se ohlédla za sebe, aby zkontrolovala, kde je. A byl blíž a blíž. Lidé jej sice zpomalovali, ale stále byl starší a silnější, než ona, takže ji pomalu ale jistě doháněl. Mika se kousla do spodního rtu a pomoc pohledem hledala o to urputněji.* "Znám už dost lidí! Někdo tu musí sakra být!" *Pomyslela si a dál utíkala.*

*Najednou v davu spatří známou zář blonďatých vlasů. V očích jí zajiskří a ještě zrychlí, tedy alespoň si to myslí, aby se k ženě dostala včas. A opravdu.* Misaki! *Vykřikla, když už u ní byla poměrně blízko a hned poté zaplula za její záda a podívala se na pronásledovatele. Stále tam byl a razil si cestu skrz lidi přímo za Mikou. Až nakonec stanul tváří tvář Misaki, za kterou se Mika schovávala.* Misaki! Pomoc mi prosím! Zabránila jsem mu v krádeži a chce mi ublížit!! *Naléhala Mika a podívala se Misaki do tváře, aby pochytila, jak se na celou situaci Misaki tváří. Muž byl dost očividně silně rozladěn a ještě stále naštvaně supěl. Propaloval mladou dívku pohledem, který jasně říkal, jakým způsobem jí potrestá za vyrušení při jeho pochybném obchodu.* "Jestli mi nepomůže, nepřežiju to!" *Hrklo v Mice při pohledu na nasupenou tvář muže. Sevřela ruce v pěst, aby si dodala odvahy a Podívala se muži přímo do očí s odhodláním, ačkoliv se celá lehce klepala. Netušila, čeho je muž schopen, ale doufala, že by jí v nejhorším Misaki pomohla. Ačkoliv se neznali zas až tak dlouho a dobře, Mika jí věřila. Už jen kvůli tomu, že byla shinobi. Ta by přece nenechala, aby nějaký zlodějský dospělák ublížil mladé dívce, nebo snad?...*

*Mika se stále schovává za Mísami a čeká na reakci toho muže, co jí naháněl. Muž si je chvíli prohlížel. Skoro to vypadalo, jako by přemýšlel, co vlastně chce říct a jak odůvodnit nahánění Miky. Pak se ale široce ušklíbl.* Ta malá holka se najednou zjevila vedle jednoho stánku a chtěla je okrást. Všiml jsem si toho a jdu jí chytit, zlodějku mrňavou. *Oznámí vážně a opět propálí Miku pohledem. Lze vidět, že jí opravdu do morku kostí chce ublížit. Mika se nervózně podívá na Misaki, zda tomu uvěřila nebo zda slyšela její předešlá slova.* "Musela je slyšet. Musel je slyšet každý na deset metrů daleko!" *Ujišťovala se Mika v duchu a doufala, že se jim nakonec podaří toho chlapa setřást. Příště si už rozmyslí, jestli upozorňovat na přestupky, když nic neumí. Nemusela by mít štěstí a opět narazit na Misaki, jako tomu je tentokrát.*

*Jelikož se Mika nachází za misaki, nevšimla si, jak se usmála, takže jí jen ubíjí ticho, které Misaki vytvořila. Pak ale promluvila. Pozorně poslouchala, co říká, aby věděla, komu uvěřila. Ale ona to natahovala a Mika si stále nebyla jistá, komu věří. Pak ale znovu promluvila a Mice spadl kámen ze srdce. Uvěřila jí! Byla tak ráda. Jen se na Misaki uculí a kývne. Ten muž jen zlostně něco zavrčí a nakonec se otočí a odejde. Mika úlevně vydechne a následuje Misaki.* Děkuju. Nevím, co by se se mnou mohlo stát, kdybych tě nepotkala. Já jsem jen chtěla zabránit něčemu, co by se dělat nemělo. To je prací ninjů, ne? *Optala se Mika. Již od minule věděla, že je Misaki ninja vysoké úrovně, takže určitě toho už musí mít spoustu za sebou a vědět první poslední o tom, co to znamená být ninjou.*

*Mika pozorně poslouchala Misaki.* Podle jeho pohledu by to nebylo vůbec nic pěkného a s největší pravděpodobností bych skončila mrtvá. Ale nechci ani přemýšlet o tom, co by mi udělal předtím. *Zavrtí hlavou, aby odehnala odporné myšlenky.* Jednala jsem instinktivně, nikoliv logicky. Neumím moc přemýšlet předem, do všeho se vrhám po hlavě. *Zasměje se.* Ale máš pravdu. Dokud nebudu tak silná, že mě nikdo nepřepere, musím se naučit přemýšlet dřív, než něco udělám. Nebo umřu dřív, než se tak silnou stanu. *Ušklíbne se a jde vedle Misaki.* Páni... Vážně jsou všichni kolem o tolik silnější? To je až neuvěřitelné. *Obdivně hvízdne a pak se na Misaki podívá.* Hele Misaki? Co je tvůj cíl? Máma říká, že si mám vytyčit cíl, abych mohla následovat svou cestu ninji. Ale já nevím, co by to mohlo být... *Zeptá se zvědavě.*

*Seděla na jedné z laviček  a dívala se na své břicho.*“Nevím zdá bych mu to měla říct ,ale ani nevím kde bych ho měla hledat . Snad až ho potkám bych mu to mohla říct.“*Přemýšlela nad svým těhotenstvím a nevěděla zda na to bude samá stačit i když velkou oporou byl její tým ,který se jí snažil v jistých věcech pomáhat. Na sobě měla svůj každodenní Outfit 
a na nohou černé sandále. A svojí čelenku měla uvázanou kolem pasu, krom toho přemítala i jaké jména by jím měla dat svým dětem. Jen seděla a přemýšlela ,ale nevěděla co rodičství obnáší.*“ Mohla bych se asi projít nebo nevím co budu dneska dělat.“*Pak se postavila a šla se jen tak projít aby si trochu pročistila mysl a trochu se hodila do klidu.Poslední dobou toho na ní bylo moc a nechtěla se utápět ve svých myšlenkách. *

Dotaka se rozhodl podivat na tržiště a možna si koupit nějake lahodné pochutiny, tak jak se prochazel po tržišti tak si šiml jednoho stanku s ovoci, tak jse tam šel rovnou podivat "to ovoce vypadá velice lahodně" šiml si dračiho ovoce do ktereho se pohledem zamiloval, šiml si malin, šiml si jablek a další ovoce, tak byl nerozhodny co si koupi protože měl malo ryo tak nevi co si koupit, ale musel rozhodnout , a rozhodl se nad dračím ovocem dobrý den mohl bych poprosit o jeden kus toho dračího ovoce tak pani ve stanku mu ovoce prodala, a veselý Dotaka se prochazí po tržišti ale v ten moment Dotaka zakopne o kamen který zavazel v cetě a behem padu tak narazil do nezname paní ktera se prochazelaauuuuu!Dotaka si šiml že omylem že mu trošku teče krev z leve ruky ale to ignoroval ale věc co udelal ihnet je že se zvedl a okamžitě se šel omluvit panípane bože ja jse vam velice omlouvam, ja jsem opravdu nechtěl promiňte.

*Jak se tak procházela došla až na tržiště , jen se dívala co je všechno k maní a všímala si hodně věcí . I maminek s dětmi a jen se nad tím usmívala. Když pak cítila jak do ní do zad někdo jemně narazil jen se otočila a viděla mladíka.Slyšela i jeho hlas a prohledla si ho.*V klidu nic se nestalo,ale tobě teče krev, počkej.*Šáhla do pouzdra co měla na pravé půlce a vyndala z něj obvaz.*Jestli  dovolíš zavažu ti to.*Pokud by se nechal tak by mu to zavázala a zbytek by si schovala zpět do pouzdra.*Jak se tak dívám jsi studentem akademie nebo už jsi genin?*Zeptala se ho mílím hlasem a neviděla nikde jeho čelenku.*Jinak jsem kiasagi a jak se ty jmenuješ?*Usmála se na něj přátelský a přišel jí jako míli kluk.Jen stala a ruce si založila na hrudí a dívala se na něj s úsměvem.*

Dotaka jse jenom podíval na kiasagi a šiml že mu obvazuje rukuděkuju moc že jste mi obvázala ruku usmál se a poklonilano jsem teprve na akademii na akademii jsem nastoupil velice pozdě takže proto, já jsem Dotaka, Dotaka Tatsuhirazačal jsi prohlížet kisagi a přijde mu jako velice krasna a mila žena "ona je tak krasna tak krasnou ženu jsem dlouho neviděl, asi ji ještě jednou poděkuju za to obvazaní" ješte jednou děkuju za to obvazaní te ruky, a děkuju moc že jste tak milá jednou se mi stalo že jsem drcl do jedne pani a ta hned začla na mě řvat řekne to poklidně

*Jen ho sledovala a líbil se jí jeho hlas.*To je maličkost a ráda tě poznávám.*Jen pozvedla obočí.*Nemám důvod křičet byla to nehoda a nemusíš pořád děkovat byla to maličkost  a když můžu pomůžu.*Pak se jen na něj usmála.*Co si spolu zajít na jídlo a trochu víc se pobavit zdá nejsi proti? *Zeptala se ho mílím hlasem a jen ho pozorovala.*“Velice mílí kluk a má dobré vychování to už jsem dlouho nikoho nepotkala takového jako je on.“Věděla bych o jedné restauraci kde dobře vaří a krom toho tě zvu .*Řekla mu míle a usmála se na něj. Jen čekala co jí na tuhle nabídku odpoví byla i trochu nervózní aby to od ní nebylo hrubé a nevychované měla strach aby se nějak neurazil.*

Dotaka ji stale sledoval a obdivoval její krasudobře teda dotaka zašili jak kisagi řika že by ho klidně pozvala na jidlo a Dotkaka jse velice ale velice divil, a Dotakovi se objevil razem tak velky usměv na tvaři že si chvili myslel že to je sen "to si dělaš srandu, jooooooooooo konečne mě někdo pozvbal na jidlo a ještě k tomu tak krasná žena" jestli to teda myslite važne s tim jidlem tak ja rozhodně pujdu zase začne usmivat a stale je nadšený"ona je tak užasna važne ji už ted zbožnuju, nečekal jsem že najdu tak přatelskou paní"

*Když slyšela jeho slova udělal se jí úsměv od ucha k uchu,přitom viděla jeho úsměv měla radost.*Super můžeme vyrazit.*Pak se pomalu rozešla a ještě se podívala jestli jde taky .Kdyby se rozešel tak by šla vedle něj.*Jsi už zvažoval čím budeš časem? Baví tě studovaní? *Zeptala se ho zvídavým hlasem a pak se odmlčela a jen se dívala s úsměvem na tváří před sebe.*“ By mně zajímalo jaký má sen a cíl je vskutku zajímavý.“*Trochu se přitom protáhla a ruce si dala za hlavu.*“Dnešek bude ještě zajímavý a to že jsem se setkala s někým novým je taky super.Akorát nevím co děla zbytek týmu ,ale nebudu se tím trápit.“Snad máš na akademii hodně kamarádu.*Řekla mu to mílím hlasem a podívala se na něj s úsměvem.*

Dotaka teda souhlasil a vyšels kisagi, a přitom jak šli tak se dival po okolí a sledoval ruzné lidi, nějaké stánky "vypada to tady fakt krásně, a ještě k tomu do restaurace" a slyši jak kisagi mu říká že že jestli čim chce byt a jestli ho baví studovat no časem zatim nevim vubec, ale studovaní mi docela jde a rad studuju stale jdou a Dotaka jsi vytahne knižku a během chození si čte, a uslyšel že říka jestli má hodně kamarádu na akademii jenom se na ni podíva no na akademii jse z moc lidmi moc nebavím protože jsou tam trošku divní lidi takže moc kamaradu nemam ale mam tam asi mam 3 nebo 4 lidi takže tak, ale jinak je to tam fajn.

*Šla vedle něj a poslouchala ho.*Aha nemáš to jednoduché ,taky jsem to tak měla ,ale trochu se to zlepšilo . Kromě toho je celkem dost zajímavé setkávat a poznávat nové lidí.*Řekla mu mílím hlasem.*Stejně se nemohu dočkat až budu moct cestovat a poznávat svět co je kolem nás. Jelikož ještě nejsem chuuninka tak budu muset počkat ještě nějakou dobu než si budu plnit svůj tajný sen.*Jen se na něj usmála a ruce si dala za hlavu.*Kromě toho mně bude čekat ještě jedna věc a ta se odložit nedá ,ale nechtěla bych tě s tím zatěžovat.*Pak se jen odmlčela a přemýšlela co by se ho mohla ještě zeptat a chtěla byt s ním dobrá kamoška akorát nechtěla to uspěchat. *

*Naoto se momentálně jen tak procházel ulicemi Iwagakure přemýšlící o tom, zda udělal správné rozhodnutí, jít na zkoušky dříve. Chtěl dokázat svému šikanátorovi, že není srab a že umí bojovat, že už nehodlá utíkat a že na zkoušky půjde předčasně jako on. V ulicích iwagakure bylo nezvykle ticho, že už by bylo moc hodin? To Naoto neví, vlastně ztratil pojem o čase, neví jak dlouho je momentálně venku. To ho dohánělo k myšlence, že se vydá cestou domů aby to zjistil. Doma se může rovnou napít a najíst, hlad už celkem má a pití, to neuškodí když si dá. Musí dodržovat nějaký pitný režim. Tudíž si to domů zamířil rovnou nejkratší cestou, kterou znal. Po té cestě uviděl pár jeho spoluobčanů, kteří za chvíli budou jeho kolegové, ninjové. Koukal se po nich, chtěl by být taky tak veliký jako oni, nejlépe ještě dnes, no, to se mu ale asi nepodaří. Cestou domů zahlédl nějakou babku, která stěhovala nějaké předměty z ulice do svého domu. Naotovi mu jí přišlo líto, tudíž k ní přišel blíže aby se jí zeptal a nabídl jí pomoc.* Dobrý den, nechcete pomoct? Já vám to klidně vynesu. *Zvolal naoto když k ní přišel. Ujistil se, že ho bude vnímat.* [b]Aaaaa! Chlapečku.. můžeš mi vynést tyto krabice do vrchního patra prosím? *Od toho se Naoto optal, zda nepotřebuje pomoct. Babka mezitím ukázala jaké všechny krabice potřebuje nahoru odnést. Naoto na to souhlasně přikývl a začal nosit krabice nahoru do prvního patra. Některé byli lehčí než jiné, některé byli těžší. Babka mezitím odešla něco dělat do bytu, kam měl tyto krabice nosit. Vypadá to, že se totiž babka stěhuje. Naoto měl po chvíli snad všechny krabice odnošené nahoru.* Než půjdeš domů, nechceš si dát čaj? Vypadá to, že tě něco tíží. *Naoto jen souhlasně přikývl a sedl si ke stolu. Mezitím na stůl babka dala dva hrníčky s čajem, jeden pro ní, jeden pro Naota.* Povídej, copak tě trápí, jsi ještě na akademii, že? *Optala se zvědavě, na to Naoto jako první reakci přikývl.* Za chvíli nečekají Geninské zkoušky a já nevím jestli dokážu někoho připravit o život, když neudělal nic špatného. *Tohle bylo něco co ho trápilo. Potřeboval něco, co by ho posunulo dopředu.* A nejsi nějak moc mladý na to abys skládal zkoušky? *To jí zarazilo. Byla ovs ráda, že vidí někoho, kdo by mohl mít potenciál stát se silným a chránit vesnici ve které žila.* Jsem, ale přihlásil jsem se na předčasné zkoušky kvůli jednomu spolužákovi, který mě šikanoval a nedávno se vytahoval, že jde on na předčasné zkoušky. *To byl nějak celý důvod babka se na něho usmála a podívala vážnějším pohledem.* Víš, za svůj život budeš muset ukončit víc než jeden život, tohle je vstupní brána do světa ninjů a i když já jsem žádné podobné zkoušky nedělala, tak jsem za zabila veliký počet lidí, kteří byli v tom nevinně. Hromada z nich bojovala za své vesnice, které se navzájem nepohodli. Když někoho zabiješ, tak si to musíš urovnat v hlavě, bude ti pak líp. I když já nevím v jakém věku jsem zabila prvního člověka, ale trápila jsem se tím půl roku, než jsem se s tím srovnala. Já jsem měla jiné zkoušky mě stačilo před radou provést 3 techniky a stala jsem se geninem. To bylo ovšem v době, kdy žádná iwagakure neexistovala. *Pověděla babka. Naoto se zamyslel a přemýšlel nad tím, zda se s tím taky dokáže srovnat.* Víš, když uspěješ ve zkouškách, tak to bude znamenat, že jsi nadaný a máš potenciál, musíš toho využít. *Tím mu babka trošku zvedla náladu. Naoto po dopití čaje se zvedl ze stolu a poděkoval, s úklonou. Pak už jen odešel, zavřel jí dveře a odešel domů. Ten z těch zkoušek na okamžik strach mít nebude.*

KONEC RPG - 623 slov

Mise ranku D - 504 slov.

*Naota svojí roli genina plní zodpovědně, chodí na mise včas, vstává brzo, trénuje, jí vyváženou stravu, občas si dá něco nezdravého, prostě na chuť. Akorát by jen nemusela být stále tma, která tu je od jeho nepaměti. Dneska ho čekala další mise, druhá. Nemohl se dočkat až na ní bude. Naoto totiž strašně rád pomáhá ostatním lidem, rád jim pomáhá, když je třeba, někdo to totiž dělat musí a Naoto měl krásný pohled na svět i v takovém stavu jakým je. Dneska jde si Naoto pro další misi, která na něho čeká. Jedná se opět o misi ranku D, tu nejlehčí, kde se geninové učí nějakým základním povinnostem a jednat s lidmi, kteří si o misi požádali. Proto dneska, hned co vylezl z postele a udělal si ranní hygienu, šel do budovy, kde dostane ko konkrétní misi a její zadání. Tam se Naoto po pár okamžicích dopravil. Jako minule, i teď tu byla fronta ninjů, kteří čekají na zadání mise.* [i]“Měl bych sem začít chodit o něco dřív.“[i] *Pomyslel si sám pro sebe. Frontu si klasicky vystál než dostal samostatnou misi. Když na něho konečně přišla řada a dostal konkrétní znění, tak se vydal na místo, kde měl tuto misi provádět. Byla to pošta. Dneska roznášení dopisů bylo na něm a zítra to bude opět na někom, kdo dostane tuto misi. Naoto přišel na poštu, kde to měl na starosti pán, co sotva chodil. Z jeho postavy by jen tak někdo nevyčetl, že je to bývalý ninja, který si teď užívá spokojeného důchodu. Jenže v tuto dobu je to jasné, ninja akademie je povinná pro všechny, kteří prokáží ovládání chakry a její ukončení také. Buď smrtí nebo úspěšným absolvováním. No, tento vypadal, že nezažil zkoušky, kdy bojovali dva lidé proti sobě na život a na smrt. Naoto mu musel ukázat papír, který dokazoval, že on zrovna dostal tuto misi. Pán se s tím nesral, hned mu dal batoh s dopisama a vyslal ho směrem, pryč. Měl roznášet dopisy na určité adresy. Naneštěstí to bylo srovnané a všechno šlo hezky za sebou, ulice na sebe navazovali, stejně tak jako čísla. Některé domky či byty neměli ani poštu, takže je mohl vynechat a ušetřit tím chvíli času. Jeden by se v tom ztratil, ale díky znalosti ulic se Naoto dokázal hravě orientovat. Přeci jen, žil tu celý svůj život a vzdělával se tu, ještě aby to neznal, že jo. Chvíli to trvalo, ale při troše úsilí to Naoto měl hotové. U nějakých baráků se Naoto zdržel, protože zrovna potkal lidi, kteří šli ven a rovnou se ho vyptávali, jaké to je vystudovat akademii o rok dříve než jeho vrstevníci. Naoto jim neměl moc co říct, odpovídal především jednoslovnými odpověďmi. Naoto pak šel zpět na poštu, kde mu předal prázdnou tašku. Roznesl úplně všechno bez ohledu zda v tom baráku někdo byl nebo ne, kvůli tomu, že spousta lidí začala běsnit. Samozřejmě že spousta z nich měla už plnou schránku samých zbytečností a dopisů. Naoto se po misi pak vydal domů aby pomohl Naomi s domácími pracemi.*

konec RPG

D - Misia

*Netrvalo to dlho a dostala ďalšiu misiu. Malo ísť o misiu typu D pri ktorej mala Naomi pomáhať na v skleníkoch v poľnohospodárskej časti Iwagakure. Vstala skoro ráno, obliekla sa do (obrázok<<) Z domu vyšla keď bola samozrejme tma, no vo väčšine domov sa ešte nesvietilo takže bolo podľa toho dobre poznať, že je príliš skoro. Cesty boli prázdne a pokojné.. presne ako to mala rada. Obzvlášť čarovná však bola práve farma kde bol skleník v ktorom mala dnes pomáhať. Bol to malý, malebný domček na samote, ktorý obklopovali sady, záhrady, pole a samozrejme skaly. Chcela podísť k dverám a zaklopať no spoza domu vyšla pani, ktorú spoznala na misii v reštaurácii. Nebol to nikto iný než pani Haya, na ktorú mala šťastie. Jej zvráskavená usmievavá tvár bola nezabudnuteľná rovnako ako jej talent na hru na hudobné nástroje.* (Haya) Oh! Si tu skoro, Naomi - to je veľmi dobre! *Usmiala sa na ňu starenka a prišla ku nej bližšie. Naomi sa jej uklonila – mierne a úctivo.* Rada Vás zase vidím Haya-san. Nevedela som, že okrem reštaurácie spravujete aj tieto skleníky. Ako vám môžem pomôcť? *Opýtala sa starenky, keď Naomi rozprávala hlas mala vľúdny a milo sa na pani v šatke usmiala.* (Haya)V tejto dobe sa jeden musí skutočne obracať. Doba je zlá, ninjov je málo a ja nemám už silu bojovať. Robím teda čo môžem v tejto oblasti aby som pomáhala našej Iwagakure. Moje zapálenie ale neznamená, že nepotrebujem pomôcť, si veľmi šikovné dievčatko. Tvoje zručné ruky sa nám tu zídu. *Pochválila ju a nešetrila úsmevmi.* (Haya) Pôjdeme spolu rovno do skleníku, och a takmer by som zabudla. *Ukázala na staršieho pána, ktorý v diaľke rúbal drevo.* (Haya) Tamto je môj muž Gosuke. Zamávaj našej pomocníčke, anata! *Zvolala na neho – na čo sa otočil našim smerom a poslušne im zamával s nepatrným úsmevom skrytým pod hustými fúzmi.* (Haya)Sme spolu takmer celý život a vieš v čom je tajomstvo nášho šťastného manželstva? V tom, že vždy urobí to čo mu poviem. *Zachichotala sa a Naomi sa musela zasmiať tiež. Haya jej pripomínala klbko vaty. Bola maličká, milá a vlasy mala takmer úplne biele. Skoro by si pomyslela, že milšiu ženu nikdy predtým nevidela.* Je to tu naozaj pekné Haya-san. *Prehovorila Naomi kým kráčali popri nabielo natretom plote.* (Haya) Oh to vieš, chce to veľa práce ale dávame do toho celé srdce. Okrem toho posielajú nám sem na pomoc kopec šikovných geninov je moc milý a posiela nám sem šikovných ninjov ako si aj ty.  *Stále sa usmievala. Naomi si uvedomila, že sa Haye ten úsmev natoľko hodí, že by si bez neho skoro nevedela predstaviť jej tvár. Trošku nervózne sa pousmiala a prešla s Nanou skleníkom ku dlhému záhonu, ktorý bol plný jahôd.* (Haya) Moja milá Naomi – tu máš košík, poprosím ťa aby si obrala všetky zrelé, červené jahody. Daj pri tom ale pozor aby si nepošliapala žiadne rastlinky. Tie nedozreté zelené jahôdky nechaj na svojom mieste dobre? Keď to budeš mať hotové – dones mi to do domu, varím džem .. budem ho predávať na tržnici. *Vysvetlila jej starenka, na čo Naomi prikývla a presne sa podľa inštrukcií pustila do práce. Vyhrnula si rukávy a pracovala s mysľou niekde pri spomienkach na jej súboj počas geninských skúšok. Blbé na takýchto misiách bolo, že pri manuálnej práci tohto typu má myseľ príliš veľkú slobodu a Naomi nad svojou predstavivosťou jednoducho strácala kontrolu. Stále však dokázala pri tom pracovať a nepošliapať žiadne rastlinky čo bola jej výhoda. Čas jej išiel rýchlo. Práca to nebola namáhavá, no vedela si predstaviť, že pre Hayu či Gosukeho by to bol neskutočný zaberák na chrbát, kríže či kolená. Vždy keď Naomi naplnila košík jahodami, zaniesla ho Haye do kuchyne. V dome jej  potom pani Haya vnútila pohár limonády, čistej vody – vždy niečoho iného. Dokonca sa s obomi starčekmi na pozvanie Nany naobedovala a keď skončila s jahodami pani Haya sa jej poďakovala a dohodli sa, že im Naomi príde pomôcť aj na druhý deň. Keď Naomi kráčala domov – niesla si v košíčku aj malú jahodovú výslužku. Dúfala, že jahodami a džemom poteší Naota.*

Počet slov: 684

D - misia

"Aj najvyššie stromy vyrastajú z takýchto maličkých semienok. Zapamätaj si to a nesnaž sa predbehnúť čas." *Pomyslela si na citát z knihy, ktorú kedysi čítala a pri tom kráčala tmou k skleníkom k poľnohospodárskej časti Iwagakure. Prijala misiu, ktorou bolo vypomáhanie so sadením malých ovocných stromčekov a iných vecí. Prišla tam skoro ráno lebo tušila, že práce tu bude habadej tak ako naposledy. Nebola sama – bolo tu s ňou tento krát aj veľa iných geninov. Boli tam tiež stovky malých sadeničiek ovocných stromčekov špeciálne vyšľachtených aby im nevadila tunajšia kamenistá, prašná pôda. Haya prišla v záhradkárskej zástere a šatke a svojim vľúdnym hlasom im vysvetľovala ako majú postupovať pri sadení. Aby nepoškodili korene stromčekov, a aby správne vykopali dieru. Očividne záležalo aj na tom aká bude široká nie len hlboká. Naomi ešte nikdy nikdy nič nesadila doteraz sa o to skutočne nezaujímala a tak o tom nič nevedela... preto všetky informácie od Naomi priam hltala. Keď sa dozvedela v akom rozostupe majú malé stromčeky vysádzať .. ani len netušila, že by farmárčenie mohla byť taká veda. Keď sa už Naomi zdalo, že to pochopila dostala do ruky malú lopatku. Vyhrnula si rukávy a vzala si prvú sadeničku. Bol jej pridelený úsek v ktorom mala vysadiť 50 sadeničiek podľa presného rozloženia. Začala s prvým stromčekom, položila ho vedľa seba do hriadky a zaryla lopatku hlboko do zeme. Keď vydlabala požadovanú dieru – dala tam stromček a hlinu okolo jeho koreňov ucapkala rukami. Nebolo to tak jednoduché. Zem v Iwagakure bola plná skál a teda sa jej nekopalo ľahko. Nezdalo sa to, no trvalo jej to asi päť minút. Keď skončila vrátila sa po ďalšiu sadeničku a začala dlabať ďalšiu dieru. Čas jej šiel pomaly, robila to precízne a nikam sa neponáhľala. Obzerala sa okolo seba chcela vedieť ako sa darí ostatným geninom a zdalo sa, že sú naozaj o dosť rýchlejší.*"Ach musím pridať, nesmiem sa nechať zahanbiť. " *Zanadávala si v duchu a nevedomky si hrýzla spodnú peru. Napokon vrátila pohľad ku jej zašpineným rukám od hliny a prinútila sa zmeniť tok myšlienok. Bolo zvláštne pracovať takto manuálne s drevom a hrabať sa v zemi. Bolo to zvláštne uspokojujúce. A nešlo len o to, že vedela, že robí niečo dôležité pre Iwagakure.. Samozrejme aj na tom záležalo, že budúce generácie budú mať čo jesť aj napriek neľahkej dobe.. nie.. nešlo len o to. Cítila sa v zvláštnom súlade so zemou .. „Matkou“ o ktorej im rozprával jej otec.. a musela si priznať, že sa jej to páči. Hoci to bola práca ťažká, zvlášť v ich zemi, kde pôda nebola taká úrodná. Kým človek rozbil kamene, rozhrabal zem, pohnojil a polial pôdu.. dalo to zabrať. Keď jej zostalo len pár sadeničiek, prišlo jej skoro ľúto, že už končí povzdychla si a narovnala sa v páse. Cítila, že ju bolia kríže z toľkého ohýbania sa. Keď ich všetky zasadila – pani Haya za ňou prišla a opýtala sa jej ako sa jej darilo. Skontrolovala jej prácu a hneď na to ju aj pochválila a prisúdila jej ďalší lán kde mala sadiť ďalšie stromčeky. Naomi to potešilo, obzvlášť keď jej pani Haya navrhla, že jej môže jednu sadeničku podarovať. Kráčala teda napokon domov s dobrým pocitom a špinavými rukami. V náručí sa túlila ku sadeničke čerešne, ktorú plánovala zasadiť na záhrade za ich domom. Nemohla sa dočkať kedy príde domov a začne sa opäť hrabať v zemi a hrať sa s koreňmi malej čerešničky.*

Počet slov: 569

Koniec RPG