Kusarigama

*Vracala sa domov cez štvrť Kusarigama. Bola po misii, kedy bola u staršieho manželského páru zbierať jablká z jabloní a zo zeme. Bolelo ju celé telo, ruky mala ako v ohni a chrbát tiež. Dnes už bude nepoužiteľná, a tak sa doma naložila do horúcej vody, aby si svalstvo uvoľnila. Po kúpeli si ľahla rovno do svojej postele a začala si čítať nejakú novú knihu. Zažrala sa do nej. Pristihla sa, že ju čítala už asi hodinu.. V hlave jej zneli slová z knihy, ktoré si čítala.* "Vliekli ju tmavou chodbou ako nejakého otroka. Ústa mala zapchaté a ruky zviazané za chrbtom tak pevne, že sa z nich nevedela vymaniť. Lano ju škrtilo na zápästiach, prsty si už takmer necítila. Jedna z fakieľ ožiarila jej tvár na chodbe v momente, kedy prechádzala so svojimi únoscami okolo otvorených dverí jednej miestnosti. Ten okamih bol pre muža sediaceho v kresle a dívajúceho sa smerom do chodby spomalený. Videl každý maličký detail jej tváre, keď sa ňou natočila ku miestnosti. Tie pery, ktoré boli krásne aj napriek krvavej rane a opuchu. A tá lákavá vôňa. Bezpochyby ľudská samica. Ale voňala inak, hoci stále ľudsky. Vábivo, a pritom hrozivo a tak.. Tak povedome. Nemesia postrehla v tmavej miestnosti len siluetu postavy. Ale aj to mu stačilo, aby s ňou nadviazal očný kontakt. Akoby sa skutočne pozerala priamo na neho. Priamo jemu do očí. Neopísateľný pocit, ktorý ním prebehol v momente, ako uvidel jej zelené oči s prímesou zlatistej farby z horiacej fakle. Obe oči privrela a pomaly ich znova otvorila. A pritom hlavu odvrátila pred seba. Bol to len zlomok času. Ako rýchlo prišla, tak rýchlo odišla. Bola fuč. Ostala po nej len intenzívna vôňa vznášajúca sa vo vzduchu. Vedomie, že je tu u nich, v ňom vyvolávalo zmiešané pocity. Možno ju ešte uvidí. A možno nie. Tu sa s ňou mohlo stať hocičo. Keď si znova plne uvedomil realitu, pristihol sa, že tam sedel s úsmevom na tvári a s pohľadom dravca silno stískal opierky kresla." *Tsu hltala každé jedno slovo.. Čítala ďalšiu hodinu..* "Obe ruky mala pripútané ku kolom ťažkými okovami. Kľačala na kamennej zemi a okolo nej sa zhromaždilo niekoľko desiatok chlapov. Posmešne na ňu pokrikovali a videla na ich tvárach, že ak by mohli, s radosťou by ju ukameňovali. Lenže v pozadí stál Luciel a tváril sa tak, ako obvykle. 'Luciel, vieš, že to nemusíš robiť..' Sirion sa postavil pred Luciela a uprene mu pozrel do očí. Luciel z nich vyčítal strach, prosbu. 'Ešte jedno slovo, Sirion a vykonáš to ty..' Týmito slovami Siriona natrvalo umlčal. Sirionov výraz v tvári sa zmenil. Bolo v ňom opovrhovanie, sklamanie a neznesiteľná bolesť. Keby mohol, vrhol by sa dopredu, odpútal by ju a spútal by sa miesto nej. Miesto nej by prijal jej trest. Ale nemohol. Pretože aj tak by ju potrestali. A možno ešte horšie. A väčšmi sa bál toho, že by ju musel potrestať on. Keby to Luciel nariadil. Zovrel päste, stisol svoje pery, odtrhol od Luciela svoje zlatisté oči a odstúpil mu z cesty. Luciel kývol na jedného z chlapov s dlhými vlasmi. Obrátil sa k Sirionovi: 'Dohliadni tu na to'. Sirion s pohľadom upretým do zeme uhol z dverí a nechal Luciela prejsť von z miestnosti. Potom pozrel smerom na dlhovlasého chlapa a očami mu pokynul, aby začal. Chlap vzal zo stola dlhý, tenký bič a praskol ním vo vzduchu. Miestnosťou sa ozvalo nadšenie. Chlapi začali pokrikovať silnejšie. Nemesia vydýchla. Ešte ju nikdy nebičovali, ale už len ten zvuk sa jej nepáčil. Zmocnil sa jej veľmi zlý pocit. Znak na jej zátylku príšerne pálil a žhnul červenou farbou. Ten prekliaty Luciel jej znova zablokoval mágiu! Nemohla sa teda nijak brániť. Ústa mala vyprahnuté, v nose ju štípal zápach mužských spotených tiel. Zvuk biča sa ozval znova. Privrela oči. Očakávala úder, ale ten neprichádzal. Prasknutie sa miestnosťou rozlialo opäť. Zahrával sa s ňou! Nebolo nič horšie, než vyčkávanie na prvý úder. Bolo to neznesiteľné. Mučilo ju to viac, ako bolesť. Nestihla sa nadýchnuť a prudká bolesť, ktorá jej preletela polovicou chrbta, jej z pľúc vyrazila všetok ostávajúci vzduch. Zalapala po dychu, ale hneď ho zo seba vypustila v podobe bolestného výkriku. Bola to ďalšia rana. Mala ich dostať pätnásť. Pätnásť krutých rán. Bolesť sa jej šírila celým chrbtom a to dostala zatiaľ len dve rany. Bohovia nech pri nej stoja! Pevne sa rukami chytila reťazí a zatínala zuby a všetky svaly na svojom tele. Snažila sa ďalej nekričať. Nechcela dať tým páchnucím chlapom to, prečo sem prišli. Chceli ju vidieť zlomenú, chceli ju počuť kričať. Ani nepremýšľala nad tým, či ju bičujú obyčajným bičom, alebo bičom s háčikmi. Bolesť bola šialená, ukrutná, mučiaca. Sirion sa odvrátil od tej scény už pri jej prvom výkriku. Jej krik sa mu zaryl hlboko do uší a z hlavy ho asi nikdy nedostane. Ani to, ako do vzduchu vyprskli kvapky jej krvi, keď sa bič zarezal do jej pokožky na chrbte a roztrhal jej oblečenie." *Tsuki sa prevrátila na chrbát a natiahla knižku pred svoj ksicht..* Sirion, Sirion.. Láska z teba urobila mäkkýša. Keby si ju nemiloval.. *povzdychla si Tsuki, ale čítala ďalej. Chcela vedieť ako táto kapitola dopadne..* "Sirion zatínal svoje päste a vrhal na každého jedného svoj vražedný pohľad. Bol by ich zabil všetkých do jedného, ak by sa čo i len jeden z nich opovážil dotknúť sa jej, kopnúť do jej bezvládneho tela, alebo niečo horšie. Ak by hocijako inak zneuctili jej bytie. Stačilo, že to urobil Luciel. Čas sa tak neskutočne vliekol. Krv mu hučala v hlave, nevedel sa prinútiť pozrieť sa smerom, kde ležalo jej krvavé telo. Chlapi sa vyškierali, pochechtávali a odchádzali z miestnosti pomaly, pretože si chceli vychutnať každú jednu sekundu. Ale Sirionove pohľady niektorých odrádzali. Keď sa konečne miestnosť vyprázdnila, Sirion si oprel svoje čelo o zárubne dverí a začal zbesilo mlátiť hánkami o tvrdý kameň tvoriaci stenu miestnosti. Mlátil až dovtedy, keď bolesť z krvavej ruky vystrelila až do jeho ramena. Stisol zuby a druhou rukou si prešiel po spotenej tvári a prehrabol si vlasy. Donútil sa otočiť sa k Nemesii. Ležala tam v bezvedomí. Vydržala všetkých pätnásť rán, ale bolesť a krvácanie ju niekoľko sekúnd po poslednej rane poslali do bezvedomia. Ležala tam bezbranne, šaty mala na chrbte kompletne roztrhané. Bol to otrasný pohľad. Kusy oblečenia sa niekedy nedali rozoznať od kusov kože, ktoré jej z chrbta viseli. Pri tom pohľade sa Sirion konečne vrátil do reality. Hlava mu začala pracovať na plné obrátky a uvedomoval si, že jediný, kto by ju mohol zachrániť, je Luciel. NIE! Nepripadá do úvahy, aby šiel žobroniť za Lucielom. Za človekom, ktorý dopustil, aby sa jej toto stalo. Pohotovo ju vzal do náručia a náhlil sa do svojej komnaty. Prial si, aby stratila vedomie hneď po pár ranách. Lenže ona bola silná, najsilnejšia a najodvážnejšia žena, ktorú kedy poznal. Zatvoril za sebou dvere a položil ju ihneď na stôl chrbtom hore. Nedovolil si ďalej dotýkať sa jej. Už tak jej musel spôsobiť ďalšie zranenia, keď ju niesol v náručí. Okamžite dal priviesť liečiteľov, aby ju dali dokopy. Len všetci krútili hlavami. Kusy pokožky oddelili od potrhaného oblečenia, vyčistili jej rany, ale ani ich primitívna liečivá mágia nedokázala dať dokopy jej zohavený chrbát. Zranenia boli rozsiahle, nikto z nich si netrúfol na zošitie tak obrovských zranení. Sirion v záchvate zúfalstva jedného z nich takmer zabil. Keď znova ostal v komnate s Nemesiou sám, urobil zúfalý krok. Vzal prázdnu kamennú misku, nasypal do nej prach z kostí, ktorý zapálil. Pootvoril ústa ako sledoval horiaci plameň. Z menšieho stola vzal dýku a rozrezal si ňou svoju dlaň. Kvapky krvi dopadajúce do ohňa sa škvarili, miestnosťou sa rozniesol smrad spáleniny, ktorý prebil pach zrážajúcej sa krvi z Nemesie. Plameň sa zväčšil, až popálil Sirionovi jeho ruku. Nemal čas na bolestné kvílenie, pretože jeho zranenú ruku už držala vo svojej dlani čiernovlasá žena s mŕtvolne bielou pokožkou a krvavo červenými dúhovkami. Držala si ju pri tvári a náruživo hľadela do jeho zlatých očí. Ani sa nenamáhala, aby skryla tesáky trčiace z jej úst. 'Sirion, aké prekvapenie,' zapriadla žena a držala si jeho krvavú ruku stále nebezpečne blízko tváre. Hypnotizovala ho svojim pohľadom. Bola to nesmierne príťažlivá upírka. Pokúsil sa uvoľniť si svoju ruku, ale zvierala mu ju až príliš silno. 'Vieš, že nemôžeš, Drakena. Pusti mi tú ruku,' ozval sa Sirion, snažiac sa o pokojný tón v hlase, ale jeho tep hovoril o opaku. 'Prečo si ma zavolal, zlato? Chýbala som ti? Alebo Lucielovi? Kde ho mám?' kým Drakena držala jeho ruku pri svojej tvári, cítila len jeho krv. Miestnosťou sa niesol výrazný pach spálenej krvi, takže dosť obmedzovala jej čuch. Keď mu ruku pustila a obrátila sa, aby sa rozhliadla po miestnosti, či neuvidí svojho milovaného Luciela, naskytol sa jej ešte zaujímavejší pohľad. Telo mladej žienky pohodené na stole, celé od krvi. Mihnutím oka sa Drakena premiestnila ku stolu. Zaprela sa rukami o hranu stola a nakláňala sa nad Nemesiou ako šelma nad svojou korisťou, ktorú práve skolila. Zorničky sa jej enormne rozšírili. Takto zblízka mohla cítiť pach jej krvi. Trochu zastrene, lebo spálenina bola stále dosť výrazná. Jazykom si olizla jeden zo svojich tesákov. 'Neopováž sa jej dotknúť, Drakena,' pohrozil jej Sirion. Tentokrát jeho hlas bol tvrdý, neúprosný a nekompromisný. Skutočne to myslel vážne. Ak z nej zlízne čo i len kvapku krvi, naleje Drakene do hrdla rozpustené striebro. Aspoň to bola jedna z vecí, ktorá ho v prvom momente napadla. 'Je pod ochranou Luciela,' dodal po pár sekundách. Potreboval mať Drakenu teraz na svojej strane. Ale nemohol posrať ani to, čo mal s ňou a Lucielom vybudované. Takže musel vyznieť, akoby tu nešlo o žiadne city. Preto aj prešiel ku stolu, odhrnul Nemesii zo šije vlasy ulepené krvou a odhalil tak stále žhnúci znak. Drakena sa silene usmiala. Stisla hranu stola takou silou, že ju rozdrtila. Odtiahla sa od stola. Musela sa premáhať, aby sa nenechala ovládnuť tou sladkou vôňou, ktorá začínala byť výraznejšia. 'Prečo si ma privolal, Sirion?' oslovila ho jeho menom, čo znamenalo, že jej nálada klesla pod bod mrazu. Ak si teraz nedá pozor na jazyk, mohol by ju rozzúriť a všetko pokaziť. 'Potrebujem ju vyliečiť.' Drakena sa hlasito rozosmiala. Pár sekúnd mu nechala priestor, aby mohol svoje slová zmeniť, či jej povedať, že len žartuje. Ale jeho pohľad hovoril niečo iné. 'Ty to myslíš vážne..' neveriacky mu pohľad opätovala, 'myslíš si, že budem plytvať svoju krv na to nič, ktoré je tamto na stole?' Drakena sa znova rozosmiala a ukázala prstom na Nemesiu. 'Nežiadam to zadarmo. Mám pre teba ponuku,' Sirion zdvihol pred seba svoju porezanú ruku. 'Počúvam,' spozornela Drakena. O čo mu išlo? 'Moja krv za jej život.' Drakena sa premiestnila k Sirionovi. Pritisla svoje mrazivé pery k jeho uchu a rukami sa dotkla jeho ramien: 'To ťa bude stáť oveľa viac.' 'Povedal som – moja krv, nie len jedno uhryznutie.' Tieto slová Drakenu presvedčili, aby na to úbohé, takmer polomŕtve, stvorenie preliala trochu svojej vzácnej krvi. Zoširoka sa pousmiala. Svoje myšlienky ale nedávala Sirionovi najavo. Tu išlo rozhodne o viac, než len o Lucielovu chránenkyňu, keď bol Sirion ochotný spraviť takýto zásadný krok. Lenže pre koho bolo to dievča tak dôležité? Pre Siriona? Alebo pre samotného Luciela? Drakena nastavila Sirionovi svoje zápästie: 'Uhryzni ma,' zapriadla. Užívala si to, že ním môže teraz manipulovať. Keď sa Sirion nezatváril prívetivo, prízvukovala mu, že sa môže aj otočiť na päte a nechať to dievča buď vykrvácať, alebo zomrieť na nejakú infekciu. Sirion uchopil jej zápästie, priložil si ho k svojim ústam a zahryzol sa do neho. Drakena sa zachvela. Cítila teplo jeho rúk, bolesť z jeho uhryznutia ju vzrušila a ona sa rozosmiala. 'Silnejšie, musí to poriadne tiecť,' jej hlas bol zrazu tak vábivý. Sirion cítil v ústach jej krv. Vedel, aké má krv upíra účinky na ľudské bytosti. Ale aj tak bojoval s pokušením. Zahryzol sa ešte silnejšie a krv z rany vytekala rýchlejšie. Už jej mal plné ústa. Tá suka situáciu s Nemesiou využila, aby Siriona donútila napiť sa jej krvi. Sekundy ho delili od toho, aby podľahol. Zachránilo ho Nemesiino bolestné prebúdzanie. Odtrhol sa od zápästia Drakeny a vypľul jej krv na podlahu. Ostala mu po nej v ústach len obyčajná kovová pachuť. Drakena potichu nespokojne zasyčala. Sirion už bol pri stole a snažil sa Nemesiu upokojiť. Tá ale nevnímala realitu, len bolesť, ktorá jej paralyzovala telo. Drakena si v rýchlosti prezrela jej chrbát. Na toto bude potrebovať viac. Preto sa do zápästia uhryzla aj ona sama, aby tesákmi spôsobila väčšie zranenie, ktoré krvácalo oveľa viac. Krv začala kvapkať do rán na chrbte, kožu naťahovala a pridržiavala, aby sa spojila. Už teraz bolo jasné, že Nemesii ostanú nejaké tie jazvy. Ani Drakenina krv nebola dokonalá. Celý proces hojenia bol bolestivý, netrvalo dlho a Nemesia upadla znova do bezvedomia. 'Viac to nepôjde,' skonštatovala Drakena. Pod tou všetkou krvou nebolo poriadne vidieť kde a aké jazvy, a či vôbec nejaké, Nemesii na chrbte ostali. Sirion si poriadne prezrel Nemesiu. Až keď si bol istý, že Drakena spravila, čo mohla, bez ostychu k nej pristúpil a odhrnul si z krku golier. Vyčkával, kým sa do neho Drakena zahryzne. 'Nie, nie, nie, miláčik. Takto to nepôjde. Nie som žiadne necitlivé zviera. Mám to rada romanticky..' zachichotala sa Drakena. Rukou mu prešla po tvári, zanechávajúc mu na pleti krvavú stopu. Pokračovala na jeho krk, ku ktorému sa ústami pritisla. Cítil jej mrazivý dych na koži. Ale ona rukou pokračovala ďalej, nižšie, na jeho stehná, kde bola ďalšia hlavná tepna. Ako mu prechádzala touto oblasťou, jeho telo reagovalo. Bol predsa muž. A Drakena bola naozaj krásna. No jeho myseľ patrila inej. Už chcel odporovať, ale Drakena sa rukou vrátila hore. 'Nedočkavý.. Ale musím ťa sklamať. Musíš si počkať, miláčik. Vďaka našej dohode budeme mať toľko príležitostí..' zavrnela mu do ucha a hrubou silou ho odhodila do najbližšej steny, pritisla sa na neho celým svojim telom. Jedno svoje koleno mu vložila medzi jeho nohy a naklonila mu hlavu na stranu, aby odhalila jeho krk. Jeho tepna tancovala divý tanec. Drakena sa zalizla. Ani nedúfala, že by niekedy ochutnala Sirionovu krv. Prekliaty Luciel! Otvorila ústa a posledné, čo si Sirion pamätal, bola ostrá bolesť." *Tsuki zavrela knihu a hodila ju na nočný stolík. Tvár si prekryla dlaňou a povzdychla si,* Neverím, že sa zapredal inej žene, aby zachránil inú.. *Tsu však v tomto veku ešte moc nechápala lásku. To MOŽNO príde časom..*

------------- KONIEC RPG -------------

*A je tu další sluneční den. Temari vstala opět brzy a právě se vydala na snídani do jedné místní restaurace kterou ještě neznala. Chtěla ochutnat co možná nejvíce dobrot, než se vrátí opět zpátky do Kumo. Ne, že by byla až takový jedlík ale kdysi si dala s někým slib a tak ho nyní plnila i když už pouze sama. bylo na tom něco smutného, ale ona to tak nyní nevnímala. Jakmile dostala jídlo, které si poprosila zabalit sebou tak se vydala na cvičiště ke své oblíbené zdi. Nejdříve pomocí chakry v nožkách vyběhla až nahoru, kde se usadila na kraji a pomalu beze spěchu posnídala. Měla zde celkem suprový výhled po celém okolí a tak mohla vidět první dvě ranní ptáčata, nejspíš místní studenty akademie, jak společně trénují. Když spokojeně dojedla, tak ještě chvilku pohupovala nožkama a zavřela při tom očka. Soustředila se na svou chakru a její ovládání jako předchozí den. nyní když měla už chakru srovnanou, tak se jí ovládání nezdálo zase až tak těžké. Proto nejdřív vyzkoušela zvyšovat a snižovat tok chakry v jednotlivých částech těla a pak až přešla na chakru celkovou v celém těle. Bylo to zajímavé cítit tu změnu, ten pocit větší nahromaděné síly, která v ní nyní proudí. Ale po asi dvaceti minutách kdy si celkem dobře zacvičila a i jídlo jí poněkud slehlo, se rozhodla trénovat už poněkud tvrději. Nejdřív se postavila na nožky, složila pečetě a jako by šlo o startovní výstřel, tak vyslala neškodně k obloze ohnivou kouli. A ještě než se stačila neškodně, rozplynou na obloze, Temari vložila chakru do chodidel a rozběhla se směrem dolů. Vlasy za ní příjemně vlály a ona se smutně usmívala protože jí ten pohyb bavil. A pak jen kousek nad zemí se odrazila, protočila se ve vzduchu a dopadla ladně na nožky v podřepu. Hned se ale narovnala, otočila a jako by její závod zdaleka neskončil, tak se rozběhla zase nahoru po zdi za pomocí chakry v nožkách. Tentokrát nevytvořila ohnivou kouli jako předtím, ale hned několik ohnivých střel. Všech deset pak postupně za běhu pálila před sebe směrem do nebe a nutno uznat, že se u toho celkem zapotila. Ale i tak doběhla až nahoru, zachytila se okraje a vyhoupla se na špičku zdi. Unaveně chvíli oddechovala a snažila se dýchat pravidelně, aby si dech srovnala. Po chvíli k tomu zavřela i očka a přidala k pokusu o srovnání dechu i srovnání chakry. No dnes jí to šlo o dost pomaleji než předchozí den, ale i tak stačilo pár minut aby měla zase vše pod kontrolou. Když se tedy rozhodne vstát, tak ale nečekaně ucítí bolest v levé noze. Zamračí se a pak pomalu dojde pomocí chakry dolů pod zeď, zde se nohou opře o zeď a přitáhne se k ní tělem. Začne se trpělivě a pozorně rozcvičovat a opatrně protahovat. Po chvilce pocítí první známku úspěchu, rozlámané tělo se trochu uvolní a bolest odezní. Temari se smutně usměje ale pokud si myslíte, že nyní zamíří domů odpočívat tak se pletete. Odlepí se sice od zdi a zamíří na pár kroků od ní, ale najednou se nečekaně otočí a už během otočky si poklekne aby zmenšila možnost vlastního zásahu od imaginárního nepřítele a začne skládat pečeti. A ano, opět je to její oblíbený katon díky kterému vypustí poměrně hezkou ohnivou kouli proti zdi. Ale tím nekončí, okamžitě se překulí přes rameno hned dvakrát jako by se vyhýbala nepříteli a hned pokračuje v dalších pečetích a z úst jí vyletí postupně deset ohnivých střel. Temari se je snaží směřovat ve směru prchajícího imaginárního nepřítele po zdi. A musíme uznat, že pokud by jí někdo nyní sledoval, tak by z toho musel mít jen dobrý dojem. Teprve nyní Temari pomalu vstane a přijde ke zdi, u které se otočí zády a opře se unaveně o ní v sedě. Má toho docela dost, ale než ještě odejde do svého pokoje tak si chce srovnat chakru a myšlenky. Opět jako už tolikrát předtím si zobrazí před očima v temnotě sebe samotnou a zářící okruhy vlastní chakry. Takhle se jí s nimi vždy lépe pracovalo. SPokojeně si odfrkne a pak myslí sáhne po rozbouřené chakře jako by jí chtěla pohladit. A pak znovu a ještě jednou, zdá se jako by chakra reagovala na oplátku bouřením, ale na několikátý pokus se přeci jen začne její chakra mírně uklidňovat. Když po pár desítek minut Temari skončí a otevře oči, tak si všimne že mezitím už přišlo na cvičiště dost jiných lidí. A tak si uvědomí, že je čas jít. Zvedne se tedy ze země a míří někam do ulic, aby si obstarala něco k pití.*

*Bola hore zase dosť skoro ráno, takže musela vyčkať, kým pôjde na jednu z odpočinkových misií. Vzala jednu D misiu, ale netušila, o čo v nej pôjde. To sa dozvie až dnes, keď dostane zvitok.. A tak využila čas, ktorý ešte mala, aspoň na to, aby prešla povinnou rannou hygienou - rýchla sprcha, čistenie zúbkov a podobne. Služobníctvo bolo hore už tiež, takže pripravili pre malú slečnu nejaké sýte raňajky, aby mala dostatok síl na svojej misii. Nabrala si nejaké vajíčka na tanier, zajedala to pečivom, potom jej dali celkom chutnú proteínovú buchtu a zrazu sa cítila dosť sýta. Nezjedla všetko, pretože bielkoviny zasycovali. A jej malé telo hodně. Poďakovala za jedlo a zmizla preč od stola. Začínal byť čas, aby vyrazila. Nevedela moc, ako sa pripraviť, keďže nevedela o čo pôjde, takže sa nechá prekvapiť. Istota ale bola istota - takže v jednej brašni na nohe mala kunaie a drát, v druhej na druhej nohe zase nejaké tie výbušné lístky a svetelné bomby. Človek nikdy nevie. A ona podvedome dúfala, že ju pošlú na niečo akčnejšie, hoci moc dobre vedela, že to nebude nič nebezpečné. BOLA TO MISIA RANKU D.. Došla na miesto, kde jej kompetentná osoba odovzdala zvitok, kde boli vypísané podrobnosti. Musí si ho potom vziať so sebou, aby jej ho zadávateľ misie potvrdil - že je misia splnená. S takto potvrdeným zvitkom sa potom môže vrátiť ku kompetentnej osobe, ktorej ho odovzdá a získa pár ryo. Otvorila zvitok a skoro jej oči vypadli. Bola to nejaká úbohá misia, kde mala u jedného staršieho manželského páru zbierať hrušky z ich hruškových stromov. Chcela zvitok šmariť o zem, ale nadýchla sa a rýchlo ju ovládol pokoj. Však moc dobre vedela, že to nebude nič extra. No chcela si trochu oddýchnuť, lenže zbieranie hrušiek bolo o hubu. Pamätá si na svoju úplne prvú misiu, kde sa musela trápiť s jablkami.. Ach!.. Takže si dnes neoddýchne. Nuž, čo sa dá robiť. Prisľúbila to.. Pozrela sa na kompetentného a kývla hlavou. Vydala sa teda na adresu, kde mala misiu urobiť. Zazvonila na zvonček pred domom na adrese zo zvitku. Po dlhšej chvíľke otvorila postaršia pani,* Áno? *spýtala sa žena a Tsuki jej podala zvitok,* Tsuki Yagami. Mám tu ako misiu zbieranie hrušiek.. *vysvetlila pritom Tsuki. Že sa usmiala a pozvala ju ďalej,* Oh, jasne. Poď ďalej, dievča. Tadiaľto.. *zatvorila za nimi dvere a šúravým pohybom zaviedla Tsuki na záhradu, kde sedel na lavici v altánku manžel tej starej pani,* Dežko (nechce sa mi vymýšľať japonské mená..), vediem ti pomoc.. *Dežko sa zdvihol a ako hurikán prešiel ku mladej slečne,* Tsuki Yagami, som tu kvôli tej misii *starec si ju prezrel a skoro bolo počuť ako si odfrkol,* Tam.. Tie tri stromy. Treba to všetko obrať a popadané prebrať, naskladať sem do týchto bedničiek.. *začal jej vysvetľovať starec a Tsuki len prikyvovala, že chápe. Keď skončil s prednesom, dala sa Tsuki do práce. Najskôr asi oberie tie na stromoch, potom prejde na zem. Keď bude behať v korune hruškových stromov, určite niekoľko hrušiek padne.. Tak sa vyštverala na prvý hruškový strom a začala pekne od vrchu. Hrušku po hruške a musela všetky kontrolovať, aby náhodou nepozbierala hnilé, či inak poškodené plody. Práca šla pomaly, ale šťastie bolo, že hruškové stromy neboli moc veľké. O hodinu a pol mala prvý strom, podobne to trvalo aj u ďalších dvoch. Medzitým si dávala krátke pauzy, kedy sa bavila so starenou, napchávala sa čokoládovými koláčikmi a oddychovala. Boleli ju hrozne ruky, ale to horšie ešte len prišlo - zbieranie hrušiek zo zeme. Uf.. Z toho ju po dvoch hodinách rozbolel poriadne chrbát. Našťastie všetko zvládla bez ujmy, ale už teraz vedela, že sa zajtra pravdepodobne postaví z postele. Manželia jej potvrdili zvitok, vrátili jej ho a s ním sa Tsuki vrátila za kompetentným, ktorému ho odovzdala a on jej za to zaplatil dohodnutú sumu.*

KONIEC RPG

Noctis Clive: *Prochází se vesnicí s tím že neví co by mohl dneska dělat, přecijen žádné vojenské cvičení se dnes konat nebude a ani žádné povinnosti ho dneska nečekají. Normálně by ten den zkusil strávit s Tsuki ale ta už není součástí jeho života ale pouhou historií. Myslel si že dneska už nebude co dělat ale nějak během toho dne se něco zajímavého nakonec přihodilo. Přišel jeden týpek z klanu Kusarigama, který začal prohlašovat že porazí písečného démona jen za použití Kenjutsu a své Kusarigamy. Noctise jeho tvrzení pobavilo, samozřejmě dotyčný mu to neřekl do očí ale doneslo se to k němu od jiných lidí, kteří u toho byli. * Tak fajn, přijmu jeho výzvu. *Poví si tiše a vyrazí tedy k tomu místu, Noctis je v klasickém oblečení (nějaké všední) s tím že k pravému boku má připevněnou malou tykev z písku, uvnitř které se ale taktéž nachází písek ale je stlačený do sebe aby Noctis ušetřil co nejvíce prostoru a mohl udělat tykev co nejmenší. Dorazí do jednoho Doja kde se ten týpek má podle všeho nacházet a skutečně tam je a když uvidí Noctise na okamžik zbledne ve tváři. * (Noctis): Přišel jsem přijmout tvou výzvu, tvoje Kenjutsu proti schopnostem písečného démona! *Pronese Noctis a ten týpek (jméno bude Arashi) udělá asi 3 kroky vzad ale pak se zastaví a jeho výraz se změní, už v něm není strach ale odhodlání. * (Arashi): Dobrá! Uvidíš že umění klanu Kusarigama dostane do kolen tebe i tu tvou absolutní obranu o které se tak mluví… písečný démone. *Noctis se zasměje a rozhlédne se po jeho Doju. * (Noctis): Fajn ale abych to tu nezničil a aby to bylo fér tak kromě své absolutní obrany nepoužiju vůbec nic, pouze své Kenjutsu! *Normálně by přijal podobnou výzvu aniž by použil svou obranu ale on tak hrdě prohlašoval že tu obranu porazí a tak proč by mu to měl kazit ne? Noctis sáhne pravou rukou do vnitřního rukávu levé ruky kde má umístněnou pečeť Kuchiyose Raikō Kenka a odpečetí si z ní jeden meč Hishou Souken. Ten pevně uchopí do pravé ruky a zaujme své místo někde ve středu samotného Doja a Arashi zaujme postoj také ve středu ale tak 8 metrů od Noctise a pozvednou svou Kusarigamu. * (Arashi): Tak, začínáme! *Ihned v ten moment velice rychle (8.) vyrazí proti Noctisovi a zaútočí na něj přesným sekem z pravé strany ale on to vyblokuje. Skoro to ani nestihl, protože Arashi je rychlejší o 1 bod, sice to není moc ale je to lehce znatelné. Arashi okamžitě zbraň stáhne k sobě s úmyslem dalšího útoku ale Noctis mu nechce dát příležitost a tak k němu prudce přiskočí jedním velkým krokem a prudce do něj drcne bokem. Arashi na okamžik ztratí rovnováhu ale zase ji rychle získá ale to se už musí pro změnu zase bránit několika útokům od Noctise jeho mečem, které jsou směřované seky z boků. Jednou sekne třeba z pravého boku ale pak téměř okamžitě s minimální ztrátou času plynule přejde do seku z levého boku. Postupně je takto Arashi zatlačen do kouta ale pak v jeden moment přebere iniciativu zase on když roztočí svou Kusari Gamu (na řetězu) se kterou začne útočit ze stran zatím co s ní stále takto točí. Noctise to dost zaskočí a je donucen prudce zacouvat s tím že se snaží bránit tomuto způsobu útoku ale je to těžké a to hodně. Dokonce by už dostal minimálně 2x zásah, kdyby nezasáhla jeho písečná obrana (Suna no Tate) aby zabránila zranění Noctise tím že vytvoří dočasně malou písečnou stěnu pár centimetrů od místa kde by mělo dojít ke zranění. Arashi ale následně vyskočí do vzduchu a vrhne se na Noctise mocným kolmým sekem posíleným chakrou, který by každému přesekl i případnou zbraň se kterou by se bránil (Gōriki no Yaiba). Noctis fakt se štěstím dokáže ten útok zblokovat svou čepelí ale i tak ta síla co na něj zapůsobí ho dostane až na jedno koleno a vypadá to skoro jako kdyby před Arashim poklekl. Ten se v ten jeden moment vítězoslavně usměje ale pak to v mžiku zmizí když si uvědomí že Noctisova zbraň to vydržela bez jedné praskliny nebo škrábance, netuší totiž že ten meč není jiný od pohledu jen na okrasu ale že jde o velmi mocnou zbraň (legendární zbraň). Noctis využije toho jeho zaskočení a ihned zabere a zatlačí nahoru a pak vpřed aby donutil Arashiho udělat několik kroků vzad ale neudělá jich moc, protože se rychle vzpamatuj a zase se zapře nohami pevně o zem a teď se ocitnou v situaci se pouze přetlačují ale nikdo nevyjde jako vítěz, protože jejich síla je skoro stejná (7). Arashi nečekal že jeho výhra bude lehká ale zase netušil že Noctis j v Kenjutsu dobrý, sice by se nedalo říct že je v tom nějakým přeborníkem ale pochvalu si jeho pohyby s tím mečem zaslouží i když v souboji se skutečným samurajem by obstát nemohl. Asi po 40ti vteřinách přetlačování toho nechají a každý odskočí do toho druhého hezky dozadu o takové 2 metry kde každý z nich zaujme pevný postoj. Arashi si ale všimne že jeho čepel je už značně poškozená (popraskaná) ale to je tím že používá obyčejnou zbraň proti legendární a tak s ní prudce mrští proti Noctisovi s tím že se ještě za letu ta zbraň točí a z pečetě Kuchiyose Raikō Kenka si odpečetí druhou ale tu ihned posílí o chakru (Hien) aby s ní mohl bojovat i proti takto silné zbrani. Noctis ten to neblokuje obavy že by se jeho zbraň mohla zamotat do toho řetězu a tak místo toho prudce uskočí do strany (levé) a ta vržená Kusari Gama se zabodne do stěny Doja. Toho ale využije Arashi a okamžitě se během chvilky dostane k Noctisovi s tím že svou Kusari Gamu opět roztočí na řetězu a začne s ní po Noctisovi v tomto stavu prudce sekat a to ze stran. Nicméně stále má i během toho nad svou zbraní naprostou kontrolu (Rakukō no Yaiba). Noctis se opět snaží bránit jak to jen jde ale není zvyklí na takový typ soupeřů pokud jde o boje v Kenjutsu. Snaží se ale nastane asi 6 či 7 momentů kde písek blokuje tyto útoky aby Noctise ochránil před zraněním. * „(Arashi): Takže tohle je ta absolutní obrana písečného démona.“ *Takto na Noctise doráží ještě hodnou chvilku a skutečně ho tlačí do kouta ale když ho není schopen zranit tak jeto k ničemu a proto od něj odskočí (znovu) a pozorně si ho prohlédne ale už je trochu udýchaný. * (Arashi): Nejsi špatnej ale ubraň toto! *Křikne a vystartuje na Noctise s tím že na něj zaútočí asi 6ti seky ale všechny tyto útoky jsou pouze klamné a následně vyskočí do vzduchu kde velkou silou švihne svou Kusari Gamou kdy ji ovládá řetězem, síla úderu Kusari Gamy je velice silný (32). Noctis tento útok zvládne vyblokovat ale jen částečně a ta síla je sakra velká! Nechá čepel Kusari Gamy sklouznout po čepeli svého meče tak že ji vychýlí z kurzu a tou velkou silou zasáhne zem Doja a ozve se fakt velká rána s tím že to zvedne i dost prachu do vzduchu. Noctis levou rukou rychle chytne řetěz Kusari Gamy a prudce si Arashiho přitáhne s tím že ten prostě nemá jak ovlivnit gravitaci když v ten moment byl ještě ve vzduchu a držel konec řetězu a tak jde Noctisovi vstříc s tím že dostane přímo do tváře rukojetí meče Hishou Souken a pošle ho to hezky k zemi a než se vzpamatuje tak má u krku špičku meče Noctise. Ten má co dělat, protože ten boj v něm rozproudil krev natolik že by nejradši Arashiho zabil, ta krvežíznivost se totiž v Noctisovi probouzí přesně v takových situacích! Nakonec se ale ovládne a na tom záleží. * (Noctis): Kdybys neřekl že porazíš sílu písečného démona ale mou, tak bys vyhrál… bez té obrany bych nevydržel ani půlku boje. Tvoje Kenjutsu je lepší jak to moje. *Poví tiše ale Arashi to slyší a vypadá to že ho to potěšilo a i když nakonec prohrál tak je… šťastný. Noctis ten si z toho boje taky odnesl něco nového, hlavně zkušenost z boje s někým novým s někým kdo má zajímavý styl boje. *
Délka: 1.370 slov

*Okabe čaká na Hibiki pred klanovým dojom.*

Hibiki Yuki
*Hibiki seděla opět u stolu a čekala. Měla na dnešek domluvené setkání s Okabem. Podívala se na hodiny a měla dvacet minut, což byl čas aby se za ním vydala. Vlezla do svého pokoje, aby se mohla obléci. Vyndala si sportovní oblečení a následně si ho, pochopitelně i oblékla. Odešla do předsíně, u bula si sportovní obuv a vyrazila za Okabem. Po deseti minutách se blížila a tak viděla Okabeho, který stál před vchodem. Došla k němu a trochu smutně se na něj podívala.* (Hibiki) Tak sem tady, Okabe. *řekne s jakýmsi nezájmem. Měla lehčí depresi z poslední části. Moc se ji na to nechtělo, ale věděla že musí.*

*Okabe ju očakával po každej časti, keď písali test tak pred budovou. Avšak s druhou časťou to nebolo až také jednoduché, lebo začiatok a koniec bol na inom mieste. Tak sa šiel s ňou o tom rozprávať až teraz.* Ahoj, Hibiki gratulujem k prejdeniu druhej časti. *Pribehne k nej, hneď sa s ňou zvítava a gratuluje jej. Vidí že Hibiki má akýsi výraz nesvoj.* Hibiki, stalo sa niečo? Si v poriadku? Bolí ťa niečo? Dúfam že nie si chorá... *Zisťuje lebo len z výrazu tváre a hlasu nevie povedať, čo je trápi.*

Hibiki Yuki
*Jeho gratulace ke splnění druhé zkoušky ho nezajímala. Měla teď trauma z toho, že se to bude opakovat. Jen k němu přišla a její hlava mu padla na hruď.* (Hibiki) Okabe. Jak si zvládl tu zkoušku ty? Zabil si někoho? Zkoušel se tě někdo zabít? *zeptá se ho sklesle a dál má svoji hlavu na jeho hrudi. Možná už poznal, co se jí stalo a tak mohl i trochu pomoci.*

*Okabe pochopil čo sa deje, keď sa ho spýtala onú otázku. Vedel že bojí sa o zápas. Jednou rukou ju chytil okolo chrbta a druhou hladkal po vlasoch. Skúškou si prešiel, tak chápe jej strach o jej život.* Hibiki, neboj sa som s tebou. Je pravda že niekto sa ma pokúšal zabiť, je tiež pravda, že som niekomu spravil nepekné zranenie. *Povie hneď na začiatok všetko negatívne, ale zvyšok ju má ukľudniť.* ALE! Ak sa zápas blížil k tomu žeby mal niekto zomrieť, rozhodca zápas ukončil. *Vo všeobecnosti verejne sa to nevie, jedine ten kto to zažil to pozná, avšak Okamu nikto nenariadil aby o tom ďalej nerozprával.* Hibiki zapamätaj si jednu dôležitú vec. Kedykoľvek sa v tomto zápase dá zakričať slová, vzdávam sa. Nikto ťa za to nezbije, nikto ti to nebude vyčítať. Kedykoľvek keď sa budeš cítiť že si v nebezpečí, aké by si nezvládla, zakrič len vzdávam sa a všetko skončí. Toto si zapamätaj, si v bezpečí kým si to budeš pamätať. Pokús sa vyhrať, ale kedykoľvek vieš odtiaľ odísť, jasné? *Ubezpečuje ju a uisťuje sa či mu rozumie.*

Hibiki Yuki
*ucítila Okabeho ruce na svých zádech a na své hlavě. Tehdy se začervenala. Dále poslouchala ho a snažila se tak uklidnit. Jenže on nikoho nezabil a tak nevěděl, jaké to je. Ona bohužel zabila jednoho účastníka, který ji chtěl zabít a to ji dostalo. Možná se její psychika měnila, protože to byl již druhý život, který vzala. Bylo ji jasné, že Okabe tento pocit neucítí, když ještě nikoho nezabil. Když ji řekl, ať si zapamatuje jednu věc, zvedla k němu hlavu a tak mohl vidět její slzy.* (Hibiki) Vzdávám se? Ale to pak neuspěju ne? *zeptá se. Protože opravdu chtěla postoupit a stát se chunninem, aby mohla dál sílit a chránit své sestry a Okabeho. Opět zaboří hlavu do jeho náruče a opře ji o jeho hruď.* (Hibiki) Nemůžu se vzdát. Nemůžu si dovolit neuspět. Musím vyhrát a postoupit. Kvůli sestrám. *řekne a trochu se opět začervená.* (Hibiki) Kvůli tobě. *dodá a nedívá se na něj. Chtěla ho chránit, chtěla za něj bojovat a pomoci mu změnit Iwagakure k lepšímu místu.*

Hi-bi-ki. Je to dobrovoľné a rozhodnutie ostane na tebe. Ak chceš vyhrať, tak daj to toho všetko a vyhraj. Ak sa nebudeš na to cítiť, môžeš kedykoľvek odstúpiť. Môžeš organizátorom povedať že odstupuješ už teraz. Môžeš sa odstúpiť na začiatku v strede alebo ku koncu skúšky. Práve preto sa neboj, ak ťa premôže strach odstúp. Ak budeš chcieť vyhrať vyhraj Hibiki. Je to na tebe. Bude to tvoje rozhodnutie. Ja ťa budem podporovať nech sa rozhodneš akokoľvek. Budem ti dôverovať ak sa rozhodneš bojovať o titul Chunnina a budem ťa podporovať ak sa aj rozhodneš odložiť to. Budem stáť u teba pri hociktorom z rozhodnutí, lebo veď predsa od toho máš kamarátov, nie? *Stále ju drží v objatí a dokončí myšlienku s úsmevom.* Hmm, nechceš si trochu zatrénovať? *Spýta sa a dúfa že pri tom Hibiki prejde na iné myšlienky.*

Hibiki Yuki
*Její hlava jen na jeho hrudi a poslouchá všechno, něco říká. Ona ho však neobjímá, neboť má ruce spuštěné podél těla. Během jeho proslovu, ho chytne jednou rukou za rameno.* (Hibiki) Děkuji ti, že za mnou stojíš. Děkuji ti za vše, Okabe-san. *poděkuje mu, aniž by zvedla hlavu. Nejraději by takto zůstala dneska celý den, jenže věděla tento nepůjde. Na jeho návrh na trénink oddálila hlavu a podívala se mu do očí.* (Hibiki) To by si chtěl trénovat s někým jako sem já? *zeptá se ho lehce smutně. Jestli souhlasí, lehce se jí rozzáří oči.* (Hibiki) Tak jdeme. *poví výjimečně trochu veseleji.*

Nemáš začo. A prečo by som nechcel s tebou trénovať? Veď už sme spolu neraz trénovali a lepšie sa mi bude trénovať s tebou ako samému. *Oznámi jej samozrejmé.* Poďme. *Povie keď ona súhlasí, chytí ju za ruku a vojdu spolu do doja.* Ešte jedna vec, nemusíš mi pridávať koncovku -san, pripadám si potom trochu ako by som ti bol cudzejší... *Usmeje sa na ňu, v doju jej ruku pustí a potom prejde k stolu kde sú zbrane.* Hmm, čo tu máme... Si v pohode s tým ak by sme to dnes skúsili s bambusovými mečmi alebo by si rada skúsila niečo iné?

Hibiki Yuki
*Když se rozejdou, Okabe ji chytne za ruku a ose se trošku začervená. Nikdo, kromě sester ji ještě za ruku nedržel a tak byla nervózní. Dotáhl ji do Doja.* (Hibiki) Gomen, Okabe. *omluví se mu a následuje ho ke stolu. V duchu si přála, aby ji dal držel, ale během tréninku to nebude možné.* (Hibiki) Bambusové stačí. Nechci ti ublížit. *oznámí mu a vezme si jeden. Meč ještě nikdy nedržela. Zatím trénovala s Kunaii, shurikeny a Senbony. Nebo si vytvořila bič nebo kopí. Ale meč je pro ni novinka. Vzdálila se od něj a jelikož nevěděla, jak ten meč držet, držela jo jednou rukou před sebou a stala k němu lehce bokem. Připravena na jeho první útok.*

*Vzal si taktiež jeden meč z bambusového dreva určené na tréning, postavil sa oproti Hibiki.* "Hmm, Hibiki používa jednoručný štýl? Tuším väčšina užívateľov kenjutsu používa dvojručný. Zaujímavé." *Napadne Okabemu.* "Tak skúsim to tiež." *Ľavú ruku si dá za chrbát a pravú vystrie pred seba s mečom.* Môžeme začat? *Spýta sa jej. Keď mu to potvrdí tak sa rozbehne oproti nej, mečom celý čas mieri nezvyčajne na zem. Keď dobehne k Hibiki, skúsi zdola smerom nahor spraviť prudký švih, ktorým by zasiahol jej meč, jeho cieľom je zmeniť polohu Hibikineho meču, ideálne tak, aby mali medzi sebou taký priestor žeby bol schopný namieriť svoj meč na hrdlo Hibiki, nechystá sa ho samozrejme trafiť, chce len na neho namieriť. Ak mu jeho útok nevyjde, tak radšej prejde do defenzívy a sústredí všetku svoju pozornosť na to, aby vedel odraziť útok od Hibiki.*

Hibiki Yuki
*Stála tam a čekal, až vyrazí proti ní. Kývla na něj, že může začít a jen sledovala, jak hodlá zaútočit. Když zaútočil, svůj meč tak švihla směrem toho jeho a tím se překřížili. Jelikož Hibiki stal čilá zezhora dolů a měla větší sílu, nebyl pro ni Okabeho přetlačil. Přitlačila ho k zemi a na ten meč mu dupla. Věděla, že ho upustí a tak jen rychle sekla směrem k jeho hlavě. Samozřejmě těsně u ní zastavila, aby mu neublížila.*

*Okabe bol veľmi prekvapený, keď mu vypadol meč z ruky. Že už ani nestihol, potom zareagovať.* Gratulujem, to by bola výhra pre teba. *Povie Okabe, keď vidí meč pri hlave.* Vidíš a pýtala si sa ma, či ja by som trénoval s tebou. Keď pri tom to môže byť pre mňa česť trénovať s tebou. *Prizná sa, nečakal že Hibiki ani na moment nezaváha v boji s ním a použije celú svoju silu s ktorou prehral. Pomaly zdvihne meč zo zeme.* Čoho sa vlastne ohľadne poslednej skúšky bojíš? Si silnejšia než ja, ktorý som ju prešiel. *Spýta sa jej s úsmevom.* Ok veľa už rozprávam, poďme na druhé kolo. *Dokončí Okabe a vystrie pred seba meč.*

Hibiki Yuki
*Je překvapená, že já ji útok vyšel a Okabe se vzdal. Myslela si, že je slabší jak on a on by se zvládl vyhnout. Jenže to skončilo její výhrou. Když na něj mířila bambusových mečem, upustila ho.* (Hibiki) Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? *zeptala se, protože dostala strach. Uvědomila si, co mu provedla a myslela si, že mu k zemi skřípla prsty. Jenže on vypadal docela v pohodě. Jenže ona se neustále, dokud ji to nepotvrdí.* (Hibiki) Ale já sem slabá. Tohle byla náhoda. *odvětí. Ona to přeci moc dobře ví, že kdyby to Okabe bral vážně, vyhrál by jak nic. Proto s ním chtěla dát druhé kolo. Jenže jeho otázka ji trochu zaskočila. Tak ho pustila a pohlédla stranou. Pravou rukou si chytila levou ruku na loktem.* (Hibiki) Bojím se, že se mi něco stane
a já nebudu moc chránit sestry a tebe. Bojím se, že je opustím, aniž bych to chtěla. Bojím se někomu ublížit. *řekne mu a když ji vyzve na další kolo, udělá krok zpět, zvedne meč a poodejde ještě víc. Otočí se k Okabemu bokem a meč uchopí zase jednou rukou.* (Hibiki) Můžu začít? *zeptá se a jakmile ji Okabe potvrdí, rozeběhne se na něj. Meč drží za sebou a jeho špičku u země. Když se k němu přiblíží, švihne s ním jako předtím Okabe. Ale protože drží meč v pravé ruce a pravou nohu má u Okabeho, tak je její stabilita věští. Tohle všechno se naučila jak sledovala vojáky, kteří trénovali. Rozhodla se to tu zužitkovat. Mířila tak aby špička jejího meče se ho ani nedotkla a jen projela před ním.*

Veď sama vieš či si ma trafila alebo nie. Áno som v poriadku. *Potvrdí jej Okabe.* Nič, nie je náhoda. Svoj osud si tvoríme sami. A ako som spomínal ak sa bojíš niekomu ublížiť, ešte stále môžeš odstúpiť od skúšky. Nikto ťa nemôže do toho nútiť. Je to len na tebe či sa viac bojíš alebo či väčšmi ako tvoj strach je tvoja túžba stať sa chuuninom. *Zopakuje jej, keďže sa Hibiki vracia k tej istej kapitole. Sám bol zvedavý, či zvíťazí nad ňou strach a odstúpi na skúške alebo svoj strach prekoná a pôjde si za tým aby sa stala chuuninom, avšak to sa až dozvie, keď príde na to čas v aréne. Keď znova začínajú bojovať, Okabe zatvorí oči, zdvihne svoju ruku do vzduchu a mieri s mečom na nebesia. Keďže Hibiki sa na neho rozbehne, môže stáť na mieste. Jednu nohu položí viac dopredu, aby mu druhá slúžila ako podpora a pevne stál na zemi.* "Sústreď sa, nechceš prehrať s Hibiki 2 krát po sebe, nechceš pred ňou vyzerať neschopný a slabý." *Okabe sa sústredí, počúva kroky, ako sa Hibiki približuje, roztvorí oči, robí prudký sek zvýšky proti nej, chce si pri útoku pomôcť gravitačnou silou a rovnako pri seku priloží obe ruky na rukoväť, aby silu dopadaujúceho meču, zvýšil ešte viac. Plánoval zopakovať situáciu, čo mali pred chvíľou, dúfal že takto zrazí jej meč a potom meč namieri na ňu tak ako ona predtým.*

Hibiki Yuki
*Hlavou se ji hnalo pár metod, kterými se vyhnout tomuto útoku z Okabeho strany. Ale na většinu hlasů nich si nevěřila a tak chtěla zkusit jednu, kterou viděla. Ale ani ne doufala, že by se ji povedla. Jejich meče se blížili k sobě, dokud nenarazili. Hibiki špičku svého meče lehce sklonila k zemi, čímž chtěla, aby se Okabům meč svezl po jejím a spadl na zem. Jenže neměla takovou sílu, aby ten meč udržela, takže ji ho vyrazil z ruku. Protože Okabe držel meč oběma rukama, měl tak větší sílu. Hibiki ta ruka zabolela a tak si ji druhou rukou chytla. Podívala se na Okabeho, který na ni mířil bambusových mečem.* (Hibiki) Vzdávám se. *raději se vzdala, než aby ublížila sobě nebo Okabemu, ke kterému chovala jistě city. Bolest v její právě ruce pulsovala a ona s tím nic udělat nemohla. Nyní si uvědomila, že potřebuje trénink, aby tohle dokázala. Jen sklonila oči k zemi a povzdechla si. Byla si vědoma že tohle byla její chyba a kdyby vymyslela něco jiného, možná by vyhrála.* (Hibiki) Si silný, Okabe. O mnoho silnější než jsem teď. *pověděla a usmála se na něj s falešným usmevem.*

To musela byť len náhoda, že som vyhral. *Obráti jej predošlé slová proti nej.* Tak a teraz to máme  jedna jedna stav vyrovnaný. *Okabe sa zamyslí a potom povie.* Najskôr, ak sa chceš s mečom alebo s podobnou zbraňou pretláčať, chceš použiť obe ruky aby ti ľahko meč či iná zbraň nevypadla a aby si vedela silnejšie seknúť. V jednej ruke by som meč používal ak by som chcel z druhou hádzať kunaie, shurikeny alebo použiť ju na niečo iné. *Zrazu sa ozve krik neďaleko od nich.* Debili! Idioti! *Zvrieskne na nich starý, zhrbený, plešatý muž.* Toto nazývate tréningom? Takto sa netrénuje! "Och tie deti v dnešnej dobe..." *Podíde k stolu s vybavením.* Ja vám ukážem, ako sa skutočne trénuje! *Schytí pár vecí a aj ide o starú hrbenú postavu, on to hodí s takou ľahkosťou a takou rýchlosťou, ako keby to nič nevážilo. Na Okebeho a Hibiki letia 2 helmy, tvrdé rukavice a pár chráničov.* Rýchlo, dajte to na seba ak chcete prežiť! *Okabe len stojí z otvorenými ústami a nechápe, čo ten starý deduš od nich chce, našťastie Okobe chytí to čo mu dedo hodí, ale nevie či si to obliecť. Je to predsa ich tréning a nie tohto deda.*

Hibiki Yuki
*Stála před Okabem a usmívala se. Usmívala se a v sobě si nadávala. Chtěla být silná, ta nejsilnější ale pořád jenom prohrávala. Ovšem jeho slova Hibiki nějakým způsobem uklidnili.* (Hibiki) Dobře. Tak je to vyrovnaný. *řekne dřív, než Okabe znovu promluví. Jeho slova si poslechne. Byla pravda, že chtěla bojovat jednou rukou, ale ne proto aby mohla házet zbraně, ale proto, aby mohla používat Klanovou techniku.* (Hibiki) Nebudu bojovat oběma rukama. S mečem budu bojovat jen s jednou rukou. Druhou chci mít volnou na jednu techniku. *vysvětlí mu a pak se leknutím otočí dozadu. Ve tváři se ji objeví strach. Když na ni začne nějaký děda křičet, schová se že Okabeho, aby nebyla vidět. Opět měla tu stydlivou stránku. Jen mlčky hleděla na toho dědu a držela Okabeho z obou stran na bocích. Nevěděla, co má ten děd za ať říkal cokoliv, Hibiki byla za Okabem a pevně ho držela, ale věděla že před ním nedokáže trénovat.* (Hibiki) 'On nám chce ukázat, jak se správně trénuje? Sak bych ho porazila raz dva. Stačila by jedna technika a byl by out. Ale nemůžu to ukázat před Okabem.' *pomyslí si a tak nic nepodniká. Když po nich hodí vybavení, schová se celá za Okabeho a tak její spadne na zem vedle nich. Podoba se na to a nechce se ji ho zvedat. Neví co má ten děd v plánu a ani nemá v plánu ho nějak podporovat v těchto věcech.* (Hobiki) Co budeme dělat, Okabe? *zeptá se ho tiše, aby ji ten děda neslyšel. Její zrak se pořád upírá na dědu a čeká co bude dělat.*

*Ten dedo sa nezdal lebo vyzeral staro, ale v skutočnosti to bol zakladateľ tohto doja a aj keď je už na dôchodku jeho schopnosti bol na úrovni cca sannina. Keď vidí že Okabe ani Hibiki sa nejako k akcii nečinia, samozrejme že sa nahnevá. Schytí palicu s ktorou sa podopiera a rýchlejšie než Hibiki a Okabe sú schopný sa pohybovať príde k nim.* "He?" *Okabe nechápe, ako sa to stalo. Zrazu dostane palicou po hlave.* Au! *Vyhŕke Okabe.* PREČO SI MYSLÍTE ŽE SOM VÁM HOVORIL ABY STE SI DALI CHRÁNIČE?! LEN TAK PRE SRANDU? *Kričí na nich, Okabe sa radšej pozrie na Hibiki a zašepká jej.* Poďme radšej preč, nemyslím si že trénovať s ním je dobrý nápad... *Starec pokrčí ramenami a prestane kričať.* Jasné, jasné choďte preč a zostaňte takými slabými, ako ste teraz...

Hibiki Yuki
*Hibiki stojí za ním a vidí, jak děda zvedl palici a pak se objevil před nimi a praštil Okabeho po hlavě. Trochu se vystrašila, ale měla chuť ho zmlátit.když chce Okabe odejít, Hibiki ho chytne za tričko.* (Hibiki) Nikam nejdeme, dokud se neomluví, ten bastard. *řekne mu a dobrovolně si vezme ty chrániče. Jakmile si je oblékne, postaví se před Okabeho.* (Hibiki) Jeho nech být. Já budu tvůj protivník. *řekne chladně a zamračeně se na něj podívá. Vezme si i Bambusový meč ze země a připraví se na souboj. Opět zaujala svůj postoj, při souboji s Okabem. Meč držela jednou rukou a k dědovi stála bokem.*

"Dnešná mládež.. žiadna úcta k starším..." *Hnevá sa starec.* Koho nazývaš bastardom slečinka? Rodičia ťa nevychovali? *Kričí na nich zvýšeným hlasom.* Hibiki, neznesiem ten pocit ak by si sa teraz zranila pár dní pred skúškou len preto, lebo som ťa sem priviedol, budem si to potom vyčítať... *Snaží sa ju Okabe, ešte rýchlo odhovoriť.* Poďte na mňa obe mravce zároveň! *Kričí starec jedine vybavený stareckou palicou na podopieranie.* Ak zaútočíte naraz, budete mať 2 násobnú šancu mi dať aspoň jeden zásah, aj keď ak sa nemýlim tak 2 krát 0 je stále nula. *Dopovie a zasmeje sa na vlastnom vtipe. Jeho postoj je úplne uvoľnený, vôbec nevyzerá, žeby mal bojovať. Okabe pevne uchytí meč, lebo dedo ho vytáča a bojí sa o Hibiki.*

Hibiki Yuki
*Hibiki slova Okabeho ignorovala. Bylo ji jedno jestli se zrání nebo ne. Ale slova toho dědka na její rodiče ji nasrali.* (Hibiki) Máš pravdu, rodiče mě nevychovávali. Zemřeli dřív, než mě stihli něco naučit. Takže žiju sama. *řekne, protože mu nechtěla říct, že žije se sestrami. Dívka se trochu uvolnila, aby nedržela ten meč křečovitě a snažila se uklidnit mysl, jako když to dělali vojáci na tréninku.* (Hibiki) Uvidíme, jestli je naše síla Nula. *poví a usměje se na něj. Navíc si všimne, že i Okabeho se připravil k boji. Na to nic neříká a rozeběhne se na dědu. Meč drží za sebou a při zemi. Jakmile je od dědy nějaký dva metry, levou nohu dá před sebe a švihne mečem před sebe. Na tohle vzdálenost samozřejmě mine, ale vyšle i temnou vlnu o síle 25 bodů, která je schopna odhodit člověka (MEITON: KURO NO NAMI). Ať se ji to povede nebo ne, ihned pokračuje v útoku na toho dědu, svým. Bambusových mečem.*

*Okabe chcel vyraziť rovnako keď Hibiki, avšak Hibiki nepotrebovala dávať znamenie, že kedy ona vyráža. Zo svojich skúsenosti dedo videl kam tým mečom mieri a tak sa nebál žeby ho zasiahol, prehadzoval si  zatiaľ svoju palicu z jednej ruky do druhej, kým sa Hibiki približovala avšak zrazu ho prekvapila. Nejaká čierna vlna letí na neho.* HEJ! TOTO DOJO NESLÚŽI NA TRÉNOVANIE, NINJUTSU! *Nahnevá sa, keďže toto dojo už od nepamäti slúži na precvičovanie taijutsu a kenjutsu, je to známy fakt a ona tu poškvrňuje túto pôdu... vloží chakru do voľnej ruky a udrie päsťou do vlny silou väčšou ako 25, aby ju rozbil. Následne sa on sám rýchlo presúva k Hibiki, svoju palicu použije na akýkoľvek pokus útoku s mečom a s druhou rukou rýchlo vyrazí k jej čelu, chce jej dať poučnú frčku do čela, ale samozrejme vloží do toho chakru aby ju aj odhodil ďaleko ďaleko.* Hej toto si nemal! *Zvolá Okabe a pokúsi sa zaútočiť s mečom na jeho hlavu hnaný hnevom, najprv sa dedo tvári, že sa necháva zasiahnuť ale keď je meč pár centimetrov od jeho tváre spraví dokonale načasovaný úkrok a dostane sa za Okabeho. Keď je za ním kopne ho do zadku samozrejme s kopom posíleným charkou. Okabe sa preletí cez celé dojo a narazí do steny ktorú takmer rozbije.* UŽ CHÁPETE DETI ŽE SA NEOPLATÍ VZDOROVAŤ A MALI BY STE MA POČúvaŤ!?

Hibiki Yuki
*Hibikina vlna byla zrušena a ona neměla čas na žádnou reakci a už na ni útočí. Ona ovšem náhodou vy blokuje jeho útok palicí, ale jeho ruku už ne. Dostane ťafku do čela a odletí přes celé dojo. Narazí do sloupu, což ji pěkně zabolí. Jen sleduje Okabeho, některý letěl na druhou stranu. Využije šance, že se na ji ten sanin nekouká a složí pečetě a vytvoří pod ním past, která se ihned aktivuje. Objeví se kolem něj temná kopule, která mu začne ničit 4 body chaty za odpis (MEITON: KANSEI NO JUTSU). Sama se zvedne a tentokrát drží meč oběma rukama. *

*Okabe poriadne narazil do steny a spadol na zem. Nikdy ho nikto nekopol silou 27 do zadku. Snažil sa postaviť ale nedarilo sa mu to. Zdvihol aspoň pohľad aby videl, čo sa deje.* "NANI?! O takýchto technikách som nikdy v živote nepočul, ako to že ich Hibiki ovláda?" *Nejde do hlavy Okabemu.* "Žeby bola naozaj silnejšia ako ja?" *Prejde mu v hlave a až mu prejde mráz po chrbte pri pomyslení na to.* "Ale ak je to pravda, potom si neviem predstaviť, akoby mohla prehrať na skúške." *Premýšľa Okabe a verí, žeby mohla Hibki prejsť tretiu časť bez menších problémov. Zatiaľ okolo deda sa objaví čierna kupola.* Zaujímavé. Žijem už pomaly jedno storočie a takú techniku som nikdy nevidel. *Šepká si dedo. Myslel si najprv či to nie je len ilúzia, ale zrazu začal cítiť ako mu ubúda chakra.* He? Takže to je ozajstné väzenie, kde mi ubúdajú sily? Tak toto už ma vytáča... *Deda Hibiki tak vytočila že sa rozhodol otvoriť druhú bránu Kaimon, navonok sa nestalo nič, ale teraz je oveľa silnejší a rýchlejší. Udrie do temného väzenia ktoré sa rozbije a vyjde si v pohode von akoby sa nič nestalo. Vidí že Okabe stále leží na zemi ale Hibiki stojí.* ŽIADNE JUTSU NEUSTOJÍ SKUTOČNÚ SILU! FALOŠNÉ TRIKY NA MŇA NEZABERÚ CHÁPETE? *Rozbehne sa vysokou rýchlosťou na Hibiki, ide okolo nej zľava a potom sprava aby ju zmiatol, aj tak spraví obehne niekoľko krát okolo nej aby si uvedomila, že nemá proti nemu šancu a keď má istotu že nestihne zareagovať tak podíde ku nej a dá jej pekne silnú facku.* Nie! *Zakričí Okabe a vynaloží svoje zvyšné sily aby sa postavil. Rýchlo použije shushin aby sa presunul k Hibiki ak ju to aspoň kus odhodilo.* Hibiki si v poriadku? Hneď sa postarám o tvoje zranenia. *Natiahne ruku k nej aby použil shosen, rozhodne sa že dôležitejšie je skúsiť liečiť jej zranenia, než bojovať proti tomu monštru. Ako k nej natiahol ruku, tak za chrbtom už mal majstra doja a aj od neho dostal facku a tak sa Okabe preletel ďalej od Hibiki.* TERAZ SA POSTAVÍŠ KEĎ JE NA ZEMI?! MAL SI SA UŽ POSTAVIŤ, KEĎ EŠTE STÁLA A POMôCŤ JEJ EŠTE PREDTÝM! *Kričí na Okabeho a odskočí do stredu arény.* Ste vy vôbec kamaráti? Lebo vaša spolupráca hovorí o opaku. *Povzdychne si. Okabemu sa dostavia výčitky, lebo vie že hovorí pravdu, mal pozbierať sily a postaviť sa ešte predtým než Hibiki sa zranila, nie až potom.* Ty dievča, tiež v tom nie si nevinne, všetko si brala na seba. Práca shinobi si vyžaduje veľa krát myslieť ako jeden a spolupracovať, takto medzi skutočnými shinobi dlho neprežijete obidvaja. *Dokončí myšlienku dedo.*

OPRAVA: Dedo aktivoval druhú bránu tiež známu pod názvom ako KYUUMON (v odpise bola chyba, bola tam napísaná druhá brána Kaimon ale Kaimon je prvá brána)

Hibiki Yuki
*Hibiki sleduje a čeká co se stane. Je připravena na všechno. Dokonce ji ani nepřekvapí, že děda tu past zničil. Ale nyní ji přišlo, že je něco jinak. Je rychlejší než před tím a Hibiki ho teda nestíhá sledovat. Nakonec dostane facku a o kus odletí zpět. Okabeho je hned u ní a začne ji léčit. Tak ho zastaví.* (Hibiki) Jsem v pohodě. Pojďme na něj najednou. *řekne k Okabemu, jenže ten také odletí. I když ten děda říká pravdu, sama si nemůže pomoci. Je prostě zvykla nést všechno sama a nikomu nedovolila, aby ji s tím pomohl. Chránit sestry, chránit Okabeho, to všechno chtěl zvládnout sama. Jak tam sedí, má. Hlavu opřenou o kolena. Nechtěla ukazovat slzy před Okabem a dědou. Proto ji chvíli trvalo, než se zvedla.* (Hibiki) Takže říkáte, že zde se trénuje jen Taijutsu s Kenjutsu? Tak přestaňte podvádět a pojďme bojovat jen s meči. Za techniky se omlouvám. * omluví se a postaví. Okabeho mohl v jejím hlase slyšet, že je něco jinak. Nebyla to ona. Její hlas se změnil. Postavila se bokem k dědovi a meč zase držela jednou rukou, pravačkou. Druhou dala za záda a čekala, jestli ten dědek přestane chatovat nebo ne.*

*Dedo zrušil druhú bránu po tom čo povedala Hibiki. Zrazu zistil že aj keď vie bojovať, tak to možno trošku prehnal a začína sa cítiť unavený. Znova sa zhrbí a podoprie paličkou. Pozerá sa na nich, že sú schopní vstať.* Aspoň že nie ste úplne padavky, možno že máte nejakú budúcnosť pred sebou, tento dedo pred vami nemá kondičku ako za mlada a teraz si potrebuje aspoň na chvíľu oddýchnuť. *Povie dedo s tým ako sa podopiera paličkou, dôjde k stoličke na ktorú si sadne.* Vy si zatiaľ dajte 10 šprintov okolo doja alebo nejako sa zabavte. *Dokončí deda a potom sa mu hneď sklopia oči a vyzerá to, ako keby zaspal. Okabe sa podoprie mečom, aby sa postavil a pomaly dokráča k Hibiki.* Prepáč že som ti nedokázal pomôcť. *Ospravedlní sa Okabe.*

Hibiki Yuki
*Hibiki je připravena k boji, ale ten dědo udělá něco, co nečekala. Nahrbí se a dojdu k židli, kde se posadí. Sleduje ho kamenným výrazem. Jakmile pochopí, že s nimi nechce bojovat, přestane stát v bojové pozici a meč spustí k zemi, ale drží ho v ruce. Okabe k ní zatím přišel a tak se na něj podívala. Sice se ji omluvil, ale podle sebe se neměl za co omlouvat.* (Hibiki) Gomen, ještě nejsem dost silná. Příště budu silnější, abych té dokázala ochránit. *omluví se a podívá se na něj smutným výrazem. Dá mu ruku na tvář.* (Hibiki) Není ti nic? Si v pořádku? *zeptá se ho. Ačkoliv se může zdát, ze na slova toho dědka zapomněla, opak byl pravdou. Myslela na ně, ale přednější byl Okabe, alespoň pro ní.*

Som v poriadku nič sa mi nestalo a ty? *Povie aj keď ho veľmi bolí celé telo, nebude jej o tom rozprávať aby ju nezaťažoval. Avšak nič si nezlomil a to je hlavné.* Trochu sa cítim hlúpo, keď hovoríš o tom ako nie si dosť silná, aby si ma chránila. Pripadám si pri týchto slovách ako príťaž, keď ich povieš takto. *Prizná sa Okabe.* Neviem ako to vnímaš ty, ale ak budem len ten, koho treba chrániť, budem sa cítiť ako zlyhanie muža. *Vysvetlí.*

Hibiki Yuki
*Uklidní se, když je v pohodě a tak si šťastné povzdechne. Dá ruku z jeho tváře dolů, ale nepřestává se na něj dívat. Nad jeho slovy se však musí trochu zamračit. Pochopil to jinak, než myslela. Ale pochopitelně si to musel myslet, jelikož to řekla dost jinak.* (Hibiki) Gomen Okabe, nemyslela sem to tak, že nejsi dost silný. Ale mám prostě takovou povahu, že chci chránit všechny mě blízké. *poví mu a pokoji hlavu na jeho hruď.* (Hibiki) Nechci nikdy zažít bolest, jako když my umřeli rodiče. Proto udělám všechno, abych vás všechny udržela naživu. *vysvětlí mu, jak to myslela. Chvíli tak setrvá a pak zvedne hlavu a otočí se na dědu.* (Hibiki) Měli by jsme jít oběhnout ty kolečka, nebo se nás pán ještě naštve. *řekne tak, aby ji ten děd slyšel. Jestli Okabe souhlasí, otočí se a rozejde se ven, kde začne dělat kolečka.*

Určite, zatiaľ neplánujem zomrieť. *Ubezpečí ju Okabe.* Nedovolím si to už len kvôli tomu, lebo keby som zomrel, kto by potom na teba dozrel? *Povie s úsmevom a radšej zmení tému, nech sa nebavia ohľadne smrti.* Dobre, poďme si zabehať. *Prikývne a vybehne s ňou.* Hibiki, ak ti mám povedať pravdu, nemyslel som si že si ešte pripravená na skúšku. Zdalo sa mi, že ešte potrebuješ čas na prípravu. Ale po dnešku si myslím že sa na nej udržíš v pohode, len budeš musieť bojovať, tak ako vieš. *Spomenie počas toho ako behajú. Ak sa ho nič nepýta, potom už je len ticho. Ak sa prebehnú a vrátili by sa naspäť do doja, dedo sa na nich rozkričí.* Kde ste toľko boli? Zašli ste si počas toho behu, ešte na romantickú večeru alebo čo? Čakal som na vás... *Oznámi im a už vyzerá v pohode, dokonca stoja tam 2 dedovia lebo použil kage bunshin no jutsu, každý s jednou rukou za chrbtom a s druhou vystretou z bambusovým mečom.* Poďte, poďte. *Vyzýva ich, nech predstúpia pred neho. Ak tak spravia.* Pozor na pravú stranu. *Oznámi im a sekne s mečom s úmyslom trafiť ich z pravej strany ak sa nebudú brániť (originál útočí na jedného, klon na druhého) Okabe namieril mečom na tú stranu aby útok vyblokoval, čo sa mu aj podarilo.* Pozor na ľavú stranu. *Oznámi im vopred a jeho skrytá druhá ruka s ďalším mečom vybehne spoza jeho chrbta, čo je vlastne útok na ich ľavú stranu. Ak to má povedané vopred, nerobí Okabemu problém vyblokovať ďalší úder.* Pozor na pravú stranu. *Povie a zopakuje sa predošlá situácia.* Pozor na ľavú stranu. *Povie a znovu sa zopakuje situácia, spraví to ešte pár krát s tým že stále rýchlejšie a rýchlejšie im to oznamuje aby mali menej času na reakciu.* Ok vidíte, že brániť sa dá aj voči silnejšiemu a rýchlejšiemu súperovi. Dôležité je to, že na obranu robíte len pohyby pred sebou, čo viete spraviť pomerne rýchlo, na útok musím švihnúť od seba k vám, čo trvá o niečo dlhšie. Nezabudnite ale, že pri súperovom útoku sa pohybuje súperov meč k vám, čo ho robí odkrytého a ťažšie sa bude potom jemu brániť. Nájsť vhodný moment, kedy odrážať a kedy sekať to je všetko o čom je kenjutsu, viac netreba vedieť, ale kto sa v tom pomýli tak pri šermiarskom súboji hneď zomrie. Skúšajte sa teraz len brániť mojim útokom, až kým umenie obrany nebudete mať v krvi. Pravá strana! Ľavá strana! Hlava! Brucho! *Volá kde útočí a pridáva aj ďalšie kombinácie nech to majú ťažšie. Ak to zvládnu robiť tak 3 minúty tak im povie.* Ok, v reálnom zápase zápase, vám súper neoznámi kde útočí, ale videli ste sa ako sa hýbem, ešte predtým, než zaútočím na rôzne miesto. Tak teraz skúste sa brániť bez toho aby som vám niečo oznamoval. *Dopovie a tak aj spraví, robí útoky bez toho aby ich oznamoval, najprv pomalšie a potom zrýchľuje, kým Hibiki a Okabe stíhajú.*

Hibiki Yuki
*Jeho slova ji zahřejí u srdce. Takže se jim chytne jednou rukou za srdce. Následně se jen otočí a jdou společně běhat kolem doja.* (Hibiki) Nemyslím si, ale budu se snažit. *odpoví a dělá kolečka kolem. Pořád myslela na to, že musí zesílit, tak běžela stejným tempem. U sebe žádný bambusový meč neměla, protože s ním by se ji špatně běhalo. Nakonec to uběhli a zamířili zpět dovnitř, kde na ne ihned křičel onen dědek. Trochu se lekla, ale zase se vzpamatovala. Hleděla na něj a jakmile zaútočil, jen se skrčila a doběhla si pro meč, který ležel o pár metrů dál. Nakonec ho zvedla a byla připravena se bránit. Jeho síla byla větší, tak měla kolikrát to zablokovat. Ale díky tomu, že vždy meč opřela o svoji ruku, tak to ustála. Ale po chvíli se jeho útoky změnilo a už jim nedával info, kam bude útočit. Ale protože se snažila být klidná, tak sledovala každý jeho pohyb a díky tomu se ji lehce povedlo předvídat jeho pohyb. Přeci jen tento trénink měl i pozitivní scénář. Lehce díky tomu zesílila. Jakmile jeho útoky ustáli, sklonila meč k zemi a opřela se o kolena. Bylo to vskutku vyčerpávající.*

Akai Hayashida (Npc): *Chuuninské Zkoušky, jedna z povinností Mizukageho je být v Iwagakure když se tu zrovna tyhle zkoušky konají ale něco ho během pobytu zde zaujalo. Trojice chaker, které tu ucítil… jde o chakry nějakých mladých Ninjů, kteří mají z nevysvětlených důvodů dva typy chakry! Zjistil že jeden z nich se účastní zkoušky a taky kdo to je (Hibiki) a proto jde zrovna teď klidným krokem směrem rovnou tam kde cítí její chakry (stopař). Oblečený je v (Odkaz) -> akorát s tím že místo těch červených plamenů jsou modré a na zádech má napsáno „První Mizukage“ a Ninja čelenku na sobě samozřejmě nemá. Dorazí k Doju kde se Hibiki nachází ještě s někým (Okabem) ale primárně ho nyní zajímá právě Hibiki a tak si to klidně a sebejistě kráčí rovnou k ní. *

Správne, správne presne tak sa to robí. Získali ste základ, odteraz to už môžete precvičovať aj spolu. Jeden sa bráni a druhý útočí, snažte sa robiť čo najviac kombinácií, pri správne odrazenom údere, vie prejsť druhý do útoku a tak ďalej. Snažte sa útoky robiť rýchlejšie, tvrdšie a presnejšie a budete silnejší. *Hovorí dedo a znovu sa zhrbí a oprie o palicu. Jeho klon sa zruší.* A nezabudnite ešte starým dedom preukazovať úctu! *Pripomenie.* Sayonara vy holubičky, už vás nechám o samote. *Povie majster doja, ktorý si myslí že ich niečo naučil, čo sa im zíde a tak po tejto lekcií odchádza a necháva im súkromie. Je mu už jedno, či budú ďalej pokračovať v tréningu alebo budú robiť niečo iné. Dedo opustil dojo cez zadný vchod takže s Mizukagem sa minul. Okabe sa ukloní, keď dedo odchádza.* Ďakujeme majster Shifu.[b][/b] *Zašepká a potom sa obráti na Hibiki.* Tak čo Hibiki, zabalíme to už na dnes? Asi nebude dobré, ak sa budeš vyčerpávať pár dní pred skúškou. Ak chceš, mohli by sme predtým než pôjdeme domov, zájsť na zmrzlinu tam, kde sme boli prvý krát. *Navrhne Okabe, hlavne nech Hibiki prejde na iné myšlienky. Potom ale si tu dôjde nejaký pán.* Ehm, potrebujete niečo? *Spýta sa ho, lebo pretože nepotrebujú tréning od ďalšieho deda.*