Skleník

"Co jen dnes budu dělat. Nic se neděje, škola není co takhle někoho vytáhnout ven." *Teiry ležela na břiše na své posteli a veselé kopala nohama ve vzduchu. Přemýšlela koho by mohla vytáhnout ven aby s ní trávil nějaký čas. Prošla si několik tváři ve své hlavě ale jakmile se dostala k jedné tak se trochu začervenala. S tímhle klukem měla asi největší zkušenost i když se jednalo o boj a aby byla upřímná od té doby ho tak nějak nemůže dostat z hlavy.* "Myslím že bych ho mohla dostat ven." *Pousmála se a seskočila z postele přímo ke skříni. Po chvilce vybírání oblečení zvolila dlouhou sukni až po kotníky v bílé barvě s jemně růžovým nádechem. Přes horní část těla zvolila blůzu krémové barvy se zlatými knoflíčky a hlavu si ozdobila kloboučkem. Dlouhé zelené vlasy si zapletla do copu který končil v polovině jejich zad. Stoupla si před zrcadlo a usmála se. Vše doplnila menší kabelkou bílé barvy do které si dala jen ty nejnutnější věci. Po chvilce obdivování sama sebe vyrazila směr Akirův domov. Jakmile byla před dveřmi, zaťukala a s úsměvem na tváři čekala až ji někdo otevře.* "Kam by jsme mohli jít? Docela bych se podívala do skleníku touto roční dobou tam bude určitě krásně."

Araki (Npc): *Mladý chlapec (12 let) zrovna doma studuje nějaké věci ohledně matematických výpočtů a slovních příkladů vržení kunaiů pod určitým úhlem s určitou silou apod. Když v tom někdo zaklepe, rodiče má na misi a bratr ten rovněž a tak tu není nikdo kdo by mohl jít otevřít a tak se Araki zvedne a vyrazí ke dveřím, které otevře a všimne si Teiry. Kdyby mu bylo o pár let více asi by po Teiry jel a chtěl by ji sbalit ale Araki na takové věci prozatím ani nemyslí. Je to ještě takové dítě, které na tyhle věci má dost, dost, dost a ještě jednou dost času.* Co ty tu chceš? *Zeptá se trochu zvědavě.*

Ahoj. Nechceš zajít ven? *Řekla mile k Arakimu.* Nemám co dělat a napadlo mě že by jsme mohly někam zajít jestli se teda taky nudíš. *Zasmála se. Prohlédla si Arakiho a došlo ji že asi studuje nebo se taky doma nudí.* Notak pojď. Nikoho jiného víc neznám a ostatní kluci mě chtějí furt jen sbalit. Chci si zajít někam s kamarádem.

Araki (Npc): Inu sice jsem studoval ale myslím že bych na pár hodin mohl jít ven tak klidně, počkej jen si vezmu klíče a půjdu. *Araki zmizí v domě ale dveře nechá otevřené, není nutné je zavírat když za pár vteřin je zase zpět. Pak se jen obuje, vyjde ven a zavře za sebou, samozřejmě i zamkne.* No tak asi můžeme ale kam chceš jít a co chceš jít dělat? Hádám že na dětská hřiště jsi už moc stará a tak máš jiný nápad co bys se mnou ráda podnikla?

*Teiry sleduje jak Araki zmizel v útrobách domu a tak čeká a stráží jeho dveře. Když už se k ní připojil mimo svůj domov tak udala směr.* Máš pravdu na hřiště už jsem velká ale ráda bych se podívala do skleníku. Prý tam jsou úžasné kytky které zrovna kvetou jen touhle dobou. Navíc jsou tam různé rostliny které se dají použít i když z nás budou shinobi. Některé utiší od bolesti a jiné té nabudí. Bylo by dobré si o tom zjistit více ne? Jako bonus to bude pěkná scenérie. *Dostala ze sebe místo a vysvětlení proč zrovna toto místo zvolila.* Je to jen kousek odtud takže nebudeme muset jít ani tak daleko.

Araki (Npc): To zní jako fajn nápad, mohla by to být zábava a také se můžeme dozvědět i něco užitečného. *Její nápad se mu celkem zamlouvá a tak jde po jejím boku dokud nedorazí až do skleníku, který je dost velký a jsou tam skutečně velké počty různých bylin, květin a všeho možného. Araki chodí od jedné kytky/bylinky k druhé a prohlíží si je. Jsou u nich i napsané názvy jak se jednotlivé rostliny jmenují.* Je jich tu hodně, ty víš jaký může mít jaká bylinka účinek? Já o tom totiž moc nevím a nevidím tu nikoho kdo by nám mohl dát nějaký výklad. *Někdo takový tu sice je ale zrovna je v úplně jiné části a dává výklad zrovna někomu jinému.*

*Vstup do skleníku byla první věc co Teiry vyrazila dech. Tolik krásných květin, barev a vůní. Teiry si připadala jako v rajské zahradě. Prohlížela si květiny, nasávala vůní bylin.* O některých mi říkal táta takže některé poznávám ale neřeknu ti určitě všechny. *Pronesla s úsměvem.* "Určitě tu musí být někdo kdo by nám dal výklad." Tahle potlačuje bolesti svalů. Hodně ji využívají shinobi po těžkém tréninku ale u nás je celkem vzácné ji najít jen tak růst. *Řekla Teiry a ukázala na bylinu která vypadala že má na sobě skoro něco jako lijány.* Tahle má zase trny které dokáží paralyzovat malou část těla. Třeba když tě někdo zrání na menším místě a bolí to tak si tím trnem můžeš opíchat okolí a nebudeš to cítit. *Teiry mohla pomalu znít jako vyučená Bioložka.*

Araki (Npc): Potlačuje bolest svalů jo? To by se mohlo hodit po těžkém tréninku, pokud ji využívají plnohodnotní Ninjové tak bych ji někdy mohl využívat i já nemyslíš? Třeba až budu Genin a budu podstupovat tvrdý trénink.. kterého by ses mohla účastnit i se mnou. *Tato květina se fakt bude moct hodit, Araki si zkusí zapamatovat její název aby věděl jakou si pořídit. Ta se schopností paralyzovat malé místo po vpichu trnem Arakimu přijde taktéž zajímavá.* Víš toho opravdu hodně, jsi mě překvapila.

*Teiry se zasmála jeho nadšení ohledně toho co mu sdělila.* "Má pravdu jsou to velmi užitečné informace oproti tomu nemůžu říct půl slova." Jednou se možná při tréninku potkáme o tom žádná. *Pronesla mile.* "Pokud přežijeme geninskou.' *Povzdechla si v duchu ale nedala to na sobě znát." Tak pojď pokračujeme. Na konci skleníku by měla být dost zajímavá kytka. Kvete 4x do roka a je fakt nádherná když vykvete. Ten den je zrovna náhodou dnes. *Teiry byla ráda. Byla sice jen řadový občan vesnice ale ona sama se cítila jako princezna a taky se tak chovala. Elegance, vznešenost a etika.*

Araki (Npc): *Araki naneštěstí netuší co ho během Geninské Zkoušky čeká, jemu to nikdo neřekl a je to jen dobře.. jde o informaci co by žádný student neměl znát. Pokud by se zjistilo že mu to někdo prozradil mohlo by to skončit popravou a to nikdo nechce.* 4x do roka? Já myslel že většina květin kvete jen 1x do roka v období jara a tak… *Araki je v tomto očividně celkem neznalým člověkem ale tak on květiny a bylinky celkově nikdy nestudoval a tak není překvapení že o tom moc neví. Vyrazí tedy společně s Teiry směrem kde by ta květina měla být ale cestou se zastavuje i u jiných aby se na ně podíval nebo si k nim i přičichl.*

Je to trochu anomálie a proto je tolik zajímavá. *Uvedla Teiry situaci na správnou míru. Když procházeli a obdivovali květiny a bylinky už šlo za vsí vegetací vidět tyčící se poupě one velké květiny. Kolem už bylo několik lidí kteří čekali až vykvete.* To je ono Araki. *Ukázala na kytku. Vytáhla lízátko s třešňovou příchutí a vložila do úst. Arakimu nabídla jablečné.*

Araki (Npc): Tak anomálie jo? *Nyní ta květina zní ještě zajímavěji, Araki samozřejmě ví co ten pojem znamená a tak se Teiry nemusí vyptávat na výklad významu toho slova. Když pak dorazí k té květině tak si od Teiry vezme to lízátko a rovnou si ho po rozbalení vloží do úst a nějaký ten obal si vloží do kapsy a sleduje tu krásnou květinu hrající mnohými barvami. Ta květina je nádherná už teď a to ještě ani nevykvetla.. jemu by bohatě stačilo ji vidět takto ale pokud si počká ještě chvilku naskytne se mu pohled ještě na větší krásu, které v tomto skleníku není rovno.*

*Stali tam tak 10 minut. Pomalu se začalo poupě kytky otvírat a odhalovat pestrou paletu barev. Teiry se oči rozzářily když viděla tu nádheru.* Je to tu. Jsme tu přesně na čas. Podívej jak je to krásné. *Z Teiry sálalo nadšení. Bylo to krásné a ona měla krásné věci ráda. Pozorovala jak se květina dostala do plného stavu rozkvětu a kolem se linula nasládlá vůně kterou kytka vydávala. * Je to úžasné co myslíš Araki. *Přesunula svůj milý pohled na chvíli na něj.*

Araki (Npc): Vau… to je fakt krásné. *Araki se kouká na tu velkou krásu, za život už viděl mnoho krásných květin ať už v květináči doma nebo obrázky v knihách ale nikdy neviděl něco takového. Pokud květina předtím hrála mnoha barvami tak teď hraje mnohými barvami a to celé na druhou. Vždy věděl že příroda je nebezpečná, drsná, nekompromisní ale i krásná… tohle ale nemá obdoby. Rozhodně v přírodě nikdy neviděl nic tak krásného.* To je taková nádhera. *Araki není jediný kdo si to myslí, plno lidí se nad tím rozplývá a chválí neobyčejnou krásu této květiny. Araki nosem nasaje silnou vůni této květiny a pak spokojeně vydechne. Jeho citlivý nos člena klanu Inuzuka tu vůni vnímá ještě silněji než čich všech ostatních zde. Kdyby už měl svého klanového psa, které má brzy dostat bylo by to ještě dokonalejší, protože by se o tento zážitek mohl podělit s ním. Sice jeho pes již existuje ale stále je to maličké štěňátko, které musí být ještě se svou matkou než jej Araki dostane do své péče.*

*Teiry cítila jak jejím tělem prostupuje klid. Cítila tu vůni která byla opojná jako žádná jiná.* "Úžasné." *Strávila v tomto "tranzu" asi 3 minuty než se probrala.* Je to úžasné že. Co takhle tuto procházku zakončit v místní cukrárně. Dostala jsem chuť na něco sladkého jestli ti teda nevadí že bych tě opět pozvala. *Pronesla Teiry k Arakimu. Cestou zpět si určitě ještě bude prohlížet nejrůznější květiny jelikož je tu i jiná cesta ven ale i tak ta chuť na sladké po těch všech barvách se prostě nedala potlačit.*

Araki (Npc): Ano je to úžasné, pokud by existoval nějaký bůh jako že na bohy nevěřím tak tato květina by se dala považovat za boží dílo, nicméně něco jako víra je pouze způsob jak ovládat lidi… takže bohužel nemohu říct že by to byla pravda. *Araki se maličko rozkecal ale to ničemu nevadí.* Můžeme se jít projít a cukrárna zní jako fajn nápad, nikdy nepohrdnu něčím sladkým. *Jaké dítě by taky něčím jako je cukrárna pohrdlo že? Každopádně Araki se spokojeným výrazem na tváři vydá skrze skleník zase směrem ven po pravém boku Teiry.*

*Konečně opustili skleník a mohly dojít do nedaleké cukrárny. Tam se usadili a Teiry si vzala meníčko. Po chvíli čtení si konečně vybrala.* Dobrý den. Dala bych si panacotu a Kiwi Smoothie. A ty Araki? *Pronesla a přidala jako bonus svůj úsměv. Teiry počká až si Araki objedná a obsluha taky zmizela.* Nevěříš na bohy. Každý má svůj názor. Upřímně jsem se nad tímto tématem nikdy nepozastavila. Nikdy jsem o tom nic nepřemýšlela. I tak bych řekla že co se týče myšlení tak jsi na malé dítě dost vyspělý.

Araki (Npc): *Araki když si sedne na své místo tak si objedná nějaký zmrzlinový pohár s kousky jahod a šlehačkou, taková sladká bomba.* Jsem vyspělý asi jako každé dítě na Ninja Akademii, nemáme právo na to být dětmi ale vojáky v dětských tělech… sice dětskou mysl ve velké míře mám ale určitě nejsem jako normální dítě, to není žádné dítě co má být Ninjou… jen si říkám zda to je dobře či špatně. Co myslíš ty? *Celkem ho zajímá jaký názor na to má Teiry.*

*Teiry nečekala takovou filozofickou část ale když už přišla tak musela.* Inu něco na tom bude. Budují z nás vojáky aby si udržely budoucnost země. *Upila trochu Smoothie a opět prohlédla na Arakiho.* Jednou budeme bojovat za vesnici takže je to asi dobře. Nevím jaké to je být normální dítě a asi to ani nikdy nepoznám. Od malička mě táta trénuje abych bojovala a byla silná. Na hraní jsem neměla čas skoro nikdy. *Teiry sklopí zrak a pustí se do svého zákusku. Jakmile ho dojí a dopije Smoothie tak zaplatí a zvedne se.* Děkuji za pěkný den Araki ale už bych se měla přesunout domů. Mám o čem přemýšlet. *Teiry bez dalšího slova odešla domů.*

Tréning atribútu - ninjutsu

*Naomi šla na záhradku len čo sa vrátila z poľnohospodárskej časti Iwagakure. Mierila si to s lopatkou rovno na záhradu kde hodlala vykopať do zeme dieru do ktorej by mohla zasadiť sadeničku čerešne, ktorú jej za jej dobre odvedenú prácu darovala pani Haya. Odcupkala si teda trošku ďalej od domu a chvíľku popri poskakovaní vyberala najvohdnejšie miesto. Keď si napokon myslela, že to najdokonalejšie miesto už má kľakla si a začala do tvrdej kamenistej zeme hĺbiť dieru dosť hlbokú na to aby sa tam sadenička pohodlne zmestila. Hoci mala Naomi z dnešnej misie celkom skill na hĺbenie správne veľkých jám - táto jama nešla ani zďaleka tak jednoducho. Táto pôda nebola zavlažovaná k tomuto účelu, nebola oraná ani hnojená a tak Naomi musela dávať do hĺbenia diery úplne všetku svoju silu.* Neboj sa nič čerešnička, ja tú jamu vykopem a potom ťa tam pekne posadím. *Sľubovala Naomi malému stromčeku a pri tom odhodlane z celej sily zasekávala malú lopatku do tvrdej kamennej zeme.* Ach.. kiežby .. kiežby som mala viac sily.. aspoň raz toľko sily. *Posťažovala sa sama sebe a aj čerešničke, ktorá skoro netrpezlivo sedela vedľa nej na zemi. Jej fantázia šla na plné obrátky.* Ach .. kiežby som sa tak vedela rozdeliť a ... *Len čo to vyslovila, v hlave si to aj predstavila a v tom sa stalo niečo čudné. Jej dlane jej začali podivným spôsobom brnieť – až sa musela na moment zastaviť v kopaní jamy. Keď sa však na svoju dlaň pozrela – šokovane otvorila ústa.. z dlane a prstov jej vyrastali konáriky .. a potom – skoro ako keby bola v sne, jej predstava a fantazírovanie o tom, že sa rozdeľuje na dve sa zrazu stala realitov. Konáre z jej ruky začali vyrastať rýchlejšie, boli hrubšie a pocítila príval obrovskej energie a zároveň úbytok chakry. Vedľa nej na zemi zrazu sedel jej klon, no nerobil jej zrkadlové pohyby ako to bolo u klasického bunshin no jutsu. Tento klon sa chopil lopatky a začal do zeme dlabať dieru s takou vervou s akou to robila predtým ona.* “Vážne som práve vytvorila drevený klon? Svoju vlastnú drevenú verziu?“ *Pomyslela si udivene a mala sa chuť svojej drevenej napodobeniny dotknúť. Namiesto toho ale objala sadeničku čerešne a keď klon vykopal dieru – posadila tam jemne stromček.* Tak a teraz ťa zasypeme aby ti neprechladli korienky. *Zašomrala ku malej čerešni a spolu s jej dreveným klonom (Moku Bunshin no Jutsu) začali na korene malej čerešne hádzať hlinu ktorú spoločnými silami vykopali. Naomi sa potom na svoj klon pozrela a oči jej zažiarili.*  Keď sa mi ťa už podarilo vytvoriť – využime to. Poď so mnou trénovať, uvidíme čo vydržíš.. *Ako to povedala odhopkala do stredu záhrady kde sa postavila aj jej drevená verzia. Naomi sa proti nej rozbehla a najprv na ňu zaútočila len jednoduchými kopmi a údermi. Jej drevený klon ich vykryl – samozrejme bola to sčasti ona takže bojovať sama proti sebe nebolo úplne jednoduché.* Toto je rozhodne lepšie než bojovať len s imaginárnym nepriateľom. *Zachichotala sa nadšená svojimi novo-objavenými schopnosťami a v boji pritvrdila. Jej útoky boli silnejšie, no jej drevený klon sa stále nerozpadol na triesky ani inak nerozplynul.* Som rada, že niečo vydržíš, to sa bude na chuninskych skúškach hodiť. *Potešila sa a ich súboj začal biť čoraz vážnejší. Ba dokonca – jej klon na ňu vyslal počas ich vzájomných útokov použil aj techniku: Daijurin no Jutsu kedy jej z ruky na pravú Naomi vyletelo niekoľko ostrých konárov s cieľom skutočnú Naomi spútať. Naomi sa veselo zasmiala a ukázala na svoj drevený klon prstom skoro ako keby chcela napodobniť to isté gesto. Pri tom jej z ruky tiež vyrástli drevené konáre... tie potom obtočili jej drevený klon a stlačili ho tak silno, že ho celkom silno zovreli, no nerozdrtili.* To je .. neuveriteľné!!! *Zvýskla a šokovane hľadela na jej ruku, ktorá teraz namiesto ruky evokovala strom.. z jej zápästia vyrastali pokrútené drevené útvary, jej prsty boli ako úzke konáriky. Napokon svojou chakrou a predstavivosťou prinútila konáre vrátiť sa späť do nej a .. jej ruka nadobudla rovnakú podobu akú mala predtým než techniku Daijurin no Jutsu použila.* A teraz poď sem moja.. ak by ťa zbadal môj ocko, určite by ťa mal radšej než mňa. *Uškrnula sa a chytila svoj klon za ruku.. aj ten klon sa začal do nej vracať – rovnako ako konáre z Daijurin techniky ... keď svoj klon Naomi celý pohltila oči sa jej rozšírili a šokovane vydýchla keď sa jej pred očami v rýchlom slede zopakovali všetky udalosti zo záhrady, no z pohľadu jej drevenej kópie.* Páni.. teraz budem pri domácich prácach nezastaviteľná. *Uvedomila si so smiechom a bola nadšená silou jej ninjutsu, ktorú v sebe objavila.*

Počet slov: 773