Sainō

*Tsuki kráčala štvrťou klanu Saino a po pár minútach sa zastavila pri jednom z domkov. Mala tu mať ďalšiu misiu, bolo to krátko po tom, čo splnila svoju predchádzajúcu v nemocnici. Prešla ku dverám a hľadala nejaký zvonček, ale žiaden nenašla, tak sa posnažila aspoň, aby zabúchala na dvere poriadne hlasito. Presne trinásť sekúnd trvalo, kým za dverami začula šuchot ľudskej bytosti. Následne sa dvere otvorili a drobná žena vystrčila cez škáru hlavu,* Áno? *Tsu jej rovno strčila pred ksicht zvitok, kde bol popis misie. Má tu naučiť nejakého študenta Akadémie základy. Premýšľala cestou sem, prečo ho to neučia na Akadémii, ale potom jej došlo, že je možno asi len spomalený, alebo čo. A je mu to potrebné znova vysvetliť. Nuž, nie každý sa narodil vysoko inteligentný, aj keď na toto človek inteligentný veru byť nemusel,* Som tu kvôli tej misii, *žena si Tsuki prehliadla. Na niekoho, kto má učiť, jej prišla.. No.. Práliš malá a mladučká. Ale dobre. Zaplatila si za to a snáď dostane to, čo si objednala. Otvorila dvere dokorán,* Poď dovnútra..Emm..? Tsuki, som Tsuki Yagami, *mierne pritom uklonila svoju hlavu a prešla cez dvere dovnútra. Žena sa tiež predstavila, zatvorila za nimi dvere a odviedla Tsuki do izby, kde sa s autíčkami hral asi tak 10 ročný chlapec..* Ichi, máš tu svoju učiteľku, *chlapec zdvihol hlavu a rozosmial sa. Tsuki mierne podvihla svoje obočie,* Ale no, Ichigo. Buď slušný. Pridelil ti ju Tsuchikage. Ten vie, čo robí, *Ichigo odložil autíčka a vyčaroval na svojej tvári ten najfalošnejší úsmev, aký kedy Tsu videla,* No, neviem sa dočkať.. *mamka za nimi zatvorila dvere a Tsuki obrátila svoj pohľad na chlapca,* Ujasníme si jednu vec, Ichigo.. Je mi jedno, čo budeš robiť.. Či sa tu budeš hrať s autíčkami miesto toho, aby si ma počúval.. Ale ja si svoju prácu urobím, odrecitujem tu to, čo je potrebné a ty potom pred svojou maminkou odrecituješ všetky ručné pečate. Ak jej ukážeš, že si sa naučil aspoň niečo, verím, že ti dá pokoj a už nebudeš musieť trpieť tú hanbu, že ťa má učiť.. malé dievčatko, *Tsuki sa sladko usmiala a posadila sa na zem, otvoriac knihu,* Sme dohodnutí? *chlapec sa jej otočil chrbtom,* Rob si čo chceš, *Tsuki otvorila knihu na jednej konkrétnej stránke a hodina ju k nohám chlapca. Boli tam ručné pečate,* Dobre.. Ako chceš. Ale mňa nebudú chodiť učiť malé dievčatká.. *chlapec naštvane zdvihol knihu a posadil sa niekde do kúta, kde si ju začal čítať a snažil sa ručné pečate zapamätať si.. Tsu si začala vykladať sama pre seba..* Chakra je základná vec, bez ktorej nie je možné používanie aj tých najjednoduchších techník. Je to zmes energie prítomnej v každej bunke tela a duchovnej energie získanej pomocou cvičenia a vďaka skúsenostiam. Akonáhle sa tieto dve energie zmiešajú, začnú prúdiť chakrovou obehovou sústavou, ktorá je podobná krvnej obehovej sústave. Touto sústavou sa chakra rozvádza do všetkých 361 chakrových bodov v tele. V závislosti na pomere, v ktorom je fyzická a duchovná energia zmiešaná, je možné tvoriť rôzne druhy chakry. Živelná chakra je najbažnejšia a používa sa na vykonávanie základných jutsu. Základnými prírodnými živlami sú zem, oheň, blesk, voda a vzduch. Každý živel je silnejší aj slabší než ďalšie živly. Poradie je oheň, vzduch, blesk, zem a voda, kde každý živel je slabší než predchádzajúci, ale je silnejší než nasledujúci. Je to kruhová závislosť, preto je voda slabšia ako zem, ale je silnejšia ako oheň.. S chakrou sa dá manipulovať pomocou rôznych metód a dosiahnuť tak potrebného účinku. Najviac používanou z týchto metód sú ručné pečate..Ne (potkan), Ushi (byvol), Tora (tiger), U (zajac), Tatsu (drak), Mi (had), Uma (kôň), Hitsuji (ovca), Saru (opica), Tori (kohút), Inu (pes), I (prasa) *učenie malo trvať len hodinu, takže po nejakej hodine a piatich minútach otvorila dvere Ichigova matka,* Hotovo? *Tsuki obrátila hlavu na chlapca,* Ručné pečate mi vymenuj.. Ne (potkan), Ushi (byvol), Tora (tiger), U (zajac), Tatsu (drak), Mi (had), Uma (kôň), Hitsuji (ovca), Saru (opica), Tori (kohút), Inu (pes), I (prasa) *Tsuki sa usmiala a úsmev jej matka opätovala. Potvrdila zvitok a podala ho Tsuki do rúk, pričom ju ešte vyprevadila.*

*Ještě že každá vesnice má tréninkové místečko, kde se dá zašít a s trochou toho štěstí i nerušeně trénovat. Temari si přivstala a našla si jeden volný koutek u staré napůl rozpadlé zdi. Pro ostatní možná nebyl zas až tak lákavý, ale jí přesně vyhovoval pro trénink který si naplánovala. Pro začátek se rozhodla, že si protáhne celé tělo a tak se dala do dřepů z kterých přešla na kliky. nespěchala, času měla dost a tak se rozhodla že ho plně využije a před další zkouškou ještě pokud možno zesílí. Ostatní jistě také nezahálejí a někde se jen neflákají. Tedy možná až na ty dva bratry, Michi nejspíš někde vybuchuje a dělá problémy zatímco Natsu určitě stojí na mostě zmaru a je tím hlavním důvodem proč každý nakonec raději svůj život skončí a skočí. Ta představa jí poněkud pobavila ale na představy nyní nebyl čas. Temari si vložila pěkně chakru do nohou a rozběhla se proti zdi. Odraz a už běžela pěkně nahoru po zdi, u čehož složila pečeti a vyslala neškodně k obloze ohnivou kouli. Jo katon, ten jí vážně bavil. Byla ráda, že se při testu na listu ukázal právě katon. Ale to už byla až nahoře, kde se zastavila a pohlédla dolů. Ta zeď nebyla vůbec špatná, škoda že takovou nemají i u nich doma na cvičišti. Ale s tím se teď nedá holt nic dělat. Temari se otočí a znovu si připraví chakru do nohou aby mohla bezpečně běžet naopak dolů. A za malou chviličku už je dole, tentokrát se však ani nezastaví a pouze jako by dorazila na styčný bod se hned otočí a už zase míří plnou rychlostí nahoru k vrcholku zdi. Rychlost a volný pohyb miluje, tenhle druh tréninku si naplno užívá. Během běhu navíc stejně jako předtím složí pečetě a vytvoří ohnivou kouli která stejně jako její předchozí kamarádka zamíří neškodně k obloze kde se rozplyne na cestě k mrakům. Tentokrát se už Temari cítí poněkud zadýchaně a tak se nahoře na zdi nejen zastaví, ale také se tam na kraji posadí. Nebojí se, že by spadla je přeci jen ninja! Klidně si pohupuje nožkama a pak během toho zavře očka a začne se soustředit na svou chakru. Opět si představí sebe samotnou jak stojí v naprosté tmě a pak jak jí proudí v chakrovém obvodu veškerá její chakra. Je to báječný pocit! Ale nyní se jí zdá, že její chakra je jako vždy po neuváženém používání během tréninku dost rozbouřená. A to se musí co? To se musí napravit! Temari se pokusí silou vůle tok chakry převzít a ovládnout jeho tok. No upřímně to není zrovna lehký úkol, ale ona se nevzdává a statečně bojuje. Po pár minutách už může poznat jak se její chakra uklidňuje a ještě po pár dalších že je vše v pořádku tak, jak to má být. Spokojeně se smutně sama pro sebe usměje a rozhodne se v tréninku ještě chvíli pokračovat. Tentokrát se začne soustředit na své ruce a začne do nich posílat více chakry, zatímco ve zbytku těla se snaží udržet chakru naprosto neměnnou a stabilní. No pro genina to není zase až tak lehké, jak se to může zdát ale Temi tenhle trénink naštěstí nepodstupuje poprvé a tak díky předchozím zkušenostem se jí krůček po krůčku pomalu daří. Nakonec nahromadí více chakry pouze v rukou a může být spokojená. Po chvilce zase chakru začne snižovat na původní hodnotu a naopak začne zvyšovat přísun chakry do chodidel. S nožkama jí to šlo vždy lépe, protože ovládání v nich trénuje vždy když skáče do velkých výšek či se pomocí chakry přidržuje nějaké zdi. Jinými slovy, používá chakru v chodidlech častěji. Takže i nyní má za chvíli splněno nejen jednou, ale hned i na podruhé. Spokojeně otevře očka a protáhne se. Rozhlédne se kolem sebe, ale zdá se že si jí nikdo zatím nevšímá což je dobře. Mohla by si zajít na něco dobrého, jako odměnu až dokončí trénink. Ten nápad se Temi líbí a tak se hned s dalším nadšením rozhodne pomalu seběhnout dolů na zem pomocí chakry v nožkách. Dole se zastaví a pak složí další pečetě, díky kterým vypustí další ohnivou kouli proti zdi. je zvědavá jak moc zeď rozpálí, ale když k ní přijde a sáhne na ní tak se cítí lehce zklamaná.* Yosh! Zkusím to ještě párkrát! *Povzbudí sebe samotnou a odběhne kus dál od zdi, kde se pak ještě třikrát po sobě soustředí a vytvoří co nejsilnější ohnivé koule, které pošle do zdi. Když skončí, tak zadýchaně ke zdi doběhne a konečně cítí slabé sálající teplo. Spokojeně si poskočí a vydá se do ulic sehnat si nějakou dobrotu jako odměnu za dobrý trénink.*

*Michi se rozhodl že i když je v cizí vesnici, neměl by vynechávat tréninky. Sice nemůže teď trénovat Ninjutsu z důvodu, aby neprozradil cizím lidem své dovednosti, ale posilovat by mohl. Potřeboval navýšit svou rychlost i sílu. No chtěl především rychlost, aby stihl uhýbat útokům protivníků. Michi si našel místo kde by mohl trénovat, jednalo se o nějakou menší plošinku, kam možná i někdo chodí trénovat,ale teď tu nikdo nebyl, také aby byl když je ráno. Michi vytáhl z brašny kunai a došel ke kraji plošinky, tam Kunai zapíchl a poté se rozešel k druhému kraji plošinky. Měl v plánu zvyšovat rychlost jak jen to půjde. Bylo jasné že to nějakou dobu zabere, proto si sebou vzal dvě láhve pití, dneska chtěl rozhodně trénovat do večera, možná ani ty dvě láhve mu nebudou stačit, ale to bylo vedlejší. Michi plastové láhve položil na zem,aby se mu při běhu nepletli, když byl těsně na druhé straně okraje plošinky,tak na zem také zapíchl další kunai.* Fajn jde se na to!* Michi se protáhl a soustředil se na místo,kde byl zapíchnutý první kunai, poté se rozeběhl směrem na něj.*'' Raz, dva, tři,čtyři, pět,šest, sedm,osm,devět,deset.......''* Když napočítal do deseti, tak už stál u druhého kunaie, poté se otočil a úkon opakoval. Snažil se ale zabrat víc, aby skončil na druhé straně o něco rychleji než předtím.*'' Devět....deset....''* Opět stihl napočítat do deseti,když doběhl na druhou stranu. No měl na to celý den, ale bylo by fajn, kdyby byl nějaký postup znát. Michi takto pokračoval dál, rozhodně se nevzdával, avšak po nějaké době začal být unavený, a jeho čas se spíše prodlužoval, než zkracoval.* Je...čas na pauzu.* Michi si sedl na zem vedle flašek a jednu vzal a otevřel, začal pít. Potřeboval chvíli odpočívat, protože jeho rychlost se spíše snižovala, a to by mu byl takovýto trénink dost k ničemu.*''Tsch, takhle se nikam nedostanu, potřebuji být rychlejší. Musím být ten nejrychlejší ze všech.* Michi po několika minutách vstal a rozhodl se pokračovat ve svém tréninku. Pořádně se na jednom konci přikrčil a poté se odrazil a rychle vyrazil k dalšímu kunaii. Avšak stále se mu nedařilo pokořit limit deseti vteřin. Takto to ale nepřipadá v úvahu, je sice jasné že hned nic nepůjde, ale Michi nemá čas flákat se, další část Chuuninských zkoušek se blíží, a pokud se nestihne zlepšit, bude mít dost velký problém. *''(Kazuki) Zkus se do toho víc zapřít. A hlavně zkoušet to dál./(Michi) Wow, na to jsi přišel sám? Já jsem nevěděl že to musím zkoušet dál./(Kazuki) Nemusel by jsi být tak podrážděný, když se ti snažím pomoc./(Michi) ale jsem podrážděný, protože se snažím jak nejlíp to jde, a zatím to moc nejde./(Kazuki) Měl sis vzít stopky, třeba je rozdíl v milisekundách./(Michi) Milisekundy mě fakt nezajímají, mě jde o vteřiny!''* Opět prokázal svou netrpělivost, chtěl výsledky hned a tak běhal sem a tam, zatímco počítal, i když se jeho čas navyšoval, tak Michi stále běhal sem a tam, úplně jako kdyby mu bylo jedno, že si musí dávat pauzy, takto to nikam nedotáhne. Když už začal být opravdu zadýchaný, tak si opět sedl na zadek a začal pít vodu.*''(Kazuki) tohle je dost smutné, kdyby jsi mě aspoň trochu poslouchal./ (Michi) blablabla, tak mi to předveď jak se to dělá pořádně!/(Kazuki) Předvedu a uvidíš že se mi to povede!''* Kazuki převzal vládu nad tělem. Rozhodl se Michimu ukázat jak na to, Kazuki se pořádně skrčil a soustředil se na svůj bod, poté se odrazil od země a vyrazil rychle ke kunaii.*'' Raz, dva, tři,čtyři, pět,šest,sedm,osm....''* Kazuki skončil u osmičky.*'' (Michi) Jak je tohle sakra možné?! O celé dvě vteřiny!/(Kazuki) Jak jsem říkal, jde o techniku, nemusel by jsi být tak tvrdohlavý./(Michi) grrr teď já!''* Michi opět převzal vládu nad tělem, tohle přeci nebylo možné, že Kazuki to zvládl o dvě vteřiny méně, jak Michi, v tom musel být nějaký zvláštní trik. Michi proto udělal stejnou polohu jako Kazuki, přikrčil se a poté se rozeběhl směrem ke kunaii na druhé straně.*
*Michi se rozhodl že i když je v cizí vesnici, neměl by vynechávat tréninky. Sice nemůže teď trénovat Ninjutsu z důvodu, aby neprozradil cizím lidem své dovednosti, ale posilovat by mohl. Potřeboval navýšit svou rychlost i sílu. No chtěl především rychlost, aby stihl uhýbat útokům protivníků. Michi si našel místo kde by mohl trénovat, jednalo se o nějakou menší plošinku, kam možná i někdo chodí trénovat,ale teď tu nikdo nebyl, také aby byl když je ráno. Michi vytáhl z brašny kunai a došel ke kraji plošinky, tam Kunai zapíchl a poté se rozešel k druhému kraji plošinky. Měl v plánu zvyšovat rychlost jak jen to půjde. Bylo jasné že to nějakou dobu zabere, proto si sebou vzal dvě láhve pití, dneska chtěl rozhodně trénovat do večera, možná ani ty dvě láhve mu nebudou stačit, ale to bylo vedlejší. Michi plastové láhve položil na zem,aby se mu při běhu nepletli, když byl těsně na druhé straně okraje plošinky,tak na zem také zapíchl další kunai.* Fajn jde se na to!* Michi se protáhl a soustředil se na místo,kde byl zapíchnutý první kunai, poté se rozeběhl směrem na něj.*'' Raz, dva, tři,čtyři, pět,šest, sedm,osm,devět,deset.......''* Když napočítal do deseti, tak už stál u druhého kunaie, poté se otočil a úkon opakoval. Snažil se ale zabrat víc, aby skončil na druhé straně o něco rychleji než předtím.*'' Devět....deset....''* Opět stihl napočítat do deseti,když doběhl na druhou stranu. No měl na to celý den, ale bylo by fajn, kdyby byl nějaký postup znát. Michi takto pokračoval dál, rozhodně se nevzdával, avšak po nějaké době začal být unavený, a jeho čas se spíše prodlužoval, než zkracoval.* Je...čas na pauzu.* Michi si sedl na zem vedle flašek a jednu vzal a otevřel, začal pít. Potřeboval chvíli odpočívat, protože jeho rychlost se spíše snižovala, a to by mu byl takovýto trénink dost k ničemu.*''Tsch, takhle se nikam nedostanu, potřebuji být rychlejší. Musím být ten nejrychlejší ze všech.* Michi po několika minutách vstal a rozhodl se pokračovat ve svém tréninku. Pořádně se na jednom konci přikrčil a poté se odrazil a rychle vyrazil k dalšímu kunaii. Avšak stále se mu nedařilo pokořit limit deseti vteřin. Takto to ale nepřipadá v úvahu, je sice jasné že hned nic nepůjde, ale Michi nemá čas flákat se, další část Chuuninských zkoušek se blíží, a pokud se nestihne zlepšit, bude mít dost velký problém. *''(Kazuki) Zkus se do toho víc zapřít. A hlavně zkoušet to dál./(Michi) Wow, na to jsi přišel sám? Já jsem nevěděl že to musím zkoušet dál./(Kazuki) Nemusel by jsi být tak podrážděný, když se ti snažím pomoc./(Michi) ale jsem podrážděný, protože se snažím jak nejlíp to jde, a zatím to moc nejde./(Kazuki) Měl sis vzít stopky, třeba je rozdíl v milisekundách./(Michi) Milisekundy mě fakt nezajímají, mě jde o vteřiny!''* Opět prokázal svou netrpělivost, chtěl výsledky hned a tak běhal sem a tam, zatímco počítal, i když se jeho čas navyšoval, tak Michi stále běhal sem a tam, úplně jako kdyby mu bylo jedno, že si musí dávat pauzy, takto to nikam nedotáhne. Když už začal být opravdu zadýchaný, tak si opět sedl na zadek a začal pít vodu.*''(Kazuki) tohle je dost smutné, kdyby jsi mě aspoň trochu poslouchal./ (Michi) blablabla, tak mi to předveď jak se to dělá pořádně!/(Kazuki) Předvedu a uvidíš že se mi to povede!''* Kazuki převzal vládu nad tělem. Rozhodl se Michimu ukázat jak na to, Kazuki se pořádně skrčil a soustředil se na svůj bod, poté se odrazil od země a vyrazil rychle ke kunaii.*'' Raz, dva, tři,čtyři, pět,šest,sedm,osm....''* Kazuki skončil u osmičky.*'' (Michi) Jak je tohle sakra možné?! O celé dvě vteřiny!/(Kazuki) Jak jsem říkal, jde o techniku, nemusel by jsi být tak tvrdohlavý./(Michi) grrr teď já!''* Michi opět převzal vládu nad tělem, tohle přeci nebylo možné, že Kazuki to zvládl o dvě vteřiny méně, jak Michi.*'' Raz,dva,tři,čtyři,pět,šest,sedm,osm,devět....''* Michimu se povedlo zkrátit svůj čas o vteřinu,ale nebyl spokojený, Kazuki to dokázal o vteřinu méně. Proto se pokusil svůj běh zopakovat, tentokrát se dostal opět na deset vteřin.*''(Michi) To není možné toto! Jak je sakra možné, že ty jsi to zvládl na podruhé a já až na několikátý pokus, a pak se mi to zase nepovede?!''* Kazuki se jen nad tímto smál a Michimu neodpovídal, začalo ho bavit, jak se Michi snaží být lepší, ale nedaří se mu to. Michi si dřepl na zadek a naštvaně odpočíval, trochu i trucoval, protože nevěděl jak ten Kazukiho rekord pokořit. Navíc kdyby tohle zkoušel místo Michiho Kazuki, bůhví zda by nebyl ještě rychlejší. Michi po chvilce sezení vstal a stoupl si ke kunaii, už ho celkem boleli nohy a byl vyčerpaný, aby ne když už tu takhle cvičí aspoň tři hodiny, s těmi jeho dlouhými přestávkami. Michi se pořádně předklonil, jednu nohu dal vzad a druhou vpřed, sledoval kunai a poté se k němu rychle rozeběhl.*'' Raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm.....''* Michimu se povedlo překonat Kazukiho rekord. Hned jakmile doběhl ke Kunaii tak spadl na zadek a pak hned na záda,takže ležel na zemi.* Jo!.....Zvládl jsem to!.....* Vydechoval rychle, a díval se do nebe, byl dost vyčerpaný a moc se mu nechtělo vstávat, teď chce jen ležet na zemi.*''(Kazuki) Zdá se že jsi to zvládl./(Michi) Tsch to je jasné že jsem to zvládl, za co mě máš?/(Kazuki) Mám to zkusit znova já?/(Michi) Ne!''* Michi nechtěl k trénování pustit Kazukiho, ještě by jeho rekord pokořil a tohle rozhodně nechce, zase by se nutil do běhání,aby ho překonal, a dneska toho má už fakt dost. Měl téhle vesnice už plný zuby, chtěl domů. Trénovat na svém místě, bez toho aby se bál, že ho bude někdo ze soupeřů sledovat a připravovat se proti němu. Michiho dýchání pomalu zpomalovalo,když se konečně odhodlal k tomu aby vstal, tak si vzal flašku s vodou a ten zbytek co v ní měl si vylil na hlavu, bylo to příjemné ochlazení. Původně chtěl trénovat do večera,ale dneska má už dost a nechce pokračovat v tréninku, proto vezme oba dva kunaie, i druhou flašku plnou vody a vyrazí někam na jídlo, jeho žaludek doslova brečel po jídle.*

Konec rpg

*Hibiki jako obvykle leží ve své posteli a poslouchá hudbu ve svých sluchátkách. Takže neslyšela, zda ji někdo volal nebo se někdo ukázal v jejím pokoji. Takto leží už skoro dopoledne a tak si sundá sluchátka, vypne hudbu a vstane. Oblékne se a vlasy nechá rozpuštěné. Nakonec vyjde z pokoje a zívne, načež si před pusu dá ruce. Nakonec dojde do kuchyně, jelikož dostala žízeň.* Ahoj ségra. *pozdraví ji Hibiki a z lednice sis vezme džus a nalije si do skleničky. Džus uklidí zpět do lednice a s pitím si sedne ke stolu. Hlavu opře o pravou ruku a začne se dívat z okna.*

*Malá Machi si v klídku chrupkala ve svém pokoji. To, že její dvě sestry už byli vzhůru o tom neměla páru. Blížilo se poledne a dívenka se teprve probouzela. *Aaa*Protáhla se když se posadila na postel a najednou se z jejího břicha ozval podivný zvuk. *Mám hlad*Pohladila si bříško a když se podívala kolik je hodin nedalo se čemu divit, že dostala hlad. *]b]Fuu to už je poledne?[/b] *Vyjekla a z postele vystřelila jak šíp. V rychlosti se převlékla a vyrazila z pokoje směr kuchyň. *Nazdárek je tu něco k jídlu? Mám hlad*Jak to do řekla tak jí opět zakručelo v břiše tak že to muselo být slyšet. *

*HIbiki na příchod sestry ani nereaguje a dál kouká z okna. Už od mala nerada chodila mezi lidi, čímž se od sester lišila. Ovšem, když Nii navrhla něco podniknout, otočila k ní jen oči a zamyslela se.* 'Jít ven? Mezi lidi? V této době? Asi bude dobré, se po pár dnech nadýchat čerstvého vzduchu.' *zamyslela se, když koukala z okna.* Asi bychom se mohli jít projít. Nadýchat se čerstvého duchu by nebylo naškodu. *řekne nezaujatě Hibiki a napije se džusu. Místo aby se vrátila do své polohy se jen opře o opěradlo židle a zlomí se přes něj, tak kouká do stropu.* Ale co by jsi tam chtěla dělat? *zeptá se.*

*Když Machi přiběhla do kuchyně byly tam obě její sestry a Nii ji pozdravila narozdíl od Hibiki. To ji naštvalo a přišla k Hibiki a objala ji kolem ramen *No tak sestřičko ty mě nezdravíš*Věděla, že Hibiki byla vždycky odtažitá, ale ráda ji pošťuchovala. Po chvilce ji však pustila. *Hmm jít ven? Proč ne může být zábava, ale nejdřív bych se najedla *Odpověděla na návrh Nii a trochu se podivila, že i Hibiki není proti. V tom jí, ale opět zakručelo v bříšku. Přešla k lednici a začala se v ní přehrabovat a přemýšlet jakou dobrotu si dá. *

Neblázni, sestři. Obě vás mám moc ráda. *poví a koukne se z okna.* Jediný koho nemám ráda, jsou lidi, co se vám snaží ublížit. *dodá trošku hrubším hlasem, než je u ní zvykem. Ale pak se zhoupne na židli a dívá se opět do stropu. Teď ji zbývalo jen to, aby počkala až se ty dvě nají a pak mohli vyrazit. Ale Nii ještě stihla položit jednu otázku.* Moc mě to tam nebaví, ale chci vás chránit. Proto tam jsem. Jsem tam proto, abych byla silnější. řekne klidným a chladným hlasem. Nic jiného ji tam netáhlo. Nic jiného ji tam nedrželo. Byla tam kvůli svým sestrám.*

Však já tě jenom škádlím*Řekla ještě před tím než šla do lednice. Vybrala si tam nějakou dobrotu a přisedla si ke stolu. Po chvilce si přisedla i Nii také s jídlem a obě spokojeně papkaly.*Mě je to celkem jedno jestli zpracujeme na své formě či se jen projdeme *Odpověděla nad návrhy podané Nii. *No zatím mi to celkem jde takže pohodička. To je jasný Hibiki ty budeš ta nejsilnější *Řekla s úsměvem, ale myslela to vážně. Za chvilku Machi dopapala a počkala i na svou sestru Nii, aby za obě mohla sklidit ze stolu. *

Já a nejsilnější? *řekne a trošku se pousměje.* Díky že ve mě věříte, sestricky. Ale myslím, že my tři si budeme vždy nějak rovny. *dodala a zvedla se ze židle. Obešla židli, zasunula pod stůl a podívala se na své sestry.* Možná bych měla plán na trénink. Povím vám ho cestou. *řekne a odejde do svého pokoje se obléknout. Došla do svého pokoje, tam se svlékla a otevřela skříň. Chvíli do ní koukala a přemýšlela, v čem by se jí dobře trénovalo.* 'Musim zesílit, musím být nejsilnější. Musím je ochránit.' *pomyslela si a podívala se na svou pravou dlaň. Chvíli na ní koukala a nakonec vytáhla modré kraťasy, vile tílko a modré tričko. Položila to na postel a vytáhla si ještě bílé ponožky a položila je ke svým věcem. Následně přešla ke své posteli a oblékla se. Po zhruba pěti minutách byla připravena a odešla do předsíně, kde počkala na své sestry, aby mohli vyrazit.*

*Nii Machi předběhla a nádobí odnesla do dřezu. Machi teda aspoň šla umýt použité nádobí*Hmm ty máš plán na trénink tak to sem zvědavá *Pousmála se, když Hibiki řekla, že má plán na trénink. Když dodělala nádobí také odběhla k sobě do pokoje, aby se převlékla. Ze skříně vytáhla černé kraťásky a žluté tílko se sovyčkou. Poté se do vybraného oblečení převlékla a vlasy si svázala do culíku. Když byla hotová vyšla z pokoje a šla do předsíně kde už byla připravená Hibiki. *Tak já sem připravena *Usmála se a čekalo se na Nii. *

*Hibiki čeká na své sestry u vchodových dveří, avšak ne moc dlouho. Za chvíli se ukáže Machiko a v západní i Nii, která se obula a vyběhla ven. Hibiki se obula a počkala, až Machiko vyšla taky ven. Když byly obě sestry už venku, vyšla taky a zamknula dveře. Bezeslova se rozešla na nějaké cvičiště.* Asi bych vám měla říct ten svůj plán. *řekne z nenadání a postupně se podívá na obě sestry. Pak se koukne před sebe.* Sice chodíme na Akademii, ale ještě jsme se nenaučili žádné Jutsu, tak trénovat nějaké ninjutsu nebo chakru není možnost. Ale co můžeme trénovat a stát se tak silnějším je naše fyzická zdatnost. * lpovi a chvíli se odmlčí. Mezitím si vyslechne názor sester, jestli nějaký mají.* Co takhle trénovat třeba sílu? *zeptá se.*

*Hibiki čeká na své sestry u vchodových dveří, avšak ne moc dlouho. Za chvíli se ukáže Machiko a v západní i Nii, která se obula a vyběhla ven. Hibiki se obula a počkala, až Machiko vyšla taky ven. Když byly obě sestry už venku, vyšla taky a zamknula dveře. Bezeslova se rozešla na nějaké cvičiště.* Asi bych vám měla říct ten svůj plán. *řekne z nenadání a postupně se podívá na obě sestry. Pak se koukne před sebe.* Sice chodíme na Akademii, ale ještě jsme se nenaučili žádné Jutsu, tak trénovat nějaké ninjutsu nebo chakru není možnost. Ale co můžeme trénovat a stát se tak silnějším je naše fyzická zdatnost. * lpovi a chvíli se odmlčí. Mezitím si vyslechne názor sester, jestli nějaký mají.* Co takhle trénovat třeba sílu? *zeptá se.*

*Nii už čekala venku a tak Machi s Hibiki se přezuly a vyšly taky ven. Jakmile vyšla Machi jako poslední Hibiki hned zamkla dveře. Rozešly se cestou a Machi zvědavě koukala na svou sestru, která po chvíli konečně spustila. *Hmm síla to by šlo co myslíš Nii*Koukla z Hibiki na Nii samozřejmě opatrně aby, nezakopla a nespadla. *

*Hibiki je ráda, že sestry souhlasí, ale nedává to nijak znát. Proto jen pokračuje za nimi a poslouchá jejich rozhovor.* 'Genin jo? To budu stále slabá a k ničemu. Musím zesílit, jakýmkoliv možným způsobem, musím být silnější. Nebo je neochráním.' *pomyslí si a zatne pěsti. Ovšem, snažila se to skrýt. Nerada dávala pocity na veřejnosti najevo. Byla takový tichý článek sester. Ale zase měla největší odhodlání zesílit. Pomalu je dojde a dá sestrám ruce kolem krku, načež pokračují v cestě. Machiko dá levou rukou kolem krku a Nii zase tu pravou.* Hlavně se nezraňte, při tom tréninku. *řekne Hibiki, poněvadž se o ně bála. Ale nepouští je a takzo pokračují v cestě.*

Jo na to se taky těším až budu moct plnit mise*Přidala se ke slovům její sestry Nii. Pak je Hibiki chytila kolem krku. *Ale no tak sestřičko jasně že si budeme dávat pozor, ale někdy se to bez malinkých škrábanečků asi neobejde *Pousmála se na Hibiki a a dál pokračovali směr tréninková oblast. Když procházeli ulicemi vypadalo to vtipně, protože sestry vypadají úplně stejně jen jejich oblečení se liší. *

*Hibiki se pousmála, nad odpovědi její sestry Machiko. A když si uvědomila, co vlastně udělala, hned dala ruce zpět a do kapes. Hlavu trošku dala dolů (jako když želva zalézá do krunýře ), aby se schovala.* Já to chápu Nii. Ale i tak se o vás budu bát. *řekne takovým tišším hlasem než obvykle. Dal je jen následuje, bez jakéhokoliv písmenka. Až tam dorazí, Hibiki se zastaví na kraji a začne se rozhlížet.* Asi sem měla zůstat doma. Tohle byl špatný nápad. *řekne a začne se otáčet, ale náhle zamrzne. Na nic nereaguje a ani nedýchá.* 'Ty Paka, chceš být silnější. Ale pro to musíš něco udělat. Takže se otoč a jdi trénovat.' *ozve se Hibiki v hlavě a došlápne.* D-D-Dobře, jdeme trénovat. *řekne a bylo poznat, že se jí trochu rozklepal hlas. Přeci jen nebyla hodně dlouho mezi tolika lidmi. Nakonec úspěšně následovala sestru Nii a došli na volné prostranství. Tam si klekla dál od lidí pod strom a seděla tam.*

*Během chvilky dorazily na cvičiště a Machi se rozhlížela stejně jako Nii. Po chvilce Nii ukázala na místo kde nikdo nebyl což byl ideál pro ty tři hlavně kvůli Hibiki. *Jo to by šlo *Přikývla a pomalu se rozešla na místo. Pak si všimla jak se Hibiki zastavila jako kdyby zamrzl. Stála jako socha. *]b]No tak sestři snad nepřemýšlíš, že se vrátíš domů [/b]*Přišla k ní a začala jí tlačit před sebou. *Neboj bude to dobrý *Řekla s milým úsměvem a když obě došly k Nii tak se zastavila. *Hmm jak ale začít *Poškrábala se na zátylku. *

*Hibiki sedící pod stromem sleduje a poslouchá své dvě sestry.* Co takhle. Co takhle třeba kliky? Kliky by na sílu mohli být dobré. *řekne dívka stydlivým hlasem. Přeci jen se nechtěla ukazovat na veřejnosti a už vůbec tam trénovat. Proto zaběhla za strom a tam se začala protahovat. Občas z poza stromu vykoukla noha, někdy ruka a jednou se tam ukázala i její hlava. Když byla protažená, vykoukla ven a rozhlédla se po sestrách.* T-t-tak já sem p-p-p-připrave-připravena. *poví, přičemž stále schovaná za stromem.*

Pravda rozcvička musí být*Zazubila se a když viděla Nii jak začala dělat kolečka tak se rozběhla a taky si udělala pár koleček. Cestou jak běhala koukla na Hibiki, která se schovala za strom a tam dělala kliky. Když viděla, že vždycky jedna její končetina byla vidět musela se smát *"Hibiki-neechan kdyby si viděla jak je to vtipný" *Usmála se a když si udělala poslední kolečko zastavila se a trošku popadla dech. Když popadla dech udělala si pár sérii kliků pak vyskočila na nožky a podívala se na své sestry. *Ale no tak sestři před námi se nemusíš stydět *Usmála se na Hibiki která se schovávala za stromem nedaleko nich. *Hmm nějaký závaží *Rozhlížela se po areálu pak v dálce zahlédla kůly *A co použít ty kůly vzdádu*Ukázala ručkou na kůly, které by se mohli použít jako alternativní závaží. *

Před vámi se nestydím, ale ty lidi mi nejsou příjemný. *řekla tichým hlasem, takže si nebyla jistá, jestli ji slyšeli sestry. Když se pak obě rozešli někam pryč, Hibiki se vystrašila.* Nenechávejte mě tady! *křikla a rozeběhla se za nimi. Nakonec je doběhla a chytla se Machiko za ruku. Chtěla se na něco zeptat, ale když viděla, že Nii-nee-san vzala nějaký kůl, zastavila a nechtěla se zeptat.* 'co to děláte?' *zeptala se sama sebe a sledovala je. Viděla je se rozeběhnout a utíkat. V ten moment si uvědomila, že tam stojí v davu sama a sestry jsou pryč. Rychle vzala kůl a rozeběhla se za nimi. Musela vydat větší množství energie, než ty dvě. Chtěla je totiž doběhnout.* Nenechávejte mě samotnou. *řekla, když je doběhla a následovala je.*

Neboj se nee-chan my bychom tě tady nenechaly*Otočila se cestou a usmála se na Hibiki. Když je došla Hibiki vzala Machi za ruku jen se na ni přívětivě pousmála. Nii vzala jeden kůl a Machi vzala další takže svou sestřičku musela pustit potřebovala obě ruce na zvednutí kůlu. *"Dobrý nápad s tím běhat" *Pomyslela si, když viděla Nii jak se s tím rozběhla. Popadla tedy svůj kůl a začala s ním taky běhat. Na to, že ten kůl je jen obyčejný kus dřeva byl celkem těžký, ale na trénink síly se to hodilo. Když uslyšela Hibiki tak trochu zpomalila, aby počkala na sestřičku. *Šup pojď *Usmála se na Hibiki a když jí dohonila tak společně po boku s Hibiki běžela. Udělala takhle pár koleček a pak se zastavila a položila kůl na zem. *Páni dává mi to celkem zabrat*Řekla s únavou v hlase. Dostala celkem žízeň, ale zapomněla doma vzít flašku vody. *Holky já jen zaběhnu koupit pití tady kousek je krámek hned sem zpátky *Křikla ke sestrám a rozběhla se ke krámku, který byl opravdu blízko. Během chvilky tam doběhla a opřela se o kolena *P.. Prosím dvě flašky vody*Řekla udýchaně a starší paní ji podala dvě flašky*Děkuju *Pousmála se na paní a dala ji peníze. Pak se s oběma flaškama rozběhla zpátky za svými sestrami. *Voda je tady*Z dálky zvolala a když už byla blízko nich tak se zastavila jednu flašku položila na plochý kámen a z druhé se napila. *Pojďte se napít taky pitný režim je důležitý *Houkla na své sestry, aby se přišly také napít. *

Hibiki Yuki: *Hibiki běžela vedle své sestry Machiko, která i kvůli ní zpomalila. Na to se jen pousmála, ale dala si pozor, aby to nikdo jiný neviděl. Ten úsměv měl patřit je Machiko a nikomu jinému. Jak tak běhali, začínala cítit tu váhu kůlu. Hibiki sklopila hlavu a začala si broukat vlastní písničku. Bez svých sluchátek to bylo na nic. Ale měla vlastní styl jak trénovat i bez ních. Se sklopenou hlavou přestala komplet ignorovat okolí.* 'Musím zesílit. Musím být silnější. Nesmím zastavit v cíli. Musím překročit hranice. *pomyslela si dívka a po chvíli už začínala být unavená. Nevěděla kolik uvedlo času a zda její sestry stále běhají. Postupně začínala funět z toho jak začínala být zadýchaná a unavená. Místo své původní rychlostí už skoro jen chodila. Nohy se jí začínali plést a bolet. Ale musela běžet, dokud nepadne. No, to se jí stalo osudové. Nohy se jí zamotali a tak zakopla o své vlastní nohy. Letěla obličejem proti zemi s lukem na ramenou. Naštěstí stihla ten kůl dat před hlavu, takže se jí nic nestalo. Sotva si lehla, snažila se zvednout, ale nohy ji neposlouchali. Teď se rozhlédla a uviděla všechny ty oči, které ji sledovali. Hibiki se lekla a snažila se nějak schovat. Jak tam ležela, skulila se do klubíčka a snažila se na nic nemyslet.*

*Když se napila uviděla Hibiki jak upadla na zem a skulila se do klubíčka. Ihned za ní přiběhla *No tak nee-chan to bude dobrý *Pohladila ji po hlavičce a snažila se jí uklidnit. *Sem tady poď pomůžu ti na nožky a odpočineš si*Řekla milím hláskem a pokud by souhlasila pomohla by jí na nožky a došla ke kameni kde jsou položené láhve s pitím. *

Hibiki Yuki: *Hibiki tam ležela v klubíčku. Tohle byla pro ni trapná situace.* 'Nikdo mě nevidí. Nikdo se nekouká.' *říkala si dokola, dokud neucítila něco ruku na své hlavě. Vykoukla očkem a uviděla sestru Machiko.* 'Je to Machiko, nebo ne?' *nevěděla jak, ale své sestry vždy poznala, ačkoliv vypadali úplně totožně. Když ji chtěla pomoc, nechala se. Svou druhou sestru taky slyšela, ale neodpověděla. S Machiko pomocí došla až ke kameni, kde seděla Nii a tam se napila.* Promiň, Nii. *pronesla smutným hláskem. Jelikož nohy ji ještě moc neposlouchali, tak tam seděla a sledovala své sestry, jak šli pokračovat. Zvedla nohy a položila je na kámen, na kterém seděla a rukama si protlačila kolena blíž ke hrudi.* 'Stale sem tak slabá a plachá. Musím nějak zesílit. Musím se stát silnějším a něco udělat se svojí slabinou. Pro své sestry. Pro Nii a Machiko. Pro ně. Musím zesílit.' *říkala si a vypadala přitom dost smutně. Všechno by možná bylo lepší, kdyby měla své sluchátka, ale ty bohužel zůstali doma. Skoro po čtvrť hodině zvedla hlavu a začala hledat své sestry. Položila nohy na zem a ty ji kupodivu začali poslouchat. Rukama se opřela o kámen a lehce se předkrčila. Pomalu se chystala zvednout a pokračovat.*

*Machi pomohla své sestře Hibiki si sednout *Proč se omlouváš vždyť si nic nepovedla*Trošku zmateně se na svou sestru podívala, ale pak se pousmála *V klidu si tady odpočin já a Nii budeme hned tady poblíž neboj*Mile se usmívala a vlídně ji pohladila po tváři tím ji chtěla uklidnit. Potom šla ke svému kůlu a vzala si ho na záda*"No nevím jestli se mi to nezdá, ale už se mi to nezdá tak těžké, že bych opravdu sílila?"*Pomyslela si a začala dělat výpady vpřed. Čas od času se podívala na svou sestru Hibiki jak odpočívá. Po pár sériích si dala přestávku a kůl položila na zem. *Nespěchej nee-chan až budeš moct tak se přidej*Houkla na svou sestru a pak znovu popadla kůl a začala s ním dělat dřepy. *