Náměstí

*Etsuko měla dobrou náladu, vesele si vykračovala a v ruce držela pár mincí, za které si měla koupit něco dobrého. Byl to dárek od sestry Hanae, která chtěla Etsuko tak vynahradit to, že byla pryč z vesnice na misi v době, kdy dívka slavila narozeniny. Na sobě měla čistě bílé kimono a ve vlasech měla zapletených několik květů sakury. I to byla práce sestry Hanae. Byla to jejich oblíbená chvilka, při které se starší sestra o tu mladší starala, česala jí vlasy a pak jí je nějak hezky zapletla. Etsuko bylo líto, že na to poslední dobou už neměly tolik času, ale chápala, že má sestra své povinnosti.

Její oči brouzdaly po jednom krámku vedle druhého, až skoro nevnímala, co se děje kolem ní. Kolikrát se někomu vyhnula až na poslední chvíli a do dvou lidí dokonce opravdu vrazila. Ale ani to ji nedokázalo udržet soustředěnou a pozornou, a tak po pár dalších krocích dívka zahučela do kašny. Stihla jen vyjeknout, než se nad ní zavřela hladina vody.

Etsuko se rychle vynořila, kašlajíc a lapajíc po dechu. A jak ona našla rychle cestu vzhůru, tak její mince si našly stejně tak rychle cestu ke dnu. Lidé kolem ní se začali smát. Cítila se trapně a, jak u ní bylo zvykem, úplně v ten moment zamrzla. Uměla se nad svou nešikovností pobavit, ale vždy až s nějakým nadhledem a odstupem. V ten daný moment ale zamrzávala a nebyla schopna pohybu ani slova.*

* Joto šel na trh za jediným cílem, koupit si sušenku. Snil o ni už tři dny, ale kvůli jistému nešťastnému incidentu, o kterém odmítal mluvit, mu mamka dala týdenního zaracha. Ven směl chodit jen do akademie a zpátky domu, a to ho vždy doprovázela buď mamka, nebo její klon. Z toho vězení nebylo úniku, a Jotovi to začalo velmi připomínat týrání dětí. Když se o tom ovšem před svou matkou zmínil, dostal ještě den navíc. Dnes tedy, po šesti dnech, šel konečně někam sám, a velice si toho považoval. Rozhlížel se napravo a nalevo a užíval si ruchu náměstí. Věděl kam má namířeno, takže ho nic z jeho plánu nevyrušilo a on si to namířil přímo do krámku se sladkostmi v protilehlém rohu náměstí. Náhle se ozvalo velké šplouchnutí a lehké vyjeknutí, které náhle něco přerušilo. Joto se ani nemusel otáčet po zvuku, ta scéna se totiž odehrávala asi dvacet metrů před ním, u kašny. Rychle zhodnotil, že někdo, podle hlasu mladší dívka, skočila nebo spadla do vody. Z jakého důvodu to udělala, to pro něj bylo záhadou. Okolo té vody stálo několik lidí, a tak Joto nijak nepopoběhl, protože očekával, že kdyby se dívka topila, určitě už by ji tam někdo pomáhal. Navíc, v té kašně bylo vody maximálně po pás, ačkoli hladinu možná trošku zvedala vrstva drobných, které tam lidé pro štěstí házeli.. Začal se ozývat smích lidí okolo, jak se dívka velice neelegantně zvedla. Joto pomalu, nezměněným tempem přišel až ke kašně, opřel se lokty o obrubu kašny a zvědavě se nahnul přes okraj. *Nechceš aspoň vylovit ty drobné, když už tam jsi?* houkne na ní, nakloní hlavu na stranu a zakření se.*

"Vylovit drobné?" *Zazněla jí ta slova v hlavě a stále se opakovala. Etsuko začala propadat panice.* Proboha! Moje peníze?!* Začala vyšilovat, jak jí to připomnělo mince, které držela předtím v ruce. Začala se po nich rychle poohlížet, než k ní pomalu ale jistě doplula další myšlenka. Kdo že se jí to vlastně ptal? Otočila svůj pohled a znovu ztuhla.* "Ježiši, vždyť to je ten kluk z vyššího ročníku!" *Pomyslela si. Byl to ten kluk, který ji přišel tak roztomilý. A teď ji viděl tady, mokrou uprostřed kašny a úplně zmatenou. Jestli se předtím styděla, tak teď se přímo propadala hanbou. Na peníze skoro okamžitě zapomněla a místo toho se její mysl začala ubírat směrem k tomu, jak by se asi mohla propadnout do země. Propadání do země se ale nekonalo a místo toho se jí jen podlomily nohy a její zadek prorazil vodní hladinu. Dopadla jím na dno kašny a zadek jí lehce sklouzl po dně, které bylo mincemi vydlážděno. To jí zas připomnělo její ztracené mince. Pohled jí padl dolů. Bylo jich tam několik, většina z nich byla již narezlá.*   Ach jo, ty svoje mezi nima asi nenajdu * pronesla spíše více pro sebe než pro někoho jiného.*

*Joto neměl vůbec žádné tušení o tom, že se potkali na akademii, ani že se dívce líbí. Měl jen matné tušení, že je mu povědomá, a kdyby trochu přemýšlel, nejspíš by mu i došlo, že takto mladá dívka musí chodit také na akademii. Zrovna ale neměl přemýšlecí náladu. A tak jen stál a koukal na ní, jak panikaří. Když se ale na něj potom, co promluvil, otočila a on uviděl ten zděšený výraz v její tváři, a to, jak na chvilku zkameněla, než začala znovu panikařit, začalo mu jí být líto. Očividně měla nějaké peníze, které při spadnutí do kašny pohodila bůh ví kde. Určitě si je ušetřila, nebo dostala od někoho, kde si někdo tak malý může vydělat další peníze, když tyhle ztratila? A očividně z toho byla velmi zklamaná. Joto se rozhodl, že udělá chrabrý čin, aby si trochu napravil karmu. *To nenajdeš no,* začal větu, ale pak se zarazil. Tohle asi není moc povzbudivé oslovení. *Pojď ven, já ti to koupím z mých peněz.* mrkl na ní, a poodstoupil od obruby kašny. V duchu už si kalkuloval, co asi ta dívka chtěla koupit za ty své ztracené peníze, a doufal, že to nebude žádný rodinný nákup, nebo pět kilo lososa. Ačkoli i to by asi zvládl. Jotova mamka byla poměrně bohatá, a tak dávala chlapci tolik, kolik chtěl. A on toho většinou moc nechtěl, takže se nijak neprodražil. Jen občas si koupil něco sladkého, nebo ramen. Byl ještě dost malý a nezkušený na to, aby si kupoval zbraně nebo oblečení, nebo jiné věci.*

“To teda nenajdeš,” *zaznělo Etsuko v hlavě několika ozvěnami. Bylo to jak nějaké genjutsu, které ji chytilo do nekonečné smyčky. V realitě to trvalo pouze vteřiny, ale to, jak se jí kluk, který se jí líbil, posmíval, v ní rezonovalo věčnost. To, že to tak asi nemyslel, jí došlo vzápětí, ale do té doby si v těch několika vteřinách prošla pravým peklem. Jako by nestačilo, že už takhle byla úplně zostuzená, úplně mokrá a úplně švorc. K tomu se jí ještě vysmál. Byla úplně na dně. Jako by nestačilo, že seděla na dně kašny, ještě se musela na dno dostat i psychicky. To, že se nestihla rozbrečet, bylo snad jen štěstí, které Etsuko měla, když k ní vzápětí došla další chlapcova slova, která ji vytrhla z těch nekonečných muk. Z té nekonečné bolesti, toho utrpení. Pohlédla na něj vyjeveně, stále ještě celá rudá, a pak pohlédla na svoje mokré kimono. Jak sklonila hlavu, vypadla jí z vlasů i jedna sakura, kterých měla v mokrých vlasech už jen tři a již spíš tak nějak trčely. Znovu se jen se štěstím nerozbrečela, zatímco se její mysl ubírala k chlapci a znovu na něj pohlédla.*

“Ty mi chceš něco koupit?” *podivila se Etsuko, jako by toho nebylo dost. Její emoce v ní explodovaly a střádaly jedna druhou.* Já jsem si chtěla dojít pro něco dobrého, asi dango, *vysvětlovala Etsuko a snažila si srovnat myšlenky. Pak si ale vybavila sestru Hanae a její vyprávění o klucích, o randění a dalších věcech. Všechny ty informace se jí začaly sypat do mysli jako nevyžádaná pošta a zaplavovat její vědomí. To, jak jí Hanae vyprávěla, že kluk by měl platit na rande za dívku.* "On mě zve na rande?" *pomyslela si a srdce jí začalo tlouct. Zatímco jí na mysl vyskočila další, jiná myšlenka, a to že by jako dívka měla jít na rande co nejlépe upravená. V ten moment jí z hlavy vypadl další květ sakury.* Ale já přece nemůžu jít na rande takhle oblečená! vykřikla a plácla pěstmi do hladiny vody pod tím přílivem emocí.*

*Joto se nad jejím nápadem s dango zamyslel. Přišlo mu to jako docela dobrý nápad a dobrý předkrm před tou svou vysněnou sušenkou. Bylo to fajn, rozhodně si mohla vybrat něco daleko dražšího, takže se svým návrhem a s tou volbou byl docela spokojen. Ovšem až do chvíle, kdy dívka vyhrkla tu poslední větu. Podíval se na ní docela nechápavě a nevěřícně. "Kolik ji vůbec je, tak osm?" koukal na ni kriticky. Ve svých jedenácti letech si samozřejmě přišel moc starý na randění s dívkami o tolik mladšími. Moc nenacházel slova na nějakou reakci, a tak prostě jen koukal, a při tom trochu váhavě sundal jednu ruku z kašny a prohrábnul si nervózně vlasy. Začal přemýšlet, jestli by nebylo lepší se z toho nějak vykroutit, než si s ním dívka začne plánovat děti.*

*Netušila, co se Jotovi odehrávalo v hlavě, ale bylo jí jasné, že to pro ni nebylo nic pozitivního, když nic neříkal. Etsuko se začala třást a oči se jí začaly pomalu plnit slzami. Měla hrozné tušení, že něco zkazila, ale netušila co. Nevěděla, že si špatně vyložila ono pozvání, místo toho hledala chybu sama v sobě. Bylo to její poukázání na její aktuální stav? Upozornila ho snad na to, že by mu dělala ostudu? Nebo byl problém někde jinde? Netušila, ale propadala stále horšímu a horšímu pocitu nicoty, ve které nacházela pouze stud. Nic jiného v ní nezůstávalo. Mezitím její hlavu opustil třetí a předposlední květ sakury, který padl na vodní hladinu a s mírným poryvem větru se před ní zatočil. Sledovala ten květ, jak se před ní točil, a začala nacházet trochu vnitřního klidu. Zhluboka se nadechla a vydechla. A vstala. Jak vstala, její hlavu opustil i poslední květ a po jejím původním účesu už nebylo ani stopy. Pohlédla na chlapce, jako by se nic nestalo.* Ani nemysli na to, že vezmeš svoje slova zpět! Koupíš mi dango, tak jak jsi slíbil. Měla jsem už dost špatných dnů a tenhle jsem si slíbila, že skončí dobře. Takže, *řekla a překročila hranu kašny. Voda z ní nejprve tekla proudem, později začala kapat.* Takže, * vydala ze sebe znovu, ale vůbec netušila, jak pokračovat. Její nově objevená asertivita byla tatam a Etsuko znovu zamrzla. Nedokázala si nikdy ani představit, že by udělala něco podobného, že by takto dokázala mluvit se starším klukem. Schovala si obličej do dlaní a začala se omlouvat.* Promiň, promiň, promiň, vůbec nevím, kde se to ve mně vzalo, *vysvětlila a měla chuť se propadnout do země.

*Jotovi dívka v jednu chvíli, když mu dávala kázání ohledně neustupování od slibů, připomínala jeho matku, která se k podobným rozpravám uchylovala pokaždé, když Joto slíbil, že vyzvedne svého bratrance ze školky, za pět minut na to dočista zapomněl, a chudáka bratrance pak domů přivedla naštvaná učitelka. Nevyvolávalo to v něm nijak příjemné pocity, které se ještě prohloubily, když dívka z ničeho nic změnila chování a div že nezačala brečet. "Do čeho jsem se to zase namočil.." litoval se Joto, ale už nebylo cesty zpět. Poslední, co chtěl mít na krku, byla nějaká šílená holka, která ho nenávidí, protože ji nekoupil dango. *V klidu, však tam půjdeme.* Snažil se znít klidně, ale přesto se mu v hlase projevilo trochu nervozity. Nervozitě nepomohlo ani to, že se na něj všichni okolo kašny koukali. Dokonce od té doby, kdy celá scéna začala, tam ještě někteří lidé přišli aby se podívali, co se to tam děje. *Když už jsme u toho... Vylezeš už z té kašny?* zeptal se nenápadně. *

"Takže se mnou chce jít na rande!” *pomyslela si Etsuko po jeho souhlasu. Přesto z něj ale zrovna dvakrát moc nadšení necítila. Byla z jeho reakce zmatená, ale s tím se vyrovná později. Teď musela opustit kašnu. Vystoupila celá rudá a jak z ní odkapávala voda, cítila na sobě pohledy lidí okolo. Jako by ji propichovali, měla pocit, že se jí všichni smějí, že ji odsuzují a že si o ní budou doma vyprávět. Na chvilku zavřela oči a potlačila všechny ty negativní emoce. Jde si přeci užít dango s hezkým klukem, no ne? Donutila se k trochu umělému úsměvu a mrkla na Jota.* Můžeme jít,* řekla trošku rozpačitě a vrhla se k chlapci, aby ho chytila za ruku. Sestřička Hanae říkala, že to tak na rande má být…*  Eh, jaké dango máš nejraději?* zeptala se Etsuko, aby řeč nestála a aby co nejdříve změnila téma. Potřebovala celou tu věc s kašnou dostat co nejrychleji z hlavy, i když to nebylo jednoduché, když byla celá mokrá.*  Dám si to samé co ty,* řekla, když dorazili k obchůdku. I to sestřička Hanae říkala, že to tak má být. Dívka tím prý naznačila chlapci, že jeho volba je dobrá a že s ní souhlasí. Také mu dodala pocit, že je on ten, kdo rozhoduje, jako by to tak opravdu bývalo, že.*  Kam si to půjdeme sníst? Do parku?* zeptala se Etsuko a neskrývala nadšení. Ano, park, jak romantické místo, také říkala sestřička Hanae.

*Jota dívčin umělý úsměv trochu vyděsil, a to mrknutí na tom nic nezlepšilo. Nicméně to, jak se k němu přihrnula a chytla ho za ruku, mu přišlo roztomilé. Vzpomněl si, jak vždycky po městě vidí rodiče s dětmi co je drží za ruku, aby se neztratili. Etsuko se mu zdála také tak malinká a zranitelná, jako spousta těch dětí. To, že on byl od ní jen o pár let, ho v tu chvíli vůbec nenapadlo. Stejně jako to, že se takto za ruku drží i páry na rande. Joto neměl na holky ani pomyšlení, byl ve věku, kdy dával přednost kamarádům, a nestaral se, co si o něm holky myslí. Občas vnímal, že se k němu některé chovají lépe, než k jeho kamarádům, a třeba ho pozdraví na chodbě, i když je vůbec nezná, ale prostě ho moc nezajímalo. Chvilku přemýšlel nad odpovědí, které dango má nejraději *Asi Sakura Mochi Dango. Jsou super a hezky růžové, ale v konoze je už bohužel nikdo nedělá. Byli tu jen jedno léto, když jsem přijeli nějací prodejci z jiné vesnice..* vzpomínal a zadoufal, že třeba až bude chunnin tak při svých cestách na onen legendární stánek znovu narazí. *Jinak ale asi Mitarashi Dango. Je to nejvíc obyčejné, ale mě chutná nejvíce. Co tobě?* zajímal se. Když dorazili k obchodu, Joto podle pokynu objednal dvakrát Mitarashi Dango. Kývnul, že park je v pohodě, a mezitím, co čekali, se ji zeptal, jak se vůbec dostala do té kašny. Na to byl totiž opravdu zvědavý, ale bál se zeptat, aby dívku nijak nerozhodil. Teď už ale vypadala, že se vzpamatovala natolik, že mu to bude schopná povědět.*

*Neodmítl její chycení za ruku, naopak. Vypadalo to, že mu to vůbec nevadí. Že by Etsuko opravdu zabodovala? Nic, co by se Etsuko vůbec jen pokoušela hádat. Její sebevědomí bylo vždy pod bodem mrazu, a tak i když se dostala do situace s pomyslným randem, vlastně ani nevěděla jak nebo proč se do ní dostala. Navíc si ji ani nebyla schopná patřičně užít. Ano, měla radost, ale na druhou stranu to, že to začalo dle jejích představ vycházet, v ní budilo pouze jednu horší myšlenku než druhou. Začala přemýšlet nad tím, jestli si to třeba jen nevsugerovala. Odpověď byla ano, ale to Etsuko nevěděla, a tak se tou myšlenkou trápila. Stejně tak se trápila i dalšími, jako třeba tím, jestli si z ní Joto jen nedělá srandu. Nebo někdo ze spolužáků. Třeba je to Riku nebo Haru a jsou pod technikou henge jen proto, aby si z ní mohli pořádně vystřelit. A nebo se jí to jen zdá, říká teď ze spaní Jotovo jméno a Hanae si z ní bude dělat celý měsíc srandu jako posledně...* Sakura Mochi Dango jsem ještě nikdy neměla, *řekla zvědavě a pohlédla na Jota.* Zní to moc dobře, až je někdy potkám, musím je určitě vyzkoušet. A jestli zjistím, kde je mají, dám ti vědět, * dodala vesele, než jí došlo, že vlastně mluví s Jotem, s tím nejhezčím klukem na akademii... tedy pokud je to opravdu on, že. A tak rychle zase zčervenala a její hlas se změnil v dost rozpačitý. O to víc, že jí došlo, že se drží i za ruku. Snažila se na to nemyslet, nebo spíše, nedávat to na sobě tolik najevo. Přesto se její tělo začínalo lehce třást.* Mitarashi zní dobře, * odkývala Etsuko.* Já jednou měla jedny, co byly sladkopálivé. Už si nepamatuji, jak se jmenovaly, ale byl na nich karamel a chili a byly úplně dokonalé... ale ty tu také nemají. Z toho, co tu je, mám asi nejraději Anko Dango, miluju totiž Adzuki, * vysvětlila Etsuko. Mluvení o jídle jí očividně pomáhalo se trochu uklidnit.* Ale mám moc ráda i Mitarashi Dango, mám ráda sladkoslané kombinace, * pokračovala a měla pocit, že už možná trochu blábolí, a tak raději hned přestala. Když se pak zeptal během čekání, jak se dostala do kašny, div se Etsuko znovu nerozklepala a nerozbrečela. Ale podařilo se jí ovládnout a nepropadnout svým úzkostným stavům. Nebylo to ale její sebezapření nebo sebekontrola, bylo v tom něco úplně jiného. V hlavě jí totiž zněl hlas sestřičky Hanae a slova o tom, že jedna z nejhorších věcí, co může udělat na rande, je to, že ztrapní svého přítele. To bylo něco, co si nemohla dovolit, takto Jotovi ublížit. A tak se dokázala ovládnout. Nebo spíše své pocity odložit na později, až bude sama. Až bude čas den nebo dva jen brečet a litovat se. Teď tedy místo toho jen odpověděla.* Nedávala jsem moc pozor na cestu a nějak se to stalo. Podobné věci se mi stávají často, *odpověděla trochu ponuře a bylo na ní znát, jak bojuje s tím, ovládnout své emoce.* Ale dost o mně, co ty vlastně, Joto-kun, kam jsi měl namířeno, než ses rozhodl stát se mým princem na bílém koni? *zeptala se Etsuko a okamžitě zrudla. Znovu z ní mluvila její starší sestra a její příběhy a vyprávění o hrdinných mužích, kteří přijdou zachránit spanilou a roztomilou dívku, ze které pak udělají svou princeznu.*

*Joto se  opřel ramenem o menší zídku, která byla vedle nich, a přesunul váhu na jednu nohu. Překřížil ruce na hrudi a zvědavě dívku pozoroval. Poslouchal její vyjádření a pak pokýval hlavou *To docela chápu, taky se mi stávají dost zvláštní věci..* vzpomněl si na nedávnou situaci, kdy po cestě z akademie se svým kamarádem Hashim šlápnul třikrát do hovna na rovném čistém chodníku. Až měl skoro pocit, jako by mu to tam Hashi podstrkoval. Musel pak celý zbytek cesty šoupat botou o trávu, aby si ji očistil, a nešťastnou náhodou v té trávě přejel po čtvrtém. Takže nakonec boty před domem radši vyhodil a mamce tvrdil, že mu je v akademii někdo ukradl. Tyhle srandovní události se mu stávali poměrně často, a ačkoli byl Joto pro každou legraci a často si dělal srandu ze sebe i z ostatních, občas už toho na něj bylo moc a nejraději by si jen lehl a celý den koukal v tichosti do stropu. Ostatně takovou podobnou náladu měl i dnes, vydal se na trh jen kvůli něčemu sladkému a jinak plánoval být celý den doma. Docela mu to i vyhovovalo, že mu mamka dala zaracha, protože alespoň měl pádnou výmluvu, proč teď nechodí s nikým ze svých kamarádů ven. Ve chvíli, kdy se ho dívka ptala, kam měl namířeno, se nadechl aby odpověděl, ale druhá část její věty mu ten nádech zase vzala. Trhl sebou a zarazil se v půlce myšlenek. Dívka si toho dost pravděpodobně musela všimnout, protože to byl skutečně zásek, který sice trval jen vteřinu ale byl nepřehlédnutelný, zvláště, pokud na něj ona koukala. To, že dívka zrudla ve chvíli, kdy tohle vypustila z úst, celé věci vůbec nijak nepomohlo. Jotovi to začalo v hlavě okamžitě vřít. Celé tohle setkání mu už od úplného začátku přišlo zvláštní. Ta situace s dívkou v kašně, její vysvětlení, že se ji to prostě nějak stalo. Její zvláštní změny chování, když ji pozval na to dango, jak nejdřív řekla něco s oblečením na rande, pak, když viděla jeho reakci rázně řekla, že ji na to dango vezme stůj co stůj, a po pěti vteřinách se mu začala omlouvat. To chytnutí za ruku a jakoby přeřek s princem na bílém koni. A nakonec fakt, že se zatím vůbec nepředstavili. Stiskl zuby a pohled mu ztvrdl. Podíval se dívce přímo do očí a hledal v nich jakýkoli náznak odpovědi, kdo před ním vlastně stojí. Naklonil se k ní blíže, a pramen vlasů mu spadl do obličeje. *Jak to, že znáš mé jméno?

Vážně? *řekla Etsuko nadšeně, že i jemu se stávají podobné věci často. To bylo úžasné, opravdu byl jak stvořený pro ni... pokud tedy nelže a není to opravdu někdo, kdo si z ní chce jen vystřelit.* Je fajn potkat někoho, jako jsem já, * řekla vesele. Opravdu neznala žádné jiné nemehlo nebo někoho, kdo s sebou, jak se říká, nosí smůlu. Ona zvládala tyto dvě věci perfektně kombinovat. Potkat ale někoho, kdo by jí byl podobný, v ní vyvolávalo jistý osvobozující pocit, že to není pouze ona, kdo je takto prokletý. Joto zas trochu stoupl v jejích očích a zas měla pocit, že je ještě dokonalejším, než si myslela doteď. Dokonalejším protějškem. Když se pak opřel o zíďku, div nevzdychla jeho jméno. Zabránilo jí v tom jen to, že se v ní mísily pocity podezřívavosti se svou stydlivostí a nízkým sebevědomím. Do toho všeho se teď mísily pocity, které byly tak zvláštní. Byly příjemné a zároveň nesnesitelné. Na jednu stranu cítila, jak ji šimrají motýli v břiše, a na tu druhou ji zas svědila kůže po celém těle a měla pocit, že její tělo by její kůži nejraději opustilo a uteklo někam hodně daleko. Možná, kdyby jen trochu tušila, co se odehrává v jeho hlavě, nebyla by tak moc vytržená z reality. A mělo být ještě hůř, to, jak moc je mimo realitu, se mělo ještě projevit. Stalo se totiž něco, co Etsuko ani zdaleka nečekala. Joto se začal přibližovat. Zíral na ni a blížil se. Srdce jí začalo bušit. Měla pocit, že jí snad vyskočí z hrudi. Nemohla popadnout dech.* "Vážně se to děje?" *pomyslela si. To, o čem jí vyprávěla sestřička Hanae. On se blížil a upřeně na ni hleděl. Tedy, ten pohled, představovala si trochu něco, no, hezčího než zírání, ale bylo jí jasné, že Joto musí být také nervózní. Určitě to bylo také jeho... poprvé. Alespoň to si Etsuko chtěla myslet. Jeho slova nezvládala vnímat. Jistě se ptal na to, jestli ji smí políbit tak, jako to dělá správný gentleman, jak říkala sestřička Hanae. Ani nezaznamenala to, že se prořekla, že zná jeho jméno od spolužaček, které na něm ujížděly tak moc jako ona. Přiblížil se a přestal se hýbat. Trvalo to už dlouho, moc dlouho, ten pocit očekávání. Etsuko si připadala, jako by ji snad týral. Každá vteřina trvala věčnost. Už to nevydržela. Musela tomu pomoci, byl tak blízko... udělal ten pohyb a políbila ho.*

* Joto z dívčina pohledu vyčetl cosi zvláštního. Rozhodně neměla v očích ten výraz, který očekával. Spíše to vypadalo, že na něco čeká. Na to, co to bylo, přišel v zápětí, když se k němu naklonila pro polibek. Joto bleskově trhnul hlavou dozadu, takže se líbacímu útoku jen tak tak stačil vyhnout *Dost už!* křikl v rozčílení s bušícím srdcem a o krok z dívčina přímého dosahu ucouvl. Pár lidí kolem nich, co také byli u stánku, se na ně otočilo, ale to teď bral jako ten poslední problém. V hlavě si už utvořil teorii, o co tady asi jde, a vůbec nebral jako možnost, že by to byla reálná dívka, která vše co dělá myslí vážně.V uších mu hučelo a v mysli měl jen jedinou variantu.  *Hashi jestli jsi to ty, tak si to pěkně schytáš. O co ti jde reálně??! Ztrapnit mě co nejvíc? Nebo si tím plníš nějakej svůj mokrej sen? Myslíš, že jsi lepší než já, a proto mi musíš neustále ničit pověst nějakýma blbýma žertíkama!* utrhl se na svého domnělého kamaráda. Hashi od nedávna uměl Henge no Jutsu, z jehož využití ho právě Joto podezíral. Mračil se na dívku a vůbec nevnímal vyvolávání prodavačky, která už měla jejich dango hotové. Hashi už mu něco podobného provedl předtím, také se ho snažil ztrapnit před celou třídou podobným trikem. Joto tehdy neměl žádné tušení a naletěl na to. A pak nechtěl týden chodit do školy, protože se mu spolužáci posmívali. Myslel si, že Hashi je jeho kamarád, ale po tomhle incidentu to přehodnotil, a došlo mu, že chlapec se s ním celou dobu kamarádil jen proto, aby mu pak ve chvíli nepozornosti podkopl nohy a vyšvihl se na jeho potupení nahoru. Proto se v něm teď objevila taková zloba. Protože byl naštvaný ne na nynější situaci, kdy se musel bavit se zvláštní neznámou, a možná trochu střelenou dívkou, ale na tu starou, kdy mu Hashi zkazil pověst v celé akademii na celý školní rok. Koukal na dívku a čekal co z ní zase vypadne, nicméně už teď měl v plánu si vzít dango a okamžitě odejít.*