Informační Centrum

*Začal normální den.. Rogue vstával z postele a koukl se z okna.. Jenomže dneska měl oficiální misi u staříka v obchodě jako svojí první misi D. Zrovna vycházelo slunce a Rogue musel jít pomáhat staříkovi do obchodu.. Nedělalo mu to problém přece jenom nic to není a tak se zvedl z postele. Jak vstával šel ještě do koupelny a udělal základní hygienu. Vzpomněl si ,že dneska mají přijít nové zboží,ale co v něm bylo to opravdu nevěděl.
Vyšel z koupelny a šel do lednice ,kde si vzal mléko a nějaké ovoce ,které tam měl opláchnul je ve vodě a dal do misky.. Sklenici mléka si vypil a šel se obléct do nějakého normálního oblečení a čelenku jsem si připevnil na zadní očko aby mohla vyset.. A byl už připraven odejít do krámku. Vzal si jablko ,které bylo v misce a šel se obout a vyrazit na cestu.. Jak se obul zamknul za sebou dveře a šel do staříkovo obchodu..Když přicházel už tam byl pán s bednou plných knih a svitků..* “Noo tak to je otrava. Co se dá dělat dostal jsem to jako misi tak jí taky splním“ *Ani nevím o čem by měli být.. Ale to je asi jedno.. Vzal si od pána krabici a odnesl je do krámku.. Stařík mu prý právě zaplatil a řekl ať to nechá před vchodem.. Nejspíš počítal s tím ,že příjde na čas.. Jak vešel do obchodu stál stařík u pokladny a už ukazoval kam to chce..* “Co kdybych nepřišel.. Ahh to je jedno“ *Rogue pozdravil staříka a odnesl to tam kam ukazoval.. Řekl ,že na to má dneska celý den tak ať to udělám pečlivě a zašel někam pryč… Rogue se koukl na skříň kam to chce vyskládat bylo tam volné místo.. Ale takového prachu. Tak ještě zašel dozadu,kde by měli být nějaké základní potřeby na uklízení… Našel si kýbl a hadr abych dokázal utřít prach.. Napustil si kýbl a šel zpátky ke skříni,kde to měl vyskládat.. Tak pustil vodu a zkoušel jestli je voda dostatečně teplá. . Tak jsem se pustil do práce.. Přišel jsem ke skříni a utřel prach.. Kýbl odnes spolu s hadrem a pustil se do rozbalování krabice.. V krabici bylo spíše více knížek než svitků.. Tak se rozhodl začít s knihami.. Tak je postupně bral.. Viděl ,že některé jsou i o technikách a jejich klanech. Ale všechny je dával do poličky ve skříni.. Tak to ještě nějakou dobu pokračovalo a pak se pustil do svitků.. Na to tam měli speciální krabici,kde je stačilo pouze vysypat a nemusel se o nic starat.. Nějakou dobu mi to trvalo a stařík se přišel podívat jak mi to šlo.. Když mi to schválil řekl ,že můžu mít volno a odejít… Jak to řekl vyrazil na svoje trénovací místo do doja si trochu zatrénovat… Jak uplynul nějaký čas vrátil se na večer abych mohl vytřít obchod a ještě trochu poklidit.. Tak přišel do krámu stařík tam nebyl.. Rogue pouze otočil cedulku,že už je zavřeno.. Vzal si stejný kýbl jako předtím a napustil jsem si vodu. Tak se pustil do vytírání... Prvně začal zadní částí obchodu a pokračoval přes celou podlahu od zadní stěny až ke dveřím. Jak tak vytíral přemýšlel ,kdy se budou odehrávat chunniské zkoušky. Když jsem dotřel podlahu a uklidil zbývající prostředky.. Najednou se někde objevil stařík.. A řekl ,že mám pro dnešek hotovo. Rogue pouze vytáhl svitek na potvrzení a stařík to podepsal a tak Rogue ještě vyrazil do centrály ho odevzdat. A pak upaloval domu. *

*Rogue se ráno ráno prochází po ulici a vyráží si pro další misi.. Jak šel tak po ulici,přemýšlel co vůbec můžu dostat za misi.. Nejspíš to nebude nějaké akční.. Prostě to bude nějaká otrava,kterou musí udělat pro vesnici a její obyvatele. Po nějaké době se už objevil u budovy , kde se vydávali svitky s misemi. Vešel dovnitř a bylo celkem rušno a tak jsem nějakou dobu čekal. Jak si sedl na lavičku tak si všímal všech co procházeli kolem a koukal na ně. Nějak moc ho nikdo moc nezaujal. Spíš to dělal jenom tak z nudy. Když na něj přišla řada, mohl si dokonce i vybrat. Měl buď jít na pole a sklízet úrodu a nebo mohl jít hlídat koně… Zamyslel se a přemýšlel jaké by to bylo. A tak se rozhodl celkem rychle. Vzal si svitek misí s koněm. Roztáhl svitek a zjistil ,kde se ranč vůbec nachází. Podle toho co nastudoval a přečetl si, se rozhodl vyrazit. A vyrazil na ranč,kde by to mělo být. Po nějaké době vyšel z hlavní části vesnice a byl jsem spíše na venkovské části vesnice,bylo tady i několik polí a farmiček v okolí ,kde se pěstovali různé obiloviny. Jak Rogue přicházel majitel se zrovna chystali na odjezd. Byl jsem rád ,že je ještě zastihl abych se mohl zeptat na to co je na něm tak zvláštního ,že se musí hlídat. Přišlo mu to opravdu zvláštní. Přicházel k majitelům.. * Dobrý den, Já jsem Rogue a jsem tady od toho abych šel hlídat vašeho koně.. /Majitel/ Ohh ahoj.. Tak to jsi ty.. doufám ,že bude hodný .. Bude běhat ve výběhu. Pokud budeš chtít, můžeš ho vyhřebelcovat a dát mu nějaké to jablíčko. Jinak by neměl být problém.. Doufám,že se nic nestane a bude to pouze den strávení na ranči.. Aspoň můžeš nasávat čerstvý vzduch.. *Majitelé odešli a já jsem se rozhodl jít dozadu kouknout se na výběh. Kůň byl ve výběhu a běhal do kola.. Tak se šel kouknout do stáje co tady vůbec mají. Jak Rogue vešel do stájí. Nebylo tady nic kromě jedné klece..spíše výběhu.. Na jednoho koně to bylo celkem velké.. A všude byli poháry.. Byl to nejspíš opravdový šampion. Vyšel jsem ze stodoly na louku,kde měl být údajný šampion. Jak jsem vyšel lekl jsem se… Nikde nebyl. Tak jsem rychle skočil do výběhu a šel ho hledat. Jak jsem se koukal po poli. Najednou jsem ho viděl ležet ve stínu od stromu. Tak jsem si ulevil a šel pro něj. Rozhodl jsem se ,že ho půjdu vyhřebelcovat a tak si ho vzal na uzdu a vzal do stáje. Přišli do stáje a šel si připravit věci do kumbálku ,kde měli nástroje a náčiní pro tuto činnost. Když se vrátil byl pryč. Už jsem nebyl tolik ve strachu ,že je pryč a tak jsem se jenom koukl před stodolu a opravdu tu nebyl.. Tak jsem okamžitě vyběhl ven a koukal na louku, kde byla otevřená branka od plotu, ale na louce jsem ho neviděl a tak jsem se rozhodl kouknout se více do prostoru. Rogue se rozhodl to prohledal snad všude okolo ranče. Když jsem se vracel k farmě majitelé už tam byli připravený.. Začal přemýšlet jak se z toho vykroutím. Ale nejspíš budu prostě muset říct pravdu.. Nijak si nepomůžu, když bude akorát lhát. Majitelé se na Rogueho už koukali a měli úsměv na tváři. A tak přicházel blíž a všiml si jak je branka zavřená. A když už byl blíž rak jsem začal mluvit , když už mě muselo být slyšet.* Zdravím mám špatnou zprávu.. Nedokázal jsem ho uhlídat.. Chtěl jsem ho jít vyhřebelcovat a nechal jsem *Majitelé mi skočili do řeči* Majitel Aleee ,co to povídáš. Kuň je živ a zdráv.. Odpočívá ve stínu.. *Jak to řekli otočil jsem se na louku a koukal do stínu,kde ležel i předtím a opravdu tam byl.. Ležel tam spokojeně a bez zranění..* Ahaa. Tak to je nejspíš jenom nedorozumnění.. Můžete mi prosím potvrdit jenom misi,že jsem tu byl. *Podává svitek,který majitel podepisuje..* Tak dobře děkuju za spolupráci a naviděnou. *Odešel z farmy a vyrazil do budovy s misemi,abych jí mohl odevzdat...*

KONEC RPG

*Zrovna mu skončilo vyučování, ale domů se mu nechtělo. Ráno totiž doma neumyl nádobí a ví, že se na něj kvůli tomu máma bude zlobit. Začal přemýšlet, co bude dělat, než půjde domů a hlavně přemýšlel i na výmluvou.*"Co kdybych jí řekl, že Shun přišel o dvacet minut dříve a chtěl jít trénovat před akademií"* Shun byl kamarád, který bydlel kousek a chodil s ním do třídy. Ningyo vždycky vymýšlel různé výmluvy, ale nakonec vždy poví pravdu. Měl na sobě dneska svůj oblíbený černý svetr a k tomu kraťasy. Venku bylo vedro, ale Ningyo si vždy chtěl chodit ve svetru.*

*Zrovna se na své cestě a uzavřen ve svých myšlenkách dostal k Informačnímu centru. V tom na něj promluvila dívka, kterou už někde viděl, ale nevěděl kde.*"Tu zná.. Odkud? Ze hřiště, parku nebo akademie."*Navíc si nebyl jistý jestli skutečně mluvila na něj. Pomalu tedy otočil hlavou prvně doprava a pak doleva. Podíval se trochu udiveně na dívku a ukázal na sebe ukazováčkama na obou rukou.*Ahoj, to mluvíš na mě?*Zeptal se velmi nejistě. Nikdy s touto dívkou totiž nemluvil. Navíc jako kluk, který nepatři do žádného klanu, tak neměl tolik kamarádů, jako ostatní děti v akademii, které se znali už od mala z klanů listové vesnice.*

*Když se Hana vrací z knihovny, rozejde se směrem k trénovací oblasti. V ruce svírá knihu o umění s Wakizashi. I když je ta zbraň poměrně velká, připadá jí to jako snadný začátek. Knihu si vybírala ne kvůli textu, ale rychle jí prolistovala a sledovala, zda jsou tam nějaké ilustrace. Sice jí bylo líto, že si mohla vypůjčit jen jednu. Její rozhodnutí bylo jasné, ta s nejvíce obrázky.* "Konečně knížka, kterou si i ráda přečtu. Sice jí musím do týdne vrátit, ale paní knihovnice byla moc hodná. I přes zákaz otce jí to vypůjčila a ani mu o tom neřekne. Snad." *Za sebou uslyší zlověstné vrčení a Hana se ani zpět nedívá. Knihu si dá do brašny a vydá se na útěk. Vběhne do uliček, protože tam má větší šanci zvýšit rozdíl mezi ní a tím hafanem. Cestou povalí jednoho muže, který rozhodně nečekal, že se někdo takhle rychle vyřítí z vedlejší uličky.* Omlouvám se. *Vykřikne Hana, avšak ten muž si stejně musel zanadávat.* "Možná se ten pes začne zaobírat tím mužem a mě nechá na pokoji." *Pomyslí si, avšak je to spíše milosrdná lež. Tenhle jí nikdy jen tak nenechá, pokud se někam neschová. Z přemýšlení jí vytrhne zuřivé štěkání ani ne uličku dále. Hana podklouzne pod stolem, u kterého byli dva lidé. Krom nadávek slyšela i tříštění porcelánu a ona věděla, že to zase bude průšvih, pokud jí chytí.* Moc mě to mrzí, ale vyřiďte si to s tím psem. *Zakřičí naléhavě. Už slyšela, jak se ten muž zvedá a začíná běžet, avšak pak rána. Když se Hana ohlédne, uvidí, že ten pes není ani tak moc blízko, jak si myslela, jelikož povalil chudáka muže. Když otočila hlavou, aby viděla, kam běží, před sebou uvidí ženu nesoucí košík plný ovoce.* Hano, tentokrát to nepodělej! *Řekne si důrazně, až výhružně v hlavě a použije techniku Kinobori no Waza. K jejímu překvapení už ten pocit chladu cítila při pomyšlení na běh po stěně. Žena zakřičela, protože věděla, že ta dívka před ní asi nehodlá zastavit, avšak nejspíše nečekala to, že poběží po zdi přímo nad ní. Zasalutuje a hrdě zvolá* Pěkné dopoledne. A dejte si pozor na toho psa za mnou. *Odpověď ani neslyšela, pokud ta žena vůbec něco řekla. Štěkot psa se vzdaloval, i Hana by chtěla, jenže si chce udržovat kondičku. Pak začne znovu běhat po zemi, přeci jen jí to vysiluje méně. Ještě proběhne pár uliček, naštěstí prázdných, a vyběhne naproti tréninkové oblasti. Když vidí, že tam jsou i její spolužáci a využívají ty svoje techniky, trochu se naštve* "No jo, to se vám to trénuje, když při tom podvádíte." *Ani se za nimi neohlíží a snaží se neposlouchat, i když určitě nějaké posměšky na její osobu zazněli přes celou oblast. Svůj smutek a vztek nedá najevo, takovou radost jim neudělá. Na jejím oblíbeném místě, kdy vždy byla s Misaki je však někdo cizí. Když si toho všimne, pomyslí si:* "Prvně pes a pak mé oblíbené místo, co se dnes ještě může pokazit?" *Nakonec dojde k té ženě a sedne si pod stín stromu, vytahujíc knihu. Po otevření obsahu si přečte slovo autorky a je jí jedno, že každý může vidět na obalu mladou kunoichi s Wakizashi, jak bojuje proti lidem.* "vy máte ninjutsu, já mám kenjutsu, pokud mě budou otravovat, dám jim to pořádně na zkouškách sežrat."

*Hana dočte slova autorky a v duchu si řekne* "Tohle přesně bych potřebovala slyšet. Jak motivující a pravdivé. Přeci, každý se s tím může umět naučit, není o snad pravda. Jen by potřebovali cvičit trochu více se zbraní než nad technikami." *Při těchto myšlenkách se usměje a otočí na další stránku. Je tam spoustu Wakizashi, každá jinak dekorovaná. Haně se líbili všechny, ale nejvíce se jí líbili s rukojetí zeleno-černou či fialovo-černou. Otočí na další stránku, kde autorka vypráví legendy o bájných šermířích. Hana hltá všechna slova a dochází do rozpoložení vnitřního klidu. Když Hana otáčela na další stránku, ta žena někam vstala.* "To už je jedno, klidně ať si na tu lavičku sedne někdo jiný, já už si své útulné místečko našla." *Propluje jí hlavou. Čte dále, když uvidí, že k ní ta žena jde. Záložku si položí na konec odstavce a podívá se na ní. Najednou si všimne něčeho zvláštního. Nevidí na ní ochranou pásku, kterou mají snad všichni shinobi, místo toho má nějaký znak. Na chvíli opět knihu otevře a podívá se na první ilustraci. Jeden muž má podobný znak. Jakmile se podívá dolů na popisek, uvidí jen jedno slovo: 'Samurai.' Když na ní promluví, zavře knihu a rychle si klekne, jako to bylo na tom obrázku. Její otázka jí trochu zarazila, ale sama se zamyslela* "No, boj s kunai mi jde celkem dobře a párkrát jsem trénovala s tanto, díky mé sensei Misaki. Ale jak jí to mám říci, aby si nemyslela, že klamu?" *Z úst jí pak vyjde zaskočeným hláskem* No... víte... Kunai už pořádně ovládám.... Dokonce jsem i... párkrát cvičila s tanto... A Wakizashi mi přijde... že by pro mě mohla být ideální... Abych nemusela tak moc... tělo na tělo...

*Když jí paní se znamením samurai odpoví, jen řekne:* Víte, mě moc ninjutsu ani nejde. Chci se specializovat pak na zbraně, ale techniky jsou nutnost, jak projít. A navíc, když už to po nás chtějí, tak se tomu věnovat chtě nechtě musím. A navíc je katana moc drahá a já se chci zlepšovat se zbraní co nejdříve. Není vlastně náhodou Wakizashi pro šermíře i náhradní zbraň? Protože co jsem jednou četla, tak občas i bývá, což je další důvod, proč se s ní učit. *Pak tu paní sleduje a když vidí, že si pomocí nějakého krystalu vytvořila katanu, myslela si, že zemřela a přišla do ráje. Plně okouzlená se na ní dívá a když se jí zeptá na akademii, rozčarovaným hlasem odvětí:* No ano, zatím na akademii chodím... Ale tohle, co jste dokázala je úžasné. Ta katana vypadá nádherně, jako vytržená z malířského plátna. *Když si všimne, že si jí prohlíží, jen si zkontroluje oblek, zda si někde neudělala při útěku díru.* "Uf.. planý poplach" *oddechne si a vyslyší její další větu.* Jo, já vím. Zbraň si plánuji co nejdříve koupit, protože na nauku o typu menší katany se vůbec kunai nehodí. Nebo mi to tak alespoň přijde... *Řekne Hana trochu nejistě.*

*Když zmíní, že nemusela docházet na akademii, jen s klidem řekne:* Nebojte, o nic jste nepřišla. Jen několik hodin buzerace a trapasů. Občas i zesměšňování a nucení dělat věci, které nechcete. *Pak se jen s děsem podívá, když řekne, že je z pevnosti samurajů. Otec o těch pevnostech vyprávěl, že unáší děti a pak je zbavují všeho. Emocí, svého já i jejich milovaných a potom z nich dělají nemilostné vrahy a zabijáky. Tato děsivá představa u Hany vyvolala i mírné třesení rukou i nohou.* Těší... mě... Já jsem... Hana... *Vykoktá ze sebe. Takhle těžko jí snad nikdy nebylo a k tomu se jí začala trochu motat hlava.* "Je to ze sluníčka, nebo snad z toho stresu?" *pomyslí si Hana. Poté, co jí řekne o rozdílech ze sebe vysouká:* A... ano... To vím.. Proto se to... chci učit.. již nyní... *skloní pohled k zemi.* "Potřebuji se uklidnit. V klidu Hano, bude to dobrý.. Jsi v bezpečí.. Nic jsi nikomu neudělala.. Pokud neví něco o tom posledním závodu se psem. A sakra, jsem v průšvihu? Vytahuje svitek, jsou to snad pouta, nebo snad zbraně. Proč by za pár zničeného porcelánu mě chtěla zabít? Neměli by jí v tom ANBU zabránit? Prosím, ještě nechci umřít." *Jí proudí hlavou. Když vyvolá dvě katany, srdce se jí zastaví, tělo ne a ne se pohnout. Oči upřené na nástroj jejího posledního okamžiku.* "Tati, omlouvám se, že jsem se nechtěla učit ninjutsu. Doufám, že nebudeš moc smutný, jako když jsme přišli o maminku." *Z absolutního teroru jí vytrhne hlas Izumi. Když to vyslechne, stále vyděšená jen naprázdno polkne a odvětí:* Jistě.... *Když jí Izumi naznačí, že si má zbraň vypůjčit, jde k ní, ale teror v jejích očích nelze popřít. Třesoucíma rukama sahá po zbrani, očekávajíc prudkou bolest, jelikož je teď v dokonalé poloze na odseknutí hlavy. Když rukojeť chytne, rychle se zvedne a oddychne si. Klid se začne rozlévat do jejího těla, ale rychle bušící srdce, ani roztěkané oči tomu moc nepomáhají.*

*Když Izumi odpoví, těší mě, nuceně kývne hlavou. Za žádnou cenu si jí nechce znepřátelit ještě více. Co když už má plán, jak jí potrestat.* “Ale jak o tom může vědět, vždyť není ANBU. Nebo mě snad sledovala a ANBU jí naprášili mojí totožnost. Co mě to napadlo, vždyť jsem jí dala úžasnou příležitost. Nikdo by to teď neviděl a křik by mi moc nepomohl, zacpala by mi ústa. Neříkala Misaki, že je lovkyně odměn? Měla bych se jí zeptat, jaké má vztahy se samuraji.“ *Z myšlení jí probere fakt, když samurajka říká, že jí neplánuje ublížit.* “Mám jí věřit? Co když je to jen věc, kterou říká všem? Proč přichází blíže. Ano, držím sice zbraň, ale proti ní nemám šanci. Mám to brát jako duel, jako vykoupení svých hříchů? Ale to by mi snad řekla, ne? Nemají samurajové tu svojí čest?“ *Když Izumi vstoupí mimo zorné pole Hany, začne zhluboka dýchat a hlasitě vydechovat* “Je to tady, poslední momenty Hanagasaku Naitosutōkā. A to jsem chtěla dosáhnout hodně věcí. Otče, pokud toto setkání přežiji, tak si koupím zbraň! Protože za to, že na mě posíláš samuraje, si to zasloužím. Jen to štípne, ucítím bolest jen chvíli. Hlavně sebou nesmím cukat, aby ten průsek byl čistý a měla jsem to rychle za sebou.“ *Nakonec se uklidní a cítí, jako by jí strčila. Hana vykročí levou nohou, ale z toho šoku pustí i katanu na zem ze své levé ruky. Pak spadne a rychle se zvedne, čelem k Izumi. Nedůvěřivě a vystrašeně jí sleduje a hlavně sleduje její zbraň. Když jí poví o sirotčinci, strach náhle opadne.* “To mi otec lhal i v tomto, nebo je tohle jen výjimka? Radši bych se na to asi ptát neměla, pak bych jí dala i důvod na mě zaútočit. Nesmím jí vyprovokovat.“ Takže… *prázdně polkne* vás samurajové vlastně zachránili? *Hana nejprve zvedne katanu a, tentokrát více jistě, vykročí směrem k Izumi. Hana udělá rozestup dva kroky, hluboce se ukloní a odvětí.* Omlouvám se… Jen… nikdy jsem nepotkala samuraje… A tak si nejsem jistá.. jak se chovat. Máte tu svojí etiketu…. A prý se očekává i nějaké speciální chování od těch, se kterými se bavíte.. A právě tato kniha.. hned slova autorky.. dávala etiketě velkou váhu.. *Stále v úklonu jen čeká a v její hlavě strach. Ano, bylo to tam zmíněno, ale nepřiznala svůj strach. A ví, že samurajům, stejně jako ANBU a podobným, by se lhát nemělo.*

*Když se Hany začne Izumi vyptávat ohledně jejího strachu, jen odpoví:* No, víš... Nikdy jsem žádného samuraje neviděla a vždy mi o nich byly říkané různé věci... *Smutně se podívá do země. Pak sleduje Izumi, když jí předvádí, jak správně útočit a její vyprávění poslouchá. Na jednu stranu je ráda, že jí někdo v tomto pomáhá, ale ví, že kdyby věděla, co vlastně Hana provedla, tak by jí asi nic nenaučí. Pocítila poprvé, jak jí její svědomí tíží.* Takže nepřítele překvapit, jo, to bych asi nějak dovedla. Snad *řekne při odmlce Izumi a na její další větu reaguje:* Tak rychlá docela jsem. Dokážu běžet hodně rychle a vytrvale, když mě nahání pes nebo naštvaní důchodci. *mírně se usměje, aby to přinejhorším mohla skrýt za vtipnou metaforu. Následně, jak jí řekne o obraně, řekne:* Víš, s nikým jsem neměla možnost trénovat s tak velkou zbraní obranu, ale vynasnažím se, abych byla co nejlepší.*Když vidí, že se na ní snaží zaútočit, pokusí se co nejrychleji může ránu vyblokovat. I když ví, že to dělá schválně tak je za to ráda, ví, že by při normálních okolnostech neměla šanci. A když útok vyblokuje, udělá rychlostí 2 náhlý protiútok. Ví, že se jí to na sto procent nepovede, ale minimálně to Izumi může překvapit, pokud to však nečekala.*

*Když vidí, že to čekala, jen si v hlavě pomyslí:* "Sakra, takže to čekala. Takže jsem jí asi zklamala a už to nepůjde vzít zpět." *Když v tu náhle vidí, že na něj letí další útok. Rychle se vytrhne z myšlení a pokusí se to zablokovat. Celkem jí to překvapilo, protože nečekala takhle po sobě ty útoky. Udělá úkrok zpět a tu katanu sevře ještě více.* "Hano, neboj, určitě tě jen zkouší. Ano, sice nemáš šanci jí trefit, ale můžeš se o to alespoň pokusit. Není to tak strašné, ale raději bych se měla potom zeptat, jak si vedu. Určitě jsem zklamání, ale možná byl někdo horší. Ne, to si jen nejspíš nalhávám. Sakra, nejlepší příležitost a takto promarnit první a nejspíše i poslední šanci se stát šermířkou." *Když se tou čepelí srazí a je pro Hanu nemožné udělat výpad, udělá krok vzad a připravuje se na další výpad s kamennou tváří.*

*Hana vyčkává ten útok, avšak nečeká trajektorii. Rychle dá svojí katanu nad sebe, avšak ta rychlost a síla je mnohem větší, než by dokázala ustát. I když se o to pokusila, rána jí nepříjemně padla do ramena. Prudká bolest jí proudí do těla, avšak jí povolí pravé koleno. Bolest sice tříští její rameno, avšak koleno se snaží silou vůle držet, aby nepoklekla.* "Jau, to je bolest. Tak takhle to vypadá při skutečném tréninku, bolí to strašně moc a určitě z toho bude modřina. Otec mě zabije a určitě se bude ptát, kde jsem s tím přišla. Musím si pak něco vymyslet." *Nakonec však bolest zvítězí a pravá noha se podlomí a poklekne. Když jí však Izumi řekne, že toho mohou kdykoliv přestat, ihned se zvedne i s menším bolestivým nářkem.* Stále mohu... *Řekne s bolestí v hlase a katanu opět připraví do defenzivní pozice.*

Vím, musím víc... *řekne, když se ještě zvedá. Ramenem trochu švihne na stranu, aby uvolnila bolest i tlak. Při dalších slovech Izumi trochu Hana zesmutní.* Ta výhoda... mi k ničemu není... Když otec zjistí... co teď dělám... tak mě zbije jak psa... Až přijdu domů... bude to v háji... Ale mnohokráte děkuji... bolest mi při tréninku... chyběla... *I přes veškerou bolest se rozhodne čelit této ráně. Zatne co nejpevněji katanu, až jí zbělají klouby. Nastaví čepel proti ní a při prudkém nárazu udělá krok vzad, avšak se jakoby s Izumi přetlačuje. Nechce si tu ránu nechat líbit, ale postupně cítí, že slábne.* "Prosím, prosím, ať tu ránu už nechá. Stačí už tak, že budu poslouchat přednášku o jednom rameni, ale u obou to bude už herdek podezřelí. Doufám, že za chvíli ten tlak povolí, protože to nedám. Nejsem tak silná, jsem teď jen zranitelná a za chvíli nejspíše i zbitá."

No... dobrá... *Řekne Hana, ještě udýchaná.* Ale kdyby.... jste měla nějaký... úkol... Hana je vždy... k... dispozici. *Pak si chytne to rameno a trochu to její oblečení odhrne* "Jo, to bude solidní modřina. A stále to bolí jak čert a navíc to je větší, mnohem větší, než jsem si myslela." *Pomyslí si a přitom předá jí katanu. Když však uslyší o konci tréninku, trochu zesmutní a řekne, již klidným hlasem s mírnými známkami únavy:* No jistě. Moc ráda jsem vás poznala.. Možná se ještě někdy uvidíme.. snad... *Přičemž jí sleduje a ještě si na chvíli klekne na zem. Když z těla ten adrenalin vyprchal, je to snad ještě horší a štípe to jako tisíce a tisíce senbonů v rameni.*

*Když Izumi poví, že si bude na ní pamatovat, usměje se i přes palčivou bolest.* "Pamatovat si na mě? Někdo s mocí jako ona? Asi jsem na ní udělala dojem, když jsem i přes neschopnost mých nohou chtěla pokračovat, nebo se prostě jen nudila.." *Při této myšlence se postaví na nohy, i když se její pravá noha stále trochu chvěje bolestí. Při odhalení svého původu si vzpomene na Misaki a nadějně se otáže:* A neznáte náhodou Misaki... *Trochu se zadrhne, jelikož si není jistá správností jejího příjmení* Miko, ne to určitě ne. Makito, ne ale blíže. Makotto, to je ono. Makotto Misaki. Je to kunoichi ze Sunagakure, ale působí jako lovkyně odměn. A co o ní vím, tak ovládá dokonale ninjutsu, fuinjutsu i kenjutsu.. *Při vyprávění ohledně technik v pevnosti se Hana trochu zarazí a pak řekne:* Tak to musí být Nyoko velmi milá osoba, když Vás nenaprášila. A i když byly techniky zakázané, určitě díky tomu jste byla mnohem lepší v jiných disciplínách, než vrstevníci. *Při jejím pečetění sleduje ty pečetě, ale ani za málo neví, která bije. Ví, že jednu tu pečeť využívala sensei, ale neví při čem. Po dopečetění, při zhmotnění těch krystalových shurikenů, se jí rozzáří oči. Ty krystaly vypadají tak nádherně, ale určitě jsou ostré jak něco. Po slovech, co Izumi řekne následně, jen Hana radostně poví:* Děkuji mnohokráte, ale je mi to trapné, když mi to dáte jen tak. Nechcete něco na oplátku? Nemám toho sice moc, ale i tak, aby se neřeklo. *Pak se ohlédne na ty shurikeny a řekne:* A ty krystalové shurikeny vám chybět nebudou? A vlastně, tu katanu si vyrobíte také pomocí těchto krystalů? Pokud ano, tak to si můžete vytvořit jakoukoliv zbraň a nemusíte si jako já šetřit, abyste si mohla koupit alespoň něco. *Avšak to poví, až Izumi dopečetí. Neví, jak je fuinjutsu složité, ale nechce, aby to kvůli jejímu blábolení nějak pokazila.*

*Když Haně začne Izumi vyprávět o tom, jak fungují krystaly, jen kývne hlavou. To je podruhé, co viděla někoho využívat jiný element než jeden ze základních pěti.* "Takže shinobi dokáží i elementy nejspíše tvořit. Někdo dokáže dělat krystaly a někteří led. Jsem zvědavá, zda budu také schopná něčeho takového." *Když Haně docvakne, že to s tou katanou myslí vážně, hluboce se ukloní a řekne* Jsem Vám nesmírně moc vděčná. Kdybyste něco kdykoliv potřebovala, stačí říct a já to splním. *Když Izumi řekne, že musí již odejít, Hana se z úklonu dostane na napřímenou pozici a řekne Izumi, s nepopsatelnou vděčností:* Přeji Vám poklidnou a mírumilovnou cestu domů. Držím vám pěstičky, ať je vše štěstí světa s Vámi. A nebojte, otci to řeknu. Těším se moc na naše setkání a kdo ví, třeba už budu mít ten znak samuraje také. *Když Izumi odchází, naposledy jí zamává a povzdechne si, když se podívá na ty shurikeny. Už sice má být dávno doma a asi by i za to byla ráda, protože rameno neustále bolí a pravá noha také.* "Asi jsem při tom blokování si něco udělala s kotníkem. Bude to pak doma chtít led a snad to pomůže." *Rozejde se k těm shurikenům a začne jeden po druhém vytahovat. Bolest jí sice oslabuje. Z klidného pozdějšího odpoledne se z ničeho nic začali objevovat červánky.* "A poslední." *Řekne si, když konečně dostane z toho dřeva poslední shuriken, jenž si schová do brašny.. Po cestě domů asi odhadne, že si vyvrkla kotník. Doma dojde k velké hádce, avšak tentokrát není Hana jen pasivní. A když mu řekne, že se bude chtít stát samurajem, tak jí za její drzost dá pár výchovných ran, při nichž si všimne i zranění z odpoledního tréninku. Hana mu poví, kdo s ní trénoval a navíc mu i ukáže knihu, jenž si vypůjčila. Pozdě jí došlo, že to bude mít další neblahé následky. Po zbytek toho týdne musela z akademie rovnou domů a v pokoji zpytovat svědomí, přičemž tajně trénovala s katanou.*