Akimichi

*Eren dnes byl venku u kopce klanu Akimichi.* "Děda mi říkal že moje Nikudan Sensha je dobré tak s kopce ale že ho prej nezvládnu plné síle zvládnout na rovince, nemluvě o kopci. No určitě kecá ale radši si teď ověřím jestli má pravdu a nebo kecá." *Pomyslel si a pomocí své chakry nafoukl své tělo do tvaru koule, poté zasunul hlavu i ruce a nohy do svého těla. Poté se roztočil a tato rotující koule v jela na kopec a když byl Eren zhruba v jedné třetině kopce tak si uvědomil že se točí na místě. Eren se přestal točit, vytáhl svou hlavu a poté se začal kutálet z kopce, rychle svou hlavu zastrčil a kutálel se než se zastavil o strom jenž byl za ním. Eren zrušil svou techniku a zamračil se.* "Sakra takže děda měl pravdu. Do kopce jsem k ničemu, když jsem se naučil tuto techniku tak mi děda ukázal že ji zvládne použít i do kopce. Což já nezvládnu a dokud nezvládnu vyjet na tento kopec tak mě děda nenechá bejt a bude mě nutit trénovat." *Pomyslel si a znovu nafoukl své tělo do tvaru koule. Zastrčil svou hlavu a končetiny do svého těla, roztočil se a poté si to namířil na kopec. Když vyjel do jedné třetiny kopce tak se znovu točil na místě. Eren se snažil točit více avšak místo toho aby se točil rychleji, tak se točil pomalu a nakonec se začal točit na druhou stranu a začal couvat. Znovu se zastavil o ten samý strom.* "Sakra tak teď to zkusím znovu." *Pomyslel si znovu nafoukl své tělo atd. Poté se roztočil a rozjel se po rovince na kopec. Po chvíli si uvědomil že se znovu přestává točit.* "Ne ne já to zvládnu vyjedu až na vrchol." *Snažil se více roztočit až cítil bolest v celém svém těle avšak pokračoval, sice se točil správným směrem ale místo toho aby jel nahoru tak stál na místě.* "Ne ne ne ne!!!!!" *Zakřičel si v duchu a přestal se točit, poté se jeho tělo vyfouklo a on byl ve své normální podobě a v této podobě s jel z kopce dolu.* "Sakra, tak co mám dělat? No musím to zkoušet znova a znova." *Znovu pomocí své chakry nafoukl tělo a vše do něj zasunul. Poté se znovu roztočil a jel na kopec, když byl na kopci tak znovu začal zpomalovat. Dělal všechno proto aby se točil rychleji avšak po nějaké chvíli se přestal točit jelikož už nezvládl tu bolest a nápor na tělo. Jeho technika se zrušila a on ležel na břiše. Poté si stoupl a uvědomil si že díky své technice udělal menší díru v kopci.* "No na jednu stranu vím že mám velkou sílu díky této technice ale moje rychlost je dost malá a díky ní nejsem schopen vyjet tento kopec." *Pomyslel si, stál a ztěžka dýchal. Poté se otočil sešel z kopce ke stromu o který se několikrát zastavil, tak o tento strom se opřel a vydýchával se. Poté to samé zkusil ještě třikrát a celý u dýchaný a s kručícím břichem se znovu opřel o strom, podíval se na kopec a poté padl na kolena.* "Sakra jak to že mě tenhle kopec takhle zmáhá?" *Pomyslel si a po chvíli k němu přišel jeho děda. Zasmál se a pomocí Nikudan Sensha se Erenův děda dostal na vrchol kopce. Poté si vyndal z kapsy svitek, roztáhl jej odpečetil z něj wok pánev a suroviny k vaření. Poté si udělal oheň a začal vařit. Poté řekl Erenovi aby se pomocí Nikudan Sensha dostal na vrchol kopce a poté se bude moct najíst. Eren se usmál pro křupal si prsty a znovu pomocí své chakry nafoukl své tělo do kterého zasunul, hlavu a všechny své končetiny a poté se roztočil a rozjel se na kopec. Cítil jak ho bolí celé tělo avšak nechtěl přestat a snažil se točit rychleji a díky tomu se dostal zhruba do poloviny kopce avšak poté se začal točit zpět. Znovu narazil do stromu přičemž se zrušila jeho Nikudan Sensha.* "Tak jo musím do toho dát vše jelikož už mám dost velkej hlad a nenechám své břicho bez jídla." *Pomyslel si stoupl si znovu nafoukl své tělo a zasunul své končetiny i hlavu do svého těla, poté se roztočil a rozjel se na kopec. Po rovince jel rychle avšak jen co se dostal na kopec tak začal ztrácet rychlost zhruba v jedné třetině se jeho rotace zpomalila na polovinu avšak stále pokračoval, znovu uslyšel kručení svého břicha a bolest celého těla.* "Musím to překonat a vyjet až na vrchol." *Pomyslel si a stále jel po kopci avšak když se dostal do poloviny tak se přestal točit a poté se zrušila jeho technika a on sám ležel na kopci, snažil se zvednout avšak už neměl žádnou sílu a jeho chakra byla taky velmi nízká. Nakonec uslyšel smích svého dědy a ucítil náramnou vůni jídla které se před ním právě dovařilo. Nakonec se Eren přetočil na záda a díval se na nebe, rozhodl se začít odpočívat.* "Sakra jak si můžu odpočinout když mám tak hrozný hlad, všechno mě bolí a také se mi trochu točí hlava. Stále jsem si nezvykl na tuto techniku ale to je nejspíše normální." *Pomyslel si a po nějaké chvíli odpočinku si pomalu stoupl a vyškrábal se až na vrchol kopce, kde si sedl, vzal si hůlky, které mu po dalal jeho děda a poté začal jíst. Když se najedl do sytosti tak se usmál a lehl si nazem.* Dědo vaříš výborně, děkuju za jídlo. *Děda se zasmál, poté vzal svého vnuka a hodil ho z kopce dolu. Když Eren spadl z kopce tak si stoupl, zamračil se a znovu použil svou techniku Nikudan Sensha, znovu byl ve formě rotující koule, která se rozjela po kopci až na vrchol. Tentokrát se dostal do poloviny kopce a jeho Nikudan Sensha se zrušila a on ležel na zemi a usl vyčerpáním. Erenův děda jen pokrčil rameny a šel ke svému vnukovi. Poté jej vzal a odnesl ho do postele. Eren spal ve svém oblečení ve své posteli.*

*Eren byl svázaný do kozelce, před domem svého dědy.* "Tak jo takže můj dnešní trénink je Taijutsu. No děda mi sebral všechny zbraně a mám jen svoje oblečení. Dobře takže mým úkolem je se dostat s toho provazu a poté srazit všechny ty kůly. Tak jo jdeme na to." *Pomyslel si a začal pomalým pohybem zápěstí uvolňovat svou pravou rukou.* "Sakra když jsem se to tehdy učil tak se ten provaz rozvazoval rychleji." *Bohužel ani po třech minutách se mu nepodařilo rozvázat, avšak se k němu začala linout nádherná vůně.* "Sakra dědo proč mě tak mučíš, vůni tvého vaření zbožňuju ale teď se k té jeho pánvi nemohu přiblížit." *Pomyslel si a začal se intenzivněji snažit rozvázat své ruce. Po několika dalších minutách se mu podařilo uvolnit své zápěstí avšak už přestával cítit své ruce.* "Ještě že jsem si ty ruce rozvázal už se mi začali pomalu odkrvovat." *Pomyslel si a začal odvazovat své nohy, což bylo o něco jednoduší a tak se rozvázal zhruba za půl minuty. Eren se postavil avšak se mu zamotala hlavu a on spadl na zem. Pomalu se mu začal vracet krev do chodidel a díky tomu trpěl celkem velkou bolestí.* "Musím chvíli počkat." *Byl pevně rozhodnutý že počká než se mu vrátí krev do končetin avšak vůně byla intenzivnější a tak se ze všech sil postavil a rozeběhl se proti kůlům.* "Tak jo teď pokácím tyhle kůly a poté se půjdu najíst." *Když byl u prvního kůlu tak vyskočil do vzduchu a z otočky kopl do horní části. (KONOHA SENPŪ) Kůl schytal ránu avšak se ani nehnul. Což Erena dosti vyvedlo z míry, stál před kůlem a prohlížel si jej.* "Sakra co to má být? Málo kdo má na úrovni Genina tolik síly jako já." *Pomyslel si, odskočil od kůlu a poté se k němu rozeběhl. Když byl dost blízko tak znovu vyskočil a pomocí kopu z otočky kopl do horní části kůlu. (KONOHA SENPŪ)* "Sakra co je to za kůl? Je tak pevný a dost zakopaný do země." *Znovu stál před kůlem a tentokrát do něj kopl silným nízkým kopem. (Konoha Reppū) Kůl se ani po tomto kopu ani nehnul. Eren se zamračil, vyskočil použil techniku Konoha Senpū, poté použil Konoha Reppū a takhle pokračoval zhruba dvacet minut.* "Sakra jak je možné že se ten kůl ani nehnul?" *Pomyslel si a chytl se za svou pravou nohu.* "To je bolest, seru na to jdu domů." *Pomyslel si když vtom uslyšel.* "Jsi výbušnej, zoufalej kluk co potřebuje pomoc od ostatních aby měl nějakou šanci v tomto světě? Pokud ano tak si ani nezasloužíš abych tě trénovala, skutečně velcí Ninjové se vše zvládly naučit samy, včetně mě. Zbraň. Pro tebe nepoužitelná.  Stále máš dost sil a už se vzdáváš? Zablokovala sem jen jednu tvoji techniku, tak proč se hned vzdáváš? Usoudil si, že jsem silnější a tak to nemá cenu dál zkoušet? Jen pojd´ do mě a já se nehnu z místa. Ukaž mi, jací jste vy geninové z téhle chabé vesnice. Jestli si myslíš, že ta tvoje technika je dost silná, aby někoho zranila, tak si naivní. Možná u vás v Konoze to tak funguje, protože nejste zvyklí bojovat na život a na smrt. Ale komukoliv z mě vesnice, by tohle neublížilo natolik, aby nemohl bojovat." *Eren slyšel první Hokage se kterou se nedávno setkal a také slyšel Hibiki se kterou jednou utkal.* "Ne ani jedna z vás nemá pravdu." *Pomyslel si a začal pěstmi mlátit do kůlu. Po chvíli cítil bolest ale nechtěl aby ty hlasy v jeho hlavě měli pravdu. Najednou je ho představivost začala pracovat a on místo kůlu viděl první hokage. Rychle odskočil.* "Tak jo ukážu ti že nejsem ubožák." *Pomyslel si rozeběhl se, vyskočil a z otočky kopl do kůlu. (Konoha Senpū) Jeho kop měl sílu 7 bodů. Díky tomu rozlomil kůl a Eren se rozeběhl proti dalšímu kůlu, který v jeho představě vypadal jako Hibiki Yuki. Když byl dost blízko tak podkopl kůl. (Konoha Reppū) Znovu použil sílu o 7 bodech, kůl spadl na zem a Eren běžel ke dveřím domu. Najednou se dveře otevřeli a v nich se objevil Erenův děda, zaujal bojový postoj a Eren se usmál. Poté vyskočil do vzduchu a z otočky poslal svůj kop přímo na hlavu svého dědy. (Konoha Senpū) Erenuv děda zvětšil svou ruku a chytl Erena. Poté odhodil svého vnuka.* "Tak jo jdeme na to." *Pomyslel si a rozeběhl se proti svému dědovi. Když byl dost blízko tak se z klouzl a proklouzl pod dědou.* "Dobrá tohle bych měl." *Pomyslel si, vstal a běžel do kuchyně. V kuchyni stál jeho děda.* Dědo jak jsi to dokázal? *Jen co Ere položil otázku tak se na něj jeho děda otočil a vysvětlil mu že díky KAGE BUNSHIN NO JUTSU vytvořil svůj klon se kterým Eren bojoval ve dveřích domu.* "To je úžasné. Budu se muset tu techniku také naučit." *Pomyslel si a sedl si ke stolu. Jeho děda mu nandal jídlo a Eren začal s chutí jíst. Poté šli oba ven. Postavili se do bojového postoje a začli bojovat. Eren střídal pěstní útoky na hruď a jeho děda se bránil. Poté Eren odskočil a rozeběhl se proti dědovi. Poté začal střídat techniky Konoha Senpū a Konoha Reppū. Erenův děda se stále jen bránil. Když vtom Erenův děda odskočil a Eren zůstal stát.* "Tak jo dědo co máš v plánu?" *Pomyslel si když vtom Erenův děda nafoukl své tělo do tvaru koule a roztočil se přičemž jel přímo proti Erenovi.* "Dobře dědo." *Pomyslel si a odskočil svému dědovi z cesty. Poté se jeho děda zastavil a vrátil se do své původní podoby. Poté složil pečeť a objevil s před svým vnukem. Poté Eren ucítil silnou bolest v břiše. Poté omdlel a když se probudil tak byl znovu svázaný do kozelce.* "Sakra dědo proč jsi mi to udělal? Tohle má být nějaký trénink?" *Pomyslel si avšak si všiml že místo kůlu jsou teď kunaie.* "Dobrá takže teď budeme bojovat pomocí zbraní jo."  *Při této myšlence začal znovu rozvazovat své zápěstí, když se mu to povedlo tak si rozvázal i nohy. Rozeběhl se ke kunaii když vtom se před ním objevil kouřový granát. Ten vypustil z dým, který obklopil Erena.* "Dobře tak co teď?"  *Pomyslel si a ucítil ránu do břicha. Poté ucítil ránu do obličeje a odletěl několik metrů od místa kde stál. Dokonce vyletěl z dýmu.* "Dobrá takže teď musíš vyběhnout z dýmu."  *Když se dým rozplynul tak Eren spatřil otevřené dveře od domu a tak se pomalým krokem vydal ke dveřím. Přitom dával pozor a rozhlížel se jestli neuvidí svého dědu jak útočí. Když Eren vešel do domu tak si v předsíni všiml svých zbraní. Vyzbrojil se a poté šel dál.* "Tak jo co si na mě nachystal?" *Pomyslel si a vyndal si své boxery. Poté uviděl svého dědu a ten mu řekl že trénink je u konce. Eren se jen usmál a poté si šel do svého pokoje odpočinout.*

*Dnes stál Eren na dvou kunaií na zahradě svého dědy a měl svázan ruce za zády.* "Ach jo kdybych jen tehdá více trénoval na Akademii tak bych dnes nemusel takhle blbě cvičit jelikož bych byl dost silný. To je otrava díky tomu že jsem poprosil svého dědu aby mě trénoval tak mám zakázáno chodit na mise dřív než semnou bude děda spokojen. Bohužel bez misí se nebudu moct účastnit chuuninských zkoušek. Nejsem já idiot?" *Zeptal se sám sebe a poté se podíval na svého dědu. Oba dva na sebe souhlasně kývly a poté se na něj Erenův děda rozeběhl. Eren čekal než jeho děda k němu přiběhne a poté seskočil z kunaiů a nízkým kopem se chystal podkopnout nohy svého dědy. (Konoha Reppū) Jeho děda se rychlým úskokem vyhl tvrdému pádu. Poté se Eren rozeběhl, vyskočil pokrčil své pravé koleno a kopl, svůj kop mířil na břicho svého dědy. Avšak jeho děda, chytl nohu svého vnuka, roztočil se a pustil Erenovu nohu. Eren se ve vzduchu otočil a dopadl na zem. Poté se znovu rozeběhl proti svému soupeři. Když byl dost blízko tak se sklouzl po zemi, přímo pod nohama svého dědy. Rychle se postavil vyskočil a z otočky poslal svůj kop na hlavu svého dědy. (Konoha Senpū) Dříve než se Erenova noha dotkla svého cíle. Tak Erenův děda nafoukl své tělo do tvaru koule, díky čemuž z mírnil Erenův kop na minimum. Poté se Erenův děda vrátil do své normální podoby otočil se na svého vnuka kterého chytl a hodil ho za sebe. Eren dopadl ke kunaiů na kterých původně stál.* "Dobře tak že co teď?" *Pomyslel si vstal a jeho dědo se proti němu rozeběhl. Eren rychle poslal svou chakru do nohou a vyskočil. (Chakura Shotto) Když byl Eren ve vzduchu tak si všiml že se jeho děda zastavil vytáhl si kunaie které po něm hodil.* "To je otrava." *Pomyslel si když padal k zemi. Poté svou pravou nohou prudce kopl, do strany díky čemuž se celý otočil. Kunaie se zabodly do provazu který spoutával Erenovy ruce. Když Eren dopadl na zem tak jen prudce škubl rukama a provaz byl uvolněný.* Díky dědo že jsi mě rozvázal. *Jen co to dořekl tak sebral ze ze mě kunai, který spadl na zem společně s provazem. Tento kunai měl Eren v pravé ruce. Poté se rychle rozeběhl proti dědovi. Napřáhl se a hodil kunai po nohou svého dědy. Ten vyskočil do velké výšky.* "Chakura Shotto předpokládám." *Eren poslal chakru do nohou a vyskočil. (Chakura Shotto) Když byl dost blízko tak se prudce otočil a z této otočky poslal kop na svého dědu. (Konoha Senpū) Jeho děda chytl Erenovu nohu a nafoukl své tělo pomocí chakry. Díky tomuto kousku začali rychle padat. Poté Erena použil jako podložku při dopadu, vyfoukl své tělo a odskočil od svého vnuka. Eren si stoupl vyplivl trochu krve a řekl.* Nemyslíš si že už to trochu přeháníš? *Jen co se zeptal tak se chytl za žebra a padl k zemi.* "Sakra takže takhle se dá použít Nikudan Sensha. To je dost krutý." *Pomyslel si a pokusil se postavit. Po několikátém pokusu se mu to podařilo, poté si všiml že se na něj valí velká rotující koule. Eren uskočil jak nejrychleji uměl, naštěstí se vyhl a poté se rozeběhl za svým dědou v této formě. Když jeho děda zrušil svou Nikudan Sensha tak ho Eren doběhl poté vyskočil a z otočky ho kopl do zad. (Konoha Senpū) Poté Eren dopadl na zem a jednoduchý avšak rychlým a silným nízkým kopem podkopl svému dědovi nohy. (Konoha Reppū) Erenův děda spadl na zem a jeho vnuk si na něj sedl přičemž řekl.* Prohrál jsi dědo. *Poté Eren uslyšel smích za sebou. Podíval se na tělo pod sebou které zmizelo. Otočil se a řekl.* Dědo myslel jsem že nebudeš používat Kage Bunshin No Jutsu. *Erenův děda se přestal smát a dal svému vnukovi pořádnou ránu do obličeje. Bohužel Erenova rychlost byla o dost menší než rychlost jeho dědy takže se nedokázal ubránit a tak pod náporem této rány odletěl několik metrů.* "Sakra jeho Taijutsu je lepší než to moje. Jeho síla a rychlost jsou taky na větší úrovni než jsem já. Navíc používá i ninjutsu což mě bylo zakázáno a i kdybych použil ninjutsu tak mi to moc nepomůže." *Pomyslel si když vtom si vzpomněl jak jeho děda používá své jutsu v každé jejich souboji. Eren se usmál, začal skládat pečetě, v tu chvíli ze země vyjela vlna zpevněné hlíny po které Eren běžel proti svému Dědovi. Erenův děda vyskočil na hlínu a rozeběhl se proti svému vnukovi. Když byly dostatečně blízko u sebe tak Eren vyskočil do vzduchu, nafoukl své tělo do tvaru koule, zastrčil své končetiny do těla přičemž se roztočil (Nikudan Sensha) a spadl na zpevněnou hlínu. Jeho síla se rovnala 14 bodům síly. Díky tomu to kousku se hlína rozpadla a oba spadli na zem. Na zemi Eren zrušil svou nikudan sensha, vyskočil a schytal ránu do břicha od svého dědy. Eren spadl na zem a už se ani nepokoušel vstávat jelikož cítil že obrovskou bolest v celém svém těle. podíval se na své ruce a všiml se že se nezastavitelně třesou.* "Sakra takže jsem dnes dopadl odost hůř než minule." *Pomyslel si a začal kašlat, přičemž se mu udělalo špatně a tak se pokusil otočit na bok, což se mu povedlo a on se vyzvracel. Ve zvratkách byla i krev. Poté k němu přišel jeho děda. Chytl ho za nohu a vyhodil jej do vzduchu.* "Sakra je to můj děda a chce mě zabít." *Pomyslel si když letěl vzduchem avšak dopadl do náručí svého dědy který se usmíval a vyprávěl mu o tom jak trénoval s Erenovím pradědou. Eren byl v úžasu z toho jakého věku se dožil jeho děda, jelikož procházel o dost tvrdším tréninkem než dneska Eren. Erenův děda donesl svého vnuka do nemocnice kde ho okamžitě začali léčit a poté mu vynadali za to v jakém je stavu. Když ho převezli na nemocniční lůžko tak se chtěl Eren zasmát ale všechno ho bolelo a tak po několika minutách tvrdě usl.*

*Před pár dny ji dorazila matka z mise, na které byla pár let. Proto měla i dobrou náladu. Dokonce se vrátila z nemocnice i její sestra, která tam byla pár dnů kvůli tomu, že je fyzicky nemocná. Rodina byla zase pohromadě a šťastná. Ovšem tatínek měl trochu jiné plány než obyčejnou rodinou pohodu. Chtěl Ari něco naučit. Aby byla lepší, silnější a dokonalejší. Věděl, že Ari není moc na Ninjutsu a že v něm absolutně nevyniká, a proto se chtěl zaměřovat na něco jiného. Vzal ji tedy kolem odpoledne na zahradu, kde měla rodina Yoshimiru menší domeček, ve kterém měla takovou “menší” posilovnu. Tedy zda se to dalo nazvat posilovnou. Byly tam figuríny, činky a další věci. Její otec byl celkem namakaný, ale bohužel pochytila geny od své matky, která patřila ke klanu tlouštíku. Tatínek měl rád baculky, ale na tom nebylo nic špatného! Vzhled totiž přece nehraje roli. I když někdo vypadá dokonale, tak může být stále blbec. V tomto světě to tak bohužel bývalo. Svaly nejsou všechno, když je člověk kokot. Ovšem o tomhle to teď není. Otec vzal Ari do posilovny, kde ji oznámil, že se bude učit Taijutsu, protože Taijutsu je styl, který ji ochrání před ostatními. Oznámil ji taktéž, že většina Ninjů používá více Ninjutsu a Genjutsu, než aby se zaměřovali na boj zblízka, což je chyba.* Není to o tom, jaký je člověk a jak se narodil. Ale o tom, jak se svým životem bude jednat. I když si trochu více na váze, tak to neznamená, že nemůžeš vypadat hezky. Sice klanové techniky se ti hodí, ale to není vše. Člověk musí být vždy připravený. *Ari jenom kývla, kdy ji otec vysvětlil další věci, jak to ve světě chodí. Měl celkem velký přehled, i když nevypadal na někoho, kdo by se vyznal ve světě. Následně ji jenom ukázal, jak by měla začít a co by měla dělat. Neuměla totiž ještě nic. Přišel k jedné figuríně a dával menší chvaty rukami směrem na krk, aby figurínu nějak znehybnil. Následně řekl Ari, aby se vedle něho přidala a dělala to, co on. Na začátku ji to přišlo nudné, ale pak se do toho dostala. Dostala totiž inspiraci.* Představ si, že ta figurína je někdo, koho nenávidíš. Pak už budeš vědět, co dělat. *Ari si představila jednoho kluka, který ji šikanoval za její váhu a kvůli tomu, že byla na vozíku. Hned to šlo ladně. Chvaty zvládala jednoduše, a navíc s její silou to stálo za to.  Kdo by to čekal, že taková malá holka bude tak silná, ale za to může klan! Chvaty pokračovaly a začaly se přidávat i nohy. Následně polohy, jak by měla stát, když s někým bude bojovat a další triky. Naučil ji i to, že se nemusí lidem dívat do očí. Stačí sledovat pohyb rukou a noh protivníka a potom to půjde snadno, protože oči nic neprozradí při boji. Její otec byl trochu přeborník v boji a spíš takový nadšenec do soubojů. Cvičili chvaty dvě hodiny, než otec rozhodl, že by to mohlo stačit. Den uběhl a Ari trochu bolely svaly, ale to ji nezastavilo. Protože ihned ráno se převlékla a vyrazila do posilovny, kde už na ní tatínek čekal a oba pokračovaly. Opakovaly si chvaty a všechno kolem toho. Nejdřív ji naučil, jak dávat rány a kopat. Následně ji pak učil, jak stát a udržet si postoj. Nakonec ji naučil, jak se vyhýbat úderům. Postavil se před ní a pomalu ji chtěl udeřit. Dával ji šanci se vyhnout, ale pokaždé, co se vyhnula tak měla ona zaútočit. Tak to pokračovalo, ale s tím způsobem, že její otec zrychloval pokaždé. Pokaždé, když se vyhnula a zaútočila, tak její otec zrychloval své údery a nedával ji jaksi šanci. Na začátku ji to štvalo, ale pak si zvykla. Dělal to totiž pro její dobro. Navíc cvičit sám je nuda a on to sám věděl. Každý den byl stejný. Sice občas Ari šla na nějakou misi, ale ihned po misi šla trénovat se svým otcem, který si vždy našel čas. Některé dny však trénovala sama a další den mu předvedla, co se naučila. Dostala taktéž knížky o bojových uměních. Nejlepší chvat byl pro ni jménem “lovec vnitřností”. Jednoduchý trik, při kterém uživatel sekne rukou takovou rychlostí před sebou, že nepřítele pořeže na břichu. Následně se pak řez zvětší a nepříteli spadnou vnitřnosti ven. Ovšem uživatel musel mít trochu delší nehty, které musel mít nabroušené. Lákalo ji to. Lákalo ji vidět vnitřnosti a sáhnout si do nich. Další dny pokračovaly stejně a s otcem stále trénovala. Ovšem jeden den ji otec vyzval v posilovně na skutečný souboj, aby zjistil, co vše umí. Byla sice unavená z těch tréninků, ale pokusila se dát ze sebe všechno. Bránila se, útočila, taktizovala, ale i tak prohrála pěstní souboj proti svému otci, který se ani na krok nedržel zpátky. Když však prohrála, tak ihned stala a bojovaly znovu. Bojovaly tak dlouho dokud ona sama nepadla únavou. Zlepšila se díky tomu v Taijutsu a už se jaksi dokázala i sama obránit, i když to nebylo ještě nic moc, ale i tak to stačilo na to, aby byl otec na ní hrdý! Ovšem nebylo to všechno. Její otec taktéž ovládal speciální schopnost Hachimon, kterou před ni aktivoval a ukázal ji pravý potenciál Taijutsu. Nemohla věřit svým očím, když viděla takovou moc a auru, která se kolem něho dělala. Bylo to něco neuvěřitelného. Nevěděla ani o tom, že otec něco takového ovládá a ona to chtěla umět taky. Otec ji to slíbil, ale až po jejich dvanáctých narozeninách, protože Hachimon bude něco, co bude dárek od něho. Něco, co ona dokáže používat v životě a díky tomu pomáhat ostatním a chránit je. Něco, co bude učit ostatní a zlepšovat svět lepšímu. *

*Dvanácté narozeniny proběhly a Arika byla zase o něco starší. Dokonce si našla i pár kamarádů, ale ukázalo se, že ji jen využívají kvůli penězům, tak o ně i rychle přišla. Začínaly se ji líbit i chlapci, ale žádný neprojevoval stejný zájem o ni, jak ona o někoho. Proto to vzdala. Nechtěla si motat hlavu někým, kdo se na ni nechce ani kouknout. Svůj režim však stále dodržovala. Každé ráno vstala, posnídala a šla běhat. Zhubla, ale docela dost. Sice ne zas tak, jak normální ninja, ale tak normální váhu, jak obyčejný člověk má. Ovšem tohle není o tom, co a jaká je, ale o tom, že ji tatínek dluží trénink! Samozřejmě pár dní po její oslavě si ji otec zavolal k sobě do posilovny, kde opět trénovali Taijutsu. Útoky, obranu, strategii a další věci. Arika se už uměla docela ubránit, ale otec ji vždy porazil během pár sekund. Nešetřil ji. Chtěl, aby do toho dala všechno, i když věděl, že nemá šanci vyhrát. Ovšem někdy to není jenom o výhře, ale o pokroku. Zlepšovat a zlepšovat se. Otec ji taktéž oznámil, že ostatní by v Taijutsu dokázala porazit, ale zkušenější určitě ještě ne. Navíc ji taktéž informoval o tom, že ne vždy to záleží od zkušeností, ale i o tom, jak ten dotyčný uvažuje. Že i silnější protivník může být slabší, když ten druhý používá mozek. Ovšem to nebylo vše! Otec ji i oznámil, že všechny ty běhy by měla dělat delší a víckrát. Takže další den po tréninku šla opět běhat, ale z hodinového klusu se stal dvou hodinový. Následně pak přišla do posilovny za otcem a opět trénovala Taijutsu. No každý den však nabíhala hodina. Z dvouhodinového běhu byly následně tři hodiny, potom čtyři, pět a tak dále. Její otec chtěl, aby ze sebe dala všechno. Na tréninky potom začala chodit úplně zničená, ale otcovi to žíly netrhalo. Chtěl, aby proti němu bojovala. Dala do toho vše, ale i tak moc dlouho pak na tréninku nevydržela moc. Proto ji navrhnul, aby trénovala sama. Ta na to jenom kývla a ihned další den se dala do práce. Každý den čtyři hodiny vytrvalostního běhu ve vesnici a pak až do večera trénink Taijutsu na figurínách. Potila ze sebe vše, co mohla. Každý den měla oblečení zpocené a její matka nestíhala ani prát, ale Arike to nevadilo. Bojovala s tím dál. “Musím se zlepšit. Musím být silnější. Musím být nejlepší!” Opakovala si stále v hlavě každou chvíli. Neměla čas ani takhle na rodinu kvůli tomu. Stál se z ní takový menší asociál. Lidi při běhu dokonce i ignorovala. Bylo ji jedno, že se na ni dívají. Jela si prostě svoje a konec. Občas ji svaly tak bolely, že prostě při tréninku padla na kolena a začala brečet, i když moc slz neproteklo kvůli tomu, že všechnu vodu skoro vypotila. Takové menší peklo na zemi. Bolest byla silnější a silnější. Ovšem každou neděli si dala přestávku. Udělala si relaxační koupel a nabrala trochu síly, ale ihned v neděli večer šla na procházku. Neběhala a ani neklusala. Prostě šla rychlou chůzí šest hodin po Konoze. Pak se vrátila domů a šla spát. Další ráno vstala, šla běhat opět čtyři hodiny a jak doklusala domů, tak ihned do posilovny bojovat proti figurínám. Mlátila tak dlouho do těch figurín, než je zničila. Zničila všechny v posilovně, ale jejímu otcovi to nevadilo. Koupil totiž nové. Peníze nehrály roly. Stravu taktéž dodržovala. Sice byla na vaječné stravě, ale to nevadilo. Na snídani vajíčka, oběd vajíčka i večer vajíčka. Pitný režim taktéž nechyběl. Ale jenom voda! Žádné sladidla nic. Když další den opět běhala, tak to nezvládla a lehce zakopla o své nohy z důvodu, že prostě jaksi trochu vypnula. Spadla obličejem na zem a prostě ležela. Nechtěla vstanou, protože si myslela, že prohrála.*  Není to spravedlivé, co? Narodit se a neumět ovládat chakru. Někteří už ve tvém věku umí tvořit plamen, vodu, elektřinu a ovládat vítr. A ty? Neumíš ani Genjutsu, Ninjutsu... Smutné, ale někdy to má i své plusy. *Arika jenom zvedla hlavu, aby se podívala před sebe, protože nevěděla, kdo to mluví. Viděla jen muže v kápi, kterému nešlo ani vidět pořádně na obličej, protože měl jakousi masku ve tvaru lva.* Nevzdávej se však. Sleduji tě už nějaký ten pátek, jak tady běháš dokola a snažíš se zlepšit. Ovšem pamatuj. Neděláš to pro ostatní, aby tě brali takovou, jaká si, ale pro sebe. Lidé jsou zlí a nespravedliví, a proto by ses neměla nechat jimi ovlivňovat. Každý jednou spadne. Já spadl tolikrát, než jsem našel svůj důvod a cíl, pro který žit. *Muž ji následně podal ruku, aby ji pomohl zvednout. Arika chvíli váhala, ale následně jeho pomoc přijmula a vstala díky němu. Slušně mu poděkovala, i když nechápala, proč ji pomáhal.* Pokračuj v tom, co děláš. Máš čisté srdce, které moc lidí nemá, Ariko. *Arika se chtěla začít muže ptát na otázky, ale muž se jakoby, rozplynul a zmizel. Věděla, že se ji to nezdá a muselo to být Genjutsu. Přemýšlela nad tím, co říkal. Proto ruce stiskla v pěst, nadechla se hluboko a pak vydechla. Dala se opět do běhu. Ovšem teď se usmívala radostí, že ona to zvládne. Ona bude ta silná. Ona bude ta nejlepší! Dny následně ubíhaly opět stejně. Ráno běh, pak trénink Taijutsu a pak spánek. Pokračovala to skoro dva měsíce, kdy bylo už i na ní vidět, že zhubla, ale dost. Nebylo to však přímo opět na kunoichi, ale i tak to bylo dost. Síla se ji zvedla, výdrž taktéž a dokonce i trochu rychlost. Byl tu finální den. Po tréninku, co Arika opět zničila všechny figuríny za ní přišel otec. Oznámil ji, že je čas na to, aby ji dal dárek, který ji slíbil. Měsíc po jejich narozeninách to bylo tady. Otec ji oznámil, co má dělat. Arika se uvolnila a poslouchala hlas svého otce. Po pár sekundách se to stalo. Otevřela první bránu Hachimonu a odemkla svůj potenciál. Cítila tu sílu i rychlost. Otec ji potom vyzval na souboj. Souboj trval déle než pár sekund, ale i tak Arika prohrála kvůli tomu, že její otec měl prostě lepší výdrž. Ona jenom padla na zem a brána se ji zrušila. Když ležela na zemi, tak se jenom začala smát a brečet. Nebyly to však slzy smutku, ale slzy štěstí. Byla totiž šťastná, že ji to otec naučil. Její otec byl však na ní taktéž hrdý. Nebylo to však všechno. Její otec ji i ostříhal vlasy, protože dlouhé vlasy by ji prý bránily v pohybu. Navíc by to mělo i několik nevýhod. Proto ji ostříhal na krátko, jak chlapce. Arike to však nevadilo. Byla díky k tomu v nepoznání. Jakoby byla úplně nová osoba vzhledově. Tím začal její příběh. Nový vzhled, nová schopnost, nové dobrodružství! *

*Od Ariky den začíná jako každý druhý den. Vstane, hygiena, snídaně a běh. Ovšem musela trénovat. Trénovala na chuuninskou zkoušku, na kterou se chtěla hlásit. Musela si proto zlepšit rychlost. Proto vždy, když dokončila svůj každodenní trénink šla za posilovnu, kde si na jedné straně udělala cílovou čáru a šla na opačnou stranu. Neměla mobil, který tady ani nebyl, že? Ale měla mozek, který uměla používat. Proto se rozeběhla z druhé strany a počítala sekundy. Tedy jak dlouho ji bude trvat, než se dostane na druhou stranu. Trvalo ji to 30 sekund se sprintem, ale chtěla být rychlejší. Vrátila se tedy opět na začátek a připravila se. Následně se jenom připravila a opět se rozeběhla k cíli. Teď to bylo 33 sekund. No mohl za to i vítr, který foukal do cesty, ale moc to nehrotila. Věděla, že i příroda může za změnu její rychlosti. Taktéž za to mohla možná i únava, jídlo, které snědla a další faktory. Proto se tedy opět vrátila na začátek a trochu se rozcvičila. Hlavně nohy, protože ty člověk potřebuje na běh. Po krátké rozcvičce se připravila a opět vyrazila. Výkon se moc nezlepšoval, ale ona věřila. Věřila, že to dokáže. Proto se to pár hodin opakovalo, než ji matka zavolala domů. Sice byla celá zmožená a unavená, ale snažila! Výdrž nic moc, ale pevné nervy to bylo její. Ona se jen tak nevzdávala. Hlavně po své proměně, kdy ji někteří už ani nepoznávali. Kratší vlasy, hubená, a dokonce i o pár centimetrů vyšší. Někteří si ji pletli s klukem, ale ji to nevadilo. Byla ráda, že už ji nikdo nemá za tlustou malou holku, která musela trávit život na vozíku. Řádná změna po pár letech. Každý den to takhle opakovala. Snažila se a snažila, ale výsledky nechodily moc. Jednou se ji však povedl běh pod 30 sekund, ale to jen díky tomu, že bylo větrno a vítr ji trochu poháněl. Jindy to bylo trochu těžší, protože byla zase rychleji unavená, ale nevzdávala se. Dny ubíhaly a běh stále pokračoval. Dokonce se k ní přidala i její sestra Barba, která ji chtěla v tom podpořit. Arika byla za to ráda a tak začala běhat tam a zpátky s Barbrau. Po dalších dnech se to však podařilo. Dokázala po krátkém cvičení a uklidnění se zrychlit o 2 sekundy! Byla za to nesmírně ráda, ale musela se zlepšit. Zeptala se otce na nějaké rady, ale otec moc na rychlost nejel. Ten byl spíš na výdrž, kdy mrknul jenom vesele na Ariku a to už pochopila, jak to myslí. Ovšem poradil ji, protože taktéž o tom něco málo věděl. Musela změnit styl běhu. Nohy trochu od sebe a když bude běhat, tak dělat delší kroky, protože mezitím dělala menší. Trubka no. Od té doby začala dávat na radu svého otce. Proto když opět další den uběhl, tak se jenom procvičila a zkusila jeho radu. Procvičila se a připravila. Následně, jak se cítila že může vyrazit, tak vyrazila. Nohy měla trochu od sebe a dělala delší kroky, což ji pomohlo. Cítila se taktéž i volnější a dokázala rychleji běžet. Proto se i rychle dostala do cíle a to už během 20 sekund. Byla nesmírně ráda, že dokázala tohle. Navíc taky pomohlo to, že běhala často. Proto díky této malé pomoci to dala takhle rychle. Zkusila si to i párkrát znovu, ale vždy ten čas byl bud přímo 20 sekund a nebo to bylo něco málo kolem 20. Dokázala to. Dokázala zvýšit svou rychlost během pár dní. Sice kruté dny, ale dokázala to! *

KONEC RPG

*Seděla zrovna na zahradě. Přesněji na lehátku a trochu se tak nějak opalovala. Jejich zahrada sice měla plot, ale byl dřevěný a měl v sobě mezery, tak šlo přes něho vidět. Navíc měli zahradu hned vedle dalších tří sousedů, kteří na ni mohli taktéž vidět. Sice měla na sobě bílé triko a černé kraťasy, ale to nevadilo. Podprsenku ani neměla, ale to taktéž nevadilo, protože byla plochá a postavě byla spíše kluk. Ruce měla dané za hlavou a taktéž na očích měla sluneční brýle. Sluníčko na ni hezky svítilo a tak nějak ji hřálo. Ona sama měla zavřené oči a tak nějak snila, ale byla stále vzhůru. Byla hodina po obědě, tak měla i plné břicho oběda, který ji udělala máma. Její máma prostě vařila nejlíp! Sama Arika taktéž měla i po chuuninských zkouškách. Tedy po druhé části, tak by si užívala vysněný odpočinek, i když druhá část se na ni skoro nepodepsala, tedy max psychicky, ale zatím to zvládá!*

*Je tomu len pár sekúnd čo vstúpil do rezidencie klanu Akimichi a prechádzal uličkou, ktorá by ho mala zaviesť až k domu kde býval so svojou rodinou. Na jeho rýchlosti chôdze bolo zjavné, že sa vôbec nikam neponáhľal. Rukami prehadzoval svoje dlhšie vlasy z jednej strany do druhej. Dosť dbal na svojom vzhľade, čo sa vlastne aj od neho a jeho rodiny očakávalo pretože rod Ohara patrí k populárnejším menám v Konohe a okolí. Rodina, ktorá si zakladá na dobrom mene a biznise, ktorý pretrváva už generácie a vytvára kusy luxusných odevov, ktorými obliekajú vysokopostavených ľudí a bohaté rodiny. Jeho oblečenie práve nenastvedčovalo o opaku. Vzhľadovo celkovo vyzeral, že nepochádza z hocijakej pošemetnej rodiny. Len prednedávnom sa zapísal do akadémie a chce sa stať shinobim. Po naozaj veľmi dlhej dobe sa v jeho rodokmeni našiel niekto, kto sa rozhodol ísť cestou ninji. Zo začiatku bol Shion z tejto predstavy nadšený, no až v neskorších časoch zistil, že je to veľmi náročné. No nič čo by ho dokázalo odradiť. Dočkal sa aj veľkej podpory zo strany rodiny no veľké nádeje do neho nevkladajú. Možno preto, že nechce pokračovať v rodinom biznise, no to prenechal radšej svojim očosi starším sestrám. V rukách nosil čosi, čo pripomína tubus, v ktorom mal ztočený kus látky, po ktorý ho poslala jeho mama pred niekoľkými hodinami. Dbá aj na svojej fyzickej kondícii a každodenný tréning je pre ninju rutina, ktorú proste musí dodržiavať. Aj na to, že pochádza z Akimichi klanu jeho postava nie je až tak zaoblená, ale určite to nie je žiadna chodiaca kostra. Po minútach chôdze ho vyrušili dva motýle, ktoré poletovali okolo neho a na chvíľu zastavil.* Ahoj … *Jemným a tichým hláskom ich pozdravil, pozdvihol trochu ruku do vzduchu a nechal jedného z motýľov pristáť rovno na dlani.*

*Ona stále ležela na lehátku a odpočívala. Nikam nespěchala a nic neměla ani v plánu. Odpočinkový den. Nezaregistrovala ani to, co se dělo na cestě, která byla hned přes sousední zahradu. Netrvalo ani dlouho a dostala se do takového menšího spánku, kdy se ji i zdálo něco. Netrvalo to však dlouho, protože cítila, jak ji něco na nose lechtá. Proto jenom otevřela oči a ihned nějak vyskočila z lehátka, ale spadla na zem. Nejdříve nevěděla, co je to za stvůru, co ji seděla na nosu, ale stvůra se rozletěla pryč. Byl to motýl. Ona však až teď poznala, jak vypadá motýl z blízka. Jenom si oddechla a sednula si. Zasmála se tomu, protože ji to přišlo vtipné. Následně se jenom postavila a dala si sluneční brýle na vlasy, kdy se rozhlídla směrem, kam letěl ten motýl. Motýl po cestě nabral kamaráda a oba letěli k cestě za jakým si klukem, který už jenom zvedal ruku a zřejmě je zdravil. Arika nevěděla, co chlapec říkal, ale jenom se usmívala, když viděla, jak motýl přistál na chlapcově ruce. Přišlo ji to v ten moment hezké a ona si užívala výhled. Jaksi ani nic neříkala a ani se nevydala za nimi, jen je pozorovala z menší dálky.*

*Jenom se usmála, když si ji chlapec všiml, ale následně se i překvapila, protože toto nečekala. Nechápala proč se ji omlouvá, když ona byla ta první, která ho začala sledovat. Zvedla nad tím jenom ramena. Nechápala ani, proč si zakrývá svou tvář, tak měla pocit, že se mu třeba něco nestalo. Byla docela starostlivá a taktéž měla pocit, že chlapce odněkud zná. Bylo možné, že ho zná z akademie, protože tam občas chodila pomáhat s úklidem a tak. Jenom aktivovala první bránu hachimonu a z jednoho místa skočila na druhé. Ze své zahrady skočila před chlapce na cestě, kde stála kousek od něho. Následně jenom deaktivovala bránu a zkontrolovala, kde má své sluneční brýle. No ty spadly po cestě k sousedce na zahradu, ale jen nad tím mávla rukou. Potom se jenom otočila směrem na chlapce a dala si ruce v bok. Na tváři měla tak trochu starostlivý výraz, jak si klučinu prohlížela.* Nestalo se ti nic, zaříkávači? Já jen, že sis hned schoval obličej..

Vážně? *Zeptala se překvapeně, protože nad tím ani moc neuvažovala, že by ji někdo sledoval úchylně. Ona sama měla do ženy hodně daleko a navíc nebyla moc pěkná na rozdíl od jiných holek v jejím věku. Taktéž neměla prsa a ani žádný zadek. Bylo to pro ní divné slyšet něco takového. Proto jenom nad tím zakroutila očima a zasmála se.* Pff. Žádný úchylák nejsi. A vůbec nerušíš, tak v klidu. *Řekla veselým tónem a trochu přemýšlela nad tím, co řekl. "Proč by tu nikdo nebyl?" Ohlédla se kolem sebe, ale byla pravdu, že tu nikdo nebyl, protože většina lidí v Akimichi ulici jsou buď doma, někde v hospodě/restauraci a nebo na misi. "Taky pravda.." Prohlédla si celého chlapce a jenom si ruce dala na kolena. Tak trochu se i naklonila, aby byla obličeji k němu blíže.* Ty si... celkem roztomilý kulišák, víš o tooooom?~ *Oznámila mu takovým veselým tónem, protože ji přišel chlapec hodně roztomilý. Kdyby byl chlapec jídlo, tak by ho zřejmě snědla. Škoda.*