Yamanaka

*Stával jsem z postele a rychle se oblékl jelikož byl víkend nemuseli jsme do akademie,ale já se chtěl zlepšovat a trénovat. Skočil jsem rychle do nějakého oblečení a vyrazil do jídelny,kde mamka pro mě připravila už snídani a tu jsem rychle snědl a poděkoval jí. Šel jsem k východu a začal se obouvat když v tom jsem si uvědomil ,že si nevzal věci. Tak jsem šel zpátky do pokoje a stál jsem mezi futry a koukal se po pokoji.* "Co jsem to tak chtěl" * Najednou mi cvaklo. Viděl jsem pouzdro na nástroje a hlavně flašku s vodou. "Tu bych tu tady opravdu nechtěl nechat" Vrazil jsem tedy už doopravdy pryč Namířeno jsem měl do klanového doja kam jsme měli přístup pouze mi a mohli jsme tam trénovat dle potřeb * “ Myslím že moje slabina je celkem výdrž rychlí být můžu ale jak moc mi to pomůže když to dlouho nevydržím“ * Místo klasického běhání jsem šel do Doja najít nějaké závaží ,které bych si k sobě mohl přidělat (Něco jako Rock Lee) jak jsem tak hledal v doju našel jsem a tak jsem si ho přidělal a šel jsem vyběhnout okolo Doja a dát si pár koleček. Po ulici mě pár lidí i pobízelo ať to dám a snažím se. Což mi udělala příjemně a tak jsem se opravdu snažil jak nejvíc to šlo. Ale s tou výdrž to bylo opravdu chabé a tak to moc dlouho ani netrvalo a musel jsem si jít odpočinout do Doja a jít se napít. Jak jsem si dával pauzu tak jsem si sedl do venkovského cvičiště a koukal se na mraky a stromy okolo jak krásně rostli a nabírali znovu na síle po zimě,která tady ani skoro nebyla. Jak jsem seděl ,řekl jsem si že bych měl pokračovat a tak jsem si vzal opět závaží,která sice nic moc nevážili,ale určitě to stačilo na to abych se unavil,ale zase aby to bylo prospěšné. Teď jsem se rozhodl ,že poběžím větší kolečko a to kolem krámku s Dango dál poběžím k rybníčku, který je sice kousek ,ale určitě to pomůže a pak zpátky do doja.. Jak jsem se rozeběhl tak v ulicích začali více chodit lidi a tak jsme se musel vyhýbat a začínal jsem to brát delšími cestami než jsem plánoval a rychleji jsem pociťoval únavu. Ale nevzdával jsem se a koukal na lidi kolem sebe ,že právě je budu v budoucnu taky chránit jako Shinobi této vesnice a nesmím to vzdávat. A tak jsem běžel dál a pozoroval jsem krásnou přírodu ,který jsem si jinak ani moc nevšímal ve městě hokage se opravdu snažila aby tady bylo hezky na život a taky se jí to dařilo. Přece jenom každý jí měl rád… Ale dost o tom skoro jsem doběhl k rybníku,kde jsem se zastavil . Už mi skoro hořeli nohy strašně mě lákalo skočit do toho rybníku ,ale musel jsem to doběhnout,odměna může být až potom co splním úkol. Prostě jsem se od rybníku otočil a běžel jsem zpátky do Doja… Cestou začínalo být menší tma protože slunce mělo každou chvíli zapadnout a tak jsem pospíšil do kroku a doběhl do Doja. Byl jsem už opravdu rád ,že jsem tady.. Okamžitě jsem sundal závaží a šel ho vrátit . Došel jsem k flašce s vodou a okamžitě jí vypil a tím jsem se sice začal ještě více potit ,ale to mi bylo opravdu jedno. S dnešním tréninkem jsem se na to dneska už vybodl a vyrazil jsem s hořícími nohy domů za mamkou. * “Už abych byl doma“

*Odzvonila poslední hodina v akademii a Roguovi a jeho třídě končila poslední hodina. Byl to souboj z blízka a zkouška sil. Rogue zjistil ,že je oproti ostatním moc slabý a tak se rozhodl hned po akademii jít trénovat do klanového doja. Chtěl být prostě silný, protože ten kdo je silný tak má moc. V poklidu došel z akademie do doja, ani nešel domu rovnou zamířil trénovat. Jak otevřel dveře nechal jsi tašku u vchodu a šel dál do Doja. Převlíkl se to sportovního což dělalo nějaké volné tričko a kraťasy. Šel do části ,kde byli spíše činky a tyče se závažím. Porozhlížel jsem se a koukal co bych vůbec mohl zvládnout* "Tohle je asi trochu moc. Možná bych se měl rozcvičit" *Tak jsem šel k zemi a začal klikovat... Raz..Dva..Dva..Dva...Tři...Dva... a tak to nějakou domu šlo... Udělal jich jenom deset,aby se svaly na rukou rozpumpovali. A tak jsem si věřil na činky .Přišel jsem k ním do každé ruky jsem si vzal činky a jel.. Levá nahoru ,dolu... Práva nahoru,dolu... Levá... Pravá... Levá.... Pravá dal si ještě pár sérií a položil je na své místo zpět.*
Porozhlížel se po doju co bych ještě mohl,ale na tyč se závažím si ještě netroufal. A tak jsi našel velké těžké míče ( medicimbál ) a udělal jsi menší trasu. Od bodu A ho musel přesunout do bodu B... Nechal ho na startu a začal.. Zvedl.. Odběhl... Položil... Odběhl..Dotkl se... Odběhl.. Zvedl... a Běžel zpátky,kde ho položil... V tom spočíval trénink a tak se do toho pustil... A běhal...Běhal...Běhal... Něž se stalo to ,že zakopl a medicimbál pustil a ten se odkutálel a Rogue se ocitl rozplácnutý na zemi jak moucha a vůbec mi to nevadilo.. Tak si ještě chvíli poležel a šel ho uklidit. Uklidil celou dráhu a vše co použil vrátil na své místo. Aby Dojo vypadala tak jak když přišel. Převlékl se zpátky a zpocené oblečení dal do tašky a utíkal domu. A tím jeho trénink pro dnešek skončil.*

1. *Rogue vstal z postele a šel hned do obýváku.. Rozhodl se ,že dneska půjde trénovat ninjutsu a zlepší si svoje techniky a ovládání chakry. Oblékl se a vyrazil na cestu. Doma se nijak dlouho nezdržel . Neměl taky žádný důvod proč taky. Pouze si vzal svoje oblečení a svoje nástroje a ninja vybavení. Rozhodl se jít trénovat na klanové venkovní cvičiště,kde je dost velký prostor. Netrvalo to dlouho a dorazil na cvičiště sebou si ještě vzal vetší kapsu,kterou měl přidělanou na zadku. (Jak nosí Kakashi či Mitsuki) . V té měl nějakou flašku s vodou a nějaký kunaie. Jak dorazil hledal jsi svůj prostor kam by mohl jít. Jelikož tady stejně nikdo nebyl tak nehledal dlouho a rozhodl se jít trénovat [Kinobori no Waza ]. Vyhlídnul jsi jeden strom ,který byl hned kousek. Přišel ke stromu,složil pečeť a vyrazil jednou nohou na před aby se přichytila na kůru. Byla tam jedna noha a tak se rozhodl dát i druhou. A volala stál na stromě. Nedělal to poprvé a tak už to měl celkem osahané a tak pouze vylezl nahoru a slezl… “Hmmm. Budu to muset udělat zajímavější“ Vyndal jeden kunai a hodil ho na strom cca 3-4 metry vysoko do kůry stromu. Vyndal druhý a hodil ho co nejvíc do vzduchu jak ho vyhodil… Opřel se o zem a rozeběhl se proti stromu a snažil se rychle vylézt na strom a vzít kunai než druhý dopadne… Bežeeel a bežel .. Úplně v pohodě se přilepil na strom ,ale nestihl to tak rychle jak když kunai spadne… Doběhl ke kunaii ,ale jak se otočil na zem tak ten druhý byl už na zemi. Zabodl ho znovu do stromu a pokusil se o to samé. Bohužel to opět nevyšlo a takto to skoušel dokud mohl… Pak padl únavou a opřel se o kmen ,kde si vzal také flašku z vaku na zadku a napil se vody. Byla to osvěžující odměna. Ale trénink nebyl ještě u konce a po nějaké době pauzy vzal opět kunai a hodil ho o něco víš než co byl předtím… A opět se pustil do stejného tréninku. Vzal kunai vyhodil ho do vzhuchu a rozeběhl se ke stromu a na něj vylezl a utíkal ke kunai . Tentokrát byl tak 5 metrů vysoko. Bohužel ani teď to nevyšlo a tak to zkoušel dokud se mu to konečně nepovedlo. Ale svojí chakru měl bohužel už skoro na dně a tak musel skončit . Za celý den se mu to povedlo pouze 2krát ,ale i tak byl rád. Aspoň něco to znamená ,že je furt co ladit. Sesbíral si své vybavení a vyrazil domu.*

Mise D
*Ráno vsal brzy, protože se měl v časných hodinách dostavit k hokage pro zadání mise. Neztrácel proto zbytečně čas válením se v posteli a za pár minut byl v koupelně, kde si upravoval vlasy a čistil zuby. Následně se šel nasnídat a po pár desítkách minut byl na cestě k velké červené budově, kde by měl "první" s velkou pravděpodobností najít. Ta skutečně seděla v hlavní místnosti a po rychlé konverzaci mu předala svitek se zadáním mise. Hned jak vyšel Itami ven, tak svitek rozvinul a koukl se, co ho vlastně čeká. Náplní mise byla výpomoc v kvetinářství Yamanaka.* Proč zrovna já? Vždyť ani pořádně nerozeznám kytku od plevele... *řekl nešťastně modrovlásek a vydal se směrem k obchodu. Když tam dorazil, tak ho za pultem přivítala dlouhovlasá blondýnka s ofinkou přes pravé oko.* Dobrý den, *řekl Itami a ukázal jí svitek s misí.* Ooo, dobrý den. Vy tu jste kvůli misi, *usmála se na něho dívka.* Ano, ale bohužel nejsem úplně znalý v kytkách, *odvětil jí Itami a začal se škrábat na zátylku, přičemž mu po čele sjela pomyslná kapka potu.* To nevadí, mám pro Vás totiž speciální úkol, u kterého nebudete potřebovat žádné velké znalosti. Jedná se o roznášku květin přímo k zákazníkovi. Čekají tu tři objednávky a každou kytici Vám připravím, takže se nemusíte ničeho obávat,*vysvětlovala blondýnka se stuhou ve vlasech. Následně podala Itamimu první objednávku i s papírkem, kde byla adresa zákazníka.* Takže první zákazník bydlí u akademie... Jdu na to! *za nedlouho stál před dveřmi onoho baráku a v ruce držel kytici. Když se dveře otevřely, tak se za nimi objevila maličká stařenka.* Děkuji moc. Bohužel už nemůžu tolik chodit a tak mi tato donáška přišla v hod, *odvětila Itamimu s úsměvem, když si převzala kytičky. O pár minut později stál mladičký chunin opět před blondýnkou.* Jste tu rychle, *řekla na něho překvapeně, když viděla, jak vstupuje do obchodu s penězi v ruce. *Tady je další objednávka, *podala mu tři svázané růže mašličkou. Tato objednávka tentokrát směřovala do čtvrti Nara. Situace se opět opakovala, akorát s tím rozdílem, že otevřel muž středního věku.* Dobrý den... Rád bych si s Vámi popovídal mladý pane, ale za chvilku přijde žena z práce. Dneska má narozeniny, na které jsem zapomněl  a rozhodně by nebylo příjemné, když by se dozvěděla, že sháním dárek na poslední chvíli... * dal Itamimu pár Ryo do ruky, poplácal ho po zádech a zmizel za zavřenými dveřmi.* ,,Tak to bylo zajímavý," *pomyslel si Itami. Tou dobou už směřoval pro poslední objednávku.* Tak chlapče, toto je poslední tvůj úkol a zároveň nejdůležitější. Tato kytka je pro paní hokage, tak jí hlavně neztrať! Tady je tvé potvrzení o splnění mise. Děkuji za pomoc, * zamávala na modrovláska když opouštěl květinářství.* ,,Sakra, proč tak důležitá roznaška... Co když je zlomim nebo vyválim na zemi... Já ještě nechci umřít..!" *vyděšeně přemýšlel nad tím, co by mu asi udělala "první", když by její zásilku poníčil. V tu chvíli si všiml, že kolem něho běží kluk a chystá se skočit přímo do louže před ním.* ,,A sakra!" *vyděsil se Itami a začal kytici chránit vlastním tělem. Při dopadu klukových nohou do louže se kalná voda rozprskla na všechny strany. Naštěstí Itami stihl kytky zakrýt a tak špinavá voda zničila "jen" jeho tričko.* ,,Další zničený tričko..." *řekl si zoufale v duchu. Kytka naštěstí stále držela barvu a tak nebylo na co čekat a rychle si to namířil k hokage.* Jee děkuji! Předpokládám, že je mise splněna, *usmála se na něho. Najednou si všimla, že je modrovlásek nějaký mokrý.* Venku prší? *zeptala se ho a podívala se z okna.* Nene, ale je to na delší povídání...*odpověděl Itami. * Každopádně dobrá práce a teď už běž, mám ještě důležité věci na práci... * Jak to dořekla, tak se Itami uklonil, rozloučil se a šel domů.*

Konec RP

Učení se techniky
Jednoho dne se Hana vzbudila ze zvláštního snu. Byla uzavřená v kovové místnosti, která se pomalu zmenšovala. Uff... Byl to jen špatný sen… Už jsem si myslela, že mě to rozmačká. *Pomyslí si, avšak stále se trochu třese strach a… chladem? Vždyť s Nozomi v kontaktu nebyla, tak co se děje? Když se podívá na svůj plánováček, zjistí, že dnes je čas na trénink.  Protáhne se a projede, osvojenou, ranní rutinu. Když má vše nachystané, rovnou odejde. Opět byla doma sama, tak se ani neměla, s kým se loučit. Když měla Nozomi u sebe, připadala si jako v tom transu, přitom však byla plně při vědomí. Chlad se ještě více dostával do jejího těla, až jej nakonec pohltil celé. V této chvíli se při kontaktu se svojí zbraní její prsty zdály, jakoby se proměnili v rampouchy. Tlukot srdce byl normální, vize čistá a nemohla být unavená.* Co se se mnou sakra děje? Snědla jsem copak něco špatného, nebo co? Proč jsem najednou tak citlivá a chlad mě celou pohltil? To jsem copak meditovala při spánku? Však je to hloupost, toto je přeci nemožné. *Honí se jí v hlavě, když prochází branami klanu Yamanaka. Cestou šla poměrně rychlím tempem, každý záchvěv větru jí strašně lechtal a to jí nutilo sebou trošku zatřást se.  Až při vstupu do tréninkové oblasti jí dojde to, co tu nehrálo. Nozomi s ní neprohodila ani slovo, ani jedinou hlásku.* Je tento chlad předzvěstí toho, že přicházím o to pouto? Co jsem udělala špatně? Nozomi, pověz mi to prosím, strašně tě prosím. *V myšlenkách naléhala na její kamarádku, však se prosby obrátili v ještě chladnější ticho. Hana se z toho málem složila, ale u srdce jí stále hřálo to, že to nemusí nic znamenat. Sedla si do meditačního sedu a pokoušela se uklidnit její strašidelné myšlenky. Po zavření očí se její vize obrátila do temnoty. Každý nádech a výdech zklidňoval její srdce, které bilo jako o závod. Každým úderem srdce se cesta v mysli, kde tyto myšlenky létaly, čím dál tím více zužovala. Když její tělo i mysl pohltil naprostý klid, její vize se začala měnit. I přes zavřené oči viděla mírné odstíny tmavě černé. Při bližší koncentraci uslyšela svištění kovu, jakoby tu létali senbony. Oči neotevřela, místo toho se poslepu ohlížela za tím zvukem. Ano, ty temné šmouhy byly příčinou toho zvuku.* Zvláštní, to jsem díky meditaci dosáhla až do říše snu? Cítím, že se mohu kdykoliv probudit, jelikož víčka cítím zavřená. Ale ne, nejsem ve snu. Sny dokáži občas přetvářet a tady je prostě jen tma s ještě temnějšími projektily létajícími kolem mě. *Zvuky létajícího kovu, tak jemné, tvořili jakousi vábivou symfonii. Něco uvnitř jí říkalo, ať otevře oči, že tohle není správné, avšak její zvědavost jí nutila poslouchat toto vábení. Hanu zajímalo, co se stane, pokud by vstala. Ihned po tomto úkonu si všimla, že to nebyly senbony. I když tu byla tma jako v pytli, alespoň viděla tvary té věci. Byl to proud něčeho, který se občas spojil do jednoho obřího projektilu a občas se změnil do tisíců senbonů. Ta věc nejspíš vycítila, že si jí Hana všimla a začala kolem ní kroužit. Ta věc nebyla zase tak velká v celku, avšak při tom rozptýlení na senbony z ní měla Hana strach. Zkusila otevřít oči, ale z nějakého důvodu se jí to nepovedlo. Ta věc čím dál více zmenšovala kruh, až jej nakonec uzavřela. Hana si pravou rukou zakryla obličej. Nechtěla riskovat, že by se to změnilo na senbony a ona přišla o své světlo. Její očekávání bylo správné, protože ihned po manévru ucítila bodavý chlad v pravé ruce. Bolest nebyla tak silná, aby jí to donutilo vykřiknout, ale byla silná natolik, že se ruka začala třást a Hana procitla ze spánku, nebo co to bylo. Jako ve snu, tak i v realitě stála, chlad se však koncentroval hlavně v pravačce. Když s rukou pohnula, aby viděla, málem omdlela. Její pravá ruku byla obalená podivným, černým kovem. Ne, na kov to bylo příliš lehké, tohle byla ocel.* Co se tu do háje děje? Proč je má ruka… *Z myšlenek jí vyvede hlas Nazomi* Konečně… Spojení… Kompletní… Částečně… *Hana zkoprněla, když i bez dotyku s ní Nazomi komunikovala.* Co se… divíš…. Jsme jedna… *Tato věta Hanu zaskočila, ale místo rozpaků soustředila chlad do ruky levé. I když velmi pomalu, temná ocel se dostala až na to místo. Když chytla Nozomi, cítila, že pouto se mnohem více zesílilo. Jakoby cítila každý náraz vánku, jenž dráždila čepel. Však ihned po tomto úkonu ta ocel zmizela, jakoby jí pokožka Hany absorbovala. Hana se cítila unaveně, jakoby chodila po vodě celé hodiny.* Takže toto dělám za pomocí chakry? Zajímavé… Ale asi, abych to byla schopna využívat více, musím trénovat na své chakrové kondičce. *Pomyslí si a jde domů. I když by měl být teprve oběd, Hana sebou hodí o postel a usne. V jejím snu se opět nachází v té kovové místnosti, ale jednu stranu tvoří zrcadlová plocha. Když k ní dojde, nevěří vlastním očím. Vidí sebe, ale skoro z jedné třetiny jí tvoří ten temný kov. Snem se rozezní ten chladný hlas, avšak to vypadá, že rty hýbá její odraz.* Konečně jsem se s tebou spojila hele. Bylo to složitější, než jsem myslela, ale musíš mě poslouchat. Toto je sice jen sen, ale je to skutečné. Svůj původ ti sice neřeknu, ale jsem z části ty a ty jsi z části já. Ve tvých buňkách proudí malé kovové částečky, moje buňky. Jsi předurčená ke spoustě věcem, tak to hlavně nepokaž. A jen tak mimochodem, nemluví s tebou zbraně, to já. *Hana je z toho paralyzovaná, tohle nečekala. Tohle i vysvětluje ten její vztah ke zbraním, a proč ty krystalové zbraně jsou tiché… Mluví k ní ona, tedy kovová Hana. Při těchto myšlenkách se však probouzí druhý den, celá rozlámaná.*

Mise ranku D
Tak, je to tu. Má poslední mise ranku D. *Pomyslí si Hana a vstane z postele. Třetí den po sobě půjde na misi, jen proto, aby se tam pro ně už nikdy nemusela ukazovat. Mise ranku D začala nenávidět, ale hřeje jí na srdci, že to budou muset splnit všichni z její bývalé třídy. Jako minulé dva dny jde ke kanceláři Hokageho. Když jí padne svitek s pečetí klanu Yamanaka, radostí jí málem pukne srdce. Když jej rozbalí, její radost se změnila na obavy. Má hlídat jednu hyperaktivní holku a nejhorší na tom je, že je to její vlastní sousedka.* Tak teď se ukáže, co je horší. Zda naštvaná kočka a nebo až moc energetická dívčina. *Propluje jí myšlenkami a Hana bez okolků jde zpět do klanu. Po cestě zpět se zrovna měnily hlídky u brány, takže si Hana nemusela připadat jako tupec, že šla tam a zase zpět. Když přišla k domu sousedů, ti dva už na Hanu čekali před dveřmi.* Hlavně na Zoe dávej pozor, Hano. A běda, zda se něco rozbije. A pozor, občas utíká z domu, tak jí střež jako oko v hlavě. *Poví jí matka té dívčiny a pak kvapně odejdou. Hana otevře dveře a vidí tam blonďaté škvrně.* Ahojky Hano, to je už nějaká doba, co jsem tě neviděla. A co to máš u sebe, není to náhodou katana? Hustý, mohla bych si jí vypůjčit? A k čemu dvě brašny, když stačí jen jedna? *Zoe mluvila až do doby, dokud jí Hana nezacpala ústa.* Zoe, tohle je moje mise a mám na tebe dohlížet. Zaprvé, ano, to je katana. Za druhé, ne, nevypůjčím a za třetí, to je moje věc. *Řekne Hana zoufale, protože ví, že tohle bude dlouhý den. Zoe si pak sedne na pohovku a Hana si sedne k ní. Když Zoe knihu dočte, pokusí se jí hodit za sebe, ale Hana to naštěstí chytne. Když se podívala, kam by to dopadlo, byla by to nějaká keramická váza.* Zoe, mohla si něco rozbít. *Řekne Hana, načež Zoe odpoví:* Omlouvám se, nechtěla jsem… *a začne natahovat. Hana si uvědomí, že takhle by to nešlo.* Zoe, co takhle, kdybychom se šli projít po Konohagakure? Znám mnoho míst, kam bychom se mohli společně podívat. *Poví Hana trochu skepticky, avšak Zoe se na to chytí.* Nemůže nic rozbít ani utéct, když s ní budu venku a bude stále pod dohledem. *Pomyslí si s hřejivým pocitem, že i toto nějak zvládla. Nakonec ta kočka byla to pravé peklo. Hana se Zoe šla zprvu se podívat do Senju parku, kde jí barvitě vypráví, jak zkrotila divokou kočku. Dokonce Zoe chvíli nese jako batole, jen aby mohla využít Kinobori no Waza  a ukázat přesnou větev, kde potyčka probíhala. Následně si cestou zamířili k akademii a tam jí vyprávěla, jak jí strhala hromada plevele. Zoe tomu zprvu nechtěla uvěřit, ale Hana jí ukázala zbytek té hromady. Poté se rozešly do restaurace a tam si objednaly jen nudle se zeleninou. Hana vyprávěla, jak tu musela běhat a Zoe jí to potvrzuje, jelikož jí tu před nějakou dobou viděla běhat s nádobím i objednávkami.* Sakra, je teprve doba oběda a já jí mám zabavit až do večera. No nic, asi s ní půjdu do té Zoo. Stejně jsem tam chtěla někdy jít, tak proč ne se Zoe. *Přesvědčovala se v mysli Hana, protože ona sama tam vždy toužila jít a teď může si to může díky misi splnit. Sice se Zoe občas málem ztratila, ale díky pohotovosti Hany to nikdy nedopadlo tragicky. Nakonec se do klanu vrátily až k večeru, přičemž Zoe sebou nesla hnědého, plyšového medvěda, kterého Zoe díky Haně vyhrála ve vědomostní hře pořádané v Zoo koutku přímo pro špunty. A tak Hana Zoe vrátila jejím rodičům, přičemž proběhl výslech, zda byla Zoe hodná. Hana zalhala, že o ní skoro ani nevěděla a Zoe za to na Hanu nenaprášila, že jí párkrát utekla.* Tahle mise byla úžasná, klidně bych si jí i zopakovala. Ale co, odevzdám ten svitek a uvidím, zda se mi naskytne další příležitost hlídat nějaké škvrně. *S těmito myšlenkami vrací svitek ke kanceláři a jde si užít večerní síestu.*

*Po dni stráveným doma jen s otcem, jelikož se jí nikam nechtělo a on potřeboval pomoci uvařit, se Hana vzbudila dalšího dne. Pořád otci nepřiznala její, nechtěný a nežádaný, výdělek a stále přemýšlela, jak by se ho efektivně zbavila.* To bude zase den... Nozomi, jak jsi na tom. *Pomyslí si Hana a v jejch myšlenkách se ozve ten chladný, tentokráte však ospalý, hlas:* Proč vstáváme tak brzy, vždyť dnes tvůj plánováček nemluví o žádné misi ani tréninku. *Hana si jen povzdechne, jelikož otci není dobře, nebo se na něm podepisuje ten alkohol a je neschopný si uvařit, či si dojít nakoupit. Vstane z postele a vidí, že je ještě venku šero.* No tak jo, alespoň stihnu uvařit, než se vzbudí a pak se přes den vydám ven. *Řekni si pro sebe a jde přímo do kuchyně. S nudlemi to trochu přežene a omylem udělala porci minimálně pro pět lidí. Pomyslí si:* No nic, alespoň jsem mu zařídila svačinu a oběd. *Nezabrání úsměvu a porce pro otce nechá na plotně, aby to nevychladlo tak brzy. V této době je již venku světlo. Hana si promne oči a hlasitě si oddechne, posléze se pustí do jídla. Nudle, včetně zeleniny od včera, se jí celkem povedly a dokonce uvažovala, že si i přidá, což nakonec neudělala. Po vydatné snídani se Hana převleče do nového kimona, které si včera, kvůli svému otci, koupila. Svojí Nozomi si dá přes opasek a brašny na věci, ať už ninja vybavení, tak i na jídlo a vodu, si připne na nohy na kimono. Bylo totiž trochu větší, tak tímto způsobem to alespoň utáhla. Po této rutině Hana napsala na papír otci, že má jídlo nachystané a že po obědě mu donesou jídlo jeho kumpáni, v tom však zaslechne klepání na dveře. Poslední řádky dopíše spěšně a přes dveře se zeptá:* Kdo je? *Z jejího hlasu jde poznat jak únava, tak úleva, protože nebude muset pořád jen mluvit s otcem či prodavačem kimon, který byl strašně neodbytný.*

*Když nikoho neuslyší, tak jen trochu otevře přes řetízek. V tom uvidí Misaki, které jí hned pozdraví. Hana, celkem překvapená z osoby na druhé straně, se na ní podívá radostným pohledem a poví:* Ahojky Misaki. *Přičemž řetízek s dveří oddělá a dvěře plně otevře. V mysli se jí ozve:* Takže dnes budeš zase trávit čas s ní. Jen doufám, že si najdeš čas i na mě.. *Hana si na chvíli pomyslela, že Nozomi trochu žárlí, ale přesto jí v mysli odpoví:* Neboj, budu se o tebe zajímat a starat, přeci jen, jsme dvě a zároveň jedna. *Po těchto myšlenkách vyslechne Hana Misaki a zamyslí se.* Ano, dnes je velice pěkně. Možná, že bych jí teď pozvala na snídani, když jsem tu teď hospodyně? No, za zkoušku nic nedám. *Hana pak vykročí ven a mile se na Misaki podívá. Všímá si, že je nejspíš vybavená plně, i když neviděla její katany. Pak jí s milým hlasem poví:* Jasně, to naprosto chápu, jsem ráda, že jsi si na mě vzpomněla. Na tebe si čas vždy najdu, ale napadlo mě, nechtěla by jsi se nasnídat? Dnes jsem vařila nudle se zeleninou a kořením a jaksi jsem neodhadla množství. *S těmito slovy se na Misaki Hana usměje jako správná hospodyňka. Jde poznat, že tuto roly přijmula seriózně.*

*Když Haně Misaki řekne, že již snídala, uvědomí si, že je tak půl hodina od snídaně.* No jasně, v tuto dobu snídal asi už každý, kdo se nevyspává z kocoviny. *Ohlédne se za sebe a jelikož jsou dveře od pokoje stále zapečetěné, usoudí, že otec ještě spí. Když se Misaki zeptá, co by chtěla Hana dělat, ihned se ozve Nozomi:* Trénink Hano, musíš trénovat. A je mi jedno, že to nebylo v plánováčku to nebylo. Misaki to zmínila jako první věc, tudíž to je nejspíše priorita. A jelikož si mi sama říkala, že jí na tobě záleží, tak to ber jako rozkaz. *Hana se trochu usměje a trochu si zakroutí vlasy při pohledu na Misaki. Pak trochu nervózně a stydlivě, kvůli myšlenkám Nozomi, odvětí:* Co takhle trénovat, hehe?

*Když Hana vidí, že se při její odpovědi Misaki ušklíbla, jen si pomyslí:* No jo, asi mě má přečtenou jako já knihy o šermířích. *Když Misaki poví, že je ona připravená, Hana vyjde ven a opatrně zavře dveře a zamkne je. Když to nevydá ani sebemenší zavrznutí, Hana si otře čelo a pomyslí si:* Super, mám jistotu, že jsem jej nevzbudila. *V hlavě se ozve Nozomi s rýpavým komentářem:* Hano, teď už zapomeň na to, že je na tom tvůj otec blbě. Jsi venku s Misaki, proč se zahazovat takovými špatnými myšlenkami. Teď se soustřeď na to, aby jsi se cítila dobře. *Tahle slova udělají z myšlenek Hany jen vír chaosu. Zprvu totiž neměla Nozomi ráda přítomnost Misaki, ale najednou jí ještě radí? Pak si uvědomí, že Misaki ještě neodpověděla a tu chybu hned napraví.* Jo, já mám také všechno připravené. Můžeme vyrazit tedy. *Hana si všímá, že jí Misaki nechává jít kousek před ní, aby jí vedla, avšak to Hana nechce. Raději si stoupne vedle ní, aby nebyly od sebe tak daleko. Následně přes uličky projdou, opět, bez potíží a konfliktu. Celou dobu má Hana velikánský úsměv, ale pohled nepřítomný. Potřebovala si srovnat všechny myšlenky, ať již své, tak myšlenky Nozomi. Nakonec opět vyjdou z uliček a jsou před tréninkovou oblastí.*

*Když dojdou do tréninkové oblasti, Hana se trochu zděsí. Vidí tam skoro celou bývalou třídu a další masu lidí.* Proč tu musí být tolik lidí? Za co mě trestáš, osude? A ještě mám na sobě toto kimono, co si o mě budou myslet. *Propluje jí z hloubek myšlenek, však pak se z toho děsu dostane a usměje se na Misaki. Pak jí chytne za ruku a dojde i s ní k místu, kde vždy trénovali. Celou cestu však těká pohledem mezi spolužáky. Občas se nějaký z nich na ní zamračí a něco zašeptá dalšímu a Hana je z toho očividně trochu skleslá. Když konečně dorazí do finální destinace, Hana se podívá na Misaki a zeptá se jí:* Co by jsi chtěla trénovat, Misaki? *Hana si uvědomuje, že toto by nejspíš řekla Misaki, tak jí tímto předběhne, možná i překvapí.*

*Odpověď Misaki Hanu trochu pobavila. V hlavě se jí ozve:* Hano, vážně to necháváš na ní? Vždyť ty se potřebuješ zlepšit, ne ona. A navíc, sama o ní přemýšlíš jako o sensei, tak co to do tebe najednou vjelo? *Hana však tyto myšlenky potlačí a to odpoví:* To možná ano, avšak chci, aby jsi dělala něco, co baví tebe. Chtěla bych tě lépe poznat a myslím si, že při tréninku je to nejlepší, pokud se obě uvolníme. *Další věta Misaki Hanu celkem potěší, jelikož se, sama jen občas, dokopala k tréninku ninjutsu jen výjimečně.* To je úžasný nápad, jsem za to ráda, že tě mám. *Poví Hana a ukloní se.*

*Když si Hana všimne, že se Misaki připravila do defenzivní pozice a poví, že mohou začít, Hana odskočí zpět a sáhne do jedné brašny. Když se pomocí dotyku ujistí, že shurikeny jsou připevněny k drátu, jen se usměje. Pak sáhne po Nozomi a tělem jí opět projede mrazivý chlad. Tentokráte byl tak silný, že se mírně oklepala, přestože bylo venku velmi hezky a příjemně. Sama si stoupne do defenzivního postoje, přičemž Hana poví:* Zkušenější mají vždycky přednost, nemýlím se? *. Dále drží defenzivní postoj a očekává spíše útok na dálku, který by Nozomi mohla odrazit.* Dobře Hano, teď to nepodělej. *Pomyslí si a čeká na útok.*

*Hana vyslyší slova Misaki a pousměje se. Přeci jen, začínala se pomalu jejím chováním podobat právě Misaki. Když však Misaki dupnula a ze země začala cákat voda, Hana rychle uskočí.* No, to je super, Misaki mě chce namočit. Možná by pak na mě chtěla využít ten led a udělat ze mě na chvíli kostku ledu. *Haně proběhne v myšlenkách, avšak ta představa jí přijde natolik vtipná, že se nezabrání smíchu. Následně uskakuje směrem k Misaki, aby jí voda nezasáhla, přesto jí však proud trochu nahodí nohavici. Když se Hana dostane až k ní, udělá piruetu, aby Misaki trefila do nohy.*

*Když se Misaki rychle vyhne tomu jejímu rychlím pohybem.* A do háje, zapomenula jsem na to, že se umí zrychlovat. Já jsem ale zapomětlivá. *Pomyslí si a rychle se otočí a všímá si dvou shurikenů.* Musíme se pokusit to vyblokovat. *Řekne Haně Nozomi a Hana instinktivně nastaví čepel jejím shurikenům. Ty se překvapivě odrazí a Hana začne pečetit. Když již zbývá poslední pečeť, rozhodne se tu techniku držet a na prsty navlékne očka z toho drátu. Pak po Misaki hodí dva shurikeny a pokud by se tomu chtěla vyhnout, ty shurikeny kolem ní rotuje, aby se jí dráty dotkly (Sōshuriken no Jutsu), přičemž udělá i poslední pečeť a dráty se nabijí elektřinou (Raiton: Jibashi)*

*Hana ty shurikeny díky drátům odvrátila její útok shurikenů, avšak se jí útok přesto nepodařil.* Sakra, moc pomalu jsem zareagovala. *Pomyslela si a Nozomi jí na to dynamicky odpoví:* Ne, jen ona využívá další techniky. Měla by jsi se dostat na blízko a Misaki zabránit se tak volně pohybovat. *Hana jen kývla a všimla si, že po ní letí koule ze vzduchu.* Ach jo, ten Fuuton by byl v tomto ohledu super, proč musím mít ten Doton? *Zamyslí se, přičemž rychle uskočí projektilu. Následně si ty shurikeny přitáhne k sobě a zruší Raitonovou podporu. Když si všímá, kam zhruba Misaki spadne, rozeběhne se na to místo a když Misaki spadne, Hana je již u ní a chce jí trefit do boku (Nozomi má stále v krytu) rychlou piruetou a tanečními úkroky. Doopravdy to vypadalo jako tanec, jen měla Hana místo tyčkou se stužkou Kakuto.*

*Když se Haně povede její útok, zjišťuje, že se dostala do pasti. Misaki jí totiž chytla ruku, levou, a začala si něco pečetit. Mysl Hany zasáhne panika, když techniku dokončí a zjeví se nějaká vodní nestvůra:* Co to sakra je? Asi vím, že toto Misaki baví, protože toto nevypadá jako začátečnická technika a proti ní já nemám šanci, určitě. Mohla bych ještě využit raiton na svojí katanu a tím Misaki napálit elektřinu, nebo.. *Myšlenky zastaví, jelikož jí Misaki pustila a to vězení jí pohltilo. Hana se zhluboka nadechla, aby vydržela pod vodou. Pokusí se několikrát seknout do toho vězení ze vnitř, avšak to nemělo žádný účinek. Hana se rozhodla udělat léčku a předstírat, že omdlela, jelikož voda byla studená a, kdyby nebyla zvyklá z Nozomi na chlad, dávalo by smysl, že by někdo omdlel.* Snad to vyjde. Pokud mě z toho propustí, ihned zasáhnu. *Pomyslí si a je připravená toto uskutečnit, přitom však doufá, že neomdlí doopravdy z důvodu nedostatku kyslíku v plicích.*

*Když je Hana propuštěná z toho vězením tvořeným vodou, spadne na zem a ruku má na rukojeti Kakuta. Misaki však na Hanu promluví o tom, zda neví, zda pokračovat, Hana se zamyslí:* Mohu zaútočit, ale nebylo by to čestné. Ale sensei říkala, že máme bojovat, i kdybychom měli oponenta překvapit a znevýhodnit. *Potom jí Nozomi poví:* To je ta kuráž, Hano. Jsi rozená bojovnice, avšak si nemyslím, že by jsi měla nyní rovnou zaútočit. Spíše byste měli začít druhé kolo. *Hana Nozomi z větší části ignoruje a místo toho se rychle zvedne. Její léčka vyšla, avšak se nerozhodla zaútočit. Hana své Kakuto dá za opasek, jako znak míru, a zároveň se ukloní. Právě potom poví:* To bylo úžasné, nikdy jsem se necítila tak naživu... Děkuji Ti, že jsi mi ukázala tvůj styl boje. *V jejím hlase jde znít nadšení, i přesto, že nyní málem omdlela, ba dokonce zemřela.*

*Když jí Misaki poví všechny věci, Hana jen kýve hlavou.* Jasně, vždy budu bojovat proti někomu, kdo je mnohem silnější, než já. Akorát v tomto případě asi zdechnu, jelikož se nedokáži dostat z podělaného vězení. Proč musím být tak slabá a nechápu, jak mě mohl sensei dát na genina. Nejspíš zdechnu hned na první bojové misi, pokud mi někdo silnější nebude krýt záda. *Při těchto myšlenkách jí jakoby někdo dá pohlavek a Nozomi jí řekne:* Děláš si srandu? Já ti kryji záda celý tvůj život a ty tady začneš být tak pesimistická. Měla by jsi zapracovat na svém sebevědomí, děvče. *Následně pak Hana řekne s trapným smíchem:* No jo, v tom případě se asi po chunninských zkouškách uvidíme naposled, jelikož první mise bude má smrt. *Pak se podívá na tu řeku a sleduje proudění vody.*

*Hana jen kývne, protože je připravená trénovat chakru, ale při zmínění katonu poví:* Bohužel Katon neovládám. Jediné, co mám, tak je Raiton a Doton, jenže Doton zatím využívat neumím. Je to strašně složité, ale chápu, že to chce jen trénink a trénink.. *Poví Hana deprimovaně, protože elementární techniky jsou opravdu mnohem složitější, než ty obyčejné. Když pak řekne to, že musí trénovat a věřit si, Hana jen rychle odřekne deprimovaným hlasem:* No jasně, protože ostří katany nebo probíjení jsou proti tomu vodnímu vězení velmi účinné.. *Pak jí dojde, že to tak Misaki nemyslela, ale v té chvíli se jí Hana už nemůže podívat do očí, místo toho jde chodit po řece (Suimen: Hokou no Waza) zády k Misaki. Jejího chování lituje, ale nemohla ty emoce již nadále utlačovat.*

*Hana po chvíli odejde ke stromu, kde jí Misaki učila její první techniku a tam vyleze bez pomoci techniky na jednu z prvních větví a začne sledovat okolí, avšak Misaki se stále vyhýbá pohledem. Ví, že to solidně podělala a neví, jak se jí za to omluvit, protože ví, že toto chování se nedá omluvit.* Jsem jako podělané dítě, proč musí ze mě ty emoce mluvit. Jsem vážně nemožná. Možná měl bratr pravdu, cestou i cílem shinobi je zemřít. *Při této myšlence jen seskočí na zem a dojde si kleknout, jakoby se modlila, zezadu ke stromu, kde udělala svému bratru provizorní památkové místo, protože se už čtvrt rok neozval a nepřišel domů.* Promiň, já to tak nemyslela... *Poví Hana, takže to jde slyšet, ale zní spíše vystrašeně a smutně, než deprimovaně.*