Ulička Yuke

*Oprava předešlého postu - Modré vlasy, ne bílé.*
*Nervózně přešlapovala na místě, než se dveře otevřely a za nimi stál Sora. Musel trochu zvednout bradu, aby se na něj pořádně podívala. I přes fakt, že byl Sora o dva roky mladší, byl už teď o trochu vyšší, než Kaede, které ten růstový hormon moc nedal, nebo si dával načas. Kaede chvíli mrkala a koukala na Soru jako na svatý obrázek, než se vzpamatovala a došlo jí, proč tam přišla.* Ah....Ahoj. *Vykoktala ze sebe a ztěžka polkla, pomalu vešla do domu a lehce se rozhlédla. Zula si boty, automaticky no.* Ah vlastně, co to dělám... *Nervózně se zasmála.* Sora-kun, nechceš jít ven? Trénovat? Členové mého týmu jsou mimo a já potřebuju trénovat na Chuuninské. *Začala se zase obouvat.*

*Sledoval správanie Kaede. Oproti minula sa správala divne, až by povedal, že aj nervózne. Nechápal to, no nejako neriešil. Pozerala na neho, ako na zjavenie, chápal trochu viac podrástol, vlasy mu stavli, no šupiny pod očami zostali rovnaké, tak ako jeho biele oči. Doprial jej dostatok času, aby sa z toho dostala sama, aby mu povedala prečo vôbec prišla. Pokývol hlavou, keď ho odzdravila, sledoval jej počínanie keď vošla. Chcel sa jej opýtať, či je všetko v poriadku, no nakoniec nestihol, pretože začala rozprávať skôr. Jej nervózny smiech mu trochu privodil starosti. Potom sa mu však na perách objavil ľahký úsmev.* Ista, rád si pôjdem zatrénovať, Kaede-chan. *Povedal jej a sám teda privrel dvere a začal sa obúvať.* Si inak v poriadku? *Pozrel sa na ňu, keď sa obul. Nezvykol byť starostlivý a ani to nevedel nejako prejaviť, takže to vyznelo ako otázka zo slušnosti, ale opak bol pravdou. Potom ju ešte obyšiel, aby sa dostal trochu viac do domu.* Idem von! *Dal vedieť obyvateľom domu.*

*Nechala ho projít okolo sebe a s odpovědí počkala, než vyšli před dům. Trochu si vydechla.* Umn...jo, jsem, jen jsem z toho byla trochu nervózní. Nikdy jsem tady nebyla a měla jsem strach, že budu u špatného domu. A taky jsi docela vyrostl. *Nafoukla tváře.* Od minule jsi se prostě hodně změnil. *Naklonila hlavu a ukázala si na tváři na místo, kde má Sora šupiny.* Nebýt jich, tak tě nepoznám. *Zasmála se už trochu klidněji. Za chůze si protáhla ruce, zaklonila se, až jí jemně zakřupalo v zádech.* Půjdeme do tréninkové oblasti? Máš něco, co bys chtěl přímo trénovat? *Pohupovala se do rytmu imaginární písničky. Za tu dobu, co spolu nemluvili se Kaede trochu změnila. Rozhodně už byla Genin, dokonce si i oblíbila pár lidí ve svém okolí. Nemluvě o tom, že se jí dlouho nepřihodilo nic špatného, takže i její PTSD na tom bylo lépe. A ani život v temnotě jí nedělal takové starosti.*

Ale trafila si. *Povedal jej keď vyšli von a on za nimi zavrel dvere. Otočil sa potom ku nej. Bol nezvyk, že bol vyšší než ona, keď sa naposledy videli, prisahal, že ona bola vyššia. Teraz to bolo však opačne. To Sora sa díval na ňu zhora, musel trochu skloniť i hlavu, no len trošku.*Trošku áno. *Pousmial sa a chytil jej nafúknuté tváre medzi prsty oboch rúk. Potom ju však pustil. Bola pravda, že vyrástol, jeho bledomodré vlasy stmavli a dospel aj v tvári, ale nemyslel si, že sa zmenil až toľko...* To až tak moc? *Spýtal sa skôr sám seba, Kaede si to totiž myslela, keď ukázala aj na šupiny, ktoré mal on pod očami, len na svojej tvári. On sa usmieval, hlavne pocítil aj istý druh pokoja, keď začul na jej hlase, že sa trochu upokojila. Kráčal vedľa nej, ruky si strčil do vrecok v nohaviciach.* Asi chakru. *Povedal bez väčšieho premýšľania. Jeho oči potrebovali veľa chakry, on sám však ninjutsu nevyužíval. Takmer vôbec.* Čo by si chcela cvičiť ty? *Spýtal sa jej.*

*Trochu sebou cukla, když jí sáhl na obličej, ale jen z leknutí. Pak se lehce zahihňala.* No jo, to je ale asi tím, že koukám zespodu. *Zasmála se, narážela na jejich výšku. Byla zvědavá, kdy se hodlá ona sama trochu povyrůst. Snad brzy...Lehce se natočila k Sorovi tak, aby byla vidět čelenka se znakem vesnice, kterou měla tentokrát navázanou na paži pravé ruky.* Co jsme se neviděli, tak jsem úspěšně splnila Geninské, bylo to jako jsi říkal. Nic extra náročného. Nejhorší bylo se sehrát s partnerem. Ale i to šlo zlehka, když jsem tomu dala šanci. *Usmála se pyšně.* Pojedeme koncem týdne na Chuuninské do Kirigakure. Tak by se mi asi taky hodilo trénovat chakru. *Zamyslela se.* Jo, bylo by to nejlepší, trénovat chakru... *Pomalu odbočila na cestičku k hradbám vesnice, za kterými se skrývala tréninková oblast, kupodivu taky oplocená.*

*Najskôr zaváhal, či ju nepustí skôr, keď sebou cukla, no nakoniec sa na jej tvári objavil úsmev a chichot a tak ho uistila, že sa nemá čoho báť.* Neboj, určite aj ty čoskoro vyrastieš. *Teraz sa dokonca zasmial trochu aj on. Predsa len, nemôže byť takto malinká stále, určite trochu vyrastie a postupom času ešte viac. Vytiahne sa a bude o dosť vyššia než je teraz. Ako sa k nemu natáčala, tak si všimol očkom čelenku Konohy. Pousmial sa, zvládla to.* Vidíš, vravel som ti to. Nebolo to nič ťažké a tak isto zvládneš i chuuninské. *Snažil sa ju podporiť, bol na ňu hrdý svojim vlastným spôsobom.* Ja chcem koncom týždňa s bratom vyraziť do sveta. Obaja sme už tokubetsu joininovia. *Povedal jej, neznel však zamyslene, obaja boli už plne rozhodnutí, na toto totiž čakali.* Ty si viac zameraná na aký štýl boja? *Spýtal sa jej. Podľa toho by sa mohli dohodnúť, čo budú trénovať, aj keď chakra bola taká ideálna cesta, obaja ju potrebovali. Ona kvôli skúškam, on kvôli očiam. Pomalými krokmi, kráčali smer tréningová oblasť, no neboli ďaleko. Už boli čoraz lepšie vidieť hradby konohy. Potom však zastal, padla ho jedná vec. Ako by mohol poblahoželať Kaede k geninským skúškam. Ani nevedel, čo to doňho vošlo. Jednoducho ho to napadlo a usúdil, že by to mohol byť dobrý nápad.* Kaede. *Upozornil trochu na seba a tak dúfal, že sa k nemu otočí. Ak by tak urobila, prešiel by bližšie. Na jeho svetlej pokožke kvôli DNA hadov, bola mierna červeň.* Blahoželám k zvládnutiu geninských skúšok. *Povedal a trochu sa k nej nahol a dal jej detskú pusu na líce. Potom sa však odtiahol, urobil pol krok dorazu, nevedel totiž, ako modrooká kunoichi zareaguje na jeho čin.*

*Kaede několikrát přikývla na souhlas. Určitě Soru nezklame a dá Chuuninskou levou zadní. Když to říká on, tak to tak bude, měl pravdu i v tom, že zmákne geninské.* Tokubetsu...?Wau, vy jste vážně neuvěřitelní, Sora-kun, ty jsi vážně třída! *Zasmála se, doopravdy ho za tohle obdivovala, jemně ho šťouchla do ramene. Byla z něj vážně odvařená, tohle nečekala. Hned ještě o mnoho stoupl v jejích očích.* Jsem na tebe pyšná.... *Zamumlala potom potichu.* Styl boje? No...já nevím, já raději chci používat Genjutsu a techniky na větší, maximálně střední vzdálenost. Taijutsu zvládám, ale moc mě nebaví se s někým bezmyšlenkovitě mlátit. Raději ho odfouknu. *Zasmála se.* Co ty? Doplňujete se s bráchou nějak? *Tohle by bylo doopravdy zajímavé, kdyby se mohla s někým hezky doplňovat. Kdo ví, jak to Sora má. Než došli k místu určení, tak ji Sora oslovil a Kaede se zastavila a otočila k němu.* Hmm? *Zajímalo jí, co jí chce, ale doopravdy nečekala, že jí takhle pogratuluje. Všimla si, že je lehce načervenalý. Kaede sama cítila, že i z takového malého razítka na tváři, jí vybouchne červeň ve tvářích, jakoby jí někdo rozprskl rajčatový protlak na obličeji. Začalo to od nosu, do stran přes tváře a nakonec i zbytek obličeje. Podívala se dopředu a sklopila pohled.* Hmm...děkuju. *Zamumlala a trochu zrychleným krokem vyrazila opět na cestu.*

*Bol na ňu hrdý, zvládla ich, veril, že je šikovná a keď dá tomu šancu, bude mať geninské skúšky raz dva. Za to to bolo ťažšie, ale tak, veril, že to dievča zvládne. Tak ako zvládla geninské. Musela si len viac veriť a skúsiť veriť aj ostatným.* Ani nie. *Pousmial sa. Robil čo mohol, rovnako tak i Aoda, obaja robili spoločne čo mohli. C misie zvládli viac menej spolu, B misie oddelene. Vedel, že aj A misie budú robiť každý zvlášť, ale s tým sa museli zmieriť. Ako na tom budú S, ťažko povedať, ale tak ďaleko ani nechcel pozerať. Hodlal sa chvíľu zdržať na tj, aj keď zvažoval postupom času, či sa predsa len neposunie nakoniec ešte o trochu vyššie, a tam sa zdrží, aby doplnil veci, čo zanedbal. Hodlal ešte viac zapracovať na taijutsu a chakre, ninjutsu... to bola veľká otázka, či chce kráčať tým smerom a vôbec to v boji využívať, vedel, že niektoré schopnosti jeho očí vyžadujú ninjutsu, ale tie techniky veľmi nevyužíval. Musel sa nad sebou teda dosť zamyslieť, čo plánuje v budúcnosti so sebou robiť. Začul však jej slová a pousmial sa. Obaja boli pyšní na toho druhého.* Taijutsu, teda mlátenie hlava nehlava. *Aj keď by sa dalo povedať, že Sora mal trochu viac deštruktívnejšiu silu, než by mal normálne a to pomocou rukavíc, ktoré mal na rukách - v tento moment však doma na stolíku v izbe.* Aoda je na tom rovnako, no dopĺňame sa v taijutsu aj tak. On navyše použije aj ninjutsu, ktoré sám veľmi neuznávam. *Nerád ho používal, sám vedel z oboch elementov, ktoré ovládal asi štyri techniky.* Genjutsu je fajn, pokiaľ ho dobre použiješ. *Človek, ktorý používal genjutsu nemohol byť hlúpy. Predsa len, genjutsu vyžadovalo ešte lepšie si načasovať stred očí s tým druhým, veľmi tomu nerozumel a ani sa veľmi nezaujímal, keď mal aktivované oči, genjutsu jeho oči ignorovali a tak bol voči nemu v tej dobe imunní, no mnoho shinobi takú možnosť nemali, byť voči nemu odolní... Nebol však jediní, kto mal červené tváre, po tom, čo dal Kaede pusu na líce, aby jej poblahoželal. Mala také tváre i ona, za čo bol svojim spôsobom rád a trochu sa pousmial, keď mu poďakovala, síce to takmer prepočul, ale bol rád, že nie. Chápal jej zrýchlenie krokov, predsa len oba priviedol do rozpakov - ako seba, tak aj ju. No, cesta im ubehla o čosi rýchlejšie a o chvíľu boli tam, kde chceli byť. V tréningovej oblasti.* Ako zvykneš trénovať chakru? *Spýtal sa jej. On zvykol meditovať, nechávať chakru kolovať v jeho tele a visieť pritom dolu hlavou, či ju minúť inak a kolovať s tým málo chakry, čo mal.*

*Zasmála se* Takže ty obstaráváš rány a brácha ninjutsu techniky. Zajímavé. Takže se vlastně doplňujete. Proč neuznáváš nijutsu? *Optala se, doopravdy jí to zajímalo. Ona sama prostě moc neměla ráda fyzickou bolest, raději by se sama hrabala v myšlenkách jiných lidí a zkoumala je, spíš posilovala psychickou odolnost, kterou neměla úplně nejlepší ona sama, než tu fyzickou, kterou bylo snadné trénovat.* Genjutsu je podle mě mnohem těžší na naučení, ne kvůli náročnosti, ale kvůli efektu, který to na ostatní má. *Pokrčila rameny.* Je těžší se obrnit proti genjutsu a vytrénovat svoji mysl, než trénovat svaly. *Postupně se dostávali hlouběji a hlouběji do prostor tréninkové oblasti. Vyslechla si, jak Sora trénuje chakru. Jemně se usmála.* No já...tak normálně, meditací. Ráda jsem soustředěná, proháním svou chakru tělem, vypouštím jí různými chakrovými body v těle a pak zase medituji, abych jí pomohla se nashromáždit ve stejném, nebo větším množství, než tomu bylo...většinou tak strávím třeba několik hodin v sedě, nebo v leže na zemi. *Podívala se na Soru. Docela upřeně do jeho na pohled slepě vypadajících očí.* Ale s tím, jak je to teď s bezpečností, bych se raději válela na zemi při meditaci s někým a ne sama. *Podívala se opět před sebe na cestu.* A doma být teď nechci.

Alebo obstarávame rany obaja. *Záležalo veľmi aj na situácii. No Sorova sila bola deštruktívnejšia, tak mnohé zaobstaral on sám.* Príde mi zbytočné. Mnohdy ninjutsu ani nič neurobí. Napríklad, samotné ninjutsu by mi bolo na chuuninských skúškach k ničomu a vyhral som skôr pomocou taijutsu, alebo len kvôli tomu, že môj súper bol neskutočne slabí. *Myslel si, že mal jednoducho smolu. Bábkar, ani len sa k nemu jeho bábka nepriblížila. Mal mu ju rozflákať, pieskožrutovi jednému a ani na misii toho veľa neurobil. Zaujímalo ho, či sa aspoň trochu zlepšil za tú dobu, alebo nie.* Preto ľudia, čo používajú genjutsu nemôžu byť hlúpi. *Zodvihol ramená, taká bola jeho politika. On si na svojej prvej B misii prešiel svojim, takmer tam zomrel a tak by sa dalo povedať aj dlho odkladal to, že vyjdu s bratom na cesty, pokiaľ nenaberú trochu síl. Pokývol hlavou, keď mu popísala to, ako zvykne chakru trénovať ona a trochu sa pousmial.* Zvykol som ešte visieť dolu hlavou z konára. Musel som udržovať chakru v nohách a zároveň som s ňou prúdil po tele. *Ich oči sa stretli, keď sa do jeho bielych očí zadívali tie svetlomodré, cez to ešte nikdy predtým tak modré oči nevidel.* Nemyslím si, že by sa v tomto okolí niečo také potulovalo, keď tak, dokážem to zabiť. *Usmial sa na ňu trochu. Aj cez to, že sa mu na moment pred očami objavili útržky jeho bojov, ktoré zažil dva roky dozadu pár týždňov potom, čo sa stal chuuninom. Ten boj o svoj vlastný život, to, ako v jeho očiach počul stávky na jeho smrť. Na jeho tvári sa však nič nezmenilo. Už to bola minulosť, aj keď ho stále desila, vedel, že je aspoň teraz o niečo málo silnejší.* Budeme sa teda váľať po zemi spolu. *Dal si ruky za chrbát, aktivoval byakugan a v rýchlosti skontroloval okolie v jeho plnom zornom rozsahu. Videl však len pár domov a tam ľudí, shinobi.... tak ako ich videl niekoľko na hradbách, nikde nič nebolo neobvyklé a tak svoje oči deaktivoval skôr, než sa k nemu náhodou otočila Kaede.* No, čo tak použiť zopár techník, aby sme sa zbavili chakry a meditovali s menším množstvom? *Navrhol.*

*Jeho názor byl zajímavý, jí přišel zvláštní. Sama závislá na Ninjutsu nemohla s jeho slovy souhlasit, ale on měl takovou zkušenost ze zkoušek, ona neměla ještě žádné zkušenosti, aby mohla něco takového tvrdit, nebo mu vyvracet opak.* Proti komu jsi byl na Chuuninských? Někomu od nás z vesnice? O Konoze hodně lidí tvrdí, že máme slabé lidi....ale koukni na sebe. *Pokrčila rameny.* Jaké vůbec jsou mise na vyšší úrovni, já maximálně tak trhala plevel. *Zamručela, na tohle se už těšila, na pořádnou akci mimo vesnici a poznávání světa. záviděla Sorovi, že má společníka na tohle. Hrdě se napýřila.* No jasně, že nejsou hloupí, podívej se na mě, hotovej génius. *Mohlo to znít až ironicky, ale Kaede to myslela vážně, sama si o sobě myslela, že je nadprůměrně inteligentní, obzvláště po setkání s tou podivnou cizačkou (Misaki ze Suny). Poslouchala Sorův způsob trénování.* To je ale moc chytrý způsob jak trénovat, určitě to zkusím, až budu v bezpečí doma nad postelí. *Zasmála se. Nechala ho jí ujistit o jejich bezpečnosti. Ale slova o užití technik před meditací jí trochu zaskočila.* No.....dobře, klidně. *Musela se pořádně zamyslet a vybavit si pečetě, které byly potřebné k fuutonovým technikám. Jelikož je mohla využívat bez použití pečetí, musela na to nějak přijít.* Ovládáš nějaké elementy? *Optala se, potřebovala s eujistit, že neumí nic z fuutonu, aby neprokoukl její hraní. On před ní neukazoval své oči v aktivním stavu, stejně tak ona nechtěla ukázat výhody svého KG. Ačkoliv ona ani pořádně nevěděla, jaké KG vlastní, Sora určitě ano. Ale to Kaede taky nemohla tušit, pro ní jeho oči byly jen dalším párem kukadel v seznamu "Extrémně zajímavé a fascinující". V životě by jí nenapadlo, že se jedná o Byakugan, natož jakékoliv Doujutsu.*

*Aspoň v jeho rukách nebolo ninjutsu silné a v jeho očiach zaujímavé. No, shinobi boli hlavne preto, lebo používali chakru a ninjutsu prevažne, či genjutsu, ale zase naopak, on veril v silu taijutsu, nikoli v ninjutsu.* Nie, na skúškach som bol zo Suny, nič mi neurobil, som sklamaný. Bolo to priam zadarmo. *Zvládol by to aj bez očí... už len to, že bol rýchlejší stačilo, ale chcel to mať rýchlo z krku a chcel mu ukázať rozdiel medzi ním a Sorom, tak ako rozdiel medzi Sunou a Konohou.* Za najslabšie dediny sa považuje hlavne Kumogakure. A povedal by som aj Suna *Vydýchol. Bol sklamaný a stále je.* Bol som s ním aj na B misii a je slabý úplne rovnako ako predtým. *Povedal jej.* Takže konoha nie je zďaleka tak slabá. Predsa len, máme Espere Itamiho, a Kaizo Mayi, a títo dvaja sú určite známi po celej zemi. *Itami bol prelomoví vedec, a Mayi silná kunoichi. Bude aj on silní ako jeho mama? Kto vie.* Ako ktoré. Niekedy aj B misie môžu byť ťažké. Pri jednej som sa vrátil naspäť do konohy len ja. Ak by nebolo jednej kunoichi z Yugakure, nevrátil by som sa ani ja. Na druhej B misii by som to zvládol aj sám. *Opísal jej ako prebiehali v skratke jeho B misie.* Čo sa týka C misii, tak okrem lovu na zber nič iné nie. *A vysvetlil jej C misie, ktoré konoha dáva. Lepšie stále toto než nič.* To si, génius. *Jeho kývnutie na to nebolo ironické, Sora to myslel vážne. Pousmial sa nad ňou. Rozhliadol sa, čí cez tu trochu neuvidí onen strom na ktorom cvičil, ale bez očí toho veľmi sám nevidel a tak mal smolu a nemohol ukázať, na ktorom strome to cvičil.* Keď chceš, môžeš to na chvíľu skúsiť, dám pozor, aby si nespadla na zem. *Ponúkol jej, že to môže vyskúšať a v prípade nutnosti sa postará, aby nespadla na zem. Jeho to nikdy nenapadlo robiť nad posteľou, preňho by to nebol ani žiaden tréning ak by vedeli, že sa nemá čoho báť a neskončí na zemi.* Katon a raiton. *A Aj tak z toho pomaly nič nevedel, ale nemohol minúť chakru inak. Obaja mali svoje tajomstvá, ktoré si nechávali pre seba. Sora nepoznal ručné pečate fuutonu, poznal aj malé množstvo kotonu či raitonu.* Takže dáme menší súboj a potom meditácia? *Chcel tiež vidieť čo dokáže s fuutonom narobiť. Aj keď už techniky fuutonu poznal, mal ho Aoda.* Ukaž sa teda, žiadne genjutsu. *Pousmial sa trochu. Chcel vidieť ju vidieť. Jej eleganciu v ninjutsu.*

A pak že Konoha je slabá.... *Odfrkla si Kaede, byla na Soru pyšná.* Doufám, že půjdu v tvých šlépějích a nabančím někomu z jiné vesnice, abych dokázala, že jsme mnohem silnější, než se zdá. *Hrdě kývla hlavou. Sora u ní zase o trochu stoupl. Jeho vyprávění o silných shinobi ji zarazilo. Zastavila se.* Hai, Itami Espere-sama.....Znáš ho osobně? *Rozzářily se jí oči. Kaede nechtěla posledních pár let nic víc, než se sním opět setkat, ale neměla štěstí a od té doby ho v Konoze nezastihla a když se někoho ptala, tak o něm neměl tušení, kde je, co dělá, jak ho přivolat....kam mu poslat dopis....Kaede mu vděčila za život.* Espere-sama mi zachránil život. Vděčím mu za to, že s tebou mluvím. *Řekla tiše. Sorovo podívání o misích jí donutilo se opět stoprocentně soustředit na jeho slova.* Musíš na sebe dávat pozor! Nosíš sebou lékárničku? Máte medika? *Začala ho bombardovat otázkami. Přeci jenom není normální, aby skoro přišel o život. Kaede si dělala doopravdy starost.* Někdy utéct není nejhorší z možností. Nechci za tebou chodit na hřbitov. *Zamručela nakonec. Souhlasná slova o chytrosti jí lehce nahnala růž do tváří. Ona možná trochu přeháněla, ale jeho vážný pohled jí dokázal, že on nepřehání.* Já to přeci jenom zkusím až doma. Dnes budeme trénovat stejnou měrou a ne že tu budeš jako hlídač. *Usmála se. Pravidla ohledně Genjutsu se jí nelíbila, ale tak co....musí se podrobit "lepšímu". Katon a Raiton byla zajímavá kombinace. Kaede si však byla jistá, že i kdyby na ní použil Katon, přefoukla by ho jako nic. No nechtěla mu opálit jeho hezké vlasy. Musela na to jít oklikou. Už byli docela hluboko v Tréninkové oblasti. Ještě pár kroků a mimo les je čekala planina, kde by bylo možné bez újmy využít všech technik, které Kaede uměla, dokonce ani neubírat na jejich síle.* Takže chceš zkusit pár ninjutsu technik, i když je nemáš rád? *Trochu si rýpla.*

Konoha nie je slabá. Len Kumo a Suna. Ale verím, že naša dedina môže byť ešte silnejšia. *Ale od toho tu bola vždy nová generácia. Sora veril, že keď sa bude snažiť, keď bude robiť všetko preto, aby bol silnejší a lepší... bude musieť ešte dosť zabrať. Na chvíľu sa zdržať v jednej hodnosti a dobrať to, čo nedobral - zlepšiť sa v taijutsu a už v spomínanej chakre. Možno teda aj trochu ninjutsu. Jeho totiž stálo za nič a aj keď ho neuznával... mnoho silných shinobi malo silnú obranu, ktorú neprerazí nič než hrubá sila. Na to sa chcel Sora zamerať. Ešte musel pre seba vymyslieť silnú obranu, ktorú zase postradal. Pokývol na jej. Poznal ho osobne.* Poznám ho. *Divný to neľudský človek. Nevedel čo je v skutočnosti zač a ani to radšej vedieť nejako nechcel. Možno sa mu raz naskytne možná odpoveď, možno nie, musel sa však pousmiať, nech už to bolo čokoľvek, bolo to dobré.* čo sa ti vlastne stalo? Pred kým, čím ti zachránil život... ak nechceš na to odpovedať, tak nemusíš. *Pozrel sa na ňu. Nechcel ju nútiť o tom rozprávať, ale nevedel o tom nič a tak bol zvedavý. Nechal teda na nej, či mu to povie alebo nie.* Nemal som ako ujsť. Bol som takmer čerstvým chuuninom. Chytili by ma a zabili. Bol som zúfalý a neskutočne som sa bál. Keď ti tieto dve veci zatemnia myseľ, nedokážeš sa im postaviť... nemáš šancu na to niečo podniknúť. Dokonca hneď čo ma doniesli na ich miesto táboru som skončil s pár dolámanými kosťami, aby bolo pre mňa ťažké ujsť. Mohol som len bojovať, v takej ich aréne proti monštrám, čo behajú vonku. *Bol až veľmi zúfalý na to, aby dokázal niečo vymyslieť. Strach ovládal jeho myseľ a on videl teda len jedno. Bojovať. Nechcel prísť o svoj život, aj keď popravde nevidel východisko ako sa z toho dostať.* Preto si zapamätaj. Nikdy nesmieš dovoliť, aby ťa v akejkoľvek situácii tieto dva pocity zahnali do kúta. Ani keď ti bude hroziť smrť. Musíš o svoj život bojovať, aj keby to znamenalo, že nič iné okrem smrti ťa nečaká. *Privrel oči. Hovoril zo skúsenosti, hovoril podobné slová, čo mu povedala, žena, čo ho zachránila. Čo mu zachránila život, darovala dva dary. Jednou bol jeho prvý podpis s kuchiyose - mačky, a druhý dar bol pečaťou s technikou, ktorá mu zase môže zachrániť život. No, dúfal, že ju tak čoskoro nebude potrebovať.* Tiež si dávaj pozor v druhom kole, chuuninských skúšok. Natrafil som na skupinu, čo tam chodia a lovila ďalších geninov. To bol môj prvý skutočný boj o život a taktiež prvé tri životy, čo som zobral. *Pousmial sa. Prišlo mu zábavné ako za posledné dva roky takmer dvakrát zomrel. Ale čo sa dalo robiť, nakoniec tu žil, rozprával sa s Kaede a snažil sa jej predať to, čo sa dostalo k nemu, jeho skúsenosti a rady, ktoré dostal. Nevedel, čím si prešla, a rozhodne tým nechcela prejsť znovu, teraz je však geninkou a tak sa vie nejako brániť.* Dobre teda, ale aj tak buď opatrná. *Pousmial sa na ňu trochu. Proti genjutsu sa nemal momentálne ako brániť, takže ho pre istotu zakázal, nemohol aktivovať svoje oči. Nechal si doma okuliare.* Len, či si spomeniem na pečate. *Zamyslel sa Sora, keď si doňho rýpla a začal ich chabo napodobňovať a snažil sa spomenúť si. Vedel, že na katonový projektil nepotreboval pečate, no stále tu boli ďalšie dve techniky, ktoré ich vyžadovali. Chvíľu mu to aj trvalo, no nakoniec si spomenul.* Ovládam len katon na úrovni genin, takže to budeš mať ľahké. Sú to podstate tri techniky. A Raiton... len toto. *Obalil svoju dlaň chakrou a nakoniec sa na nej objavilo menšie množstvo elektriky, techniku však potom zrušil. Nič viac nevedel a ani tak skoro vedieť nechcel.* Pripravená teda?

Konoha bude silnější hlavně díky tobě, Sora-kun. Už od pohledu jsi velký dříč a jestli to někdo dotáhne doopravdy daleko, jsi to ty. I s tvým bratrem samozřejmě. *Kaede si mohla nechat zdát, sic byla silná na Genina, Sora byl prostě next lvl. Sama v sobě potřebovala vzbudit tu chuť po uznání a ambice, o kterých si myslela, že má, no očividně ne tak silné, jak by měla. Odpověď na její otázku jakoby rezonovala její hlavou. Na chvilku s ejí zatmělo před očima a jediné, co viděla byl velký nápis "Itami-sama!" Jakoby šlo o nějakou celebritu a ona nutně potřebovala autogram. Otázka, kterou jí Sora položil, jí uzemnila opět na zem.* Když mi bylo asi deset...unesl mě nukenin, který se záhadně dostal za brány vesnice.....hrozil mi smrtí a jediné, díky čemu jsem přežila, byla moje naivní představa, že mě vrány zachrání. Zachránily mě ale stíny, ve kterých se Espere-sama schovával. *Kaede se chvíli hrabala v oblečení. Vytáhla si tričko těsně nad okraj kalhot, ukázala tak Sorovi jen pár centimetrů kůže, ale většina z toho byla ošklivá jizva. Sic nebyla barevně odlišná od zbytku sněhové pleti, byla jasně viditelná.* Tohle a trauma, jsem si odnesla z toho večera. Trauma pomalu mizí, učím se s ním pracovat, ale tohle bude navždy podpis člověka, jehož smrti jsem nahrála velkým dílem do karet. *Vzpomněla si při zatrkování trička do kalhot, jaký to byl pocit, když jí stékala krev nukenina po rukou. Sora nebyl jediný, kdo v útlém věku musel zabít. Ale ani Kaede, ani Sora nebyli zdaleka jediní v celém světě. Určitě by se našel i mladší zabiják. Poslouchala slova Sory, o jeho misi....o strachu, o nesnázi, o bojích s monstry, o zoufalství. Kaede se zastavila. Chytila Soru za ruku a hned na to ho pevně objala, jen na chvilku, ale dost pevně. I když nebyla se Sorou nejlepší kámoška se kterou pořádá přespávačky, byl pro ní jakýmsi způsobem důležitý.* Díky bohu, že jsi to zvládl. Už jenom fakt, že jsi přežil takové zacházení bez žádných následků....mrzí mě, že jsem ti nemohla nijak pomoci. Štěstí, že jsi zpátky doma. *Slova o druhé chuuninské zkoušce si brala k srdci a souhlasně přikývla.* Hmm...neboj, budu na tvá slova myslet a určitě tě nezklamu. *Usmála se. I tak za jejím úsměvem toho bylo mnohem víc. Po jeho slovech začala být trochu nejistá. Ne z Chuuninské, ale ze svého budoucího života. Byla dost silná na to, aby fungovala jako řádná Kunoichi? Byla si dost jistá svým týmem, aby se na sebe mohli navzájem spolehnout všichni tři? Než se nadála, stáli na místě určení a Sora už vypouštěl z úst nějaké informace.* Jo...dobře. Já ovládám jenom vzduch. Pak obyčejná ninjutsu, když jsi Genjutsu zakázal. *Zasmála se ironicky. Fakt jí tím naštval, ale byl hodnostně výš, tak nechtěla oponovat. Sora ukázal, jak s emu ruka obalila Raitonem. Kaede v tu chvíli objevila svou další posedlost...oči a elementy jako takové. Spokojeně se usmála, když doznívaly poslední výboje raitonu na sorově ruce a sama složila nějaké totálně náhodné pečetě v jistotě, že si Sora bude myslet, že se jedná o tehcniky Fuutonu. I když pečetě nedávaly žádný, ale doopravdy žádný smysl a možná by spíše vyvolala Edo Tensei než Fuuton techniku pomocí této kombinace.* Připravená. *Kývla Kaede a s hlubokým nádechem vypustila na Soru techniku Fuutonu - Daitoppa. Síla té techniky by mohla Soru překvapit, protože byla mnohem silnější, než by se na Genina řeklo (síla Ninjutsu - 34 bodů). S tím, že techniku mířila přímo na Soru měl buďto co dělat, aby se uhl, nebo se proletěl dobrých pár metrů po jeho zádech.*

(Chakra - 0,75 bodů (zbývá 20,25b)
Popis techniky: Ninja vytvoří v ústech poměrně prudký vítr, který není ale dost silný, aby odhodil člověka.
Náročnost na chakru -25%, +20 bodů atributu síla techniky -> Taiton)

*Trochu sa pousmial, on si to o sebe nemyslel. Aj keď bol teraz lovcom nukeinov a stopár, nevedel si predstaviť robiť toto celý svoj život. Chcel okúsiť nejakú zmenu ku ktorej sa isto neskôr dostane. Teraz však určite nie. Chcel ísť do sveta a nazbierať skúsenosti, chcel do sveta a vidieť čo tam všetko je, naučiť sa mnoho vecí, prahol po vzdelaní, kto by aj nie, svet je miesto a mal pocit, že aj keby mal sto rokov, za tých sto rokov by sa nenaučil všetko.* Nie len ja a Aoda to dotiahneme ďaleko, určite aj ty. *Povedal jej. Mal v pláne byť dlho preč od Konohy, nevedel či s ním bude tak dlho i Aoda, ale to už bola vec iná. Zodvihol oči, prezrel si ju. Itami... ten muž čo poznal jeho matku, ten čo ho objal, nechápal jeho správanie a ani chápať nechcel. Možno sa mu časom dostanú odpovede na nevyslovené otázky. No bol rád, že Kaede pomohol. Musel sa teda pousmiať. Pokývol hlavou. Vrany. Teraz zvitok vlastnil práve Sora s nimi, musel sa teda dostať k nim skôr než on. Posledné podpisy tam boli Yoshikawa Dango, chlapec jenž bol v bingo knihe, Hayo Temari, nevedel kto je tá žena, ale hádal, že bude z Kumo ako je Dango.* Som rád, že ťa zachránil. *Povedal. Nukeini, zlo na tomto svete ktorého sa chcel zbaviť. Aspoň teraz, než príde na to, čo chce v živote viac robiť. Aj keď, aby sa ich mohol skutočne zbaviť, najskôr potrebuje nabrať skúsenosti a zosilnieť ešte viac. Tak veľa ako sa len dá. Sledoval jej čin, ako si vyhrnula tričko. Bola to škoda, že na jej tele ostalo niečo také, nezaslúžila si nosiť so sebou niečo, čo jej to bude navždy pripomínať. No aj on sám si niesol zopár jaziev za tých zopár bojov. Jazva na oboch vnútorných stranách rúk, keď mu geninovia prepichli dlane a držali jej tak na mieste, tak ako na chrbte po Raitonu. Našťastie z incidentu z B misie si neodniesol nič len zlé spomienky na to, ako bojoval, ale tie vždy zahnali slová Akane, ktorá mu vtedy zachránila život. Zmluva s mačkami... pečať, ktorú mu dala s technikou, aby si mohol v prípade problému zachrániť život. Jej slová nosil v sebe hrdo, aj keď nie vždy sa stávali skutočnosťou. Asi bol ešte priveľmi malý, aby mal toľkú kontrolu nad svojimi emóciami... možno ak by cestoval sám, tak by časom prišiel na to, avšak po jeho boku bol stále jeho brat a ten by jej nenechal podstúpiť takú zmenu. Objal ju tiež. Pevne a nepúšťal ju.* Už je to za mnou, dospel som trochu viac a spoznal dobrú kunoichi. *Pousmial sa a pustil ju pootom.* Verím, že ich zvládneš v dobrom. Kto vie, možno sa na teba prídeme s Aodom pozrieť. *Sám si nebol istý, či ich cesta pôjde do Kiri, ale kto vie, možno tam pôjdu, len aby sa na ňu pozreli.* Tvoj fuuton bude určite silnejší než môj katon, či raiton. Koniec koncov, ninjutsu je pre mňa neznáma vec viac menej. *Základne techniky, chodenie po vode, stenách, shunshin. To bolo ešte fajn, ale nevedel si predstaviť ďalšie techniky a elementárne? Tie už teraz išli mimo neho, obchádzal ich oblúkom pokiaľ nepríde skutočne niečo, čo by jej donútilo ich začať používať, či sa ich aspoň naučiť. Odstúpili teda od seba, ich súboj začne onedlho a Sora sa pripravil. Fuuton, mal vôbec niečo na odrazenie takých techník? Mohol by privolať Hikō-wa, avšak genjutsu bolo proti pravidlám a keď použila fuuton. Techniku spoznal, pečate však nepoznal a tak nevedel, že si ich vymyslela a možno by s nimi použila aj úplne niečo iné. Mal však čo robiť, aby sa technike stihol vyhnúť bez Kawarimi. Svojou plnou rýchlosťou sa musel otočiť a zároveň použiť pečať tygra, aby mohol použiť shunshin, aj keď len o štyri metre v pred. Síla techniky ho skutočne prekvapila, no jeho výraz bol rovnaký.* Kaede-chan, prestaň o sebe pochybovať, sila tvojho fuutonu je mimoriadna. *Povedal jej, ani jeho techniky elementárne neboli tak silné a dokonca si trúfol povedať, že ani jeho taijutsu by sa nevyrovnalo tomu, čo videl. On zložil pečate pre Sanzengarasu no Jutsu, onedlho, trvalo to len malú chvíľku prileteli havrany. Bolo to jedno z jutsu, ktoré mohol použiť s nimi. Začali lietať okolo Kaede a medzitým sa pohryzol do prsta a zložil pečate, pre kuchiyose. Z dymu sa vynoril opičiak Yori, ktorý sa okamžite vydal smer Kaede a on sám zložil pečate pre Katon Housenka no jutsu, zatiaľ čo sa vrany začali pomaly ale iste vytrácať.* Už si videla niekedy kuchiyose, Kaede-chan? *Spýtal sa ho a narážal tak na Yoriho, ktorý bol jeden z nich.*

St aty Yoriho: Síla: 3, Rychlost: 5, Taijutsu: 10, Kenjutsu: 10

*Kolem Kaede začaly kroužit vrány. Ohnala se po jedné rukou a ta jen se zakrákáním uhnula, v letu ale pokračovala, jakoby se nechumelilo. Kaede udělala pomalý přemet dozadu, aby se dostala od vran, ale ty jí pronásledovaly. Sora vyvolal nějakého opičáka. Jen na to zamrkala. Netušila co je kuchiyose, sic o tom asi okrajově s někým někdy mluvila, neviděla žádné vyvolané zvíře předtím. Složila tedy pár ručních pečetí a technikou Fuuton: Kiryuu Ranbu zaútočila po Sorovi i opičákovi Yorim. Pohybovala větrnými proudy tak, že vířila prach a ten se jim snažila nahnat do očí.* Neviděla... *Odpověděla Sorovi. Když se přesouvala během do strany a snažila se jej i Yoriho trochu zbrzdit a oslepit prachem. Musela přemýšlet, co s tím, jelikož nemohla využívat Genjutsu, na které se zaměřovala. Dokonce ani zbraně, jelikož následný trénink měl být na doplnění chakry a ne na to, kdo si lépe ošetří sečná zranění. Vrány pomalu zmizely v korunách stromů a Kaede viděla, jak byl Sora připravený na další techniku. Neznala techniky katonu, takže nemohla vědět, co ji čeká.*

*Sora sledoval každý jej pohyb, rovnako ako opičiak. On s kuchiyose podstate vyrastal, nie raz ich mama nechala na starosť strýcovi Irzuóvi keď s Aodou a s ním cestovala do Konohy. Síce už to bude pár rokov, čo jej nevidel. Cez to však mal podpísaných mnoho zmluv a mnoho by ich chcel ešte podpísať. Chcel ich pozbierať čo najviac to išlo, chcel sa z mnohými zoznámiť a utvoriť si tak vlastnú pomyselnú zbierku kuchiyose. Vyrastal v tom prostredí, nikdy by si však nepomyslel, že ich už teraz bude mať toľko veľa, viac než ostatný a keď sa Aoda dostane trochu vyššie, rozhodne sa vydajú ako na pátranie nukeinov, tak i na kuchiyose. Chcel vedieť koľko ich ešte je. Ani samotné línie si neboli isté. Keď použila ďalšiu fuuton techniku, Sora si dal pred oči ruku a aktivoval byakugam - pričom si ich zakrýval a tak si to Kaede všimnúť nemohla. Potreboval vidieť, čo robí.* Je to privolané stvorenie z inej dimenzie. Yori je jedným z nim z línie opíc. Začal jej vysvetlovať, keď prach ustál - zložil ruku, deaktivoval však predtým byakugan začal skladať pečate katonu pre housenka no jutsu. Vystrelil po nej 10 ohnivých strel, síce ich mohla ľahko s jej silou fuutonu otočiť proti nemu..* Zatiaľ poznám len opičie, mačacie, hadie, jašteričie a vranie línie, ale určite ich je omnoho viac. *Povedal jej. Yori sa medzitým rozhodol ju obehnúť z druhej strany.* Je to pozoruhodná schopnosť. Chcem ich objaviť čo najviac a s čo najviac podpísať zmluvu. Keď sa budeš snažiť na chuuninských skúškach. *Odmlčal sa a očami skĺzol na opičiaka, ktorý na Kaede zatiaľ neútočil a podstate ani útočiť nebude. Tak ako on jej zakázal genjutsu, tak on nebude používať taijutsu, ani privolaná bytosť.* Som zástupca jednej z týchto línii. Vrán, dám ti ich podpísať, po chuuninských skúškach. *Normálne by to nedal nikomu len tak zadarmo... ale Kaede bola výnimka. Páčila sa mu. Aj keď nevedel, či jej bude niekedy schopný vyjadriť svoje city k nej. Možno ani nebude nikdy. Možno bol toto jeho spôsob ako jej vyjadriť, že ju má rád. Počkal na ďalší jej útok a potom by sa rozhodol, ktorú katonovú techniku by zvolil. Aj keď mal len tri.*

*Kaede poslouchala Sorův výklad o kuchiyose. Ten na ní následně vyslal 10 střel Katonu. Nechtěla to tu zapálit a tak se vyhýbala úskoky. Byla to taková spíš hra na kočku a myš, ještě nebylo jasné, kdo z nich je ta kočka. Po očku sledovala opičáka. Byl zajímavý. I Sorův výklad. Obíhal ji a Kaede se otáčela jeho směrem. Stále jej měla na očich. Vyjmenoval hned o 5 linií kuchiyose více, než znala Kaede. Vraní se jí ale zamlouvalo asi nejvíce.* Určitě je super je zkoumat více. Zjistit co nejvíc, to je dobrý cíl. *Uznala a kývla hlavou. Sora byl mnohem více zajímavý, než si myslela. Zajímavé cíle. Nabídl jí, že jí po chuuninských dá podepsat smlouvu s vránami. Zastavila se na místě.* Fákt? *Vytřeštila oči. Vrány se jí líbily jako ptáci. Rozešla se k němu. Time out. Souboj šel stranou.* To bys doopravdy udělal? Určitě ti dalo zabrat se stát jejich zástupcem a takhle se o to podělíš jen tak? *Nechápala to. Neznala nikoho, kdo by toto udělal.*

*Bola to naťahovačka, predvádzanie techník a ani to nie, skôr len rozprávanie a robenie do toho, aby len tak nestáli, nepozerali na seba. Neškodné zabavenie. Uhla sa jeho útoku krásne. Určite sa jej bude dariť na chuuninských skúškach. Jej fuuton bol silný, bude to dobré a zvládne to, aj keď bude musieť určite niečo vymyslieť. Síce... Kaede mala genjutsu, takže by mala byť v poriadku. Vysvetľoval jej všetko, čo vedel o kuchiyose, čo ešte chcel dokázať s nimi. Nájsť ich čo najviac, uzavrieť zmluvu s najviac líniami. Bude to beh na dlhú trať, ale zvládne to.* To je. Rôzne kuchiyose vie rôzne veci. Napríklad, vrany... dokážem privoľať kŕdeľ vrán, ako si sama videla, či vytvoriť klona. Aoda vie mnoho hadích techník, ktoré sú spolu s kuchiyose, keď sa bude dať, naučím sa ich aj ja. *Pousmial sa. Naučí sa to všetko, skôr či neskôr, len to chcelo čas. No keď ten čas príde... bude dosť silný, aj keď si nemyslel, že bude niekedy tak silný ako mama. Ich tréning sa však skončil skôr, než poriadne začal. Prikývol. Skutočne jej dá zmluvu podpísať. Yori usúdil, že už jej potrebovať nebude a tak zmizol v oblačiku dymu, v takom istom ako sa zjavil. Kaede by dal podpísať zmluvu. Prišlo mu zábavné, že šlo o niekoho podstate cudzieho od ktorého nebude nič za podpis chcieť. Aodovi to išlo automaticky, ich mame tiež. Hlavne, tá im dala podpísať aj zmluvu s hadmi, nebolo teda od veci dať jej podpísať zmluvu s vranami, predsa len, on o tom rozhodoval a bolo čo čisto na ňom.* Staral som sa len o jednu rodinku vrán. Nič zložitého to nebolo. *Pravidelne im nosil a lovil jedlo, celkom ho aj mrzelo, keď našiel hniezdo prázdne a prekvapila jej veľká vrana Gingashir. Predal mu zvitok pre zástupcov... nechal ho preletieť sa na jeho chrbte za temnej tmy počas dňa. Až skončí táto tma... tak ho určite bude môcť vedieť privolať a určite sa spolu znovu preletia. Prikývol nervózne, chcel, aby sa podpísala, po chuuninských skúškach.* Podelím. *Bol to jediný spôsob ako jej ukázať jeho náklonnosť k nej. On sám si totiž nebol istý, či by bol vôbec niekedy schopný jej niečo také povedať, taktiež chcel cestovať s bratom, takže by s Kaede nemohol byť.* Takže sa na chuuninských skúškach snaž, budem ťa sledovať. *Bude sa dívať ako bojuje, nech už to bude proti komukoľvek.* A dávaj si počas nich pozor na seba.

*Došla až k němu. To, jak přišel k podpisu kuchiyose jí přišlo moc hezké. Byl moc hodný. Možná, až moc. Usmála se a souhlasně přikývla.* Dám do toho na zkouškách všechno. To se neboj! *Protáhla si ruce před sebou.* Tak co, půjdeme meditovat? *Optala se a v podstatě mu to oznámila. Rozešla se o kus dál, kde sebou plácla na zem. Roztáhla ruce od těla zavřela oči.* Sora-kun? *vyhledala ho pohledem.* Můžu se k tobě někdy připojit na cestách? *Optala se potichu.*

*Usmial sa. Dúfal, že ju to trochu podporí, aby dala na skúškach všetko, aby urobila všetko čo vie. Jemu bude jedno, či vyhrá alebo prehrá, chcel, aby sa nedržala späť. Bolo to teda na jeho pohľade... aj keď niekde v kútiku duše vedel, že by jej ju dal podpísať tak či onak.* Počítam s tým teda. *Pokývol hlavou. Rátal s tým, že sa predvedie, ukáže, aká je silná, ukáže, čo dokáže... chcel to vidieť. Teraz ich boj nedopadol dvakrát najlepšie, ale veril, že ak sa stretnú nabudúce, bude to už iné. Ona bude chuunin a on dúfal, že aj niečo viac, chcel sa posunúť vyššie, aj keď vedel, že musí na sebe zapracovať. Jedna vec je stavať sa vyššie, druhá vec je dospieť aj fyzicky vyššie, nie len hodnosťou.* "Možno aj psychicky?" *Sám nevedel poriadne povedať. Zavrel oči a pousmial sa, keď mu to viac menej len oznámila, než sa jej opýtala a rozišla sa preč, o niečo ďalej.* Poďme. *Rozišiel sa za ňou a sadol si kúsok od nej. Posadil sa do tureckého sedu, svoj pohľad presunul na ňu, keď ho oslovila menom. Len sa na ňu díval, tak ako ona naňho, keď ho našla v tme a v hmle. Otázka jej zaskočila. Cestovať spolu? Pripojiť sa? Chcel povedať ihneď áno, ale na tomto rozhodnutí nebol sám.* Cestujem spolu s bratom. Pokiaľ bude aj on súhlasiť, budem rád, keď sa k nám pripojíš. *Rozhodnutie nebolo len na ňom. Ak by cestoval sám, súhlasil by, ale cestoval s Aodou, takže ju nemohol len tak prijať a neopýtať sa. Predsa len, Aoda bol jeho starší brat, bez ktorého by veľakrát nevedel, čo robiť... a veľakrát určite bude bez neho stratený.*

Dobře...Optej se Aody, pamatuju, jak jsem ho jednou tahala z vody, rozhodně si to bude pamatovat. *Uchechla se. To bylo všechno ještě....normální? Ne to ne, už byla věčná noc, ale byla ještě dítě a nic neřešila. Zavřela tedy oči.* Budu se těšit na společné mise, když už by to chození po světě nevyšlo. *řekla trochu tišeji a dala se do meditace. Její dech se zpomalil. Zavřela oči. Ruce přiložila dlaněmi na trávu, která byla lehce navlhlá díky mlze, ale nebylo to nic hrozného. Soustředila se na tok své chakry. Nechala ji proudit tělem, každý bod, každý centimetr chakrové soustavy se snažila vnímat, jakoby chakrou tlačila nějaký bordel a "čistila" tak soustavu. Koncentrovala ji do různých míst, do dlaní. Konečků prstů. Nohou, chodidel, polštářků prstů na nohou. Do srdce, které tím umocňovalo své bití. Do očí, cítila jemný tlak, když přesahovala kapacitu, kterou její oči unesly. Chakru opět koncentrovala do jiných míst, pohrávala si s ní, jakoby si mezi prsty prohazovala minci. Tiché oddychování bylo to jediné, co naznačovalo nějaký pohyb jejího těla. Ležela tam jinak jako mrtvá. Bílá kůže, která díky nedostatku slunečního svitu takřka průhledněla. Nádech. Chakra koncentrovaná v chodidlech, výdech, šup s ní do dlaní. Dlouhou chvíli si takhle hrála se svou chakrou, než se úplně uvolnila a jen se soustředila na její zdroj ve středu těla. Meditovat, aby chakru znovu nahnala a vytvořila ve svém těle rychleji, než přirozeným způsobem. Soustředila se na ten svazek, uzlíček chakry v jejím těle.*

Určite bude súhlasiť. *Povedal a svoje oči presunul von do tmy, tam, kde mohlo číhať čokoľvek a zároveň nič. Aj keď Sora si bol istý, že tu v tento moment boli len oni dvaja a nikto iný. Pred chvíľou mal byakugan aktivovaný, nikto nikde, len oni dvaja, tak si mohli dovoliť meditovať. Zavrieť oči, spomaliť svoj dych, preniesť sa niekam inam.* Spoločné misie by mohli byť tiež niečo. *Narovnal sa a zavrel oči. Ruky položil na kolená. Rovnako ako Kaede, aj on prestal vnímať svet na okolo. Sústredil sa len na to jediné. Na svoju chakru, ktorú pestoval vo svojom tele, ktorej umocňoval rásť. Vnímal ju ako tok rieky, s ktorou sa začal pohrávať. Musel uznať, že jej mrzelo, že nemal element suiton, chakru vnímal rovnako, ako prúdenie rieky. Vytváranie koryta, ktorým mohla prúdiť. Do jeho rúk, cez paže, až do končekov prstov, do nôh cez stehná, píšťalu... v jeho celom tele. Bol to príjemný pocit, sústrediť sa na chakru, vnímať ju a nič iné. Bolo to príjemné a ak by nemeditoval, mohol by aj zaspať. Kolísalo jej to ku spánku. Cez to, že vedomím bol inde, jeho telo sa nehlo, stále mal chrbát vystretý, stále ruky na kolenách a nohy v tureckom sede. Jeho pokožka bola prirodzene svetlá z nedostatku pigmentu, tak ako každého jedného z klanu Dokusei. Len jeho šupiny mali zlatý nádych, zatiaľ čo jeho kedysi modro svetlé vlasy stmavli a to o dosť. Bol to kontrast. Tmavo modré vlasy a svetlá pokožka so zlatými hadími šupinami po jeho tele... Pokoj, ktorý teraz cítil, bol nádherný, rovnako ako prúd chakry, ktorý nechával prúdiť v jeho tele. Šiel tam, kam chcel, kam zavelil, kam ukázal, než sa mysľou zahniezdil v mohutnom prameni, v jadru chakry. Predstavoval si to ako nádherné veľké a žiarivé miesto, plné pokoja. Na jazierko, ktoré bolo zároveň aj prameňom a centrom toho všetkého. Vždy keď mal aktivovaný byakugan videl to. Sústavu chakry každého. Každého človeka, každej bytosti... bol to neskutočne nádherný pohľad v tom všetkom.*

*Pokračovala ve svém soustředění. Nadechovala se malinko, vydechovala ještě méně. Chakru koncentrovala všechno do jediného místa v těle, kde s ní rotovala, jakoby to byla voda a ona chtěla vymlít díru do skály. Chakra byla mocná věc, ale Kaede jí taky neměla mnoho, proto si vážila každého vyplýtvaného kousku, každé kapičky pomyslné vody života, kterou vyplýtvala na hlouposti...třeba lezení domů oknem, když šla pozdě. Chakra pomaličku, ale jistě, nabírala na své původní síle a po malých krůčcích se doplňovala, díky meditaci to šlo lehce rychleji, než před tím. Chakra jí každou minutou přibývala a když Kaede cítila, že je na pomyslné hranici, přes kterou bude muset se přehoupnout násilím, začala se nadechovat trochu více zhluboka. Ono jí vždy trochu bolelo, když překonávala tu pomyslnou hranici jejího limitu. Roztahovat chakrovou soustavu a koncentrovat chakru do celého těla najednou, nebylo nic snadného. Tělo se muselo přizpůsobit většímu objemu a ne jen stagnovat na jednom místě. roztahovala tedy plíce spolu s tím, jak načerpávala chakru. Tiše vydechla. Koncentrovala chakru všude, ruce, nohy, oči, všechny pro ní důležité body v soubojích, které musela prostě připravit na větší nával chakry, v očích to znamenalo chtě nechtě bolest. tu však snadno překonala. Když cítila, že doopravdy překonala své limity a její tělo by toho více nesneslo, pomalu začala otevírat oči. Vyhledala pohledem Soru, jehož šupiny se leskly ve svitu měsíce. Ještě meditoval. Raději mlčela a nerušila ho, však ona měla svůj klid a chtěla to samé pro něj.*

*Sora bol stratený v čare pomyselného prameňa chakry. V nádhere, ktorú si vytvoril v jeho hlave, ktorá sa stávala skutočnosťou zakaždým čo začal meditovať. Bola ako voda, vzácna voda, ktorá jeho telu dodávala silu k tomu všetkému čo dokázal a ešte dokáže. Cítil ako mu prúdi telom, ako sa z prameňa vlieva do korýt chakrovej sústavy a voľne tam prúdi. Cítil ako prameň pomaly ale iste tvoril chakru, ktorú využil na techniky, na privolanie Yoriho, na svoje oči. Dych mal pomalý, takmer neviditeľný, cez oblečenie nebolo ani vidieť zdvíhajúcu sa hruď. Výraz tváre bolo pokojný, rovnako tak aj jeho sediace telo. Pokojné, uvoľnené, sústrediace sa len na chakru, ktorá prúdila v od prameňa, do končekov prstov na nohách, rukách. Do každého jedného zákutia jeho tela. Do jeho očí - kedysi sa mu čerstvo po aktivovaní byakugano darilo samotným presunutím chakry počas meditácie aktivovať jej, avšak teraz v tom mal už určitú prax a tak jeho oči stále odpočívali. Jazero, prameň, pomaly sa naplnil, avšak Sora cítil, že je čas posunúť jeho brehy ďalej, zväčšiť jej, dovoliť mu rásť. Mierna bolesť prešla jeho telom zakaždým, čo začal zväčšovať brehy, čo začal kopať hlbšie, aby vytvoril viac miesta, viac priestoru. Bola to však príjemná bolesť. Dalo sa na ňu zvyknúť a keď človek vedel čo je za tým... čo silné a krásne dostane tým, že pretrpí krátku, avšak príjemnú bolesť. Po chvíli jeho dych začal vyzerať normálne. Pomaly sa lúčil so svetom v jeho tele... otváral biele oči do tmy, občas premýšľal, prečo tie oči znovu otvára a nezostane na mieste, kde je čarovný pokoj, svetlo a teplo a vracia sa do sveta, kde nič pekné nie je. Avšak keď pootočil hlavu a pozrel sa na tvár Kaede, ktorá jej sledovala najkrajšími modrými očami ktoré kedy videl.* "Možno moje miesto nie je tak krásne a žiarivé, ako tieto oči." *Zrazu cítil... že to miesto, kde sa cítil dobre, bolo s porovnaním týmto momentom ničím. Mierne sa na Kaede usmial.* Tvoje oči nádherne žiaria v mesačnom svite. *Povedal. Vlastne aj bez toho, aby si uvedomil, že to vypustil z úst.*

*Sledovala, jak se probouzel ze svého soustředění. Bylo to roztomilé. Ale dřív, než stačila něco říct, tak jí složil kompliment. Kaede zamrkala…co? To? Teď řekl?! Začala červenat a pak se podívala raději jinam. Dělala, jakoby to neslyšela, ale její tváře říkaly opak.* No….jak se cítíš? *Optala se a začala se zvedat ze země, bylo jí už trochu chladno, tak byl akorát čas na to se začít hýbat. Protáhla se a prokřupala si ramena a tak.* Půjdeme zpátky? *Optala se potichu. Byla stále trochu narůžovělá ve tvářích. Nečekala, že by Sora něco takového řekl. Vnímala jej jako přítele, kamaráda. Kdo ví ale, kam je cesty zavedou.*

*Cítil sa dobre po chvíli meditácii, ako by sa dobre vyspal, sviežo. Mohla by meditácia v budúcnosti fungovať miesto spánku? Odpočívala ako myseľ, tak i telo, cez to však iným spôsobom. Nechcel sa teraz toľko zamýšľať nad tým, chcel svoj pozornosť venovať Kaede, ktorá sedela kúsok od neho, dívala sa na neho rovnako ako on na ňu. Chvíľu mu trvalo kým mu v hlave docvaklo čo vypustil, ako to vypustil a na jeho bledej tvári na lícach sa tak isto objavila červená farba, menšia panika prešla jeho telom, no udržal sa.* Dobre. *Dostal zo seba a nasledoval jej príklad, kedy sa i on zdvihol zo chladnej vlhkej trávi a trochu sa oprášil. Dal si dolu mikinu, ktorú mal na sebe, podišiel ku Kaede a prehodil jej ju cez ramená, bez toho, aby niečo povedal a len prikývol.* Poďme. *Povedal napokon a počkal kým vykročí, aby mohol kráčať po jej boku.*

*Byla z toho trochu v rozpacích. Sklopila pohled a s jemným úsměvem si nechala dát bundu přes ramena. Chytila ji tak, aby jí celou zakryla.* Děkuju... *Usmála se na něj. Pomalu vyrazili společně pryč z tréninkové oblasti. Jen jemně držela kraje bundy a sledovala cestu před sebou. Nevěděla proč jí Sora tak zaskočil tím, co řekl, že ztratila slova. Sem tam se na něj podívala ale nevydržela udržet oční kontakt více, než pár vteřin. Když došli do takového zlatého středu mezi jejich klanovými částmi, sundala si Sorovu bundu a podala mu jí.* Děkuji za půjčení. Zase se brzy uvidíme, ano? *Usmála se na něj, tváře trochu růžové. Jakmile se rozloučili, vyrazila k sobě domů.*

*Pokývol hlavou keď poďakovala. Nemohol ju nechať "mrznúť". Nebolo by to správne a hlavne, on to nechcel. Sám sa pozastavoval chvíľami nad svojim správaním. Voči Kaede bol úplne iný než voči pieskožrútom či Itamim. Nechcel nad tým však priveľmi premýšľať. Venoval sa ceste, ktorú mali pred sebou. V tichosti kráčali vedľa seba, než dorazili tam, kde mali obaja polovičku cesty domov pred sebou. On sám mal rovnaký problém ako ona, zadívať sa jej do očí. Nechápal prečo to povedal, ani ako to povedal, jednoducho mu to čo si myslel vystrelilo von z úst bez toho, aby to chcel. Musel na sebe dosť popracovať, aby jeho myšlienky neskákali z hlavy do úst a z úst do uší niekoho iného, dvakrát dobrý nápad to veru nebol. Bundu si od nej nakoniec vzal, aj keď najskôr premýšľal, či by si ju nemala nechať, ale tak dopadlo to inak.* Dobre. Uvidíme sa. Hlavne si dávaj pozor na ceste domov. *Povedal jej a keď sa rozlúčili aj on sa vydal domov.*

Koniec