Akademie

*Postupně otáčel hlavu za Kaede, která h obcházela a následně za hlavou následovalo i tělo, které se nakonec srovnalo s hlavou, tak aby si nemusel vykrucovat hlavu, ale mohl s ní mluvit na přimo.* Proč je to mimo tebe? Není těžké se snad k někomu přidat ne? *Otázal se jí nazpátek, kdy ona se ho zeptala proč tu tak stojí. Shigeki nahodil zamyšlený výraz a zatvářil se důležitě, jako kdyby měl nějaký příliš důležitý úkol. Pro dospělého by nejspíše tento postoj, hrající si na důležitého člověka byl vtipný, leč pro něj jako dítě, které to okoukalo to bylo zcela normální.* Zapomněl jsem totiž, co jsem měl v plánu *Vypadlo z něj nakonec, kdy zároveň i vydechl a důležité postavení bylo tu tam. Bylo to spíše komické, než nějak důležité. On si za tím však hrdě tajně stál.* JAsně klidně *Přikývl a rovnou se rozešel náhodným směrem do ulic vesnice. Moc si nedělal hlavu s tím kam jde, nebo proč tam jde. Návrh byl prostě přijat, odsouhlasen a rovnou i zahájen*

*Prý snadné se k někomu přidat.* "Tak to určitě..." *Pomyslela si Kaede.* No jak pro koho. Nejsem úplně nejoblíbenější ve třídě. Ne že by to bylo tak špatný, ale nerada bych byla terčem i mimo akademii. *Vysvětlila mu, jak se věci mají. Reálně fakt neměla ani náladu na ty pitomce, přišlo jí, že jsou všichni tak debilní, že jí z toho klesalo IQ. Shigeki se zatvářil velmi důležitě, jakoby měl nějaký tajný úkol. Kaede, stle ještě dítě a to i mentálně, doopravdy měla pocit, že vybalí něco fakt důležitého a zajímavého. A nic, doopravdy nic, co by stálo za její soustředění, z něj nevypadlo. Jen se s výdechem pousmála.* Tak to pak je jasný, že tady zamyšleně postáváš. *Řekla, až sarkasticky. Shigeki vyrazil do ulic a Kaede spolu s ním. Držela se tak půl kroku za ním, stále ale dost blízko a vedle Shigekiho, aby bylo jasné, že se procházejí společně. Kam přesně měli namířeno, kdo ví. Kaede se rozhlížela po okolních obchodech.* Nemáš hlad? *Vypadlo z ní najednou.*

No tak jestli práskáš písemky tak se potom není čemu divit *Zareagovatl Shigeki na její neoblíbenost ve třídě.* Třeba, kdyby tě poznali mimo akademii, tak by jsi nemusela bý žádným terčem *Konstatoval, kdy se následně zdržel další konverzace ohledně jeho postávání-* Jídlo? to zní fajn.. Ty dostáváš peníze aby jsi mohla jíst kde chceš? *Otázal se zvědavě a pozvedl jedno obočí. Pro něj nebylo nijak zvykem, aby dostal nějaké peníze navíc, tedy kromě narozenin a pdoobných blbostí a to také spíše dostal sem tam nějakou tu blbost, co ani nepotřeboval a nevyužil. U nich se jedlo doma a tak nedostával peníze nebo kapesné. Navíc, když něco bylo potřeba koupi, většinou mu to zakoupi rodič a on tak ani vlastně peníze moc nepotřeboval.*

*Nafoukla tváře.* Nepráskám písemky! hledím si svého. *Pokrčila rameny. Tenhle kluk měl na všechno odpověď, ale i přes to sám netušil, co a proč dělá.* já se s nima ale taky nechci bavit, je to vzájemné.
*Moc to už nechtěla rozebírat, jemně si srovnala ucha tašky na rameni a více se soustředila na to, aby zjistila, kam jít. Otázka ohledně jídla jí přišla zvláštní, doma to totiž měli nastavené trochu jinak, než jinde.* No, nedostávám. Ale dostávám peníze za některé domácí práce, které bych normálně nemusela dělat. Jako třeba za práce na zahradě. Já mám doma svoje povinnosti v domě. A když dělám něco navíc, dostanu pár drobných. Ono se to časem nasčítá a můžu si pak něco koupit, nebo si někam zajít po cestě domů. *Usmála se, zahrabala v tašce a vytáhla malinkou peněženku plnout mincí. Rychle jí projela prstem.* Mám na jídlo pro oba. Tak dobrý. *Podívala se na Shigekiho, a pak ukázala na stánek ještě pár kroků před nimi. Byl to stánek s Dango a věcmi z grillu.* Co tady?

Hmmm to já mám povinnosti a i když náhodou udělám něco navíc, tak nedostanu ani ň. *Poznamenal Shigeki a pokrčil rameny. Podíval se směrem, kam Kaede ukázala a přikývl.* to by nejspíš šlo. *Odsouhlasil její návrh na jídlo a nosem nasál vůni jídla, která se od stánku rozšiřovala po ulici.* Umm a vybereš mi co si mám dát? *Zeptal se Kaede bez nějakých bočních myšlenek, ale spíše chtěl, aby mu jídlo vybrala ona, když on sám si moc nejspíše nevybere, nebo spíše by se nedokázal rozhodnout, co by tak asi mohl sníst a bylo by to výborné a zůstali by tam velkou dobu, než by se rozhodl co by si tak asi mohl dát a co by mu chutnalo.*

každý to má doma jiné. *Pokrčila rameny.* Matka má od otce dost peněz na to aby si mohla dovolit mi dávat nějaké. Ale až začnu chodit na mise, stejně jako bratrovi, mi už nic nedá. *Usmála se. Před stánkem s grilovaným a dangem bylo pár malých stolečků a židličky. Na jednu z nich ukázala.* Tak tady počkej a já něco vyberu. *Odložila si tam tašku s učebnicema a zaplula k pultu. Otevřela peněženku a v rychlosti spočítala kolik je v banku.* Dáme si tohle, tohle, tohle a a tohle. A dvě limonády s citrónem. *Zaplatila. Vzala sklenice a odnesla jim je na stolek. Jednu postavila před Shigekiho.* Za chvíli nám to přinesou. *A taky že jo. Po pár minutách jim na stolečku přistalo: dvě porce Dango kuliček s omáčkou z červených sladkých fazolí. Hovězí plátky grilované na špejlích, pro kazdého jednu špejli, k tomu byla nějaká chilli omáčka. Pak Gyoza knedlíčky plněné veprovým masem, s teriyaki omáckou a sezamovou omáčkou, a poslední byla jedna porce nasekaného ledu na velmi jemné hoblinky, polité sladkou smetanou, posypané kusy ovoce a to celé prelité bilou cokoládou s karamelem. U toho byly dve lžičky.*