Tréninková Oblast 51

*Po souhlasu Misaki se rozešli a Inami se trošku zarazila na dotaz zda chodí do akademie a na to odvětila s klidem a hrdým úsměvem.* Jo chodím na akademii ještě ale už asi dlouho nebudu, až odmaturuji, chci se přidat ke kamarádce Hanagasaku Naitosutōkā, která už je Geninem aby jsme mohli potom spolu plnit mise. *S těmito slovy Inami pokračovala v cestě aby mohla Misaki vzít na místo co si vybrala. Během cesty si v hlavě promýšlela plán jak Misaki bude Zoo provázet.* Hm. Jak to udělat? Asi takto tak zde máme tento exemplář kropenaté a pestrobarevné Čajky velké. Jo jo to by mohlo jít. *Jak promýšlela na obličeji se jí zračil příjemný a velmi milý přátelský úsměv. Pokračovala v cestě než došli ke vstupu do části kde se podél všeho nacházela ta Zoo.* Tak, tak jsme tu zde je vstup do Zoo. Jsi připravena na tu krásu co zde uvidíš? *S těmito slovi je nachystaná na to co na ní Misaki vyhrkne.*

*Kaede byla už unavená z toho všeho sezení v akademii, cvičení doma, potloukání se po Konoze. Rozhodla se tedy zase věnovat nějakému menšímu trénování mimo domov a zamířila si to skrze klanovou část směr Tréninková oblast. Ačkoliv její trauma stále neucházelo, bála se chodit po večerech sama po vesnici, na těle měla pouze pár jizviček, ale i tak...ten pocit ne-bezpečí, jí nebyl příjemný. Kdyby nepřišel Espere-sama, byla by možná mrtvá někde v lese za branami Konohy. Potřebovala zesílit ato rychle, aby se něco podobného už neopakovalo. Nesla si sebou v batohu dost jídla a pití na celý den, ono taky co si budeme, pro malou holku toho není moc potřeba. Štrádovala si to ulicemi vesnice, pozorně sledovala každý stín okolo, každý podezřelý hluk, za vším se otáčela a netrpělivě si ňoupala nehty na rukou. Vlasy měla v culíku, jen pár pramínků jí spadalo okolo obličeje. Na sobě měla vše černé, žádné ozdoby, žádné vzory. Oči měla jako kdyby prázdné, její obličej vypadal jako tělo bez duše. Rty měla bledé jako celý obličej, lehce napraskané z neustálého ožužlávání a okusování. Když došla k brance, která dovolovala vstoupit na území oblasti, jemně si prokřupala prsty a až pak vešla do travnatého, stromy sem tam porostlého prostoru. Zamířila okamžitě k části, kde měly být dřevění panáci k tréninku.*

NPC - Aoda
*Jeho bratr zmizel brzy ráno ven a tak na něho čekal dlouhý a zřejmě i nudný den. Ráno z nudy umyl nádobí a spojil tak příjemné s užitečným. Pak se odebral do pokojíčku, kde si sedl na postýlku a hleděl do prázdna. Pohupujíce nožkama ve vzduchu zahlédl, jak se na chodbě mihla jeho maminka. Ta se za chvilku opět objevila mezi futry.* Ty se nudíš, viď, * opřela se o rám dveří.* Hmm, * přikývl klučík trochu smutně a odhrnul si dlouhou ofinku z obličeje.* Co kdyby jsi mi donesl Křídlatku. Je to taková vysoká rostlinka. Viděla jsem jí v tréninkové oblasti. Tak by jsi mi mohl nějakou sehnat, * na rychlo vymyslela pro svého adoptivního synáčka jednoduchý úkol a vyslala ho s košičkem a nožem pro léčivou bylinku.
*,,Prý by měla být vysoká. Skoro jak bambus," * začal se světlovlásek rozhlížet, když dorazil do tréninkové oblasti. Až na holčičku se sněhobílými vlásky tu nikdo nebyl a ona rostlinka taky ne. Podepírajíce si bradu tu pár monutek brouzdal, ovšem neúspěšně. On sám sem až tak často nechodil. Když už trénoval, tak to bylo s bratrem na dvorku nebo u řeky Naka a tak to tu zrovna dvakrát neznal a znát ani nemohl. Byla tu však ona osoba, která vy vědět mohla. Pomalu a s lehce stydlivým odstupem došel až k ní.* Ahoj. Chodíš sem často? Potřeboval bych poradit, * chytl před sebou košíček do obou rukou a nervožně šoural špičkou nohy v zemi.* Nevidela jsi tu někde toto? * ukázal jí obrázek, ktePrý to je fakt vysokýrý mu maminka nakreslila inkoustem jako předlohu.* Prý to je fakt vysoký.*

*Kaede si odlozila batoh u panaku a zacala si omotavat okolo rukou obvazy, tak aby si neporanila klouby pri treninku. Vlhkou rukou od travy si stahla praminky do culiku a zacala se pomalu protahovat. Nejprve ruce, krk, zada a pak nohy. Kdyz se poradne protahla, dala se do trenovani na drevenem panakovi. Zacala slabsimi udery do koncetin panaka, ktere se lehce protacely. Nemelo smysl do te figuriny mlatit hlava nehlava, kdyz se snazila zlepsit svoji fyzickou vydrz. Po nekolika minutach se ji na cele zacaly objevovat malinke krupeje potu, ktere ve chvili, kdy se jich na jednom miste nashromazdilo vicero, zacaly stekat z cela k oboci. V mezi case si utirala pot do obvazu. Kdyz si chtela dat prvni pauzu, ozvalo se kousek od ni pozdraveni. Kaede zamyslena ve sve hlave se okamzite polekala a prudce se otocila smerem k hlasku s rukama pred sebou v utocne pozici.* He… *maly belovlasy chlapec na Kaede mluvil a jeji sluch se snazil pochytit slova. Ale hlava byla stale ve fazi “jsem v soku”, snazic se vnimat.* Kam chodim casto? *Zkroutila oboci. Chvili premyslela.* aha..sem nechodim moc casto. *Pokrcila rameny a lehce nahnula hlavu do strany.* koho? *Vyhrkla jeste nez chlapec ukazal obrazek.* Toto? *Ukazala prstem na papir a zamyslela se.* V nasem meritku je kazda druha kytka vysoka. *Konstatovala fakt. Kaede nebyla zadny prcek, ale i tak byla vetsina keru a kytek vyssich, nez ona.* Jestli potrebujes pomoct najit kytku, tak ti muzu…zkusit…pomoct… *Slova se ji pomalu vytracela z ust, jak zacinala mit pocit, ze by mohlo jit o nejakou lecku, co kdyby byl chlapec jen navnada, a zase se ji nekdo pokusil ublizit. Sahla si jemne na bricho, v mistech kde ji pred par tydny yukatu prorizl kunai. Prsty sjely po tkanine tricka a u pasu se sepnuly v pest.* “Nebud paranoidni.” *Prikazala sama sobe.* Vis alespon kde to ma byt? Tahle oblast je velka jako jedna cela klanova ctvrt, ne li vetsi…

NPC - Aoda
*Už při představení drobně nadskočil a to samé i po dalším vyděšení Keade, která ho svými nečekanými lehnutími přiváděla maličko do rozpaků.* Dobře tedy, * koukl na ní podezřívavě, když na něho dívenka civěla trochu jak na vraha. Rozhodně nechápal, proč tomu tak je, ani co to tu potkal za zvláštní holčičku. No když mu nabídla svojí pomoc, tak přeci nemohla být špatná. Do sorty podezřele vypadajících starých mužů nabízejících sladkosti, před kterými ho maminka varovala, zřejmě také nepatřila a tak nebyl důvod to odmítnout.* Jsem Aoda. Moc rád tě poznávám, * uklonil se s úsměvem až mu vlásky spadly do očí.* Právě že... moc ne. Ale o to větší bojovka to bude! * rozzářila se mu očíčka, když to celé pojal jako zábavnou pátrací hru a s postem před obličejem cupital do nejzarostlejší části, kterou viděl.* To nebude ono, to taky ne, * zajel mezi keříky, jenž okamžitě začal porovnávat s kresbou. Jenže v tom... ozvalo se hlasité bzučení, které doprovázely vybrace v zemi, jenž šly cítit i přes boty.* Sakra! * koukl dolu a spatřil roj naštvaných vos, které vyrušil. Vykulil oči a okamžitě ucítil, jak ho přes oblečení žkutočerný hmyz bodá svými žihadly.* Pomoc! Prosím! * rozběhl se v panice za svojí novou kamarádkou, zatímco mávajícíma rukama odháněl útočníky.*

*Sledovala chlapce upřeným pohledem. Aoda se před ní uklonil a představil se.* Kaede… *Odvětila a jemně naklonila hlavu před sebe. Hledání kytky jí teda rozhodně nepřipadalo jako super věc, naopak začínala litovat, že kývla k pomoci. Kluk ani nevěděl kde začít…posbírala svoje věci a strčila si ruce do kapes. Následovala Aodu s poměrně velkým odstupem. Nohou prohrnovala větve nízkých keřů a sledovala své okolí, hledajíc záhadnou rostlinu. Netrvalo dlouho, a malý podivín už byl v průseru. Nedaleko od Kaede se ozvalo volání o pomoc a hned na to se vyřítilo bělovlasé děcko. Když kaede viděla, co za potvory táhne sebou, rozutekla se spolu s Aodou ven z lesa.* Tudy. *Čapla ho za předloktí a táhla ho stranou k řece. Taky to několikrát schytala. Nezabránilo jí to však v běhu. Kůže jí v místech bodnutí rudla a otékala. Zatáhla Aodu k řece, kam okamžitě vběhla. Nehledíc na rozmáčené jídlo a penize. Potopila se pod hladinu vody. Jemu chytila hlavu a uděelala s ním to samé. Pár vteřin koukala pod vodou, než se odvéžila vykouknout vena vytáhnout Aodu.* Se picnu fakt… kde ses to hrabal?

NPC - Aoda
*Neměl moc čas se ptát kam jdou, protože byl vůbec rád, že si nenamlátil na tlamičku, když ho dívenka se sněhobílými vlasky táhla pryč. A než se nadál...* Blup blup blup, * ozvalo se dusivé vytváření bublinek, které vynášely nad hladinu poslední zbytky obsahu jeho maličkých plic.* Hrabal? * zeptal se, když mu holčina vytáhla hlavu s namodralou tváří nad vodu.* Co že to tu dělám? * zamrkal, když se mu pomalu vracelo vědomí po přidušení.* Já... já... * začaly mu cukat tváře, když v tom přislo hlasité kýchnutí, až mu z nosu vylétl podlouhlý soplík.* Co to támhle je? * popotáhl ho zpět a když utíral zbytek do rukávu, tak zahlédl něco slizkého na hladině.* Nějaký papír, * zvedl ho do vzduchu a zatímco se utrhovaly jednotlivé promočené kusy, tak na Kaede koukala rozpíjející se inkoustová skvrna, která byla ještě před pár minutami hledaná rostlina.*No aspoň bych se mohl svléknout, abych nenastydl. Funguje to tak, že? * koukl na kamarádku, zatímco se vysápal na suchý břeh, kde si okamžitě začal svlékat a také i ždímat promočené tričko.*

*Její společník se, jak nečekané, nalokal vody a zakuckal. Když si pšíknul a vyletěl mu z nosu sopl, ozvalo se ze strany Kaede citoslovce, které vyjadřovalo zvedání žaludku.* Fuj ne do trička! * Nestihla ale zasáhnout v čas a chlapec si už utíral sopel, který z části natáhl zpátky, do toho trička. Další zvuk dávení následoval, když to Kaede viděla. Vyběhla na břeh, nechávajíc papír papírem. Popravdě ještě do něj trochu plácla, aby se potopil pod vodu.* Ty si nepamatuješ, co jsi tady hledal? Času na zkoumání malůvky jsi měl dost, ne? Já si pamatuju, co tam bylo. *Otočila se zády, když se Aoda začal obnažovat, jako zkušený nudista na domovské pláži.* No vymačkej vodu a zase se oblíkni, běhat nahatej je větší blbina, než mít rýmu. Kterou teda už máš... *Poslední větu zamumlala.* A pospěš si, musíme najít tu tvojí kytku.

*Hledáme tu nějaký... plevel! * rozpoměl si a radostně ukázal na Kaede prstem. To už si však sundaval ono tričko, ze kterého vytekl dobrý půllitr vody. Přehodil ho přes větev, aby ještě vykapal a začal si sundavat kalhoty. Viděl, že je dívenka otočená a tak se tolik nemusel stydět, když byl jen v trenýrkách. Přeložit kalhoty na půl a vší silou je začal rolovat.* Už to skoro bude, * ujistil novou kamarádku, když z látky vytekly poslední zbytky vody. Jelikož bylo prioritou zahalit nejdříve spodek, kdyby náhodou došla bělovlasce trpělivost, začal si navlékat ony kalhoty. V tom si však periferně všiml veverky, která skočila na větev držící kalhoty.* Ahojky! * usmál se na roztomilé zvířátko. No jeho úsměv zřejmě nebyl dost uspokojivý, jelikož dřevokocůr jen natočil hlavu mírně do strany a z ničeho nic uchopil ono tričko, s kterým zmizel v koruně stromu.* Ehm. Kaede? * zabručel skepticky na holčinu.* Potřeboval bych vysadit tam, * ukázal nad sebe do míst, kde zrzavého tvora viděl naposledy.* Nějaké zvíře mi sebralo tričko, * informoval nadále. Rozhodně však nemínil svůj cenný kus oblečení jen tak nechat přírodě a vyhlásil tak zvířeti s velkými předními zoubky válku. První MMA zápas v historii Naru byl právě na spadnutí.*

*Kaede se pohupovala na špičkách, ruce zaražené hluboko v kapsách mikiny.* Nejlepší by bylo, se na to hledání vyprdnout. Beztak si nepamatuješ, jak ta kytka vypadá. *Pokrčila rameny. Aoda akorát znovu natahoval kalhoty. Veverička nasločila na větev a začala tahat tričko. Šup a byla s ním pryč. Aoda něco otravoval a tak se otočila čelem.
Chlapecké tělo nebylo žádným odvarem a tak to moc neřešila. Rozepla si mikinu a podala ji Aodovi. Sic byla Kede starší, její mikina by mu měla být tak akorát.* Tady máš, ať se nenastydneš. *Ještě mikinu vymačkal od vody. Zbytek oblečení neřešila. Jí fakt nevadilo být v mokru.*

*Ale já chtěl potrestat tu veverku, * založil si ruce na prsou naštvaně. Po chvilce si onu mikinu ovšem oblékl. Při pohledu nahoru jen viděl vysmátého hlodavce, který si z jeho trička dělá zateplení své nory v dutém kmenu.* Takže přijdu domu bez trička a kytiček. To mě maminka asi moc nepochválí, * začaly mu nabíhat skleněné očíčka a smutně se rozešel zpět k treninkové oblasti najít košíček, který při útěku upustil.* Co jsi vůbec trénovala, než jsem tě tu vyrušil? * zeptal se při chůzi, aby řeč nestála. Třeba by se mohl dozvědět od starších kamarádů, jak správně trénovat a být super silný shinoby, až jednoho dne konečně příjdou chuuninské zkoušky.*

*Pokrčila rameny a podívala se nad sebe na veverku.* Umíš chodit po stromech? *Optala se Aody. Otočila u toho hlavu na stranu. Chlapec měl v očích vodu a vypadalo to, že se brzy rozbrečí. Kaede zvedla jedno obočí a povzdechla si.* Co sem tady....jak ve školce. *Zamručela, jeho maminka jí byla vřele u prdele, ale její mamince by to u zadku nebylo. Došla ke stromu a začala na něj šplhat, pomáhala si u toho technikou Kinobori no Waza. Šplhala, protože se raději rozjebe o zem ona sama, než aby spadl on. Pomalu se vydrápala až nahoru, kde byla veverčí skrýš. Samozřejmě to po cestě nahoru schytala do hlavy kusy kůry a slyšela, jak veveruna nadávala. To jí ale nezastavilo. Odehnala veverku mácháním ruky a vyrvala z díry ve stromě tričko. Dříve čisté, teď totálně od smůly a bůh ví čeho. Pomalu se spouštěla dolů k zemi. Poslední větev byla hodně vysoko, tak zkusila štěstí a prostě skočila dolů, nedopadlo to nejlépe a rozplácla se z dopadu na zem jak dlouhá, tak široká, ale triko měla.* Tu máš ty citlivko. *Zamávala tričkem, kdyýž se zvedala a odlepovala kusy trávy nalepené a mokrých kalhotech.* Chtěla jsem trénovat svoji výdrž, trochu se zlepšit. Geninské mám za pár týdnů, tak musím něco dělat...

NPC - Aoda
* S údivem a rozzářenýma očíčkama sledoval, jak se Keode řítí zachránit jeho tričko. Bylo to úplně jak z filmu, který nikdy neviděl protože nemá televizi... samozřejmě. Takže tento kousek můžeme přirovnat spíše k hrdinským shinoby historkám před spaním.* Neboj já tě chytim... * rozpažil, když se Kaede zhoupla dolů a zavadila špickou o větev. No nechytil.* Jejda, *poškrábal se ukazováčkem skepticky na hlavě, když se dívenka proměnila na cosplay lovecké trofeje ležícího před krbem.* Děkuji moc! Jsi fakt skvělá, * vzal tričko a objal jí.* Možná bych měl začít trénovat jako brácha, abych byl taky tak dobrý, * dodal jen tak do větru.* Aha, tak to by jsme si mohli zaběhat. Co takhle trasa ke košíčku, doufat že už tam nebudou létající věci a pak k prvnímu domku za tréninkovou oblastí, * navrhl pomoc své hrdince v tréninku. Jelikož rostlinky zřejmě nenatrhá, chtěl prospět svému tělu.*

*Jemne se usmala, trénovat jako brácha. Koho jí to jen připomínalo.* Ty máš bratra? Já mám staršího. Je velmi talentovaný, už je z něj Jounin, a to se u nás doma bere jako velká věc. Já ho jednou překonám. *Stiskla ruku v pěst.* Teď je ale důležitější najít ten košík. *Protočila očima. Ona by ho tam nejraději nechala, ale když už Aoda půjde domu bez kytek, tak ať má alespoň ten košík. Pomalu procházeli malou planinou, když došli k lesu.* Chtěl bys trénovat se mnou? Jen pár hodin, než bude slunce víc na západě, tak půjdeme zase domů. *Navrhla Kaede, když jejich kroky z trávy přešly do hlíny a listí lesa. Hnilobný lesní odér udeřil její nos a Kaede pšíkla. S kombinací studené vody by si jeden myslel, že se nachladila.*

*Jojo, mám dvojče! *zazubil se na dívenku a začal dělat nedotažené dřepy, aby si protáhl kolena a kotníky. Měl motivaci dívenku porazit a o to víc, když byla starší.* Tak jsi připravená? * Udělal stojku a z ní ještě jeden stojkoklik. Ač s obtížemi, vyhoupl se a propl lokty, pak se přehoupl do mostu a opět postavil na nohy.* Tak připravit... pozor... * pohledem sjel napjatě na bělovlásku.* Teď! * vystartoval směrem odkud přibehli od včel*

*Kaede se zamyslela, zda jeho nebo jeho dvojče někde potkala. Ale zdálo se, že Aoda byl prvním, koho z této dvojice trumberů potkala.* Dvojče, to je super, musíte hodně dobře vycházet, ne? *Usmála se, aoda už začal s rozcvičkou, no ale vzhledem k tomu, že Kaede už před jeho příchodem trochu trénovala, rozhodla se neprotahovat jako on, hotový akrobat, cirkusák první úrovně = hrabač hnoje.* Sem připravená. *Pochopila z jeho postoje, že chce dát závod k tomu košíku. Kdyby si jen tak alespoň jeden z nich pamatoval, kde přesně ten košík je, bylo by to snazší. Se zvukem jeho hlasu, oznamujícím že má vyběhnout, se rozeběhla, vší ryhclostí, co mohla. Běžela k lesu, vběhla do vysoké trávy, vyběhla opět na paloučku bez žádných stromků, les byl ještě docela kousek běhu. Než se nadála, byl Aoda trochu v předstihu. Zamračila se, trochu zrychlila, ale ne moc, nechtěla se odrovnat hned ze začátku běhu, mířila na dlouhodobý efekt a ne že tam dosprintuje a pak vyplivne plíce. Vběhla do listoví lesu, větvička jí šlehla po xichtě, ale to jí bylo jaksi jedno. Sledovala aodu, který byl pár kroků před ní.*

*Naopak oproti Kaede zvolil trohu odlišnou strategii. Už od začátku nasadil solidní temto. Chtěl se zkrátka utrhnout a odrovnat soupeře psychicky pohledem na svá záda. Bohužel se mu to tak úplně nedařilo podle představ a to bělovlasé klíště ne a ne setřást. Toto vedení mu vlastně vydrželo až do toho lesíčku.  Tou dobou už měl otevřenou pusinku dokořán, aby vůbec nabral dostatečné množství vzduchu na okysličení sválů a krve. Mohl si ukrajovat sebevič a platné to už moc nebylo. Problém byly právě málo trénované plíce. Už cítil, jak se na něho dívenka dotahuje a každý přeskok přes padlou větev nebo dokonce strom bolel jako nějaký pohlavek od vlastního těla, které mu vyčítalo zbytečně brzký nástup. Vyřítil se z lesíku ven a chystal se to vzdát. Vlastně by to i odpískal, kdyby v dálce nezahlédl svůj košík. Kousl se do rtu, aby bolestí utlumil jinou bolest.* ,,Musím to zvládnout," * hecoval se v duchu. Zorné pole se mu zůžilo jen na prostor před sebou a pletený doplněk. Sáhl po rukoveti a chytl jí. Nestačil ani kouknout zda vyhrál nebo ne a spadl na zadek. Rukama se zapřel, aby nepřepadl na záda a se zakloněnou hlavou hlasitě oddychoval.* Tak... to by mi asi stačilo, * poznamenal nahlas. Teď se dobrých pár minut neměl v plánu zvedat. Tedy alespoň do doby, než ho přestane bolet na hrudi.*

*Kaede těžce oddychovala, ale nedala na sobě, krom potu - který neovlivní, nic zdát. Držela se Aody jako klíště. Když viděla, že chlapec zaznamenal košík, přidala do tempa, zrychlila jak jne mohla a dohnala ho. Byla na stejné úrovni, ne-li o krok před ním, ale on se nedal tak zlehka a ještě to hecnul. Už už se dotýkala prsty košíku, když v tom jí ho vyfoukl z pod polštářků prstů a padl na zem.* No tak to ti gratuluji! *Usmála se a sama padla na kolena vedle Aody, těžce dýchala, dalo jí to docela zabrat, proto ani neprotestovala s chlapcovým ležením na studené zemi.* No tak si tu dáme pár minut oddych a pak půjdeme domů, než bude tma, co ty na to?

*Já vyhrál? Jooo! * natáhl nad sebe ruce na zemi, jako kdyby se snažil co nejvíce prodloužit.* Děkuji ti Kaede. Bylo to super, * řekl nadšeně záhy, když se vyhoupl do sedu. Jeho srdíčko hezky zpomalovalo do normalního tempa a nabíralo smysluplných rytmů.* Snad to nebyl náš poslední trénink a snad se někdy ještě uvidíme, * zaculil se na ní radostně. Jen co začal nabírat síly, tak se postavil.* Tak půjdeme tedy domů, * natáhl dívence pomocnou ruku, jak ho koneckonců maminka učila. Neustále opakovala, že se má chovat jako gentleman a k této světlovlásce mu to nedělalo vůbec žádný problém.*

*Lehce se zasmála, jeho nadšení z výhry bylo něco...tak čistého. Jeho emoce nenechaly její v klidu.* Rozhodně se nevidíme naposledy. *Ujistila nového šampiona v lapání košíků. Ještě si chvíli pobyla na zemi. Natáhla nohy před sebe a protáhla si je. Stejně tak ještě několika různými pozicemi na protažení si protáhla i záda, ruce a krk. Aoda se už pomalu začínal zvedat a natáhl Kaede pomocnou ruku. Přijala, i když ji nepotřebovala.* Kde vlastně bydlíte? V jaké klanové části, ať vymyslím nejkratší cestu pro oba dva. *Oprášila si věci od listí a vydala se směrem k vesnici.*

*Jsem s východního bloku klanu Dokusei. Dům kde bydlím není nijak velký ani nový. Vlastně je dost starý, * popisoval možná až trochu zbytečně do detailů.* Mamka nás s bratrem musí živit sama, jelikož je taťka už 5let na misi. Takže to s námi nemá moc lehké. * Pomalu se rozešel k obydlené části vesnice. Ihned natočil košík vzhůru nohama, aby vyklepal smetí a prách na jeho dně. Pak ho otočil zpět a lehce s ním pohupoval do klidné chůze. Ona ani moc jiná být nemohla, jinak by se jeho plíce rychle ozvaly.* A kdepak bydlíš ty Kaede? * Oplatil jí otázku, aby mohli začít plánovat efektivní trasu.

*Poslouchala popis jejich obydlí. Neměla moc s čím srovnávat, ona žila v podstatě na zámku, nikdy neměli nedostatek a tak prostě netušila, že někdo může žít jinak. Musela se nad tím zamyslet...někdy, jednou, až bude v tísnivé situaci.* Zajímavé, já tedy asi nechci jít do klanové části Dokusei, nic proti....ale prostě....znám jen dva lidi z toho klanu a jeden z nich je magor, tak bych nerada riskovala setkání. *Zasmála se tiše.* Já bydlím v klanu Nara, v části blíže k centru vesnice. Takže asi dojdeme kam dojdeme a domů musíme každý na opačnou stranu. *Pokrčila rameny. Moc bližších informací o jejich domu nedávala, přišla si blbě, když by si tu měla vyprávět o patrovém hezkém domě a s velkou zahradou...*

*Dobře, tak půjdeme ke klanu Nara a pak se rozdělíme, * ještě maličko pozměnil finální plán cesty. Ani přesně nevěděl, zda někdy v této části vesnice byl. Víceméně jen věděl, že mají jako posvátné zvíře srnku. Byla to zajímavá tradice, ale nebral jim to. Oni měli hada a co se týče té povahy, s tím s Kaede taky nešlo moc nesouhlasit. Dokusei byli zkrátka dost svoji.* Tak ještě jednou děkuji a snad brzy naviděnou. * Jen co dorazili ke vstupní bráně tak zastavil a s úsměvem se poklonil na rozloučenou. Naposledy nakoukl dívence do očí a pak zamířil s prázdným košíkem domů.*

Dobrá tedy, uděláme to, jak říkáš ty. *Pousmála se. Cestou sledovala okolí, co se kde šustlo, ptáčky, nějaké potvory v křoví. Na místě předem domluveném se oba dva zastavili a Kaede se lehce poklonila.* Bylo mi ctí, tak zase někdy, Aoda-kun. *Zamávala mu a vydala se svou cestou k jejich domovu.*

Kaede
Izumi
Hota
Gyo Sensei


*Trénink, první den s novým Senseiem a členem týmu, který k tomu všemu byl o hodnost výš než oni dva a k tomu jako třešnička na dortu byl z klanu Dokusei, o kterém se prostě vědělo, že je obratnější, než naši dva inteligenti z klanu Nara.* Můžeme trénovat Shogi třeba? *Optala se Kaede otráveně. No ani náhodou. Gyo-sensei je nahnal na planinu. Kde je hezky seřadil vedle sebe. Úkol je snadný, nepoprdět se z toho trénování a dokončit úkol.* Je to snadný jako facka a kdo to nedotáhne do konce, bude za trest hlídat dědoušky v důchoďáku, jasné? *Zasmál se Sensei. Kaede se moc nadšeně netvářila, protože se už viděla jak utírá zadky starým lidem, ne, není to cool a nikdo to v jejích očích cool nebude. Za to Izumi tohle bral jako práci která si zaslouží velký respekt a nejraději by se vzdal už teď, ale potřeboval se trochu předvést před jejich novým kamarádem/rivalem/otrapou/zlodějem pozornosti.... těch možností bylo nespočet, jako Hotu nazvat.* Tady. Tohle jsou dvě rolničky, které potřebuji abyste mi sebrali. Ale nebudu se nikde skrývat, prostě mě musíte unavit, když budete spolupracovat, možná se vám to i povede. Techniky jsou zakázané, jde čistě o fyzickou zdatnost. Vy si tím procvičíte vaší výdrž a já si zatím nevím....něco přečtu, třeba. *Gyo-sensei držel na prstě provázek a na něm se houpaly rolničky. Hota-kun praštil Izumiho do ramene.* Tak jsem na to kámo, přidáš se? *Koukl na Kaede a ta jen přikývla. Sundala si suknici svého oblečení a položila ji na zem. Izumi ji chytil za rameno.* Ještě ho moc neznáme, dávej si pozor. Bude nás chtít ponížit. Na to mu, Izumi, seru, chci ty rolničky pro sebe. Taky si potřebuju něco dokázat. *Promluvila zcela vážně Kaede a protáhla si ruce a krk, setřásla tím Izumiho dlaň z ramene a ten stál jako opařený.* Tak pojď. *Houkla na něj Kaede. Izumi popoběhl. Gyo-sensei se postavil do středu prázdné planiny. Hota-kun hnedka vyrazil, jakmile cinknutím Sensei oznámil začátek tréninku. Kaede hned za ním. Izumi šel z jiné strany. hlava Senseie se otáčela do všech stran, stejně tak jeho tělo odráželo útoky. Hota, Izumi, Kaede, Kaede, Izumi, Kaede, Hota, Izumi, Hota, Izumi.....údery přicházely ze všech stran. Kaede ztěžka dýchala, snažila se neplést Hotovi pod nohy, ale moc to nešlo, ten kluk byl všude a vždycky jí předběhl. Izumi se mračil, div viděl na své údery. Kaede s eprostě musela probojovat do popředí. Že je malá, hubená, holka? no a co, je kunoichi jako všichni ostatní a prostě si může dovolit udeřit svého senseie jak se jí zachce.* Hni se! *Vykřikla na Hotu a tak na ní vyvalil oči, když Kaede vložila všechnu svoji sílu do úderu, který byl zastavený stiskem dlaně senseie, ten ji chytil za předloktí a udělal úkrok do strany, využil kinetické energie úderu Kaede a prostě ji poslal v její trajektorii dál. Kaede klopýtla a upadla na zem.* Jsi v pořádku? *Přiběhl k ní Hota ještě dřív, než to Izumi stihl vstřebat.* Nesahej na mě.... prosím. *Zavrčela Kaede, která se parakotoulem přes rameno zvedla sama. Její oči se střetnuly s očima Senseie. Skousla zuby a rukou odstrčila Hotu, který stál před ní a bránil ji v cestě. Ona nutně chtěla ty rolničky, závisela na nich její čest. doma jí totiž visely tři takové páry a pokud ona nepřinese domu čtvrtý....no sbalit si kufry by bylo málo. Dala se do útoků, údery rukama, kopy, dokonce i lokty a otevřenými dlaněmi, pěstmi. Vše Gyo sensei vykrýval, nejen od ní, stíhal u toho vykrývat i dva její společníky.

Chvíli Kaede trvalo, než její ambicemi zaslepený mozek začal šrotovat. Byla celá upocená, dýchala ztěžka a na hrudi jí bolelo. sledovala očima své společníky. Izumi bezmyšlenkovitě snažící se dokázat, že je lepší než Hota-kun. A ten Hadí hajzlík naopak se předváděl a dělal všechny možné psí kusy, jen aby na sebe strhl pozornost jako Senseie, tak jeho kolegů. Kaede sice nepolevovala v útocích, ale nedávala do nich tolik síly, co předtím. Potřebovala svůj energetický výdej lépe rozložit. Všimhla si pohledu senseie, který si změny jejích útoků všiml, ale nikterak nekomentoval. Izumi přesně naopak, čím víc byl vyčerpaný, tím silněji se snažil dostat k rolničkám. Lstí by to nešlo ano za boha, museli prostě donutit senseie dát ruku dolů, nejlépe zaútočit najednou, ve stejný okamžik a donutit ho se bránit oběma rukama. Ale jak, když ani jeden z chlapců nekomunikoval. Musela se tedy ona přizpůsobit tempu jednoho z nich. Hota-kun na ni byl moc rychlý, takže zbýval Izumi. Kaede se snažila sehrát své pohyby s jeho a v podstatě je zrcadlově kopírovat. Izumi si toho po několika desítkách vteřin všiml a pomalu mu začalo docházet, o co se tady Kaede snažila. Přeci jenom byli dobře sehraní už před Geninskou, tohle bylo z její strany velmi očividné. Izumi se snažil překousnout svoje vyčerpání a pokračoval v útocích, zatímco Kaede se snažila sehrát. Pro Senseie bylo čím dál těžší se soustředit na obranu, i když měl děcka stále docela na párku a zvládal to s přehledem. Kaede už byla skoro stejně rytmicky nastavená jako Izumi. všechny útoky pořádně prodýchávala, aby jí krev rovnoměrně proudila tělem a okysličovala její svaly a tím oddálila vyčerpání, které prostě přicházelo a to vlemi rychle. Samým stresem se snažila i zesílit své útoky. Úder, další úder, kopnutí, úder....nakonec do toho Kaede prostě dala všechno a lehce zrychlila oproti Izumimu, s čímž Sensei moc nepočítal. Rozeběh obou dvou, ale Kaede byla o krok rychlejší, ve chvíli, kdy sensei vykrýval rukou Izumiho, Kaede svojí pěst zabořovala do Senseiova boku pod žebry. Druhou rukou se natahovala po rolničkách. Jao ve zpomaleném záběru se její prsty natahovaly pomalu silou vůle, přičemž senseiova ruka se prolamovala v lokti a lehce klesala. Už už je měla na dosah, kdyby měla citlivé nehty, cítila by jak se rolničky dotýká, tlak kovu o nehet dokonce vyvozoval jasný závěr. Bříška prstů cítila chlad kovu rolničky, zvuk zacinkání se rozezněl vzduchem, když Kaede sepla ruku v pěst. Dopadla na zem na zadek, to samé Izumi, který na zemi klečel a těžce oddychoval. Hota-kun stál kousek vedle Kaede, ale na opačné straně, než ze které útočil na Senseie, který stál mezi nimi a mnul si zápěstí. "Zápěstí? Ale já ho nepraštila do zápěstí, proč by si....." Rozevřela dlaň. Kaede najednou zrudla jako rajče. Skousla zuby až jí na hubených tvářích vyskočily šlachy a svalové spoje, které držely celé čelisti pospolu. Do očí se jí řinuly slzy. Všechno jí bolelo, doopravdy by nejraději vlezla do rakve a tak týden spala. Popotáhla. Izumi v tu chvíli zvedl pohled a strhl si masku.* Tys mu je nesebrala? *Vyhrkl. Kaede se na něj dívala zaplavenýma očima. Izumi se otočil na Hotu. Chlapec, kterého akorát dnes potkali, stál jakoby se nic nedělo na místě a prohlížel si rolničky, které mu visely na prstech.* To není fér! Život není fér Izumi-kun. *Usmál se Hota a schoval si rolničky do kapsy.* Díky, žes mi vytvořila perfektní situaci Kaede. *Hota došel ke Kaede a poplácal ji dlaní po hlavě. Kdyby mohla, usekla by mu ruku. Kaede se postavila. Když Hota odcházel od ní. Složila pečetě.* Hota-kun? *Hota se otočil. Podíval se na Kaede a ta se jen jemně usmála. Hota se nemohl více hnout, ani udělat krok. Kaede dala hlavu do strany, to samé udělal Hota. Na druhou stranu.* Dobrý.... *Kaede svěsila ruce podél těla a dala si jednu do imaginární kapsy. Sevřela ji v pěst. Vytáhla z kapsy a dala nad hlavu. To samé udělal Hota. Rozevřela pěst a mezi prsty jakoby držela nit. To samé udělal Hota a rolničky s ráchotem se svěsily ve vzduchu. Kaede se rozmáchla a hodila imaginární rolničky přede sebe, zvedajíc druhou ruku k jejich chycení. To samé udělal Hota, až na to, že s reálnými rolničkami. Jakmile Kaede rolničky chytila, zrušila účinnost její techniky (Kagemane no Jutsu).* Děkuji, že jsi mi je donesl, když jsem ti tak dobře připravila prostor k jejich získání. *Hota se už rozcházel jejím směrem, když si Kaede cpala rolničky do trička, aby je schovala v podprsence. Tam jí snad nikdo nepoleze. Zastavil ho až sensei.* Hota-kun. Nechci nikomu nadržovat nebo křivdit. Ale první dotek je první dotek a ten učinila Kaede. Rolničky jsou po právu její...Tak a teď, když jste vy dva úplně hotoví a ty máš očividně ještě dost sil. Si vyrazíme na nějaký burger? *Podrbal se na hlavě Sensei. Izumi chytil Kaede okolo ramen a podíval se na ní. Vyměnili si pohled a pak senseiovi přikývli a společně všichni čtyři vyrazili na jídlo. Po cestě Kaede věnovala jednu rolničku Izumimu. Kdyby se nenapojila na jeho "frekvenci", nikdy by je nezískala. Zasloužil si ji stejně jako ona.*

Konec RPG

Kaede
Gyo Sensei
Izumi
Hota


*zítra byl plánovaný odjezd na Chuuninské zkoušky, měla jet jenom Kaede a Izumi, samozřejmě spolu se Senseiem, ale Hota tu měl zůstat. I tak však přišel na dnešní trénink, kdy měl Hota sloužit hlavně jako tréninkový panák. Izumimu to udělalo radost, ještě aby ne, mít šanci naflákat Hotovi bylo pro Izumiho lepší, než cokoliv jiného, dokonce lepší, než všechny dárky světa. Sensei se rozhodl být ve dvojici s Kaede a rozvíjet její genjutsový potenciál. Obzvlášť po té, co se mu Kaee svěřila s jejím KG, se rozhodl jí věnovat z těch tří nejvíce a rozvíjet její potenciál.* Kaede, pojď tady stranou, necháme kluky se pomlátit. *Kaede přikývla a šla se Senseiem o pár desítek metrů vedle.* Dnes budeme trénovat tvé schopnosti v Genjutsu. Už jsi to trénovala někdy? Použila jsi někdy Genjutsu na někoho? Popravdě ještě ne, ale chtěla bych. Četla jsem o nějakých technikách ve svitcích. *sensei přikývl a podal jí svitek, který Kaede už předtím četla. Ve svitku byl popis techniky Narakumi no Jutsu. Kaede to znala, mohla by to Senseiovi odříkat z paměti.* Přemýšlej, co přesně bys měla umět dělat, abys toto genjutsu aplikovala v praxi. Hmmm... *Kaede se zamyslela a poškrábala se na špičce nosu.* V první řadě musím ovládat svou vlastní chakru a umět ji koncentrovat do očí, jelikož toto Genjutsu se provádí pohledem.  A to znamená přesně co? Že se musím dívat svému cíli z očí do očí, aby Genjtusu fungovalo. Správně, jak tedy celkově fungují Genjutsu? *Kaede tahle otázka zaskočila, ale díky jejímu šprtání na akademii odpověď znala.* techniky, které užívají chakru v nervové soustavě oběti a pomocí této chakry vytvářejí iluze. Nejčastější je jednoduché vytváření iluzí - to způsobuje, že oběť slyší, vidí, ochutnává, nebo ohmatává věci, které ve skutečnosti nejsou - je tak možné s obětí lehce manipulovat. Genjutsu tedy ovlivňuje všech pět smyslů. Lidé pod vlivem genjutsu buď zůstanou stát na místě, nebo ztratí vědomí - záleží na tom, zda jsou schopni rozpoznat, že jsou v genjutsu a jak se mu dokáží bránit. Tím pádem je třeba vyvolat buďto fyzickou bolest, nebo si uvědomit, že jsem v Genjutsu a použít techniku typu Kai. *Sensei stál jako opařený, protože KAede mu tam zopakovala přesnou definici z učebnice (aka okopírování z pravidel).* No dobrý zase....nemusíš si tady opakovat učebnici. Nicméně, jdeme na to, Kaede zkusíme si Narakumi v praxi. Já jsem tvůj cíl a ty mě musíš dostat do genjutsu. Alespoň na sekundu. Já se tomu nebudu nikterak bránit. Ale tvoje genjutsu musí být dostatečně silné, přeci jenom já jsem o dost silnější, než ty. *Kaede to brala jako jakousi výzvu. Sedla si naproti Senseiovi na zem. Zkřížila nohy v tureckém sedu a zavřela oči. Rozdělila si trénink této techniky na tři body. Vizualizace efektu, navádění vlastní chakry, relizace. Začala tedy tím, že si vizualizovala v hlavě, jak koncentruje chakru do očí a jak její chakra má jediný úkol, vytvořit genjutsu s jasným efektem. Strávila takhle pár minut, kdy jediné, co slyšela byly zvuky ran mezi Izumim a Hotou. Její vlastní dech a srdeční tep. Dech Senseie. Ševelení listí stromů... Jakmile byla se svou fantazií spokojená, jakmile měla jistotu, že by její genjutsu bylo schopné zrealizovat její vizualizaci, začala se soustředit na tok chakry ve svém těle. Naváděla chakru do očí, chvíli to trvalo, byla zvyklá ji navádět pouze do jiných částí těla, než hlavy, ale po pár pokusech to šlo. Zkusila si to raději ještě dvakrát, než se odhodlala otevřít oči.* Jsi připravená? *Kaede beze slov přikývla. Sensei se jnebránil. Díval se jí přímo do očí. Kaede tedy musela jenom realizovat svoje genjutsu a "chytit" do něj senseie. Nadechla se a pokusila se použít genjutsu na senseie. nic....Zavřela oči, nadechla se, koncentrovala chakru a s otevřením očí to zkusila znovu. Nic. Potřetí, nic, počtvrté....nic.* To nejde. *Vztekla se Kaede.* Ale jde, jen se dostatečně nesoustředíš. *Kaede to zkusila ještě třikrát, než jí došla trpělivost.* Já s Váma trénovat nebudu! To nejde, ať sem jde Izumi, to bude snazší. Musím začít s menšíma cílema, ne hned s váma přece. *Sensei se zasmál, měla pravdu, však on na ni byl tvrdý oříšek, ale když se snažila chytit do genjutsu jeho, bude pro ni snazší chytit do genjutsu Izumiho. Je to snadné jako facka, když se trénuje na někom silnějším a pak se přechází na někoho stejné úrovně, ale na to si dle něj měla Kaede přijít sama. Protože ačkoliv nemělo její Genjutsu efekt, Gyo cítil, že se o to snaží. Sensei zavolal Izumiho a rozhodl se asistovat. Ne Kaede, ale Izumimu, kdyby se jí náhodou povedlo genjutsu doopravdy seslat. Kaede aplikovala stejný postup, jako při snaze chytit do genjutsu senseie. Zavřela oči, vizualizovala si, jak chytá Izumiho do genjutsu. Koncentrovala chakru do očí. Prudce je otevřela a s výdechem seslala na Izumiho genjutsu. Na první dobrou. Izumi zkoprněl. Jakoby se zastavil v pohybu. Sensei do něj píchl senbonem a Izumi se srovnal a promnul si čelo. Kaede se na něj zvídavě podívala.* Myslím, že se z tohoto tréninku už omluvím. *Oznámil Izumi a zvedl se ze země. Kaede na něj koukala s lehkým vyděšeným pohledem. Věděla, co Narakumi dělá, al enetušila, že by mohl být Izumi citlivější povahy. Sensei jí věnoval pohled stylem "Já ti to říkal, že se něco posere."  Kaede se sebrala ze země a vyrazila za Izumim. Ani jeden z nich se neohlédl za senseiem a Hotou.*

Konec RPG

*Zde na návštěvě v Konoze, během Chuuninských zkoušek, Naoto objevuje nové věci a nová zdejší jídla, která v Iwagakure nejsou k mání, ne normálně. Naoto měl za sebou konečně úspěšně splněnou první část zkoušek, u které byl před začátkem dost nervózní když viděl všechny ty zkušenější a starší geniny. Naštěstí prošel do druhého kola a tak ten stres z jeho těla na chvíli vyprchal. Ovšem jen na chvíli, protože pak ho budou čekat další část zkoušek, kdy se bude muset Naoto umět přežít. Svojí návštěvu většinou pobýval na ubytovně, kde byli ubytováni. Naoto se učil jak by se dalo přežít v divočině a zkoušel si i některé věci sám jako bylo třeba rozdělání ohně. Učil se hlavně z knížek. Momentálně se Naoto nacházel kousek od tréninkové oblasti 51, kde měl klid na svoje čtení. Bylo to přesně něco pro něj. Potřeboval si provětrat hlavu, protože na ubytovně nemůže být furt. Hlavně, když tam někteří dělají kraviny a Naoto nemá klid na učení se. Momentálně seděl opřený zády o strom a koukal svými očkama do otevřené knížky a četl si.*

*Kaede byla opět v Konoze, rozhodla se, že práce pro Mizukage, kterou jí zadal před nějakými pár dny, bude snazší začít právě tady. Nicméně nemohla zanedbávat svoje povinnosti doma a povinnosti pro Konohu a hlavně, samu sebe. Sora tu nebyl, takže mu svou odpověď dát nemohla. Respektive, nevěděla, zda byl nebo nebyl v Konoze a upřímně se ani moc nezajímala aktivněji. Měla z toho strach, protože ona prostě stále nevěděla. Ani po tom všem, nevěděla. Na sobě měla černou, dlouhou mikinu po kolena, na jejíchž zádech bylo vyšité paroží a pod mikinou měla tílko, zastrkané v legínech také, černé barvy. Vlasy měla dlouhé, bílé jako sníh a vyčesané do culíku na vrchu hlavy, i tak jí culík sahal už do poloviny zad. Oči kryly rudé brýle, které odrážely okolí a pod mikinou jí na krku visel krystal, který nebyl logicky vidět. Černé tenisky našlapovaly na listí spadané ze stromů v tréninkové oblasti. Rozhodla se trochu sma ana sobě zapracovat. Procházela okolo kupy Geninů. Letos zde byly chuuninské zkoušky. Kaede došlo, že to si Sora asi ujít nenechá a bude muset vysmahnout z vesnice před 3. zkouškou, jinak bude chtít odpovědi. Procházela kolem dětí, které běžely trénovat a pak okolo kluka, který si něco četl. Nedalo jí to a podívala se nakloněním do knihy a sjela pohledem její obsah, nic nového. Očima modrýma jako nebe, které tenhle chlapec asi v životě neviděl, se zadívala na něj. Vypadal jako na krátko střižená holka. Růžové vlasy ještě u nikoho neviděla. Zakroutila hlavou a s vydechnutím se vydala dál, co nejdál od hluku dětí.*

*Knížka byla poučná, byla sepsána speciálně kvůli této situaci ve světě pro nováčky, kteří se do tohoto světa nechtíc narodili. Bylo to o přežití v divočině jako takové, od založení ohně až po lov zvěře, stopování zvěře. Jaké mají dopady klimatické podmínky a jak se před nimi chránit. Věřil, že následující zkouška bude ještě těžší než dosavadní zkouška. Na sobě měl klasicky modrou mikinu s černými tepláky, ve kterých se cítil komfortně. V momentě kdy si četl, tak nevnímá své okolí, ale když byl někdo blízko, jako dívka, která prošla kolem něho a shlédla knížku koutkem oka, tak ucítil přítomnost daného člověka což vzbudilo jeho zájem a vyrušilo ho z jeho četby. Stejně jak dívka, i on se na ní podíval, na její oči, které skutečně v životě ještě neviděl, neměl zatím tu čest. Na chvíli mezi nimi i prolétl oční kontakt, který zmizel s jejím odchodem dál od hluku dětí, který díky maximálnímu soustředění se na knížku Naotovi nevadil, dokud to nebylo přímo u něj nebo ho to neobtěžovalo fyzicky. To se ovšem po chvíli stalo, během trénování nad Naotem přistál kunai zabodnutý ve stromu, těsně nad hlavou, kvůli jeho nepozornosti ani nevěděl, že na něj letí. Kdyby byl o něco vyšší, tak by mu to i zasáhlo do jeho střižených vlasů. Přirozeně se Naoto lekl, koukl se na kunai, který si následně vzal do ruky. Ten si prohlížel než k němu přišel jeden klučina.* Dej mi ho. *Jaká neslušnost, málem trefit Naota a ještě po něm chtít kunai bez jakékoliv omluvy.* Neslyšel jsem žádnou omluvu. *Odsekl ho Naoto, bohužel si to klučina nenechal líbit a hned se proti jeho slovům bránil.* Za co? Že tu trénujeme? Ty by jsi měl taky, jinak se nedostaneš do třetí části zkoušek, kamenný genine. *Přišel i slovní útok od klučiny, který doufal, že ho jaksi vyprovokuje. Naoto naštěstí tohle přešel, nenechal se rozčílit když tu byl na návštěvě, neudělal by tu moc dobré jméno svému otci, své sestře a ani své vesnici, ze které mají asi akorát srandu. Naoto se zvedl a kunai mu chtěl podat.* Máš pravdu, tady máš kunai, já se moc omlouvám. *Na jeho hlasu mohlo vypadat, že to myslí ironicky. Ve chvíli kdy si klučina chtěl vzít ten kunai, tak ho Naoto upustil na zem ať se pro něj za tyto slova ohne sám. To se mu samozřejmě nelíbilo a už si šahal do brašny pro jiný kunai. Naoto si mezitím složil ruční pečetě a využil techniky shunshin no jutsu aby se od nich dostal dál. Použil to několikrát aby od nich měl opravdu pokoj. Dostal se až na místo, kde byla ta samá dívka, která se na něho během četby podívala (Kaede). Té si samozřejmě nevšiml, místo toho si sedl k jinému stromu a znova si otevřel knížku.*

*slyšela ještě za sebou nějaké dohady, o důvod víc zmizet co nejrychleji a co nejdál. Kaede si po cestě omotávala pěsti obvazy, aby mohla trénovat déle bez rozjebaných kloubů na ruce. Dala se do tréninku ještě v lese, jelikož jí bylo jasné, že okolí Doja bude zabrané geniny z jiných vesnic. a těm se chtěla vyhnout. Protáhla se, přibližně ve stejnou dobu, kdy se Naoto posadil ke stromu opodál. Kaede se rozmáchla a udeřila pěstí do stromu. Jakoby datel klepal zobákem díru, Kaede mlátila pěstmi do stromu, využívala vše, co měla, aby trochu zesílila. Musela doopravdy máknout. Pořádně se rozmáchla nohou a udeřila do kmene stromku, jehož šišky začaly pomalu odpadávat po okolí. Jelikož měl strom korunu doopravdy rozsáhlou, jedna z šišek odletěla až Naotovi do knihy. Opět to schytal kvůli tréninku někoho jiného. Ale Kaede neměla zdání, že tam chlapec je. Ruce měla v pozici, jakoby měla boxovat. už po několika úderech měla zrudlý obličej a cítila bolest v pažích. Opět udeřila a tentokrát konečně trochu napraskla hladkou kůru stromu. Další šišky. Tentokrát se o to i zajímala, protože jich spadlo více, než čekala. Naklonila se a zpozorovala chlapce s knihou.* Hej! *zavolala na chlapce.* Ty s vlasy jako cukrová vata....promiň, ale asi na tebe těch šišek spadne ještě víc, když budeš sedět tam. Nechceš si přesednout blíž sem? Támhle tě nic rušit nebude. *Ukázala na strom po její levici, kde měla jistotu, že její trénink nebude mít negativní vliv na jeho četbu.* Nerada bych tě zasypala ještě více šiškama, tak se prosím posuň. *Sledovala ho, zatímco se dlaněma opírala o strom a protahovala si stažené svaly.*

*Když se posadil ke stromu, nevěděl, že je poblíž dívka, která se mu podívala do knížky, když kolem něho předtím procházela. Než začala trénovat, tak se Naoto začetl do knížky, takže jí už nevnímal, nevnímal její trénink, který by byl pro kolemjdoucího nepřeslechutelný. Když byl v zajímavé pasáži, tak mu do knížky spadla šiška odněkud ze stromu. Ta ho vylekala a tím i vyrušila z četby.* Co je tohle zase? Člověk nemá klid na čtení... *Proběhlo mu hlavou a šišku odhodil stranou. Třeba už nic jiného nespadne, to si ale jen myslel ve své hlavě. Pak byl vyrušen už vice jak jednou šiškou, ale dvěma. Jedna spadla opět do knížky a druhá mu spadla na hlavu, na kterou si následně položil svojí ruku a trošku si to místo pohladil. Pak už uslyšel nějaký hlas, který urazí jeho růžové vlasy. Za tím hlasem se otočí a podívá se kdo to na něj mluví. Byla to ta dívka, kterou předtím viděl. Vyslechl si její slova, na která jen přikývl. On nebyl ten typ člověka, který se moc bavil s někým, kdo mu urazil jeho vlasy či přímo jeho kvůli těm vlasům. Tohle si už zažil na akademii a nechce aby se to opakovalo. Nastavil ovšem milý pohled na dívku. Když proti ní stál, tak se uklonil.* Omlouvám se. *S těmito slovy se vydal ke stromu na který mu ukázala, u kterého si sedl a dál si četl svojí knížku. Nejraději by byl sám, ale neví kolik lidí sem chodí, ale když nebude rušit jeho četbu, tak by mu nemělo vadit, že tu dívka bude v jeho společnosti.*

*Zarazila se, když se jí omluvil.* Nah, neomlouvej se. *Mávla rukou ve vzduchu.* Já se omlouvám, moje akce způsobují šišky ve tvé knize. *Pokrčila rameny a počkala, než si Naoto sedl ke stromu vedle, aby se dala do dalšího trénování. Kaede se věnovala tréninku síly a tak se snažila co nejsilněji mlátit do kmene stromu. Údery pěstí, údery dlaní, kopy, údery kolenem, loktem. Jakmile byla už celá omlácená a klouby jí pomalu do fáčů na rukou krvácely, dala si chvilku oraz. Celkově tak takhle blbla asi hodinu, než konečně přestala s údery. Vzala láhev a napila se. Pohledem vyhledala Naota* Ty nejsi zdejší, odkud jsi? Předpokládám, že jdeš na chuuninské zkoušky? *Optala se Kaede a došla blíže ke chlapci. Udělala plank na zemi, na loktech a špičkách nohou a prostě se snažila co nejdéle vydržet.* Ta kniha je k ničemu, sice ti vše popíše, ale musíš si to zkusit v praxi. Číst knihy o přežití, když pak reálně nebudeš schopný ani v přírodě najít vodu, je trochu na nic...taky jsem jí četla a ve druhém kole chuuninských mi nakonec všechny ty informace v ní byly k ničemu. *Konstatovala fakt, snažila se u toho udržet, ale po pár minutách sebou plácla na zem.*

*Nenapadala ho adekvátní reakce na její slova, takže dál nějak neodpovídal. Když dívka dál beze slova cvičila, tak si bez přerušení četl dál svojí knížku, kterou si sem přitáhl. Do knížky byl zabraný tak moc, že nějaká její slova se do jeho mysli ani nedostala, mohlo to vypadat, že jí perfektně ignoruje, ale opravdu do ní byl začtený. Během toho dívka přišla blíže k němu. Během toho stoupla na šišku, která spadla i s ostatními na zem a odkutálela se blíže k němu, během toho co mlátila do stromu a snažila si ublížit, protože takový trénink ještě neviděl, hlavně ne ve své vesnici. Tu šišku už uslyšel, protože to bylo blíž a hlavně si myslel, že bude zase nějaká padat přímo na něj, proto se přikrčil k zemi co ho to v sedu pustilo a podíval se opatrně na hlavu. Nerad by dostal nějakou přímo do obličeje. Zjistil, že žádná šiška nepadá, ale blíží se k němu něco větší jak šiška - ta dívka, která na něj poté promluvila. Vyslechl si její slova, která se svých úst vypustila.* No.. Furt je to lepší než nedělat nic a čekat než jak to dopadne. Štěstí přeje připraveným. Toho se držím. *Reagoval na její větu. Stále byl od ní odtažitý, když přišla blíže k němu, tak si mohla všimnout, že svojí usazenou prdelku trošku oddálil od místa, kde pak udělala plank, a celkově si mohla všimnout jeho pohledu, který jí mohl říct, že se jí trošku bojí.* Zase mi bude říkat růžová vato? *Pomyslel si a koukal na ní, knížku si už nečetl, jen na chvíli přestal dokud tato dívka nepůjde pryč - teda v to alespoň doufá.*

*Chlapec ji buďto neslyšel, nebo jí ignoroval. Zvedla nad tím obočí, když jí pak reagoval na další slova.* To sice ano...ale...praktická část je lepší učení, než toto. *Sama byla knihomol, ale věděla to prostě ze zkušenosti, ale paličák očividně měl s přijímáním zkušeností problém.* Ptala jsem se, odkud jsi? Očividně jsi tu kvůli chuuninským, nikoho jako jsi ty jsem tady nikdy neviděla. *Měla v tom docela jasno, chtě nechtě jeho vlasy prostě byly docela do očí bijící a takového člověka by si pamatovala, minimálně jeden z rodičů tyhle vlasy musel mít a to tady v Konoze...nebylo. Nicméně sama z planku přešla do klikování. Nebyla na chlapci nalepená nebo tak, měla uctivý odstup, ba by si jeden i řekl, že na to, že s ním vede nějakou konverzaci, byla vcelku daleko.* Už jste psali testy? *Odhadovala to dle jeho učení přežití, to byla druhá část zkoušky...kterou ona vnímala jako její noční můru, tenkrát, dnes jich za sebou měla více, takových nočních můr.*

To asi ano. *Teď už to bylo asi stejně jedno, pokud by tedy nechtěla nějakým způsobem ho něčemu přiučit. Během toho z ní nespustí své modré očka a hlídá si jí aby mohl kdyžtak včas utéct pokud by něco zkusila i když by měl na to malou šanci, když vidí jakou měla sílu, když při jednom úderu do stromu z něj popadali šišky. No, možná by se mu to povedlo a neměl by pocit, že pro to nic neudělal. Takhle se akorát bude moc utápět v tom, že je ona silnější než on a že on za nic nestojí i když už od pohledu je o mnoho starší jak ona. Pak přišla jistá otázka, která opět byla narážkou na jeho vlasy, tedy mu to tak alespoň přišlo, protože jediný čím on vyčnívá jsou růžové vlasy.* No, jsem na Chuuninských zkouškách, ale jak si můžeš být jistá, že jsi mě tu neviděla? *Naoto byl skvělý případ, při kterém nemohla ani jeho rodiče s růžovými vlasy vidět, protože jeho matka, po které to zdědil, tak byla mrtvá, vlastně stále je, a otec má černé vlasy a kdyby neměl sestřičku, tak je jediný, nebo jeden z mála kdo na hlavě nosí růžovou cukrovou vatu. I když mezi nimi byl nějaký větší rozstup, tak se Naoto stále poposunul od ní dál, když se předtím přibližovala, protože nechtěl ten rozstup zkracovat, kvůli jeho vlastnímu pohodlí a jeho vlastnímu prostoru, který nehodlal někomu dávat jen tak.* Ano, testy mám za sebou, teď bude část, kdy mám v divočině přežít, ale upřímně nevím jak mám určit čas, když je venku stále tma a měsíc stále ve stejné poloze. *Řekl trošku smutnějším hlasem.* co když ztratím hodinky? To budu nahraný. *Nechtěl působit ovšem nějak negativně, proto tyto slova řekl s úsměvem na tváři. Napadlo ho, že by mohl pro tentokrát využít něčí příležitosti k jeho prospěch, zvlášť pokud nevěří, že tu osobu ve svém životě ještě někdy uvidí.* Hele, když říkáš, že je mi ta knížka k ničemu, mohla by jsi mi pomoct a nějak mě naučit základní věci co potřebuju k přežití v divočině? *Optal se zvědavě. Pokud něco chce, musí si o to umět zažádat což je důvod proč skoro nikdy nic nemá, hlavně pomoc když byl šikanovaný. Nikdy o tom nikomu neřekl a taky jak to dopadlo. Nechal se vyprovokovat a kvůli tomu málem umřel na Geninských zkouškách, kde šel proti starším dětem z vyššího ročníku. Teď se ovšem optal a bude záležet na ní, jestli mu bude chtít pomoct.* Jinak, jsem Naoto. Naoto Noriaki *Když se takhle nějakou chvíli bavily, tak mu přišlo slušné se představit. To samé ovšem nevyžaduje od ní. Nechce nikomu kecat jak se má chovat, jeho chování totiž nebylo perfektvní, takže nemá nárok na to to vyžadovat po někom jiném.*

*Jeho otázka jí donutila přestat klikovat, posadila se a podívala se na něj pohledem jakože "tak seš asi debil, nebo jo?".* Ty a já jsme typy lidí, kteří v normální běžné společnosti velmi vyčnívají. Samozřejmě nejsme jediní na světě, genetika si nedělá srandu, ale kdyby v Konoze byl nějaký chlapec s růžovými vlasy, vědělo by se o něm po celé vesnici. A to neber zle, prostě vyčníváš a to může být častokrát plus. Pokud tedy nehoníš nukeniny, protože pak všichni budou vědět kdo jsi a nikdy nikoho nechytíš. Ale chápeš mě ne? Stejně jako v téhle vesnici každý její obyvatel ví, kdo jsem já, tak by každý věděl o tom, že tedy žiješ ty. A jelikož jsem o tobě nikdy neslyšela, pak je to jasné, že tu jsi na návštěvě kvůli zkouškám. A taky o tom vypovídá ta kniha. *Podívala se na knížku, kterou odsoudila jako zbytečnou. Přešla do dělání jiných cviků na břicho.* Jak poznáš čas? Bohudík si na to zvířata docela rychle zvykla a prostě dodržují zajetý cyklus. Tedy, ptactvo....medvědy jsem po lesích radši nenaháněla. Ale když se zaposloucháš, v lesích země Ohně je mnoho ptactva, které ti samo napoví. Hlubší houkání vydávají noční ptáci, cvrlikání a vysoké tóny zase ty denní. *Tak snadné to bylo. Ještě chvilku cvičila, přemýšlela o jeho slovech, zda ho něco naučit nebo ne. Nakonec k němu natáhla ruku.* Kaee Hisa a klidně tě teda něco naučím. I když mi kvůli tomu budeš muset říct něco o tvých schopnostech. *Myslela základní geninské schopnosti a také pokud dodá elementy, které využívá, to by se jí hodilo k učení. Přce ho nebude učit rozdělávat oheň, když by si ho mohl udělat za pomoci katonu že.*

(Protože Kuii se zase urazil, tak dohrávám i za něj) *Naoto se z ničeho nic sebral a šel do píči. Kaede tedy zůstala sama na místě, nic si z toho nedělala, proč taky by měla běhat za dítětem, jemuž nabídla pomoc a on se sebral a šel do kelu. Nicméně její trénink ještě nekončil. Vydala se o kus dál, kde byly nasekané kusy kmene stromu a vzala si jeden na ramena a dala se do dřepování. Další cviky, které provozovala, aby své svaly zesílila a trochu tak posunula svoji hranici. Trénovala tam ještě dobrých pár hodin, než se vydala domů.*

Konec RPG