Tréninková Oblast 51

Dnes byl jeden z těch dnů, co se musel postavit svému největšímu soupeři z posledních dnů. Bylo to víc než nutné, protože si slíbil že se rozhodně nedá porazit nebo ne tak snadno. Musel se na to, ale náležitě vybavit oblečení si vzal šedé, ale pro dnešek si svázal vlasy čelenkou a pak si obvázal klouby prstů a pořádně si prokřupal ruce. Bylo na čase se znovu postavit tomu soupeři. Došel do tréninkové oblasti, kde stál on. Stále tma stál tak hrdě od posledního jejich střetnutí prakticky nedotčen. Jeho největší nepřítel. Měřil asi dva metry a jeho ruce stáli pořád ve stejném střehu. Prakticky se nehýbal i když jeho nohy se hýbat mohli. Byl to přesně on zákeřný dřevěný panák. Ten, který se mohl hýbat sám a sloužil dětem jako byl Kenji k tomu, aby mohli trénovat boj z blízka. Ten panák, díky kterému Kenji měl několik modřin, pár zhmožděnin, a hlavně dosti potlučené sebevědomí z toho, jak vždy dostával na frak. Ale dnes to bude jiné. Musí to být jiné musí dokázat porazit tohohle nepřítele, pokud chce vůbec někdy porazit někoho živého. *
*Uklonil se svému soupeři a pak vyrazil. Znal už pohyby panáka docela dobře. První bude rána na hlavu a pak se pohnou nohy, aby ho zkusili podmetou. Moc dobře si oba údery pamatoval proto se nejdřív sehl a pak se pootočil kolem panáka doprava a zasadil první uder do panáka. Věděl, že to nebude stačit, a tak tak uhnul dalšímu uderu který směřoval na jeho břicho. Postavil se do střehu a znovu zaútočil zkusil vysoký kop do hlavy který ale panák automaticky blokoval, takže z toho nebylo víc než pořádná bolest nohy. Kenji uskočil a lehce si promnul nohy. Bylo na čase zkusit to znovu vyrazil vpřed lehce předkloněný připraven na další útok lehce se pohnul do strany a zasadil panákovi další ránu do břicha jenže zapomněl že na tohle umí panák odpovědět ošklivou ranou do žeber takže se Kenji sám proletěl trochu stranu a musel se rozdýchat.
„ Dnes ne … ať se bude dít cokoliv dneska vyhraju já.“
Byl odhodlaný zvítězit ale věděl že to nebude snadné znovu a znovu se snažil různě zaútočit na panáka a znovu a znovu dostával další rány a pomalu se mu začali opět množit modřiny a pocity že dneska nevyhraje. Ale přece se nemohl vzdát. Zvedl se a podíval se na svého soupeře. Zhluboka se nadechl a znovu vyrazil. První uder směřoval na nohy, aby vyblokoval podmetení, které přišlo od panáka další uder zasadil do trupu, jak byl zvyklí pak se mihnout kolem vyhnout se útoku na hlavu a zaútočit zblízka dvěma útoku pod krk. Uskočit a uhnout se švihnutí od dřevěného panáka, vyskočit a udeřit loktem panáka do hlavy. *
*Zatím to šlo dobře a panák už vypadal pořádně dobitý jenže i Kenjimu docházela síla musel si sáhnout na dno, aby dokázal panáka porazit. Věděl, že se už brzy rozhodne, jestli konečně zvítězí on anebo ho zase porazí panák. Jediná výhoda byla že se panák neuměl pohybovat a stál na místě, takže se mohl Kenji soustředit na to, aby si otřel pot z čela upravil oblečení a vrhl se do poslední bitky s dřevěným panákem. Pot a třísky létali všude okolo. Údery padali na obou stranách a zdálo se, že panák znovu vyhraje. Jenže pak to přišlo Kenji se dostal mezi panákovi ruce a zasadil mu opravdu silnou ránu do hlavy tak že se hlava ulomila a vydala se na malý výlet směrem od panáka. Konečně byl panák poražen konečně byl první nepřítel na cestě stát se ninjou mrtev a mohlo se přejít na dalšího. Ano další, čím bude panák, co už se díky draze v zemi bude moci pohybovat. S tou představou se Kenji odporučil k zemi, aby se vydýchal a vzpamatoval se z boje.
-- konec rpg--

*Seděl ráno na posteli a přemýšlel, co by mohl dnes dělat. Rozhodl se, že by měl před zkouškami trénovat a tak vylezl z postele a šel do koupelny vykonat ranní hygienu. Když si po pár minutách strávených v koupelně konečně upravil vlasy a umyl obličej, tak se šel nasnídat. Poté, co dojedl, tak vyrazil na tréninkový plácek. Došel tam po pár minutách chůze a viděl, že díky brzkému času má celý prostor jen pro sebe. Trénink zahájil důsledným protažením a rozcvičkou, která trvala několik minut. Když cítil, že má svaly v těle dostatečně uvolněné, tak přešel k hlavní náplni tréninku. Vyndal si z pouzdra svitek a rozvinul ho. Před chlapcem se ohned na to objevila jeho loutková napodobenina. Loutku jako celek už ovládat zvládl. Co však nikdy nevyzkoušel bylo ovládání několika samostatných částí. Spojil proto loutky se svými chakrovými vlákny, aby jí postavil. Loutka následně popošla pár metrů vpřed a pak se zastavila. Itami následně pomocí několika pohybů prstů oddělil jednotlivé končetiny loutky a její hlavu. Chvilku s nima pomocí vláken manipuloval a pak je co nejrychleji opět spojit v jedno. Nebyll to tak těžké, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jediné na co si musel chlapec zvyknout bylo soustředění se na více ovládáný cílů v jeden moment. Pokud však chtěl v budoucnu ovládat více loutek v jeden moment, tak se musel naučit i toto. Opět loutku rozdělil na několik částí a všechny jednotlivě rozprostřel po celém zorném poli tak, aby byly daleko od sebe a cvičení bylo co nejnáročnější. Bylo to velmi podobné hraní na piano, u kterého se musí muzikant také koncentrovat na více věcí v jeden moment. Itami opět loutku rychle složil do původní podoby a šel si na chvilku odpočinout. I když se to nezdálo, tak ovládání loutky stálo nemalé množství chakry a tak modrovlásek začínal pociťovat lehkou únavu. Po odpočinku se rozhodl, že toto cvičení vyzkouší ještě jednou. Tentokrát to mělo být ještě těžší, jelikož jednotlivé ovládané částí rozprostřel do vše stran a to i za sebe, kam na první pohled neviděl. Při tomto cvičení se musel obzvláště snažit a rychle otáčet hlavou, aby ho části loutky poslouchaly tak, jak by si on sám přál. Nakonec si však i na tuto náročnost zvykl a po několika minutách tréninku přišlo viditelné zlepšení. Poté přišel čas na další cvičení. Chlapec loutku opět spojil a schoval do svého svitku. Svitek si dal opět do pouzdra a z něho naopak vyndal kunaie. Jedním z nich si vyryl terč ve tvaru člověka na strom. Pak pojil všech deset kunaiů s chakrou tak, že se před ním vznášely (jeden kunai na jeden prst). Když je všechny srovnal hrotem proti stromu, tak celou salvu vyslal na terč. Některé se trefili velice slušně, ale některé se ani nezabodly v kusu dřeva. Výhoda tohoto útoku byla četnost, avšak každý projektil musel mít šanci protivníka ohrozit. Modrovlásek si proto všechny kunaie opět přitáhl k sobě. Z hluboka se nadechl, zvedl kunaie před sebe a švihem rukou vyslal další pokud proti dřevěnému terči. Tentokrát si dával obzvláště záležet, aby se všechny kunaie zapíchly. Jenže se zapomněl soustředit na přesnost, s kterou to tentokrát dopadlo bídně. Přišel k terči, všechny zabodlé kunaie vytáhl  a šel se připravit na třetí pokus. Vyzvedl kunaie pomocí vláken do výšky a snažil se maximálně koncentrovat. Když byly všechny dokonale připravené tak opět máchl rukou a kunaie vystrelily proti stromu. Všechny zabodlé a v poměrně slušné pozici. Tentokrát mohl být Itami nad míru spokojený. Protože se pomalu blížil čas oběda a lidí v okolí začalo přibývat, tak byl nejlepší moment pro to vrátit se zpět domů a ukončit tento přínosný trénink.*
Konec RP

*Itami se jen tak procházel ulicemi Konohy a přemýšlel, jaký bude nejspíš průběh chunninských zkoušek.* ,,Kolik účastníků tak asi tak bude a jak silní budou?" *říkal si v hlavě sám pro sebe. Neměl moc představu, jak se mu bude dařit každopádně bylo důležité, jít vítězství naproti. Proto se modrovlásek rozhodl absolvovat další trénink. Oblečený byl do vhodného tréninkového oděvu a tak nebylo na co čekat a vyrazil do tréninkové oblasti. Když tam dorazil, tak tam nebyl jediný človíček, což Itamimu rozhodně nevadilo. Pustil se proto do řádného protahování. Začal u hlavy a pokračoval postupně k trupu, až k nohám a rukám. Poté, co důkladně provedl všechny potřebné cviky, tak se pustil k samotnému tréninku. Ten zahájil lehkými a základními cviky, jako jsou dřepy, kliky a sklapovačky, jenž mu měly dostat svalstvo do provozní teploty. Pak se přesunul k tréninku technik. Jednalo se sice o trénink, ale zároveň to bylo takové procvičování všeho, co se chlapec zatím naučil. Použil Bunshin no jutsu a vyvolal čtyři totožné kopie sebe sama. Ty se následně rozběhly na tréninkového panáka ze dřeva, každý z jiné strany. Itami běžel ze předu, v běhu si vytáhl tři kunaie z pouzdra nad zadkem a uchopil je mezi prsty. Když byl v dostatečné vzdálenosti, tak je rychlým švihem hodil proti zmiňovanému panáka. Všechny tři se úspěšně zabodly a zároveň zasáhly dost citlivá místa na lidském těle. Modrovlásek následně zrychlil pomocí Shunshin no Jutsu a ve velké rychlosti se zjevil za "soupeřem ze dřeva". V tu chvíli nechal rozplinout své klony,  které vytvořili malé shluky kouře. Když se tak stalo, tak se Itami silnější nohou odrazil směrem vzad a v letu složil pečeť a vyfoukl lehké proudy vzduchu. Ty narazily na panáka, který se začal lehce kývat a zároveň mu na povrchu zanechaly drobné škrábance. Itami opět dopadl na nohy, ale ihned se zase odrazil a pomocí techniky Chakura shotto, vyskočil několik metrů do výšky. Ve vzduchu vytáhl zbývajicí kunaie, co měl v pouzdru a všechny spojil chakrovými vlákny. Následně se roztočil jako káča a začal střílet jeden kunai za druhým přímo proti panákovi. Díky chakrovým vláknům jim dodal potřebnou přesnost a i přes to, že to bylo provedené ve velké rychlosti a za postižených podmínek, tak většina projektilů našla svůj cíl. Když Itami padal, tak se rukama zachytil o nedalekou větev, otočil se kolem ní a za využití rychlosti, kterou získal pádem se vyhoupl přímo na ní.* ,,No,to nebylo zlé," *pomyslel si v duchu. Následně si sedl na trávu a začal si střídavě protahovat unavené svaly, přičemž zároveň odpočíval a čekal, až přestane být tak unavený. Když cítil, že se mu většina sil vrátila, tak se zvedl a dal si pět koleček ve výklusu kolem celého tréninkového plácku. Pak začal dělat kliky. Udělal jich zhruba 150, než ho bolely ruce natolik, že se na nich sotva udržel. Zbytek tréninku trávil dřepama, přičemž po každém dřepu vyskočil jak nejvýše zvládl. Po 200dřepách ho už bolely i nohy tak, že nemohl pokračovat dál. Opět si proto sedl, protahoval se a odpočíval.* ,,No, řekl bych, že na malý trénink toho bylo až až," říkal si v hlavě a z hlubova vydýchával. Za několik minut se konečně vzchopil a vyhoupl se na nohy. Když tak učinil, tak usoudil, že je správný moment na to ukončit dnešní trénink a vyrazit domů. Když už byl v půli cesty, tak se najednou zarazil a začali si prohmatávat pouzdra na zbraně.* Sakra! Vždyť já tam nechal ty Kunaie! *vykřikl nahlas, když si uvědomil, že má pouzdra poloprázdný. V polovičním běhu to otočil zpět do tréninkové oblasti. Při té únavě a bolesti svalů jeho běh vypadal, jako kdyby se právě popral s naštvaným psem, přičemž sem tam vyloudil z úst pár bolestivých a nelichotivých slov. Když tam konečně "doběhl", tak si všiml, že jsou kunaie stále bezpečně na svém místě. Přípajdal k nim a začal je vytahávat ze dřeva.* Tak už vás mám, *mluvil k nim, jako kdyby je poučoval, že se takto ztrácet nemají.* ,,Ještě že jsem si na to v čas vzpomněl. Nechtěl bych o ně přijít," *uvedomoval si, kolik z kapesného za ně tenkrát dával. Teď už měl naštěstí všechno u sebe, proto nejistým krokem a s myšlenkou, zda má všechno, opustil tréninkovou oblast.*
Konec RP

Probudily ho sluneční paprsky, jenž mu přes okno v pokoji dopadaly přímo na obličej. Jelikož už to nemohl dál vydržet, tak otevřel rozespalé oči a sedl si na postel. Po chvilce sezení a koukání do zdi konečně vstal a šel do koupelny, kde si učesal vsaly, připevnil ninja členkou na krk a vykonal ranní hygienu. Poté se oblékl do modrého trička a ninja kalhot, u kterých si konce nohavic stáhl stahovacími obrazy. Na spodní stranu zad si připevnil pouzdra s Wakizashi a pod to také pouzdro na zbytek zbraní a věcí, které obvykle nosíval. Když už mu nic nechybělo, tak se šel nasnídat. Vzal si maličký pytlíček sušenek a k tomu teplý čaj. Poté, co se konečně najedl, tak vyrazil ven a to konkrétně do tréninkové oblasti. Po zhruba půl hodině tam konečně dorazil. Všiml si, že opodál trénují dvě skupinky. Jedna byla tříčlenná a zřejmě se jednalo o nějaký tým. Ta druhá  čítala pouze dva členy, jenž trénovali vrhání shurikenů na terč. Důvod, proč si sebou Itami nebral jídlo byl jednoduchý. Měl v úmyslu si dát menší vytrvalostní běh kolem Konohy, proto jediné co měl z domova bylo pití, jenž měl ukryté právě v pouzdru nad zadkem. Nejdříve se řádně rozcvičil a protáhl, aby si nenatáhl žádný sval. Začal od hlavy a postupoval pomalu do dolní části těla. U nohou a třísel si dal obzvlášť záležet, jelikož věděl, že tyto končetiny bude dnes využívat nejvíc. Když cítil, že má svaly řádně uvolněné, tak vyběhl. Začal opravdu rekreačním tempem, aby se hned neunavil. První větší bod, který ho čekal byl park Senju, jenž musel celý oběhnout. Tento areál byl sice větší, než se na první pohled zdálo, avšak modrovlásek byl plný sil. Zároveň se kochal pohledem na krásné stromy a ptáky, kteří na nich popěvovali. Za pár minut park konečně oběhl a pokračoval dál ke skále kde byla vytesaná hlava první hokage. Když doběhl ke zmiňovanému místu, tak ho čekalo doslova kolmé stoupání nahoru. Itami začal soustředit chakru do chodidel a pomocí KINOBORI NO WAZA vyšplhal na vrcholek. Tento úsek raději obsolvoval na odvrácené straně skály, jelikož nechtěl zbytečně provokovat správu vesnice. Navíc mu při lezení ubyla značná dávka sil, což dával najevo hlasitým vydechování. Cesta nahoru měla však jednu výhodu a tou byla cesta dolů. Itami se pomocí SHUNSHIN NO JUTSU a CHAKURA SHOTTO vymrštil do vzduchu a několik set metrů jen padal. Úplný dopad zbrzdil pomocí věrného elementu a chakry v chodidlech, takže se mu nic nestalo a pokračoval dál. V tu dobu už měl úspěšně absolvovanou první část trati. Předposlední zastávkou byla oblast Naka, kterou protékala stejnojmenná řeka. Dále zde ležela i krásná svatyně. Bylo zde prázdno, za což byl Itami poměrně rád. Příroda zde byla opět hezká a zdejší ticho přerušoval pouze Itamiho běh a hlasité oddychování. V tu chvíli na sobě chlapec pociťoval značné známky únavy a vyčerpání. I přes to však nepolevoval, protože věděl, že trénink začíná být nejvíce prospěšný v moment, kdy posouvá své limity na vyšší úroveň. S jistým krokem přeskákal po kamenech řeku a za chvilku už měl celou oblast Naka za sebou. Čekal ho proto nejdelší a zároveň i nejtěžší úsek se závěrečnou cílovou rovinkou. Teď už modrovlásek běžel z posledních sil. Dokonce mu přišlo, že snad po cestě musel někde nechat plíce, jelikož sotva stačil s dechem. Po pár kilometrech konečně spatřil onu tréninkovou oblast, kde dnešní trénink započal. V ten moment se mu opět naplnilo tělo energii a s vidinou úspěšného doběhnutí do cíle ještě přidal na tempu. Hned jak doběhl, tak se opřel o strom a v předklonu vydýchával náročnou cestu. Pak už si jen opět protáhl nohy, jelikož věděl, že by nebylo úplně zdravé jít si hned lehnout. Když měl konečně všechno úspěšně hotovo, tak se vydal s bolavými nohy a dobrým pocitem domů.
Konec RP

Byl zrovna hezký slunečný den, doplněný o krásně modré nebe bez mráčků. I přes brzké ranní hodiny už bylo v tréninkové oblasti poměrně rušno. Itami si právě poctivě protahoval svaly na rukou a přemýšlel, co bude dnes trénovat. Měl na sobě své klasické oblečení, v podobě modrého trička, černých ninja kalhot s pouzdry na kunaie. Na zádech měl ve vodorovně ležícím pouzdru Wakizashi. Pod ním měl klasické pouzdro se zbytkem zbraní a dalších věcí. Ninja čelenka se znakem Konohy se mu houpala u krku. Čelo mu zakrývaly ne zrovna dvakrát upravené delší vlasy. Měl to být klasický trénink a tak nebyl důvod jakkoliv dbát na svůj vzhled. Tak mu to aspoň radila jeho flegmatická povaha. Noha, kterou si poranil o chuninské zkoušky ještě nebyla úplně zahojená a tak musel dávat dobrý pozor, aby si zranění neobnovil. Sedět doma na zadku byl však nemožný úkol, proto tohle riziko s radostí podstoupil.

Byl zrovna v předklonu a dotýkala se prstama na ruce špiček prstů na noze, když v tom  před sebou uslyšel povědomý hlas. Zvedl proto hlavu, aby se podíval, kdo to na něho mluví. Když uviděl tvář té osoby, tak se mu objevil na tváři úsměv. Byla to totiž Yin, kterou naposledy viděl před chuninskýma zkouškama a tak byl rád, že se opět potkali.* Ahojky Yin, *odpověděl jí a stále si na tváři udržoval úsměv.* To máš vlastně pravdu, *zamyslel se a prohlížel si Tanto, které dívka při jejich posledním setkání pravděpodobně ještě neměla.* Jak se vůbec máš? *zeptal se jí. V tu chvilku už stál opět vzpřímeně. Následně udělal k Yin ještě malý krůček, aby se při rozhovoru lépe slyšeli. Vždycky když jí po takové době potkal, tak mu přišlo, že se z ní stává víc a víc dospělá slečna. Přeci jen od jejich prvního setkání už pár let uplynulo, takže to nebylo nic tak neobvyklého.

Já se mám taky fajn, *zazubil se na ní.* Chuninské zkoušky? Tak ty jsem teď úspěšně splnil. Jen jsem si u nich při souboji lehce poranil nohu, takže to nesmím moc přehánět s tréninkem, *vysvětloval jí, přičemž si vyhrnul nohavici u kalhot, aby dívce ukázal zranění, jenž mu způsobil jeho protivník za pomoci Dotonu. Už nevypadalo tak hrozivě jako po zkouškách, avšak stále tam byl krvavý šrám, který po sobě s velkou pravděpodobností zanechá jizvu.* Pokud máš v plánu zkoušky absolvovat, tak bych ti rád pomohl, * dořekl to a na tváři se mu objevil upřímný úsměv.* V čem máš největší rezervy? Nebo by jsi si chtěla vyzkoušet samotný souboj proti nepříteli? *zeptal se jí a přemýšlel, jak své kamarádce co nejvíce pomoci. Zatímco se spolu bavili, tak trénujících lidí kolem nich poměrně ubylo. Zřejmě dokončili ranní rozcvičku a šli domů či na mise nebo prostě dostali hlad a šli do nějakého obchůdku na vydatnou svačinku.

Poslouchá každé její slovo a mezitím si jí zamyšleně prohlíží.* ,,Takže Kenjutsu jo?" *říká si sám pro sebe, přičemž si podepírá rukou bradu. Chvilku vymýšlí, co by mohlo být pro dívku před ním ideální cvičení, aby si vyzkoušela kenjutsu a zároveň se připravila i na zkoušky. Najednou dostal nápad, až s sebou celý cuknul.* Dobře, tak tedy Kenjutsu. Minule jsi zkoušela vrhací zbraně a nevedla ji si vůbec špatně... Co dneska procvičit boj na blízko? *navrhnul jí svůj nápad. Sám bojovat sice pořádně nemohl, avšak měl za sebe výbornou náhradu v podobě své loutky.* Tak co ty na to? Můžeme se do toho pustit? Aspoň tě uvidím bojovat s Tanto, *usmál se na ní. Byl opravdu zvědavý, jak se bude na první pohled roztomilé dívce, kterou Yin bez pochyb byla, v tomto aspektu boje dařit.

Stáli proti sobě připravený na souboj. Itamoho loutka byla ze zkoušek ještě trošku pothaná, ale boje byla schopná furt bez problémů.* Jojo, je to zajímavé, *odpověděl jí modrovlásek s úsměvem.* Tak hodně štěstí Yin, *popřál dívce s bílými vlasy. Sám byl zvědavý, jak se jí bude proti loutce dařit. Možnost, jak to zjistit byla jen jedna. Itami pohl ukazováčkem a prsteníčkem na pravém ruce. Následně máchl levou rukou vpřed a loutka se rozběhla proti Yin. Rukou ve které neměla postava ze dřeva žádnou zbraň švihla proti dívce s úmyslem udeřit jí do břicha.

Oba shurikeny se zabodly do loutky, která stále pokračovala pěstí proti Yin. Dívka však za tu chvilku stihla po Itamim hodit senbony, na což nebyl chlapec moc připravený. Přeci jen čekal, že se bude jeho soupeřka soustředit pouze na loutku, i když za normálních okolností by byl tento protiútok přesně to, co by měla udělat. Dráha letu senbonů byla naštěstí natolik dlouhá, že i když ho útok nachytal nepřipraveného, tak jim stihl obratně pomocí přešlapu uhnout.* No, to bylo těsný, *zasmál se na Yin.* Něco neživého tímhle rozhodně nezastavíš... Musíš tomu nějak znemožnit pohyb, * poradil jí. Zároveň pomocí dvou vláken vytáhl dvojci kunaiů z pouzdra a také je po ní vrhnul. V ten moment musela dívenka vykrýt úder loutky a stejně tak i dva projektily letící na ní.* ,,Notak, ukaž co v tobě je," *říkal si v mysli. Pokud měl být trénink maximálně efektivní, tak jí musel donutit bojovat naplno, čehož chtěl rozhodně dosáhnout.

Hezky se všemu vyhla a hodila po loutce kunai s výbušným lístkem. Itami se pokusil s loutkou co nejvíce uhnout, avšak výbuch způsobil, že z loutky odlétlo pár třísek a poskodil se ramení kloubovej spoj, což způsobilo vyřazení ruky z provozu. (Jedná se o tu ruku jak nic nedrží a útočila na Yin)  Další dva kunaie se opět jen zabodly do loutky.* Sakraaa, já nechci namáhat tu nohu... * zamumlal si potichu sám pro sebe. Mezitím si pohrával s myšlenkou, že by vytáhl i druhou loutku, jenž měl ve svém vaku. Pak si ale řekl, že by to bylo moc jednoznačné a nepomohlo by to dívence až tak moc, jako když bude souboj vyrovnaný.* ,,Proč ještě furt nepoužila stíny?" *přemýšlel a napadlo ho, že to je nejspíš důvod, proč se rozhodla přiblížit k němu na dosah. Pár pohyby prstů dál loutce příkaz následovat dívku a stále jí lehce otravovat, avšak dal jí úmyslně příležitost zaútočit.

Dívenka vymyslela zajímavý útok s lankem a shurikenem* Oooo, to je zajímavé a kreativní... To se mi líbí, *pochválil Yin za úspěšné zpomalení loutky. Drát, jenž se na ní zamotal neměl čas rozmotávat, jelikož se k němu jeho soupeřka čím dál více přibližovala. Musel dostat loutku k sobě, aby se mohl bránit a tak jí opět nasměroval za Yin i když tentokrát už byla značnou část za ní, čímž dávala chvilku (1odpis) Yin čas, než by byla opět za jejími zády.

Yin proti němu poslala svůj stín a on moc dobře věděl, že jeho loutka nestihne v čas zaútočit. Mohl uskočit nebo se nechat chytit a zkusit jí přetlačit hrubou silou, jenže dostal lepší nápad. Počkal do poslední chvíle, než se k němu dostal onen stín. V ten moment použil Kawarimi no Jutsu se svojí loutkou, kterou v moment přehození chytil stín od Yin. Dívenka byla nadšením bez sebe a tak si toho ani nevšimla a začala s jeho dřevěnou kopií dělat různé kousky. Itami byl v tu chvíli za ní a jen čekal, než se Yin vysílí a stín zmizí. Bylo vážně divné vidět se tancovat a dělat takové divné pózy. Skutečný Itami se začal trochu stydět a rudnou, avšak stále jen čekal. Naštěstí mladičké genince dosla energie a tak tohle představení skončilo. Modrovlásek se k ní mezitím přiblížil a v moment, kdy stínová technika skončila, tak skočil ze zadu na dívku a obejmul jí kolem krku. * Baf!!! *zakřičel a doufal, že jí trochu vystraší. Zároveň jí nechtěl přivodit tím šokem zástavu srdce a tak přidal právě ono obejmutí.

Yin se mu otočila v náručí a ještě se k němu přisunula.* ,,Co to sakra..." *pomyslel si rozpačitě, když si stoupla na špičky, aby se k němu ještě víc přiblížila. Rozhodně si její blízkou přítomnost užíval, i když to bylo trochu nečekané a poměrně zvláštní. Chytil jí pevně rukama nad zadkem za spodní stranu zad a přitáhl ještě blíž k sobě. Zavřel oči a pomalu se začal přibližovat svými ústy k těm jejím, jenže pak jako by mu začal někdo v hlavě promlouvat do duše.* ,,To vážně právě dávám pusu Yin, které je 11let?," *přemýšlel nad momentální situací.* ,,Co když mě tu někdo napráší ninja policii a půjdu do vězení? Tam to asi nebude moc příjemný..." *stále se rozhodoval, přičemž byl blíž a blíž jejím rtům. Yin byla velice sympatická a hezká, takže to bylo opravdu náročné rozhodování. V moment, kdy chybělo opravdu málo, aby se jejich rty spojily, tak otevřel oči, odtáhl obličej a přehodil Yin na zem pokrytou trávou, přičemž si dával  opravdu záležet, aby se dívenka nějak neuhodila.* No, asi jsem vyhrál, *usmál se na mladičkou kunoichi a cvrnkl jí do čela.

Nakonec mu tu zákeřnost oplatila lechtáním, načež se Itami začal se smíchem mrskat. Tohle na něj rozhodně platilo a to natolik, že se raději rozhodl opustit svojí pozici na Yin a překulil se zhruba metr vedle ní.* No dobře, tak by jsme to možná mohli dát jako remízu, *zazubil se na ní. Když to dořekl, tak se rukama obratně vymrštil zpět na nohy a podal Yin ruku, aby jí pomohl vstát.* No lechtání ti u zkoušek asi moc nepomůže, ale třeba tě v takové krizové situaci napadne ještě něco jiného a také to zvrátí celý průběh zkoušek, * stále se na dívenku maličko usmíval.* Věřím, že tu zkoušku zvládneš, *snažil se jí namotivovat a povzbudit. Následně šel ke své loutce, která před pár minutami podstoupila nedobrovolně tanec. Jelikož se nejednalo o nic těžkého tak jí na místě zprovoznil rozbitý kloub na ruce a uložil zpět do svitku

Než k němu přišla, tak loutku uklidil a vyndal z ní ty zbraně, jenž do ní Yin hodila. Když jí je začal podávat ocelové lanko a kunaie, tak si jeden z nich dá do pouzdra a namísto něj vytáhne z pouzdra na noze jeden svůj.* Tady máš své zbraně. Vyměnil jsem ti jeden kunai za svůj. Je to ten, se kterým jsem nakonec vyhrál třetí část zkoušek. Třeba ti přinese štěstí jako mně, * začal se upřímně usmívat. * Co by jsme mohli dál dělat? *zamyslí se, přičemž zaujme takovou lehce vědátorskou pozici.* Vlastně ani nevím... Copak navrhuješ, *zeptal se jí, když ho nenapadla žádná dobrá myšlenka. Mezitím si sedl na zem do tureckého sedu na místo, kde před chvilkou ležela jeho loutka a zahleděl se Yin do očí, aby pořádně zjistil, jakou mají barvu.

Yin navrhla výborný nápad zajít si na jídlo.* To by jsme mohli, *usmál se na ní Itami. Až teď, když se začala konverzace o jídle si uvědomil, jak velký hlad po tomto tréninku vlastně má.* Co si zajít třeba na rámen? *navrhne jeden z nejlepších pokrmů v Konoze. Vajíčko s nudlemi se sice nemohlo vyrovnat sladkým Dango knedlíčkům, avšak byl to rozhodně lepší a vydatnější nápad, než hromada cukru. Zároveň by to mohlo být na nějakou dobu jejich poslední společné jídlo, jelikož Yin jistě brzy opustí vesnici kvůli zkouškám. Tak proč této příležitosti nevyužít.

Pomalu šli ke stánku s rámenem, když v tom se mu Yin svěřila s jednou z věcí, co jí před zkouškou trápí.* Nemusíš se zbytečně bát... Důležité je věřit si a bojovat do posledních sil, * snažil se jí motivovat a dát ještě nějaké poslední rady. Nebyl sice její sensei, avšak jelikož si tím už prošel, tak pár zkušeností stihl nabrat.* Já ti věřím, jsi šikovná kunoichi, *modrovlásek zastavil pár metrů před stánkem a podíval se s úsměvem na dívenku vedle něj, přičemž roztáhl ruce a nabídl jí obejmutí. Chtěl aby jí přivedl na jiné myšlenky. Následně přišel k Ichiraku a vstoupil dovnitř, kde si objednal jednu velkou porci lahodných nudlí s vajíčkem. Vedle sebe nechal samozřejmě nechal volné místo, pro svůj milý doprovod v podobě mladičké geninky.

Jedl chutné nudle, když v tom Yin nadhodila zajímavou myšlenku.* Já vlastně nemám tušení, jak to tam vypadá, *odpověděl jí modrovlásek zamýšleně. O této vesnici slyšel jen z vyprávění a tak ho napadlo, že by se tam mohl jít podívat a zároveň také podpořit kamarádku u zkoušek.* Co kdybych tam vyrazil taky? Pak by jsme se mohli po zkouškách podívat po vesnici, *navhnul a pousmál se. Mezitím co si povídali si ani nevšiml, že má už téměř prázdnou misku. Vždy, když se šel najíst do tohoto obchůdku tak svoje jídlo snědl až neobvykle rychle a dnes to bylo kvůli hladu po tréninku snad ještě rychleji. Další porci si však už nedal a tak čekal, až sní svojí porci i dívenka vedle něho.

Když Yin dojedla, tak si zaplatila své jídlo, stejně jako to udělal následně Itami.* Tak půjdeme domu? *zeptal se jí modrovlásek.* Pokud ti to nebude vadit, tak tě doprovodím, *usmál se na ní. Minute se mu cesta do čtvrti Nara velice líbila a navíc si náramně užíval dívky společnost. Možná to byl poslední monent před zkouškami, kdy si s ní bude moct popovídat. Třeba příště až jí potká, tak to bude v jiné vesnici a ona bude stejně jako Itami chunin.* ,,Budeš to mít těžký, ale věřím, že když jsem to zvládl se svými mizerným schopnostmi boje nablízko, tak to dokážeš i ty," *přemýšlel a koukal na dívenku vedle něj, avšak nahlas nic z toho neřekl. Chtěl, aby si zbytek cesty oba náležitě užili.

Pokud si dobře pamatuji, tak je to už jen kousíček, *odpoví jí modrovlásek s úsměvem.* Tak ještě pár metrů s tebou půjdu, * udělali společně ještě dobrých sto kroků a stáli téměř u baráku, kde Yin bydlela.* Tak se měj hezky, *usměje se na ní.* Dost jsem si to dneska užil. Tak ahojky, * rozloučil se s ní a pomalu šel směrem, kde bydlel. Z dálky na Yin ještě jednou zamával rukou a pak, když zmizela z dohledu, tak pokračoval domů. I když se to nezdálo, tak ho po dnešku opravdu bolely nohy a tak si svým způsobem dost ulevil, když konečně ležel ve své pohodlné posteli.

*Niridara přijde na cvičiště, rozhlédne se okolo sebe a zjistíe, že zde momentálně nikdo netrénuje. "Uff" pomyslí si, nechce, aby se před někým ztrapnil při zkoušení Henge no Jutsu, sice je na akademii teprve chvíli, ale je pracovitý a chtěl by se jednoho dne stát Jouninem, jako jeho otec. Tak, jdeme na to! řekne a pokusí se proměnit do největší chlouby klanu Nara, současného Hokageho, začne se soustředit na každičký detail jak by měl vypadat a kvůli tomu si ani nevšiml kroků, které se k němu blížily.*