Knihovna

*Sám chlapec nevedel, ktorou cestou sa vydať, ktorým smerom vykročiť, ani či prejde chuuninskými skúškami. Nevedel akú taktiku si zvoliť, nevedel vôbec nič. Navyše sa bál toho, proti komu bude stáť. Bol to skutočný strach, ktorý bol hlboko v jeho duši, ktorý skrýval hlboko uzamknuté, utopené a všetko možné, pretože si to odmietal priznať i keď často krát kvôli tomu oko nezavrel.
Len sa na ňu usmial. Bola to dobrá kniha, ktorú by mal poznať snáď každý naspamäť. Blondiak sa raz chcel stretnúť s autorom a poďakovať mu za to, že knihu napísal, pretože bola skutočne nápomocná. Možno viac, než si myslel. Od prostého vysvetlenia ako funguje chakra až po základné techniky, či cvičení na ovládanie chakry, ktoré by mal zvládnuť žiak na akadémii. Arita robil tieto základy, avšak už na omnoho vyššej úrovni, jeho mama ho často jedným tréningom dostala i na niekoľko dní, avšak čím viac ich robil tým viac to bolo lepšie, pretože ten tréning mal veľkú účinnosť. Nad jej ďalšími slovami sa pousmial, dosť mu dievčina pripomínala jeho, vlastne taký bol stále doteraz.* Dobre, ako tréning to bude fajn. A nič za to nechcem, len rád pomáham druhým, navyše si budúca kunoichi a tak sú pre teba poznámky a takéto veci dôležité, nie? *Povedal jej. I on často krát niečo také robil, dávnejšie dal Katsumi veľké bohatstvo len tak, často krát len tak pomohol i keď bol len študentom akadémie, veľmi veľa krát pomáhal. Prikývol nad tým, že ju teda ohlási a keď sa odobrala sadnúť si, odsunul si stoličku a vybral tri knihy, ktoré mal v pláne prečítať, no ešte pred tým si v rýchlosti odbehol pre papiere a pero, ktoré mu knihovníčka ochotne dala. Vrátil sa s tým naspäť a začal študovať. Ubehli asi tak dve aj pol hodiny, než Arita zaklapol poslednú z vybraných kníh. Zhlboka sa nadýchol a vydýchol usmial sa spokojne. Stihol toho dosť a urobil si aj dosť poznámok. Musel sa naučiť pracovať rýchlo s informáciami. Keďže mal tie tri knihy už prečítané, tak sa mohol venovať len častiam, ktoré boli preňho skutočne dôležité, preto mu to zabralo pomerne chvíľu. Následne sa postavil a perom šťuchol do Hittori.* Pôjdeme? *Spýtal sa jej. Musel ešte nahlásiť zvyšné knihy, ktoré si chce vziať domov, to taktiež chvíľu potrvá, no nemalo by to trvať nejako dlho.*

'On je stejný jako já? *řekne si pro sebe po jeho slovech. Je celkem překvapená, jelikož ještě nikoho jako ona sama neviděla. Málokdo pomáhá ostatním a nic za to nechce. Což ji celkem i ohromilo. V jejím klanu, kde se celé své dětství pohybovala, nikoho jako ona neviděla. Z klanové čtvrti moc neodcházela a tak je ráda, že je na akademii a poznává nové lidi. Usadí se ke stolu s půjčenou knížkou a začne si ji pročítat. Po chvilce se do toho úplně zabere a nevnímá své okolí. Přečetla jen pár prvních stánek a hned se dozvěděla několik nových věcí, které ještě neznala. Je tam tolik nových informací, že ji to uchvátilo. Samozřejmě si to jen přečetla. Nastudovat si to bude muset až doma, když si ji tam donese. Po pár chvílích ucítí, jak do ní někdo píchá tužkou a tak jen zvedne očí od knížky a podívá se na toho, kdo do ní píchá. Uvidí Aritu-san a pousměje se na něj.* Můžeme. *Souhlasí s ním a zavře knížku. Zvedne se, vezme knížku do ruky a obejde stůl k němu. Zastaví se u jeho knih a podívá se na ně.* S kolika knížkami budeš chtít pomoci? *zeptá se ho. Vezme tolik, kolik bude chtít a bude ho následovat.*

*Málo ktoré deti pomáhali len tak. Avšak Aritovi to problém nerobilo, dokonca robil oveľa viac D misii, než robili ostatní geninovia. Robil to nie len kvôli zisku, ale i kvôli tomu, že tak pomáhal dedine a to chcel. Chcel im veľmi pomôcť, chcel pomáhať Kumo ako len vedel. Miloval svoju dedinu, rád v nej vyrastal, bolo tu veľa dobrých a zaujímavých ľudí, avšak našli sa i výnimky a on sám niekoľko poznal.
Z tej knihy sa i joinin mohol naučiť niečo nové, niektoré veci tam boli písané tak inak, ako by ich človek dokázal pochopiť teraz a až dospeje tak by ich pochopil nejako inak. Preto si ju chcel prečítať, avšak usúdil, že by dievčine pomohla viac, než jemu. I blondiak sa zabral, avšak nie na toľko, aby nevnímal svoje okolie a čas. I keď to vedel, tak to nikdy poriadne nemusel. Preto do ľudí na ulici toľko vrážal. Keď už bol však čas odchodu, tak ju upozornil, len sa na ňu usmial. Keďže zvládol prečítať tri knihy, tak sa o tri knihy kopa zmenšila o niečo málo.* Týchto šesť bude stačiť. *Arita sa rozhodol vziať kníh. Tých šesť kníh bolo samo o sebe dosť ťažkých a hrubších.* Nahlásime, že si to beriem domov a môžeme pomaly ísť. *Usmial sa na ňu a vykročil k stolu, kde sedela knihovnička. Tam nahlásil čo všetko si so sebou domov berie a nechal ten priestor i Hittori, pretože vedel, že si berie knihu tiež.*

*Podívala se na těch šest knížek, které si bere sebou. Avšak byly to ty nejtěžší z té hromady, co si přinesl. Hittori se na ně jen podívala a bylo jí jasné, že unese jen dvě. Nechtěla ho zdržovat a ani nechtěla ukazovat svoji slabost. Proto se musela překonat a vzít polovinu jeho knih. A ke všemu ještě tu svoji.* Dobře, tak jen těch šest. *poví k němu, vezme si od něj tři knihy a na vrh položí tu, co si půjčuje sama.* Jdeme. *poví mu a rozejde se za knihovníci, která jim půjčí ony knihy. Nejdřív Arita nahlásí svých 6 a následně Hittori svoji jednu. Jakmile je propustí, odejde s Aritou pryč z knihovny.*

*Blonďavý chlapec si dal veľmi záležať, aby mala Hittori ľahšiu kopu. I keď tamtie knihy boli hrubé a ťažké, Arita ich predsa len niesol o niekoľko viac a niektoré mali skutočne jednu z tých najhorších možných obaloch kníh, ktoré už sami o sebe vážili snáď tonu. Očkom ju sledoval, i keď mal problém s tým sledovať cestu pred sebou.* Ak by to bolo moc ťažké, nehanbi sa a povedz mi to. Unesiem viac, než si myslíš. *Usmial sa a kráčal k onomu miestu.* Nie je nič zlé na tom. Potom sa veci len komplikujú. *Povedal jej. On poznal už svoje hranice a mal skúsenosti s tým, že keď ich prešiel, urobilo to viac neporiadku než úžitku. Hlavne cez tréningy, ktoré mal s mamou. Snažila sa jej síce dostať na jeho hranice, aby sa posunuli, avšak z prva mali tréningy, ktoré boli prechádzkou ružovou záhradou. Pomalými krokmi dorazil k paní, ktorá mala na starosť požičiavanie kníh. Položil v rýchlosti svoju kopu na stôl a vzal polovicu kníh Hittori, tu jej, ktorú mala na vrchu dal vedľa, avšak ďalej, aby si nemyslela, že si ju berie on. Počkal kým dá Hittori zvyšok na pult a usmial sa na staršiu paní.* Dobrý deň, rád by som si požičal tieto knihy. *Povedal jej a venoval úsmev. Oná staršia paní si ho prešla pohľadom, od vlasov až po jeho päty, chlapca tu nevídala často, no predsa len keď tu bol, tak sa ťahal s kopou kníh, určite by so sebou vzal i celú uličku s knihami, ak by mohol.* Iste. Máš mesiac na vrátenie, žiadnu nesmieš stratiť, či poškodiť. *Povedala mu a čakala, kým mu chlapec podá svoju kartu. Arita začal chvíľu loviť po vreckách, no napokon ju vytiahol a položil jej ju na stôl.* Prosím. *Sledoval, ako si vzala pero a začala písať. Očkom sa pozrel na Hittori a neskôr k nej otočil hlavu a usmial sa na ňu, pričom zavrel oči a natočil hlavu bokom. Hneď na to však otočil hlavu späť a čakal na to, kým mu vypíše preukaz.*

*Nad slovy Arita jen zakroutí hlavou. Tohle neměla ve zvyku, aby někoho žádala o pomoc. Přeci jen to není její styl, aby se musela někoho doprošovat, aby mu pomohl. Usmála se na Aritu, když si vzal polovinu knih. Proto pokračuje pomalým tempem za Aritou k paní knihovnici. Dorazí tam o chvíli později a odloží knížky k ní na stůl. Sice má o jednu méně, než on, ale i to je na ni dost těžké. Nechá nejdřív mluvit Aritu, aby si řekl, které knížky si půjčuje. Chvíli je pozoruje a když vytáhne kartičku do knihovny, začne ji Hittori hledat také. Nejdřív hledá vkapsách u mikiny a pak přejde ke kapsám od kraťasů. Nakonec ji najde v zadní kapse, že které ji vytáhne. Nechá si ji v ruce, dokud si ne vyřídí svoje Arita. Jakmile on má hotovo, přijde na řadu Hittori.* Ja bych si vzala jen tuto jednu knížku, prosím. *poví a podá ji svoji kartičku. Počká než si všechno vyřídí, aby jsi si ji mohla vzít zpět. Když ji dostane zpět, piloti svoji knížku zpět na stůl k těm dvěma, které nese pro Aritu. Jakmile je všechno vyřízeno, oni mohou odejít a jít pryč z knihovny. Hittori se celkem i těšila, až si to bude moci nastudovat. Doufala, že tam pozná nové věci.*

*Chlapec počkal, kým mu vráti preukaz a zobral svoju kopu kníh. Počkal, kým si Hittori vybaví to isté, čo on. Ani on nemal vo zvyku pýtať si pomoc, no každému neskôr svitne, že niektoré veci bez pomoci druhých nejdú, či sa im to páčilo alebo nie. Chlapec to spoznal i na svojej prvej C misii, kedy by bez pomoci Shimirua dopadol s hroznou ranou v chrbte, avšak to sa nestalo. Sledoval, ako Hittori dáva preukaz paní knihovničke, potom si jej vzala a zobrala knihy. Milo sa na ňu usmial a keď bolo všetko vybavené, tak sa vydal smerom k východu.* Doma ti dám teda i moje staré zošity, mala by si to prečítať. Budeš tam mať všetko, čo som sme sa na akadémii učili. *Povedal jej a kráčal, pomaly vyšli von z knižnice a vydali sa do ulíc Kumo, kedy Arita vyberal tú najkratšiu cestu k nemu domov.* Ak by si potrebovala prestávku, daj vedieť. *Snažil sa dávať pozor si pod nohy a hlavne nešiel do ulíc, kde by mohlo byť veľa ľudí, narobilo by to len viac problémov.*

*V knihovně vyřešili všechno, co museli ohledně půjčení knížek a tak mohli odejít.* Budeš hodný, jestli mi je za to dáš. 'Později mu za to koupím třeba čokoládu a nebo něco. Nechci to od něj zadarmo.' *poví a vymyslí, jak se mu za to odvděčí. Sama si byla jistě, že to bez přestávky nedá. Ale chtěla jich co nejméně, aby byly co nejdřív doma.* Řeknu ti, nebojte se. *odpoví mu s úsměvem. Avšak věděla, že ji to moc věřit nebude, jelikož to plyne z jejich dřívějšího rozhovoru. Čeká proto, že na ni bude brzy naléhat, aby si dali pauzu, i když Hittori bude odporovat.*

*Preňho bolo samozrejmosťou pomôcť niekomu. Keď mohol, tak to vždy urobil. Nebolo nič zlé a náročné pomôcť niekomu a ešte keď vedel, že budú raz stáť bok bo koku a chrániť Kumo, ich domov, ich priateľov a rodinu. Ak by poznal i jej spolužiakov, pomohol by aj im, nebolo to nič ťažké, predsa len išlo o poznámky, ktoré im mali pomôcť prejsť akadémiu lepšie. Nikdy za pomoc nič nechcel, ak by vak nikto nedal inak, tak by zo slušnosti prijal vec, ktorá by mu bola daná potom.* No, akožto tvoj senpai, je toto pre mňa najmenšia maličkosť. *Povedal jej a kráčal. Blondiak si na ňu dával veľký pozor, muselo to byť pre ňu ťažké, tak ako pomaly ťažela i jeho kopa v jeho rukách. Pritakal, keď počul, že mu dá vedieť, avšak veľmi jej to neveril, zistil už v knižnici, že nebola ten typ človeka. V ducchu nad tým povzdychol a rozhodol sa teda sledovať a určovať prestávky sám. I cez jej odvrávanie. Stačilo, že by zastal on, ona predsa len bez neho k nemu domu netrafí.
Po chvíli i tak zastavil.* Tak, dáme si prestávku. *Zavelil a položil knihy na lavičku, aby doprial svojim rukám odpočinok.* Z akého si klanu? *Spýtal sa jej nakoniec. Z Doku určite nebola, to vedel povedať už od pohľadu. Čakal, že i ona položí knihy na lavičku, aby dopriala svojim rukám odpočinok, potrebovala ho viac než on, avšak vedel, že v budúcnosti sa nemá čoho báť a ak by sa ešte raz stretli v knižnici a blondiak by nemal tašku, tak by pre nich nosenie kníh nemalo najmenší problém.*

*Při zmínění slova senpai se podívala k zemi. Její senpai z akademie k ní neměl zrovna dobrý vztah. Tak to nepovažovala za nic extra.* Dobře. Jestli to nepotřebuješ, rada si je vezmu. *poví a usměje se na něj. Byla rada, že dostane poznámky z vyšších ročníků a může tak více studovat. Bude se snažit zesílit, aby se stala silnější. Věděla že tak, jak se nyní chová moc neobstojí ve světě shinobi. Bude se muset více zocelit, aby přežila. Avšak to je nyní pro ni těžké. Pokračují v chůzi a čím déle jdou, tím je pro ni chůze horší a těžší. Začíná těžce oddechovat, ale pauzu si dávat nechce. Ovšem jejího stavu si všiml Arita a zavolal pauzu. Nemohla mu odmítnout a tak jen položila knížky na lavičku, čímž ulevila svým rukám. Ty bohužel spadli podél jejího těla a nebyla schopna s nimi hnout.* Dobře. Dáváme si pauzu. *Souhlasila s ním a jen se dívala do země. Ruce svěšené podél těla a ani je necítila. Byla ráda, že v nich nic nenese, ale na druhou stranu je vůbec necítila.* Supaidā. Z které ho jsi ty? *zeptá se ho. Snad to nebude nic tajné a odpoví mu stejně jako ona jemu. Neznala moc lidi z jiného klanu, ale že svého znala skoro všechny. Proto s jistotou mohla říct, že z Supaidā určitě nebude.*

Haha, keď vyjdeš z akadémie, budeš to mať všetko v hlave, ale neuškodí byť napred pred spolužiakmi. Neviem ako vyzerá tvoja trieda, ale mojou sa veľmi popýšiť nedá, samý raikage tam, a sem, takže čím viac sa toho naučíš v mladších ročníkoch, tým rýchlejšie si uvedomíš, čo ti viac vyhovuje a tým rýchlejšie sa rozhodneš i pre cestu, ktorou chceš kráčať. *Povedal jej a zasmial sa. On nechcel byť raikage, nikdy by jej to ani nenapadlo. Hlavne po tom, čo videl raikage u seba doma a počul všetko, čo len mohol. Urobil si svoj obrázok, ako by to asi vyzeralo a tak o to stratil záujem, ktorý sa ešte ani neobjavil.* Nemyslím tým, že je to niečo zlé, chcieť byť raikage, ale nač sa pchať niekam, kde je veľmi veľká konkurencia, navyše, byť raikage nie je jednoduché. Myslím, že to má viac problémov, než úžitku. *Dokončil svoju reč a kráčal v pred. On sa chcel do sveta zapísať úplne inak, nechcel byť raikage, ešte nevedel, ktorým smerom sa chce presne vydať, ale to nemenilo nič na tom, že raz meno Konoruki Arita bude poznať každý jeden shinobi.
Usmial sa na ňu, keď videl jej reakciu na prestávku a po tom, čo sa stalo, keď položila knihy na lavičku.* Už vieš, čo som tým myslel? Teraz miesto častejších ale kratších prestávkach budeme mať zopár, ale nesmierne dlhých. *Povedal jej. Nehneval sa na ňu ani nič podobné, len jej chcel podať poučenie z toho. Možno si to teraz ešte neuvedomí, ale v budúcnosti určite.* Ja som z klanu Doku. *Uškrnul sa. On tiež nepoznal veľa ľudí z iných klanov, a taktiež nepoznal veľa ľudí z jeho klanu. Posunul knihy k sebe a ukázal na miesto, ktoré sa tam vytvorilo.* Posaď sa a odpočiň si. Nabudúce mi ale skutočne povedz, dobre? *Milo sa na ňu usmial. On sám sa rozhodol stáť, necítil potrebu si sadnúť.* Doma ti dám aspoň pohár vody, možno sa doma nájde i niečo na jedenie, ak by si chcela.

*Poslouchala jeho slova o jeho třídě. Nějak na tom byly stejně. Ani ona nechtěla být Raikage. Chtěla být jen tak silná, aby dokázala ochránit svoji mámu a pro to byla schopna udělat cokoliv. Dokonce stanout i proti vesnici, aby ji ochránila. Jenže její bratr byl jiný. Toho chránit nechtěla, jelikož se jí stranil. Tak ji to alespoň přišlo nyní.* Já nechcem být Raikage. Chceme být dost silná na ochranu svoji mámy. *poví mu a zatne ruku v pěst a podívá se mu do očí. Tím mu chce dokázat své přesvědčení, že to myslí vážně. Věděla že Raikage je nejsilnější osoba ve vesnici, alespoň to si myslela. Avšak to byl plán do budoucna. Musela myslet méně dopředu, například na to, co bude dělat jako genin. Odložila knížky a ruce ji padly podél těla.* Chápu co si tím myslel. Jen sem si myslela, že vydržím déle. Ale to sem se spletla. *poví mu upřímně a posadí se vedle knih.* Doku? *zeptá se, i když ho slyšela pořádně. O tom klanu něco málo slyšela od svého otce, ale už si to pořádně nepamatuje, jelikož to bylo tři roky zpět. Měla ty vzpomínky zamlžené a rozmazané. Proto se je chystala zapomenout a začít nové na ten klan.* Myslím, že ti to prostě řeknu. *souhlasí s ním. Pak se na něj podívá, když ji nabídne občerstvení u něj doma. Samozřejmě že byla proti tomu.* To musím, se vší vděčností odmítnout. Nemohu přijmout tvoji nabídku. *odmítne jeho nabídku. Ruce se ji zatím nepohli a jen visely podél těla nehybně. Netušila, za jak dlouho bude moci použít své ruce, aby mi pomohla s knížkami. Avšak tušila, že to nebude hned a nějakou dobu si zde posedí.*

*Arita sa nad jej slovami usmial. Nie, že by nimi opovrhoval, len bol prekvapený. Bol to taký ten príjemný a chápajúci úsmev. Jej cieľ bol krásny. Dôvod, prečo chcela zasilnieť bol dobrý.* Verím, že zosilnieš tak, aby si dokázala ochrániť svoju mamu. *On mal podobný. Taktiež chcel chrániť svoju rodinu, priateľou, Kumo, i keď to nebol hlavný dôvod, prečo sa chcel stať shinobim. Pýtate sa, aký bol jeho hlavný dôvod? Nemal najmenšie tušenie. Jednoducho ho to z čista jasna napadlo a nejako to už išlo. Mal podporu rodičov, takže touto cestou mohol kráčať a svoj dôvod postupom času hľadať, no vôbec nevedel, či jej jedného dňa nájde. Ak by ho nenašiel, jednoducho sa zmieri s tým, že si to vybral a bude ďalej pokračovať.* Musíš sa jednoducho naučiť rozpoznať svoje hranice. *Upozornil ju na to blondiak. Možno sa to predsa len teraz naučí a v budúcnosti sa vyhne problémom, ktoré by mohli teraz nastať. Preto bol rád, že sa nakoniec cestou k nemu domov i niečo naučí. Jemu to hneď doma vtĺkali do hlavy a raz pri tréningu, čo trénoval s Kami na to skoro doplatil a takmer zletel z útesu, ak by sa neuchytil a nejako nevyškriabal hore.* Neviem, či by som pri tom zomrel, alebo nie. Ale vieš čo je pri jazere ten útes, nie? Raz som tam cvičil ešte na akadémii, už mi dochádzali sily, ale aj tak som chcel ísť až úplne hore pomocou Kinobori no Waza. Skoro som tam nedošiel, tesne pred koncom už som sa nemohol udržať pomocou chakry, pretože som mal toho vážne dosť, ak by som sa rýchlo nezachytil rukami, asi by som letel dolu. Nepoznal som svoje hranice. *Zasmial sa nad tým. Sám nevedel, či by to prežil, pretože žiadne kosti nemal ale rozhodne nad tým premýšľať nechcel a nechcel to v budúcnosti ani vyskúšať.* Doku.To sú tí ľudia, čo nemajú bežné telo, žiadne kosti. Len vlákna a orgány.  *Pousmial sa nad tým, trochu jej vysvetlil, čo je zač. No, nakoniec bol rád, že súhlasila, že mu radšej nabudúce povie, keď bude potrebovať pauzu.* Vody sa aspoň napiješ, keď už nič iné. *Povedal tvrdohlavo. Nemohol ju poslať nazad len tak. Teraz to videl na dlhú pauzu, ktorá ich čakala. Pritom sa zamyslel, ako by to mohol Hittori spríjemniť, aby knihy nemusela vláčiť v rukách pred sebou. Potom sa na ňu pozrel, pozrel sa na knihy, jeho výraz vyzeral zamyslene.* Hittori-chan, čo ak by som zo svojich vlákien spravil provizórnu tašku? Keď nimi dokážem prišiť končatinu, ktorá by mala udržať oveľa väčší nápor sily, knihy by nemali byť problém. To by si ich mohla niesť na chrbte a bolo by to pohodlnejšie. *Preniesol svoj nápad, čo ho napadol. On by to urobil i u svojej kopy, ale tá bola omnoho vyššia, než mala Hittori a tak o tom veľmi pochyboval, že by to išlo.*

*Poznat svoje hranice? To Hittori neumí. Ona vždy jde za své hranice a snaží se tak zasílit.* (Hittori) Abych zesílila, musím jít za své hranice. Jinak se nestanu skutečně silnou. *odpoví mu. Byla to dobrá znalost od někoho staršího a byla za ní ráda. Vyslechne si jeho příběh a je ji jasné, že na akademii jsou všichni stejní. Málo kdo pozná své hranice a snaží se jít za ně. Hittori nebyla výjimka. Ale jeho příběh byl pro ní velice poučný a tak musela dávat pozor na to, aby se ji nestalo něco podobného, či něco horšího. Když pak přijde řeč na klany, že kterých jsou, nenapadlo ji, že je z toho klanu. Z toho klanu 'DOKU¨, o kterém tak slýchala. Nic proti nim neměla, ale nechtěla by takovou stavbu těla jako mají oni.* (Hittori) A vy krvácíte? Nebo spíš můžete krvácet, když nejste z masa? *zeptá se ho napřímo. Jinak to ani neuměla. Nechtěla u něj nic, ale nedával ji na výběr.* (Hittori) Bez toho mě nenecháš odejít, že? *zeptá se, ačkoliv odpověď zná. Ani si nevšimla, že je zamyšlený, protože měla své starosti. Potřebovala své ruce funkční co nejdříve, aby mohli opět jít k němu domů. Když však nabídne, že by mohl ze svých vláken udělat tašku na knihy, koukala na něj jako na blázna.* (Hittori) Co? To jako umíš? *zeptá se s údivem. Nečekala že by tohle někdo dokázal. Ale teď ji to začalo zapadat do sebe. Sám říkal že má tělo z vláken a orgánů.* (Hittori) Chápu. Z těchto vláken. *odpoví dřív než ji stačí odpovědět na její otázku.* (Hittori) Asi by to bylo lehčí. Ale nechci tě do toho nutit, Arita-san.

*Klany boli skutočne úžasné, hlavne tu v Kumo, o iných, mimo ani nevedel. Shimiru bol z iného klanu ako on, i Midori bola z iného klanu a teraz poznal i Hittori, ktorý bola taktiež z iného klanu. Poznal Katsumi, ktorá bola z toho jeho, ale už nikoho ďalšieho. Arita možno na to nevyzeral, ale skutočne bol z toho klanu. Jemu jeho stavba tela nevadila, bol za ňu dokonca rád, pretože nemal nič, čo by sa v jeho tele mohlo zlomiť i keď urobiť z neho špagety sa dalo. Aspoň na teraz. V budúcnosti by sa to mohlo zmeniť.* Samozrejme, že krvácam. *Zasmial sa.* Niečo mi v tele musí roznášať kyslík. *Uškrnul sa. Odpovedal jej bez väčších komplikácii.* Nie, bez toho nie. *Pritakal. Nemohol ju len tak pustiť, keď už odmietla jedlo, bez vody neodíde. Jeho nápad mohol fungovať. Chcelo to len štrnásť  vlákien, ktoré by mohol sformovať, išlo by to, išlo.* Len by som ich zviazal okolo kníh a potom pridal dve, ktoré by boli ti veci, ktoré si prehodíš okolo ramien. *Vysvetlil jej svoj plán. Malo by to fungovať, mohlo by to fungovať a tak by jej mohol trochu pomôcť.* Stačí len Arita. *Usmial sa a sústredil sa na svoju chakru. Pre istotu sa i otočil a začal zo svojho tela vyberať vlákno po vlákne. Keď ich mal desať, len vydýchol a prešiel ku knihám. Dve vlákna položil na lavičku a dal na ne knihy, neskôr ku každému koncu priviazal ďalšie vlákno a ku koncu jednému priviaza Zo spodu ešte priviazal ďalšie dve vlákna z každej strany, obalil ich podstate a nakoniec ešte priviazal vlákna, ktoré si prehodí okolo ramien.* Tak, hotovo. *Uškrnul sa a ešte ju skúsil nadvihnúť, aby zistil, či knihy nespadnú ale ako sa ukázalo, tak držali tak ako mali. I keď mu to zvalo vcelku dosť chakry, stále to nebolo nič hrozné.* Keď si odpočinieš, pomôžem ti to dať na chrbát a potom o prestávke dolu. *Otočil sa na ňu a usmial sa ako slniečko.*

Mise typu D
*Jeho dnešní mise byla úklid v knihovně. Zamířil tam rovnou od budovi Raikage. Byl oblečen jen do černé košile, černých kalhot, kolem kterých měl opasek s jedním pouzdrem ve kterém měl dva svitky na klanové techniky. Na pravé noze měl pouzdro a v něm lahvičku s inkoustem a štětcem.* "Na mise typu D mi stejně stačí jen klanová technika a možná i Kugutsu no Jutsu ani při své první misi typu D jsem nic jiného nepotřeboval. Navíc co by se mohlo stát v knihovně. Spadnou na mě knížky?" *Při této myšlence se zasmál. Poté se rozeběhl aby byl v knihovně co nejdříve. Když doběhl do knihovny tak se vydýchal, otevřel dveře, pozdravil knivníka a nahlásil mu že jde na objědnanou misi. Knihovník ho vzal do skladu a řekl mu že je potřeba roztřídit bedny. Ukázal mu na plné bedny a poté mu ukázal i prázdné bedny. Vysvětlil Kosukemu že v plných bednách jsou knihy s ninjutsu, genjutsu, taijutsu, různé romány apodobně. Také mu řekl že prázdné bedny jsou popsané takže musí dát zprávnou knihu do zprávné bedny. Kosuke souhlasně kývl otevřel první bednu šel k prázdným bednám vzal jednu s nápisem elementární jutsu Katon. S touto bednou se vydal k plným. Položil prázdnou bednu na zem a knihovník mu poslal vozík, Kosuke slyšel jak vozík jede. Kosuke se otočil jak nejrychleji uměl a jen tak tak ho chytl než do něj vozík praštil. Kosuke se pousmál a dal krabici na vozík. Poté otevřel jednu krabici a vzal první knihu s názvem Katon D.* "Dobře mám knihu." *Vložil ji do bedny a vytáhl další knihu s názvem Komedie Jacka.* "Sakra tohle je otrava." S knihou se vydal k prázdným krabicím, našel prázdnou bednu s názvvem Komedie, vložil knihu do bedny, vzal bednu a šel sní k vozíku.* "Asi bych si měl dát co nejvíce těch beden na vozík a poté do nich budu asi dávat knihy do těchto beden." *Po této myšlence tak učinil a znovu začal z tříděním knih.* "Sakra tohle je ale otrava. Proč tohle mám dělat. Tohle přece není práce pro shinobiho ale pro obyčejného člověka, pro nějakého skladníka." *Pokračoval v práci když v tom našel knihu z názvem Raiton třída C.* "Třída C jsou chuunini." *Tuto informaci tehdá získal na Akademii, otevřel si knihu a všiml si techniky s názvem Raiton: Hiraishin.* "Ninja složí ruční pečetě a jeho ruka/ruce (pouze pěst) se nabije elektřinou a jeho údery tak působí slabé poškození elektřinou. Dobře takže tahle technika je něco jako moje Raiton: Jibashi. Dobře jen stím že teď nabíjím svou pěst nebo pěsti elektřinou a neposílám elektřinu do objektů, ten objekt jsem vlastně já. Ano moje ruce jsou ten objěkt." *Usmál se při téhle myšlence a poté si dal dlaně k sobě. Poté otočil další stránku a tam uviděl další techniku s názvem Raiton: Kaminari Shibari.* "Ninja zabodá kovové tyče do země a to tak, že je rozloží do tvaru trojúhelníku kolem soupeře a následně složí ruční pečetě a pomocí Raitonu vytvoří bleskové vězení, protože se ty tyče spojí pomocí stěn z elektřiny. Pokud se ninja takové stěny dotkne, tak dostane silný zásah elektřinou, jedním ze způsobů, jak se dostat ven, je zničit jednu z tyčí. To je zajímavá technika. Je dobré že techniky Raitonu mi dovolí vytvořit vězení už na úrovni chuunin. Bylo by dobré zjistit jestli něco podobného mají i ostatní elementy. Jen tak pro jistotu." *Po téhle myšlence mu někdo zaťukal na rameno. Otočil hlavu a spatřil knihovníka. Ten se podíval na bedny které sou potřeba roztřídit a poté řekl Kosukemu aby pokračoval a nelenil. Kosuke souhlasně přikývl, zavřel knihu a pokračoval. Po nějaké době si pomocí Kugutsu no Jutsu vytvořil chakrová vlákna a začal je přilepovat ke knihám v bedně a poté si je přitahoval k sobě. Nakonec je dával do předem nadepsaných krabic. Když měl hotovo tak se vydal za knihovníkem. Ten sním šel do skladu a ukázal mu kam má odvést vozík. Kosuke bez zaváhání vzal vozík a pomalu jej odvezl na místo.* "Sakra ten plný vozík je opravdu odost těžší než když jsou na něm jen prázdné bedny." *Když odvezl vozík, tak od knihovníka dostal papír. Bylo mu řečeno aby se na papír nekoukal a donesl jej do budovi Raikage do místnosti kde se odevzdávají úkoly. Kosuke poděkoval a vydal se z knihovny a vydal se do budovi Raikageho.* "Co pak asi je na tom lístku napsáno? No bylo mi řečeno abych se na něj nekoukal. Je to bývalý shinobi a tak bych to měl brát jako část mise." *Po nějakém čase přišel do budovy Raikage a namířil si to rovnou do místnosti kde se předávají úkoly. Zaklepal na dveře a jen co byl vyzván tak otevřel dveře. Řekl že má misi splněnou a předal lístek. Jeden shinobi převzal lístek, přečetl si ho a usmál se. Poté Kosukemu předali peníze za misi a řekli mu aby šel domů. Kosuke se uklonil a poté se vydal do tréninkové oblasti, kde trénoval svou chakru.*