Knihovna

*Nyoko byla od rána ve škole a zapisovala si jako vždy. Stále jí zajímalo to co její otec předvedl a musel nad tím pořád přemýšlet.* ,,Proč mi to jako neřekl?! Moje tělo by to zvládlo! Dokážu mu to." Byla asi tak polovina dne a do Nyoko začal rýpat její spolužák. Bylo evidentně vidět, že jí něco tíží a on se asi chtěl vyžívat v tom, že není ve své kůži. Když psala, několikrát do ní drknul, aby si udělala čáru ve svém sešitě. Nyoko to ale ignorovala a podvědomě se sama uklidňovala a snažila se myslet na něco, co jí vyvede z toho, aby mu vyrazila zuby. Pak začal kluk neskutečně otravně mluvit k Nyoko a to jí možná štvalo ještě víc. Nakonec ho to ale asi přestalo bavit, otočil se a to samé působil jedné holce na jeho druhé straně. Byl to typ třídního uplakánka a když už měla skoro slzy na krajíčku, Nyoko chlapci zaťukala na rameno a když se k ní otočil, uštědřila mu ránu přímo na nos. V tu chvíli začal kluk brečet a doprovázela to krev z nosu, která se mu hromadila v rukou jak si držel no, jelikož brečel, tak se v krvi objevovali malé bublinky vzduchu. Nyoko bez náznaku jediné emoce pokračovala v psaní zápisků. Holka, která nakonec stejně brečet začala, se pokusila Nyoko poděkovat, ta na ní ale vrhla obličej, ze kterého bylo jasné, že nechce nic takového slyšet. Celé téhle aféry si samozřejmě všiml vyučující, který následně Nyoko odvedl do ředitelny, kde si jí museli po proslovu ředitele vyzvednout rodiče. Samotný proslov ředitele byl Nyoko úplně ukradený, ale když viděla otce, který přišel a absolutně pohrdavě se na ní podíval, to už jí tak jedno nebylo. Nyoko byla vykázána ze školy a ředitel si ještě chvíli promluvit s otcem. Ten pak z kanceláře odešel a bez jediného pohledu na Nyoko se vydal směrem ze školy. Když došli do ulice, kde nebyl žádný člověk, otec zastavil, stále se na Nyoko ale nepodíval.* Mám ti taky zlomit nos? Všude mi jen děláš ostudu, nechci o tobě slyšet. *Když její otec domluvil, prostě odešel a nevnímal, že Nyoko zůstala na místě. ,,Taky tě mám ráda tati. Jednou ti to stejně všechno oplatím. Když mě nechceš naučit tu techniku, zjistím si o tom něco sama." *Nyoko se vydala na první místo, které jí spojené s tím napadlo, do knihovny. Když přišla, přivítala jí tam stará knihovnice, která gestem naznačila, že má být Nyoko potichu. Po chvíli procházení knih a nenalezení ničeho se Nyoko posadila na zem a začla přemýšlet, několikrát se kolem sebe rozhlédla, jestli si náhodou nevšimne něčeho, co by jí mohlo s hledáním pomoct.* ,,Sakra, ani tady o tom nic není! Co to je za techniku, kdyby mi aspoň otec řekl název, nebo něco co by mi pomohlo." *Pak si ale Nyoko všimla něčeho co jí zaujalo. Dveře, kde byl nápis "POUZE PRO DOSPĚLÉ". Hned jí napadlo, že by tam mohla něco najít, bohužel ale před místností seděla u stolu další starší žena, která asi neměla nikoho mladšího do místnosti pustit. S tím si ale Nyoko hodlala lehce poradit. Bleskově dostala nápad. Vzala knihu, která ležela vedle ní a schovala se za jednu polici knih. Když se nikdo nedíval, knihu hodila po první osobě kterou viděla a hned se vypařila. Podařilo se jí trefit nějakého chlapa do hlavy a zasadila mu takovou ránu, že ho to posadilo. Vypadalo to ovšem, jako by na něj spadla z horní police. Stará paní, která hlídala oddělení pro dospělé rychle vstala, až překvapivě na svůj věk, a šla pomoci muži. Toho okamžiku Nyoko využila a proplížila se. Když byla uvnitř místnosti, která vypadala téměř stejně jako zbytek knihovny, rychle se začala schovávat za regály a postupovat místností, později ale zjistila, že nikdo jiný tam není. Sáhla po jedné z knih, ale poté co v ní začla listovat vytřeštila oči a zčervenala. Obrázek nahé dospělé ženy jí dostal do rozpaků. Rychle sáhla pro další knihu, listovala už o něco opatrněji, ale reakce byla dost podobná, jen tak rychle knihu nezavřela, byl na ní tentokrát nahý muž a Nyoko trochu couvla překvapením z toho co viděla a když narazila do police s knihami, několik jich spadlo na zem. To způsobilo v tichém místě velký hluk a ihned se ve dveřích ukázala stará paní, která v okamžiku držela Nyoko za límec jejích šatů.* Takhle malá a tak drzá a oprzlá. *Žena nahlédla do knihy a celá se začervenala.* Tak tohle, mladá dámo, dáme vědět rodičům, kteří si tě budou muset vyzvednout. *Nyoko neměla sílu něco odpovědět, před očima měla stále jeden obrázek z knihy... ,,Další průser, tolik se mi toho do teď nikdy nepovedlo." *Knihovnice zavolali rodiče, ale tentokrát se ve dveřích objevila matka s úsměvem, což Nyoko trochu uklidnilo. Rychle si svou dceru vyzvedla a vydala se s ní domů. Nevyptávala se, řekla jen pár slov.* Co se to s tebou děje Nyoko, už nic takového nikdy nesmíš udělat. *Nyoko ale v hlavě pořád něco nedalo spát, už to nebyly hanbaté věci, na ty už zapomněla.* Mami, co to táta ovládá za schopnost, byl najednou strašně rychlý a silný, vice než kdy před tím. *Matka chvíli mlčela, ale pak z ní konečně něco vypadlo a na tváři už měla zase úsměv.* Myslíš Hachimon? Nejspíš jo, podle popisu to odpovídá. Je to technika, která je hodně náročná na tělo a je těžké se to naučit, víc o tom nevím. Teď se mazej převléct a hned do kuchyně! Potřebuju s něčím pomoct. A Nyoko, tohle tátovi neřekneme.

---KONEC---

*Yoshi neměl nic jiného na práci, tak se vydal ulicemi Kiri, až došel k velké knihovně. Jak tak stál před těmi velkými dveřmi, sledoval ostatní jak chodí dovnitř a vycházejí ven, někteří s vypůjčenými knihami a svitky, někteří si šli počíst rovnou tam. Najednou kolem Yoshiho prošla partička jeho spolužáků z akademie.* Hele knihovna, pojďme se tam podívat, třeba tam najdeme něco zajímavého. *Řekl jeden z kluků a rozeběhl se směrem ke knihovně. Ostatní ho následovali. Jen Yoshi zůstal stát na místě. Neměl žádné kamarády, byl to spíš samotář, navíc, knihy mu moc neříkali. Nicméně , když ostatní šli zkoumat knihovnu, nechtěl marnit čas tím, že by tu jen stál a marnil svůj čas.* "No co, když už se nemůžu zlepšit mentálně, můžu se zlepšit fyzicky." *Řekl si v duchu. Zadíval se na obrovskou knihovnu a dostal nápad* Kolikrát tu knihovnu asi oběhnu, než padnu vysílením? *říkal si sám pro sebe. Oběhnout celou knihovnu kolem dokola byl kus cesty. Yoshi pomalým klusem vyrazil, běžel chvilku po cestě kolem knihovny, která dále vedla přez malý lesík, a zpátky zase kolem druhé strany knihovny až ke vchodu. Yoshimu to zabralo asi půl hodinky, než ji oběhl. Trošku se zadýchal, ale pokračoval dál, lehkým poklusem, aby se tak rychle nevyčerpal. Nicméně po čtyřech kolečkách už mu bušilo rychle srdce a píchalo ho po žebry. Nohy už za sebou sotva vlekl. Tohle byl momentálně jeho limit. Vydal se tedy domů, aby si odpočnul. Druhý den se sem znovu vrátil, a stejným tempem znovu běhal kolem knihovny. Čas uběhnutí se neměnil, ale tentokrát Yoshi zvládl uběhnout o jedno kolo víc, než dosáhl na svůj limit.* Je to lepší, ale pořád to není ono. Dokud neuběhnu 10 kol, tak to tady nemůžu vzdát. *řekl si Yoshi když se vracel zpátky domů. Den za dnem, pokaždé když šel z Akademie, vyrazil Yoshi přímo ke knihovně a běhal kolem ní. Některým lidem, kteří do knihovny chodily pravidelně a začali si všímat malého kluka jak pořád běhá tam a zpátky to připadalo divné, skoro až směšné. Yoshi si při svém běhu všímal čím dál více posměšných obličejů, kroucení hlavou a ťukání si na čelo.* "Jen se mi smějte, jen se ušklebujte. Pro vás to nedělám, dělám to sám pro sebe! *Opakoval si Yoshi kdykoliv běžel. Devátý den Yoshi přišel ke knihovně na svůj start k hlavnímu vchodu. Pořádně se nadechl, vydechl, a vyrazil. Jedno kolo, druhé, třetí...... Pořád běžel, lidi kolem sebe už ani nevnímal. Neměl k tomu důvod, už si na ty obličeje zvyknul a bral je jako samozřejmost. Po tom, co doběhl desáté kolo , necítil ještě takovou únavu, aby musel přestat. Běžel dál a dál a až po dvanáctém kole padl vyčerpáním na kolena.* "Dokázal jsem to! A ještě jsem překonal svůj cíl! Takhle to musím dělat pokaždé! Pokaždé se překonávat! Jsem zase o něco lepší!" *Byl na sebe Yoshi pyšný. Zvedl se ze země a vydal se domů do sprchy a do postele.*

KONEC RPG

Dobré ráno dnešní dne.* Řekl Mineto. Protáhl se a zívl si.* Tak pěkně nachystat a vyrážím na dnešní misi.* Vstal z postele a šel si umýt zuby. Drhnul a drhnul a přemýšlel co to bude za misi dnes. Doufal že to nebude další nudné chytání nějakého mazlíčka. Dnes se cítil spíš na něco takového klidnějšího a pohodlnějšího. Opláchl si tvář studenou vodou a utřel si obličej do ručníku. Vyšel ven z koupelny a šel si uvačit čaj. Vytáhl pěkně čaj v pytlíku a nachystal si hrníček. Pytlík do něj vložil a šel postavit vodu na čaj. Podal si domácí med co otec někde sehnal a dal si jej vedle hrníčku ať si pak může čaj osladit. Jak konev začala pískat Mineto věděl, že už je dostatečně ohřátá. Zalil si čaj, vytáhl lžičku a dal si dvě lžičky medu do čaje. Promíchal a napil se.*" Hmmmmm ten je ale výborný."* Pomyslel si Mineto. Položil hrnek na stůl a šel si nachystat svačinu na misi. Po svačině vzal svojí věrnou a oblíbenou čutoru a nalél si do ní vodu až po okraj.* Čaj! zapomněl jsem na něj.* Vypil čaj a vyrazil zrovna na místo, kde bude čekat sensei aby zadal úkoly. Mineto si sbalil vše do batohu a vyrazil. Po příchodu už viděl jak sensei čeká.* Dobré ráno sensei. Co mě dnes čeká?* zeptal se Mineto.* Dnes jdeš do knihovny dělat pořádek Mineto.* Odvětil sensei a poslal ho rovnou bez zdržovaní. Mineto byl spokojen. Mise, která mu dnes aj vyhovuje. Klidná knihovna. Mineto se tedy hnal co nejrychleji do knihovny, aby mohl s prací začít co nejrychleji. Když dorazil do knihovny už ho vítala paní knihovnice.* Dobrý den, ty musíš být ten genin co mi to dnes pomůže, že?* Mineto odkývl hlavou, že ano a vyrazili do práce. Přišli k hromadě knih, které byl položeny na vozíku.* Tak prosím tě, tady ty knížky mi seřadíš podle abecedy do těchto poliček ju? Až budeš hotový tak pak jsou ještě tři vozíky tam vzadu.* Řekla knihovnice a odešla zpátky na své místo.*" Tak jo. Jdeme na to."* Řekl si Mineto a vrhnul se na třídění knih. První si našel všechny knihy písmena A, potom B, C, D, E a nakonec i F. Mineto to zvládl rychle páč je to šikovný kluk. Vyrazil tedy na ty další dvě vzadu a už si všiml problému. Dva vozíky před obří policí na knihy. Smiřovala snad až k nebesům samotným.* Týjo tak tohle dá zabrat.* Mineto se vrhnul tedy na ty knihy co měl prvně na dolních policích a postupně začal jíti nahoru. V bodu, kdy víš nedosáhl si šel půjčit žebřík, aby mohl knihy skládat do horních polic. Žádná zajímavá kniha mu nepadla ani do ruky a z toho byl i smutný. Chvílemi už byl i unaven a tak si šel dát přestávku. Pojedl svou nachystanou sváču z domu. Napil se vody z jeho čutory a dal si ještě pět minut pauzu. Když se díval kam až musí vylézt tak byl znechucen. Vylezl tedy až nahoru a začal skládat. Vždy nahoru, dát knížky a dolů pro další. Tak se to opakovalo asi hodinu. Mineto už unaven, ale měl už jen poslední knihu. Lezl po žebříku nahoru jako vítěz. Spokojen, že už bude mít konec a jak dosáhl vrcholu zasunul poslední knihu do poličky.* Hurá zvládl jsem to. Jsem nejlepší.* Zvolal né moc nahlas. Mineto chtěl už slézt ale všiml si něčeho. Stejná kniha co viděl doma něž jí otec spálil. Okamžitě se pro ní nahnul a v tu chvíli když jí držel v ruce mu ujela noha a Mineto padal z žebříku dolů na zem. Mineto se probral okolo něj lidi i knihovnice.* Žiješ? jsi v pořádku. Omdlel jsi.* Říkali lidi Minetovi. Zvedli ho Mineto jim poděkoval a šel si sednout. Byl rád že přežil a že knihu má. Když si sedl začal číst vše o klanu Kansetsu. Dozvěděl se o jejich rodu. Něco málo co jsou jejich techniky zač a též i o své matce. Byl velice překvapen co tenhle klan umí. Když se dočetl až na konec matčiné strany, kde byly informace o ní. Bylo dole napsáno Její syn patří též do klanu a má tyhle techniky k dispozici. Mineto byl udiven a velice rád, že není obyčejný ale něčím vyjímečný. Schoval tedy knížku a šel se zeptat Knihovnice jestli chce ještě s něším pomoct. Knihovnice poděkovala mladémi Minetovi a řekla, že pro dnešek je to vše. A tak Mineto vyrazil domů, kde ho čekala pořádně teplá koupel za to, že dnes zvládl další misi.*

To je zas otrava. *Pronese Kazuki, při pokládání další knížky do regálu. Už je tu asi hodinu a pořád není ani ve čtvrtině práce. Jeho další mise. Uklidit knihovnu od zhora až dolu. Žádná víc ponižující mise by se pro něj snad nenašla. Kazuki za celý svůj život nepřečetl jedinou knížku od začátku až do konce. Hodně se tedy zajímal o legendární zbraně, takže to jediné pročítal. Vlastně tak ňák všechno co se týkalo zbraní, bojů a válek bylo jeho. To ho zajímalo, ale v životě by ho nenapadlo, zajít si kvůli tomu do knihovny. Pročítal knihy, které měli doma a ze kterých se mohl informace které ho zajímali dozvědět. I přes to, že doma knih na toto téma moc nebylo, dostal z nich spoustu informací a ví toho dost. Ví o Historii Kiri, jak vznikla, kolik krve bylo kvůli tomu prolito a to se mu líbilo. V tuhle chvíli ale moc nadšený nebyl a knihy měl rád každou chvíli míň a míň. Jeho práce spočívala v tom, že vezme hromadu knih ze stolku, kam lidi pokládají vrácené knihy, nebo knihy, které si prohlídly ale rozhodli se si je nepůjčit a roztřídit je zpět do regálů kam patří. A ne jen tam kam patří. Musí v tom regálu srovnat abecedně podle autora a podle názvu knihy. Kazuki nedělal nikdy nic tak nudného, jako právě to. Snažil se to mít co nejrychleji hotové, takže vzal vždycky víc knížek než dokázal unést. Jednou se mu to ale vymstilo a všechny knihy které nesl mu spadly na zem. Když se je sanžil posbírat, všiml si, že z jedné knihy něco vyčuhuje ven. Jakýsi papírek. Sebral knihu a co z ní vytáhl ho dos překvapilo. Každý ať si používá jako záložku co chce, ale ten kdo měl půjčenou tuhle knihu se asi v půlce rozhodl, že už ji mít nechce a zapomněl i na bankovku, kterou používal místo záložky. V tu chvíli se mu oči rozjasnili a práce ho začala bavit o trochu víc. Podle kartičky v knize se dozvěděl jméno toho, kdo ji měl naposledy půjčenou a rozhodl se projít všechny knihy, které měl. Bohužel jich už moc nenašel a ty co našel už dotyčný jako kasičku nepoužíval.* Lepší málo než nic. *Usmál se a z nechutí se zas pustil do práce. Vzít knihu, uklidit do regálu. Vzít další knihu, uklidit jí do regálu o 5 uliček dál a takto to trvalo ještě dlouho. Je pravda, že knihy o technikách, jejich fungování a celkově ho taky dost zajímaly, takže občas vyjímečně nějakou otevřel. Nedozvěděl se ale nic co by už nevěděl. Nakonec se mu povedlo odejít skoro až za tmy..* Zas zbytečně prosranej celej den. *Dodal jen a mířil si to domu.*

---KONEC---

*Konečně se blížila ke Kiri. Díky misi měla zpoždění, ale i tak se chtěla oficiálně přijít podívat na zkoušky. Neoficiálně jí chyběl Michi, který prohlásil před delší dobou, že jde zkoušky omrknout. Po poslední Misi si zvykla se na něho spoléhat a tak jí mrzelo, že na tuhle misi šla s jiným týmem. Poslední dobou se totiž opravdu hodně zlepšila ve stopování ostatních a tak jí Raikage přeřadil primárně na stopařku, což jí alespoň dovolilo mít volnější pohyb. Ale i tak se o lékařství dál hodně zajímala a do nemocnice chodila získávat dál dobrovolně praktický i vědomostní trénink. Nyní na nic z toho ale nemyslela, když prošla bránou po udání důvodu, že se jde podívat na probíhající zkoušky. Byla ráda že díky velkému počtu návštěvníků nebylo těžké se dovnitř dostat. Uvnitř chvíli chodila jen tak naslepo, vše si pozorně prohlížela a docela jí nové prostředí zajímalo. Jenže po nějaké době jí omrzelo, že v tolika lidech nedokáže Michiho najít. Proto se zastavila a opřela se o stěnu domu jako by jí jen bylo trošku nevolno. Rukou si přejela po očích, jako by si je jen chtěla zakrýt před sluncem a začala se soustředit aby neaktivovanou techniku znovu aktivovala a mohla tak vnímat veškerou chakru kolem sebe (Kagura Shingan). Zpočátku jí překvapilo jak moc živo zde bylo a veškerá chakra se jí doslova začala slévat dohromady, ale ona v ní hledala jednu konkrétní a známou. Už kdysi chtěla Michimu říct, co nového umí ale neměla k tomu příležitost. Nyní na to nejspíš dojde, jen co ho zázračně objeví. Ví, že to nebude hned ale pomalu se odlepí od zdi a začne procházet uličky vesnice systematicky za pomocí turistické mapky. Doufá, že když nejdřív půjde kolem vyhlášených stravovacích zařízení, tak bude mít největší šanci Michiho vycítit. Michi jídlo miloval a určitě při zdejší návštěvě bude mít na hlavním bodě denního plánu i nacpávání se něčím, ne oprava vším dobrým na co přijde. Při té vzpomínce se Temi mírně zacukaly rty, skoro se usmála a vyrazila dál.*

*Byla pravda že Michi jídlo zbožňoval, avšak nacházel se v menším parku, kde ležel na nejvyšší větvi stromu a spal. Jaksi si za tu dobu zvykl spát pod širákem, ale něco mu stále chybělo, bylo to objetí Temari, byl hodně spokojený když mohl během spánku jí držet v objetí, byla to taková druhá deka na mazlení. V parku sice bylo živo ale nezdálo se že by si někdo spícího Michiho všímal, zřejmě proto že v koruně stromu nešel dost dobře vidět. Zrovna se mu zdál příjemný sen o tom, jak jí plno sladkostí a jiných dobrot, kdo by o takový sen nestál no ne? Spokojeně ležel opřený o kmen stromu, nevýhoda toho že spal na větvi byla, že by v případě převalení skončil nejspíš na zemi a natloukl si hubu, ale Michi naštěstí byl zvyklí spát v klidu. Dokonce během spánku, mu tekla z úst až po bradě sliny, šlo vidět že byl dost spokojený během spánku.*

*Uběhlo asi tak dvacet, možná třicet minut a Temari pomalu procházela kolem další restaurace. Ani zde nic necítila a tak trochu zamyšleně dumala nad malou mapkou až do chvíle, kdy udělala ještě pár kroků a do dosahu její schopnosti cítění se dostal okraj parku. A zrovna zde na stromě snil svůj sen o jídle Michi a ona prudce trhla hlavou a zastavila.* “Mám tě!” *Zvedla spokojeně hlavičku a protože bylo náročné vnímat tolik chakry najednou, tak jí opět potlačila. Rozběhla se jak nejrychleji mohla za ním a až po chvíli si uvědomila že to co dělá, je tak trošku… hloupé. Ale rychle potřásla hlavou a přestala na to myslet. Teď je tu konečně Michi a budou opět spolu jako kompletní...tým! Jen to bylo důležité. Když ho pak po krátkém pátrání spatřila jak chrápe, tak se v dohledu zastavila a založila si ruce v bok.* “Michi! Ty jsi vážně bezstarostný pitomec!” *Proletělo jí hlavou, protože Michi se vůbec nehlídal. Temari to naštvalo a obešla ho a potichu se přikradla pod strom z druhé strany. Poposkočila aby dosáhla na větev a pak se vytáhla nahoru, načež stačilo trošku skočit a už byla na stejné větvi. Vlastně spíš napůl na větvi, na půl klečela na něm. A ke krku mu přiložila kunai.* Nyní umřeš za svou lehkomyslnost… *Ozval se její hlas, ale nebyl drsný. Byl milý i když to sama nechtěla, navíc se nemračila jen ho sledovala pohledem z kterého nešlo nic vyčíst.*

*Michi si spokojeně pochrupkával dál, když ho náhle vzbudil nějaký hlas, Michi byl stále v polospánku,takže jeho reakce byla dosti mimo.* He? Co? Kde? Kdy? Jak? Proč?* Vyhrkl ze sebe zmateně než si všiml kunaie mířícího k jeho krku. *Eeee, jestli mě chceš zabít tak to neriskuj, budeš mít na krku.....* Trochu otočil hlavou,aby se podíval kdo mu míří kunaiem na krk, bylo mu jedno zda se při tom pohybu řízne nebo ne,když však uvidí o koho jde, tak se jeho oči rozzáří.* Temari? Já snad ještě spím,nebo jsi to opravdu ty? Tohle určitě bude jeden z těch krásných snů.* Dodá spokojeně, zatímco se jí dívá do očí, furt byl tak trochu mimo, jako kdyby furt spal. I když v noci spal, tak Michi byl takový typ, že když se cítil v bezpečí, tak usnul tvrdě a poté se mu strašně obtížně probouzelo.*

Protože si nepoučitelnej m… hlupák! *odpoví na jeho jedinou otázku a trochu jí vážně štve, že je pořád tolik neopatrnej. Když pak pohne hlavou, tak ale ruku nestáhne a jen sleduje jak se Michi trošku sám škrábne. Neškodně, ale určitě to stačí, aby si uvědomil že nespí. Pak si pohodí kunaiem v ruce a chytí ho za špičku, načež ho následovně skryje v pouzdře na nožce. Pak se postaví a seskočí dolů, schválně jde pomaloučku pryč aby pochopil že se zlobí. A hlavně, aby neměl problém se probrat a doběhnout jí. Schválně v duchu počítá jak dlouho mu bude trvat, než seskočí. Vlastně dost možná spadne dolů, mírně jí u té představy zacukají koutky rtů ale vydrží to a dál se tváří odtaživě. Pomáhají si opakovat, že je velitel týmu a že na něho musí být tvrdá. Jinak se Michi snad nikdy nepoučí. A ona chtěla, aby se naučil že v bezpečí není nikde. Však o tom už kdysi spolu mluvili, i když tenkrát šlo jen o tom co se říká. Ale mohl si to vzít víc všeobecně, to přeci zase ano.*

P...počkat!* Vyhrkne Michi poté když se probere díky škrábanci a uvědomí si co se stalo, během toho ale ztratí rovnováhu a spadne dolů ze stromu na záda, rána to byla docela velká a bolestivá, určitě bude mít nehezkou modřinu na zádech,ale furt to bylo lepší, než kdyby si něco zlomil.*Auuuu....* Vyhrkne Michi když se pokusí vstát, musel se chytit za záda jak ho bolela a byl mírně shrbený, i tak se rozeběhne za Temari, která šla od něj pryč.* Už jsem vzhůru! Už jsem vzhůru počkej!* Bylo to dost nevšední probuzení, ale zároveň i příjemné překvapení že dorazila do vesnice.* J...já...já přemýšlel jak ti udělat veselejší den, že bychom mohli někam zajít.* Snažil se nějak přemluvit Temari,aby se na něj nezlobila.*

*Když se ozve rána, tak Temari probleskne hlavou pouze.* “Yosh…! A ani to netrvalo zase tak dlouho, začínám v tom být dobrá.” *Poměrně jí to zvedne náladu, ale dál se tváří jako že ho nechce poslouchat. Ale nijak mu nebrání aby jí předběhl, když se přiřítí Michi za ní a vypadá to, že se jí omlouvá. Proto se zastaví a mírně zakloní hlavičku nahoru, aby na něho lpe viděla.* Umm… takže jsi rád, že jsem za tebou přišla? *Zeptá se aniž by sama chtěla, nějak jí to vyklouzne a ona ho mírně rukou strčí do hrudi. Ale nepoužije vůbec sílu, takže by takhle nepohnula ani s mravenečkem natož s Michim.* Jsi nedbalý! Nejen, že se encháš překvapit malou holkou ale ani sis neuvědomil jak těžké by mělo být tě tu najít. *Pozoruje ho pozorně, přemýšlí zda by ho neměla trošku praštit. Jenže Michi poslední dobou docela dbal i na její slovní domluvu. I když jako nyní občas trpěl sklerózou. Když nakonec Michi vysloví že přemýšlel jak jí udělat veselejší den tak jí to překvapí.* Co-o? Nemohl jsi vědět, že nakonec přijdu a budu tady… *Pak jí něco napadne, protože se zadívá jinam.* Jo...ty jsi myslel, spíš všeobecně do budoucna, že? To je od tebe milé… *Připustí poslední větu trošku nerada, ale pouze to na něho hraje.*

Jasně že jsem rád že jsi přišla, chyběla jsi mi!* Vyhrkl ze sebe zatímco stál před ní, opět mu dávala poučení o tom, že nedával pozor.* Já se moc omlouvám! Nechtěl jsem aby jsi to měla tak těžké.* Snažil se jí omluvit, aby se na něj nezlobila, ač mu to zřejmě moc nešlo, když ona zmíní to že nemohl vědět že bude tady tak se na ní usměje.* Nevěděl jsem kdy dorazíš to je pravda, jinak bych už stál před branou a čekal na tebe, ale věděl jsem že přijdeš, jsme přeci nerozlučný tým.* Původně chtěl poslat Temari dopis,zda by za ním nepřijela do Kiri, jelikož s ní chtěl zase trávit chvíli času, zatímco sbíral informace. Byl dost nervózní a trošičku ospalý.*

Hmm… *Pozoruje ho zamyšleně a pak se rozhodne mu ještě trošku přilít do té smyšlené polívčičky ohledně toho jak těžké ho bylo najít.* Víš, že mohlo trvat dny, než bych tě našla a jestli vůbec? *Pronese vážně a pak jí podivně zacukají koutky úst.* Jenže on už to není zas tak velký problém. I když jsi opravdu mohl být v nějaké restauraci u jídla kde bych tě přirozeně hledala. *Naráží na to, že rád jí a pak vesele dodá.* Víš, byla jsem primárně zařazena na stopaře a doktorku budu ale dělat taky víš? *Drží ruce za zády a lehce se pohupuje na špičkách bot. Nakonec mu to prostě řekne na rovinu.* Vycítila jsem jedinou známou chakru v okolí a tak tě už nikdy neztratím z očí Michi… *Je na sebe trošku pyšná, protože v tom moři chakry navíc během zkoušky to nebylo vůbec lehké. I když Michimu to může vyznít i děsivě, nejen mile. Záleží jak to sám pochopí, to že ho Temi odteď může snadno najít. Nakonec ale smířlivě dodá.* Já už se tolik nezlobím… ale ráda bych si dala sprchu. Máš už nějaké ubytování?

Promiň! Promiň....!* Opakoval stále dokola,zatímco mu říkala o tom problému s hledáním. * Počkat...vycítila? Stopař? V tomhle množství lidí?* Začne pokládat otázky a poté se na ní usměje.* Ty jsi opravdu nadaná a skvělá, v takovém množství lidí by se i zkušený stopař ztratil a ty jsi dokázala vycítit mou chakru? Haha, je vidět že jsi samé překvapení!* Když zmínila že už ho nikdy neztratí z očí, tak jí položí ruku na rameno.* To mi vůbec vadit nebude, když budeš stále u mě a vždy mě dokážeš najít, aspoň se nemusím bát že bych se ztratil,protože si ke mě vždy najdeš cestu, a to mi pak bude jedno kde budu,když budu s tebou.* Je rád že se Temari takto zlepšila a zesílila, sdílel s ní tu radost. Když odvětí že už se tolik nezlobí, tak si hlasitě oddechne a dá ruku z jejího ramene.* Noooo, ubytování..... spím tam kde mě napadne, ale mohu ti zamluvit nějaký pokoj.* Navrhne jí spokojeně.*

*Když z neustálého omlouvání přejde na upřímný obdiv, tak jí to potěší. Pouze mu na souhlas že je stopařka přikývne. A pak dál pozorně sleduje jeho nadšení. Na jeho chválu ohledně obtížnosti pouze skromně dodá.* Nebylo to zase až tak těžké, když jsi byl jediná známá tečka ve velkém moři… *pak se trošku zamyslí a sdělí mu.* Je tu opravdu spousty silné chakry… *Trochu trhne hlavičkou a pak mile dodá.* ...ale žádná mě nepotěšila, tak jako když jsem našla tu tvojí víš? *Když pak zjistí, že se nebojí a je rád. Tak se začne usmívat, jeho slova jí potěší. Cítí z nich že je i on s ní rád.* Ten pokoj by byl vážně fajn. Potřebuji se dát trošku dopořádku, zrovna jsem přicestovala víš? *Temari se už vidí pod proudem horké vody.* Takže kudy? *Zeptá se svého nového průvodce. Proč by měla spát přeci jen venku, když není na misi a může si dopřát příjemné pohodlí, že?*

*Potěšilo ho když uslyšel že jeho chakra jí udělala radost.* Tak je čas vyrazit, ať si můžeš odpočinout , nedaleko je jeden hotel který vypadal že má ještě nějaká volná místa.* Dodal s úsměvem a chytl Temari za ruku, přičemž jí chtěl vést přímo k hotelu, který vypadal dost poloprázdně ještě včera. S trochou štěstí by tam nějaké místo mohlo ještě být.* Ani nevíš jakou radost mi udělalo že tě tu vidím, i když.... když spíme vedle sebe tak každé probuzení kdy tě vidím mi dělá radost.* Dodá radostně, už ten den nevypadá tak černě stejně jako vesnice plná drzých lidí, když tu byla Temari. Byla pro Michiho jedinou osobou, se kterou byl rád, podstatě takové sluníčko ve tmě. Už se pomalu blížili k hotelu, který již byl na dohled a nevypadalo to opět,že by se tam zdržovalo více lidí.*

*Když jí Michi chytne za ruku, tak se na něho překvapeně podívá. Vidí na něm radost ze shledání, proto ho nechá aby si jí vedl za ruku k hotelu. Sama je z toho jeho chování trošku překvapená ale zase jí to není nepříjemné. Což jí samotnou trošku překvapí. Když pak řekne to o probouzení, tak se raději podívá na chvíli stranou aby jí Michi neviděl do obličeje a jen zamumlá.* Hmm… *Zrovna zoufale přemýšlí, co mu na to má asi tak odpovědět, když zahlédne blížící se hotel. A tak může změnit téma.* Myslíš, že budou mít volný pokoj? Vypadá to tu plné, vlastně celá velká vesnice je taková plnější. *Přijde jí samotné, že říká hlouposti. Proto raději Michiho ruku pustí a popoběhne blíž ke dveřím, aby nakoukla dovnitř.* Hmm… plno. *Oznámí Michimu, když na něho otočí hlavičku. Ale to neznamená že má plno hotel, ale jen že je uvnitř hodně lidí.*

*Když konečně dojdou k hotelu, tak tam bylo plno, Michi se došel dovnitř zeptat na volné pokoje a žádné volné nebyli, tak zamračeně vyšel z hotelu ven.* Tsch, ještě včera tady bylo skoro prázdno, a teď nemají žádné místo. Holt musíme zkusit nějaký jiný hotel ale.....*Michi se zamyslí a rozhlídne kolem, problém byl ten že on to tu neznal, nevěděl kde se nachází další hotely, navíc tu bylo tolik lidí že nejspíš budou přecpané všechny hotely.* Pfuuu, teď jestli něco najdeme, já to tu neznám a nevypadá to že by měli někde volno, proto jsem radši chrápal na stromě, člověk nemusí nic řešit a na vysprchování jsem se proplížil do jedné z tělocvičen. * Chtěl by najít Temari nějaký volný hotel,jenže nevěděl kde má hledat.*

*Když se Michi vrátí s neúspěchem, tak se Temari na lidi uvnitř zamračí. Chviličku uvažuje, ale pak rázně vejde znovu dovnitř. Jde si promluvit s obsluhou a požádat je, zda by jí neřekli kde by mohli mít ještě nějaký volný pokoj. Obsluha na recepci si to ověří a pak jim jeden pokoj někde najde. Temari se pak vrátí ven za Michim s papírkem, kde má napsanou adresu.* Stačilo se jen mile zeptat… *Oznámí mu vítězoslavně, protože plížit se jako Michi do cizích sprch rozhodně nehodlá. Po pravdě jí to trochu děsilo, že by jí někdo mohl vidět. Má ráda dobrý komfort, ale jen když si to může dovolit. Není vybíravá když to nejde třeba na misích, tak to neřeší. Nakonec adresu ukáže Michimu.* Říká ti to něco, já totiž moc tu jejich navigaci jděte kolem toho a toho a pak kolem toho a tamtoho nepochopila víš? *Temari napodobovala vážného recepčního, z kterého měla legraci. Ale ty názvy jí vážně nic neříkali.*

*Náhle do hotelu vstoupí Temari a po chvilce vítězně vyleze, že má lístek kde by se mohl nacházet volný hotel.* Tsch, a mě nic neřekne, to jsou mi teda hostitelé.* Vyfrkne uraženě a podívá se na adresu, poté si poslechne to co mu Temari poví, vypadala u toho dost vtipně,tak se snaží nesmát,ale bylo vidět jeho úšklebek. Když Temari domluví tak se zamyslí.* Myslím že vím kde to je,ale je to v dost rušné uličce, lidé tam jsou na sebe namačkaný jak sardinky, mohli by jsme se i ztratit.* Zamyslel se jak nejefektivněji projít skrz uličku,poté ho však něco napadne.* Co kdyby jsi mi skočila na záda,aby ses mi neztratila?* Navrhl a poté se mírně přikrčil, ruce si dal za záda,aby mohla Temari nasednout a on jí tak mohl nést, jednak to bylo efektivní v tom způsobu,že Temari neztratí, a druhak by mu mohla dělat navigátorku.*

*Všimne si jeho rozčílení i úšklebku ale neřeší to. Je ráda, že ví přibližně kde se další hotel nachází. Jeho další počínání jí však hodně zmate. Zvlášť když se po chvilce, kdy si Michi klekne zdá, že to myslí smrtelně vážně.* Umm… Michi, přeci ti nemůžu jen tak vlézt na...záda… *Temari je z toho trošku víc rozhozená. Něco jiného je nechat se nést, kdyby byla zraněná ale to ona přeci jen není! Pro jistotu od něho odstoupí na dva kroky. Chvíli zoufale přemýšlí a pak jí napadne dobré řešení i vysvětlení.* Přeci jen se nehodí, aby se kapitán týmu nechal jen tak nosit. Jsme ninjové Michi! *Upozorní ho hrdě aby si připomněl i on svou důstojnost a pak významně dodá.* Můžeme jít nad lidmi po stěnách budov! Stačí vložit chakru do nohou a budeme mít i hezký přehled. *Ta-ak, povedlo se, snad z toho dobře vybruslila a neztratila svou důstojnost před Michim!*

Kapitán týmu?* Narovnal se a podíval se na Temari, byla pravda že si nikdy neurčili kdo bude velitelem týmu, ale i tak ho překvapilo že se Temari tak označila.* Mě je to jedno, já jen neříkala jsi sama, že ninja by neměl lákat zbytečnou pozornost, a ještě ukazovat co umí ostatním?* Vyplázne na ní jazyk, poté jen začne soustřeďovat chakru do chodidel (Chakura Shotto), neměl v plánu chodit po zdech, když už se rozhodli cestovat jako ninjové,tak ať se zbytečně nezdržují. *Kdo dorazí poslední, splní tomu kdo vyhrál jakékoliv přání.* Ušklíbne se a poté se odrazí od země na první střechu domu, odkud měl v plánu odrážet se a rychleji tak cestovat až k místu určení, Michi svým způsobem podváděl, jednak závod neodstartoval a druhak Temari nevěděla kde to místo je,zatímco Michi ano.*

Ano, protože na tebe pořád musím dohlížet. *Významně u too pokývá hlavičkou.* Jednak protože tě mám ráda a jednak, protože to mám nařízeno. *Tohle Michi doteď nevěděl. Temari nechtěla riskovat sdělit mu tu informaci ve vlastní vesnici. Věděla, že Raikage by se to totiž rozhodně dozvěděl a i když jí výslovně neřekl, že mu to nemá říkat. Jistá si tím nebyla, zda může.* Možná, ale tady jsou všichni ninjové a tohle je docela základní tech… *Najednou se Michi rozběhne pryč.* Hej Michi! Počkej na mě! *Temari opravdu neví, kam má běžet a tak jí nezbývá než se pokusit dohnat Michiho. Jenže Michi od jejich posledního společného závodu s ninja kočkou dost zrychlil a Temari právě zjistila, že ho jen tak nedokáže dohnat. Jejich rychlost byla přibližně stejná. Takže se rozhodla, že to k Michimu vezme vždy nejkratší přímou cestou a přeskakuje tak všechny překážky, aby se mu alespoň trošku přiblížila. Temari to přeskakování navíc nevadí, ráda trénuje běh na překážkové dráze takže jí to celkem jde.*

*Michi během útěku se jen zamyslel.*'' Co myslela tím ,že to má nařízeno? Od koho?''* No dlouho se nad tou myšlenkou nepozastavuje, a pokračuje dál ve svém závodě, který hodlal vyhrát. Po dlouhé době dokázal Michi být stejně rychlí jako Temari, která měla problém ho dohnat.* Hehehe výhra je má.* Ušklíbne se Michi a všimne si že je na dohled větší budova,jenž má nápis hotel, výhra byla takřka jistá, ač teď Temari už musela vědět kam mají namířenou, avšak když Michi doskočil na předposlední barák, co byl mezi ním a hotelem, tak zakopl a dopadl na tlamu.*Sakra!* Vyhrkne ze sebe a pokusí se rychle vstát, a pokračovat v závodu, rozhodně nechtěl s Temari prohrát, už i věděl co si vezme jako svou odměnu.*

*Nebýt toho, že Michi zakopl a na chvíli upadl, tak by neměla šanci ho dohnat. Ale takhle stačila jen chvilička a trochu víc chakry v nohou a Temi doskočila k Michimu ve chvíli kdy se zvedal. Rychle po něm po něm hmátla rukou a pokusila se ho chytit za opasek.* Michi počkej! *Těžko říct, zda se jí vytrhl a nebo uslyšel snad něco v jejím hlase co ho zastavilo. Temari ho však pozorovala vážnýma očima a ráda by ho v dobrém zastavila. Jenže Michi občas nejdřív jedná a až pak přemýšlí, což je podle ní škoda. Pořád si totiž pamatuje, jak jí jeho poznámky a dobré kdysi během úkolu dobře nasměrovaly k cíly.*

*Michi chtěl pokračovat dál, ale Temari ho chytla za opasek a zastavila ho tak.* He? Co je?* Podíval se na ní, když na něj vyhrkla aby počkal, sice by mohl utíkat dál, ale potřeboval nabrat rovnováhu a pokud chce vyhrát, tak zdržet jí,než se dostane do pozice,kdy může zase v klidu utíkat se mu hodí.* Ten hotel je támhle.* Ukáže na obří budovu s nápisem, i když Temari muselo dojít, že to byl ten hotel který hledali, no i tak nechápal proč ho zastavila a tak si aspoň poslechne co mu chce říct.*''(Kazuki) Nejsi moc velký gentleman./(Michi) He?/ (Kazuki) Však si nevzpomínáš na ten román co jsme četli?/(Michi) Myslíš tu knihu, o které jsme si mysleli, že je nějaká bojová akce, a místo toho tam byla jen nějaká romantika? Nuda!/(Kazuki) Nuda? A jaký máte s Temari vztah, když je to nuda?/(Michi) Noooo....''* Michi pak nevěděl co na to Kazukimu říct.*

Víš, všimla jsem si že často podvádíš. Ne ššššš! *Utiší ho kdyby jí chtěl přerušovat nějakou námitkou a pro jistotu mu položí ukazováček na rty. Tak teď by měl být rozhodně potichu a ona je skoro spokojená tak může pokračovat.* Podívej, támhle dole je ten kluk co tě nakopal na zkouškách. *Myslí samozřejmě Noctise a natáhne ruku neurčitě k jednomu místu v davu. Nechává Michiho hledat svého soupeře a pak najednou beze slova vyskočí a začne Michimu utíkat. Když on smí podvádět po svém, tak proč by nemohla ona po svém? Spokojeně se usmívá a snaží se dostat ke dveřím jako první. Ať se už dostane ke dveřím první nebo ne, tak u dveří přejde pouze v chůzi aby nevypadala hloupě jako dítě. Je rozhodnutá vejít důstojně dovnitř a zamířit rovnou k recepčnímu se poptat na volný pokoj.*

*Temari mu dá prst na rty aby nic neříkal, a poté zmíní kluka, který porazil Michiho během Chuuninských zkouškách, avšak Noctis to nebyl, Michi bojoval proti někomu jinému, no i tak na to zareagoval a začal se dole rozhlížet a hledat soupeře.* Kde je?! Tentokrát ho porazím!* Vyhrkl naštvaně Michi a když nikoho neviděl, tak se otočil a..... Temari byla pryč. Když uvidí že už je blízko hotelu tak se rozeběhl za ní.* Sakra! Ona podvádí!* Snažil se jí rychle dohnat, avšak lidí dole bylo moc, takže i když skočil na zem a skoro jí dohnal, tak dav lidí ho dost zpomalil a Temari tudíž prošla skrz vstupní dveře první.*''Neeeeeeee!''* Zařve si v hlavě Michi, když se konečně protáhne skrz lidi až dovnitř, tak sleduje Temari,která se šla poptat po pokoji.*

*Když Michi dorazí dovnitř, tak se na něho od recepce otočí a ukáže mu klíč lehkým zvednutím ruky do vzduchu. Má radost, díky svému malému úskoku získala vítězství a ukázala Michimu jaké to je když ochutná vlastní medicínu. I tak jí však zajímalo, co původně chtěl jako výhru. Proto rychle poděkuje za klíč a přijde k Michimu.* Tak pojď, jdeme do našeho nového pokoje. *Oznámí mu a pak ho rázně chytí za ruku a vede nejspíš někam nahoru do vyšších pater kde je ještě nějaký ten pokoj nezabraný. Chvíli hledá správné číslo na dveřích, které se shoduje s číslem na klíči a pak konečně správné dveře zahlédne. Vydá se k nim a odemkne je, pak koukne na Michiho a strčí ho dovnitř jako prvního. Zatváří se trochu zklamaně.* Hmm… žádné pasti… *Pak na něho mrkne, aby pochopil že šlo o žert a vydá se pokoj prohlédnout.* Jé dali sem i navoněný ručník! *Ozve se po chvíli z koupelny, odkud vystrčí hlavu.* Hele dej mi pár minut a zatím braň náš pokoj. Jo a kdyby přinesli oběd tak počkej na mě! *Hlavička Temari zmizí a ona se zamkne v koupelně. Za chvíli je slyšet téct vodu. Temari se musí dát do pořádku a dá si záležet. Takže z pár minut je nakonec něco přes půl hodiny než konečně vyjde ven. Vlasy má zabalené v ručníku a kromě krátkých kraťásků a trička je zabalená ještě v županu co zde také našla.* Sprcha je skvělá! Taky by si jí měl vyzkoušet! *Pronese k němu upřímně a pak se posadí k malému stolku co zde mají.*

* Bylo jasné že si Temari vítězství určitě užívá, Michi dá jen ruce křížem a mírně nafoukne tvář, poté ho však Temari chytne za ruku a začne ho vléct až na vrchní patro kde by měli mít pokoj, když ho konečně najdou tak otevře dveře a strčí do Michiho, který měl co dělat aby nespadl na zem, naštěstí udělal jen několik kroků vpřed, ale rovnováhu udržel.* Tsch, by jsi mě takto obětovala....* Podívá se na ní zamračeně, i když dle její reakce šlo poznat,že se jednalo o vtip. Hned co si začali prohlížet pokoj, tak si Temari zabrala koupelnu, kde údajně měla trávit jen pár minut, no bohužel se to dost protáhlo, mezitím co se sprchovala, tak stihli přivést jídlo, které položili na stolek, Michi měl sice hlad ale jídla se zatím nedotkl, mezitím stál u okna a sledoval dění.*'' Holky, to jim fakt trvá tak dlouho sprcha?''* Pomyslí si když čekání na Temari se o dost protáhlo. Když konečně vylezla, tak jí jen nechápavým pohledem sledoval.* Vysprchuji se pak, mám docela hlad.* Také si sedne k tomu stolku, kde bylo položené jídlo. Bylo to nějaké vepřové s omáčkou, zeleninou a rýží.*

*Pozorně sleduje jak špatnou má pořád ze své prohry náladu. Kdyby byla doma, tak by mu mohla udělat nějaké skvělé jídlo. Aby na chvíli zapomněl a zase se s ním chvíli dalo mluvit, ale takhle se jen na jídlo nemůže spolehnout. Takže dřív než začnou jíst, tak vstane a přistrčí svůj talíř vedle toho Michiho. Pak stůl obejde a posadí se na klín Michimu. Pak mu vezme z ruky hůlky a nabere mu chutné sousto.* Otevřít! *Přikáže mu mile a pozoruje ho, zda to na něho zabírá a náladu má aspoň o trošku lepší. To se dá poznat lehce, protože u toho většinou zrudne a změní se na rajčátko. Dá mu ještě pár chutných soust a pak se jen jakoby mimochodem zeptá.* A co jsi vlastně chtěl za odměnu, kdyby jsi vyhrál? Hmm? *Vážně jí to hodně zajímá.*

*Michi už se těší na jídlo, v tu chvíli ale Temari příjde k němu a sedne si mu na klín. * Ehm, T...Temari?* Vyhrkne zmateně a opět zrudne, když poté nabere jídlo a řekne aby otevřel ústa,tak chvíli zaváhal ale pak nakonec otevřel ústa a nechal jí,aby ho krmila. Né že by se to Michimu nelíbilo, bylo to celkem příjemné a navíc cítil i její krásnou vůni, čistých vlasů. Nakonec mu dá Temari takhle ještě pár soust, než se ho pak zeptá, co chtěl vlastně za výhru, během toho se Michi zakucká.* Eeehm, to je jedno vyhrála jsi ty, co si přeješ za výhru?* Zeptal se jí trošku nervózním hlasem, bylo jasné že něco tajil a nechtěl to říct. Dokonce během toho co se ho zeptala, tak od ní odvrátil stydlivě pohled a začal se dívat na strop, jako kdyby tam něco bylo.*

Hmm…? *Když nechce mluvit a navíc se zadívá na strop, tak přivře očka jako kočka. Tohle je zajímavé a jí ještě o to víc zajímá, co by asi tak mohl chtít. Proto si přehodí hůlky do levé ruky a tak ho může pravou rukou obejmout kolem krku.* Vážně mi to neřekneš? *Nakloní se víc k němu, takže by ted bylo divné kdyby koukala ona jemu do očí a on jí ne.* Víš, já myslela že si věříme… *Nadhodí jenom tak. Pak se trochu odtáhne aby levou rukou s hůlkami mohla nabrat další dobré sousto. Pak hůlky přiblíží k jeho ústům ale na poslední chvíli schválně uhne.* No-o? *Pozoruje ho vážně, nejspíš mu nehodlá dát pokoj dokud jí to neřekne.* No tak Michi prosím… *Tentokrát mu s hůlkami neuhne, pokud si na podruhé vezme.*

*Zrudl ještě víc, Temari v poslední době čím dál tím víc lepila na Michiho, né že by mu to vadilo, byla to příjemná změna, ale i tak byl rudý a nervózní během toho, zatím si nějak nedokázal zvyknout. Její objetí bylo hřejivé jako vždycky, Michimu se rozbušilo srdíčko jako o závod. Když se mu dívala do očí tak hlasitě polkl, chvíli byl tuhý a nic neříkal, úplně jako kdyby vypnul. Poté ale vyhrkl.* Já trošku studoval lásku a napadlo mě že tě jednou chci za manželku!* Když tohle vyhrkl hlasitě, tak vykulil oči a zůstal nehybně sedět, nevěřil tomu že to opravdu řekl, to co řekl. Přímo jí do očí. Ani jí na druhé sousto neotevře pusu, jak byl celý ztuhlí z toho co řekl.*''(Michi) J-j-já to opravdu řekl? Sakra! Co si teď o mě bude myslet?/ (Kazuki) Hahaha ty jsi jí to fakt řekl!/(Michi) S-s-sklapni! Je to tvá vina! To ty jsi mi řekl, že jsme s Temari jak manželé,když jsme četli tu knížku!/ (Kazuki) Řekl jsem že tak vypadáte, né že jste Michi, teď jsem na tebe zvědavý hahaha!''

*A spadlo to, Temari se zvětšily obě oči překvapením a ona povolila sevření hůlek. Takže Michimu jídlo spadlo někam na košili. Navíc prudce vstala a otočila se k němu zády, aby nemohl vidět že rudne v obličeji jen pro tentokrát i ona. Aby ho odradila a nešel hned za ní, tak se pokouší ho ostrým hlasem pronést k Michimu následující slova.* Michi, ty jsi ale děsný hlupák! *Pak zmizí na chvíli v koupelně, aby se trochu vzpamatovala a opláchla si obličej. A hned několikrát, pak se otře aby Michi nic nepoznal a jako by nic se vrátí a posadí se naproti němu. Mlčky se pustí do jídla. Snaží se tvářit klidně, jako by se nic nestalo. Nyní se za své dotírání na Michiho sama na sebe dost zlobí. Nějak neví, jak prolomit to děsivé ticho.*

C-co?* Vyhrkne ze sebe když ho označí za hlupáka, a odejde si do koupelny na chvíli, Michi zatnul pěst a začal se mlátit do čela.*'' Blbče, blbče, blbče!''* Opakoval si furt pro sebe, když si uvědomil co jí řekl, nedivil se její reakce, to co řekl bylo hloupé a nepromyšlené. Jak si mohl myslet že to bude tak snadné, jen skrz nějakou knihu. Když konečně Temari vyleze, tak se jen mlčky posadí před ním a začne jíst jídlo, aniž by řekla nějaké slovo. Nastalo opravdu nepříjemné ticho. Michi si nejdřív vzal kousek ze svého trička,který předtím spadl na něj a snědl ho, poté si vzal hůlky a začal také jíst jídlo, aniž by něco řekl. Narozdíl od Temari měl stále rudé tváře a byl dost nervózní, nevěděl co má říct či udělat, věděl že teď to pěkně pokazil.*