Knihovna

*Atsumi dnes nevěděl co má dělat. Takže se stavil v Sídle Mitzukageho, jestli by tam pro něho nebyla nějaká mise. A naštěstí tam jedna byla. Jednoduchá ví pomoc v Knihovně. Takže si vzal svitek s misí a vydal se k Knihovně. Kterpu už trochu znal, jelikož si tam byl někdy vypůjčit nějakou knihu. Vešel do vnitř a pokusil se najít knihovnici. Která většinou byla za pultem u vchodu. Ale teď tam nebylo. Atsumi se šel podívat za pult ale knihovnice tam stále nebyla. Proto se vydal hledat mezi regály knih, jelikož bylo možné že zrovna teď knihovnice někde uklízela knihy. A po delším hledání v obrovské knihovně, Atsumi konečně našel knihovnici, jak si zrovna prohlížela jednu knihu.* Promiňte. *Promluvil na ní Atsumi, přičemž se knihovnice lekla. Takže po uklidnění knihovnice se Atsumi představil a řekl jí i proč je tady.Knihovnice to rychle pochopila a bez delšího čekání Atsumiho zavedla do jedné sekce Knihovny. Tam mu řekla, aby utřel prach na knihách i policích, poskládal knihy zase spět podle abecedy a kategorie. A ještě aby u toho skontroloval stav knih, který pak měl zapsat do zápisníku, které mu knihovnice podala. A pak ihned odešla knihovnice pryč. Atsumi po jejím odchodu moc dlouho nezahálel a ihned se pustil do práce. Ze všeho nejdřív vyndal všechny knihy z regálu a utřel prach na policích. Pak začal otírat knihy od prachu a kontrolovat jejich stav. Jestli byly nějako pošpiněné, nedali se přečíst, natržené nebo a jednoduše se jestli se nezačali rozpadat ihned jak si na ně šáhl. I takové knihy tam byly. Pak je začal třídit podle abecedy a kategorie. A u některých knih se Atsumi ptal jestli je vážně někdo čte. Protože tam třeba našel Encyklopedii hub, Návod jak správně uklidit dům nebo dosti špatnou knihu, která se jmenoval 100 rad jak zbalit holku s mezerními radami. U téhle knihy si Atsumi dokonce pomyslel.* ,,Tohle přece nemůže fungovat." *A další podobné knihy tam našel. Takhle to šlo delší dobu, dokud na policích regálu už skoro byly všechny knihy. A už tam dával poslední knihu, když si všiml dosti zajímavého názvu na knize. "Seznam všech známý Kekkei Genkai a jejich rozbor" takoví byl na knize nápis. Proto se Atsumi trochu zarazil a po kratším rozhodování se rozhodl že si jí vezme sebou domů. Takže potom co měl hotovo zase šel hledat knihovnici, která se znovu nacházela někde v knihovně než aby byla k nalezení za pultem u vchodu. Pak když jí našel od ní dostal potvrzení svitek, který si Atsumi vzal a vydal se do Sídla Kazekageho pro vyzvednutí jeho odměnu spolu s tou zajímavou knihou, kterou si vypůjčil z knihovny.*

*Dneska Atsumi šel navštívit knihovnu, aby vrátil pár knížek. Které si vypůjčil. A kdyby našel nějaké další zajímavé knihy tak by si je zase vzal. To byl Atsumiho současný plán. Proto po odevzdání knih knihovnici se jen tak potloukal mezi regály knih. A doufal že ho nějaká kniha dostatečně zaujme natolik aby si jí val a mohl jí číst ve svém volném čase. Když by nevěděl co má dělat. Bohužel dosti bezúspěšně. Všechny knihy na které narazil byly buďto nezajímavé nebo je Atsumi už přečetl. Proto se rozhodl se vydat hlouběji do knihovny, kam nechodil moc často. Jelikož se pak tak trochu ztratil a pak nikdy nemohl najít východ. Protože hlouběji v knihovně mu regály knih připadali dost stejné. Takže z toho že tam jde nebyl moc nadšený ale nedalo se nic dělat. Pokud chtěl najít nějakou knihu na čtení.* ,,To tady zase strávím spoustu času blouděním." *Pomyslel si Atsumi a zároveň si povzdechl.*

*Loktori byl dnes v knihovně a nebyl z toho zrovna nadšený, musel tam doprovodit svou matku, která si šla vybrat další knihu na čtení. Nejen že ho nebavila samotná knihovna, ale neměl rád samotnou podstatu knih, byla to pro něj nudná aktivita. Radši si hrál, nebo bezúčelně poletoval někde po venku.* ,,Jak bych radši dělal něco normálního, teď si mamka ještě půjčí nějakou novou knížku a nebude si mě zas všímat a budu si muset hrát sám." Je to otrava. *Loktori utrousil spíš tak pro sebe, najednou se rozběhl do prostor knihovny a nebyl u toho zrovna potichu, což nebylo úplně ohleduplné k ostatním lidem uvnitř. Jeho akce si ale hned vysloužila reakci v podobě naštvaných pohledů a silného zasyčení knihovnice, která mu tak dala najevo, aby byl potichu. Loktori se ohlédl co to bylo za zvuk a než si stihl uvědomit, kde vlastně je, narazil do regálu, který byl přímo před ním. Z regálu vypadaly nějaké knihy, což ho vůbec nezajímalo, pro něj byla přednější bolest jeho celá z toho, jak narazil do rámu jedné police.* Tak a teď tu blbou knihovnu nemám rád ještě víc!

*Stále Atsumi nemohl najít jakoukoli zajímavou knihu. Plus k tomu se už ztratil, takže se už několikrát objevil na místě kde už byl. Což snižovalo šanci na nadutí správné knihy. Takže mu nezbývalo se jenom toulat mezi regálama a spoléhat na štěstí.* ,,To dnes nemám štěstí nebo co. Už jsem tady tak dlouho a stále jsem nenašel žádnou knihu co by mě zaujala." *Pomyslel si mrzutě Atsumi a stále pokračoval v bloudění. Pak sice uslyšel nějaký hluk co dělalo někde dítě ale toho si nevšímal. Jeho jenom zajímalo to jestli konečně něco najde co by stálo si to přečíst. Nebo se spíš vyplatí to zabalit a jít sem jindy.* ,,To ale dnes vážně nemám svůj den." *Řekl si v duchu a protahoval jsi ztuhlí krk z toho jak se skláněl nad knihami, aby mohl přečíst název. Až pak najednou uslyšel blízko tupou ránu a něco co spadlo. Rozhodl se to zkontrolovat. A nakonec když přišel tak uviděl chlapce, který vypadal že on způsobil tu tupou ránu. Vydal se k němu a řekl.* Seš v pohodě?

*Loktori se vzpamatovával z rány, když na něj někdo promluvil a nebyl to řev knihovnice o tom, že si to musí uklidit, s tou totiž zrovna mluvila jeho matka a už domluvila, že to vrátí do původního stavu. Loktori se tedy podíval nahoru, kde uviděl nějakého kluka, který vypadal starší než on.* No, jsem pořád v knihovně, takže by to mohlo být lepší, jinak mi nic není, jen jsem si tady chtěl hrát na nosorožce. *Loktori se zakřenil, protože se nemohl přiznat staršímu klukovi, že přehlédl tak velký regál. Pak se postavil a oprášil.* Taky tě sem dotáhli a musíš tady čichat prach ?

,,Nosorožec?? Jak se dá hrát nosorožec?" *To si pomyslel ihned Atsumi jak to uslyšel. Jelikož si to nemohl vůbec představit. Takže jenom nad tím povytáhl obočí a pokračoval dál.* ,,On asi nemá moc rád knihy ani knihovnu. No rozhodně to tak vypadá." *Si dodal k předchozí větě potom co uslyšel poslední slova od mladšího a menšího kluka.* Mě sem nikdo nedotáhl. Já tu jsem dobrovolně. *Pak si jenom klekl ke knihám které spadli a začal je dávat do poliček.* Ale tebe to tady očividně nebaví. Že. *Dodal Atsumi, aby tam nebylo takové trapné ticho.* Mohl bych se zeptat proč, tě to tady tak nebaví? Nebo máš snad na knihovnu špatné vzpomínky?

Proč by někdo chodil dobrovolně do knihovny?! Vždyť je to tady strašná otrava. ,,Asi nemá žádné kamarády, tak si musí číst tyhle nudné papíry. Měl by si nějaké pořídit." *Loktori se dal rychle do sbírání knih, ale na několik polic ve vyšších částech regálu nedosáhl.* Nebaví mě to tady, je to nuda, nejsou tady žádné jiné děti a každý kdo sem chodí je starý a nebo divný. Není tady žádná zábava, je tady jen ticho a nic se tu neděje, vsadím se že hromada spadlých knih je to nejzajímavější, co se tady kdy stalo. Nechápu, jak by to tady někoho mohlo bavit. Snad mi nechceš říct, že na knihovnu někdy i vzpomínáš, to bych se probouzel v noci s nočními můrami.

,,Počkat počkat počkat. Tím mi vpoctatě říká že jsem divný. To je vážně pro něho tak divné že lidé chodí dobrovolně do knihovny pro knížka." *Atsumi udělal na obličeji jakýsi úšklebek. Který jasně říkal že je zklamán z toho že je divný. Pak jenom zaregistroval že kluk mu pomohl se sbíráním knih a že na některé poličky nedosáhne. Takže ty knihy které patřily tam kam nedosáhl kluk si zval a začal je tam rovnat.* ,,Ale v něčem měl pravdu." *Si jenom pomyslel.* Možná je tady nuda. Nejsou tady žádné další děti v tvým věku a jsou tady jenom staří nebo divní lidé. A taky máš pravdu že spadlé knihy je to nejzajímavější co se daty stane. Já taky nemám moc vlasce knihovnu ale mám rád knihy které tu jsou. *Dokončí svůj monolog a trochu se usměje nad tím co řekl. Ale i nad tím že konečně našel knihu která ho zaujala.*

Díky. *Loktori slušně poděkuje za to, že mu kluk pomohl uklidit knihy a začal je za nejk hlavně skládat do horních regálů.* Mě moc nebaví ani číst, radši jsem venku a někdy i trénuju, protože ze mě jednou bude ninja, o kterém se bude vědět v úplně každé vesnici, jenže jsem se toho zatím ještě moc naučit nestihl, na akademii nás ještě ani nenaučili žádné jutsu, ale je pravda, že jsem se přihlásil teprve nedávno, protože dokud žil tatínek, tak jsem trávil čas hlavně s ním. *Loktori se podíval na kluka, který držel v ruce knihu a usmíval se.* to si budeš zase jen číst ?

Hele já si nečtu pořád. Dělám taky jiný věci. Třeba trénuju nebo plním mise. *Řekl Atsumi a přitom se díval dolů na chlapce. Pak jenom vzal knížku a ponechal si jí v knížce.* ,,Ale vypadá to že i tenhle chlapec má jenom jednoho rodiče. Když nad tím takhle přemýšlím, tak skoro každý shinobi má jednoho nebo žádného rodiče." *Lehce si Atsumi povzdechne a prohrábne si vlasy volnou rukou. Zároveň si všimnul že už uklidily všechny popadané knihy. A že tam už nic nezbylo.* Říkal si že se staneš shinobim o kterém bude vědět každá vesnice. Jestli to je pravda a chtěl bys toho docílit, tak bys měl alespoň trochu začít číst. Aby si získal informace důležité v boji. I kdyby to byla pouhá encyklopedie základů buje. Stále se to vyplatí si přečíst. *Říkal vážně chlapcovi do očí i když moc dobře věděl že to bude nejspíš zbytečné a že si stejně bude dělat co bude chtít.*

Já kdybych mohl plnit mise, tak bych vůbec neztrácel čas v nějaké zaprášené knihovně. Užíval bych si jen trénink a mise, tam se toho naučíš víc než z nějaké nudné knížky, která už jen smrdí prachem. *Loktori se narovnal, protáhl a oprášil si dlaně, protože se mu na nich od knih opravdu usadila vrstva prachu.* Tyhle nudný knihy musíme číst na akademii, ale nic pořádného nás tam ještě neučili, já se tam nepřihlásil, abych si četl, chci se naučit stát shinobim. Takže domů si takové knihy brát nebudu, jen by to pro mě byla zátěž do ruky, kterou bych stejně nepřečetl. Asi bych měl jít radši trénovat než trávit čas v nejnudnější budově, kterou tahle vesnice nabízí.

*Stalo se přesně to co si Atsumi myslel že se stane. Takže nad tím jenom povzdechl a rozhodl se že ho nebude přemlouvat. Ten kluk byl silně rozhodnut že čtení knih je zbytečné a že je nepotřebuje.* ,,Jak si myslíš jen si jdi svojí vlastní cestou. Třeba seš ten typ člověka co přežije všechno bez jakých koly vědomostí." *To si řekl v hlavě a začal si taky čistit ruce od prachu, jelikož se mu na prstech taky usadilo hodně prachu.* ,,Ale vážně co ta knihovnice dělá že je tady tolik prachu?" Jak si myslíš, já tě přemlouvat ke čtení knih nebudu. Třeba jsi najdeš jinou cestu jak se stát silným. *Řekne Atsumi a vydá se směrem k pultu, aby jsi tam mohl označit knihu na vypůjčení.* A asi si špatně pochopil jak funguje akademie. Na akademii ti věci jenom vysvětlí jak fungují na zbytek už musíš přijít sám. Protože kdyby tě tam něco učily tak by se to nejmenovalo Akademie ale škola. Přece jenom shinobi má být nezávislá jednotka.

Třeba mě jednou někdo donutí přečíst nějakou knihu, do té doby ale zůstanu jen u toho, co musím číst na akademii. ,,Furt nechápu, jak někoho může tolik bavit čtení starých knih, ty v akademii nás mají něco naučit, ale proč bych četl jiné? Na akademii musí vědět co je pro nás důležité." To už jsem si taky stihl všimnout, jen jsem si myslel že nás budou učit i něco lepšího a zábavnějšího. Ale ty už jsi akademií asi prošel, protože jsi na to už starý, tak asi víš lépe než já, co mě tam čeká. *Mezi tím si matka vybrala knihu a když viděla, že si Loktori povídá s jiným klukem, sedla si ke stolu v knihovně a četla si tam. Ani jeden z nich, Loktori, nebo jeho máma neměli kam spěchat.* Stejně nechápu, jak tě to může bavit, já kdybych nemusel, tak nečtu vůbec, zato moje matka, ta knihy úplně miluje.

Jak myslíš. Jednou tě někdo třeba vážně donutí přečíst knihu. Uvidí se potom jestli si knihy zamiluješ nebo ne. Přece jenom záleží i na tom jaká ta kniha je. Ale to je vedlejší. ,,Ale Akademie. Tam už jsem dlouho nebyl. Zdalipak tam je ještě ten chladný instruktor?" *Si pomyslel Atsumi a poškrábal se na krku. Pak jenom dal knihu knihovnici aby jí označila pro odnos domů a vzal si jí zpět.* Na Akademii tě ještě dlouho nic zajímavého učit nebudou. Teprve se musíš naučit základní pojmi a kontrolu chakry. Až teprve pak začne zábava a dřina do morku kostí. *Řekne letmě na kluka vedle sebe a trochu se usměje.* A své mámě to mít za zlé neměj. Prostě je má ráda. Ty bys taky nechtěl přestat s něčím co máš rád. Nemusíš ani chápat to proč rádi lidi čtou. Stejně to buďto pochopíš sám nebo to nikdy chápat nebudeš. *A s výkladem monologu i Atsumi  pokrčí rameny.*

Třeba jo. *Loktori se potom podíval na mámu, která na něj ukázala, že už půjdou. Loktori se trochu zamračil, protože to bylo poprvé, co nemusel nakonec v knihovně jen sedět a být potichu, než si matka vybere knihu.* Já už budu muset jít, mamka už si vybrala knížku a já musím ještě dělat nějaký hloupý úkoly. Ty určitě taky spěcháš, abys mohl číst tu velice zábavnou knížku. *Loktori se trochu zasmál.* Tak se měj, čááu. *Loktori se rozloučil a doběhl matku, která mu hned podala ruku. Pak pozdravil, když odcházel z knihovny. Hned se ho matka začala vyptávat, co to bylo za kamaráda, když to Loktorimu došlo.* ,,Já vlastně ani nevím jak se jmenuje, budu mu říkat knihomol."

Jo jasně jen se měj. *Řekne na rozloučení Atsumi a letmě na něho při odchodu zamává. Pak jenom taky vyjde ze knihovny a vydá se taktéž domů.* ,,Kdybych mu řekl že ta kniha, kterou jsem si vypůjčil je jenom učebnice o anatomii lidského těla. Tak by se mi určitě vysmál."  *Si nazpátek pomyslí když kráčel po cestě a u toho si prohlížel okolí. ani nevěděl kdo to pořádně byl. Ale věděl že se sním dost dobře povídalo. A navíc díky jeho neštěstí Atsumi dokonce našel i knihu, která se mu zalíbila. Tak či onak to bylo pro Atsumiho jednostranná výhra.* Ale vážně. Kdo to byl? *Řekne dosti nahlas že se na něj podívaly i kolemjdoucí lidé. A tak se radši rychle zmizí.*

Konec rpg.

*Hodila si věci s Hotou a Senseiem na hotel. Gyo okamžitě zmizel za svýma rozehranýma holkama aHota šel do lázní odpočívat. Kaede využila času, který měla sama pro sebe.Vydala se tedy do knihovny kirigakure, kde se knihovnice optala na nějaké informace o klanech.* To jsou informace, které si střeží každý klan...co přesně bys chtěla vědět? No nic extra...jen jak se to teď má po té válce uvnitř vesnice? Kdo jsou vůdci klanů a tak...nebo tedy, jak se situace změnila od ukončení války. To si spíš můžeš přečíst něco z kroniky historie vesnice jako takové, nějaké sběžné informace tam jsou, ale nejsou tam jména, ani jiné zmínky o tom, kdo nyní vládne v klanech, ale jsou tam sepsané zásadní změny v hierarchii klanů. A že jich bylo...rozhodně je to dobrý začátek a pak uvidíš sama, zda ti tohle bude stačit nebo ne. Dobrá děkuji... *Kaede se vydala do zadní části knihovny, kde byla uchovaná otevřená obří kniha s ručně sepisovanou historií vesnice. Bylo tam dost nových zápisů, kaede musela otočit hodně stránek, než se dostala k ukončení a průběhu "občanské" války v rámci hradeb vesnice. informací tam nebylo až dolik detailních, což je logické, do knihovny mohli i návštěvníci vesnice a ne jen její vlastní lidé, takže sdílet až moc informací ve veřejně dostupných knihách, to je nesmysl. Kaede věděla, že Tatsuya si svůj lid získal nenásilně, proto ho taky obdivovala...ale netušila, že měl až takovou podporu. Listovala stránkami a četla informace, hledajíc to potřebné...co se stalo s tehdejšími vůdci klanů. Bylo ji jasné, že doba, ve které Ayato utrpěl křivdy, je už dávno zapomenutá a inkoust na stránkách tu dobu popisující se dost možná už dávno rozplynul v prach. ale povedlo se jí dolistovat až do dob, které by mohly plus mínus odpovídat a následně listovala zpátky do současnosti. Jasně, četla, že během vnitrovesnických válek byl nějaký vůdce klanu Sairen popraven, ale musel ase ujistit, že šlo o toho samého, kterého chtěl odstranit Ayato. V celé kronice našla minimuj zmínek o změně hlav klanů jako takových, natož klanu Sairen, kde bylo jen po skromnu takových informací. A bylo to tak...ten samý, který přibližně v době Ayatova "útěku" z vesnice, obsadil místo hlavy klanu, nebyl vyměněn až do chvíle hromadné popravy celé jeho rodiny. Zapamatovala si každý jeden detail, který mohla. Otočila kroniku zpátky na titulní stranu a vydala se ven z knihovny. Nic víc nepotřebovala. Nemusela se promenádovat skrze klanové části...stačilo jí toto, zbytek bude na Ayatovi, jak se s tím vyrovná a zda se upne na něco lepšího v životě, než na pomstu. I když Kaede nyní sama nemyslela na nic hezkého v životě, její celá existence trochu pro ní postrádala smysl. S Dantem pod drnem....škoda slov....Kaede se vydala do lázní za Hotou, kde strávili zbytek večera a pak přespali v Hotelu. Kaede a Hota druhý den vyrazili zpátky do Konohy, Gyo Muzan ještě další noc zůstal. Kaede se v Kirigakure nechtěla zdržovat..nechtěla se vidět s Tatsuyou a tušila, že kdyby zde byla více než jeden večer, nejspíše by k tomu s jejím štěstím došlo. Sice jejich poslední setkání bylo...v rámci možností snesitelné po psychické stránce, ale nechtěla zase přestat přemýšlet, což se jí s ním stávalo asi vždycky.*

Konec RPG

*Ayakiné kroky mierili do malej knižnice v klanovej štvrti. Nechcelo sa jej doma sedieť, nechcelo sa jej ani kresliť, či trénovať. Dnes sa chcela niekde zašiť rovnako ako to robil jej braček a ponoriť sa do sveta fantázie. No nešla sem preto, aby si našla nejaký komiks, ktorých tu celkom dosť pribudlo z iniciatívy niektorých členov kvôli Sugurovi. Aj keď, vidieť ho tu bolo tak vzácne, ako jeho tata v inom oblečení či bez jeho zbrane. Cestou tam ju zdravilo mnoho ľudí, niektorí ju zastavili a poblahoželali k zloženiu geninských skúšok, predsa len, čelenku vonku mimo sídla nosila hrdo na čele, bola hrdá obyvateľka Kiri, hrdá členka svojho klanu a čo viac - i nasledujúca hlava klanu, pokiaľ si to jedného dňa nerozmyslí a jej cesty ju nezavedú niekam inam. Oblečené mala čierne kimono so znakom Quincy na chrbte, retiazku s príveskom staru okolo krku schovanú pod ním. Dlhé čierne vlásky mala učesané v dvoch zapletaných vrkočoch a čiernymi kukadlami sa začala obzerať po knižnici, keď do nej zavítala. Jej kroky viedli do detského oddelenia, kde si zobrala niečo malé, tajuplné a dobrodružné s nádychom romantiky a vzdelávania. Objala ju oboma rúčkami a ťapkala si to smerom do obývacej časti, kde sa posadila vedľa Karasu a otvorila knihu. Vyzerala ako presná kópia Batsua, až na to, že bola drobná a dievča. Otvorila knižku na prvej strane a prečítala zopár riadkov, než venovala pohľad k mladšej žene, ktorú už sem tam zahliadla.* Deje sa niečo? *Položila túto otázku, ako by sa už teraz starala o svoj budúci ľud. Ťažko uveriť, že niekto tak malý a krehký zbil spoločne s bratom spolužiakov a na geninských skúškach zabíjala. Cez to, žiadne výčitky nemala.*

*Malá si mala v pláne čítať. Vybrala si knihu, ktorá jej zaujala, nevinná, čo sa o dievčatku po geninských skúškach nedalo povedať. No miesto toho svoju pozornosť venovala niekomu inému. Mladšej žene, ktorá nedokázala prečítať ani riadok, či stranu. Nevedela sa sústrediť a ju zaujímalo prečo. Čo mohlo byť také, že sa nedokázala vžiť do príbehu hlavnej postavy, ktorá objavuje krásu sveta, podstupuje nebezpečné výpravy a zažíva rovnako ako bolesť, tak i stratu. Vedela, že tu bol niekto v klane dlhodobo chorý, predsa len, v sídle kde žila sa šírili klebety rýchlosťou svetla a dokonca niečo začula i z pracovne taty, keď bola mladšia. Nevenovala tomu však veľkú pozornosť, poznala ľudí v klane, niektorých vídala po menej, niektorých zase viac. No ju... myslela si snáď, že je Ayako na svoj vek hlúpa a myslí si, že jej reči o zmrzline zlákajú na rozcestie? A ešte k tomu, keď zmrzlinu nemala rada! Cez to si ju však úplne vypočula, venovala jej jemne podozrievavý výraz, ktorý musela vytvoriť nasilu, aby si Karasu mohla všimnúť, že jej v tomto neverí ani nos medzi očami.* Nemám rada zmrzlinu. *Nechutila jej a mama hovorila, že to škodí jej telu a bude z nej možno i časom baculka, ak to preženie, čo nechcela. Chcela byť vždy rovnako krásna ako mama a babička. Bolo to na nej vidieť, i teraz skôr pripomínala živú bábiku, než človeka.* Nie som hlúpa. *Ohradila sa a sledovala jej tvár, naznačila jej, že ju prekukla. Predsa len, bola dcéra svojho otca a bystrá po mame a babičke. Dokazovala to aj čelenka na jej čele, ktorú získala nevídane skoro na jej vek a rovesníkov.*