Knihovna

*To tíživé ticho se jí nelíbí. Proto po chvíli pronese jen tak.* A co brácha? Poslední dobou se mi zdá, že se mi vyhýbá. Ale špinavé prádlo pořád háže do koše, takže buď nosíš dvojité spodky a já o tom nevím, nebo ho něco hodně zaměstnává. *Na chvíli na něho mrkne od talíře a zjistí tak, že je pořád rudý. Ale to se asi jen těžko hned tak nezmění.* Vlastně jsem s tebou původně chtěla probrat společný trénink až se vrátíme… *Odmlčí se a chvíli jí. Teprve když dožvýká, tak koukne na Michiho a tentokrát talíř odstrčí na stranu a opře se o stůl.* Hmm… jestli máš hlad, tak to můžeš dojíst. Byla to velká porce. *Vysvětlí mu a pak vstane, aby došla ke gauči. Kde si lehne a příjemně se rozvalí. Pořád Michiho pozoruje a přemýšlí co jí to řekl. Nezlobí se za to co řekl, ale za to jak. Nedal jí růži a nezval jí někam na jídlo. Štvalo jí to, chtěla být v tomhle jako ostatní holky. A nevěděla zda Michi v ní jen nevidí to že se o něho doma stará. Bylo to složité a jí z toho bylo těžko.*

*Po chvilce ticha nakonec Temari prolomila to dlouhé ticho, Michi se na ní jen podíval.* Eee, já s ním také dlouho nemluvil, a klidně můžeme spolu zase někdy trénovat.* Vyhrkl ze sebe a jedl dál, dokud nedojedl poslední sousto, když mu Temari nabídla svou porci, tak jí odmítl, byl dost přecpaný, ale pořád chtěl napravit to co udělal, proto došel k oknu a přemýšlel zatímco se díval ven, po chvilce si ale všimne stánku,který zaujal jeho pozornost.*''To je nápad!''* Řekl si radostně Michi a otevřel okno, přičemž soustředil svou chakru do chodidel.* Hned jsem tady, jenom pro něco skočím, dej mi pět minut.* Vyhrkne ze sebe a poté vyskočí z okna ven, přičemž běží po stěně domu až dolů a směřuje k tomu stánku, který ho zaujal, i kdyby se Temari podívala z okna,nejspíš by Michiho stěží našla mezi tím davem lidí.*

Umm, tak dobře… *Odpoví mu jen na jeho překotný souhlas a chvíli o jeho slovech přemýšlí. Nakonec má ještě jednu otázku, než odejde k oknu.* Ty… myslíš, že Natsu pořád myslí jen na smrt svých… *Zarazí se a opraví.* ...promiň vašich rodičů? *Když pak venku po chvilce Michi něco zahlédne a vyskočí z okna, tak si pomyslí že nejspíš vážně našel nějakého svého soupeře. Ale pro jednou se jí to nechce řešit. Navíc se jí trošku zavírají očka, takže se schoulí do klubíčka a příjemně se zavrtí, aby našla nejlepší polohu na spaní. A i kdyby se podívala, tak by ho mohla hledat pomocí chakry, ale jí se nechce protože ví, že Michi by jí nejspíš pořád dobrovolně neopustil.*

Na tohle je těžké odpovědět.* Odpoví ji než vyskočí z okna a šine si to rovnou k tomu stánku, kde koupil šest růží různých barev, jednalo se o rudou, modrou, oranžovou, růžovou, žlutou a bílou růži. Poté vyrazil směrem zpět, samozřejmě opět po zdi ,jelikož to bylo rychlejší a efektivnější, když si vlezl dovnitř, tak si dal ruku s šesti růžemi za záda, a pomalu šel k Temari, která si skoro pochrupkávala, i tak se Michi rozhodne že se jí pokusí udělat radost.* Temari, mám tu pro tebe dárek, je to vyjímečné jako ty.* Jakmile Temari otevře oči a podívá se na něj, tak k ní natáhne ruku, co má za zády a předá ji různobarevné růže, doufal že si jí tak aspoň trochu udobří za to, co řekl a co jí nejspíše naštvalo.*

*Když se Michi začne cpát zpátky do pokoje oknem, tak Temari po-otevře oči aby viděla zda je to opravdu on a ne nějaký nepřítel. Jenže Michi se chová tak nějak divně a blíží se k ní s rukama za zády.* Copak máš s rukou? *Začíná mít podezření, že si ruku nějak výskokem z okna zranil. Ale pak když promluví tak jí překvapí.* Dárek…? *Posadí se a složí si nožky pod sebou, trošku nedůvěřivě si Michiho prohlíží. No on ale pak vytáhne kytici překrásných různobarevných růží a Temari se okamžitě za kyticí schová. To už je dnes po druhé, co jí Michi vyvedl z míry. Natáhne ručku a přitáhne si k sobě na gauč i Michiho takže by měl sedět vedle ní. Mírně jí klesne hlavička, když si í opře o jeho rameno a pokud je k ní natočený tak o jeho hruď.* Děkuji, jsou překrásné… *Delší dobu si tu chvíli jen tak krásně užívá a pak se natáhne a přiblíží své rty k jeho uchu.* Víš jak jsem předtím vyhrála Michi, tak co kdybych to přání si přeci jen vybrala já? *Chvíli ho nechá napjatého a pak dál zašeptá.* Nechceš být můj kluk? *No Temari je pořád ještě malá a Michi taky pokud jde o věk, ale ona to myslí pořád tou formou dětské lásky. Raději se drží blízko něho, aby si tak nemohl všimnout že se trošku červená.*

*Doufal že jí tím udělá velkou radost, napadlo ho že by se jí mohli růže líbit, kord takhle mnohobarevné. Když si ho natáhla k sobě, tak se vedle ní posadil, otočený směrem k ní a upřímně se usmíval. Temari se opřela o jeho hruď a on už zase byl jak rajče.* Líbí se ti?* Zeptá se jí zvědavě, a když mu poděkuje tak se mu uleví, byl rád že se jí líbili. Nakonec se mu to povedlo vyžehlit si to, že jí tak rozzlobil, aspoň si to myslel že se na něj zlobila. Poté mu začne šeptat do ucha o tom, že vyhrála, a že by chtěla vybrat přání.* Vyhrála jsi, takže máš nárok na své přání.* Usmál se na ní, a když po chvilce napětí zašeptá co si přeje, tak na chvíli ztuhne, ale po minutě vyhrkne.* Ano chci!* řekne hlasitě a radostně, i když nevěděl co přesně znamená být jejím klukem. Michi znal jen manželství, a i o tom věděl strašně málo. To že se ona červená si nevšiml, snažil se sám zakrýt svou rudou tvář.*

*Když se Michi odmlčí, tak je chvíli velmi napjatá jak očekává jeho odpověď a jen jí uteče nedočkavé.* Hmm…? *Ale to už Michi souhlasí a ona se na něho moc hezky usměje. Dá si záležet a pak vykoukne zpoza té kytice.* Tak v tom případě to musíme stvrdit… *Prohlásí nesmlouvavě a přes kytku se natáhne a jemně líbne Michiho na rty jak to viděla u dospělých. Teď už mu asi neuniklo že se i ona červenala, ale co. Pro jistotu jakmile se hned odtáhne, tak klesne zpátky do polštářů na gauči a přitáhne si kytičku na hruď. Pozoruje Michiho velkýma očkama a je zvědavá jak asi na to zareaguje. Je jí s ním dobře a protože tu nemá deku, tak si přitáhne znovu k sobě Michiho a položí si na něho hlavičku.* Trochu si s tebou odpočinu, tak se moc nevrť… *Oznámí mu tiše a poslouchá potají jak mu bije srdíčko.*

*Když se k němu začne přibližovat svými rty, tak se Michi nebrání a jde jí naproti, aby se nemusela hodně natahovat, opětuje jí polibek, kterým to stvrdili. Viděl i jak se Temari červenala a vypadala neskutečně roztomile. Na Michim mohla vidět radostný výraz, byl opravdu šťastný. Když si ho k sobě přitáhne a položí na něho hlavičku, tak jí rukama chytne do objetí.* Jsem šťastný, že jsem tě poznal.* Řekne spokojeně a také pomalu přivře oči. V jejím hřejivém objetí se mu vždy spí nejlépe, navíc teď určitě chce s ní trávit více času, aby spolu byli pořád. Zvykal si na to, a bylo to příjemnější než když cestoval sám.*Nikdy tě neopustím.* Zamrmlal ještě spokojeně, a přičichl si k jejím vlasům. Šimrali ho trošku na nosu, ale nic co by se nedalo přežít.*

Taky jsem za tebe ráda Michi... *Překvapí ho nejspíš svou odpovědí Temari. Trochu lépe se uvelebí na Michim a když přivře oči, tak ho ještě popíchne dalšími slovy.* ...ale slib mi, že se začneš koupat. Kdybych nebyla tolik unavená, tak bych tě snad osprchovala sama. *Prohlásí Temari sebejistě a pak už zavře očka úplně. Pomalu upadá do polospánku v jakém většinou prospí většinu noci. Opravdu jen výjimečně spí tvrdým spánkem kdy nic nevnímá. Nejspíš to bude tím, že si ani doma nepřipadá v bezpečí i když teď a tady s Michim se cítí upřímně moc dobře. Sice to trochu kazí jeho pot, ale může si k nosu přitáhnout ty krásně a hlavně voňavé růžičky takže s tím snad už usnout dokáže.*

KONEC RPG

Rias Gremory: *Za krátkou dobu ji čeká další mise a docela ji to začíná srát, nemá ani čas na to dělat něco co by chtěla (odpočívat, číst si atd.) ale na druhou stranu aspoň si z misí vydělá i když část svých odměn je nucena občas darovat sirotčinci aby měl z čeho fungovat. Nemají žádnou podporu vesnice (finanční) a tak každý kdo tam žije musí dělat něco pro to aby to místo mohlo fungovat dál. Rias se to líbit nemusí ale když to srovná s tím když žila se svou matkou tak je to jako v nebíčku, samozřejmě že s životem v sídle feudálního pána to srovnávat nemůže ale na ten život už musí zapomenout, možná se jednou k tomu vrátí ale v nejbližší době ji to rozhodně nečeká. Když se ale dozví že její mise má být v knihovně tak se nadšeně ihned vydá na to místo, knihy má ráda a hlavně tam bude mít možnost přečíst si různé knížky a každá kniha co si přečte ji navěky uvízne v mysli a tak každé info co tam zjistí ji zůstane navždy a to se bude hodit ne? Hlavní knihovník si vezme svitek se zadáním mise s tím že jakmile Rias dokončí svůj úkol tak ji ho vrátí (potvrzený) ale to prozatím neplatí. Jaký ze je její úkol? Dostane takový seznam na kterém je asi 200 názvu knih a dostane asi tři bedny kde je těch 200 knih a podle toho seznamu je má zařadit do určitě poličky v určité uličce. Ke každé knize je v tom seznamu napsané kam ji zařadit jako například ulička A, polička 330. * Tohle bude lehké. *Pozorně si přečte ten seznam aby věděla jaká kniha má jít kam a pak ho může odložit, vezme první knihu, přečte si její jméno a rovnou ji jde zařadit kam patří (pamatuje si to) a takto to pokračuje něco kolem půl hodiny kdy po té době má půlku hotovou. Nejhorší je že musí běhat z jedné strany knihovny na druhou a jako není to tam zrovna malé a tak si dá v jeden moment přestávku a začne si číst nějakou knihu (nepodstatné jakou). Tou knihou se zabaví asi na hodinu ale pak ji zavře s tím že ji nakonec nějak moc nebavila a tak pokračuje v práci s tím že zjistí že žádná zajímavá kniha tu skutečně není ale jedna ji koneckonců zaujme a to nějaký starý výzkum vrozených schopností a zjištění že jsou lidé, kteří se rodí s vrozenou schopností (Kekkei Genkai) ale není tam žádné informace o jménu nějakého Kekkei Genkai nebo tak podobně ale jde spíše o takový obecný popis s tím že existují klasická Kekkei Genkai, která jsou vázaná na geny/srdce ale pak tu je druhý druh a tomu se říká Doujutsu a tam jde o oční techniky a to Rias docela sedí k jejímu Tenseiganu. Tohle ji dost zaujme ale nakonec to není nic speciálně užitečného a tak pokračuje v práci, trvá to asi další půl hodinu než skončí a jde to oznámit hlavnímu knihovníkovi a ten ji podá svitek, který je potvrzený ohledně její splněné mise a tento svitek odnese do sídla Mizukageho a vyzvedne si odměnu za splněnou misi. *
Délka: 528 Slov

Ryuu *Ryuu dnes měl za úkol pracovat, vypomáhat v knihovně. Nikdy zde moc času netrávil, popravdě zde byl snad jen jednou, během studií na akademii, ale jinak? Knihovna byla pro něj něco jako…..česnek na upíra. Stál, ve svém běžném oblečení na mise, celý v černém s bílým šátkem kolem krku, u dveří knihovny a už dvacet minut čekal, než sem přišla paní knihovnice. Stará dáma, která šla tempem šneka, ale kdyby chtěla, natrhla by kde komu zadek. Ryuu se konečně dočkal, když se vyšourala zpoza rohu a odemkla veliké dveře do knihovny. Zatuchlina je trefila přímo do obličeje.* /Otevři okenice a okna, at se tu vyvětrá a pak půjdeš dozadu roztřídit knihy, některé jsou tak potrhané, že to nemá smysl ani skladovat, půjdou do ohně. *Ryuu udělal, jak řekla. Otevřel okenice, okna a šel do zadní části knihovny roztřídit knihy, které někdo povracel a vypadaly, jako salát. Část z nich dal stranou a část zaklidil zpátky do regálů, jelikož byly stále použitelné.* /Dělej si co chceš, jen u toho utři prach a neobtěžuj mě, nechápu, proč mi sem furt někoho cpou. *Vrčela stará paní a Ryuu jen pokrčil ramena. Začal se courat s hadrem a prachovkou po knihovně a zkoumal přebaly knih. Otíral prach, extrémně pomalu. Nicméně v určitou chvíli jej něco napadlo, mohl by se o historii vesnice dozvědět více, kdyby chtěl a tak začal prolézat všechny knihy, které měly cosi společného s vesnicí. Vytáhl je z polic a srovnal dokupy, bylo tam vše od základů prvních obydlí, po zvolení nynějšího mizukageho. Ryuu vše pročetl tak sběžně a velmi rychle, rozhodnul se, že přeorvná všechny knihy tak, aby jejich řazení dávalo smysl a ne jen podle dala zařazení jich do knihovny. Proto začal postupně vytahovat polici po polici a srovnávat knihy dle žánrů, kde autorů, dle datace a tak. Strávil nad tím celý den, než mu zbylo několik knih. Nevěděl, kam je zařadit a tak je prostě nechal na stole staré paní. Během svého úklidu, kdy se doopravdy strhal, našel i knihu o klanu Seiren a také o bozích, které jej zaujaly. Kniha o bozích hlavně pro to, že v ní při listování spatřil i domalovaný znak, které nosila žena z konohy na krku.* Mohu si tyto dvě pujčit? *Položil knihy na stůl ke staré paní, souhlasila. Ryuu jí pak provedl celou knihovnou, aby jí ukázal, jak knihy přeskládal. Žena uznala, že udělal kus práce a dala mu svitek s potvrzenou misí, který Ryuu měl odnést do sídla mizukageho. Nicméně on se ještě posadil v knihovně, pár hodin před zavíračkou a začal si číst knihu o svém klanu. Nikdo do ní nic nezapisoval od doby, kdy plus mínus zemřeli jeho rodiče a tak mu to přišlo troch zvláštní, však on nebyl jediný člen klanu, pár jich tu ještě žilo, většina sice u moře a ne přímo ve vesnici, ale byli tu, tak jak to, že nikdo nezapisuje ukálosti do klanové kroniky.* Tahle kniha tu vlastně nemá co dělat...jak to, že je tu jediná kniha o klanu kirigakure, další klany tu žádné knihy nemají. *Optal se Ryuu staré paní.* /Ostatní klany mají stálé vůdce, kteří kroniku chrání a zapisují, tenhle momentálně není ani dostatečně početný, natož mocný na to, aby si psal vlastní kroniku, se smrtí posledního vůdce, byla kniha daná do archivu, ani nevím, jak se dostala sem. Jsi snad z toho klanu? *Ryuu přikývl.* /No tak si jí nech, ale tuhle druhou vrátíš! Máš na ní čtrnáct dní. *Zamručela stařena a Ryuu jí poděkoval. Vyrazil do sídla mizukageho se svitkem a knihami v podpaží.*

*Dnes Sekkiho čekala jeho druhá  mise. Ukázalo se, že jak je venku teď mnohem míň ninjů a nikdo neví, co se kdy může stát, tak si hodně lidí půjčilo knihy v knihovně a zůstalo doma. Jenže najednou se jim vrátilo hodně knih, takže bylo potřeba jim tam trochu pomoct. Sekki hádal, že to bude asi nějaké třídění knih do polic, nebo utírání plachu na policích, popřípadě sezení za stolem a evidovat půjčované a vrácené knihy. Když se Sekki dostal do knihovny, překvapilo ho, jak je velká. Nikdy netušil, že by mohlo být na jednom místě shromážděno takové množství knih. Když se nahlásil na recepci, byl poslán dozadu za ředitelkou knihovny, která mu zadala jeho práci. Jako opět, skončil jako děvka na všechno. Nejprve měl v nějaké dočasně uzavřené sekci sundat všechny knihy z polic, zaevidovat je v seznamu, aby se zjistilo, jestli tam náhodou nějaká nechybí, utřít prach všude možně a nakonec tam ty knihy naskládat zpátky a pokud nějaké chybí, sehnat je ve skladu nebo někde jinde a vložit je na místo, kam mají správně patřit. Sekki si jen povzdechl. Tak nějak tušil, že tohle mu zabere docela dost času vzhledem k tomu, jak je tahle knihovna velká. Pro jeho štěstí nešlo o žádnou kilometrovou sekci na šířku s 200 policemi a milionem knížek. Šlo jen o 2 regály tak o 5 metrech na šířku s 10 policemi. Nicméně i tak tam bylo velké množství knih. Sekki začal zleva. Sundal všechny knihy a ukládal je na sebe kousek dál na zemi. Vždy, když nějakou položil  odškrtnul si jí v seznamu a pokračoval. Pro jeho smůlu, tak už jen v prvním regálu chybělo několik knížek. Vydal se tedy do skladu, kde v pořádném bordelu nikým neroztříděných knížek hledal chybějící výtisky. Po cca půl hodině hledání je všechny našel. Nicméně ho to kromě jeho času stálo i spoustu kýchání, jelikož ve skladu bylo taky spousta prachu, ale i hodně nervů, jelikož si hodněkrát spletl tituly, které měly podobné názvy a musel se tam pak hrabat tedy o něco déle, než bylo potřeba. Pak mu došlo, že mohl sundat oba dva regály najednou a pak tady vzít všechny chybějící knihy taky najednou, aby se sem pak nemusel znova vracet, ale teď už to bylo jedno. Odnesl je tedy k regálům. Pak vzal prachovku a utřel prach ze všech polic a různých zákoutí regálu. Když bylo čisto, začal tam knihy skládat podle seznamu, který dostal. Po nějaké době měl konečně hotovo, bohužel jen z poloviny, jelikož ho čekal ještě regál druhý. Druhý regál už měl sundaný o něco rychleji, jelikož už jaksi věděl, co a jak dělat, jak si správně ukládat knížky a tak dále. Chybělo zde méně knih, než v předchozím regálu, takže se mu trochu ulevilo, že je nebude muset hledat tak dlouho. Když měl všechny chybějící, tak opět utřel všechen prach a vyskládal knížky zpátky do regálů. Přišel ohlásit dokončení své práce ředitelce knihovny, která po zkontrolování usoudila, že je vše tak, jak má. Dala mu potvrzení o splnění mise a Sekki se mohl spokojeně vydat domů. Před odchodem si ale ještě sám půjčil jednu knížku, která se mu zalíbila, když tam uklízel. Opět se dostavil na úřad, kde si nechal vyplatit svoji odměnu a vrátil se domů. Dnes nebyl tolik unavený jako po dni v restauraci, tak se rozhodl, že se trochu začte, než půjde spát.*

*Po náročnom dni v akadémii, kedy ich sensei učil ako zaobchádzať so shurikenom, sa spokojná Naomi vyberie ešte do knižnice pre nejaký študijný materiál. Počas teoretickej hodiny sa bavili aj o chakre ako takej a keď padla od Naomi otázka ako ju zvýšiť, sensei deťom poradil začať s tým keď tak neskôr, že majú ešte veľa času. Naomi toho názoru nebola a preto sa za ním ešte po vyučovaní zastavila. Skrz jej neodbytnosť sensei nakoniec povolil a poradil jej meditáciu. Naomi nikdy o takom slove nepočula, preto sa na študijné materiály tohto druhu rozhodne spýtať vedúceho knižnice. Ten ju zavedie k odborným knihám tohto druhu a stojac u políc si premeria Naomi od hlavy k nohám* Neviem ale ktorá z nich je vhodná pre také škvrňa. *Naomi by mu na to aj niečo povedala ale uvedomí si, že ho žiada o láskavosť a protivné poznámky jej príliš nepomôžu. Knihovnik nakoniec vyberie jednu knihu z poličky a podá ju Naomi* Táto by mala byť v poriadku. Autor písal o meditácii takým voľným, príjemným spôsobom, pričom poukazoval aj na rôzne poznatky zo svojich ciest potulného ninju. Ale neručím za to, že ťa bude baviť. *Vezme si knihu a keď sa jej knihovnik otočí chrbtom, aby sa vrátil ku svojej práci, Nao mu vyplazí jazyk* "Starý prďola." *Vynadá mu v duchu nadávkou, ktorú pár dní dozadu použil jeden z jej spolužiakov na označenie jedného z učiteľov. Keď sa tento zážitok vybaví Naomi v hlave, tvár jej zaleje úškrn a s ním opustí knižnicu. Pomalým krokom sa prechádza po námestí a číta. Sem-tam zdvihne zrak, aby mala prehľad o ceste. Takmer sa jej podarí zraziť jednu starenku ale našťastie do seba len trošku vrazia a nikomu sa nič nestane. Naomi sa dostane k parku a posadí sa pod jeden zo stromov. Z batohu si vytiahne fľašu s vodou a popri čítaní si z nej odpije* "Tak základy by som už vedela. Pokročilé meditácie sú až v ďalších kapitolách ale myslím si, že také amatérske môžem skúsiť aj ja." *S týmito myšlienkami si odloží knihu do batohu a zloží si nohy cez seba tak, ako to bolo ukázané na obrázku v knihe. Je to síce trochu nepohodlné ale po pár minútkach si Nao zvykne a zavrie oči. Pracuje na hlbokých nádychoch a veľmi pomalých výdychoch. Tak ako o tom písal autor knihy, sa sústredí len na svoje dýchanie. Žiaľ je ale dieťa a je pre ňu náročné niečomu plne venovať pozornosť príliš dlho, preto onedlho otvorí oči, keď začuje lietajúci hmyz pri svojej hlave* Kšá, Naomi sa učí! *Zamračí sa na muchu, ktorá tentoraz odletí a znova sa venuje meditácii. Opakuje si slová, ktoré zazneli v knihe a riadi sa nimi. Sústrediť sa na svoj dych a na chakru vo svojom tele. Na tú energiu, ktorá koluje celým jej telom, v tichosti čakajúca na použitie a následne uvoľnenie. Spočiatku nič necíti, absolútne žiadnu zmenu a slová z knihy jej nedávajú súvislosti. Zje jeden z banánov, ktoré jej dnes zabalila teta a znova otvorí knihu na stranách, kde skončila. Poškrabká sa na hlave a zapíše si do poznámkového bločku slová, ktoré bude chcieť vysvetliť či už od Atsushiho alebo od Mikoto. Strýka Tetsuyu ani nepočíta, keďže na takéto banálne hlúposti ako vodca klanu nemá čas. Keď sa znova odhodlá, posadí sa do tureckého sedu a opäť sa sústredí na svoj dych. A tentoraz je to iné. Cíti tú energiu v sebe ako bublá a čaká na svoje využitie. Úplne zabudne na čokoľvek, čo sa udialo na akadémii, na Atsushiho karhanie, na to, že Korimu sa už lepší zdravotný stav... Mysľou je úplne niekde inde. A páči sa jej tam, žiadne starosti tam neexistujú. Nie že by teda ako 9-ročné dievčatko mala nejako extrémne veľa starostí. Skôr len priveľa otázok, na ktoré jej ľudia odmietajú odpovedať... Napríklad na to, prečo nikde v dome nevidí fotky svojho otecka...*

Misia typu D - upratovanie v knižnici s malým bonusom

*Jej štvrtou misou je upratovanie knižnice. Rozhodla sa, že v rámci mentálnej rehabilitácie si bude zamestnávať hlavu čo to len ide a misie jej v tom dosť pomáhajú. Upratovanie síce nepatrí k jej koníčkom ale peniaze za to budú. Zoznámi sa s personálom knižnice a hneď aj obdrží zadanie jej misie. Triedenie kníh so zameraním na bylinky, čo ju osobne moc nezaujíma ale misia je misia. Vojde k zaprášeným regálom a niektoré aj utrie. Pozrie na knihy vo vozíku a začne ich ukladať abecedne podľa mien autorov. Aspoň si poriadne zopakuje abecedu znakov. Košík s knihami sa začne postupne zmenšovať až kým nie je úplne prázdny. Spokojná Naomi sa vráti k vedúcemu knižnice a ten jej naloží do košíka ďalšie knihy, tentoraz zameranie na beletriu. Naomi nemala ani tucha, že tu nájde aj podobne veci. Vždy si myslela, že v knižnici sú len knihy o shinobi veciach ale kupodivu sú tu aj príbehy. Niektoré so zaujímavým obalom dokonca aj otvorí a na chvíľu sa začíta. Limit skončenia má až o šiestej večer, kedy sa zatvára knižnica, tak prečo si misiu neužiť? Dve knihy si dokonca dá aj bokom s tým, že si ich požičia. Uprostred utierania poličky ju však vyrušia akési zvuky. Vďaka klanu má malinko lepší sluch, takže počuje o kúsok ďalej, než bežný človek. Znie to ako... Nariekanie? Kto vie... Zvedavé dievčatko začne cupitať ďalej až k posledným regálom knižnice. Podľa popisu nad regálmi sa tu nachádzajú nejaké administratívne knihy, ktoré pravdepodobne nikto nečítal už desiatky rokov. Nakukne pomedzi knihy a vytreští oči. Za regálom sú dve ženy... Bez oblečenia... A robia divné veci, ktoré Naomi nikdy predtým nevidela. Hladkajú sa po nahých telách, dokonca aj v zóne, ktorú Naomi považovala dodnes len ako miesto, skadiaľ sa vylučuje voda z tela. Nechápavo si nadvihne sukňu a pozerá na svoje biele detské prádlo. Položí si na svoje tajné miesto ruku rovnako ako ženy a zatlačí. Nadskočí a híkne, čím ženy upozorní na svoju prítomnosť. Okamžite prestanú robiť to čo robia a začnú sa obliekať. Vykuknú spoza regálu na malú Naomi krčiacu sa pri zemi a odrazu nikto nevie, kto je červený viac, či ony alebo samotná Naomi* P-prepáčte! *Ospravedlní sa Naomi a ukloní sa, aby nevideli jej červenú tvár. Skôr než sa nadeje, ženy opustia knižnicu. Naomi obíde regál a uvidí na zemi otvorené nejaké knihy.... Kde sú tiež nahé ženy na obrázkoch!* Preboha, čo to je... *Povie pošepky a prezerá si stránky. Keď si spomenie, na ten zvláštny pocit, keď sa samej seba dotýkala, prejde jej po tele triaška spolu s akýmsi čudný pocitom vzrušenia. Vydesene preglgne a jednu z kníh si schová pod blúzku, aby ju nikto nevidel. Má z toho taký čudný pocit, že to je niečo, čo nie je tak úplne v poriadku. Chce o tom však vedieť viac. Zhlboka sa nadýchne a vráti sa späť ku svojmu regálu, aby dokončila svoju prácu. Mysľou je však niekde úplne inde a už sa nemôže dočkať, až príde domov a knihu prelistuje. Po odložení poslednej knihy sa vráti k vedúcemu, požičia si dve knihy z beletrie, prevezme list o splnení misie a nervózne odíde z knižnice. Našťastie nikto o jej tajnej výpožičke nevie a Naomi to ani nehodlá komukoľvek povedať*

KONIEC MISIE

Mise D - pomoc v knihovně
*Jelikož byl Ryuu ještě stále doma, rozhodl se zajít na výpomoc do knihovny. Na velitelství byla jedna z misí právě i výpomoc při dostavbě polic v knihovně, která se postupně rozrůstala a bylo potřeba zajistit více místa na knihy a svitky. Ryuu tedy šel do knihovny, kde byl poslaný do zadní části. Už tam bylo pár dělníků, kteří dorovnávali probourané stěny aněkdo, kdo připravoval dřevo na police. Ryuu si odložil věci a vzal do ruky kladivo a sáček s hřebíky, metr a štafle. Nejprve si s klukem připoravujícím dřevo, přeměřili délku stěny a pak nařezali desku, úměrnou naměřené hodnotě. Přiložili desku na zem a natloukli k ní strany poliční skříně a vršek. Následně naměřili ideální výšku polic a zatloukli je to těla skříně, tu nakonec zvedli a přitlačili ke stěně, připevnili pár hřebíky, aby se nedala posunout od zdi a naplnili ji knihami. Takhle Ryuu s kolegou vyrobil za celý den asi 3 veliké skříně a naplnili je knihami. Následně se rozloučili a šli domů, na druhý den přišli už časně zrána, aby dodělali další tři policové skříně a umístili na jejich místo. Poslední skříň přitloukli někdy kolem poledne a než do ní srovnali knihy bylo už poobědě. Ryuu se rozhodl strávit nějaký čas v knihovně studiem, a tak si vzal knihu pojednávající o lékařských a stopařských justsu a dal se do čtení. Sice jeho ovládání chakry nebylo na takové úrovni, aby si mohl dovolit praktikovat lékařská jutsu, ale to neznamenalo, že si o nich nemohl číst. Za to stopařská chtěl zkusit i praktikovat, tak jejic studiu věnoval mnohem více času. Ryuu vlastně odcházel ve chvíli, kdy byl tak +- čas věčeře se svitkem potvrzujícím splnění požadavku an výstavbu skříní a jednou knihou o stopařských technikách.*

Konec Mise

Mise typu D - rovnání knih do polic podle abecedy.

*Hakumura dostal dneska misi vypomáhat v knihovně. Konkrétně srovnat knihy do polic podle abecedy. Na první pohled se mu to jevilo jako dobrý nápad, protože bude jenom srovnávat podle abecedy tak jak to má jít za sebou. Když ráno přišel je knihovně, kde měl misi tak vešel dovnitř otevřenými dveřmi do knihovny. Stálý zaměstnanci tam už byli a evidentně na něj čekali. Hakumura pozdravil. Tak jak mu radil otec aby vypadal slušně vychovaný a nedělal ostudu svému otci.* Vítej, ty budeš ten co má nám dneska pomoct. Pojď za mnou prosím. *Za to že pěkně prosí se Hakumura rozhodl že půjde za ním. Vedl ho do velké místnosti, kde bylo opravdu obrovské množství knih s tím že sám jich více na jednom místě neviděl.* Předpokládám že víš co bude tvým úkolem. *Na chvilku si dal pauzu.* Srovnat všechny tyto knihy jak jdou za sebou a ať to máš pečlivě abych tě mohl doporučit i na jiné míse. *Ukázal na jednu velikou hromadu knih, které leželi ve sloupcích na sobě mimo police. Když to viděl, divil se. Myslel si že to bude mít jednodušší, protože toto je práce minimálně na 3 hodiny už jenom z prvního dojmu. Jeho průvodce ho opustil a on se mohl dát do práce. Bez toho aniž by ho někdo rušil se dal do práce. Přišel k těm knihám, které byli narovnané do sloupců a vzal si první knihu, na kterou upřel svůj pohled. Podíval se na štítek knihy a uviděl název, položil jí do poličky, kde si myslel že by mohla být aby jí nemusel poté přesouvat z důvodu toho že je na nějakém písmenu více a na nějakém méně. Takto už stačil narovnat pár knih do polic, když v tom mu do očí padla jedna kniha, která vypadá zajímavě. Proto si jí Hakumura dal na stranu aby si jí mohl pak přečíst až bude mít nějakou větší část hotovou.* Jak jsi na tom? *Zeptal se knihovník, který se z ničeho nic objevil blízko Hakumury když zrovna rovnal knihy. Měl něco málo přes půlku hotovou.* Dobře, až to budu mít hotové, tak se za vámi stavím, teď mě prosím nerušte. *Knihovník tedy odešel. Naneštěstí to nebyla zrovna ten typ člověka, který by úmyslně někoho špehoval při jeho práci. Hakumura po za nějaký ten čas dorovnal i zbytek knih a vzal si do ruky tu, kterou si dal stranou. Šel za knihovníkem, kterého hledal celkem dlouho, protože ho nemohl najít. Přišel tam s tou knížkou v ruce.* Mohl bych si půjčit tuto knížku? Vypadá zajímavě a tak bych si jí chtěl přečíst. *Kniha byla sama o sobě celkem tlustá a velká. Dokonce tak že se mu ani nevešla do kapsy.* Tak dobře, ale musíš mi jí vrátit do tří dnů. *Hakumura souhlasil. Věděl že když nebude souhlasit tak jí nebude mít ani ty 3 dny. Hakumura se teda vydal domů číst knížku a po třech dnech jí podle dohody vrátil.*

Konec RPG (mise) - 483 slov.

*Dnes se konla Yinova první mise. Její zadání zatím neznal, ale vůbec se na ní netěšil. Co tak slyšel, tak mise pro Geniny nebylo nic záživného, šlo spíš jen o nějaké ty výpomocné práce. Yin se tím ale nehodlal zatěžovat, jelikož to bylo něco, co prostě pro svůj postup musel udělat. Ráno udělal takové ty typické věci jako jsou ranní hygiena, snídaně, rozcvička a vydal se směrem na úřad, kde si měl vyzvednout zadání svojí mise. Byl mu předán list, nic jiného. V listu bylo všechno, co potřeboval a tak šel. Dnes ho čekala výpomoc v knihovně. Vydal se tedy tam. Pro jeho štěstí znal v knihovně snad každého, jelikož když necvičil, tak trávil svůj čas tam, jelikož i rád četl. Dorazil na místo a vešel. Hned ho pozdravila paní, která tam byla každý den s tím, že si zapíše jeho příchod. Nicméně dneska ji Yin zastavil a vysvětlil jí, že je tady kvůli něčemu úplně jinému. Paní se jen usmála a pak ho zavedla za ředitelkou knihovny, která by mu měla předat další důležité informace. Nejdřív mu vysvětlila, že se dostane do prostro knihovny, kde ještě nebyl a normální návštěvník se tam nikdy nedostane, tak aby si toho vážil. Pak mu vysvětlila náplň jeho práce. Byla strušná. Sundat v jednom segmentu knihovny knihy ze všech regálů, utřít prach jak z těch regálů, tak ze knih a vrátit je zpátky v abecedním řazení a podle žánru. Yin nijak neodmlouval, bral to tak, že za to dostane zaplaceno a tak to prostě muí udělat. Přišel tam s prachovkou a vozíkem, kam si mohl skládat knížky. Všechno sundal a už při sundavání si to roztřídil na žánry, aby v to pak měl větší pořádek. Vzal prachovku a setřel prach. Několikrát si při tom kýchnul a musel i smrkat. Ano, Yin zjistil, že je alergický na prach. Nicméně to chtěl mít už rychle z krku a tak to vydržel. Po setření prachu se vrhl na ty knížky. Setřel prach i z nich. Pak si k tomu sedl a začal je třídit podle abecedy v těch hromádkách, které si vytvořil předem. Pak už je jen naskládal zpátky do regálů a vrátil vozík i s prachovkou do skladu. Vydal se říct ředitelce, že má hotovo. Ta to s ním šla zkontrolovat a dala mu na ten papír se zadáním mise razítko a podpis s tím, že to má odnést zpátky na úřad jako potvrzení. To také udělal a dostal zaplaceno tolik, kolik mu bylo slíbeno. Celý den měl pak ještě volný a tak si šel trochu zacvičit. Bohužel pro něj neměl žádné kamarády, takže se nemohl s nikým sejít nebo tak. Ale co už. Na tuhle realitu byl Yin naprosto zvyklý.*

*Gin se nacházel uprostřed knihovny ponořen v knihách ohledně studie na akademii. Matematické knížky, historii, umění boje a různé další knížky které by mohly pomoct jeho školnímu prospěchu.* "Když hodíme kunai pod úhlem 30° směrem proti větru foukajícím rychlostí ....." *Četl si v hlavě Gin. Přemýšlel nad tímto příkladem a kompletně ignoroval okolí kolem sebe. Po asi 5 minutách když přemýšlel o příkladě si dal ruce za hlavu a opřel se o opěrku židle.* "Ach jo. To je těžké." *Sundal si svůj plášť a přehodil ho na vedlejší věšák. Pásku přes levé oko si posunul tak aby mu lépe seděla. Díval se na strop knihovny a dále přemýšlel o budoucnosti. O tom co dále bude a co bude dělat.* "Možná bych si měl udělat nějaké kamarády."

*doma se nějaký čas po tom co se zotavila z toho co se jí stalo poflakovala a měla neřízený klidový režim. Dneska potom co jí to skončilo se rozhodla jít o knihovny hledat něco o svém klanu, kdo ví třeba se něco dozví co jí příbuzní ani nikdo tak neřekl. Oblékla si černý tričko bez rukávů a na to takový zvláštní obleček. Byl to zelený overal s rozšířenými rukávy u nohou a rukou, celé to až na tu takzvaně kalhotovou část bez nějakého zapínání. Místo toho aby tu čelenku nosila jako ostatní na čele si jí zavázala pas aby nebylo to oblečení až tak volné. Učesala si vlasy, umyla obličej a s menším vzkazem na stole že odchází z baráku vychází.* "To by mě zajímalo zda tam něco nejdu nebo mám hold smůlu, možná si vyhledám něco o pár klanech co tu je." *přemýšlí o tom než vejde do knihovny, tam tiše pozdraví a jde hledat knihy. Přehrabuje se knihami na horni polici protoze zahledla prijimeni Hozuki, ale pri jeji smule a malé výšce na ni spadli uplně všechny knihy z regálu, to byla dole velká rána...* Kuso *zakleje*

*Gin si v klidu četl když jej vyrušila rána. Vyskočil ze židle a už letěl směrem odkud onen zvuk šel. Procházel regálovým bludištěm až dorazil na ono misto. Uviděl dívku za Alenou hromadou knížek. Podal jí ruku aby jí pomohl se zvednout. Upřel na ni své pravé zelené oko.* Jsi v pořádku? Pojď vstaň. *V současnosti nasadil klidnější a milejší výraz.* "Když je tak malá měla si vzít žebříček však je hned vedle. Ale co už tak se stalo."

*vyhrabala se z pod knih a podívala se na chlapce a usmála se* Uh asi jo, možná jsem v pořádku. Eh.. nevím *řekne a chytne ho za jeho ruku a díky jemu vstane* Ettoooo děkuji *usměje se do doby než na ni vlítne knihovník* Co tady děláš ?! Pokud se nějaká kniha poškodila tak si jí zaplatíš. *začal na Miguru strašně moc řvát a kárat... poté napřáhl ruku a k Miguře letěla facka*

*Gin se stále usmíval. Bylo zvláštní na jeho tváři vidět úsměv jelikož většinou vypadal spíš že ho nic nezajímá a že chce každého zabít. Inu nyní už její ruku pustil. Ještě jednou se na ni podíval.* Příště by bylo asi lepší si vzít žebříček když chceš knihy z horních polic. *V tu chvíli už letěl knihovník.* Knihy jsou v pořádku. Tak se uklidnite. *Řekl Gin chladně. Když však letěla facka k Miguře během chvíle vystartovala jeho ruka do cesty té jeho. Gin nedopadl tak špatně jelikož ruku měl zaťatou a v dobré pozici. Za to knihovníkova ruka zasáhla jeho zpevněnou ve špatném úhlu a knihovníkovi pochroumala zápěstí.* (Knihovník) Ty spratku. Co si to dovoluješ. (Gin) To se ti to machruje mlátit malou holku. *Gin se natočil levím uchem směrem ke knihovníkovi. Na jeho uchu byla velká stříbrná náušnice ve tvaru draka objímající celé jeho ucho. Gin. Tiše zašeptal.* Jsem si jistý že víš co je to za znamení že? *Knihovník polkl a jeho oči se rozšířily.* Neřeknu to. Ale kliď se pryč. *Knihovník zmizel v útrobách knihovny. Otočil se zpět k Miguře.* Takže kde jsme to byly? *Pověděl opět s malým úsměvem na ústech.* Tenhle už nás otravovat nebude. Co jsi vůbec hledala za knihu?

Příště si asi už vezmu žebřík, aby to nedopadlo jako teď *usměje se na něj a koukne na hezký úsměv, avšak bylo vidět že se moc často nesměje. Když k ní letěla facka od knihovníka tak odvrátila hlavu jelikož to byl její reflex kvůli rodině. Poté se koukla co se děje podívala se na chlapce obdivně jelikož by toto jiný v Kirigakure určitě neudělal pro ni jakožto spratka, holku z klanu Hozuki. Trochu se urazí když jí nazve malou holkou když už jí je 10. Celou scénku pozorovala a to když se ke knihovníkovy chlapec nahnul tak je vůbec neslyšela. * Uh nevím k- kde jsme to byli *usměje se také* Jsem ráda že už nebude, jinak hledala jsem knihu o svém klanu, jenže nevím jestli tu je.....Jinak co jsi tu dělal než jsem tě vyrušila ? *zeptá se s rostomilým usměvem a pohozením vlasy*

Učil jsem se. *Odpověděl Gin úsporně.* Budeme na akademii psát test tak jsem se uklidil do knihovny. Kde se dá naučit víc než v knihovně že? *Pousmál se své poznámce a očima projel knihy které se nyní válely na zemi. Byly to obyčejné knihy o historii světa a podobně. Jelikož viděl jen jednu knihu ohledně nějakého z klanů v Kirigakure tak mu hned bylo jasno z jakého klanu dívka je.* Hozuki? Mám pravdu? *Pronesl trochu namyšleně jako by to už dávno věděl. Sehl se a chytl knihu kterou nyní podával Miguře.* Prosím. Tady je kniha kterou jsi hledala že? *Nyní se usmál když jí podával knihu. Sám se porozhlédl po regálech zda by neviděl něco zajímavého co by mohl číst i on. Uviděl i knihu o svém klanu. Natáhl se a podal si ji. "Dějiny klanu Kansetsu" říkala kniha kterou teď držel v ruce. Až teď si uvědomil že se ani nepředstavil. Jelikož byl v blízkosti ženy tak si volnou ruku ohnul k hrudi a ruku s knihou si dal za záda. Provedl lehkou úklonu směrem k Miguře.* Jmenuji se Gin Shi. Těší mne.

jejky.... ty jsi stále na akademii ? *trošku znejistí protože si vybaví její geninskou zkoušku a uvědomí si že chlapec očividně starší než ona ji ještě nedělal.* Jojo, máš pravdu... to máš... občas jsem sem chodila s bratrancem *smutně se pousměje. Kouká jak chlapec jehož jméno je pro ni zatím neznámé hledá knihu kterou ona původně hledala* Ano.. H- Hozuki *trošku se koukne vedle jelikož se nikdy nedívá nikomu za žádných okolností do očí, chlapec si toho může - ale nemusí všimnout. Převzala od něj knihu o svém klanu a usmála se na chlapce. Nejistě sleduje reakci jelikož občas lidé bývají trochu překvapeni kvůli klanu.* A- ano, asi je to ta kniha... *usměje se a kouká po čem začal chmatat. Uviděla knihu ,Dějiny klanu Kansetsu, a tak zjistila z jakého je chlapec klanu. Poté se jí chlapec představil a jí napadlo to udělat také.* J- Já jsem Migura Achika, také mě těší *trochu z ničeho nic zašeptá a proto se podívá na špičky svých bot. Moc neví co dělat a tak jenom popojde dozadu, ale ona hloupá zapoměla že za ní jsou knihy a tak se hezky - ukázkově natáhla* Auuu *mne si hlavu*

*Gin se lehce usmál.* Těší mě Miguro. *Viděl že se mu nedívá do očí i když to mohlo být tím že bylo stejně vidět jen jedno jeho oko. Nemá rád když někdo s ním mluví a nedívá se mu do očí. Na druhou stranu u dívek to chápal. Přece jen měly na to právo. Dívka může být nervózní z přítomnosti může, pomyslel si. Viděl jak zase Miguro padá. Nestihl zareagovat dost rychle a tak Miguro spadla. Gin se opět natáhl rukou k Miguro. Tentokrát však nasadil velmi příjemný úsměv. Byl pobavený ale chtěl ji i dát pocit jistoty.* Miguro. Musíš být opatrnější. Vstávej.

*usměje se na něj když se on také usmál.* "sakra a já budu a budu nešikovná" *zanadává si a mne si bolavé místo. Podívá se na Gina a opět se lehce chytne jeho ruky a trošku se o něj opře, tím vstane* Ettooo... umm.. J- já s- se omlouvám *podívá se na jeho krasný lehce pobavený úsměv a přitom z něj cítila určitou jistotu což bylo velice zvláštní* Vstávám Gi *usměje se a podívá se mu do očí, oka. opravdu to kvůli minulosti nedělá moc často a tak jí samotnou překvapuje že to doopravdy udělala.Bylo jí líto že její oči nejsou tak krásně modré jako kdysi a že teď je má žluté - ale v některých úhlech mají fialovou barvu. Postaví se vedle něj a pousměje se trošku rozpačitě*

*Gin nechává úsměv na své tváři.* Za co se omlouváš? Každý může upadnout. Není to žádná hanba. *Pustili její ruku a zkřížil ty své na hrudi.* I když je pravda že by jsi si možná měla někdy dávat větší pozor co je za tebou aby jsi nezakopla. Taková chyba se v budoucnu může projevit jako osudná. *Gin se posadil ke stolu a dále si Miguru prohlížel. Měla pěkné žluté oči což Gin neviděl moc často ale on měl se svýma očima co říkat že. Povzdechl si.* Proč vlastně hledáš knížku o svém klanu? Většinou všechny věci se předávají po generacích. Teda aspoň tak je to v našem klanu. *Řekl a pohodil knihu před sebe na stůl až se s dopadem zvedl malý obláček prachu.*

*podívá se na něj* A- ale dvakrát za s- sebou *šeptne, poté začne pomalinku popotahovat a u očích se jí začali tvořit slzy.* J- Já vím, m- moc s- se omlouvám *sklopí hlavu, jen tak tak zadržujíc slzy. Nedívá se vůbec na něj protože nechce aby ji takto viděl. Cítila jak si jí se zájmem prohlíží a byla z toho celá nesvá, poté si povzdychl a Migura se cítila že udělala něco špatně. Poté se jí začal ptát proč hledala knihu o svém klanu že by se měla předávat či co.* Ettoooo... Mám docela přísné rodiče kteří mi život nechtějí ulehčovat jenom protože jsem holka - chtěli mít totiž syna.. - a tak mi řekli snad jenom úplné základy... chci se o svém klanu dozvědět něco víc.* A- a proč máš tu p- pásku přes oko ? *zeptá se ho trošku zakníkle, protože by to Ginovy mohlo přijít nepříjmné.*

*Gin viděl jak Migura natahuje. Gin moc pláč neznal. No spíš ho neznal tak od svých 4 let jelikož od té doby ho táta dost mořil a tak slzy nepřipadaly v úvahu.* Nebreč. Ničemu tím nepomůžeš Miguru. *Řekl jsi s lehce konejšivým tónem.* Nejsi jediná kdo má přísně rodiče. Ale není to o tom že rodiče jsou přísní. Mám taky dost tvrdou výchovu ale i tak táta chce abych byl silný a proto co se týče bojových věcí tak mi řekne vše. I když svým vlastním způsobem. *Pro této poznámce se lehce zašklebil. Klepl na knížku prstem.* Jediný důvod proč chci tuhle knihu je to že neznám dávnou historii jelikož dle táty je k ničemu. *Pak přišla další otázka která Gina lehce zarazila. V jeho těle byla nejistota.* Inu ta páska.... *Gin zvedl pásku a zaměřil se svým levým šedým okem do očí Migury. Šedé oko kontrastovalo dost s jeho pravým zeleným.* Toto je důvod proč ji nosím. Mnoho lidí je z tohoto nesvá.

*pár slz jí steklo z očí, ale když jí začal říkat lehce konejšivým - pro ni úplně dostačujícím - tónem něco ve smyslu že nemá smysl plakat najednou přestane a podívá se na něj. Pak začne mluvit o tom že má také přísný rodiče a tvrdou výchovu. Její rodiče si myslí že jí bude užitečná schopnost získávání informací svojí vlastní cestou, moc jí to ještě nejde, ale snaží se jí dopředu ke svému cíli. usmála se na něj, ale trošku se zarazila když ztuhnul při otázce na pásku a to oko. Poté promluvil a začal si stahovat pásku. Migura se na něj dívala* "To mě zajímá co tam má" *pomyslí si a dál pozoruje se zájmem. Stáhne si pásku a odhalí krásné šedé očko, Migura trochu přistoupí blíže a dá mu svojí ruku na tvár - na tu stranu té tváře kde má šedé oko* Krásné je *šeptne*

*Ne že by Gin byl nějaká citlivka co se týče doteku ale instinktivně uhnul když se ruka přiblížila k jeho tváři. I tak ale slyšel reakci Migury.* Děkuji. Vím že je pěkné. Je to znamení čistoty jak já tomu rád říkám. *Pronesl polohlasem a během chvíle se mu zase oko zakrylo za kus látky ze kterého byla tvořena páska.* Promiň Migu ale osobní prostor je pro mne v tomto případě dosti zásadní věc. Nechci být k dívce nezdvořilý ale byl bych rád kdyby ses těchto akcí pro příště vyvarovala. *Dořekl a povzdechl si. Nasadil opět lehký úsměv. Sklonil se a začal sbírat popadané knihy.* Měly by jsme to asi uklidit. Přece jen tenhle nepořádek tady do naší přítomnosti nebyl že? *Pronesl s lehce zábavným tónem.*

*Migura stáhla ruku a v očích se jí mihlo menší zklamání, avšak skryla to pod masku a ona se jenom usmála* Nemusíš to oko skrývat je moc pěkné... lidé by ho měli vidět. *zazubí se a podívá se stranou. Toto jsou pro ni skoro jediné oči do kterých může koukat dlouho a nijak jí to nevadí. Poté co prohlásí to co chtěl udělala automaticky udělala dva kroky vzda od něj a při tom se lehce ohlídla aby se znova nenatáhla. Jenom se usmála. Všimla si že začal sbírat knihy a po tom co ještě něco dodal si rychle klekla a začala je rychle brát do ruky a část začala řadit podle autorů podle abecedy. Pak se ho zeptá znova na otázku kterou ignoroval.* Víš co je v geninské zkoušce že ? "doufám že to ví..."

*Gin nejspíš nezareagoval tak jak by Migura očekávala. Zvedl pohled a zaměřil se na Miguru.* Vím co je na zkouškách. Ne že by mi to někdo řekl přímo ale nejsem pitomec. Spoustu lidí co znám mi o tom dost říkalo jak je to těžké a tak. Díky tomu jsem si sám vydedukoval o co se bude jednat. Všichni které jsem poznal a prošly zkouškou byly tou zkušenosti zneklidnění i když mě se zas tak těžká nezdá. V budoucnu budeme muset jako shinobi taky zabíjet. *Gin byl v tomhle směru zvláštní. Neplánoval být šíleným vrahem ale když bude muset tak to prostě udělá a nebude z toho mít výčitky. Jakmile jsou knihy zpět v regálech tak se opět podívá na Miguru.* Jelikož se ptáš a vidím čelenku tak sis tou zkouškou už prošla. Jaká byla tvá zkušenost?

*když začal mluvit že to dedukoval a že není pitomec tak se trochu zastyděla a kouknula do země protože ona o tom nevěděla a tak přirozeně znervózněla* To bohužel budeme muset, i když kdo ví.. třeba to někdy bude i zábava *uchechtne se pro sebe a pomalinku se začne zvedat ze země. Najednou se jí zeptal na její zkušenost ohledně geninské zkoušky v kirikagure. V půlce pohybu zvedání najednou ztuhla a v obličeji měla nečitelný výraz, chvilku zvažovala zda bude otázku ignorovat a nebo se jí rozhodne odpovědět. Nakonec se rozhodne odpovědět.* Co říct... zabila jsem bratrance *řeknu trochu ostře a otočím se s temným výrazem k Ginovi zády*

*Už ho ani nepřekvapilo když viděl výraz na Miguřině tváři jelikož u každého kdo prošel krvavou zkouškou viděl tenhle výraz.* "Takže se přes to nepřenesla a má z toho trauma že někoho zabila." *Gin se opřel o pevný regál a poslouchal. Pak se dozvěděl důvod toho proč byla zaseklá. Otočila se k němu zády. Gin přistoupil a chytil ji za rameno a otočil ji. Sundal si pásku a podíval se jí do očí.* Teď s tím už stejně nic neuděláš. Kdyby jsi neprošla tak by jsi tu nebyla i ty. Přenes se přes to. On měl stejné podmínky jako ty a ty jsi byla ta silnější. *Celé to pronesl směsí konejšivého a trochu přísného hlasu.* Teď už je to tak jak to je. Život jde dál.

*najednou když jí stekla slza po tváři tak k ní přišel blíž a otočil si jí k sobě a sundal si jí svojí pásku. To jakým stylem jí otočil jí donutilo mu opět pohlédnout o očí a začal jí něco povídat* Bylo by lepší kdyby tu byl on a né já.... *řekne trochu tiššeji. Poté jí začne stékat více slz protože bratranec byl pro ni vším co od malinka měla...* Ž- život nejde dál, nemůže jít dál... byl pro mě celý můj život, jediná věc co mě zachranovala od tyranske vychovy rodicu, mel jine podminky, mel to snadsi.... ale byl tu zde pro me vzdy a ja si jen pamatuji jak jsem ho musel zabit a lidé tomu nadšeně tleskali..... *řekne sklíčeně a padne na kolena a dosedne na zadek s sklopenou hlavou k zemi.*

*Gin ji pustí a postaví se.* "Ach jo. Jestli opravdu takhle probíhají zkoušky tak stejně neměla moc na výběr." Tak či tak ty jsi teď tu a žiješ a to je ve výsledku to nejdůležitější. *Pronesl k Miguře.* Měl stejné podmínky ale ty jsi přežila. Když jsi přežila toto můžeš přežít i další věci. Ať už je to tyranská výchova nebo nepřátelský shinobi. To je něco co by sis měla uvědomit. *Gin si sedl ke stolu a sledoval Miguru.* Měla by jsi přestat brečet. Holky vypadají hodně slabé když brečí a každý si pak na ně dovolí. *Gin si vzal první knihu co na stole viděl a otevřel si ji aby to vypadalo jako že už se problematice Miguru dále nevěnuje. I tak po ní jedním okem koukal co bude dělat. Teď už to byl spíše sociální experiment.*

*snaží se po jeho proslovu neplakat, jenže slzy se jí hrnou do očí rychleji než je stíhá utírat takže teď vypadá jako malé uřvané děcko i když jím není.* mhmm... *vydá ze sebe a pomalinku se postaví, otře si slzy. Místo pod očima má takové červené od pláče. Poté se podívá na Gin a usměje se jako by se nic nestalo* Promiň promiň, t- to byl jenom můj zkrat *usmívá se i přesto že by chtěla zalézt a plakat v koutě. Zase hraje svoji veselou stránku do které se ovšem nutí jelikož musí. Vezme knihu o jejím klanu a pomalinku se začíná přesouvat ke stolu kde Gin sedí. Sice se jí klepou nohy a ona sotva stojí tak tak nějak se pomalu přesouvá ke stolu kde sedí Gin a čte si.*

*Gin byl upřímně překvapen tím co viděl.* "Z vteřiny na vteřinu přepla. Působivé." *Gin sklopil knihu kterou si četl. Zkoumal Miguru očima a neuniklo mu jak se klepe. Došlo mu že se jedná o přetvářku ale i tak mu to neuniklo jak se přemáhá.* Zkrat který by si shinobi nikdy dovolit neměl. Jakmile někdo uvidí tvoji slabinu tak ji použije proti tobě. Teď bych například na tebe mohl já dostat tolik informací co jsi mi řekla že by praskla i tato fasáda kterou držíš zuby nehty. *Jeho oči opět zamířili přímo na Miguru. Šlo v nich vidět že to co říká myslí vážně ale taky v dobrém. Chtěl ji více zocelit. Nešlo mu o to aby shinobi zbytečně umíraly. Proto se snažil aby i Migura byla odolnější.*