Policie

*Hakumura se už nemohl takřka hnout, protože jed začal působit a muž mu dal pěstí. Bolelo ho to, nervy mu zůstali furt stejné a nebyli mu vydávány. Nemohl na to udělat už žádnou reakci, protože nedokázal teď ovládnout své tělo. Bylo to jako by jeho mysl ztratila kontakt se svým tělem až na 5 základních smyslů. Nejhorší bylo na tom to že Hakumuru poté pustil a připevnil k židli. Navíc mu na hlavu něco nasadil a poté i na oči. Nevěděl co to přesně je. Chtěl zase mluvit, ale bohužel nemohl.*

Sergio Momoto (NPC)

(Príde mi zbytočné čakať v niekoľkých odpisoch, kým jed vyprchá..) *Sergio počkal nejakú chvíľu, než paralýza pominie. Keď by bol chlapec paralyzovaný, nebola by to taká zábava. Chlapec by bolesť cítil, ale nemohol by to dať nijak najavo. Predstúpil pred chlapca. Postroj držal jeho hlavu tak, aby mierila na jeho vlastné ruky, ktoré budú terčom ako prvé.. Sergio si pred stoličku s chlapcom kľakol a chytil jeden jeho prst - ukazovák,* Zaspievaj mi pekne a hlasno.. *Sergio v tom momente zastrčil náradíčko pod nechtík chlapca a tlačil na neho. Zabáral sa čoraz viac, čoraz hlbšie a bol to bolestivý proces. Spod nechtu sa začali čoskoro valiť kvapôčky chlapcovej krvi. Skúsil najskôr len jeden jediný prst, aby otestoval chlapcove reakcie, jeho prah bolesti..*

*Paralýza po chvíli vyprchala a on žádá po chvíli získal vládu nad svým tělem, ale neměl úplnou, nemohl třeba pořádně hnout prsty, ale bylo to jen chvíli. Muž pak začal něco strkat pod jeho nehet. Viděl to. Viděl co to je a vůbec se mu to nelíbilo. Když pak zajel dost hluboko tak jeho první reakce byla že zatnul zuby. Po chvíli, ale to neudržel a začal celkem dost řvát. Na něj to byla velká bolest. Na jeho malinké tělo, které bylo furt ve vývoji. Po chvíli začala téct i krev. Začal s sebou cukat v židli. Cukal s pažemi i když se z toho nemohl dostat. Jeho tělo se teď nemohlo bránit. On teď jenom myslel na to ať to brzo skončí. Řval celkem nahlas s doměnkou, že ho někdo uslyší a přijde kouknout. Nevěděl totiž ani kde je, protože když šel šli, tak neměl nad sebou kontrolu a tak si to jednoduše nepamatuje.*

Sergio Momoto (NPC)

*Najskôr chlapec nereagoval, ale akonáhle Sergio narazil na citlivé miesto pod nechtom, začal chlapec spievať,* Áno, áno! To je ono! Bravó, bravó! *povzbudzoval Sergio chlapca a na pár sekúnd povolil s tlakom pod nechtom, než sa do toho znova oprel. Zaboril náradíčko pod druhý necht, avšak tentokrát rýchlo, prudko, drsne a na treťom prste znova zmiernil - dostával sa pod necht pomaly, mučivo, precízne a dával si záležať, aby to bolo poriadne cítiť. Museli to byť pre chlapca strašné muka, ale Sergio si jeho utrpenie užíval, miestami pri jeho kriku privieral oči a nechával sa unášať spevom tohto malého vtáčka. Tri prsty boli dosť. Odhodil na zem zakrvácaný nástroj a lačne, so šialenstvom v tvári sa zadíval na chlapca, ktorému dal teraz na malý okamih trochu pauzy. Dokonca chytil postroj, aby zdvihol chlapcovu hlavu a mohol sa mu pozrieť do jeho očí,* Užijeme si ešte veľmi veľa zábavy. Sľubujem.. *nastavil postroj znova tak, aby mal chlapec výhľad na svoje ruky. A maximálne sa sústredil na to, aby ostal chlapec pri vedomí. Mal v zálohe trochu adrenalínu, ak by chlapec začal odpadávať, čo by ho pekne vzpružilo..* Čím budeme pokračovať.. *Sergio už stál obrátený ku stolu, vyberajúc si ďalší nástroj. Pohľad mu padol na hřebíky. Jeden z nich vzal medzi prsty a pohrával sa s ním. Cez rameno sa pozrel na syna svojho šéfa a pousmial sa.*

*Na Hakumurovi bylo po chvíli znát že má dost. Bylo to slyšet i na jeho křiku když ho to bolelo. No, ať se snažil co chtěl tak stejně to bylo houby platné, jeho síla není natolik velká aby se z toho mohl dostat sám. Něco ho napadlo, ale nechtěl nic riskovat. Kdyby to udělal, nebo by se o to jenom pokusil tak by nejspíš byl mučený ještě víc.* Co ode mě chceš? *Řekl když muž na chvíli přestal.*

Sergio Momoto (NPC)

*Sergio vzal do jednej ruky asi päť hřebíkov a do druhej menšie kladivo. Otočil sa, opäť s úsmevom na tvár,* Chcem, aby si spieval hlasnejšie! Chcem ťa počuť hlasnejšie. Neprestanem, kým mi to nedáš, maličký!.. *podišiel ku Hakumurovi a pred chlapca si kľakol, položiac klince na podlahu. Vzal medzi prsty iba jeden jediný, zatočil ním a svoj pohľad preniesol na zakrvácané prsty chlapca. Pár sekúnd trvalo, než sa konečne dostal k akcii. Hřebík priložil na chlapcov spolovice oddelený nechtík od prsta a jedným jediným prudkým a silným buchnutím po hlavičke hřebíku udrel. Špička hřebíka prerazila chlapcovi nechtík a rovno aj celý prst, ktorý mu tak prišpendlila k drevenej stoličke. Úder zase nebol tak silný, aby chlapcovi rozdrvil prst, no úder istotne bolel a čoskoro prst opuchne.*

*Muž mu to nějak neulehčoval, popravdě když viděl že vzal do ruky jeden hřebík, který mu přiložil na prst.Prosím ne!!! *Jakmile uhodil tak mu přitloukl hřebík k židli. Hakumura hlasitě zařval a už na něm bylo jasné že se mu chce každou chvilkou plakat. Natahoval. Nakonec spustil slzy, které mu pak po tváři tekli dolů.*

Sergio Momoto (NPC)

*Toto miloval - keď ho prosili, keď škemrali o milosť, o život. Krv sa v ňou vzbúrila akonáhle chlapec zahučal a trochu sa ošil. Nepúšťal kladivo z ruky a druhou, voľnou rukou, sa natiahol ku chlapcovej tvári a palcom mu zotrel slzy spod pravého oka. Ale tie sa aj naďalej valili z očičiek malého chlapca. A Sergio bol viac, než spokojný. No chcel viac. Bol v tomto nenásytný. Vyzul chlapcovi jednu topánku a dal mu dole aj ponožku, aby nezavadzala. Bolo to trochu o hubu pracovať s tým chodidlom, keď mal nohy pripevnené okovou ku stoličke, ale nakoniec to zvládol. Hakumura mal zase trochu času k tomu, aby sa spamätal..* Si úžasný. Škoda, že som nemal s tebou tú česť skôr.. *slizsky zahrkútal Sergio a posunul sa ku stolu, aby odtiaľ vzal ďalší nástroj. A vrátil sa ku chlapcovým nohám..* Máš roztomilé malé nožičky.. Dovoľ mi ich vylepšiť ich.. Čo tak pridať trochu.. červenej? *s poslednými slovami priložil nástroj k nechtu na palci, uchopil ho ním a začal silou nechtík ťahať. Šklbal do strán, dohora a ťahal, kým nechtík nepovolil a celý ho neodtrhol od palca na chlapcovej nohe. Z raniek sa vyvalili kvapky krvi. Sergio si znova mohol užívať chlapcov krik a bolestný nárek. Zdvihol pred seba nástroj so zakrvaveným nechtom, takže aj Hakumura mohol mať výhľad na to, ako Sergio z nechta olizol trochu krvi. Vtedy sa Sergiovi rozšírili zorničky, akoby si šľahol nejakú fajnovú šmakocinku.*

*Nijak nereagoval na jeho poznámku. Místo toho zhluboka dýchal, protože to nebyl konec, věřil, že to jen tak neskončí, ale chtěl aby to skončilo. Hlavně po tom co si hrál s jeho nehtem na palci. Toto byl opravdu bolestivý, protože to nebyla taková jednorázová bolest jako u toho prstu s tím hřebíkem, i když ho to také bolelo, ale už ne tolik jako to co mu dělal teď. Ani z daleka. Když mu pak nehet vytáhl tak neměl jinou možnost než se na něj dívat. Koukat se jak si olizuje jeho nehet.* Jste šílenec! *Skutečně, něco podobného má i Hakumura s tím že on neubližuje lidem schválně, ale jen začne běsnit když uvidí krev.*

Sergio Momoto (NPC)

*Sergia jeho slová popudili. Rukou, čo mal voľnú, udrel chlapca do tváre a následne mu otvoril ústa úplne dokorán, aby mu ten nechtík z palca narval do krku a donútil ho prehltnúť. Či sa palec na ceste dole niekde zasekne Sergio neriešil. Alebo po ceste potom von.. Pridržal chlapocvi potom ústa zatvorené, aby sa uistil, že nechtík zožerie..* NIE SOM ŠIALENEC! NIE SOM! *zúrivo pokrikoval Sergio a zhlboka dýchal. Jak mal v ruke stále tie kliešte, otvoril chlapcovi znova ústa dokorán a kliešte narval dovnútra. Stoličky sa kliešťami chytali ideálne, preto do nich chytil jeden chlapcov zadný zub a začal ním lomcovať do strán, aby koreň povolil (hele, asi už nemá mliečne zuby, či? :DD). V ďasnách sa nachádzalo mnoho nervových zakončení a aj v samotných zuboch, ktoré boli s ďasnami prepojené práve nervami, a tak to mohla byť zatiaľ tá nejhoršia bolesť, ktorú Sergio chlapcovi zatiaľ predviedol..* Vytrhnem ti toľko zubov, koľkokrát ma urazíš!! A potom budem pokračovať tvojim jazykom.. Kúsok po kúsku.. Až ti z neho nezbyde nič a donútim ťa ho zožrať!! *ešte pár sekúnd lomcoval oným zubom, než koreň napokon konečne povolil a chlapcove ústa sa zaplavili krvou.*

(Jelikož jsme toto začali hrát den před přidáváním věku kdy mu bylo 9 let, tak si myslím, že má ještě velkou část zubů mléčných). *Když mu násilím narval nehet do krku tak by ho nemůže ani vyplivnout jak je hluboko v krku. Musel to spolknout. Naneštěstí mu to v krku nikde neuvízlo, takže není prozatím ohrožený na životě. Když mu pak násilím otevřel pusu tak mu začal hýbat se zubem. I pro zubaře je těžké vytrhnout zub, který je zdravý, takže s ním musel kývat dosti dlouho. Po chvíli, ale zub stejně šel ven a z rány, kde byl zub se valila krev, která stékala směrem ke rtům a poté začala i z jeho úst kapat ven. Během toho co mu lámal zub tak opětovně křičel.* Prosím, už dost! *Začínal být zoufalý.*

Sergio Momoto (NPC)

*Dosti dlho váhal, či mu narve aj onen zub do krku. Našťastie sa chlapcovi z úst vyvalila krv, ktorá upútala Sergiovu pozornosť. Šmaril kliešte aj so zubom niekde do prdele - potrebovať ich, snáď, nebude. Sklonil sa k tomu prosiacemu prckovi a chytil ho za bradu. Sklonil sa k nemu až tak veľmi, že mohol chlapec cítiť jeho páchnuci dych. Jazykom následne olizol z chlapcovej brady a pier krv a odtiahol sa. Rukou si pretrel vlastné ústa a rozhodol sa pre iný druh zábavy..* Máš rád vodu, chlapče? *opýtal sa ho, ale bola to skôr len rečnícka otázka. Miestnosťou kráčal rýchlo, hľadajúc kus látky, alebo vrece, niečo, čím by mohol chlapcovi zakryť hlavu. Našiel nejaké staré tričko - nasiaknuté a páchnuce po zaschnutej krvi,* Radím ti, aby si sa poriadne nadýchol, *zahučal na chlapca z druhej strany miestnosti a konečne sa znova rozišiel ku chlapcovi. Tričko prehodil chlapcovi cez hlavu, ale musel ho miestami natrhnúť kvôli postroju, ale účel to splnilo. Nakoniec ešte postroj nastavil tak, aby mal chlapec hlavu mierne zaklonenú,* Hezky tu na mňa počkaj, maličký, hneď som späť.. *zavrnel Sergio a rýchlym krokom sa dostal ku drezu, kde naplnil vedro ľadovou vodou. A s plným vedrom sa presunul ku chlapcovi,* Hlboký nádych, maličký.. *a sekundu po jeho slovách začal pomaly na chlapcovu hlavu zakrytú látkou liať ľadovú vodu. Mokrá látka by sa mala chlapcovi lepiť na tvár, ľadová voda sa mu dostávala do roztvorených očí, látka ho v nich musela nehezky dráždiť a v neposlednom rade sa mu voda dostávala do nosa a možno aj úst, ak ich otváral. Každopádne to bola simulácia topenia.*

*Hakumura byl rád že mu nedal spolknout jeho vlastní zub a radši ho odhodil. Když pak mu muž zakryl hlavu nějakým kusem hadru, který smrděl po něčem. Nedokázal určit ten zápach, ale teď to nebyla jeho starost. Neviděl nic. Jenom slyšel jak od něj odchází. Rád by si myslel že se nevrátí, ale díky jeho slovům věděl že se vrátí. Když mu řekl hluboký nádech tak nevěděl co tím chce dělat. Hakumura přemýšlením se ani nenadechl a tak se mu tričko pomalu dostávalo do mírně otevřené pusy. Prosakovala i voda a chvilku na to se začal dusit. Neměl se jak nadechnout , když se mu ucpali i nosní dírky. Začal vykašlávat jako když se člověk topí. Nebylo to nic příjemného ani když měl látku s vodou v očích. Jenom jeho tělo s sebou cukalo dokud mohlo. Hakumura je teď na pokraji smrti.*

Sergio Momoto (NPC)

*S touto praktikou mal bohaté skúsenosti. Nie však pri deťoch. A tak to trochu prepískol. Všimol si toho za päť dvanásť, a tak vedro odložil a strhol chlapcovi z tváre mokrú lár´tku nasiaknutú ľadovou vodou. Strelil chlapcovi okamžite päsťou a nechal ho, nech vykašle všetku vodu von z dýchacích ciesť. Ako to nepomôže, sám mu dá dýchanie z úst do úst..* Začínaš ma srať!! *zahučal na neho Sergio, zdvihol vedro s vodou a zostatok ľadovej vody na chlapca vylial. Oblečenie mal chlapec teraz komplet premočené. Kunaiom mu roztrhol vrch oblečenia, odhalil tak malú, detskú hruď. Pri pohľade na jeho bradavky sa mu skoro postavila jeho mužnosť,* Kurva!! Povedal som, že toto už nikdy viac! *Sergio sa udrel do spánku, aby z hlavy dostal svoje zvrátené predstavy. I on mal svoje hranice, ktoré nechcel prekročiť. Ale bolo to ťažké.. Musel sa na nejakú dobu otočiť od chlapca, zhlboka dýchajúc a upokojujúc svoju rozbúrenú krv.. Pritom v skrinke hľadal jednu vecičku, skôr prístroj.. A keď ho našiel, doniesol ho až ku chlapcovi, snažiac sa nepozerajúc sa na to obnažené, detské telíčko.*

*Hakumuru zachránil a ten mezitím vykašlal všechnu vodu, která mu překážela k dýchání. Když mu muž řekl že ho začíná srát tak nevěděl co udělal.* Já nic neudělal, nemůžu ani nic udělat. *Řekl, když už mohl normálně dýchat. Muž mu poté kunaiem roztrhl kus oblečení. Hakumurovi naskočila husina. Byla mu zima z té ledové vody. Když se pak muž uhodil tak se podivil.* Co je? nedokážeš se udržet nebo bude konec? *Hakumura začal mít dobrou náladu, ale asi jen na chvilku. Když viděl něco co k němu přitáhl tak ho jeho dobrá nálada přešla. Jeho prst byl stále připevněný hřebíkem a nějak ho to stále bolelo, taková impulzová bolest to byla.* Co je zase tohle?!

Sergio Momoto (NPC)

*Sergia jeho ďalšie slová popudia ešte viac. Nespoznával sa. Sergio mučil ľudí len ako koníček, nemal výcvik v tomto obore, nebol mučiteľ, ale nikdy sa nikto nevzpieral. A teraz sa tu proti nemu vzpieralo decko?! Ani náhodou. Popadol dve elektródy, pritlačiac ich konce na chlapcove bradavky. Presunul sa k prístroju a bez zbytočných rečí, bez zbytočného čakania, pustil chlapcovi do tela elektrický prúd. Ale len decentne, aby jeho malé telíčko neuškvaril. Dával mu len malé dávky, aby z chlapca neurobil kripla, alebo slintajúceho postiženého. Mal s ním ešte veľa plánov a osobnosť mu zničiť ešte nechcel.. Sledoval, jak sa chlapcovo telo napínalo a šponovalo vždy, keď mu do tela vpustil prúd.. Možno mu mohol dať do úst nejaký kus hadru, aby si neodhryzol jazyk, ale Sergio na to zvysoka sral.* Máš dosť, poupátko? *precedil pomedzi zuby, keď prístroj vypol. No klepali sa mu ruky, najradšej by do neho pustil ešte trochu prúdu, alebo trochu viac, ale zatiaľ sa držal na uzde.*

*Hakumura byl teď přišpendlený na nějaký stroj za bradavky. Z toho stroje poté šel elektrický proud přímo jemu do bradavek. Hakumura na to dobře neviděl díky tomu že měl stále mírně zakloněnou hlavu. Hakumura i přes malé dávky jen těžko držel zpět svůj křik, ale šlo to. Nakonec nevykřikl. Dalo by se říct že toho bylo to nejméně nejhorší co tu teď zažil. I přesto že jeho tělo mělo v sobě elektřinu z nějakého stroje tak přesto mu to tolik nevadilo jako například přišpendlený prst.* Děláš si srandu? tohle není tak zlé. *Říkal pravdu, upřímně čekal že to bude daleko horší.*

Sergio Momoto (NPC)

*Práve ho ten spratek znova zosmiešnil. Kopol do prístroja, ten odletel a potiahol za sebou elektródy pripevnené na chlapcových bradavkách. Uchmatol kunai do ruky a zahnal sa po chlapcovej tvári, niekoľkokrát, vytvoriac mu tak cez pravé oko asi tri jazvy, ktoré boli zhodou okolností spojené a vytvárali tak ilúziu 'blesku'. Oko mu našťastie nepoškodil, čo bolo naozaj veľkým šťastím vzhľadom na to, že prvou ranou v podstate len odstrelil z oka kovové háky. Popadol chlapca za krk, napľul mu do tváre,* Držal som sa späť *hulákal, sťažka dýchajúc, ale nenechá sa ponížiť spratkom. Už sa ďalej nebude držať späť. Roztrhol chlapcovi aj spodné oblečenie, vrátane spodného prádla, a takto ho prakticky úplne obnažil. Uvoľnil chlapcovi obe nohy - najskôr jednu a pritom mu na nej prerezal achilovú šľachu, potom aj druhú, na ktorej urobil to isté. Hneď na to povolil okovy na ruke, kde mal pribitý prst a vlastnou silou vyšklbol prst z hřebíkom z dreva. Nakoniec uvoľnil aj druhú ruku, kopol do stoličky, kde chlapec sedel a postroj mu nechával na hlave..* Utekaj, ak môžeš.. Lebo ak ťa teraz chytím, zažiješ niečo, čo z hlavy nedostaneš.. *neustále sťažka dýchal. Jeho ruky skĺzli k poklopci od nohavíc, ktorý rozopol a začal si dávať svoje nohavice dole. Ten malý fagan ho donútil k tomuto kroku, hoci sa mu tak dlho sám bránil..*

*Hakumuru nakonec pustil i když to znamenalo, že po jeho bradavkách sleji elektrody. Bolestivé to bylo, ale ne zas tak moc. Na chvíli si oddechl. Když mu pak udělal u oka jizvu ve tvaru blesku tak jeho instinkt (nebo jak se tomu nadává) byl se za to oko chytit, ovšem nemohl, protože jeho tělo bylo přidělané ke stoličce, ale když mu pak uvolnil obě nohy s tím že mu šlachy přezířnul. No pustil ho celého. Hřebík pak mu zůstal v ruce. Bolest to byla strašná, ale dalo se top vydržet i když s těží. Hakumura poté padl na zem. Nemohl použít svoje chodidla. Postroj měl furt na hlavě a jednou rukou, kterou měl nepoškozenou si to odepnul. Netušil co chce muž dělat, radši to ale vědět nechtěl. Hakumura si poté boletivě vyndal hřebík z ruky a plazil se směrem k východu.*

Sergio Momoto (NPC)

*Prakticky mal nohavice už dole, vyzlečené a svoj úd si držal v ruke. S potešením a teraz už s úsmevom od ucha k uchu sledoval chlapca, ako sa márne snažil plaziť ku východu. Bolo zamknuté a kľúč mal Sergio. A pochyboval, že by chlapec dosiahol v tomto stave na kľučku. Pomalým krokom sa vybral smerom za chlapcom, až napokon zrýchlil a chcel chlapca uchmatnúť, pretočiť na bříško a jednoducho sa tu na ňom uspokojiť a upokojiť svoje nervy a chute. Lenže v tom momente, keď ho už držal za nohu, aby ho k sebe pritiahol, sa ozvala rana a dvere odleteli smerom dovnútra miestnosti. Dovnútra naskákalo niekoľko členov ANBU a okamžite spacifikovali Sergia, ktorý nemal najmenšiu šancu proti početnej presile špeciálnych jednotiek Kirigakure,* Máme ho zaisteného, *ozval sa jeden ANBU smerom k veliteľovi, ktorý podišiel k malému Hakumurovi,* Medik, sem! *ohlásil kapitán a Hakumuru si do parády vzal okamžite medik, ktorý skonštatoval, že mu poskytne rýchlu prvú pomoc pri prenose do nemocnice. Bol už v dobrých rukách a v bezpečí..* Je to Yoshimatov syn, okamžite informujte šéfa polície.... Ten parchant Momoto.. *odpľul si kapitán ANBU jednotiek,* Toto mu už neprejde.

*Hakumura se snažil doplazit k východu, ale bylo to pro něj namáhavé. Nicméně když se ho muž dotkl tak mu chtěl laskavě oplatit elektrické šoky a díky té vodě by to bylo snazší, svoji mokrou pokožku elektricky nabít pomocí raiton jibashi. Mohl mu oplatit jeho blesk svým bleskem, který obdržel od boha blesku. Aspoň si myslel že je to od boha blesku. Když byl připravený tak se najednou něco ozvalo. Slyšel jak někdo vykopl dveře. Byla to skupinka lidí oblečených jako anbu. Hakumura je zachráněn. Hakumura mohl už konečně nechat svoje tělo odpočinout. Jakmile ho popadl medik, který mu na místě ošetřil ty nejdůležitější zranění jako je ta noha či prsty s nehtami tak kousek od něho leželo zrcadlo. Viděl se v něm. Viděl i tu jizvu, kterou měl u oka. Když ho dostali do nemocnice tak mu chtěli pomocí lékařských technik ošetřit i zbytek těla jako byla jizva na tváři nebo u oka. Hakumura si odmítl nechat tuto jizvu ošetřit. Byla ve tvaru blesku a tak to je jediná rána po, které mu zůstane jizva. Nějakou dobu ležel na pokoji a po pár dnech se mu rána zahojila, ale měl tam jizvu. Podle něj to není špatný nápad nechat si tam jizvu když má božský raiton. Několik dní pak ležel v nemocnici s poraněnýma nohama. Když ho propustily tak mu u toho řekli že by měl nějakou dobu nechat nohy se ještě hojit. Sice teď pár dní nebude moci trénovat, ale aspoň je rád že nakonec skončil ještě dobře.*

*Batsuovi se dostalo té cti aby splnil další misi na území Kirigakure. Tentokrát se však jednalo o misi typu C. Měl se postarat o zlodějíčka který řádil na místním tržišti. K tomuto účelu si vybral jednoduché oblečení. Černou mikinu, černé tepláky a jediné co ho odlišovalo od ostatních byla látková maska na jeho obličeji která mu zakrývala ústa a nos. Pod oblečením měl obvázané obvazy od pasu až ke krku končíc u jeho zápěstí takže nebyly viděl když mu na stejném místě končily rukávy mikiny. Batsu se procházel po tržišti celý den, vyptával se okradených prodejců na informace ale nikdo nic moc nevěděl. Batsu tak měl po čertech málo informací. Koupil si láhev s limonádou a posadil se na lavičku. Zhluboka se napil a sledoval kolemjdoucí aby mu neuniklo nic co by se mohlo stát. Pro jistotu si ke své peněžence přivázal kousek obvazu kdyby náhodou zlodějíček šel po něm. Měl v plánu ze sebe udělat něco jako živou návnadu. Když zloděj ukradne jeho peněženku bude jednoduché ho chytit a zpacifikovat. Batsu pomalu dopil svou limonádu ale nic se v té době nestalo.* (Hlas) Pomoc. Pomoc zloděj. Pomozte mi někdo. *Batsu ihned vyrazil směrem odkud slyšel hlas. Bohužel dorazil pozdě a tak zloděj už byl pryč.* „Sakra. Zase mi utekl. Že já to mám ale štěstí.“ *Batsu se opět snažil získat informace o zloději ale opět nic co by mu pomohlo v jeho dopadení. Batsu hledal celý den ale stejně bezvýsledně. Rozhodl se odebrat se domů a vyspat se. Snad bude mít štěstí příští den. Batsu zamířil do obchodní často hned další den když byla špička. Batsu se proplétal mezi lidmi opět s peněženkou uvázanou k obvazu. Doufal že dnes bude zlodějíček více aktivní. Jediné co měl sebou jako zbraň byl zápěstní nůž na pravé ruce. Trvalo to asi hodinu a půl ale jeho obvaz se začal odmotávat.* „Jsme tam. Tak pojď ty smrade.“ *Batsu ihned aktivoval svou temnou chakru a obvaz se napnul. To zapříčinilo zlodějův pád na zem a Batsu za ním ihned vyběhl. Teď ho viděl a viděl ho dost dobře. Nemohl ho dostat z dohledu jelikož byl jen pár metrů za ním. Zlodějíček se dostal do slepé uličky.* (Batsu) Takže kamaráde. Buď to půjde po dobrém nebo po zlém. Necháš se zavřít dobrovolně? (Zloděj) Zapomeň na to spratku. To ty by jsi měl utíkat. *Vytáhl tanto a rozběhl se po Batsuovi. Ten aktivoval svůj zápěstní nůž a jeho útok lehce odrazil. Následně aktivoval své obvazy které všechny vyrazily proti zlodějovi. Ten se zarazil a než stihnul cokoliv udělat už byl zamotaný a znehybněný.* (Batsu) Ať se bráníš nebo ne výsledek bude vždy stejný. Jdeš do basy zmetku. *Batsu ho táhl celou dobu až na policejní stanici v obvazech. Lidé po něm po cestě házeli rajčata a shnilou zeleninu. Batsu si toho nevšímal. Bylo mu to jedno, jeho mise byla chytit tohoto potížistu a dostat ho za mříže. To bylo jediné na čem mu záleželo. Když Batsu přišel na stanici tak zloděje předal. Vyslechl si krátkou pochvalu a pomalu odešel pryč. Zastavil se ještě aby ohlásil že misi splnil aby si snad někdo nemyslel že svou práci odflákl. Další jeho kroky vedly však už domu kde na něj čekala matka.* (Matka) Příprav se. Bude trénink.

KONEC RPG

Suguro: *Suguro dnes ráno klasicky zaspal do Akademie. Probral se úplně dolámaný. Možná neměl ponocovat a číst komiksy pozdě do noci, ale co už, nemohl se od nich odtrhnout. Nicméně s pohledem mrtvoly a očima jen napůl otevřenýma se podíval na hodiny a ze vteřiny na vteřinu měl oči dokořán a jeho tělo bylo nabité energií, že jí měl na rozdávání.* Sakra! *Vyskočil z postele a začal se oblékat. Ponožky na sebe nasazoval takovým tím klasickým stylem, kdy pohopsával na jedné noze, dokud nepřišel o rovnováhu a nesletěl na zem. Hodil na sebe nějaké oblečení. Prostě to první, co mu padlo do ruky. Nakonec se svými dveřmi udělal něco, co mělo velmi blízko k jejich vyražení a seběhl dolů schody.* Ségra! Jsi vzhůru?! *Zakřičel po domě na svojí sestru, jestli se mu náhodou neozve a pak si to nakráčel přímo do koupelny, aby si v rychlosti vyčistil zuby.* "Rychle, rychle, rychle, rychle...!" *Čistil, jak jen to šlo. Nechtěl přijít pozdě do školy na jejich první vyučovací den.*

Ayako
*Sedela nehybne v kuchyni za stolom, čakajúc na svojho brata. Premýšľala či nespí, či sa nezačítal, už bol pomaly totiž čas vyraziť, aby prišli na čas. Nechcela prísť v prvý deň neskoro. Už len z hľadiska toho, že bola dcérou svojho otca, dedička klanu Quincy... no nechcela ísť bez brata. Dúfala, že sa začítal do svojich komiksov ako mal vo zvyku a je aspoň pripravený. No keď jej začula rovno i s dupotom, v duchu povzdychla.* Som! *Zvolala za ním. Na rozdiel od svojho brata bola pripravená. Ráno vstala na čas, pomohli jej obliecť sa do kimona, ktoré na rukávoch u ramien nieslo krásne vyšitý znak klanu Quincy. Všetku rannú robotu mala za sebou. Postavila sa od stola a rýchlejším krokom šla za bratom do kúpeľne.* Suguro-kun, rýchlo, rýchlo, inak prídeme neskoro. *Hnala ho slovne. Dokonca podišla i k nemu a zatiaľ, čo si jej brat čistil zuby, ona zobrala hrebeň. Postavila sa na špičky, aby mala o trochu lepší výhľad na jeho vlasy a snažila sa mu ich dať do poriadku, aby aspoň trochu vyzeral k svetu a takto zabili dve muchy jednou ranou.*

Suguro: *Čistil si zuby o sto šest. Kdyby byli v animáku, tak by se mu už kouřilo z úst, jak mocně si je čistil. No prostě klasické pospíchání. Když mu odpověděla sestra, tak se mu ulevilo, protože dívčí příprava byla vždy na 100 let. I když ulevilo. Jak znal svoji sestru, ta by asi nezapsala nikdy. Nicméně, když vešla do koupelny za ním, spatřil jí v zrcadle. Viděl její kimono a otočil se půlkou těla k ní a spustil.* My jsme měli mít nějaké slušné oblečení? *Řekl trochu utlumeně, jelikož měl ústa plná pěny a zároveň trochu vyděšeně. Kdyby se měl teď nějak víc upravovat, tak to nestihá už vůbec. Ayako ho nakonec začala česat a tak se trochu protivil, ale nechal jí. Neměl rád česání. Sázel na starou dobrou techniku projetí rukou skrz vlasy, aby to nějak vypadalo. Nakonec její česání přerušil, když se nahnul k umyvadlu, aby vyplivl pastu a vypláchl si ústa. Utřel si tvář do ručníku a pověsil ho na své místo.* Kolik máme času? Stíhám se nasnídat? *Řekl si spíš sám pro sebe, když v tom si ale uvědomil, kolik hodin bylo, když vstával.* Aaah, nestíhám! *Chytil sestru za ruku a rychlochůzí došel do předsíně, kde si začal obouvat boty.* Šup šup, Ayako! Nebo přijdeme pozdě! V tom kimonu nebudeš moct úplně běhat. *Popoháněl svoji sestru, jako kdyby snad zdržovala ona, i když moc dobře věděl, že za to celé může on a jeho ponocování.*

*Zjavila sa v kúpeľne, podobajúca sa živej bábike. Možno to bolo trochu na tesno, ale ich prvý deň mal byť čisto teoretický a tak nepotrebovala nejaké oblečenie v ktorom by sa voľne pohybovalo. To mala nachystané až na zajtra, kedy sa zase pozrú na ich praktické zdatnosti.* Na prvý deň sa to asi patrí, nie? *Odpovedala mu otázkou a pustila sa do česania, hoc vedela, že to jej brat veľmi nemusel, aspoň vlasy, nech ma poriadne učesané. Po chvíli jej však ušiel, keď sa zohol k umývadlu. Celkom sa tešila, cez to jej výraz bol prirodzene chladný po ich otcovi. Pootvorila aj ústa, že mu povie, že na jedlo môže teraz zabudnúť, no jeho ústa boli rýchlejšie a odpovedal si sám. V duchu pocítila prekvapenie, ktoré sa jej mihlo i na tvári, keď ju braček chytil za ruku a odtiahol na chodbu, kde sa začal obúvať.* Neviem, kto tu zaspal, Suguro-kun. *Nafúkla trochu tváre, cez to sa obula čo najrýchlejšie. Sama vedela, že v kimone nebude môcť utekať tak, ako by chcela. Suguro sa síce obul o niečo skôr, než ona, ale ani tak priveľmi nezdržiavala. Ešte vzala svoj menší batôžek - podobný tam mal nachystaný aj jej braček. Opatrne si ho prehodila cez chrbát a pozrela na neho svojimi čiernymi očkami.* Ideme teda? *Položila otázku, trochu i neiste a až jej brat vykročil zo sídla, chytila ho za ruku a išla s ním.*

Suguro: No to mi ani neříkej... *Řekl trochu zděšeně, když řekla, že se to patří. Ale nakonec se rozhodl nad tím jen mávnout rukou.* To je jedno. Nějak se s tím poperu. *Dokončil svoji práci v koupelně a pak sestru odtáhl do předsíně, kde se začal obouvat a stejně tak ona.* Ah... *Na argument svojí setry neměl slov. Byla to přeci jen pravda. Ale! Sice ponocoval, ale bylo to kvůli čtení komiksů, takže to stálo za to! Když si vzpomene, jakou husinu dostal, když četl tu pasáž, kde Ultraman prorazil hrudník Diabolovi....ah, prostě hotový masterpiece. Nakonec byl rád, že šel spát, až poté, kdy dočetl ten jejich souboj, který trval několik kapitol. I kdyby ho kvůli tomu nevzali do školy, tak to stálo za to...i když, to už možná ne. Nicméně na sebe nahodil svůj batoh a počkal, až bude jeho sestra také připravená. Nakonec společně vyrazili ven směrem k Akademii. Když ho Ayako chytila za ruku, tak se trochu začervenal a ruku vytáhl z jejího sevření. Když jí tahal doma k předsíni, tak mu to divné nepřišlo, ale takhle na ulici? No to bylo pro 6 letého kluka naprosto nepřijatelné!* Myslíš, že budeme ve stejné třídě? *Položil jí otázku, mezitím co si narval ruce do kapes, aby mu už po nich nemohla sáhnout ze zálohy.* Hlavně jsem zvědavý, jestli budeme mít nějaké pěkné spolužačky... *Trochu se ztratil ve vlastní představivosti, když si představoval všechny ty krásky, které sedí vedle něj a opěvují jeho úžasné výkony a schopnosti...ve škole samozřejmě...no tak, je mu pořád jenom 6.*

*Ani nemal na výber. Už sa nestíhal prezliecť ani keby sa na hlavu postavil! Jedine, ak by prišli neskoro, veľmi neskoro. Bude musieť stačiť Ayako, ktorá sa obliekla tak, ako sa patrilo v prvý deň. Nechcela robiť hanbu, chcela dobre reprezentovať jej otca, jej klan. Bola i v takom duchu vychovávaná. Hoc ich mal tato rád a nerobil medzi nimi rozdiely, Ayako mala predsa len trochu iné zachádzanie, ako dedička klanu. Prísnejšie a mnoho maličkostí, čo jej bratovi prešlo, jej nie. Cez to jej to nevadilo. Bola na to skôr hrdá. Cez to sa teraz snažila zatajiť svoj smútok z toho, že Suguro pustil jej ruku a ešte si ich schoval do vreciek, aby ho nemohla chytiť znovu. Stiahla ruku teda k sebe, k hrudi a trochu pozrela do zeme, no len na pár nepatrných sekúnd, než sa dala znovu do poriadku a po tých pár chvíľach nebolo ani chýru ani slychu.* Dúfam. Nechcela by som tam byť sama. *Priznala. Nechcela byť v triede sama, sama za seba, aj keď to na nej na prvý pohľad nebolo vidieť. Nad jeho ďalšími slovami len pokrútila hlavou.* Mňa za ruku držať nechceš, ale toto si predstavuješ stále. *Mala i nutkanie jej buchnúť po ramene, zaslúžil by si to, no neurobila to. Len kráčala smer akadémia rýchlejším krokom, aby neprišli neskoro. Dneska to všetko začínalo. Ich formálna cesta k tomu stať sa skutočným shinobim. Prejsť akadémiou, geninskými skúškami. Mali pred sebou tak dlhú cestu, že sa ani neodvažovala premýšľať nad budúcnosťou, ktorá bola v nedohlade. Hodlala sa sústrediť na to, čo mala pred sebou.*

Suguro: *Smutku jeho sestry si nevšiml. Ono, všeobecně číst v jeho sestře bylo komplikované, ale on to uměl. Byli to přeci dvojčata a trávili spolu skoro všechen svůj čas. Nicméně pokud by se na ní díval, tak by si všiml, že je něco špatně. Podíval se na ní až když promluvila a to už byl její výraz stejný jako vždy.* Hmpf. *Trochu se pousmál.* I kdyby, ty by sis poradila se vším. *Nepochyboval o tom. Díky tomu, že byla starší o pár minut, tak jí všechno spadlo na ramena. Tudíž dostávala o něco rozdílnou výchovu od otce. A zatím to zvládala skvěle. Plně jí v tom podporoval. Takže neměl pochyby o tom, že by si na Akademii neporadila, ani kdyby tam šla úplně sama. Kdyby třeba on vůbec neexistoval. Nakonec ale její další připomínka mu vyčarovala trochu růžové na tvářích.* Nic si nepředstavuju! A i kdyby! Na přemýšlení o holkách nebylo nikdy nic špatného! *Snažil se takhle sám obhájit.* Děláš jako kdyby se tobě nelíbili zase kluci. *Teď si do ní trochu rýpnul on.*

*Jedine v blízkosti otca skutočne viditeľne prejavovala všetko. O trochu menej u jej brata, tam vlastne, i keby chcela niečo zakrývať, tak nemohla čítal v nej ako otvorenej knihe. Predsa len, čas, ktorý spoločne strávili hraním, vymýšľaním a toho všetkého. Obaja sa poznali veľmi dobre. No keď boli takto vonku, kráčali smer akadémia... nejako jej to všetko okolo ukazovania citov viditeľne prišlo nesmierne náročné a tak to vždy po chvíli prešlo.* Aj tak nechcem byť sama. *Vedela, že si s tým poradí, so všetkým, čo na jej hlavu príde. Prešla si tým už viackrát. Bola dedičkou klanu, raz bude robiť, to čo robil tato. Raz povedie klan. Bola svojmu bratovi vďačná za to, že ju podporoval vo všetkom, ak by sa narodil on prvý, bola by to ona, kto by si čítal do noci komiksy a nemusela sa starať o viac vecí?* Ale aj tak. Mňa za ruku držať nechceš. *Ruky však držaa už pozdĺž tela, ako by sa nič nedialo.* Nepáčia sa mi. Jediný kto sa mi páči je tato. Až vyrastiem, budem len s ním! *Trochu zvýšila hlas, ale len o trochu, nafúkla tváre, ako by to urobilo každé malá dcéra, ktorá obdivovala svojho otca nadovšetko. Na nikoho iného sa tak nikdy nepozrie. Potom sa však z hlboka nadýchla a vydýchla, aby sa upokojila a znovu po tom všetkom nezostali žiadne stopy.* Tato je jediný... *Dodala znovu, tentokrát normálne. Možno i o niečo tichšie.*

Suguro: *Jemně se usmál na sestru, když řekla, že ani tak nechce být sama.* Neboj, mám takový pocit, že se to ani nestane. Ale i kdyby náhodou ano! *Vytasil svůj "mocný" biceps a plácl se po něm.* Tak zařídím, že ne! *Byl připravený sedět s ní ve třídě, dokud by vedení školy prostě nezměnilo soupis a nedali je dohromady.* Protože to je trapný! Držet za ruku svojí mámu nebo ségru... *Obhájil se stejně, jak by to udělal každý jiný kluk v jeho věku. Nakonec se na ní ale podíval trochu prazvláštně, když řekla to s tátou.* Ayako...ty a ty tvoje zvrácené představy...a pak že já si představuju věci. *Trochu si do ní rýpnul.* Moc dobře víš, že to nejde! Táta už má mamku! Nemůže mít dvě ženy! *Jeho logika byla dost dětská. Ani by ho nenapadlo, že to tak být nemůže už jen proto, protože je to jeho dcera.* To je jako kdyby se Ultraman rozhodl, že si k době vezme ještě jednoho parťáka, krom Robinsona! To prostě nejde! *Snažil se jí uvést na správnou cestu.*

*Pousmiala sa, keď ju braček upokojoval v tom, že aj keby neboli, tak sa postará o to, že spolu v triede budú. Museli. Nechcela tam byť bez neho, aj keď si poradí.* Budem na to teda spoliehať, Suguro-kun. *Pokývla hlavou. Spoliehala na to, že ak nebudú, on sa o to postará, aby boli.* Nie je to trápne. Veď vieš, ako sa na nás pozerajú, keď sa držíme za ruky? Ako by nič krajšie na svete nebolo. *Obhajovala to zase ona. Neprišlo jej to trápne, jej sa to naopak páčilo.* Moje predstavy nie sú zvrátené. *Znovu nafúkla tváre, no len na krátku dobu.* Aj tak chcem tata! *Trvala si na svojom, aj keď vedela, že to pretože tu bola mama nejde. Ale aj tak si nájde spôsob! Ani ju nenapadol dôvod, ktorý zahŕňal to, že bola jeho dcérou, ale len ten, že tu bola mama, ktorú tato mal.* Prečo by nemohol? Čo je na tom zle mať viac pomocníkov? Čím viac pomocných rúk, tým lepšie, nie? *Bola tu dobrá otázka, kto viedol koho tou správnou cestou.*

Suguro: *Pousmál se.* Víš, že na mě se můžeš vždycky spolehnout, Ayako! *Byl to přece její bratr. Udělal by pro ní první poslední.* Ale tak to vidí ti staří páprdové! Děti v našem věku by se nám smáli! *Byl hold maximálně přesvědčený a v tomhle i docela tvrdohlavý. No prostě typický 6 letý kluk.* Jsou. *A v tomhle možná trochu taky.* Chtít můžeš, ale stejně si myslím, že by sis spíš měla najít svého vlastního rytíře na bílém koni. *Hold viděl situaci manželství táta x Ayako jako nereálnou. No a když Ayako řekla, že by bylo dobré, kdyby měl Ultraman více pomocníků, tak se Suguro zděsil.* Nemohl! Ultraman a Robinson jsou nerozlučitelná dvojka! Ve všem se krásně doplňují a podporují! Mají úžasnou souhru! Kdyby se mezi ně připletl někdo další, akorát by jim to narušil...kdyby to šlo a bylo to možné, už by dávno měli třetího. Ale nejde! *Tady se rozohnil. Ale nebyl naštvaný, jen bylo vidět, že je do toho teď zapálený. Vlastně do všeho, co obsahovalo Ultramana byl zapálený...možná až moc.* Kdyby jsi někdy přistoupila na to přečíst si to, tak bys moc dobře věděla o čem mluvím!

*Prikývla. Síce sa nebudú držať za ruku, ale budú spolu aspoň v triede, aj keby hory padali z neba. Ruku položila tam, kde mala retiazku so Staru pod kimonom. Mala pri sebe brata a so sebou v duchu otca i mamu. Tento deň dopadne dobre, verila v to. Dobre si spomínala na slová taty, keď s ním mala rozhovor v obývačke. Chcela dostáť tomu, chcela dostáť jeho slovám, očakával od nej veľa vecí a ona raz chcela nastúpiť na jeho miesto.* Nech sa smejú. Čo je na tom? Si môj brat. *Ona si stále trvala na svojom. Kto vie, kto po kom zdedil tvrdohlavosť a kto túto "hádku" vyhrá.* A nie. *Pozrela sa naňho. Neboli, nie sú a nikdy nebudú!* Iného nechcem. Kto je lepší než tato? Hm? *Stále naňho upierala svoje čierne oči. Než sa znovu pozrela na cestu kam idú, aby sa nepotkla a nespadla. Nebodaj do niečoho nevrazila.* A čo ak by to potom vyzeralo ešte lepšie? Ak by sa zladili do kopy všetci traja. Neboli by ešte silnejší? *Položila mu ďalšiu otázku. Pokiaľ išlo o komiksy, tak bol Suguro v jej očiach aj trochu niekto úplne iný. To ako vášnivo o tom všetkom rozprával. Mala radosť, že niečo také má.* Nie, nebudem nič také čítať. *Hneď ho znovu odmietla v tomto, tak ako veľakrát predtým. Cesta k akadémii sa pomaly končila, neboli moc ďaleko a už sa okolo nich začali motať i ostatné deti, ktoré tiež trochu meškali rovnako ako oni dvaja. Trochu bližšie sa posunula k bratovi, ruky dala pozdĺž tela a kráčala vedľa neho. Možno zopár očí padlo i na nich. I akadémia bola v dohľade.* Bude tam niekde napísané, kam máme ísť? Či tam bude niekto čakať a povie nám kam ísť? *Spýtala sa brata, ako by na jej otázku mal poznať odpoveď.*

Suguro: Nemám rád, když se mi někdo směje... *Řekl trochu nabručeně. Názor ostatních bylo něco, co ještě úplně neřešil. Jemu vadil zatím čistě jen ten fakt toho smíchu vůči němu.* Mysli si co chceš, ale jsem přesvědčen, že jsou! *Prostě jí to bude vracet. Je to taková sourozenecká "rivalita", hádka, kdo ví jak to přesně nazvat. Ale měl pocit, že jí tenhle názor musí do hlavy vtlouct. Nakonec ho ale dostala dobrým argumentem. Kdo je lepší, než táta? Hm...* Já jednou budu! *Inspiroval se hláškou, kterou řekl Ultramanovi jeho otec, než umřel. Syn vždy předčí svého otce. Pak si ale uvědomil, že to mohlo vyznít tak, že chce, aby byla Ayako s ním, až vyrostou. Tak se trochu začervenal a ihned se snažil se obhájit.* Ale máš smůlu! S tebou nebudu, ty jsi moje sestra! *Pořád byl přesvědčen že to Ayako měla zvrácené představy a tak se raději obhájil. No Ayako nakonec přišla s dalšími argumenty. Tady už bylo jedno, jestli dával smysl nebo ne. Tady se řešil Ultraman a to bylo pro Sugura mocné palivo.* Určitě ne. Oni jsou prostě dvojka. Už strááááášně dlouho. Bylo by divné, kdyby byli najednou 3. Navíc...je mnohem víc cool, když porazí soupeře ve dvou, než ve třech. Vypadají pak silnější. *U Ultramana měl Suguro velmi jasno. Nakonec se přiblížili k Akademii a Suguro si všiml pár pohledů na ně, ale úplně je ignoroval. Spíš se snažil vypozorovat, zda jsou oblečeni nějak speciálně a vypadalo to, že není oblečen zrovna nejhůř.* To netuším. Ale určitě nás někdo navede. *Nakonec to tak i bylo. Dveře do Akademie (budovy) byly stejně zavřené. Všichni se shromažďovali venku na pozemcích Akademie, kde očividně bude nějaké uvítání.*

*Nikto nemal rád, keď sa mu smiali. Ayako názor ostatných bol tiež ukradnutý, vedela, že je tu mnoho vecí, čo budú musieť so Sugurom prehryznúť. Boli deti otca a mamy... a s tým mohlo mať veľa detí problém. Síce nevedela aký, nevedela čo im na tom môže vadiť, ale zistí to. Rovnako ako zistila, čo to znamená tréning, ktorý ju po tomto bude čakať pravidelne. Možno sa jej telo trochu striaslo pri myšlienke na to, cez to však bola nateraz rozhodnutá necúvnuť. Veď tu mala Sugura, ktorý ju vo všetkom podporoval.* A nie sú! *Aj by si dupla nožkov, ale vonku na ulici to nevidela moc rúžovo a tak zostala už u viac zdvihnutého tónu hlasu. Neboli zvrátené! A nikdy nebudú! To len Suguro klamal len seba a snažil sa oklamať i Ayako.* To ty tu premýšľaš o dievčatách, kto vie, čo chceš s nimi robiť? A čo ak najkrajšia z triedy budem ja? Hm? *Už teraz vyzerala ako bábika, no dnes si to mohla dovoliť, od zajtra sa bude obliekať riadne, aby mohla existovať i na praktických častiach akadémie, ktoré dnes nehrozili.* Tak to chcem vidieť. Tato je najsilnejší a najlepší na celom svete. *Obhajovala svojho tatu.. Nevedela si predstaviť, že by ho Suguro jedného dňa prekonal.* Aj tak by som s tebou nebola. *Pokrčila nos, trochu urazene odfrkla a dala mu jasne najavo, že aj keby veľmi chcel, tak s ním Ayako nebude. Takéto ich "hádky" boli medzi súrodencami predsa len bežné, niekedy končili zle, niekedy dobre, no vždy sa predsa len udobrili.* Aj tak si myslím, že ak by boli traja, tak by to bolo lepšie. *Ale nemuseli vyzerať zle ani ako dvaja. Suguro si mohol všimnúť, že nad jeho slovami uvažuje. Deti pred akadémiou sa zhromažďovali. Nižšie, vysoké, urobila ešte bližší pol krok smerom k jej bračekovi a prešla čiernymi očami po deťoch. Niektoré obkečené podobne ako Suguro, niektoré zase ako Ayako v kimone. Boli to hlavne dievčatá, ktoré ich mali na sebe. K jeho slovám len prikývla. Niekde sa teda postavili a po pár chvíľach predstúpil pred všetkých muž. Párkrát si odkašlal...* Začíname nový školský rok pre nových a nádejných shinobi. Som Eruki Naofumi a som riaditeľ akadémie. Rád vidím, že sa do naších rád pridávajú nádejné deti, ktoré raz povedú Kirigakure. Ste naša budúcnosť a preto musíte patriť k najlepším k najlepších. Cesta to bude síce ťažká, pre mnohých trnitá, plná nových vecí, niektorí sa s niektorými vecami už isto stretli i doma a tu ich už len rozvinú. Ako vždy, na konci akadémie býva geninská skúška, ktorá dokáže ako ste si za ten čas tu viedli. Verím, že je tu mnoho detí, ktoré raz dosiahnu niečoho veľkého. *Tváril sa príjemne, usmieval sa na nich a vytváral tak medzi deťmi dobrý dojem. Aj pre tých, starších i pre tých mladších. Ayako sa pozrela na brata, než riaditeľ pokračoval.* Tí starší vedia, kde majú triedy... ale skôr než sa do nich spoločne i so svojimi učiteľmi dostaneme, rád by som uvítal nové tváre medzi nami. Po prečítaní mien predstúpite sem hore ku mne a postavite sa k svojej pani učiteľke či učiteľovi, ku ktorému vás pošlem. *Obaja učitelia zamávali smerom k deťom. Než sa riaditeľ pustil do čítania mien a spomedzi dav detí sa začali postupne jedno po druhom tlačiť k riaditeľovi akadémie a následne stavať k priradenému učiteľovi.*

Suguro: *Když na něj Ayako zvedla trochu hlas, tak věděl, že jde do tuhého. V ten okamžik se rozhodl kapitulovat. Minimálně slovně. V hlavě si ale ještě jednou odmluvil a vyhrál tak alespoň ve svých myšlenkách, což ho udělalo trochu spokojeným.* Co bych s nimi měl chtít dělat? Balit je! Mluvit s holkama je legrace! A když budeš nejhezčí ty, tak půjdu po druhé nejhezčí! *Tak. Suguro uvedl na správnou míru věci a jak to bude mít ve škole. Byl připraven na to být alfou.* To je možná teď! Ale dej mi pár let a uvidíš! *Byl plně rozhodnut vytřít svojí sestře zrak s tím, že bude nejsilnějším ninjou, jakého kdy viděla nebo o jakém kdy slyšela.* To mi vůbec nevadí. *Také pokrčil nos stejně jako ona a odfrkl si. Typické sourozenecké souboje.* Myslet si to můžeš. *Jen dodal a stále si držel a "uražený" výraz. Nakonec se dostali na pozemek Akademie. Byli mezi posledními, ale ne úplně poslední. Sugurovi se trochu ulevilo, že to nakonec stihli v pořádku, i když trochu zaspal. Ředitel promluvil, ale Sugura to moc nezajímalo. Spíš si prohlížel lidi kolem se. Nebo lidi. Holky. Snažil se vypozorovat koho bude na Akademii vídat a jestli některá z nich stojí za jeho čas. Bohužel byli poměrně namačkaní na sebe a tak neměl úplně možnost vidět všechny, tak to bude hold muset počkat na později. Nakonec začalo hlásání jmen a děti se rozdělovali mezi učitele a učitelku. Když si Suguro všiml té učitelky, rozzářily se mu oči. Byla nádherná.* "Prosím ať jsem u ní, prosím ať jsem u ní, prosím ať jsem u ní...!" *Modlil se v duchu, když v tom najednou vyhlásili jméno jeho sestry. Ta šla k učitelce. Sugurovi teď začalo trochu bít srdce. Začínal být nervózní. Protože to znamenalo, že když nebude mít sestru za spolužačku, tak nebude mít ani tu učitelku. A to by se mu zhroutil svět. Nakonec, když vyhlásili jeho jméno, tak skoro jako kdyby se zastavil čas. No naštěstí byl osud na jeho straně a on měl jít za svojí sestrou. Tudíž i za tou učitelkou. Spadl mu obrovský kámen ze srdce. Došel na místo.* Vidíš. Jsme společně. *Najednou jako kdyby jejich předchozí "spor" nikdy ani nebyl. Nakonec si je učitelka odvedla stranou.* ]b](Učitelka): Dobré ráno, děti. Mé jméno je Akemi a jsem vaše třídní učitelka. Tímto vám přeji nádherný školní rok a celkově super průběh vašich let na Akademii. Teď pojďte zamnou, zavedu vás do naší třídy.[/b] *Všechny děti následovali a stejně tak i Suguro. Najednou i jako kdyby ztratil zájem o svoje spolužačky. Byl pořád v euforii z toho, že je ve třídě se svojí sestrou a že mají tak moc pěknou učitelku.*

*Už sa to viac neriešilo. Slovne to vyhrala ona, no Suguro si aj tak myslel svoje. No, cez to cítila istý pocit víťazstva pri ich výmene názorov v tomto ohľadu.* Není to s nimi zábava. A čo ak, tam žiadna druhá najkrajšia nebude? *Stále doňho v tomto rýpala. Mohla to byť dokonca pravda, že by ona bola tá najkrajšia a ostatné by také neboli. Možno by to bolo aj zábavné sledovať, ako sa jej brat trápi nad tým, že jediný, kto stojí za pohľad je len Ayako!* Tak sa ukáž. *Frkla a obaja hrali urazených. Malé deti, kto by on nich chcel viac.* Aj budem. *Obaja teda boli urazený jeden na jedného, cez to to však nič tak neznamenalo a hrajú to. Čo iné by aj robili nie? Našťastie neprišli neskoro na akadémiu, stihli to včas ešte pred zahájením a až keď riaditeľ dúfal, že sú všetci spustil svoj preslov, ktorý takmer nikoho nezaujímal, no Ayako ho pozorne počúvala. Nikto nespomínal podrobne geninské skúšky, ako by to malo byť plné tajov. Zahovoril to a ani od taty nič nepočula, vlastne od nikoho, aj keď sa pýtala. Riaditeľ si ich začal čítať, jedno meno po druhom.* Quincy Saito Ayako-chan. *Prečítal jej meno a ona tak musela opustiť bok svojho brata, predrať sa davom detí a ísť k nemu. Pristúpila teda. Cítila na sebe všetky oči, no nevenovala pohľad ani jednému.* Ayako-chan, tvoja učiteľka bude Akemi-san. Šup. *Popohnal ju k učiteľke a pustil sa do ďalších mien, než prišiel rad na Sugura.* Saito Suguro-kun! Poď sem ku mne. *Predvolal si aj jeho k sebe, aby si ho prezrel. Dvojičky... dlho zvažoval, či ich rozdeliť alebo nie, no nakoniec.* Choď za paní učiteľkou Akemi-san. *Popohnal i jeho a povenoval sa zvyšku až nakoniec deti boli plne rozdelené a u svojich učiteľov, ktorých si ich už prevzal.* Sme. *Pokývla hlavou celá spokojná, že bola so svojim bračekom a to na jej tvári vyvolal slabý úsmev. Učiteľka sa im aj sama predstavila a potom zaviedla do triedy, kde si mali sadnúť ako chceli. Ayako počkala kým si sadne Suguro, aby si mohla sadnúť vedľa neho. Nechala jeho - aby sa cítil viac lepšie. Potom sa však mali jeden po jednom predstavovať, aby sa o sebe dozvedeli niečo bližšie. Meno, ich vek... záľuby, v čom sú dobrý a v čom nie a začínalo sa od tých, čo sedeli pred kategrov učiteľky.*

Suguro: Bude... *Dupnul si zase on a kráčel dál.* Však jen ty počkej. Budeš koukat, čeho všeho budu schopen! *Teď si přislíbil, že bude doopravdy mocným shinobim, ale to chce samozřejmě ještě čas. Na její poslední slovo už pak opět nereagoval. Nakonec se tedy úspěšně dostali na Akademii a zatím tedy vše probíhalo hladce. Ayako byla vyhlášena jako první, protože abeceda a Suguro za chvíli následoval také. Jejich učitelka Akemi si je zavedla do třídy, kde měli všichni možnost vybrat si svoje místo. Suguro to takticky vzal co nejvíc dozadu. Usadil se v zadní lavici u okna. Možná to bylo odůvodněno tím, že v komiksech na těch místech většinou sedávala hlavní postava, ale to už bylo vedlejší. Ayako se usadila vedle něj.* (Akemi): Tak a teď se mi, prosím, všichni představíte, řeknete mi jaké jsou vaše koníčky no a prostě takové ty základní informace o vás. *Sugurovi se v ten okamžik prokroutili oči a ponořil hlavu na desku stolu. Naštěstí začali odpředu a tak se na Sugura a Ayako dostalo až ke konci. Nakonec však přišla řada na Sugura.* Takže moje jméno je Suguro. Je mi 6 let. Moje záliby je čtení komiksů, trénování, ale hlavně dívky. Těším se tedy na následující roky a snad spolu budeme všichni vycházet. *Řekl to všechno na plnou hubu. Byl připraven chopit se role alfa samce na Akademii. Teď přišla řada na jeho sestru.*