Akademie

Suguro: *Byl si odskočit na záchod. Jeho sestra pracovala na nějakém obrázku, ale nijak jí do toho nekecal. Věděl, že ve škole jí to jde a tak si mohla dovolit nedávat pozor. Za to on, to on musel poslouchat všechno a ideálně kdyby tam byl dvakrát i třikrát, aby to pobral všechno na 100 %. Suguro nebyl hloupý, to ne, jen ho to moc nebavilo, ale věděl, že pokud nebude dávat pozor, tak nikdy nedostojí svého slova o tom, že bude silnější, než táta, které dal svojí sestře v první den školy. Nakonec se vracel do třídy a slyšel z ní nějaký humbuk. Ale moc to neřešil. Nakonec se dostal ke dveřím do své třídy a to bylo v ten okamžik, kdy shodili jeho sestru na zem a smáli se. Všiml si také, jak drží její obrázek. Netrvalo dlouho, aby pochopil, že jí šikanují. Na to ani nepotřeboval slyšet nic z toho, co jí řekli. Hlavně jak Suguro nesnášel, když se mu někdo směje, tak ještě víc nesnášel, když se někdo směje jeho sestře. To mohl dělat jen on. Využil jejich nepozornosti, kdy sledovali Ayako na zemi a přišel k jednomu z nich zezadu a kopl ho do kolenní jamky, čím mu podkopl nohu. On se svalil na kolena. V ten okamžik ho Suguro chytil za vlasy a s hlavou mu třískl do hrany stolu. V plné své síle (1). Ta nebyla nic extra, ale dětská hlava i když jen upadne na roh stolu, tak to může ošklivě zranit, natož když tam s ní někdo naschvál flákne. Pak ho odhodil na zem a on se tam začal kroutit, brečet a chytat za hlavu. Suguro se pak na všechny podíval a poměrně opravdu naštvaně. On emoce ukazoval mnohem jednodušeji než jeho sestra. Ale to bylo jedno.* Ale ale copak. Potřebujete se na ní seběhnout ve čtyřech a ještě když tady nejsem já, abyste se nebáli? *Nastavil ruku k tomu, co držel její obrázek.* Naval.

*Hiroki a jeho parta mala v tom vždy potrebu. Možno to bude i tým, že bol z vyššej postavenej rodiny v klane Sairen a tak nejako si potrebovali dokazovať, že sú lepší než ktokoľvek z tejto triedy. Ayako však bola na úplne inej pozícii než on a aj keď na neho mohla pozerať zhora, zkrs prsty, pretože pri jej nohách bol stále odpadom. On i jeho parta patrili tiež do toho klanu. Ak by boli z Kansetsu, babi Nanty by im ukázala jednu, ale neboli a tak sa Ayako držala slov jeho otca a nebojovala, pokiaľ necítila, že prekročili tú hranicu hrdosti a cti. Keď však skončila na zemi... zaťala pästičky bol to útok na jej hrdosť a česť. Donútiť ju byť na zemi, dívať sa na ňu zhora. Považovala zo za prekročenie hranice. Rovnako aj Suguro, ktorý jedného z nich sám zložil. Prišiel ako na zavolanie. Keď však natiahol ruku k tomu, ktorý držal jej obrázok pre babičku.* Nie. *Povedal a roztrhol ho na dve polovičky ako pomstu, čo urobil jeho kamarátovi a sám sa naňho vrhol, že mu jednu vrazí (rýchlosť 2). Všetci boli otočení na Sugura a tak sa Ayako postavila, neváhala a kopla ho medzi nohy plnou silou a rýchlosťou (2 a 3) a keď sa zohol a chytil, ešte ho sotila, aby padol na toho jedného. Zatiaľ čo ten posledný sa venoval Sugurovi. Ale chcela ho ona, roztrhol jej obrázok... bola nahnevaná. Omnoho viac než keď skončila na zemi a oni sa dívali na jej obrázok.* Ste mŕtvi. *Povedala a skočila na toho, čo sa bil so Sugurom.*

Suguro: *Když ho odmítl a roztrhal obrázek jeho sestry, tak v Sugurovi to začalo pěnit. Sám zatnul pěsti stejně jako sestra a v ten okamžik se mu trochu zatmělo před očima. Viděl jen nepřítele. Neviděl před sebou lidskou bytost. Byl ochoten ho zabít na místě, ale z jeho transu ho vyvedla pěst, která na něj vyrazila. Suguro nebyl dost rychlý, aby se vyhnul a nebo cokoliv udělal. Takže schytal pěkně ostrou pěst na tvář. Co ale stihl udělat je že ho chytil za rukáv, dokud ještě jeho ruka byla v dostatečné vzdálenosti a jak Suguro padal k zemi, tak ho tím svalil na sebe. Jenže Suguro dopadnul a měl při tom pokrčenou nohu, takže ten hulvát dopadl trupem na jeho koleno. Suguro se mu pak pokusil vrazit sám, jak na něm ležel. Nakonec na ně ale skočila Ayako, která tím ale trochu zavalila i Sugura, takže ta váha, která na něm teď ležela už nebyla něco, co by mohl zvládat a tak tam byl zaklísněný, ale pořád se snažil volnou rukou mlátit toho hajzla do tváře. teď mu bylo jedno, kolik ran schytal, teď ho chtěl domlátit. Monokly a nebo modřiny...nezajímalo ho, kolik si jich odnese.*

*Len oni dvaja si mohli robiť zle. Smiať sa tomu druhému, podpichovať sa navzájom, len oni dvaja a nikto iní. Cez to si to dovolili, dívali sa na ňu zvrchu, roztrhli jej obrázok... penilo to v nej, bolo na nej vidieť, že je nahnevaná a to vo veľkom. Nikto z triedy sa ich nesnažil zastaviť ba čo, nikto sa ani nevydal zavolať učiteľku. Niektorí si hľadeli svojho, iní to zase sledovali. Suguro však dostal po čumáku a zvalil toho druhého so sebou. Ten bol ochromený bolesťou z toho, ako spadol na jeho koleno a tak si nechal dávať od neho zopár rán, pokiaľ sa nepridala Ayako, ktorá robila viac škôd než úžitku. Nie však na dlho. Ten, ktorý spadol spolu s Hirokim bol znovu na nohách a skôr, než stiahla poriadne udrieť toho, ktorého mlátil Suguro, pevne ju chytil za vlasy a stiahol z nich dolu, pričom do nej potom kopol, Ayako sa snažila oslobodiť svoje vlasy a tak znášala niekoľko kopancov, no nakoniec to vzdala a chytila ho za nohu, keď sa do nej chytal kopnúť znovu. Potiahla ňou a ten kretén stratil rovnováhu a padol na zem. Udrel si hlavu a bez váhania, zatiaľ, čo bol ochromený bolesťou naňho vyliezla na neho, nohami mu zaklieštila nohy a sadla mu na hruď, kedy i ona začala frajera čo si priveľmi myslel mlátiť do tváre svojimi pästičkami a plnou silou. Nie len, že ju ponížili tým, že skončila na zemi, roztrhli jej obrázok pre babičku, ešte sa snažili ublížiť Sugurovi... nemohla to nechať tak. Zahrávali sa s tým, čím nemali. Ten, ktorého mlátil Suguro sa po čase spamätal, začal si kryť svoju hlavu, dokonca opätovať útoky na tvár naspäť. Zatiaľ čo Hirkoki a ten druhý ležali na zemi. Jeden s rozbitou hlavou a druhý vo svojich zvratkách, ktoré z neho vyšli chvíľu na to, čo padol na zem, na to, že ho Ayako kopla medzi nohy. Žiadny muž ju nebude srať! A ten, kto si na to trúfne by mal začať nosiť suspenzor rozkroku.*

Suguro: *Mlátil toho šmejda hlava nehlava, jak jen mu to jeho pozice na zemi dovolovala. Pak se mu samozřejmě přitížilo, když na ně dopadla i jeho sestra, ale i tak do něj bušil. Udělal mu pořádného monokla. Jeho sestra pak najednou letěla dozadu a měla teď nového partnera na tancování. To byl tak nějak ten okamžik, kdy se Sugurův soupeř vzpamatoval a Suguro dostal taky jednu dobrou na oko a že z toho bude také mít pořádného monokla. To ale Sugura jen víc nastartovalo a mlátil do něj ještě intenzivněji. Sám dostával pěstmi, ale to hon teď nezajímalo. Prostě mlátil hlava nehlava. Nakonec mu dal jednoho šťastného capáka na bradu a to ho poslalo do snílkova. Suguro toho šmejda shodil ze sebe, postavil se na nohy, ale zamotala se mu hlava a tak dopadl na koleno. Tekla mu krev z nosu a už mu natékalo a fialovělo oko. Viděl, že Ayako mlátila toho, který jí stáhl za vlasy. Suguro se teda podíval na ten zbytek na zemi a na toho, který se skvíjel v bolesti z toho, jak mu Ayato třískl hlavou o stůl a hezky si do něj ještě kopnul.* Máte dost? Co? Šmejdi... *Utřel si rukou krev z nosu a posadil se na židli.*

*Boli v boji dobrí obaja na svoj vek. Možno i lepší než ktokoľvek prítomní. Ayako bola rada, že sa nikto nemiešal, nikto neutekal za učiteľkou a radšej a tvárili, že to nevidia alebo si vytiahli desiate od rodičov a mali to ako občerstvenie a zároveň i varovanie, že sa s týmito dvojičkami nemajú zahrávať. Zahrávať sa s nimi totiž znamenalo konečnú pre nich. Jeden ležal a držal sa za vajca, pretože ten kop bol jednoducho zo strany Ayako úžasný - považovala to za správny ťah, ako si pred chlapom vydobiť rešpekt, už si bude navždy dávať pozor, aby sa tak nestalo. Ayako a Suguro, nabudúce si každý rozmyslí, či sa budú s nimi hrať alebo ich nechajú tak. Sedela na poslednom tanečnom partnerovi, ktorý sa nemal šancu brániť a tak dostával jednu ranu za druhou do tváre. Sama o sebe bola nezranená, ak nepočítala krvácajúce hánky z toho, ako sa jej poškodila koža pri neustálom vytváraní nového umenia, tak, aby chlapca ani jeho vlastná mať nespoznala. Keď sa ozval Suguro, prestala, no stále na ňom sedela, stále mu držala prišpendlené ruky.* Suguro-kun, si v poriadku? *Spýtala sa ho. Hiroky využil šanca a pomaly, no zároveň rýchlo sa postavil a zatiaľ, čo Ayako venovala pozornosť svojmu bratovi jej vrazil snáď tou najhrubšou učebnicou, čo na akadémii mali. Tá zostala najskôr zarazená, ako by strebávala čo sa stalo, až potom začala cítiť bolesť na hlave a o chvíľu ďalší, keď jej ňou šmaril po hlave i druhýkrát.* Odpad jeden, za to, čo ste nám urobili si váš otec ani neškrtne, keď sa bude musieť postaviť štyrom významným rodinám z klanu Sairen. Komu uveria viac? Dvom deťom z klanu, ktorý sa sem votrel z ničoho nič, alebo štyrom deťom z klanu, ktorý tu bol dlho pred vami?! *Osočil ich a chystal sa Ayako dať tretíkrát po hlave.*

Suguro: *Suguro si ještě jednou kopnul do toho šmejda na zemi a utřel si tekoucí krev z nosu. Kvůli nateklému oku neviděl, co se děje jeho sestře, takže se na ní otočil, až když se ozvala sama, jestli je v pořádku.* Jo, jse- *Než se na ní stihl pořádně podívat a odpovědět, tak už dostala pořádného capáka tou učebnicí. Že to rozhodně nevypadalo příjemně. Suguro byl stejně zaskočený, jako ona. Pak dostala další ránu a to Sugura dostatečně probralo, protože stihl zareagovat dřív, než jí udeřil potřetí. U Sugura teď stáli všichni jeho předci, protože vypálil nejmocnější kopanec, jaký ze sebe kdy dostal. Technika byla perfektní. Ryschlost a vložená síla také. Absolutní náhoda, podruhé by to už neudělal, ale tak historie se neptá. Napálil to tomu hajzlovi přímo do nosu. Do místa, kde se dělí chrupavka s kostí a definitivně mu zlomil nos. Zároveň ho tím kopancem poslal na roh stolu, o který si rozbil hlavu. Suguro, až se ze svojí eskapády s nohou vzpamatoval, tak si všiml, jak mu z hlavy teče krev. Ne Sugurovi, ale tou, do kterého kopnul. Očividně si rozbil hlavu o stůl. Suguro nevěděl, co má dělat a tak tam jen stál.* Proč by to měl řešit náš táta, když to můžeme vyřešit sami... *Vysmál se mu, mezitím co ho ale nikdo, snad krom toho, co se pozvracel, nemohl slyšet. Velmi překvapivě byl Suguro až moc klidný. Byl to adrenalin, na který jeho malé tělo nebylo zvyklé? Nebo se jednalo o nějakou část jeho osobnosti, kterou odhalil? To se dozvíme až v dalších dílech. Nicméně v ten okamžik přišla do třídy učitelka. Nebyla moc zděšená. Byla to přeci jen shinobi, takže krev a bezvládná těla bylo něco, na co byla zvyklá, ale spíš jí překvapilo, že něco takového našla ve svojí třídě.* (Akemi): Hiroki! *Sklonila se k němu, protože ten byl nejvíce zraněný a začala ho léčit, aby mu zastavila krvácení. Podívala se při tom na Sugura.* O tomhle si ještě promluvíme, mladý muži! *Byla evidentně naštvaná. Pak poslala pro zdravotní sestru někoho ze třídy. Suguro ten utekl pryč, směrem domů. Byl zmatený a nevěděl, co má dělat. Hlavně na něj řvala jeho životní láska a to jako 6 letý kluk nesl těžko. Akemi zřejmě ani nevinila Ayako, protože ta ležela na zemi také. Suguro stál jako jediný.*

*Bola z prvého nárazu knihy o jej hlavu zmätená. Ako by to najskôr ani necítila, žiadnu bolesť, len tupý neopísateľný pocit na jej hlave zozadu, postupne však ako naberala na vedomí, prichádzalo s ňou aj to, čo predtým vôbec necítila. Bolesť. Ruky ju od toho koľko pästí dala neboleli, aj keď z nich tiekla krv, hánky mala celé červené a krvavé, no ani bolesť hlavy, ktorá sa začala až po chvíli nebola veľká... a ani ta druhá, ktorá ju do istej miery prebrala, no nie natoľko, aby vedela dostatočne zareagovať. V hlave mala stále otázku na jej brata, ako by sa v tom danom momente jednoducho zasekla, ako keď sa pauzne film. Tretíkrát už si neškrtol. Suguro vyrazil proti nemu a až vtedy sa spamätala dostatočne, aby dokázala otočiť hlavu a celé to sledovať. Ako ju jej braček chráni. Bol najviac zbitý, no najviac dnes rozdával rany v snahe zastať sa jeho sestry, vrátiť im obrázok a poníženie, ktoré zažila ona. Ten kop bol perfektný. Dokonalý... div, že nemala otvorené ústa, keď ho videla. No len ho mlčky pozorovala, rovnako, ako keď mu ešte predtým vrazil jednu do nosa. Všetko sa to odohralo tak rýchlo, Ayako prirodzene zostávala pokojná, avšak od Sugura čakala pravý opak. Miesto toho... jej pripadal viac pokojnejší, než bola ona sama. Na jeho slová však nikto neodpovedal. Ich boj sa skončil a pre dvojčatá víťazne. Chcela sa postaviť, ísť za svojim bratom, ktorý bol zranený, snažiť sa ho nejako ošetriť, ale to do triedy vošla konečne učiteľka, ktorá prišla až na úplný koniec ich boja. Vo svojom duchu pocítila hnev, keď sa zaujímala o Hirokiho. Kto by sa zaujímal o odpad, ktorý teraz predstavoval? Dostal na hubu. Prehrali štyria proti dvom a to bude hanba pre nich do konca života. Nakoniec len sledovala, ako sa Suguro rozbehol preč, keď naňho nakričala učiteľka. Ayako zovrela pästičky. Postavila sa, zohla sa pre dve časti svojho obrázku, ktoré opatrne chytila do rúk a vložia ich medzi svoje veci. Zhlboka sa nadýchla a vydýchla, otočila sa k učiteľke, ktorá liečila toho, koho nemala.* Ste hnusná! Hiroki a jeho parta ma napadli! Suguro-kun ma len bránil! *Obvykle pokojná povaha bola preč, kričala, pretože nič iné robiť momentálne nemohla. Len nakričať na učiteľku.* Ste hlúpa! Obviňovať môjho brata bez toho, aby ste niečo vedeli! *Buchla nahnevane priamo päsťou do stola. Nebola silná dostatočne, aby poškodila lavicu, no ešte viac sa zranila. Začala baliť svoje i Sugurove veci, rýchlo, švižne.* Dúfam, že nie ste hlúpa až tak, aby ste uverili týmto štyrom. *Zavrčala, keď si na chrbát dala svoju tašku a do rúk chytila Sugurovu. Venovala jej nenávistný pohľad. Plný nenávisti a takým istým sa pozrela i na štyroch, ktorí ležali na zemi. Možno Akemi žiaden taký predtým nevidela, ale jediné, čo teraz Ayako cítila voči týmto piatim... no akoby lusknutím prsta tento pohľad zmizol, otočila sa a rozbehla sa za bratom. Určite bežal domov... a tak išla za ním.*

Suguro: (Akemi): Tady nejde o to, kdo si co začal! Nemyslíš si, že je přehnaná reakce někomu rozbít hlavu do stavu, že ztrácí tolik krve?! *A že tam té krve bylo docela dost. Akemi dělala jen minimum, ale Hiroki se určitě podívá do nemocnice. Minimálně kvůli možnému otřesu mozku.* (Akemi): Nepotřebuju nic vědět, abych viděla, že Suguro vážně zranil svého spolužáka! *Když se na ní pak Ayako tak podívala, tak chvíli nic neříkala, ale když se rozběhla za Sugurem, tak Akemi zpozorněla.* (Akemi): Ayako! Vrať se, okamžitě! Vyučování ještě neskončilo! *Suguro, ten mezitím prostě bezmyšlenkovitě běžel domů. V hlavě měl plno myšlenek. Neběhalo mu ale hlavou žádné špatné svědomí, že zranil spolužáka a že je zbil do takového stavu, ale spíš to, že rozhněval Akemi. Do které byl tak nějak velmi zakoukaný. To ho trápilo nejvíc. Ale i tak byl trochu naštvaný, že na něj rovnou křičela. Suguro doběhl až domů, kde se zavřel do pokoje a zabouchl za sebou dveře. Skočil do postele, hlavu ponořil do polštáře. Nechtěl teď nikoho vidět a ani slyšet.*

*Pokrútila trochu hlavou, nemyslela si to. Nevidela v tom problém. V prvej rade si nemal začínať.* Rozbila by som mu ju sama. *Odvetila jej na to. Nerobilo by jej to problém, Suguro robil všetko čo mohol aby ju chránil a Hiroki mal na výber. Mohol ostať na zemi a hrať mŕtveho chrobáka, no miesto toho na ňu zaútočil.* Mohol si za to sám. Už bol na zemi, tak mal na nej skončiť. Miesto toho sa snažil rozbiť hlavu mne. *Bolela ju, a ako. Tak ako nikdy predtým. Nehodlala s n ňou však debatovať. Viac ju zaujímal Suguro, než niekto, koho po akadémii v živote neuvidí. Zbalila ich a vyrazila, necítila sa zle, že jej venovala taký pohľad. Bolo jej to jedno. V túto chvíľu ich všetkých nenávidela a nehodlala kvôli nej zastaviť. Domov dobehla hodnú chvíľu po bratovi, ten bežal na ľahko, zatiaľ čo ona niesla obe tašky kde boli učebnice, zošity, písacie potreby a možno i niečo iné ako jej kreslacie potreby a pokiaľ sa Suguro veľmi nudil, tak si tam mohol strčiť i komiks. Tašky však nechala na chodbe, zhodila ich zo seba, aby ju neťažili a vybehla schody. Zastala pred jeho dverami.* Suguro-kun, môžem ísť dnu? *Spýtala sa. Nechcela dnu len tak vraziť, ohlásiť sa. No aj keby ju chcel odohnať, pôjde dnu.*

Suguro: (Akemi): Budu se opakovat, ale mě nezajímá, že bys mu jí rozbila i ty. Tady jde o to, že to prostě není normální. *Akemi se pokusila mluvit s trochu větším klidem. Byla přece jen ta dospělá tady. Navíc jejich učitelka. Musela vědět, kdy má být klidná.* (Akemi): Ayako! Znova se budu opakovat! Mně je jedno, že si někdo něco začal nebo za něco mohl! Takhle se problémy ve třídě nebudou řešit! *Okřikla jí. Byla na ní docela naštvaná. Hlavně, že se nažila držet se klidnou. Akemi hold byla cholerička a jednoduše vypěnila. Ayako nakonec utekla, ale Akemi za ní neběžela a ani za ní nikoho neposlala. Prostě se snažila ošetřit ty kluky, co byli na zemi. Suguro, ten se mezitím zašil do pokoje. Skočil do postele, přikryl se celý peřinou a zůstal tak sám ve svém vlastním světě. Po chvíli se ozval hlas jeho sestry.* Ne! *Okřikl jí. Nechtěl teď nikoho vidět. Měl toho spoustu o čem přemýšlet.*

*Akadémia, učiteľka, jej spolužiaci, ktorých sa snažila Akemi ošetriť ju teraz nezaujímali. Jediný, kto ju teraz zaujímal bol jej brat. Jej to neprišlo nenormálne, bránili sa, boli jednoducho slabí a tí nemali v Kiri budúcnosť. Zhodila tašky zo seba, vyšla schody a zastavila u dverí, opýtala sa Sugura, či môže ísť dnu, no z druhej strany dverí sa ozvalo hlasné nie. Chcela ísť dnu, skutočne. No jeho hlas tónu... vedela, že má rád Akemi, ktorá na neho kvôli Ayako nakričala.* Prepáč, nechcela som, aby po tebe kvôli mne kričala. Nechcela som... *Svoje čierne oči uprela na zem, jej hlas znel emotívne.* Hic. *Z jej očí začali tiecť slzy. Bola to jej chyba a neskutočne ju to mrzelo.* Prepáč. *Zopakovala, ako keby to malo zmeniť tú skutočnosť, že sa na nich Akemi hnevala. Hlavne na Sugura. Utrela si slzy do rukáva a otočila sa bokom, aby mohla ísť do svojej izby. Nechcela, aby ju niekto takto videl, nechcela, aby niekto videl to, ako ju neskutočne mrzí, že mal kvôli nej Suguro zle.*

Suguro: *Suguro byl u sebe zabarikádovaný v pokoji. Chtěl teď mít svatý klid a vypořádat se s tím sám. Prostě nechtěl nikoho vidět. Odmítl svoji sestru a doufal, že to tím vyřešil, ale nakonec po chvíli. Začala se mu omlouvat no a pak přišlo něco, co Suguro nezvládl. Slyšel, jak jeho sestra začala zpoza dveří brečet. Dal tomu chvíli, jestli to není náhodou jen nějaký trik, ale po chvíli mu bylo víc než jasné, že to trik není a jeho sestra mu doopravdy brečí za dveřmi. Vystartoval proto z pokoje a otevřel dveře ještě předtím, než stihla Ayako někam odejít. Suguro měl sám zarudlé oči z toho, jak sám brečel, ale přestal, když slyšel brečet jeho sestru.* Za to ty nemůžeš... *Podíval se na ní a objal jí. Pak ji chytil za ramena a oddálil se, ale pořád jí držel.* Může za to ta banda. A to co jsme jim provedli byl jen začátek. Jejich život na Akademii bude odteď peklo...to ti přísahám. *Suguro nebyl pomstychtivý, ale pokud někdo bude dělat zle jeho sestře, tak si to odnese desetkrát tolik.*

*Nezvykla veľa plakať, často. Vlastne minimálne. Keď si priveľmi náhodou ublížila, ale inak skoro vôbec. No toto ju mrzelo. Vedela ako má Suguro veľmi rád Akemi, ako veľmi sa na ňu díva a obdivuje ju, svojim spôsobom miluje. Dokonca nechával i spolužiačky tak a len sa díval modrými očami na učiteľku. Nevnímal, čo za učivo rozpráva, díval sa len bezmyšlienkovito na ňu, možno si i niečo myslel, no rozhodne to nebolo ohľadom školy. Nevydržala to však, ak by bola lepšia, silnejšia a nesnažila sa od nich získať naspäť obrázok pre babičku, nemuselo by na to prísť. Chcela sa otočiť, odísť do svojej izby, aby ju nikto nevidel. Služobná, či niekto iný. Boli by len zbytočné otázky, problémy, ešte väčšie než prejdú. Zabránil jej v tom Suguro, ktorý vyletel z jeho izby, zodvihla k nemu oči, sám pred chvíľou plakal, no pred ňou nie. Jej slová ju pohladili na duši, objala jej tiež, stále plakala, no pomaly v objatí prestala, miestami len potiahla nosom. Jednu svoju ruku položila na tú jeho, čo jej nechal na ramene.* Úplne ich zničíme. *Stále mala uplakaný hlas, no jej tvár sa upokojila. Oči mala červené rovnako ako Suguro. Ani ona taká nebola, no zaslúžia si to. Ayako urobila rýchly krok v pred a znovu jej objala. Rada objímala svoju rodinu, aj keď sa Suguro toľko nenechal ako mama, tato či babička.* Si ten najlepší brat na svete, Suguro-kun. *Mala ho rada, veľmi rada.*

Suguro: *Jestli něco nesnesl, tak to byl brek jeho sestry. Okamžik, kdy se jeho sestra rozbrečela bral jako jeho absolutní selhání jako bratra. Nakonec ale brečet přestala, což bylo dobře. Byl rád, že jí nějak uklidnil. Nakonec se na ní podíval úplně motivovaně.* To si piš. *Nakonec ho objala znova a řekla, že je nejlepší bratr na světě. Trochu zčervenal. Byl to sice velký sukničkář, ale jen v jeho hlavě. Jinak v tom byl zelenáš největšího kalibru. Takže jakýkoliv kompliment ho vyvedl z míry. Ať už to byla cizí holka nebo jeho sestra.* A ty n-nejlepší ségra. *Trochu se zamotal. On vždycky ví moc dobře co chce říct. V hlavě to má naplánované a vypadá při tom jak největší frajer planety, ale realita je vždycky jinde a vždycky se strašně přemáhá, aby to řekl. Ale vždycky to řekne, ať už při tom vypadá a nebo zní jakkoliv.* Nejprve ale budeme muset zesílit. *Podíval se jí do očí.* Dneska jsme jim to sice natřeli, ale kdyby to bylo o něco rychlejší a bez našich zranění, tak by to bylo mnohem lepší a dalo by to všem ještě větší respekt vůči nám. *Přišel s takovým menším plánem. Věděl ale, že s tím jeho sestra určitě bude souhlasit.*

*Bolo to tak vzácne a nečakané, takmer ako by každý niekedy zabudol na to, že i toto malé dievča dokáže roniť slzy, no na rozdiel od toho, aké ťažké je ju rozplakať, utíšiť sa dá naopak jednoducho a rýchlo, keď je pri nej niekto, koho má rada, váži si jej a to bol presne jej braček, ktorý ju dokázal utíšiť rovnako rýchlo ako tato alebo mama. Náhle objatie, ktoré mu venovala bolo príjemné, cítila sa lepšie, oveľa pokojnejšie a slová, ktoré mu venovala boli oprávnené. Tak v jej očiach vyzeral. Ako najlepší brat na svete - lepšieho ani nemohla chcieť. Vždy sa o ňu staral, rovnako ako ona o neho, robili spolu hlúposti ako malé deti a hoc nemali veľa vecí spoločných - stále si Suguro mohol čítať a ona kresliť v jednej izbe. Usmiala sa, keď jej slová oplatil. Ignorovala jeho zamotanie, vedela aký jej braček je, nakoniec sa však odtiahla, aby mu nepôsobila viac problémov, aj keď na chodbe okrem nich dvoch nikto nebol, obaja sa zadívali jeden druhému do očí. Jeho tyrkysové sa dívali do jej očí, zatiaľ čo jej havranie do tých jeho.* Zosilnieme, budeme najsilnejší z celej akadémii. Prikývla k jeho slovám. Mali pred sebou dlhú cestu, no ona nemala problém trénovať, cvičiť, aby bola lepšia než tí, ktorí sa do dvojičiek radi púšťali. Ukážu im čo pre to a nabudúce už ďaleko rýchlejšie a bez toľkých zranení.* Budeme mať najviac rešpektovaná dvojka. *Nemala dôvod nesúhlasiť. Tento plán bol dokonalý a oni im ukážu, že sa pustili do zlých súrodencov.*

Suguro: *Ať už si Suguro hrál na bůh ví jakého tvrďáka, objetí od jeho sestry si vždy užíval. Hold měl jen problém s expresí nějakých svých citů. Ale měl je a to bylo to nejdůležitější. Nakonec přestala brečet a to bylo přesně to, co potřeboval. Nenáviděl, když jeho sestra brečela. Nevadilo mu to, byly-li to slzy štěstí, ale to v tomhle případě doopravdy tak nebylo. Nakonec se od sebe odtáhli a koukali se sami sobě do očí. Jen se na ní usmál.* To si piš. Nikdo nebude mít šanci. *To zatím rozhodně nebyla pravda, ale s dostatkem sebekázně, motivace a disciplíny to určitě zvládnou. Mají velký potenciál. Už jen díky tomu, kdo jsou jejich rodiče.* To si piš. Ale v historii celé akademie. *Znova se trochu usmál.* Tak co kdybychom teď mysleli na něco jiného a skočili třeba na zmrzlinu? *Navrhl takovou odreagovačku, kterou by mohli přijít na jiné myšlenky.*

*Objatie od brata malo vždy svoje čarovné účinky, ktorým sa nevyrovnalo žiadne genjutsu na svete. Dokázalo ju upokojiť takmer okamžite rovnako ako vľúdne slová k tomu, aby utíšil jej plač, hoc mala očká jemne červené od plaču. Vzalo ju to, no jej braček ju dokázal vždy rýchlo upokojiť, vedela ako veľmi nemá rád jej slzy, no nemohla si pomôcť. Rozhodne tiež nebola človekom, čo by to využíval, rozplakal sa na lusnutie prstom a využívala toho, že ju príde hneď objať Suguro. Opätovala mu úsmev. Pokývla k jeho slovám, aj keď obaja vedeli jedno - ešte stále bolo na čom pracovať, ale jeho slová ju donútili sa usmievať, až sa zasmiať pri predstave, ktorá prišla s tým, ako budú najlepšia dvoja v histrórii akadémie. Ich myšlienky ale utekali bokom. K veselejšiemu tématu a hoc zmrzlinu nemusela, predsa len na to kývla s veľkým úsmevom na tvári.* Dobre, poďme, Suguro-kun.

Koniec rpg.