Dojo

odehrává se v Inuzuka
*Nokotta se dneska rozhodl, že si půjde zase zacvičit. Dneska se cítil na to, že by si mohl dát nějakou tu meditaci aby si zvedl svoje zásoby chakry. Bylo krásné ráno, Nokotta si sedl na okno svého pokoje a začal s meditací. Snažil se vyprázdnit celou svojí hlavu od všech myšlenek, když už se škrábal do otevřeného okna, kterým pronikal chladivý vánek. Sedl si do tureckého sedu, ruce si položil na svá kolena, narovnal se a zavřel oči. Na nic nemyslel jen slyšel venku křik sester, jak se zase potýkají samy se sebou na jejich dvorku, zvuky lehkého vánku který profukoval i skrz koruny stromů. Snažil se udržovat své dýchání stabilní. Hluboké nádechy a výdechy. Po chvíli mu začali vyskakovat v hlavě různé myšlenky a stejně tak jak se objevovaly, tak také mizely. Proto se upnul na jednu myšlenku co mu vyskočila v hlavě. Byla to myšlenka o tom proč se chtěl stát silným. Byl to pro něj jednoduchý důvod, chtěl získat sílu, aby se mohl vyřádit na těch hajzlech, co Burovi provedli to, co mu provedli. Také chtěl překonat sestry, aby se mohl dostat z jich stínu. No, to byl asi primární cíl. Vymanit se z jejich stínu. A být tak schopný, jako je otec. Dneska to nechal jenom na chvíli tu meditaci, protože by se neměla zas tak přehánět. Vstal a šel se najíst a poté do vírů vesnice. Tam strávil skoro celý den. Rád se jen tak procházel po vesnici a hledal a zkoumal její zákoutí. Chtěl tu vesnici poznat naplno a vědět, kde co je a ne ní. Když dorazil domů, tak jen pozdravil svojí mamku a nakoukl, jestli třeba otec není doma. Byl ale stále v práci, tak šel rovnou do svého pokoje. Převlékl se z oblečení, co měl venku a oblékl se do domácího. Rychle spořádal sváču, co ještě nabral dole, když šel kolem kuchyně a sedl si znova na svoje místo kde ráno meditoval. Dal se znova do meditace. Udělal pořádný nádech a výdech. Vyprázdnil svojí hlavu a zavřel oči. Znova se upnul na tu stejnou myšlenku. Proč chce byt silnější. Seděl takhle v pokoji dalších 20 minut a zase toho nechal. Něco přistálo na jeho okně a to ho vyrušilo. Když otevřel oči, zjistil že to není na okně, ale na větvi hned vedle jeho okna. Dosedl tam nějaký pták. Zkusí sílu své chakry a tak chytne pečeť, aby se soustředil na chakru a pouští jí do svých očí. Aktivuje se mu tak Sharingan s jedním Tomoe a dívá se upřeně na ptáka. Vidí i jeho slabou auru, ale hlavně se ho snaží hypnotizovat. Natočí hlavu lehce nalevo a k jeho potěšení, dělá ten pták to samé. Narovná hlavu a přehoupne jí na pravou stranu. Pták udělá zase to samé. Nokotta se zasměje, což ptáka vyděsí a uletí. Ale no ták. zanadává. Deaktivuje Sharingan a pokračuje ještě v meditaci, když má klid. Nakonec vstal a vydal dolů do jídelny, aby si dal oběd. Přišel na něj hlad, když si uvědomil, že toho moc nesnědl dneska. Po obědě se rozhodl trochu pomoci matce a tak umyl nádobí. Jakmile skončil, vrátil se zpět do pokoje, kde chtěl dokončit dnešní trénink. Sedl si opět do okna a dal se znova do meditace. Opět nádech a výdech. Hlídal si svoje dýchání a zase se soustředil jen na tu jednu myšlenku co měl v hlavě. Po obědě nebyl tak rušen jako předtím, tak se mohl tomu věnovat déle. Plynula hodina za hodinou a nakonec ho z toho vytrhlo to, že mu začala dřevěnět prdel. Polámaně se zvedl z okna a slezl na podlahu. No ták, příště by to chtělo aspoň polštář. zamumlá, zatím co si masíruje zadek. Další den se znova rozhodl pro udržování a soustředění chakry formou meditace. Otevřel si okno, aby pustil trochu čerstvého vzduchu do pokoje a rovnou tam vyvětral a opět si sedl do tureckého sedu na okno. Tentokrát to ale vytunil polštářem pod zadkem, aby se mu sedělo pohodlněji a nerušilo ho vůbec nic. Navíc ho zadek stále bolí a tak to je i trochu úleva pro jeho pozadí. Ruce spustil na kolena, narovnal se a zhluboka se nadechl a pomaličku vydechl. Zavřel oči a vyprázdnil si svojí hlavu. Venku slyšel děti co byly na cestě do akademie, ptáky v korunách stromů, kteří vzlétaly a přelétaly na jiné stromy. Vánek profukoval do jeho pokoje a zvedal záclony co měl v okně. V hlavě mu během toho začali vyskakovat různé myšlenky, ale dneska už se nesoustředil na tu stejnou, ale snažil se představit si chakru co má v těle. Představoval si jak v něm proudí, snažil se představit její velikost. Neměl žádnou závratně velkou chakru. Proto doufal, že se mu bude časem zvedat aby mohl používat více náročnější techniky. Hlavně Sharingan mu bude chakry brát asi hodně, takže potřebuje navýšit svoji kapacitu pro něj. Pohroužen do myšlenek v dálce zaslechl zaťukání na dveře. Nijak na to nereagoval a nikdo také nešel dovnitř. Nebo mu to tak aspoň přišlo. Když se ale asi po hodině vrátil zpět na zem a slezl z okna, zjistil, že tu předci jen někdo byl. Měl ustlanou postel a na stole snídani. Ještě doznívali slabé stopy pachu jeho matky, takže věděl přesně, že tu byla ona. No tak děkuji. poví do prázdna pokoje a sedne si ke stolu. Naháže do sebe snídani, převlékne se a je připraven plnit své povinnosti. Zajde si ještě odnést nádobí, rozloučit se s částí rodiny, kterou po cestě potká a vydává se do víru vesnice. Zamíří ale hlavně do sídla, aby navštívil rozdělovače misí a převzal si svoji misi.*

925 slov

KONEC

*Po delší době se zase Nokotta dostal do tréninkové oblasti. Bylo ráno, dům byl ještě klidný tak si zašel na rychlou snídani, převléct se a vyrazit na cestu. Ulice Kirigakure byli po ránu poměrně klidné. Pár opuštěných dam přecházelo v zuboženém stavu domů. Vypadali, že předchozí noc byli ještě krásně oblečeny a upraveny, ale tam odkud teď jdou, strávili divokou noc, po které se vrací domů. Nokotta nad tím v tuhle chvíli moc nepřemýšlel. Na tohle byl ještě dost mladý. Přicházel ale pomalu k tréninkové oblasti, když narazil na Auriel. Ahoj. pozdravil jí. Je, ahoj. Dlouho jsme se neviděli. odpoví mu a usměje se. Co ty tady takhle brzy? zeptá se ještě. No, rozhodl jsem se jít potrénovat. Nechceš se přidat. Dali bychom zase nějaký souboj. Blíží se ChZ, tak ať se připravujeme. odvětí s úsměvem. No jasně. Taky jsem si říkala, že bych potřebovala někoho na trénink. Chci zase ozkoušet svoje techniky, tak se do toho můžeme opřít. oba se tedy domluví na podmínkách a pravidlech a pustí se do boje. Nokotta odstartuje souboj svým Katon: Housenka no jutsu a Auriel zase použije bič z té jejich růžové chakry. Od otce už dostal informaci, proč to tak je a tak ho to teď nepřekvapí. Spíš mu zase dělá problém to, že má  všude kolem hlavy ten bič, jak po něm Auriel švihá. Musí se hodně vyhýbat a nemá moc prostoru zaútočit. Když po ní vrhne svojí zbraní, tak jí jenom srazí stranou. Fajn, tak na to půjdeme trochu zostra. proletí mu hlavou a uskočí zpět. Poskládá pečetě a aktivuje techniku Kasumi Jūsha no Jutsu. Vytvoří tak 4 klony, kteří se vrhnou na Auriel. Stejně tak se na ní pustí i Nokotta. Pokaždé když Auriel nějakého z nich zraní, rozhmotní se v černý sliz a zase spojí zpět, aby mohli pokračovat. Nokotta tak může využít jejich rozptýlení a vyslat mezi ně další Katon: Housenka no jutsu. Teď už to má Auriel trochu složitější, protože se ty plameny objevují zničeho nic i skrz ty klony a tak se jim musí vyhnout. Udělá to stejně jako minule. Použije Fuuton: Daitoppa, aby je sfoukla stranou. S její sílou ninjutsu není problém se zbavit těch jeho plamenů a ještě dost rozházet ty jeho klony. V tom jí to ale napadne a tak chytne pečeť. Kai. uvolní trochu své chakry a vypne tu jeho iluzi. Jakmile se začnou kloni rozmazávat a mizet, stojí Nokotta v zákrytu a už má doskládané pečetě na Katon: Goukakyu no jutsu a vrhne proti ní velkou ohnivou kouli. To se ale Auriel zastaví a poskládá pečetě. Za ní se objeví obrovská kruhová pečeť s několika dalšími kruhovými pečetěmi. Brána Kumenju. Z jedné zni začne zářit světlo a vyskočí želva, která dopadne na zem před Auriel a ohnivá technika se o ní rozprskne. Želva se pak vydá na Nokottu. He, no ták, co to je? zahučí a uhne se stranou. Uskakuje před ní sem a tam a zároveň se musí vyhnout i biči od Auriel. Pošle do očí chakru a aktivuje si Sharingan. Není to sice o moc, ale pomáhá mu to si rychle určit kam uhnout a kam ne. V jednu chvíli se odrazí do vzduchu a pošle proti želvě další salvu deseti plamenů, ale ty se prostě o její krunýř rozrazí. Auriel se jen usmívá a využívá toho, že ho želva zaměstnává. Sama na něj pouští Fuuton: Kiryuu Ranbu, aby mu to znepříjemňovala ještě víc. Nokotta nemá tedy jiné možnosti. Aktivuje si Shikyaku no jutsu. Je už takhle rychlejší jak želva, což zjistil, ale i tak. Potřebuje pracovat s oběma. Snaží se sharinganem najít slabinu té želvy a nakonec se mu to taky podaří. Vždy, když na ní poslal oheň, tak se želva natočila tak, aby to šlo všechno do jejího krunýře. Nikdy nezasáhl hlavu. Využije tedy své nově nabití rychlosti z techniky a vyrazí proti želvě. Sharinganem si určí, kam uhnout před jejím útokem a do ruky vezme Kunai, kterým prudce v plné rychlosti a síle bodne do masky té želvy. Maska praskne a želva zmizí. S úsměvem se zastaví a podívá na Auriel, která se tváří překvapeně. Nedává jí moc prostoru a pokračuje proti ní. Za běhu využije Nan Kaizo, aby si natáhl ruku, kterou drží kunai, jež zabodl do země a otočí se tak kolem ní. Podkopne jí nohy a přistane na ní s drápy u krku. Ha, takže jsme vyhrál. dívá se na ní. Vytažené tesáky, natáhnuté drápy a aktivní sharingan. Technika pomalu končí a vše se mu zatahuje zpět. I Sharingan mizí z očí a má je zase stejně černé jako předtím. Hm, to jsem nečekala. Jsi první, kdo přišel na to, jak Genbu porazit. má v očích trochu strach z těch zubů a drápů, ale když to pomine, tak se zase uklidní i ona a usměje. No, vyhrál no. Můžeš ze mě slézt už. Tohle se dámě předci nedělá, jí takhle povalit, ne? To tě Mizukage nic nenaučil? zeptá se ho, což ho zarazí a sleze z ní. Proč by mě měl Mizukage něco učit? zeptá se jí. Ale no tak. Mizukage je tvůj otec ne? Nokotta přemýšlí, jak na to přišla. Ale to nevadí. Vím to už od začátku. Rodiče si nevybíráme. vstane a pokrčí rameny, když si oprašuje oblečení. To ho opravdu zaskočilo, ale zároveň byl rád, že se k němu chová normálně i když ví, že je syn vládce říše Kou. No, tak... Dobře. Máš pravdu. poví a usměje se. Posbírá si pak svoje zbraně, s čímž mu Auriel pomůže a když jí takhle porazil, tak jí pozve někam na zmrzlinu. Uděláme z toho tradici. Ten kdo vyhraje, bude zvát toho druhého na zmrzku. poví Nokotta. Nemělo by to být spíš naopak? zeptá se ho. Nokotta jen zavrtí hlavou. Ne, tak to dělá každý. Budeme jiní. Každý chce vyhrávat, takže si myslím, že je to dobře takhle. poví, když zaplatí dvě zmrzliny a jdou si spolu někam sednout. Ty jsi fakt zvláštní. zasměje se Auriel ale souhlasí s podmínkami. A tak se tu tvoří jedno malé přátelství.*

997 slov

KONEC

1D misia
S blížiacimi sa skúškami potrebovala ryo na vybavenie a preto dnes stála na centrále a čakala kým jej pridelia jej D misiu. Niečo málo si postupne našetrila ale nebol zlý nápad privyrobiť si. Vybavenie už mála, dnes však mala so sebou len nadvinku s shurikenmi a kunaimi a za opaskom tanto.
S miernym úsmevom si prevzala zvitok s informáciami o misii keď sa dostala na radu, ústúpila bokom, aby si jej mohla v kľude prečítať. Práca v reštaurácii ako čašník. Shiroi bola vždy energické dieťa i napriek svojej chorobe, takže jej chodenie nevadilo, dokonca jej mala rada.* Hayate, tu budeš musieť zostať doma. *Mierne sa na psa pri jej nohách usmiala a aj keď nespokojne štekol, nič sa s tým nedalo robiť. Najskôr odprevadila svojho psa domov, než sa vydala do onej reštaurácii, kde ju privítal vedúci.*
Vitaj dieťa moje, čakal som síce niečo menšie, ale aspoň na tebe nebude plávať uniforma. *Počúvala to často, nič si z toho nikdy nerobila, prevzala si uniformu a prezliekla sa. Vyšla zo šatne, odetá tak, ako každý iný zamestnanec v podniku a uprela svoje oči na vedúceho.* V základe. Budeš chodiť len prijímať objednávky a nosiť jedlo. Vždy tanier ako pokladáš, tak i berieš z pravej strany danej osobe. Snaž sa nepomýliť si stoly, ale keď tak urobíš nič sa nestane. Ak dojedia, taniere vezmeš a oni už pôjdu zaplatiť k pokladni. *Vysvetlil jej ako to tu probližne chodí a ona prikývla a dala sa do práce. Keď začala bolo niečo po ráne, nohy sa jej však nezastavili ešte dlho potom. Chodila od jedného stolu k druhému, najskôr len s čistým notesom, aby si zapísala číslo stolu a objednávky, neskôr s taniermi s jedlom. Jedálniček mali pestrí, čo Shiroi neprekvapovalo, podnik bol i dosť obľúbený, tešil sa úspechu. Tomu odpovedali i ceny, boli celkom dosť predražené, čo si obyčajný smrteľník dovoliť nemohol, ale aj tak ju prekvapovalo koľko ľudí na to malo. Väčšinou to boli shinobi z vyšších pozícii, čo si sadali ku stolom. K jednému stolu si dokonca sadla i skupina vojakov z kiri v armádnom oblečení, podľa ich značenia neboli na vysokej pozícii, no bola to Shiroi, čo ich prišla obslúžiť, opýtať sa na to čo chcú a neskôr im to jedlo i doniesla.
Neskôr však nastal čas pauzy, kedy sa jeden za druhým zamestnancom prestriedali o prestávke, aby sa v kľude najedli. Ona si nič so sebou nevzala, nemohla sa teda prestať vďačne kľaňať vedúcemu, ktorý nakázal, nech jej niečo pripravia a ešte k tomu na meno podniku a keď to schuťou zjedla, vrátila sa naspäť do práce. Deň jej plynul však rýchlo a čoskoro opustila šatňu v oblečení v ktorom prišla a usmiala sa na vedúceho.*
Dávaj si pozor pri ceste domov Shiroi. *Usmial sa na ňu tiež a ona sa mu uklonila.*
Samozrejme. I vy. *S tými slovami vyrazila domov za Hayatem, predsa len i s ním musela ísť von na prechádzku, pohrať sa s ním, povenovať sa mu a vynahradiť mu to, čo zameškali zatiaľ, čo bola na misii.*

2D misia
*Vonku bolo pod mrakom, to však kunoichi nezastavilo k tomu, aby si išla pre ďalšiu misiu. Ráno vstala, len sa prezliekla a išla s Hayatem na prechádzku, dve spojili do jedného a ešte si spoločne zabehali, než sa vrátili domov, hodila si sprchu, najedla sa, umyla zuby a obliekla do niečoho praktickejšieho do ulíc, než len šortky a tílko a znovu sa vydala do centrály s Hayatom po boku. Tentorkát tak dlho nečakala na zvitok, takmer nikoho tam nebolo a než sa nazdala, mierila si - nanešťastie i teraz sama do nemocnice, kde mala pomôcť s upratovaní. Vždy mala záujem o to, niečomu sa priučiť v tomto smere, no teraz potrebovali len výpomoc s upratovaním. Cez to neváhala a prijala to.
V nemocnici ju obliekli do takého bieleo obleku, dali masku, rukavice. Samozrejme sa s nimi i rozprávala, niektoré sestričky i doktorky poznala a tak s nimi viedla reč ako sa jej teraz darí. Povedala im, že sa pripravuje na chuuninské skúšky a chce si teda privyrobiť, tie geninské už mala za sebou. Rada sa s nimi rozprávala, niekedy sa jej ako dieťaťu ústa ani len nezastavili. Strávila tu veľmi veľa zo svojho života, no pomaly naberala na sile a to bolo pre ňu hlavné.
Teraz však naspäť k upratovaniu, ktoré ju čakalo. Dostala do rúk vedro s vodou a dezinfekčným saponátom, handru, podľa potreby i mop a mohla sa pustiť do práce. Umyť okná, poličky, skrinky, ustlať postele a potom umyť zem. To bola jej robota, ktorá ju sprevádzala od samého rána. Jedna izba jej ale zabrala dlho, rovnako aj tá druhá a taktiež i ďalšie. Všetky izby, ktoré upratovala boli prázdne a vždy, čo jednu umyla musela zavolať niekoho na kontrolu. Popravde jej ale ten smrad z toho nebol po vôli, jej citlivému nosu. Hoc mala ľudí rada, smrad nemocnice jej vadil dlhé mesiace, než si naňho zvykla. No ako teraz začala chodiť len raz za čas na kontroly, jej nos mal päť problém. Cez to sa však snažila, pracovala pilne ako včielka, občas cez pauzu sa porozprávali o všeličom možnom. I o tom, čo sa delo medzi nimi doma. Shiroi sa netajila tým, že by sa chcela neskôr začať venovať kenjutsu, ísť sa učiť k samuraiom - premýšľala nad tým dlho a dúfala, že hneď ako bude môcť, tak vyrazí. Nechcela by však len tak, hala bala, chcela prijať ich kodex a stať sa jednou z nich. Keď tu totiž bola, bol v nemocnici niekto, kto tam žil, zaúčal sa, ešte dávno predtým, než sa pevnosť uzavrela. Nakoniec však zomrel a on v nej zapálil oheň nádeje a poznania.
K posledným izbám sa k nej pridala ešte jedna sestra, spoločne im to išlo rýchlo a tak mali onedlho hotovo a obe sa tak mohli prezliecť do niečoho normálneho, preč z toho všetkého, vedrá zbavili vody, handry vyžmýchali a všetko uložili na miesto, než bolo čas pre Shiroi ísť.*

3D misia
*Dni plynuli rýchlo, tréningy sa stávali namáhavejšími, cez to jednoduchšími, ako si dávala do tela. Jej učiteľ si dával veľmi záležať na to, aby ju pripravil a hoc mala telo plné modrín, nesťažovala si. Nemala prečo. Pripravoval ju na budúcnosť, ktorá sa otvárala so skúškami. Nemala v úmysle vyhrať za každú cenu, i keď by tým dokázala, že ešte za niečo stojí. Jednoducho tomu nechávala voľný priebeh. Ak jej bude súdené vyhrať, vyhrá. Hoc sa spoliehala ako sa svoju výdrž, tak i rýchlosť, štvornohého spoločníka a partnera.
Hayate jej opäť robil spoločnosť cestou do centrály. Dnes si vystála peknú radu, než sa dostala ku zvitku. Mnoho geninov sa chystalo z Kirigakure na chuuninské skúšky a ona z nich bola najstaršia, no žiadne výčitky ju netrápili. Ona mala svoje dôvody, prečo sa ich účastní až v 20 roku svojho života.*
Takže, čo to tu máme. Opatrovanie dieťaťa. Dobre, prečo nie. *Zodvihla ramená. V tomto jej mohol pomáhať Hayate, ktorý sa spoločne s ňou vydal na dané miesto. Bol tu útulný domček, kam dorazili. Malý, bez žiadnych poschodí a celkom ďaleko od centra Kiri. Zaklopala na dvere a tie jej otvorila paní o niečo staršia než ona sama.* Zdravím, prišla som varovať vašeho malého. *Usmiala sa, natiahla zvitok, paní si jej vzala a usmiala sa na Shiroi.*
Poď ďalej. Cíť sa tu ako doma. Bude to len na pár hodín, musím si ísť vybaviť zopár vecí. *Viedla ju chodbou do obývačky, kde na koberci sedelo malé dieťa, mohlo mať tak 4-5 rokov.* Izumi, teta ťa bude varovať. Pozri sa, má aj psíka a tých máš rád, nie? Tak budeš dobrý, že? *Pohladila svojho syna po vlasoch, ten sa najskôr schoval za maminu, no potom vyliezol, postavil sa a prešiel k Hayatovi, ktorý vrtel chvostíkom. Hayate... nikdy nemal rád priveľa ľudí a hlavne nie deti, ale teraz vyzeral byť v poriadku. Paní ich nakoniec nechala samých, prekvapivo sa jej pes začal hrať s malým chlapcom a ona sa k nim neskôr pripojila. Chvíľu sa naháňali, potom Shiroi stavala stavebnice spolu s ním a spoločne sa rozprávali. Zistila, že chce byť obchodník, ako jeho otec, ktorý zahynul pri prepadnutí. Mama mu to nikdy netajila a bolo vidieť, že to stále nesie zle, no snažila sa jej rozveseliť ako len vedela zábavnými príbehmi a i pomocou henge no jutsu vytvorila zopár klonov a tancovala zábavným tancom. Čas s chlapcom si skutočne užívala. Ona také detstvo nemala, jej rodičia ju nechceli - teda aspoň matka, otec o nej nevedel. Nemalo teda ani cenu sa snažiť. Skoro skutočne zomrela v nemocnici ako chcela, no mála pri sebe Ziyu a Yina, takže sa z toho dostala... a teraz mala svoj vlastný cieľ, kam chcela ísť.
Po nejakom čase sa jeho mamina vrátila a Shiroi s Hayatem tak mohla opustiť dom a ísť si znovu po svojom.*

4D misia
*Ranná rutina bolo niečo na čo si veľmi rýchlo zvykla. Stávala s východom slnka, beh, sprcha, jedlo, zuby, posledné čo však bolo, boli i ranné tréningy spoločne s jej učiteľom, ktorý ju ráno síce toľko neničil, ale mnohokrát ju naopak zničil poobede. Ak by bola o niečo skúsenejšia, mohol by mať ťažkosti naopak on! Bola len o niečo málo pomalšia než on, ale výdrže mala na rozdávanie a i cez to, ž väčšinou skončila dobitá... odchádzala vždy s úsmevom a stále plná energie. Dnes však nasledovala ďalšia sprcha a prechádzka do centrály. Zajtra musí podať prihlášku na chuuninské skúšky, dnes však chcela ešte pracovať a trochu pomôcť Kiri a jej ľuďom. Hneď čo totiž bude môcť, vydá sa do chladných hôr. Zimu vždy milovala a dúfala, že Hayatemu nejako extrémne vadiť tiež nebude, a ak hej, jednoducho mu uštrikuje oblečenie!
V centrále si prevzala zvitok. Pomoc na stavbe. Bolo to niečo, čo bolo skôr dané ako D misia pre starších a silnejších, považovala to teda i za dobrý spôsob tréningu, hoc keď dorazila na miesto, dvakrát ňou nadšení neboli.*
Dievča, si si isté, že budeš zvládať? *Spýtal sa jej jeden pracovník. Shiroi sa len od ucha k uchu usmiala.*
Samozrejme, že budem. *Preniesla. V jej slovách neboli žiadne pochybnosti, nepochybovala o sebe, to nikdy. Bola vždy pozitívne naladená. Na začiatok jej dávali jednoduchšiu prácu, no časom keď uvideli, že zvláda, drží krok a prekvapivo lepšie než oni, tak dostala i ťažšiu robotu. Prerábať dom z vonku nebola taká sranda, ako si myslela. Stálo za tým veľa roboty, no dnes sa dorábali skôr len také ťažšie detaily, dve steny dokonca boli plne pripravené k tomu, aby ich človek namaľoval. No skôr, než sa tak stalo nastala pauza na obed pri ktorej sa viedol rozhovor. Shiroi im bez väčších problémov vysvetlila situáciu v ktorej bola, ako ju čakajú skúšky, ako bola v nemocnici a preto ide tak neskoro a počúvala, že i dvoch z ich detí sa skúšok účastnia. No i obed mal svojho konca a po pol hodinovej pauze, aby im vytrávilo stráveného u kariet sa vydali naspäť do roboty. Tentokrát dostala do rúk štetec s farbou a mohla s pokojom na duši začať šplhať po stene, zatiaľ čo ju natierala. Cítila popri tom dosť svoje brušné, podstate bola v jedno veľkom a dlhom brušáku, ktorý musela občas prerušiť. Kto by len povedal, že natieranie steny môže trvať tak dlho, ale išlo to z vesela. Chlapi si začali spievať, Hayate sa k nim predal štekotom a všetko išlo ako po masle. Až nakoniec mala hotovo a jej nohy sa dotýkali zeme, zatiaľ čo doľaďovala detaily.*
Taaak, steny sú natreté. *Usmiala sa od ucha k uchu, utrela si pot z čela a pozrela sa na nich. Oni sa medzitým postarali i o zvyšok a potom, čo im pomohla sa zbaliť, každý šiel svojou vlastnou cestou.*

Ukončené.