Iwagakure no Sato

*Opět se ozve ten břinčivý zvuk, jak do sebe meče vrazí. No, tentokrát byl Akiův útok lepší a úspěšnější a Akio si všimnul, že Noctisovo odblokování nebylo tak jednoznačné jako předtím. Také si všimnul, jak druhou rukou vyvažoval meč. Zapamatoval si to, aby to mohl někdy použít. Hned co Noctis jeho útok odblokoval Akio odskočí dvakrát dozadu, aby mezi ně dal nějaký prostor a taky aby uhnul případnému útoku. Dobře že tak udělal, vyhnul se tak Noctisovu kopu. Když se zastaví, zabodne kakuto do země, sáhne do brašny a hodí před sebe kouřovou bombu. Pak si ze zad stáhne Fuuma Shurikeny, rozloží je a hodí je Noctisovým směrem tak, aby byl jeden v zákrytu toho druhého (Kage Shuriken no Jutsu). Shurikeny letí v úrovni stehen. Akio pak vytáhne meč ze země, rozeběhne se za shurikeny a zaútočí na Noctise seknutím zprava.

Noctis Clive: *Zákeřně se usměje, Akio vytvoří kouřovou clonu přes kterou ale neuvidí ani on a toho využije aby rychle zabodl do země před sebe svůj meč a složil ruční pečeť a vytvořil jeden stínový klon (Kage Bunshin no Jutsu). Když to dokončí tak skrze dým vyletí dva Fuuma Shurikeny ale Noctis (originál) zase ve velké rychlosti vyletí vysoko do vzduchu jako nějaký superman, to létání je schopnost Jintonu. Nicméně stínový klon rychle vyrve meč ze země a čelí Fuuma Shurikeny za kterým vyběhne i Akio. Noctisův klon to vyřeší tak že se rozeběhne proti Akiovi a ty Fuuma Shurikeny přeskočí a dopadne na zem trochu bokem od Akia odkud případně vyblokuje protiúderem na jeho katanu a ihned proti němu pak sekne asi 4 přesnými seky ve velké rychlosti (5) s tím že nechce Akia seknout nějak hluboko ale zase chce ať je to aspoň na pár stehů aby si ta zranění pamatoval a něco si z nich odnesl. Tohle celé přeskočení Fuuma Shurikenu bylo možné hlavně díky tomu že využil létání Jintonu aby svůj skok prodloužil a nedopadl na zem moc brzy a neskončil v zóně letu druhého Fuuma Shurikenu, který ho už celkem překvapil. *

*Nad Noctisovým skokem se ušklíbne, byl to dlouhý a působivý skok. Svůj běh tedy zastavil, aby se setkal s Noctisem tam, kde dopadne. Jeho útok je odražen a Noctis navíc zahájí protiútok. Tomu se Akio neubrání, hlavně kvůli tomu že nemá šanci to stíhat (rychlost 4). Nelituje těch ran a pár jizev, co z nich možná budou, naopak, je za ně svým způsobem rád. Lepší zranit se při tréninku a na misích a zkoušce si pak dát pozor a podat lepší výkon. Akio cítí štiplavou bolest na místech, kde ho Noctis seknul, ale nedává ji najevo. Když Noctis dokončí svůj útok, Akio zaútočí podobně nazpátek kombinací 3 rychlých seknutí, akorát ty jeho nejsou tak rychle jako Noctisovi. Akio neví, že bojuje s Kage Bunshinem a skutečného Noctise létajícího ve vzduchu si celou dobu nevšiml.*

Noctis Clive: *Noctisův Kage Bunshin létá nad bojištěm a udržuje si odstup, jeho klon prozatím po malých krocích couvá a přitom blokuje útoky Akia, s Kenjutsu skillem na jeho úrovni to není tak těžké (Kenjutsu: 30). Nicméně Noctis plánuje dát mu tu největší lekci a tak originál rychle přistane asi takových 12 metrů za zády Akia kde si pravou ruku obalí v dračích šupinách od konečků prstů až po loket a pak složí levou rukou jednoruční pečeť tygra a v obrovské rychlosti se přesune za záda Akia a pravou rukou ho zezadu sevře za krk s cílem s ním praštit o zem (tváří). Nechce s ním zase praštit tak aby ho přizabil ale jde o to ho uzemnit a pak mu přišlápnout kolenem ruku ve které svíral meč. * Myslím žes prohrál, zkus uhnout jaké ponaučení z toho boje plyne. *Nadále ho tak ale hodlá držet, teda až do momentu kdy Akio sám uzná svou porážku. *

*Jak Noctisův klon couvá Akio jde stejnými kroky dopředu, aby mezi nimi byla pořád stejná vzdálenost. Vidí, že tohle nikam nevede, Noctis každý jeho útok s přehledem vyblokuje. Akio už začíná přemýšlet, jak jinak by to zkusil nějak obejít, ale už na tom nesejde. Na zátylku pocítí lehký vánek, a pak něco jiného, co s ním praští o zem. Akio takový útok vůbec nepředpokládal, a tak je s ním skutečně hozeno jako s pytlem brambor. S takovým tím klasickým zvukem se strana jeho obličeje připlácne na zem, no alespoň mu zůstane nos v normálním tvaru. Ještě ani nerozluštil, co za šupinatou věc ho drží za krk, a už pocítí koleno na své pravé ruce. Tajemství jsou rozkryta ve chvíli, kdy uslyší Noctisův hlas za svými zády. Přemýšlí nad tím ponaučením. Dva Noctise si vysvětlí nějakou technikou, akorát přemýšlí nad tím, kdy takovou techniku mohl Noctis seslat.*"Celou dobu jsem ho sledoval, tak kdy?" *Hned po tom co si tohle řekne v hlavě ho to trkne. Celou dobu, až na moment kdy hodil na zem kouřovou bombu. To je to okno, Akio si je jistý, že tohle je to poučení, které má Noctis na mysli. Akio už chce přiznat, že skutečně končí, pak ale jeho zrak spočine na jeho levé ruce. Zápěstní nůž pod obvazy, a ruka volná. Akio si nemyslí, že by mohl jednou rukou otočit celý souboj, ale nerad se vzdává, když jsou ještě nějaké možnosti. Rychle tedy natáhne ruku za hlavu a cuknutím zápěstí vysune zápěstní nůž a namíří ho někam nad sebe, kde by měl být Noctis. Je to takový jeho poslední vzdor, takže po zablokování i tohoto útoku se Akio už vzdá.*

Noctis Clive: *Akio nic neříká a tak to vypadá že se mu moc vzdávat nechce, nicméně Akio provede takový ten poslední pokus o vzdor. * „Není idiot aby útočil obyčejnou rukou, to bude zápěstní čepel.“ *Dejme tomu že špička čepele Noctisovi směřuje tak nějak na krk jak se Akio snaží prakticky poslepu ohnat ale Noctis zareaguje tak že pustí jeho krk a čepel chytne tou rukou a zataví ji, díky šupinám není šance aby ho to řízlo a tak to může dokonce znít jako kdyby čepel toho nože řezala do kamene. Nicméně aby měl Noctis jistotu že má Akia v šachu tak zatímco mu pravou rukou klečí na pravé ruce a levou rukou drží čepel jeho levé ruky tak využije volné nohy (levé) a tou mu přiklekne na záda (mezi lopatky) a silně zatlačí aby ho udržel na zemi. Může to být značně nepříjemná pozice jak pro Akia tak i pro Noctise ale Akia to koleno na zádech bude asi bolet ale jen trochu. Noctis nechce tlačit moc aby to nepřehnal. Nicméně když už je jasné že Akio prohrál tak ho Noctis pustí a odstoupí od něj. Mezitím k němu (Noctisovi) přijde jeho Kage Bunshin a předá mu jeho meč (Hishou Souken) a zmizí za doprovodu dýmu, který po jeho zmizení vznikne. * Jsi celkem učenlivý a kdybys byl o něco více kreativní mírně by to navýšilo tvou sílu. Hlavně se musíš naučit myslet několik kroků napřed a odhadovat jak by soupeř mohl reagovat na různé kroky, které podnikneš. Kdybys to dělal tak bys mohl čekat že nebudu jen tak zahálet zatímco ses obral o svůj zrak. *Pak se k Akiovi natáhne levou rukou aby mu nabídl pomocnou ruku k tomu aby mu pomohl vstát. * Každý Ninja musí hledat co je skryté za skrytým, musíš se naučit předvídat nepředvídatelné.

*Jakmile jeho poslední vzdor selže a Akio je přišpendlen k zemi ví, že skončil. Nějaký útoky nohama nemají cenu, Akio navíc neovládá Taijutsu, takže teď je to skutečně u konce.* Teď už je konec, vzdávám se. *Přizná svou porážku i nahlas. Jakmile ho Noctis pustí tak se posadí, aby se tam neválel na zemi. Zasune zápěstní nůž a srovná obvazy, pak taky vloží kakuto zpět do pochvy. Zůstane sedět na zemi a vyslechne si Noctisův verdikt. Souhlasně přikývává hlavou, jeho slova mu dávala smysl a Akio si je ryl do paměti. Byla to pro něj důležitá lekce. Když mu pak Noctis nabídne ruku, chytne se a s Noctisovou pomocí se znovu postaví. Když je znovu na nohou tak se trochu opráší.* Souhlasím, měl bych si dávat velký pozor když se připravím o vizi. Sledování soupeře je základem, jakmile soupeře nevidím, měl bych být extrémně opatrný. Hloupá chyba. *Nyní s odstupem si své chyby uvědomoval a snažil se z nich co nejvíce poučit. Další Noctisovu poučku si taktéž vryje do paměti. Líbí se mu jak to zní.* Můžu mít jednu otázku? Kde jste se schoval, když vás zastupoval klon, Noctis-san? *Zeptá se. Tohle byl asi poslední dílek skládačky, který mu chyběl-kde byl Noctis schovaný a jak se mu dostal do zad.*

Noctis Clive: *Líbí se mu že Akio chápe celkem rychle, sice není nějak extrémně nadaný jak ví oba dva ale není hloupej a je ochotný se přiučit od jiných a hlavně i každou jednu radu chápe dost rychle. * „Díky tomu by se mohl dostat dost daleko i když není nějak výjimečný či nadaný.“ *Proletí jeho myslí když o tom tak přemýšlí. * Svůj trik ti prozradím ale ne dnes, musíš si to zasloužit. Prozradím ti to až budeš Chuuninem a já tvou 3. část budu bedlivě sledovat.

*Akiovi se jeho podmínka líbí. Motivuje ho, aby se na chunninských snažil ještě víc. Navíc je i rád, že to pro Noctise nebyla jenom jednorázová akce a nazdar, ale že ho bude sledovat, zda celé to cvičení mělo smysl. To všechno ho naplňuje odhodláním, odhodláním pořádně zabrat, dát do tréninku maximum a dohnat všechen ten čas.* To se mi líbí. Pak se tedy budu během 3. části o to víc snažit, abych vás nezklamal. *Odpoví s úsměvem na tváři.*

Noctis Clive: Dobře tak domluveno a pokud mě omluvíš a nebude ti to vadit tak bych asi už šel, mám ještě nějakou práci. Takže ahoj. *Rozloučí se s ním a odejde pryč odsud, nemá nic dalšího co by dnes mohl Akiovi předat nebo ho naučit a bude mu muset postačit to co se naučil. Noctis ho samozřejmě na 3 části Chuuninské Zkoušky hodlá fakt pozorovat. *

Ne v pořádku, půjdu si domů zašít ty rány, děkuji vám za váš čas, Noctis-san. *Poděkuje a znovu se mu ukloní.* Nashledanou, a pozdravujte Keiyru. *Rozloučí se a sám se také vydá na cestu do svého bytu.*

*Už to bylo nějakou dobu, co se nenaučil žádnou novou techniku a měl v plánu to změnit. Byl rozhodnutý zesílit a věděl, že musí, jestli nechce být pozadu. Nebo případně být někomu trnem v patě na misi nebo tak. Moc dobře věděl, že má ještě jednu elementární podstatu a tou je Doton, bohužel z něj nic neuměl. Zašel si proto do knihovny, kde si půjčil svitek s všeobecně dostupnými technikami Dotonu, aby se nějaké z nich naučil. Moc dobře ale věděl, že učit se techniku je na dlouho, proto se zatím spokojil s tím, že se bude učit jen jednu. První den trávil jen tím, že se učil pečetě, které byly potřebné k tomu, aby byla technika správně vykonána, bez toho, aby do nich vkládal chakru. Šlo mu čistě jen o to, aby si zapamatoval ten patern. Další den už ale byl připraven vydat se do tréninkové oblasti, kde se jí chtěl naučit. Pořadí pečetí už měl vtisknuté do paměti a tak mu nezbývalo nic jiného, než jen se vydat na místo, kde se to bude učit. Cestu už znal, díky tomu, že mu Kei ukázala kde je co a také díky tomu, že se několikrát i sám vydal na cestu napříč Iwagakure, aby si to tady zapamatoval. Došel k tréninkové oblasti, našel si místo, kde měl dost prostoru, odložil si věci jako vodu a pití a dal se na věc, aby zbytečně neztrácel čas. Ještě si párkrát zopakoval, jak jdou pečetě za sebou a šel na to. K této technice nepotřeboval žádné plácání rukama do země a tak mu došlo, že bude vysílat chakru skrze nohy. Složil proto ruční pečetě, soustředil se, aby vyslal chakru do země no a stalo se přesně to, co čekal, že se i stane. Nic. Jen si povzdechl.* ,,No, tak žádný génius asi nejsem no.“ *Trochu se nad tím pousmál a pokračoval. Složil ruční pečetě a vypustil do země chakru skrze nohy, ale zase se nic nestalo. Složil pečetě znova a zase nic. Znova, znova a znova. Nic se nedělo. Popravdě ani sám nevěděl, jestli dává chakry do země moc hodně, nebo naopak moc málo. V následujících pokusech si zkusil pohrát s výdejem chakry. Šlo o techniku ranku D a tak věděl, že výdej chakry nebude nijak obrovský a tak se snažil pohybovat v rozmezí chakry, kterou používá na ostatní techniky toho ranku, které umí. Trvalo mu hodně pokusů, než vyzkoušel všechny možnosti, které měl, no všiml, že cítil jedné vibrace v zemi, když se pohyboval v určitém rozmezí v tom rozmezí, které zkoušel. Docela mu vyhládlo, ale věděl, že teď se najíst jít nemůže, protože byl na dobré cestě a nechtěl vyjet z kolejí. Zkoušel to pořád dokola a v tom menším rozmezí, dokud se nedostal na úroveň, kde ty vibrace cítil nejvíc. Nakonec mu přišlo, že to dostal tak nějak do ruky, respektive nohy, a tak se vydal ke svým věcem, aby se najedl a dal si tak menší pauzičku, po které se okamžitě zase vydal zpátky k tréninku. Dnes už ale bohužel nebyl schopen nic jiného, než jen dosáhnout nějakých těch vibrací, tak se nakonec vydal domů, protože už cítil, jak mu dochází chakra, tak nechtěl, aby se dostal na úplné dno a někde tady omdlel. Vrátil se znova další den a vydal se na stejné místečko, jako minule. Rozhodl se, že tohle bude takové jeho místečko, když sem přijde. A to věděl, že tady teď bude často, protože chtěl trénovat Doton a to doma nebylo úplně nejlepší. Nebo na zahradě, kde by tím zbytečně zničil ten trávník, který tam Noctis má. Zaujal teda postoj na své imaginární značce a snažil se navázat tam, kde skončil včera. Nebylo to úplně ono, a tak mu trvalo několik pokusů, než si byl jistý, že je tam, kde včera. Dnes chtěl ale udělat další pokrok. Složil ruční pečetě a zkoušel už ty vibrace posunout na další úroveň. Už chtěl viděl, tak něco vylézá ze země. Zkoušel to pořád to kola, ale byl pořád u těch vibrací a myslel si, že už je nadobro ztracený, když v tom se mu něco povedlo. Cítil silnější zavibrování pod nohama a když se tam podíval, všiml si, jak ze země vykukuje malinká špička. Udělalo mu to velkou radost. Věděl, že je na dobré cestě. Nevzdával to, zkoušel to znova a znova, ale vypadalo to, že se mu to předtím povedlo jen se štěstím. Nakonec byl nucený se zase vydat domů na základě nedostatku chakry a vrátit se další den. Další den se cítil velmi dobře už jen od momentu, kdy vstal a byl připravený udělat další pokrok. Došel na své místo na tréninkovém placu a pustil se bez jakéhokoliv zdržování. To, že měl dobrý den se mu potvrdilo hned na tom, že byl na první pokus schopen vyprodukovat ze země tu malinkou špičku, která se mi povedla včera jen jednou. Pokračoval teda ve svém tréninku, kdy to kolem něj postupně začalo vypadat jako nějaká postel pro fakíra, jak všude trčely ty kamenné špičky. Nakonec byl nucen se dokonce přesunout dál, protože už mu dělalo problém, že nemá kde nechat tvořit ty špičky, ale nakonec se rozhodl jít domů, protože si nebyl jistý, jestli to má smysl, když už měl tak nízkou zásobu chakry. Vrátil se další den, tentokrát stál o kus vedle od svého včerejšího místa a pokračoval. Prvních pár pokusů bylo několik špiček, no následně udělal razantní pokrok, kdy vyletěla část tyče ze země. Měla dobrých 10 čísel, což byl velký pokrok oproti těm ostatním. Neváhal a pokračoval dál. Nyní už se nepohyboval jen v rozmezí špiček, ale od špiček po různé velikosti, nejvyšší však měla nějakých 30 centimetrů. Dnes šel domů velmi spokojený a další den se vrátil s tím, že už by chtěl vidět nějaký progress další. No zdá se, že včera měl jen opravdu svůj den a dařilo se mu stejně jako včera. Žádný pokrok. Takto se to s ním táhlo další 2 dny, kdy ho to poměrně mrzelo, ale další den se to zlepšilo. Už byl schopen tvořit metrové tyče, ale stále byli připevněné k zemi. Po pár dnech se mu konečně podařilo dosáhnout požadované výšky, problém však byl takový, že bylo sice hezké, že má vedle sebe dostatečně dlouhou tyč, ale on to potřeboval mít oddělené, aby z toho měl takový oštěp. Chvíli dumal nad tím, jak to udělá, no nakonec zkusil upravit přísun chakry, aby to ze země letělo ve větší rychlosti a minimem chakry vložil na konci jakýsi impuls,, čímž přerušil hlínu, aby lezla ven a poprvé se mu povedlo tu techniku dostat to takového bodu, v jakém ji potřeboval. Bohužel to ale nebylo tak pevné jak by čekal a byla všelijak popraskaná a všechno. Vracel se tam ještě pá dní, kdy to už jen šperkoval, aby měl špičeté kammené kopí, které bylo přesně takové, jak mělo vypadat. Vydal se proto domů s tím, že byl konečně spokojený, že se může vydat na další techniku. Úspěšně se naučil techniku Doton: Gansetsukon.*

Počet slov: 1151

*Akio i přes fakt, že prohrál svůj finálový souboj prošel Chunninskou zkouškou, a tak se z něj stal Chunnin. To ho těšilo ze dvou důvodů: Za prvé se konečně posunul a už nebyl přerostlý Genin, ale pro změnu z něj teď byl přerostlý Chunnin. No a za druhé teď dostává mise ranku C, které jsou přeci jen už o něco zajímavější. Na jednu takovou byl dnes Akio vyslán. Dostal za úkol najít a chytit zloděje, který okrádá lidi na náměstí v Iwagakure. Akio se tedy na toto náměstí hned vydá. Obleče se do oblečení, na ruce nasadí zápěstní nože a nad zadek pověsí brašnu s ostatním malým vybavením. Kolem krku si uváže shinobi čelenku. Pak už se vydá na cestu. Je ráno, a vesnice se teprve probouzí. Proto Akio moc lidí nepotkává. Vytáhne krabičku cigaret a jednu si zapálí. Je docela příjemně chladno, ani ne moc teplo, ani ne moc zima a sem tam zavane příjemně chladný větřík, zkrátka tak akorát. Když Akio dojde na náměstí, usadí se na jedné lavičce a začne pozorně pozorovat dění a hlavně lidi kolem. Ze začátku se toho moc neděje a náměstí vlastně ani nikdo není. Jak ale běží čas, začne se náměstí postupně zaplňovat lidmi. Akio si sezení a pozorování ruchu lidí docela užívá, připomíná mu to mládí, kdy brázdil ulice křížem krážem. Jak postupně běží čas, Akio si zajde pro nějaké dango do stánku ke snídani a znovu se usadí na svou lavičku. Po tom, co to spořádá si začíná vytahovat další cigaretu, přeruší ho ale nějaký hluk a neklid kousek od něj. Krabičku tedy hodí do kapsy a přijde blíž. Jeden z lidí tam obviňuje druhého z krádeže. Akio se ušklíbne a lehce pousměje, zatím ale nijak nezasahuje. Nemá žádný důkaz, a kdyby takhle otevřeně zasáhl a člověk by nebyl vinen, pravý zloděj by se pak měl na pozoru. Akio tedy zatím zůstane v hloučku lidí, a zapamatuje si toho údajného zloděje. Pak vytáhne z kapsy peněženku, zadívá se na ni a s širokým úšklebkem ji dá do kapsy. Dostal nápad. Chvíli sleduje toho zloděje, a když se naskytne vhodná příležitost, rozejde se proti němu tak, aby šli proti sobě. Akio se mu přímo nabídne. Projdou kolem sebe a lehce do sebe vrazí rameny.* Promiňte. *Řekne Akio a jde dál, jako by se nic nestalo. Hned po tom co se otočí ale zkontroluje kapsy. Peněženka samozřejmě chybí.* "A mám tě." *Řekne si v duchu, otočí se na patě a rozejde se proti tomu zloději. Přijde k němu zezadu a položí mu ruku na rameno.* Tak, my dva půjdeme spolu. A tu peněženku, tu mi vrátíš šmejde. *Zašeptá mu přímo do ucha a na tváři u toho má přímo ďábelský úškleb. Zloděj se na něj podívá, pak se odtrhne a začne utíkat.* Sakra, proč si to dělají vždycky horší. Já chci po dobrým, ale oni prostě chtějí dostat do držky. *Řekne Akio pro sebe nahlas a začne pronásledovat toho zloděje. Ten se musí prodírat davem, zatímco Akiovi přímo vyklízí cestičku mezi lidmi, takže to má Akio podstatně jednodušší. Po chvíli se dostanou mimo náměstí do docela malé uličky, ale to už je Akio přímo za zlodějem. Skočí po něm, chytne ho a oba tak spadnou na zem. Akio ho pak chytí za límec a vrazí mu jednu pěstí.* To máš za to, že mi to děláš těžší. Pak vytáhne z brašny drát, kterým zloději spoutá ruce a postaví ho na nohy. Prohledá mu pak kapsy kde mezi ukradenými peněženkami najde tu svoji, kterou vrátí na své místo. Pak už zbývá jen dovést zloděje do vězení, no a nakonec ta nejnudnější práce: papírování. Akio se tím ale rychle prokouše, aby mohl zbytek dne strávit čtením nebo tréninkem.*

*Akiovi dnes byla zadána další C mise. Tentokrát bylo jeho úkolem najít a chytit vandala, který dělá ve vesnici neplechu: maluje na zdi domů, rozbíjí okna, ničí různé dekorace a tak podobně. Vandal pracuje především večer a v noci, kdy už se na ulicích nepohybuje tolik lidí. Akio tedy nemusel vstávat moc brzo, ale na druhou stranu se musel připravit na to, že může být klidně celou noc vzhůru. Záleží na tom, jaké štěstí bude mít. Zadání mise navíc obsahovalo i mapku, na které byly vyznačeny oblasti, ve kterých je vandal aktivní. Místa jsou logicky blízko u sebe, takže když bude Akio nenápadně všechny nějak obcházet a střežit, určitě vandala najde. Kolem páté odpoledne Akio vyrazí z domu, aby si stihl místa prohlédnout, ještě než bude tma. Je oblečený v odkaz. Z vybavení si vzal jen brašnu, ve které má mále zbraně jako kunaie a shurikeny a ostatní malé vybavení, jako jsou kouřové bomby nebo drát. Jednak mu přišlo zbytečné si brát plnou polní na nějakého vandala, no a taky ho vybavení nebude tolik zatěžovat při případných honičkách. Čelenku má obvázanou kolem krku jako vždy. Po zamčení bytu Akio vytáhne cigaretu, zapálí si a vydá se obhlédnout ta místa. Jsou to povětšinou tiché ulice, temné boční uličky, žádná náměstí nebo rušné profláklé ulice, kde je hromada lidí. Nakonec to i dává smysl, kdyby dělal bordel někde, kde je hromada lidí, asi by ho už někdo dávno chytil a Akio by to vůbec nemusel řešit. Výhodou je, že Akio se mezi všemi místy může pohybovat po střechách, takže má rychlý, a hlavně nenápadný způsob cestování mezi nimi. Nejde ani tak o tu rychlost, ale nenápadnost a tiché plížení je v téhle misi klíčové. Akio má vše obhlídnuté, takže teď jen počkat, až se udělá tma a začít obcházet. Čekání stráví Akio na střeše domu, odkud pozoruje zapadající slunce a pohyb na ulicích s cigaretou v ruce. Když se udělá tma a většina lidí zmizí z ulic, Akio začne obcházet po střechách jednotlivá místa. Na každém místě se vždy chvíli zdrží, zkontroluje to tam a zase jde na další. Je to hodně systematické, Akio se po chvíli odebere do myšlenek a tělo si navykne na pohyby a začne dělat vše víceméně automaticky.* "Třeba už ho někdo chytil, a já jsem tady úplně zbytečně." *Pomyslí si Akio. Dost by ho to namíchlo, protože by tady lítal úplně zbytečně.* "Aspoň bych se nemusel otravovat s chytáním. Jestli zase bude utíkat tak ho vykastruju přísahám bohu." *Zamyslí se dál nad pozitivem, které by přineslo, kdyby byl vandal už chycen. Akio se chystal do této problematiky položit dále, ale z myšlenek ho vytrhl nějaký hluk. Rychle doběhl k místu, odkud se zvuk ozýval. Bylo to místo, na kterém by měl být vandal dle informací aktivní. Akio se posadil na kraj střechy a pozoroval scénu pod sebou. Vandal tam stál, a maloval na zeď domu barvami. Zvuk, který Akio slyšel, bylo převrhnutí jedné plechovky z barvou, což Akio vydedukoval z kaluže barvy, který byla na zemi. Postava byla oblečena celá v černém. To, spolu s kapucí, zamezilo identifikovat pohlaví vandala. No, na pohlaví nakonec stejně nesejde, tak je to Akiovi jedno. Vytáhne z brašny potichu kunai a když má dobrou příležitost, hodí ho a vystřelí jím vandalovi štětec přímo z ruky a přišpendlí ho k zemi.* Stůj! Nikam neutíkej! Když neutečeš, budeš z toho mít jen pokutu. Když utečeš, budeš z toho mít taky jen pokutu, ale já ti do toho ještě rozbiju rypák. Nesnáším, když vás musím nahánět po vesnici jak blbec! *Vykřikne na postavu v černém, načež seskočí dolů a dopadne vedle ní. Postava neuteče, jen zvedne ruce a sundá si kapuci. Z vandala se vyklube mladá žena, docela pěkná. Dobrovolně se nechá spoutat drátem. Během odvádění se pokouší z toho vykroutit různým sváděním, Akio ale bere své povinnosti vážně, a navíc teď myslí jen na jednu věc: svou postel. Když odevzdá vandalku, tak hned co nejrychleji dojde domů, kde se jen svalí do postele a usne.*

*Akio, oblečený v odkaz, právě vycházel z budovy kde se zadávají a odevzdávají mise. Odevzdával tam hlášení z C mise, kterou plnil předchozí večer. Bylo ráno a tak měl vlastně celý den volný a jen pro sebe. Přemýšlel, co bude dělat. Mohl by do knihovny, nebo jít trénovat. Nebo zkusit štěstí u Tsuchikage a optat se ji na tu Noctisovu "hádanku" z jejich posledního tréninku, zatím se tomu moc nevěnoval. Možností bylo mnoho a tak, aby tu jen tak nestál na ulici jak tvrdý Y, si zapálil si cigaretu a rozešel se k náměstí. Ranní dango nebo nějaká jiná pochoutka bude asi dobrý začátek.*

*Dnes ráno vstal s neuvěřitelně dobrou náladou. Oblékl se nějak normálně na ven a udělal klasickou ranní hygienu. Sešel dolů ze schodů a v kuchyni si nabral vodu a z plného hrdla se napil. Dnes nic nevařil. Jediné, co dělal, tak bylo, že čekal na Kei, než sejde dolů. Vždy vstávali velmi podobně, takže počítal, že za chvíli by mohla sejít dolů. Jakmile se se tak stalo, energicky by se postavil a ukázal na ní prstem.* Kei! *Řekl zvýšeným hlasem, ale usmíval se.* Vyrážíme do centra. Každé ráno si vaříme a dnes mám velmi dobrou náladu, chci se nechat dnes obsloužit. To znamená... *Pantomimou si narovnal jakoby brýle, které vůbec nemá.* Že zvu na snídani v nějakém hezkém podniku. Až budeš připravená, sejdeme se u dveří a vyrazíme. *Vlastně jí ani nedal na výběr. Pak by nakonec mohli vyrazit ulicemi vesnice do nějakého hezkého podniku, který by vybral až cestou. Nic konkrétního v hlavě neměl.*

*Keiyra zišla dolu do kuchyne presne ako Yin predpokladal. Asi do piatich minút, mala na sebe čiernu skladanú sukňu, ktorá siahala tak do polky stehien a čierne nadkolienky. Vlasy mala rozpustené a jej biela elegantná blúzka dotvárali dojem, že je len obyčajná dievčina - nie žiadna kunoichi. (obrázok) *Dobré rán- *Ani nestihla pokračovať. Yin na ňu ukázal prstom a vyslovil svoju žiadosť/príkaz. Zasmiala sa na tom, prišla ku nemu a trochu mu postrapatila vlasy.* Tak teda rozkaz, pane. *Hlesla a podišla ku dverám kde si obula topánky a vydala sa von z domu.* Chceme ísť na raňajky tam kde som ťa zobrala v to ráno čo sme sa spoznali? *Opýtala sa a nechala sa ním viezť ulicami. Predsalen sa tu už trochu vyznal. Nebol to už ten stratený chlapček, ktorý nevedel nájsť cestu domov.*

*Na cestu se psychicky naprosto uvolnil a dal svým myšlenkám kompletní volnost, takže se v nich brzy, jak bylo ostatně zvykem, ztratil. Naštěstí se nemusel moc soustředit, cestu znal v podstatě nazpaměť. Z myšlenek ho vytrhlo až zakručení v břiše.* No jo, já vím, už tam budeme, tak ti něco najdu. *Utěšil svůj žaludek, čemuž se vzápětí tiše zasmál. Brzy se z jedné z menších postranních uliček vyloupl přímo na náměstí. Rozešel se do jeho samotného středu a prohlížel si různé stánky s jídlem.* "Dango, nebo mořský plody? Co takhle rámen? Hmm..." *Přemýšlel nad jídlem a bloumal mezi stánky.*

*Jen se na ní zazubil a vyrazili tedy na cestu napříč vesnicí do aktuálně ještě oběma neznámému podniku* Hele, vidíš. To mě popravdě ani nenapadlo. Jop, to zní jako fajn nápad. Tak vzhůru do podniku, jehož název neznám, jen jeho přibližnou polohu a vzhled! *Ukázal směrem před ně a zavelil. Cestou kráčeli takovým klidným tempem. Normálně by v tuhle dobu měl hlad, ale aktuálně ho nepociťoval, mohla za to dost pravděpodobně i ta jeho velmi dobrá nálada. Dokonce si mohla i Kei všimnout, že je celkově pozitivnější a energičtější, než kdy dřív. Jak tak kráčeli ulicí, nakonec došli do středu náměstí. Tohle yl rpo něj takový další středobod všeho, kde se mohl pořádně rozhlédnout a najít ten podnik. Věděl, že to bylo cestou z kanceláře Tsuchikage, tak ji našel a hledal ten podnik mezi nimi a kanceláří, jestli ho náhodou neuvidí už odtud. Zatím ho neviděl, ale čeho si všiml, tak byla osoba, která tak trochu vyčnívala, stejně jako oni s Kei. Valná většina lidí na náměstí aktuálně jen procházela, nebo bylo jasné, že něco dělají, ale ten muž nedělal v podstatě nic. Jen stál a prohlížel si okolí. Nijak ho neřešil. Sice už postupně odbourává svůj sociální blok, ale pořád není na levelu, kdy by šel dobrovolně za cizí osobou, aby si pokecal.*

*Zasmiala sa nad jeho zvolaním o podniku, ktorý nepoznal.* Preto idem s tebou, keď nebudeš vedieť ako ďalej - som tu. *Pripomenula mu a ukázala pri tom na seba prstom. Všimla si, že Yin má dobrú náladu a bola z toho rada. Chcela aby sa tu cítil príjemne. Koniec koncov robili pre to s Ryuuom čo mohli. Potom kráčala za Yinom a len zo zvyku sa pozerala po stánkoch okolo ktorých kráčali keď sa ocitli na námestí.* Hm.. tá zelenina nevyzerá ani za necht tak dobre ako zelenina pani Nany. Musím ťa tam raz zobrať. *Zamýšľala sa nahlas a potom sa otočila na Yina. Všimla si, že sa pozerá niekam do diaľky, zdvihla ruku a zamávala mu ňou pred nosom.* Zem volá späť Yina! *Uškrnula sa a pozrela sa smerom, ktorým sa díval.* Vidíš tam snáď nejakú peknú slečnu? *Zavtipkovala a pohľadom hľadala to čo ho tak zaujalo. Krásna žena to nebola, bol to ale jej priateľ Akio. Zdvihla ruku a zamávala na neho aby si ju všimol. Ak sa jej podarilo upútať jeho pozornosť a stretli sa im pohľady - venovala by mu žiarivý úsmev.* To je ale náhodička! Poď za mnou.. to je Akio! Musím vás zoznámiť. Pamätáš ako som ti o ňom hovorila v zábavnom parku? *Prehovorila ku Yinovi, chytila ho za ruku a vykročila davom ku jej kamarátovi. Len čo ku nemu prišli, pustila Yinovi ruku a objala Akia tak ako bolo ich zvykom.* Ahoj šampion! Konečne ti môžem osobne pogratulovať, bojoval si v tej aréne ako lev! *Pochválila ho. Na chunninske skúšky sa dívať nechodila, no zistila si kedy má bojovať Akio a jeho zápas si ujsť nenechala.* Dúfam, že si počul ako skandujem tvoje meno z hľadiska. *Zasmiala sa a keď ju pustil ustúpila a postavila sa za Yina. Bol od nej trochu nižší takže ponad neho videla na Akia. Položila Yinovi ruky na ramená a ak jej to dovolil trochu ho posunula ku Akiovi.* Dovoľ aby som ti predstavila Yina. Je to môj spolubývajúci.. Noctisov učeň. Yin Yurinachi.. toto je môj veľmi dobrý priateľ Akio Noriaki. *Usmievala sa.*

*V jeho hlavě se odehrával velmi náročný souboj mezi jeho oblíbeným dango a ještě oblíbenějšími rýžovými knedlíčky, který byl ale přerušen zamáváním. Akio se přirozeně otočil na mávající osobu. V ten moment poznal Keiyru a na jeho tváři se objevil velký úsměv a vykročil k ní. Bylo to zvláštní, ale vždycky, když Akio nevěděl co s dnem, zjevila se Kei jako dar z nebes. Když dojdou k sobě, obejme ji s úsměvem nazpět.* Ahoj fanynko a děkuju ti. Na vítězství to sice nestačilo, ale na postup už jo. *Odpoví na její slova chvály.* Slyšel jsem to jasně a zřetelně. Taky jsem jenom díky tomu bojoval až do odpadnutí. *Řekne, načež se tomu zasměje. Souviselo to spíš s jeho soutěživou mentalitou a filozofií "nikdy se nevzdát", ale povzbuzování všech lidí a taky snaha naplnit jejich očekávání a nezklamat je v tom taky hrála roli. Pustí Kei a pak se jeho pozornost přesune na kluka, který tam byl s Kei. No kluka, spíš už mladého pána! Akio nechá Kei aby je představila, načež k Yinovi natáhne ruku.* Akio Noriaki, těší mě. *Představí se mu s úsměvem.* "Noctisův učeň hm? S takovou si za chvíli otevřít školu." *Řekne si v duchu. Hned se tomu tiše zasměje, Noctis a škola byla dost vtipná představa.* No a co vy dva tady? Na nákupech, nebo snad míříte na snídani? *Zeptá se poté, co se s Yinem představí.*

Určitě se rád někdy seznámím s paní Nanou. *Řekl, ještě než se začal rozhlížet. Najednou se do toho tak opřel, až musela Kei jeho vědomí tahat zpátky k zemi.* Kéžby. *Bylo docela nezvyk, aby takhle reagoval na něco ohledně žen a podobně, ale bral to jako nové odvětví jeho humoru. Najednou však někoho poznala. Vůbec mu to nic neříkalo. I kdyby mu o Akiovi někdy něco říkala, asi mu to vypadlo z hlavy. Ale tak následoval jí. Dotáhla ho za ním pozdravila ho. Byl trochu nesvůj. Pořád si tak nebyl jistý, jak se má seznamovat s cizími lidmi. Ale jestli si rozumí s Kei, asi si bude rozumět i s ním. Nedocházelo mu, že mluví o Chuuninských zkouškách. Představoval si spíš nějaký sport nebo tak, protože co si budem, Akio nevypadal na někoho, kdo by zrovna teď dělal Chuuninské. Pak vlastně jeho představení úplně vyřešila, protože to celé koordinovala.* Ah, eh, Yin Yurinachi, těší mě. *Potřásl si s ním rukou. Normálně by nechal mluvení na Kei, ale sám věděl, že se musí snažit komunikovat s ostatními, tak mu dopověděl hned po jeho otázce, aby nedal Kei žádný prostor na cokoliv.* Na snídani. Hledáme podnik, kde jsme jednou byli. Teda Kei určitě ví, kde je, ale nechává mě na to přijít samotného. *Nezadrhl se ani jednou. Byl to docela zázrak.* Ty?

*Tak nejak si zapísala do pomyselného zápisníka v jej hlave malú poznámku, že musí zaviesť Yina na farmu Nany a Gosukeho. Predalen keď tu nebude a odíde s Ryuuom na cesty.. bolo by dobré aby tam za nimi niekto zašiel a uistil sa, že sú v poriadku. Hoci pre nich vyvraždila malú, začínajúcu organizáciu banditov.. stále mala o nich obavy. Chovali sa ku nej akoby bola ich vlastná vnučka a ona ich mala veľmi rada. Ďalej sa ale zbehlo všetko to s Akiom. Zasmiala sa keď ju označil za "fanynku".* Rozhodne si si to zaslúžil! *Myslela tým, že mu aj napriek prehre uznali titul chunnina, no ďalej len počúvala ich rozhovor. Spustila ruky z Yinovych pliec v momente čo prehovoril. Bola na neho pyšná, predsalen veľmi dobre vedela o tom ako to má s ľuďmi. Bola však rada, že na tom svojom sociálnom bloku tak pracoval. Keď priznal, že hľadajú podnik kde by sa mohli naraňajkovať - veselo prikývla.* Mohol by si sa ku nám pridať ak máš záujem. *Navrhla po tom čo Akio odpovedal na Yinovu otázku "Ty?".*

*Povzbuzující slova Kei Akio ocenil. Ačkoliv se tím nijak extra netrápil a s postupem i s výkonem byl spokojený, občas ho prohra štvala, nejspíš hlavně proto, že byla tak na dosah a výsledek byl poměrně vyrovnaný. Svůj vděk ukáže úsměvem, ale jinak to nijak dál nekomentuje. Po seznámení s Yinem si Akio vyslechne odpověď na svou otázku.* Taky hledám něco k snědku. Musel jsem odevzdat hlášení za včerejší večer, tak jsem ani nesnídal. *Odpoví Yinovi.* Určitě se rád přidám, pokud vám to nebude vadit. *Odpoví s úsměvem. Nikdy neodmítne dobrou společnost, zvlášť když se může seznámit s někým novým.* Tak nás veď Yine! A kdyby si potřeboval poradit, budu tvůj kompas. *Řekne natěšeně, pokud jim tedy nevadí, že se přidá. Vypadalo to, že se z nudného dne začínal stávat den velmi zajímavý.*

*Kei navrhla, že by mohl jít s nimi. Vůbec mu to nijak nevadilo. Další pokusný králíček, na kterém může trénovat své mluvení s cizími lidmi. Takže by se dalo říct, že byl i rád, že s nimi jde někdo cizí.* Určitě nebude. *Trochu ho v tom ujistil a nakonec dostal jako úkol je tam vést. Ještě chviličku se rozhlížel, takže jim dal prostor na nějaký krátký rozhovor a nakonec našel jeden stánek, který si pamatoval a věděl, že ten podnik byl kousek od něj.* Dobrá tedy. Můžeme vyrazit? *Vyčkal na jejich odpověď a v případě, že ano, tak by vyrazil. Cesta už nebyla dlouhá. Popravdě tam byli za chviličku. Minuli ten stánek a ukázalo se, že podnik byl hned za rohem. Když k němu došel, otevřel dveře a nechal je oba vejít dovnitř. Následně vešel sám a dveře se samy zavřeli a našli nějaký volný stůl, kam jim přinesli i menu, ze kterého si mohli vybrat.* No, tak co si dáme? *Řekl sice nahlas, ale bylo to spíš jen takové že to řekl sám pro sebe. Po chvilce měl vybráno. Přišla obsluha a ptala se, co by si přáli.* Já poprosím 2x dango a jeden pomerančový džus. *Dále byla řada pro ně, aby si objednali.* B-Byl jsi tady už někdy, Akio? *Vyklopil ze sebe otázku, aby testoval své možnosti mluvy s cizími.*

*Pousmiala sa nad tým ako sa to celé vykryštalizovalo a vykročila za Yinom s nepatrným prikývnutím keď sa ich opýtal či môžu vyraziť.* Čo to bolo za misiu? Niečo zaujímavé? *Opýtala sa zvedavo popri tom ako kráčala za Yinom. Nevadilo by jej ak by náhodou ešte trošku blúdili po okolí, zatiaľ extra hladná nebola. Keď napokon Yin našiel podnik kde spolu boli vošla dnu a vybrala sa ku voľnému stolu. Sadla si na stoličku a počkala kým si ku nej prisadnú a potom si vybrala jedlo. Pousmiala sa na tom, že si Yin objednal Dango. Keď tu boli totiž spolu prvý krát dala si dango ona. Nijako to ale nekomntovala len sa usmievala.* Ja si dám wafle s vanilkovou zmrzlinou a vodu s citrónom. *Usmiala sa na obsluhu a potom počúvala Akiovu odpoveď na Yinovu otázku.*

Mhm, můžeme. *Odpoví Yinovi, souhlasně přikývne hlavou a vyrazí za ním.* No, šlo o odstranění skupiny banditů, celkem zajímavé to bylo. Teda, byl jsem i na zajímavějších misích, ale že bych se při tom nudil to se říct nedá. Šlo to dobře, sotva zjistili že tam někdo byl tak měli kunai v krku. *Odpoví Keiyře popisem včerejšího večera. Ačkoliv si boj Akio většinou užil, komplikace, zvraty a nepříjemná překvapení nemusel. Když dorazí k podniku, který byl nakonec nedaleko, Akio si ho prohlédne zvenčí, hodí do koše nedopalek a konečně vejde dovnitř. Tam začne všechno projíždět očima, aby si to pořádně prohlédl. Působilo to na něj příjemně a útulně. Po příchodu si sundal kabát a pověsil ho na věšák a pak si přisedl ke stolu.* Taky si dám to dango. A k pití zelený čaj. *Objedná si a vyslechne si Yinovu otázku.* Ne, nikdy jsem tu nebyl. Většinou vlastně snídám doma a do restaurací nebo hospod chodím na večeři. No a když už nesnídám doma, tak volím spíš pouliční stánky. *Odpoví s úsměvem.* Hm, když jsi si dal to dango, tak se zeptám: Máš raději sladké nebo slané? *Položí na oplátku otázku Yinovi.*

*Jak kráčel k tomu podniku, ani neregistroval její otázku na jeho misi a nějak je začal vnímat zase, až se dostali k tomu podniku. Usedli a už vyčkávali na jídlo, které se připravovalo. Klepal prsty po stole, byl trochu nervózní. Nevěděl co má říkat, tak jediná otázka která z něj vypadla byla ta, jestli už tam Akio někdy byl. Byl rád, že se pak začal ptát on, protože on by asi moc netušil.* Dango jsem měl jenom sladké, jestli je slané, tak si určitě někdy dám, abych posoudil. *Trochu si odmlčel a pak si něco uvědomil.* T-Teda jestli narážíš na jídlo všeobecně, tak mám radši slané. *Netrvalo moc dlouho a donesli jim alespoň to pití, než bylo připravené jídlo, tak si rovnou trochu odpil ze svého džusu.* A vy dva...vy dva jste se jak poznali? *Byl rád, že ho napadla otázka, ale byla pravda, že ji mohl podat trochu lépe a ne zaseknout se uprostřed.*

*Vypočula si tú jeho misiu a uvažovala nad faktom akú majú ninjovia oproti obyčajným banditom výhodu. Keď si všetci objednali, trpezlivo sedela na mieste a pokukávala po Yinovi a Akiovi. Nechala ich prehodiť pár viet a celkom sa jej páčilo, že nemusí ťahať konverzáciu len ona. Skoro to vyzeralo, že by si poradili aj keby nesedela s nimi za stolom. Keď im doniesli vodu, načiahla sa po svojom pohári a trošku si odpila, potom sa slamkou hrala s plátkom citróna, ktorý bol vhodený vo vode a keď Yin položil svoju otázku - pozrela sa na Akia a priateľsky sa usmiala.* Obaja sme stáli na námestí keď mala Tsuchikage príhovor, otvárala sa totiž nová štvrť Shniboku. Nejaký chlap sa tlačil dopredu - vrazil do mňa a ja som spadla priamo na Akia. Keby nebol tak rýchly a neustál to - asi by sme skončili na zemi. *Trochu sa zasmiala.* Vďačím svojej nemotornosti a Akiovým pohotovým reflexom za to, že som ho spoznala. *Zdvihla svoj pohár a naznačila štrngnutie s Akiom, bez toho aby to naozaj spravila.. trošku si znova odpila a keď položila pohár späť na stôl, založila si prameň vlasov za ucho.* Hm.. za to, keď sme sa spoznali s Yinom boli sme trochu.. na nože. *Uškrnula a čakala, že pokiaľ sa bude Akio zaujímať ako sa spoznali ona a Yin.. povie to on.*

Myslel jsem jídlo všeobecně, ale je i slané dango. Někdy tě na něj pozvu co říkáš? *Dodá k Yinově odpovědi. Bylo docela zřejmé, že potkávání nových lidí a komunikace s nimi mu dělala problémy, ale Akio si velmi cenil jeho snahy, a tak byl na oplátku trpělivý, nikam nespěchal a dával mu prostor. Nad jeho další otázkou se pousměje a nechá Kei, aby mu o tom řekla. Mezitím si nalije z konvice do hrnku čaj a napije se. S úsměvem pak souhlasně přikývne, bylo to přesně tak.* Náměstí bylo narvaný lidma, byla tam celá vesnice, nebylo k hnutí. *Dodá.* A taky díky tomu chlapovi. *Přidá k tomu se zasmáním a taky lehce pozvedne svůj hrnek.* Cože? No tak to si rád poslechnu. *Původně měl v plánu se zeptat, jak se seznámili oni dva, ale teď byl ještě zvědavější než předtím.*

*Pozorně poslouchal příběh o tom, jak se seznámili a sem tam si při tom trochu odpil ze svého džusu po malých douškách.* No, tak to zní jako osudové setkání. *Trochu se při tom zasmál. Nebyl by to až takový problém, kdyby se při tom nerozhodl i polknout džus a zakuckal se při tom. Trochu tam chvíli kašlal, ale nakonec ho to přešlo. Cítil se trochu trapně, ale snažil se to brát s humorem.* No, asi nejsi jediná nemotorná... *Narážel na svoje zakuckání. Vzal si ubrousek a utřel takovou mini loužičku na stole, protože se při tom kašlání trochu džusu ze skleničky vylilo, než jí stihl položit.* No, to zní fajn. Jídlo zdarma nikdy neodmítnu. *Trochu se pousmál, tentokrát už však bez nějakého zakuckání.* No, my za to celé taky vděčíme vlastně třetí osobě. Noctisovi. Ani jednomu z nás neřekl ani slovo o tom, že tam bydlí někdo další. Takže ráno, když jsme se potkali v kuchyni, mě Kei brala jako nějakého zloděje a kdybych se zachoval jinak, asi byl byl skončil dobodaný nožem, kterým na mě mířila. *Ale zasmál se tomu. Předtím měl trochu život o svůj život, protože naštvaná Kei, která si bránila svůj dům působila opravdu nebezpečně, ale tak teď už je to jen vtipná historka, kterou je sranda vyprávět a vzpomínat na ní.* No, hádám, že potkat někoho divným způsobem může být docela i sranda.

"Osudové stretnutie." *Yinove slová sa odrážali v jej vnútri keď po Akiovi skĺzla pohľadom. Skoro akoby ho videla prvý krát. Pravdou bolo, že si rozumeli, mala ho rada a bolo len vo hviezdach čo by sa stalo keby ho spoznala skôr než sa dala dohromady s Toshim. Všetko by mohlo byť inak.. a možno by nikdy nespoznala Ryuua. Sklopila pohľad k svojmu poháru a myslela na ich - jej a Ryuuove osudové stretnutie kým sa Akio s Yinom rozprávali o jedle a kým Yin rozprával príbeh ako sa spoznali. Nemohla sa ubrániť zasnenému úsmevu keď sa jej vybavil Ryuu v knižnici.. a to ako ku nemu vzhliadali jej "malé dráčiky" v podobe sirôt z miestneho sirotinca. Aby sa ale vrátila späť do miestnosti, napravila si okuliare a trochu si povzdychla. Usmiala sa na Yina a mykla plecom akoby fakt, že ho takmer prebodla nič neznamenal.* No .. nie som ten typ čo s otvoreným náručím privíta v dome chlapca len v spodkoch, ktorý jej siaha na jej vajíčka! *Len čo to povedala trochu sa zasmiala. Vybavovala si ako mu vypadli a rozbili sa na dlážke.* Dôležité je, že to dobre dopadlo a ... vlastne som ho vtedy ako ospravedlnenie zobrala sem do tejto reštaurácie. Vtedy som si dala dango a bola som spokojná - a teda vy budete určite tiež. *Doplnila ich príbeh o pár malých detailov a odpila si zo svojej vody. Ku stolu si to ale už mierila servírka a doniesla im všetko jedlo čo si objednali. Tie jej wafle vyzerali božsky - človeku sa už pri pohľade na ne zbiehali slinky.* No páááni.. tak teda itadakimasu. *Usmiala sa na nich a pustila sa do svojho jedla. Ako bolo jej zvykom - odkrojila si z wafle, dala si tam zmrzlinu a bojovala s tým aby na vidličku dala každý druh z ovocia, ktorým bol jej tanier obsypaný. Yin aj Akio s ňou už jedli - ak boli na podobné detaily všímavý asi by im neušlo, že Keiyra tento svoj malý rituál robí dodnes.*

Jo, náhoda je zvláštní věc. *Přitaká souhlasně Yinovi. Pak už jen pozorně poslouchá jeho vyprávění. Musel se tomu nahlas zasmát, bylo těžké představit si, jak se Kei snaží probodnout Yina, hlavně proto, že teď vypadali skoro jako sourozenci.* No tak to se máme na co těšit. Vida, my o vlku a vlk tady. *Poznamená a začne si se zářícíma očima prohlížet svůj talíř. Vypadá to dokonale, stejně jako jídlo ostatních. Vezme do ruky špejli a zakousne se do toho. Se zavřenýma očima pak žvýká a vnitřně hodnotí a rozebírá jídlo.* Mhmmmm, chutná to ještě líp než to vypadá. *Pochválí si pořád ještě se zavřenýma očima. Hned je ale otevře a natáhne se k hrníčku s čajem, kterého se hned napije, aby dokončil symfonii chutí ve svých ústech.* Měli jsme si tenkrát v Shinboku dát dango, jak by to asi chutnalo tam? *Narazí Akio na své seznámení s Kei a trochu se tomu zasměje.* Takže, ty jsi tedy Noctisův učeň Yine? Pověz jaký je učitel? Spíš takový... praktický přístup že? *Zeptá se Yina během jídla. Sám s Noctisem trénoval, a ačkoliv sám o sobě Noctis tvrdil, že není dobrým učitelem, Akiovi jeho přístup naprosto vyhovoval. Učení se praxí nejspíš bylo pro něj. Zajímalo ho, jak to vidí Yin a jaký na to měl názor.*

Ano, důležitý je výsledek. *Trochu se tomu zasmál. Kei přemýšlela, jaké by to bylo, kdyby potkala dřív Akia, no on přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby si ho tehdy Mizukage nevybral. Dost pravděpodobně by se držel své každodenní rutiny a nijak by se neangažoval s cizími lidmi. Celá ta myšlenka byla trochu smutná, ale nakonec to všechno dopadlo fantasticky, tak se nad tím jen pousmál. Jakmile pak donesou jídlo, tak si dá do úst první sousto a pořádně přežvykuje. Ostatní si mohli všimnout, že se mu rozlévaly po jazyku neuvěřitelné chutě. Opravdu mu to chutnalo.* Mhm, ano, jsem. *Řekl ještě s napůl plnými ústy a nakonec polkl.* Noo, to se těžce povídá, když jsem s ním ještě netrénoval. *Trochu nervózně se zasmál, no pak bylo vidět, že ho to docela trápilo.* Jsem tady už nějakou dobu, ale od doby, co mě ubytoval, tak ještě nebyl doma. Takže nejsem schopen říct, jak učí. Promiň. *Radši si dal do úst další sousto, aby nemusel teď chvíli povídat a dal prostor ostatním.*

*Jedla v tichosti a pokukávala pri tom po oboch jej spoločníkoch. Musela sa uškrnúť pri tom keď sledovala ako slastne si vychutnávajú svoje jedlo. Samozrejme, že aj jej veľmi chutilo to čo si objednala .. no rozhodne pri tom nevyzerala tak blažene ako oni.* "Asi naozaj bude niečo na tom čo sa tak často opakuje v knihách.. a to že láska u muža ide cez žalúdok." *Pomyslela si keďže Yin nevyzeral takto spokojne ani keď mu ukázala ich dojo v pivnici a to už niečo znamenalo!* Niekedy to napravíme a zájdeme na dango aj tam. Tento krát ale budem platiť ja. *Navrhla a potom už len počúvala ich rozhovor. Mrzelo ju, že Noctis Yina takto ignoroval, no nemala to ako viac ovplyvniť. Mohla sa už len snažiť aby to tu Yinovi čo najviac spríjemnila a poprípade mu sama s trénovaním pomohla.* Nebolo by zaujímavé niekedy v budúcnosti zorganizovať váš duel? Priateľský zápas.. aj pri tom sa človek toho veľa naučí. *Navrhla do ticha, ktoré nastalo po Yinovom ospravedlnení ohľadom toho, že ho Noctis vlastne netrénuje.*

Tak fajn! *Odpoví nadšeně na Keiyřino pozvání na dango.* Ach tak. Neomlouvej se. Nejspíš má hodně práce, je to přece jenom generál. Odpoví Yinovi.* "No, spíš tráví čas se svoji láskou." *Poznamená si v duchu. Noctis říkal, že má někoho venku. I tak Akio Yina trochu litoval. V cizí vesnici, sám, a člověk co tě má trénovat není doma. No, alespoň měl Kei a ti dva spolu od pohledu skvěle vycházeli. Akiovi to připomene dětství, které trávil povětšinou sám, bez sourozenců nebo přátel. Yin má nakonec docela štěstí. Z myšlenek ho vytrhne návrh Kei. Ten nápad se mu líbí.* To je skvělý nápad. V knížkách se toho najde dost, ale praxe je praxe. *Souhlasí nadšeně. Učení se od ostatních skrz souboj, to pro něj bylo to nejefektivnější učení.* A jestli prohraju, zorganizuje se pěvecký souboj, abych si spravil chuť. *Hned se tomu zasměje.* Zpívání... to mi připomíná ten poslední večer. *Řekne a začne se ztrácet ve vzpomínkách na večer plný alkoholu a povídání, završený jako třešničkou na dortu zpěvem.*

*Sice se mu omluvil, ale věděl, že to je Noctisova chyba. Neměl ho moc v lásce. Všichni si toho mohli všimnout, když jeho výraz nabral takovou úroveň nechuti, když řekl tohle.* Jasně, práce... *Řekl si to spíše pod nos a docela potichu. Mohli to slyšet, ale nebylo to určené jejich uším. Určitě to nebylo prací. Už velmi dlouho nebyl doma a on sám nevěřil tomu, že by přespával někde v kasárnách nebo v hotelu, když má domov o kousek vedle. Nakonec ho z toho celého ale také vyvrhne návrh Kei. Cokoliv, co mělo v názvu slovo "trénink", tak miloval.* To zní jako velmi zajímavý nápad. *Pousmál se a znova si dal do úst další sousto a pak ho zapil trochou džusu.* Proč zrovna pěvecký souboj? *To ho dost zajímalo. Nic o zpívání tady nepadlo.* Myslíš, že kdybych tě porazil v boji, tak si na mě přijdeš ve zpěvu? *Trochu se zasmál. Nemyslel to nijak zle, jen si do něj šťouchnul. Cítil se trochu uvolněnější, tak možná proto si to dovolil. On sám ale nevěděl, jak na tom se zpíváním je. Nikdy to nezkoušel. Že by to dnes doma vyzkoušel?* Poslední večer?

*Nechcela nijakým spôsobom komentovať Noctisa. Nie, že by sa ho bála.. to vôbec. Hoci bol šialene silný .. mal ju rád a neublížil by jej. Nechcela to komentovať preto lebo napriek tomu, že ju vedel poriadne naštvať - faktom zostávalo, že bol stále niečo ako jej otec a takéto situácie ku tomu patrili. Z myšlienok ju vytrhol AKio s tým jeho nápadom na spevácky súboj. Zvonivo sa zasmiala.* To znie ako plán! *Pritakala a pozrela sa na neho s takým tým pohľadom - ty vieš na čo myslím. Áno, posledný večer čo s Akiom bola jej spieval a bolo to nádherné. Mierne jej pri tej spomienke zružoveli líčka a tak siahla po pohári a ovlažila si pery svojim nápojom. Yin vyzeral byť zmätený a nechcela ho v tom dlho nechávať. Pustila sa teda s úsmevom do vysvetľovania. * Kedysi ... sme s Akiom plánovali, že založíme kapelu. Boli by sme niečo ako potulní bardi v knihách. Ninjovia na cestách, ktorí o svojich dobrodružstvách a zážitkoch z ciest skladajú piesne. *Trochu sa na tom zasmiala a skočila pohľadom z Yina na Akia.* Ešte stále to môžeme zrealizovať. *Uistila ho pobavene.*