Kashiko-Sa

-Jeden z mála hezkých dnů, co za dlouho dobu byl. Sluníčko, teplo, doslova hezký den na lehkou mikinu či slabší oblečení, bez potřeby tahat mnoho vrstev oblečení. To byl možná a i důvod, proč náš mladý hrdina, Amakusa Katagi, seděl na náměstí u jedné zdi a jen se díval na modré nebe, kdy ho ochranovala pouze černá "vesta", či jak to nazvat a kalhoty. Ani kříž neměl! Celkově působil ze přemítá o životu, nic se mu nechtělo, akademie nebyla, měl takovej ten moment, kdy člověk potřebuje vypnout a doslova ztratit hlavu v oblakách, či mu tento čas doprán ještě není? To jest otázka pro další lidi v okolí!*

*Byl hezký den. Yasuko si užíval volný den, který mohl trávit celý mimo akademii. Jeho otec nebyl ve vesnici, byl to stavitel a měl nějakou zakázku v malé vesničce v okolí Iwy. Yasuko se vydal na menší procházku po vesnici. Byl zvyklý na to, že je doma sám a rád se procházel. Vždycky se našlo víc zábavy mimo domov, než být sám zavřený doma. * ,,Dneska je po delší době zase pěkně, to budou plné ulice lidí." *Yasuko měl pravdu, po ulicích chodilo mnoho dospělých lidí ať už s nákupy, ti šťastnější z práce a ti v horší situaci do práce teprve chodili. Sem tam pobíhalo i pár dětí, které Yasuko ale z akademie neznal, jen je sem tam zahlédl na ulici, kde trávil většinu času, když tedy netrénoval, ale on byl zrovna ten, který si radši hrál s kamarády. Jak si šel ulicí, pískal si a radostně si skoro poskakoval, najednou ze dveří vedle cesty vyběhl chlapec asi ve věku 12 let a jak běžel, do Yasuka strčil. Hned se na něj otočil a začal pokřikovat něco o tom že má dávat pozor. Yasuko rychle vstal ze země, oprášil si zadek a začal se mu smát do obličeje a při tom jen pomalu promluvil s úsměvem na obličeji.* Musíš příště dávat větší pozor, nemůžeš tady jen tak vrážet do lidí. Mohlo by se ti to vymstít. *Tohohle kluka znal, nebyl to shinobi. Yasuko strčil ruce do kapes a šel dál.*

*Po dlouhé době svůj pohled strnul k pozemskému životu, kdy uviděl mnoho dětí před sebou, až by ho to trochu vyděsilo, kdyby byl přítomen a ne v myšlenkách, někomu by mohl skutečně působit jako zfetován omýtkou. Ovšem jeho pohled se upřel na kluka, obdobně jeho věku, jak utíkal a skoro mířeně narazil do o dost mladšího, až přehnaně optimistického chlapce. Celkem ho ale překvapil fakt, jak to zodpovědně mladší kluk bral, narozdíl od staršího, který působil ze by ho brzo zamordoval. I když...Ten smích byl z části děsiví.* "Asi to bude lepší, než tady furt sedět...Stejně mi už začínaj mrznout kosti." *dal si ruku pod zadek a vyhoupnul se do postoje a opět se podíval, jestli toho kluka vidí, o! Trefil se a uviděl ho! A jelikož byl jeho zdroj zájmu, tak se k němu logicky vydal.*

*Yasuko i přes malý incident působil na lidi okolo stále pozitivně. Pořád měl na obličeji úsměv i když v duchu by nejradši toho kluka zabil. Najednou k němu proběhl nějaký pán, který to celé viděl a ptal se ho, jestli je v pořádku. Yasuko jen kývnul a hodil pohled jako kdyby se bál a k tomu zároveň udělal taková psí očka. Pán ihned vyrazil ke staršímu chlapci, chytil ho za triko a pěkně mu vynadal. Na Yasukově tváři se objevil pěkně zákeřný úsměv. Pak ještě dostal lízátko a šel si po svém a dělal jako by se nic nestalo. Nakonec na celou situaci i rychle zapomněl.* ,,Lidé jsou hloupí.”

-Ukončeno-

"Jakej to nudnej den." *Pomyslel si Amakusa, když, i po několika hodinách, tady bylo minimum zákazníků od brzkého rána. Si stál za pultem a vyklepával nějakou tu melodii, druhou rukou si podpíral hlavu a otráveně čekal, jestli se otevřou dveře i za takovýto den, kdy to vypadá ze bude pršet, či už prší? Sám netušil. A vlastně, proč zde pracoval? Vypomáhal jeho mamce, lépe řečeno jejímu šéfovy co mu dával nějaké ty drobné, moc to nevynášelo, ale co již, otec byl až moc posedlí zbraněmi, tudíž peníze mizeli do nějakých otvorů, možná Sayi. Povzdechl si, těžko se dělalo něco jiného. Ovšem něco se mu muselo nechat, jeho odev působil dobře na to, z jaké byl rodiny. Podivný kříz, u kterého tušil význam snad jen jeho rodina a jeho šéf, který se o to z části zajímal, poté černý oděv a boty, skutečně působil divně, ještě s kombinací jeho žlutých očí a tmavé pokožky.* "Kolik jich zde dneska bylo....5? To je za 6 hodin dost málo....Ugh."

*Bolo už poobedie, keď sa Tsuki blížila ku jednému krámku s oblečením. Dohadovali sa s matkou o tom, že v Iwagakure nie je možné nájsť nejaké poriadné a kvalitné šaty. Tsuki namietala, že jej je úplne jedno nejaká kvalita oblečenia a nemusí mať za každú cenu len značkové oblečenie dovážané bohvie odkiaľ. Nuž, tak si vzala svojich pár naškriabaných peňazí z misií a vybrala sa do ulíc Iwagakure, aby našla obchod s oblečením. Nevyberala si, jednoducho vstúpila do prvého obchodu, na ktorý natrafila. Otvorila dvere, pozdravila sa a začala sa prechádzať pomedzi regále, stojany s poličky. Nikdy nebola príliš na oblečenie a bola by schopná obliecť si úplne čokoľvek, a tak ani netušila, čo vôbec hľadala. Občas do ruky vzala nejaký kúsok a dlhšiu dobu sa snažila poskladať ho naspäť. Druhá ruka ju dosť bolela, lebo ju mala zlomenú. Dnes mala na sebe takú mikinu, spod ktorej bola sádra celkom vidieť,* Sakra.. *zahundrala Tsuki a odfúkla si z tváre prameň svojich dlhých čiernych vlasov.*

*Vyčkával, vyčkával než konečně uslyšel zvonek zacinkat spolu s dívkou, mladší jak on. Narovnal se a nasadil svůj příjemný úsměv. Ze začátku si ani nestihl povšimnout sádry, jak rychle zmizela do regálů. Pouze sledoval její černé vlásky, jenž čouhali.* "Proč je tam tak dlouho?" *Přivřel jsem oči a hluboce se zamyslel, ze by kradla!? Napadlo mě jako první, téměř okamžitě, co mě to napadlo, byly slyšet podrázky mých bot, jak padají na dřevěnou podlahu a já si to rychlím krokem řítím k regálu, ačkoliv to nevypadalo jako bych plánoval jí tam zmlátit., hlavně mi to i bylo proti víre. Jak jsem se dostal k regálu a mé očka nahlédli dovnitř, tak mi došlo co se dělo! Ona nekradla! Nýbrž mela poraněnou ruku.* ""Aha, tak proto...Ale moment! Co když to je jenom zástěřka proto, aby mohla lépe krást! Ale moment...Co když nad tím jen moc přemýšlím díky přednášce pana Tokiada?" *Nad hlavou se mi pomalu objevily otazníčky, jak hluboce mě tato otázka zastavila od všech jiných starostí, ovšem nakonec mě něco probudí, a to další krok dívky, díky bohu, nebyl vůči mně, nýbrž na druhou stranu! Jaká to jest záchrana pro mou duši a možná i požytek jako je "mínění ostatních". Pousmál jsem se a vyšel přímo k dívce.* Zdravím, nepotřebujete pomoct s výběrem? *Dostanu z úst mile ještě během cesty, kdy zastavím tak půl metru od ní.*

*Nejakým mizerným spôsobom sa jej kus oblečenia podarilo ako-tak poskladať. A tak sa vybrala kúsok ďalej, kde si zase prezerala niečo, čo jej padlo do oka. Nečakala, že by ju sem prišiel niekto vyrušiť, takže nevnímala žiadne klopkanie topánok o podlahu - mohol to byť ďalší zákazník preháňajúci sa obchodom, aby si uchmatol najlepší kúsok oblečenia. Začala teda reagovať až v momente, kedy sa klopkanie topánok zastavilo niekoľko desiatok centimetrov od nej. A ozval sa hlas chlapca. Musela zdvihnúť svoju hlavu, pretože oproti tomuto chlapčiskovi bola malá. Pootvorila pusu, ale najskôr si ho jej červené veľké oči premerali. Z tváre však nevedela ešte nič moc vyčítať. Po kratučkej chvíľke prehovorila,* Prečo mi vykáš? *spýtala sa sladkým dievčenským hlasom, odtrhávajúc od neho svoj pohľad. Odložila na kôpku kus oblečenia, ktorý sa snažila jednou rukou poskladať, druhou si trochu pomáhala,* Súdim, že tu pracuješ a asi musíš byť k zákazníkom zdvorilý, ale.. je to smiešne, som mladšia.. *Tsuki sa tentokrát aj usmiala a zase venovala chlapcovi svoj pohľad..* Umm.. No.. Výber.. Ja vlastne ani neviem, čo hľadám. Niečo, čo by mi padlo a slušelo? *Tsuki dvakrát rýchlejšie mrkla,* Si chlapec, asi by si mi pomohol..

*Chlapec? Jasná dívka! A skutečně, pokud by se měl zmínit můj jediný talent, tak by to určitě byl fakt, ze můj obličej jen ukazoval leda tak to, ze působím mile, kdo ví kde byla pravda.* Jelikož jsi zákaznice. *Odpověděl jsem s minimální prodlevou, ačkoliv něco musím uznat, TEN HLAS, ROZTOMILÉÉ! Až by se někdo roztekl roztomilostí, sejně tak její tvárička, to se jí muselo nechat, vražedná zbraň nemalého kalibru. Jakmile odloží kus oblečení, tak mám pocit jako by mi puklo srdce žalem...Nemohl jsem být naštván, ani nic jiného, ale bylo to spatně složené! Natáhnu po tom ruku, rozložím a začnu skládat tak, jak by to mělo být, až dokonale. Praxe se pozná, hádám.* Mladší ale stále zákaznice, ale nuže, pokud ti to nevadí. Heh, možná máš pravdu, ze to je směšný. *Trochu se uchechtnu a podívám stranou, než se můj pohled navrátí zpět k dívence. Chtěl jsem něco říct, avšak opět mluvila, působilo to dost...Jak to jen říct, ze jí to dělá problém, tak proč jí to ničit?* Chápu, klidně. A mimochodem, Amakusa, těší mě. *Natáhnul ruku na potřesení a lehce jsem se skrčil.*

*Tsuki kútikom oka sledovala, ako sa chlapec natiahol po tom kuse oblečenia, ktoré spíš zmuchlala, než zložila naspäť,* Nebolo to perfektne uložené? *musela si trochu rýpnuť, ale jej tvár neviniatka a tón anjelika naznačoval, že to nemalo byť úmyselné rýpanie. Hoci bolo. A pritom mu venovala jeden zo svojich úsmevov..* Amakusa.. *Tsuki urobila to svoje obvyklé gesto, keď premýšľala - ukazovákom si poklepkávala po líčku, samozrejme svojou zdravou rukou..* Máš veľmi zvláštne meno. Zvláštne, ale zaujímavé. Má nejaký preklad? *Tsuki si pri svojich slovách stiahla prst z tváre a natiahla ruku ku chlapcovi, aby si s ním v priateľskom geste mohla potriasť rukami,* Mne dali meno Tsuki.. Takže ma tak môžeš oslovovať, *radšej Tsuki, než aby ju mal volať slečna, malá pani, či nebodaj hime, ako ju oslovuje všetko ich domáce služobníctvo. Áno. Tsuki pochádzala z bohatej rodiny a mohli si dovoliť služobníctvo - čo bolo spíš matkino rozhodnutie, lebo vtakom luxuse bola vychovávaná a žila v ňom od narodenia..* Tak, čo by mi slušelo? *položila Tsuki svoju otázku a miesto toho, aby sa poobzerala okolo seba, či jej oči nezachytia nejaký pekný kúsok oblečenia, tak sa pozerala stále na chlapca. Tie veľké červené oči dokázali hypnotizovať.*

Co myslíš? *Zeptám s špetkou humoru v pozadí, mé ruce byly rychlé, až divně moc, jelikož to "rozklepnu" a téměř dokonale složím a položím na zpět. Amakusa, podivné jméno pro podivného kluka, no ne? Jediný vtip by snad byl, kdyby ještě měl bílé vlasy, no ne?* "Hmm, divné." *Byla jediná myšlenka nad jejím gestem, ačkoliv i on sám nebyl obyčejný, ale to bych se již opakoval. Otázka mně lehce zarazila, jak by i ne?* Překlad...? Hmmm *Levou ruku jsem si dal na prsa a druhou přimácknul za zápěstí, následně si jí dám k ústům.* Víš, ze snad ani ne? Popravdě netuším, nikdy jsem se o to ani nezajímal. *Přemýšlel a přemýšlel, avšak má mysl žádný překlad nevyplivla, jak bych doufal.* Tsuki, hezké. A tvoje překlad má význam? Či lépe řečeno překlad. *Když se zeptá na oblečení, tak mě to opět přinutí si přiložit ruku k obličeji a zamyslet se. Podíval se na jednu stranu! S jeho výškou mohl přes regály, následně na druhou! POté zpět na hypnotickou Tsuki.* Nuže, co takhle zkusit  nějakou elegantnější mikinu se sukní? Oboje v černém, to by nemuselo vypadat nejhůře. *Navrhnu prvotní nápady, ačkoliv k takovému zákazníkovy, který očividně nemá nápady, je to těžší nežli obvykle, kdy vám řeknou co chtějí či přibližně.*

To je veľká škoda, že si sa nezaujímal. No, mám nápad.. *Tsuki si svojou zdravou ručičkou zastrčila pár pramienkov vlasov za svoje ucho, ale pritom neprestávala rozprávať,* Dám si za úlohu zistiť, čo tvoje meno znamená. Ešte som ho nikdy nepočula a si prvý človek, ktorého s takým menom poznám.. *brblala Tsuki. Hej, no.. Občas mávala úchylku na zvláštne mená. Príkladom bol Noctis, ktorého meno pochádzalo z iného jazyka a malo celkom blízko k jej priezvisku - Noctis malo znamenať noc.. A Yagami, čo bolo jej priezvisko, sa prekladalo ako boh noci..* Tsuki je dosť používané meno a áno, má význam.. Prekladá sa ako Mesiac.. *bolo až komické, jak k nej jej meno a priezvisko pasovali. Tsuki Yagami, inak povedané Mesiac - boh noci. Skutočne.. Mesiac bol takým bohom noci. A Tsuki vyzerala ako nočná obloha so svojimi čiernymi dlhými vlasmi a čiernym oblečením. Len jej dve červené oči svietili na jej tvári ako dva krvavé mesiace putujúce nočnou oblohou..* S čiernou farbou súhlasím. S mikinou súhlasím takisto, ale tá sukňa.. *Tsuki si zdravou rukou behala po líčku v takom to 'premýšľajúcom' geste.*

Hmm? *Vysli mi z úst jako gesto aby pokračovala, což s mojí tváří jen slyvalo dohromady.* Nuže dobrá, Tsuki. A co má být odměna? *Přeci jen, úlohy mají být s odměněna, potom by byla beze smyslná, no ne? Ačkoliv byla dobrá otázka, či je vůbec Amakusa z tohoto jazyka, ovšem lehce jinou kulturou on přímo vyzařoval. Neustále milej, pozitivní, kříž a mnoho dalších věcí, které mohla Tsuki vidět již od pohledu.* Měsíc, to není tak špatně jméno, to by černá či černo bílá seděla, nemyslíš? *Rozmyslel nadále o outfitu pro takovou milou, prozatím, jako byla Tsuki, lehce se vyjeví když zmíní že sukni spíš ne.* Vážně? Tobě by celkem seděla dle mého, ale pokud ne, tak můžeme vzít kalhoty, samozřejmě. Možná kombinace by mohlo bejt černé triko, kalhoty či sukně a bílý šátek, případně černobílý, možná nějaký rudy prvek, hmmm. *Jeho gesto s rukou na tváři nepřestávalo, protože se snažil najít dobrou kombinaci.*

Odmena? *zarazila sa Tsuki. Ale skutočne sa zarazila, až pritom niekoľkokrát rýchlejšie zamrkala svojimi očami. Na žiadne odmeny nebola zvyknutá. Bola zvyknutá na tresty, ktoré od otca dostávala. A že boli pravidelné..* No, ak teda trváš na odmene.. Hmm.. *olizla si svoje pery a kúsok jazyka nechala vystrčený von zatiaľ čo si zase ukazovákom zdravej ruky klepala po pravej tvári..* Budeš ju musieť vymyslieť ty. Ja mám byť tá odmenená. Nemôžem si vymyslieť odmenu, no nie? *pri svojich posledných slovách mierne naklonila hlavu na bok a pritom trošičku pokrčila ramenami. Venovala chlapcovi svoj pohľad..* Mám osobné dôvody k tomu, prečo ich nenosím.. *uhla pri týchto slovách pohľadom z chlapca. Len nepatrne sa zmenil jej tón hlasu a jej očičká akoby potemneli. Ale to všetko ihneď zmizlo, lebo pokračovala ďalej, teraz už znova zapichla svoje očiská na chlapca,* *Tričko nie.. Mikinu s dlhými rukávmi.. Prosím

*Ačkoliv jsem na pohled vypadal normálně, tak v mé hlavě jen proběhla otázka* "Proč je tak vyjevená? I když, možná bych reagoval podobně... Heh" *Lehce jsem si depresivně uchechtnul ve vlastní mysli a očekával odpověď malé Tsuki.* "Roztomilé...." *řeknu jako kdyby mě trefil šíp, ještě ze ne amorův, to bych spatně vysvětloval u policie, soudu, otcovi a matce...* Dobře, tak uvidíme, co vymyslím. *Zavřel jsem levé oko, ale v tom následovalo ihned mrknutí druhého oka, taková vlna až.* Taky něco nenosím z nějakých důvodů, takže chápu. Tak něco na styl legín či normální kalhoty? *Působil jsem, jako kdybych ani nezaznamenal její potemnělou duši, bohužel, těžko se řeší něco s člověkem, kterého neznáte a již tak by to mohlo působit divně.* Jsem to tak měl na mysli, černé tričko, na to mikin s dlouhým rukávem. Možná by ti sedla mikina s nějakým rudým potiskem, co myslíš? Tudíž by to byly černé kalhoty, černorudá mikina a černobílej šátek? Nebo si to taky můžeš zkusit, mám pocit ze tady taková mikina byla, pokud si jí teda nekoupila paní pro svou dceru dneska ráno... *Můj hlas začal mile, sebejistě! A pomalu a klidně se měnil do lehkého depresivního, až mě to donutilo udělat "heh".*

Legíny.. *Tsuki zapriadla. Bol to jej najobľúbenejší kúsok oblečenia. Lenže nosila ich na cvičenie, tréning a podobne. Nikdy ich nemala oblečené na bežné nosenie, ale mohla by skúsiť výnimku. Veď prinajhoršom ich potom môže používať zase pri tréningoch, takže využiť ich využije určite. Pritom sa očami rozhliadla, ako Amakusa rozprával ďalej o ďalších kúskoch oblečenia. Pri každom jeho slove prikyvovala jemne hlavičkou, ale pozerala sa naokolo. Pôsobila tak, že ho zrejme nepočúva, ale zachytila každé jeho slovko. A to potvrdila aj tým, že mu slovne odpovedala,* Čiernočervená mikina sa mi bude určite páčiť.. *v tom okamihu sa zase na chlapca pozrela, ale len krátko. Očami totiž predtým zavadila o nejaké čierne pančušky..* Ale možno by som mohla dať šancu aj tej sukni. Ak si to tu teda môžem vyskúšať, vyskúšala by som rovno celý ten outfit aj so sukňou.. *pri svojich slovách sa dala do pohybu. Prešla okolo chlapca a dostala sa pár krokmi ku regálu, na ktorých boli pančušky v krabičke. Takto by mohla zakryť rany a jazvy na nohách a pokojne si obliecť sukňu. Jednu krabičku vzala do rúk a ukázala ju smerom ku chlapcovi,* A páči sa mi tamtá sukňa *natiahla ruku s krabičkou ku figuríne neďaleko chlapca. Mala na sebe obyčajnú skladanú čiernu sukňu s dvoma červenými pruhmi dole po obvode ( sukňa ). Nebol to vôbec prehnane farebný kúsok.. Tie nemala rada.*

"Trefa." *Pomyslím si až vítěžně, když uslyším ten sladký zvuk a stejně tak obličej roztomilé Tsuki. Vlastní rozmluvu moc nevyrušilo její koukání kolem a vlastně až ignorování, jsem na to zvyklí, možná až nechutně moc kdy mám trpělivost mistra, přeci jen, šéf toto hodnotí taktéž, a raději více nežli méně ryo, nakonec, peníze stále hýbou světem. Vlastní úsměv se mi rozšířil, když uslyším ze poslechne mou řadu, jak o sukni tak mikině, udělalo to tu upřímnou radost, jakmile někomu řadíte něco a jemu se ti snad a i líbí!* Samozřejmě ze si to můžeš vyzkoušet, pokud teda nechceš oblečení přímo na míry, ale to pochybuju. *Trochu se uchechtnu a otočím se, kdy od podlahy jdou dvojité zvuky kroků, jak mé, těžší, tak lehčí Tsuki. Jak zmíní sukni, tak se otočím a uvidím dřevenou figurínu.* Dobře, a jakou má vlastně velikost? *Sotva to dopovím a jdu dále, přímo k pultu kdy cesta je otevřená, tudíž by mně klidně mohla následovat, pokud by malá Tsuki chtěla.* A vůbec, mi tak dochází, dokážeš se sama převléknout? *řeknu jen jako takovou tu frázy, aby věc nestála, kdy se hrabu pod pultem a hledám očividně danou šukni, avšak ve správné velikosti. Až to vypadá, ze jedním uchem půjde ven to, co uslyším .*

A vy tu máte aj krajčíra a robíte oblečenie presne na mieru? *podvihla Tsuki svoje obe obočia, ale nie tým opovržlivým spôsobom. Nie, toto bolo pozdvihnutie obočia, ktoré naznačovalo prekvapenie. A ona svoju otázku myslela úplne vážne. Niežeby si chcela objednať nejaké to oblečenie presne na mieru. S tým ju vysiera večne mamka - dávala jej šiť oblečenie presne na mieru, keď mala tak o dva - tri roky menej.. Vtedy chodila načinčaná jak páv. Teraz jej je už len z tej predstavy zle.. Tsuki zatiaľ len naklonila hlavu do strany, keď tu chlapec pobehoval ku pultu, aby našiel správnu veľkosť. Tsuki preletelo hlavou, že ak sa nespýtal na jej veľkosť, tak tu v obchode musí pracovať už dosť dlho.. Pretože od oka vedel tipnúť jej veľkosť oblečenia. A to chcelo skúsenosti. Tsuki Akamusu nasledovala, ale spíš takým pomalým tempom, kedy blúdila medzi oblečením cestou ku pultu. Ani k nemu úplne nedošla a prehliadala si ďalšie oblečenie, ktoré tu mali vystavené. Oči jej padli aj na zložené kúsky, ale pri spomienke na to, ako to chlapec po nej ešte raz skladal, sa toho už radšej nedotýkala.. Tsuki vo chvíli, kedy padla chlapcova posledná otázka, úplne zamrzla. Vôbec nepremýšľala nad tým, že sa nebude môcť prezliecť sama. S tou rukou by to nebolo zas tak nemožné, ale rozhodne by to bolo bolestivé a náročné,* Budem sa musieť snažiť. Nič iné mi neostáva.. *zamrmlala Tsuki a ani len nepomyslela na to, že by si od chlapca vypýtala pomoc. Nie preto, že by sa styděla. Ale preto, že mu nechcela ukázať, čo za ohavnosť skrývala na svojej pokožke..*

Moje mamka je křejčířka. *vyšlo mi z úst skoro ihned. Až by ho mrzelo, ze nemohl vidět roztomilou, královskou, Tsuki, to by muselo být roztomiloučké! A skutečně tomu bylo, odhadl jsem míry Tsuki, snad se i trefil, Ačkoliv Tsuki o mně měla pravdu, pracoval jsem zde dlouho, snad od mých 8? Jednoduše, co jsem mohl to jsem zde vypomáhal, ale až od mých 12 mi byla "svěřena" a i pokladna, kdo ví z jakého důvodu. Možná proto, ze šéf viděl, ze se chovám jako andílek a tak mi věřil i přes to, co se dělo s mou matkou. Na pult dopadl jedna krabice, přičemž ihned vykouknula i má černovlasá hlava. Otevřu krabici, vypadal obdobně jako krabice na boty, kdy kontroluju velikost.* Ach, to by mohlo bejt. Tak chceš pomoct? *Výjde ze mně navažující otázka, kdy opět mizím pod pult, kdy neobjevím ještě o něco lepší velikost, jelikož by to mohlo být těsné u pasu, a ne tím správným způsobem, aby to drželo, ale aby to skrtilo!*

Skutočne? *Tsuki sa pri onej otázke porozhliadla zase okolo seba, všímajúc si rôzne kúsky oblečenia, akoby očakávala, že bude schopná rozpoznať, čo bola práca jeho matky,* A šije do tohoto obchodu, alebo len na zákazky pre ľudí? *vyzvedala Tsuki. Bolo očividné, že jedna osoba neušila toľko vecí, čo bolo v tomto krámku..* A šila aj tvoje oblečenie? *preniesla pomaly svoj pohľad na chlapca. Nemyslela to ako urážku, hoci to tak mohlo vyznieť a chlapec to tak mohol pochopiť... Aj keď chlapec zmizol pod pultom, zavrtela hlavou, akoby to mohol pod pultom zachytiť..* Zvládnem to sama.. *snažila sa presvedčiť skôr sama seba a nie len takto nahlas, ale aj vo svojej vlastnej hlave, kým vyčkávala na Amakusu. A na svoje potencionálne nové oblečenie. Rozhliadla sa okolo a zbadala dve kabínky. Nechala teda chlapca, nech sa tam hrabe a sama pomaličky prešla ku kabínkam, ktoré neboli vôbec ďaleko od pultu. Boli prázdne, a tak len pred nimi zastavila a zazerala na seba vo veľkom zrkadle.*

Skutečně. Šije na zakázky, ačkoliv pár kousků je zde i od ní. *Sotva jsem vylezl pod pultem a dostal jsem až zákeřnou otázku, která mě donutila na moment zamrznout a zamyslet se nad ní.* Ano, šila i mé oblečení. *Dostanu z úst po chvilce, byla to pravda, přesto můj pohled, jenž byl upřen na krabici, se donutil podívat o něco níže, přímo na mojí hruď kde byly knoflíky od mého kabátu, pod kterou byla a i košile. Zatřesu hlavou do stran a zmizím pod pult. Ani jsem neodpověděl, jak se mi do mysli nahrnuly myšlenky na otce a matku, ve finále i to, ze mně zítra čekali finální testy v akademii.* "Ach, konečně." *Pomyslím si již radostněji a s krabicí v rukách se zvednu přičemž se koukám kam zmizela malá Tsuki. Sotva by mohla písknout a já k ní již šel s celkově oblečením, ve finále jsem jen doufal, ze jí sedne. Zastavím se vedle kabinky, takže mně nejde vidět v zrcadle.* Tak mám to oblečení, Tsuki. *Udělám sotva dva kroky a stojím ve dveřích kabinky, kdy podávám oblečení, samozřejmě tam bylo i místo, kam si šlo oblečení odložit.* Zde. Snad ti to bude, přeci jen, nepracuju tady přes 10 let, abych měl tak přesné oko, jak jiný. *řeknu pomalu jako nějaký učitel, avšak s dávnou humoru, jakmile by to přebrala, tak bych si stoupnul vedle kabinky, přeci jen, zvládne to sama a já jsem zde od toho, abych jí když tak nosil oblečení.*

Ja len, že je dosť zaujímavé.. Ako tvoje meno.. *reagovala ešte na slová Amakusy ohľadom jeho oblečenia. Rozhodne to bol iný štýl, než čo sa zvyklo nosiť. Ale to jej vôbec nevadilo. Práveže tieto zvláštnosti ju na ľuďoch vždy zaujali a nútili ju sa niečo viac o tých ľuďoch dozvedieť. predsa len je hrozne veľa všedných vecí, ktoré sú vo svojej podstate kvôli tomu nezaujímavé. Tsuki sa celý čas, čo vyčkávala na Amakusu a svoje potencionálne nové oblečenie, prezerala v zrkadle. Nebola takou tou typickou pipkou, ktorá by na seba potrebovala nonstop pozerať. Lenže Tsuki nebola slepá a videla, že má dosť roztomilú tvár. A stým sa dá pracovať. Teraz však ani nepozerala na svoj odraz, skôr akoby pozerala skrz neho. Uvedomovala si aj to, že hoci mala peknú tvár, jej telíčko bolo dosť zohavené.. Z víru týchto myšlienok ju vytrhol hlas chlapca. Obrátila k nemu svoju hlavu. A aj sa telom k nemu natočila, vystrela ruky, aby si mohla vziať oblečenie, ktoré jej podával. Pár kúskov oblečenia nebolo na jej zlomenú ruku žiadna záťaž. Amakusovi pritom venovala sladký úsmev,* Ak nie, ľahko sa veľkosť vymení.. *´ďalší z jej úsmevov. A s úsmevom na tvári aj vošla do kabínky, kde za sebou zastrela záves. Ale naskôr musela oblečenie zložiť na stoličku..* Baví ťa táto práca? *musela sa to spýtať. Nechcela túto prácu dehonestovať, ale jej prišla veľmi nudná. Celý deň lietať okolo zákazníkov.. Pritom sa Tsuki snažila vyzliecť si svoju mikinu. Natiahla nad hlavu zlomenú ruku a zdravou chytila spodok mikiny. Potiahla ju hore a snažila sa ju pretiahnúť cez hlavu. Išlo to trochu ťažšie a mohla ďakovať tomu, že 'trpela' hypermobilitou, ktorá jej s tým trochu pomohla, ale aj tak to bol boj. Hotovo. Mikina bola dole. Tým istým spôsobom dala dole aj tričko.. Lenže potom prišla tvrdá realita, keď si tričko, ktoré jej dal Amakusa na vyskúšanie, nevedela na seba navlieknuť. Bolo to nemožné jednou rukou.. Preto vystrčila cez záves zdravú ruku von, no ostávalo stále zastreté, aby ju nebolo vidieť,* Chyť ma za ruku a zatvor oči. A neotváraj ich, kým ti to nedovolím..

Vážně? Tak to asi d-děkuji. *Lehce se zaseknu ve vlastním hlase a mé ruce neustále lítaly z jedné poličky po další, co tam různě u pultu byly, abych našel to, jenž jsem hledal. Kdybych jen mohl slyšet to co si pomýšlela Tsuki, jelikož bych s ní plně souhlasil. Zvláštnost je to, jenž náš tvoří zajímavé. Taktéž i to, co náš tvoří divné. A jak víme, nebývá to občas to nejlepší, jenž náš může potkat. Jak některé může potkat osud, jenž měla Tsuki s otcem, tak a i psychické debtání jenž zažíval můj spolužák na akademii, mnoho studentů ho deptalo a doslova se ho snažily nasrat, jelikož přešel za akademie pro normální studenty, jako byl nám známý Noctis.* "UGH" *Ihned mi vyšlo z mysli, když mě rozbil roztomiloučký úsměv Tsuki, tomuhle se dalo říkat vražedná zbraň! Teda pokud nejste zaostalá opice, co bezbranou holku chytí pod krkem, ehem.* T-tím jsem i počítal. *Dostanu s lehkým koknutím ze sebe, až mě překvapilo, ze jsem koktnul. Jakmile mi "ukradla" oblečení, tak se taktéž příjemně usměji a postavím se vedle kabinky, perspektivně mezi kabinky, kde je tak 5 centimetrová stěna ze dřeva. Úsměv mě neopustil, avšak otázka překvapila, což vyčarovalo zamyšlení, až smutný pohled kupředu, do regálů s oblečením jenž pár kusů šila a i má matka.* "Baví..." To je těžká otázka... *Odpovím smutnějším, ne, serióznějším tónem, nežli doteď, kdy i má hlava opět začala upadat k podlaze. Nadechnu se a vydechnu* Jak kdy, někdy je to skutečně zábava, někdy má člověk chuť ty lidi poslat do jiného obchodu či se schovat pod pult...Jelikož můžeš najít lidi, jako si ty s kterými se mluví dobře a dalo by se to označit za zábavu, a poté máš lidi, jako je ta bohatá rodina, Yagami, kdy na tebe vyjedou proto, ze jim je oblečení malé, ačkoliv ti dali spatné míry...Či proto, ze se k oblečení chovali blbe, poníčiliho a chtějí zpět peníze. Ale...jsou to lidi, věřím, ze mít jiné podmínky, mohu být stejný jak oni, proto se na ně přesto usmívám. *Až depresivního tónu se můj hlas zvyšoval do milého, přátelštějšího až se vlíval do optimistického.* Jelikož být jen trochu jinak některé věci, mohu být oni a oni mnou, proto se na ně usmívám a přeju jim pouze to dobré. *Chvilku po domluvení mlčím, než se upřímně usměji do prázdna, bohužel, jsem ani netušil, ze to viděl pán Ahoda, též znám jako můj šéf, který se přišel podívat, či je vše v pořádku, jak přišel ze zadu, tak i zmizel. Zasmál jsem se, jednoduše jsem se začal smát.* jsem trochu patetickej, nemyslíš? ani jsem nic nezažil moc a dávám tady moudra jak nějaký kage. Hehe *Poškrábal jsem se prstem po tváři, hluboka jsem se nadechnul a vydechnul, ovšem v tom jsem uviděl ruku.* Huh? D-dobře. *Zamrkám trochu a můj obličej by byl k nezaplečení kdyby mě teď Tsuki uviděla. Podal jsem jí ruku a zavřel oči. Co se mi asi teď stane!?*

Vážně? Tak to asi d-děkuji. *Lehce se zaseknu ve vlastním hlase a mé ruce neustále lítaly z jedné poličky po další, co tam různě u pultu byly, abych našel to, jenž jsem hledal. Kdybych jen mohl slyšet to co si pomýšlela Tsuki, jelikož bych s ní plně souhlasil. Zvláštnost je to, jenž náš tvoří zajímavé. Taktéž i to, co náš tvoří divné. A jak víme, nebývá to občas to nejlepší, jenž náš může potkat. Jak některé může potkat osud, jenž měla Tsuki s otcem, tak a i psychické debtání jenž zažíval můj spolužák na akademii, mnoho studentů ho deptalo a doslova se ho snažily nasrat, jelikož přešel za akademie pro normální studenty, jako byl nám známý Noctis.* "UGH" *Ihned mi vyšlo z mysli, když mě rozbil roztomiloučký úsměv Tsuki, tomuhle se dalo říkat vražedná zbraň! Teda pokud nejste zaostalá opice, co bezbranou holku chytí pod krkem, ehem.* T-tím jsem i počítal. *Dostanu s lehkým koknutím ze sebe, až mě překvapilo, ze jsem koktnul. Jakmile mi "ukradla" oblečení, tak se taktéž příjemně usměji a postavím se vedle kabinky, perspektivně mezi kabinky, kde je tak 5 centimetrová stěna ze dřeva. Úsměv mě neopustil, avšak otázka překvapila, což vyčarovalo zamyšlení, až smutný pohled kupředu, do regálů s oblečením jenž pár kusů šila a i má matka.* "Baví..." To je těžká otázka... *Odpovím smutnějším, ne, serióznějším tónem, nežli doteď, kdy i má hlava opět začala upadat k podlaze. Nadechnu se a vydechnu* Jak kdy, někdy je to skutečně zábava, někdy má člověk chuť ty lidi poslat do jiného obchodu či se schovat pod pult...Jelikož můžeš najít lidi, jako si ty s kterými se mluví dobře a dalo by se to označit za zábavu, a poté máš lidi, jako je ta bohatá rodina, Yagami, kdy na tebe vyjedou proto, ze jim je oblečení malé, ačkoliv ti dali spatné míry...Či proto, ze se k oblečení chovali blbe, poníčiliho a chtějí zpět peníze. Ale...jsou to lidi, věřím, ze mít jiné podmínky, mohu být stejný jak oni, proto se na ně přesto usmívám. *Až depresivního tónu se můj hlas zvyšoval do milého, přátelštějšího až se vlíval do optimistického.* Jelikož být jen trochu jinak některé věci, mohu být oni a oni mnou, proto se na ně usmívám a přeju jim pouze to dobré. *Chvilku po domluvení mlčím, než se upřímně usměji do prázdna, bohužel, jsem ani netušil, ze to viděl pán Ahoda, též znám jako můj šéf, který se přišel podívat, či je vše v pořádku, jak přišel ze zadu, tak i zmizel. Zasmál jsem se, jednoduše jsem se začal smát.* jsem trochu patetickej, nemyslíš? ani jsem nic nezažil moc a dávám tady moudra jak nějaký kage. Hehe *Poškrábal jsem se prstem po tváři, hluboka jsem se nadechnul a vydechnul, ovšem v tom jsem uviděl ruku.* Huh? D-dobře. *Zamrkám trochu a můj obličej by byl k nezaplečení kdyby mě teď Tsuki uviděla. Podal jsem jí ruku a zavřel oči. Co se mi asi teď stane!?*

*Tsuki sa skoro rozosmiala, keď počula Amakusu, ako rozprával o jej rodine. Nijak sa neurazila, bola to predsa pravda. Jej rodina bola plná snobov. Snáď sa z nej nič podobné nestane a že vyrastie v normálneho človeka. V rámci možností normálneho, pravdepodobne z nej bude nejaký psychopat kvôli tomu fyzickému a psychickému týraniu..* Áno, moja matka dokáže byť dosť nepríjemná, ak ide o oblečenie a rôzne čačky. Rada si predstavuje, že jej po mojom pôrode neostali žiadne kilá navyše.. *zachichotala sa Tsuki. Nebola urazená.. Navyše ani nemohla byť, počula, ako sa chlapcovi zmenil tón hlasu. Všímala si takéto veci, pretože presne takéto detaily potom proti ľuďom používala. Snažila sa zo všetkého vyťažiť čo najviac,* Hovorí sa, že človek by mal robiť takú prácu, ktorá ho bude každý jeden deň napĺňať a bude ju robiť s radosťou.. A podľa mňa to je pravda. Keď si to tak vezmeš, človek viac ako polovicu života strávi v práci.. A keď ho má stráviť niečim, čo nemá rád, čo mu je proti srsti.. Tak to potom nie je život. No nie? *zamudrovala Tsuki. A ako keby sa toho držala aj ona. Musela robiť veci, ktoré jej boli proti srsti, ale aj tak ju bavilo byť kunoichi. Lepšie ako robiť niekomu sluhu - ako boli tí v ich dome. Tsuki k nim nebola nikdy zlá, odťažitá, ale jej matka aj otec sa dokázali správať nepekne. Keď konečne ucítila na svojej dlani chlapcovu ruku. Stisla mu ju,* Ak ich máš zatvorené, tak poď sem.. *trošku ho potiahla smerom do kabínky, aby vedel, že má ísť tam. A keď sa pohol - čo cítila - tak rukou v sádre odhrnula záves, a potom ho znova pustila..* Maj tie oči zatvorené.. Eee.. Postav sa takto.. *Tsuki mu konečne rúčku pustila, ale miesto toho sa ho teraz snažila obrátiť tak, aby bol k nej chrbtom. Potom mu do jednej ruky strčila zmuchlané tričko, ktoré sa jej nejakým spôsobom podarilo prevrátiť naruby..* Predsa len potrebujem trochu.. pomoci s tým obliekaním.. *teraz si chlapec môže otvoriť pokojne oči a pripraviť kus oblečenia na obliekanie. No nech mu boh alebo bohovia pomáhajú, ak sa pozrie na ňu!*

Huh? *První tón, jenž mi výjde z úst, ale kdo by se mi mohl divit? Jak jsem mohl tušit, ze Tsuki je z rodu Yagami, když mi o tom řekla leda tak hráčka!?* Tvoje...Matka? *Vypadne po mně, jakmile si uvědomím myšlenky* Se omlouvám...Ale asi tě to moc nebere, že? *Trochu se zasměju, abych zastavil mojí trapnost, jenž se lila do mého těla po litrech.* Tak to máme oba dost jiné rodiče, co tak koukám. Občas mi příjde kontrast mých rodičů. Moje mamka, která miluje lidi a byla by schopná za ně pomalu i shořet. A poté můj otec, jenž vidí lásku ve zbraních, což mi tak připomíná. Kdysi mi jeden jeho kolega říkal, ze můj otec je schopen využít jakoukoliv zbraň jako mistr...Ale to je jedno. Přeci jen naše pověst sedí, protože můj otec je lehce namyšlení, přesto...Působí ze lidmi pohrdá..Je to divná osoba. *Zmíním o něco temnějším tónem v hlasu a poslouchál další slova od milouňké Tsuki.* Jenže člověk, když se rozhoduje co bude dělat, netuší jaký bude za 10 let. Takže klidně mě může teď bavit tato práce, ale kdo ví, co mě bude bavit až mi bude 18. Nemyslíš? A stejně tak...Občas nejsou podmínky dobře nakloněny. Někdo může chtít být shinobi, klidně v tom může mít talent, ale nemá klan či chakru na to, aby to utáhnul, či jak to říct...Asi chápeš, ne? *Ze by se dalo říct, ze jsem byl inteligentní? Kdo ví, sám to nedokážu povědět. Hlavně proto, ze tohle byly mé pocity, emoce jenž jsem získal z vlivu otce, matky, sestry a všech které jsem potkal, nedalo se to zastavit, konkrétně mé vnímání a snaha porozumět ostatním, pochopit je, zanalyzovat a možná jim i pomoct, avšak kdo ví, či se mi to vedlo. A ano, mám rád slovo kdo ví, Suzu.*
*Spolknul jsem a následoval sílu, jenž mě táhla do kabinky přímo za mladou dámu z rodu Yagami.* Eeee *Dostanu ze sebe když mě různě formuje do pozice abych jí vyhovoval. A tato věta zní dost divně...* Haaa.... *řeknu dlouže až depresivně, či mrtvě? Ucítil jsem tričko a stejně tak k mým uším dolehli její slova.* Ha... *Otevřel jsem má žlutá očka a ruku dal před sebe a uviděl triko. Lehce a potichouňku s povzdechnu, vyklepnu tričko, zjistím kde mám díry na hlavu a ruce, kdy zjistím strany.* A dál....?

Niežeby som bola hrozne moc stará a mala strašne veľa skúseností a tak.. Ale.. Keď som bola menšia, matka ma naučila všetko, čo naučili jej rodičia ju.. Od nudných vecí ako je vyberanie plesových rób, aký účes sa hodí na akú príležitosť, až po veci, ktoré moc nepoužívam, ale zídu sa.. Napríklad také slušné správanie. Keď si ho niekto zaslúži, oplatím mu ho. Chcem tým však povedať niečo iné.. Hoci ma každý z rodičov učí isté veci, len ja si vyberám, či ich skutočne budem používať a hlavne ako. Lebo ja sama som nástroj, ktorý tieto veci potom ďalej formuje. I keď.. Hm.. Niektorých formujú tie dané veci.. *bože, zas sa prichytila, ako odbehla úplne od témy. Chcela len povedať, že ju vôbec nebrali Amakusove slová ohľadom jej rodiny, ale opäť sa musela zamotať do myšlienok, ktoré jej v hlave vírili. A odbehnúť úplne inde..* Prepáč, ja som sa zase nechala uniesť.. Otec stále hovorí, ako sú ľudia z Kashiko-Sa inteligentní, ale príde mi, že je to častokrát prekliatie.. *radšej už ani nereagovala na tému ohľadom práce. Ešte by sa zamotala aj do nej a strávila by tu s kabínke s cudzím starším chlapcom ešte niekoľko hodín. A to by už mohlo byť pre personál obchodu neprípustné. Už to, že je teraz s ňou v kabínke, by mu mohlo narobiť problémy..* No, vieš.. Budeš ma musieť teraz obliecť.. Takže sa asi môžeš otočiť, ale so zatvorenými očami! Ja sa ti budem snažiť nejak pomôcť.. Snáď nám to pôjde. Nechcem ísť domov nahá.. *zamrmlala si Tsuki a jej tón hlasu mohol nabádať ľudí prestaviť si ju s nafúknutými tvářemi. Ale opak bol pravdou.*

Hm? *Pozeptám se zvýdavě, jelikož mně zajímala pointa, jenž mi dlouhou dobu unikala  Pomalu jsem se v tom sám zamotával, jak skákala od témata, ale nemohl jsem zrovna co namítat, jelikož jsem dělal mnohokrát identickou věc.* V pořádku, přeci jen jak vidíš, tak jsem ti už několikrát udělal tosamé, stejně tak to dělám i rodičům a podobně... Učitelé mně nemusí za to...Stačí jednoduchá odpověď a já jim pomalu odpovídám jak nějaký matematik. Ale ve výsledku...Máš pravdu, být inteligentní občas bolí...Protože si uvědomuješ věci, které mnoho jiných ne... *Opět můj optimistický tón přelévá do depresivního, až zlomeného, ačkoliv takový, zatím, být neměl ani nemusel, jednoduše, má intonace hlasu byla zlá. A kdo řekl, ze by těchto pár hodin vadilo!? Ha!? Ale zpět k našemu skromnému příběhu o klukovy v kabince a polonahé dívce.* D-dobře... *Lehce koktnu, ačkoliv jsem se furt nečervenal, ani se moc nestyděl, tak občas mi dělalo koktání problém, možná ze by se vše změnilo, jakmile se otočím?* Ehm...Dobře. "A to mám udělat jak?" *Zeptal jsem se sám sebe v hlavě, když jsem přemýšlel nad tím, ze jí budu se zavřeníma očima oblíkat. Pomalu se otočím, přičemž zavřu oči, jenž mé oči naplní temnota mých víček, JAK NEČEKANÉ, ŽE? Polknul jsem pár slin a s tričkem v levé ruce jsem natáhnul ruce před sebe a lehce jel dolů, až jsem obouma rukama chytnul Tsuki za hlavu!* Ehm... *Zvednu je a vezmu triko, ale za spatnou stranu!  Navíc ještě opačnou stranu, takže cedulku má u hlavy! Nějak se snažím přetáhnou přes hlavu Tsukini tricko, ale překvapivě, to moc dobře nešlo!*

*Jemný dotyk na hlave. Bolo to vtipné, pretože niečo takéto očakávala. Tak, toto bude ešte sranda. Chlapec bol úplne mimo. Snažil sa jej navliecť tričko cez hlavu, ale úplne zle. A ešte mu to aj tak nešlo. Tsuki sa pri tomto pokuse rozosmiala. Nechala ho ešte, aby sa s tým trápil, kým ho svojimi rukami chytila za tie jeho. Veľmi jemnučký dotyk maličkých ručičiek,* Amakusa-chan, vydrž.. Pomôžem ti trochu.. *svojimi červenými očami mu neustále hľadela do tváre, aby si bola istá tým, že nebude pozerať. Ono jej nešlo o to, či by ju videl polonahú, nestyděla se. Ale.. Nechcela ukázať ďalšiemu človeku svoje jazvy, svoje zohavené telo. Z jeho rúk si vzala tričko a obrátila ho tak, ako by malo byť..* Dobre.. Tááák.. Nastav ruky.. A chyť to tuto taktoo.. *dala mu do rúk to tričko tak, akoby ho mal asi zdržať. Trochu sykla, zlomená ruka ju zabolela, ale zahryzla sa do spodnej pery, aby nevydala už ani hlások.. Chytila ho zdravou rukou za len jeho oblečenia a pritiahla si ho ku sebe. Lenže stala sa dosť komická vec. Tsuki je veľmi slabučká, preto sa snažila použiť viac sily, aby väčším chlapcom dokázala trochu pohnúť. Ibaže... neodhadla to a použila viac sily, než vôbec chcela. Takže ako sa chlapec prevážil k nej, treskla chrbtom o stenu kabínky a zrejme tak stiahla chlapca na seba, lebo však.. bol v podstate slepý a gravitácia nepustí!!! <3* A-a-aah.. P-prepáč!

*A skutečně jsem mohl někomu připadat roztomilej! Jaká to čest! a si to zkus! Zavřené oči a ještě trochu vyklepán aby tě třeba neokradla! Tolik důvodů!* H-ha... *Souhlasně ze sebe dostanu jako nezkusený zajíček kterého si krade postarší dáma do hnízda, až by to mohlo působit, ze Tsuki je stoletá upírka co chtěla nové maso. Kdo ví, kde jsou fakta o této entitě, zvané Tsuki Yagami!* Uh? *dostane ze sebe další pazvuk když mu ukradne tričko a něco s ním dělá před jeho hrdí,než dostal, konečně, pokyn! Chytnul tričko a uslyšel syknutí* V pohodě? *Instiktivně se pozeptám.* "Huh?" *Byl jsem zmaten jako veverička které zmizeli oříšky po manželské smlouvě s tou ženskou, kterou mu rozmlouvalo tak 10 jiných veveráků. ALE V TOM! Cítil mohutné zatáhnutí za svoje oblečení a začal cítit sílu gravitace! Nedokázal to zastavit! Otevřel oči a dal ruce před sebe, jedna mu dopadla na okraj Tsukiniho ramene z které mu sjela až k zemi! Druhá ruka se snažila sice zapřít o zeď, ale boty zradily! Spadl přímo na malou dívku, jen pár centimetrů dělilo jejich těla! Ale jak to!? Jelikož hocha bolel loket jak málo kdy! narazil přímo ním k zemi a povedlo se mu se na něm nějak udržet, přesto ale mohla dívka na tváři cítit pár pramenů z jeho mnoho vlasů, které působily spíše tak, ze přirozenou sílu od boha.* ,,Ugh...V pořádku...Jsi v pohodě? *Zamrkám, jelikož pád mi zavřel oči a díval se do krku mladé dívenky. Co ale mohl vidět, mimo jejího odhaleních klíčních kostí!?*

*Celé sa to zomlelo tak rýchlo, ale Tsuki to pripadalo akoby sa svet na okamih zastavil, a potom všetko išlo pomaly. Avšak našťastie nepostrehla, že Amakusa otvoril svoje oči! Na to nebol vôbec čas! Dotyk na ramene, to bol asi jeden jediný príjemnejší dotyk, ktorý ucítila. Potom len samá bolesť. Amakusovi sa šmykli topánky a stiahol ju so sebou dole. A jak bola Tsuki naklonená , tak sklouzla rovno pod neho! Drbla si svoju zlomenú ruku, ale nijak veľmi tragicky, len to zabolelo. Udrela si aj svoj chrbát - najskôr o stenu, potom o podlahu, ale zažila už aj horšie veci. Jaksi bola zvyknutá nečakane padať, keď jej otec dokázal plesknúť takú, že jej dvere, alebo stena dala ešte druhú. Nikdy ani len nepípla a naučila sa neplakať, ani do očí sa jej nenahrnuli slzy. Ani teraz nevydala zo seba ani hlások. Len tichý povzdych, ako tvrdo dopadla na zem. Skoro si vyrazila dych. Až keď pocítila chladnú zem na svojich polonahých zádách a Amakusove vlasy ju šteklili v tvári, uvedomila si, že sú na zemi. Pre ňu osobne to nebolo nijak nepohodlné, na zemi bola dosť časti pri rôznych bitkách od otca, ale čo chudák vysoký chlapec, ktorý sa tu musel poskladať v maličkej kabínke?* Ja som v poriadku. Čo ty? Prepáč, moja chyba.. Dúfam, že sa ti nič nestalo. Nič ťa nebolí? *vyzvedala od chlapca. Čo sa týkalo jej kľúčnych kostí, tak od krku dole mohol vidieť leda tak obviazanú hruď, modriny, pomliaždeniny, jazvy, rezné rany a podobne. Všetko od otca, od tréningu a zase od otca.. Zdravou rukou sa snažila chlapca chytiť za jeho líčko, aby ho trochu povzbudila. A aby si náhodou nemyslel, že to bola jeho chyba. Tsuki sa pritom trošku pohla jednou svojou nohou, ale.... Nečakane sa ňou dostala medzi nožky Amakusu, kolenom mu zavadila o rozkrok..* Eee.. Pardon.. *ani to ňou nepohlo. Vôbec sa nezačervenala, len nechala pootvorené svoje ústa. Jej čierne dlhé vlasy vyzerali na podlahe kabínky ako koberec.. Snáď jej tie vlasy nepricvikne ! ! ! *

*Chudák to Tsuki, těžký život to má, milý otec co ji poplácá po zádech a ona narazí do zdi či do dveří! Ale Tsuki jedné věci kápla na hlavičku, a to, ze mně tady bylo sakra nepříjemně! Celkem malá kabinka a 13 letý chlapec! To nejde dohromady! * Jo jo...Jen mě bolí loket... *Dostanu ze sebe, jelikož jsem byl lehce zmaten, ovšem mé očko něco chytlo, jizvu! Mé zvědavé oko nemohlo odolat a sjela o něco níže, kde uviděl mnoho jizev, modřin a i, díky bohu, obvázanou hruď. TAKŽE NEMOHL BÝT NAZVÁN PEDOFILEM! Překvapilo mě to, ztratil jsem řeč, kterou bylo nutno probudit a komunikovat...Ovšem to jsem již ucítil studenější ruku Tsuki na mé tváři.* Neomlouvej se...Měl jsem se nějak udr.... *Možná bych to i dořekl...Než jsem ucítil něco na rozkroku! Ihned mi do mysli nakráčeli přikázání jelikož se probouzelo, možná, něco, co nemělo! Pomalu mi rudli tváře a stejně tak se mi měnili očka na chronická kroužky plná zmatený. Možná bych i něco řekl, než byl slyšet křik!*
--Co se to tady děje!? Amakuso!?-- *Byl to můj šéf! Vytřeštil jsem oči a začal se co nejrychleji zvedat. Co bude pokračovat!? Pokud by mi Tsuki nezabránila, tak bych vyšel z kabinky.* Z-zde, pane. *Nasadil jsem můj klasický úsměv, ovšem mé červené tváře to zakrýt nemohlo.* --Co se tady stalo? Jsi tam slítnul nebo co?-- Tak nějak...Ehehe.... *Nervózně jsem se zasmál a podrbal na temenu hlavy.* --A vůbec, kde je ta zákazničce?-- *Začal jsem se potit jako ježek v peci. Nějak jsem netušil, jak to vysvětlit, jelikož on sám moc dobře tušil, ze přecházím do puberty a kdo ví jak si to vyloží!?*

Ja sa ti na to pozriem, ak sa zo mňa postavíš.. *boli prvé a asi aj posledné slová pred tým, než tam na nich naletel Amakusov šéf. Amakusa sa zdvihol ako víchor. To bola rýchlosť! Trochu jej to pripomenulo situácie u nej doma. S otcom. Takisto keď zavelí, že treba niečo niekde niekam, tak okamžite trieli. Samozrejme, že mu Tsuki nijak nezabránila, aby vstal a vyletel z kabínky. Spoza zatiahnutého závesa až moc dobre počula ich rozhovor. Zdravou rukou sa konečne mohla zaprieť o zem a posadiť sa. Pošúchala si svoj boľavý chrbát a pre istotu sa rozhliadla po zemi, či neuvidí nejakú krvavú škvrnu. Ak by si náhodou nárazom poškodila nejakú skoro zahodenú ranu. A ona začala krvácať. Nikde nič. Niežeby ju to nejak moc trápilo, predsa len tu bola zákazníčkou.. Sťažka vstala a urobila krok dopredu, odhrnúc záves tak, aby jej čouhala von iba jej hlava, nič iné..* Pardon, ja si vášho zamestnanca zase vezmem naspäť. Alebo mi chcete pomôcť s obliekaním vy sám? *Tsuki potom ešte alibisticky vystrčila cez záves svoju zlomenú ruku, aby dokázala, že sa tu nič nekalé nedeje. Ako by si to mohol len myslieť?! Snáď pán šéfko nebude mať žiadne výhrady! To by mu to dala vyžrať! Zákazník - náš pán!*

N-Nemusíš. *Vykoktal jsem ze sebe, než jsem vyletěl jak Pepek námořník poháněn špenátem. A tak začala debata s mým šéfem, byl již lehce postarší, takových 45 let? Těžko se to odhadovalo, ovšem obchodník to byl dobrý, muž nejhorší to nebyl, teda, myslím. Akorát mi plně nevěřil. Již jsem chtěl říct realitu, ale v tom vykoukla Tsuki, na kterou jsem hodil pohled. Pan Ahoda, můj šéf, se podíval na Tsuki jako kdyby jí propaloval pohledem., takové to ze si čte vaší duši do detailů.* -A co se tam teda stalo?- No...snažil jsem se jí navléct triko, ale nějak mi podjela noha a spadli jsme... -A to se ti sakra povedlo jak?- Já nevím... *Nadechnul se a ihned na to povzdechnul nad Amakusou.* -Dobře, dobře. Snad se vám nic nestalo a nevadí vám, ze váš obsluhuje i přes toto.- *Odpoví lehce omluvně kdy mu sádra na ruce pouze potvrdila nevinnost Amakusy, či mu nevěřil o to více, ze to zkusil na dívku v sádře? Navíc v tom jela s ním? Těžká otázka, ovšem pouze se podrbal ve svých zlatavých vlasech a vydal se zpět dozadu, přímo do skladu.* -Tak buď víc opatrný, kluku.- *Mávne symbolicky a zmizel.* Tak...Asi ti děkuju, Tsuki. Nějak jsem netušil, jak bych to vyřešil. *Otočím se přímo na ní, kdy jsem měl stále načervenalé tváře, ovšem mimo nich, jsem tam měl i velmi upřímný vřelý úsměv, který by mohl nejednu osobu ozbrojit!*

*Šéfko na ňu mohol hľadieť akýmkoľvek pohľadom. Kým nemal na sebe ksicht jej otca, nepohlo to s ňou. Well, ale asi by bolo funny, keď by si niekto natiahol kožu ksichtu jej otca na gebulu. Už len z toho dôvodu, že by jej tatík bol mŕtvy. Tsuki pritom trošku nadzdvihla svoje obočie, akoby to bola pre šéfika výzva. Bolo jej jasné hneď, že ich nebude dlho otravovať. A že sa neujme práce, ktorú tu mal rozrobenú Amakusa. Ešte by z neho urobili ďalší zákazníci, či personál, pedofila. A to nebude riskovať, keď má svoj vlastný biznis. Či? Tsuki zavrtela svojou hlavičkou. Mala trochu strapaté vlásky, ale to bola tak jediná chybička na jej tváričke..* Vôbec, ťažko sa navliekajú veci so zatvorenými očami, *Tsuki sa ešte trochu snažila urobiť z chlapca gentlemana, ktorý sa na ňu nepozeral pritom. Veď to aj bola pravda! Nemala záujem robiť chlapcovi nepríjemnosti. Kto iný by ju potom obliekol? Šéfik zmizol tak rýchlo, ako sa sem aj prirútil. Tsuki odostrela záves, ale len tak, aby toho nebolo moc vidieť. Nu, len akosi zabudla, že je za ňou zrkadlo, ktoré dokonale vyobrazovalo jej maličký chrbát omotaný obväzom a kde bola nahá pokožka, tam boli rany a jazvy. Predok mala zakrytý tým závesom,* To nič, veď si mi len pomáhal.. *povzbudivý úsmev od ucha k uchu,* Zatvoriť oči a do práce! *doslova mu pritom vyplazila jazyk a počkala, kým sa chlapec znova presunie do kabínky. Mala pripravenú aj ruku, ktorou ho chcela potiahnuť dovnútra, aby 'slepý' trafil. No, a keď sa chlapec dostal dovnútra, záves pustila. Stále pozerajúc, či má zatvorené oči,* Ešte počkaj.. *chlapec mohol počuť šuchot jej oblečenia, resp. nohavíc, pretože si čupla, aby zo zeme zdvihla nové tričko, ktoré chceli skúšať. To sa posnažila jednou rukou nejak napraviť a zase chlapcovi vopchať do rúk..* Eeee.. Vieš čo, to tričko nebudeme skúšať, skúsime rovno mikinu.. *takže si vzala tričko od chlapca zase naspäť a celý tento proces urobila s mikinou.*

*Pán Ahoda to již mnoho neřešil, kdo ví z jakého důvodu, možná proto, ze v měl v Amakusu a jeho matku důvěru, či proto ze vážně nebyl idiot, aby se "chytil" na dětský trik s pedofilem? Těžko říct, co vše již v tomto obchodu zažil, přeci jen, již máš přes takových 20 let tento obchod.* "No...úplně zavřené nebyly, ale to raději vynechám..." *Proběhlo mi myslí, když se mi před očimi objevily ty jizvy, modřiny a mnoho takových věcí, nějak...Jsem je nechtěl zmiňovat. Nuže, jak popohla a trochu odhalila, tak nastala hrozná chyba...Viděl jsem do zrcadla, přímo na záda Tsuki, kdy se mi naskytl další pohled na její rány.* "Mlčeti zlato...Ha?" Huh? Hai, hai. *Jako hodný hoch zavřu oči a nechávám se táhnout do kabinky, kde již čekala mladá dáma, Tsuki.* Dobře? *Zeptám se kdy mi lehce zmateně zamotá obočí. Chvilku jsem nervózně začínal pomalu potit, kdy jsem přemýšlel co to sakra dělala, ze jsem slyšel se o sebe otírat kalhoty. A o moje to taky nebylo! Co mohla dělat!? S tím co se zde dělo, mi to znalo lehce strach.* Haaa.... *Přeberu mikinu a začnu u rukávů, kde po něm jedu dolů, až dojdu k trupu, konkrétně k místům kde by jinak byly zebra, být v tom člověk. dolů, dolů, již jsem objevil gigantickou díru o velikosti Tsukiních služek po službě u jejího otce.* Jsi ke mně čelem, nebo zády?

*S pobavením sledovala chlapca, ako tam ohmatával mikinu. Akoby to bola skutočná ženská postava. Sama pre seba sa v hlave zasmiala a v realite sa škerila od ucha k uchu. Bolo to vtipné..* Som k tebe otočená čelom, Amakusa-chan.. *sladký hlások ako spev anjelov sa niesol malou kabínkou. Tsuki ani nečakala na nejaké pokyny od staršieho chlapca. Natiahla ruky pred seba,* Drž to poriadne, Amakusa-chan.. *znova ten hlások.. Až sa z neho otvárali samotné nebesá (xd).. Ako Amakusa držal tú mikinu, Tsuki cez onu 'gigantickú' dieru prestrčila najskôr svoju zlomenú ruku a zdravou si trochu pomáhala. Využívala to, ako Amakusa mikinu držal, takže s ňou ona nemusela vôbec šaškovať. Jedna rúčka jej už 'ležala' v rukáve a prstíky s celou dlaňou trčali von. Nasledovala druhá ruka. To už nebolo také opatrné, lebo šlo o zdravú ruku,* Eeee.. *Tsuki strčila do diery aj svoju hlavu. Ale! Bolo to také krkolamé, docela dosť ťažké a jak ju tam strčila, buchla ňou chlapca do brucha. Alebo nižšie. Ja neviem, ako je vysoký a kde presne tú mikinu držal!* Si v poriadku? Neurobila som ti nič? *mrmlala Tsuki s hlavou v mikine, lebo sa nevedela trafiť hlavou do tej menšej diery na hlavu. A ruky jej vo vzduchu viseli akoby bola loutka..* Aaa..A-ah.. M-musíš mi pomôcť...

*S väčšou námahou si nejak pomohli, aby sa Tsuki konečne so zlomenou rukou napratala do mikiny. Ale to nebolo všetko. Dokonca sa im podarilo obliecť jej aj pančušky - čo však išlo ešte ťažšie než samotné obliekanie mikiny. Amakusa bol taký gentleman, že sa ani jeden jediný raz nepozrela a mal neustále zatvorené svoje oči. God bless him!.. Odskúšala takto aj nohavice, a potom aj sukienku. Amakusa zhodnotil všetky tieto looky a nakoniec sa Tsuki rozhodla, že si vezme všetko oblečenie, ktoré Amakusa vybral. A dokonca aj tú sukňu, ktorú si vybrala ona sama..*

KONIEC RPG