Kashiko-Sa

*Už to trvalo hrozne dlho. Tá doba, čo bola geninom sa tiahla.. Už by konečne mohli prísť ďalšie skúšky chuuninov. Chce sa konečne dostať zo spárov týchto nudných a nič nedávajúcich misií. Aké skúsenosti má nabrať tým, že pôjde do knižnice a bude tam upratovať knihy? Well, presne takúto misiu dostala. Ale mala dobrý dôvod ju prijať. Aspoň sa môže dlho hrabať medzi knihami, medzi ktorými by sa v živote nehrabala. A možno nájde niečo použiteľné a zaujímavé. A ak nie, no..* Už to vidím, ako na mňa hodia tú najhoršiu prácu. Milión rôznych kníh a ešte mi povedia, že to treba urobiť všetko dnes. A čo som ja?.." *nebola rozčúlená, len si vytvárala v hlave scenáre. Vo zvitku totiž nebol úplný popis misie, len že má vypomáhať v knižnici. Takže plniť rozkazy nejakej knihovníčky. Vošla potichu do knižnice a okamžite si ju odchytila knihovníčka, lebo Tsuki poznala. A vedela, že dnes bude u nich plniť misiu práve ona..* Tsuki-chan, prosím, sem.. *mávla na ňu knihovníčka od pultu, a tak sa za ňou Tsuki vybrala a zvitok položila na pultu. Ten si knihovníčka vzala a preštudovala - pre istotu. Popravila si svoje okuliare a zvitok schovala pod pult,* Dobre, takže Tsuki-chan. Poď za mnou.. *knihovníčka vyšla spoza pultu a hlavou naznačila Tsu, aby za ňou išla. Ak by slová nestačili, ale Tsuki nebola padnutá na hlavu. A nasledovala ju rovno. Došli až do zadnej časti knižnice. Boli tam nejaké nové regále a v krabicách plno rôznych kníh..* "Asi nejaké nové knihy.." *prebehlo Tsuki hlavou. Knihovníčka sa zastavila rovno pri tých krabicách. Na jednej z nich bol pohodený nejaký papier..* Tsuki-chan, tvoja úloha bude nájsť podľa tohoto zoznamu všetky knihy, ktoré sú na ňom v týchto krabiciach. V zozname pri ich názvoch nájdeš aj číslo knihy, ktoré treba zapísať na štítok.. *knihovníčka druhou rukou popadla lepiace štítky, ktoré boli v malej krabičke pri knihách a ukázala ho Tsuki,* a tento štítok je potrebné nalepiť zozadu na knihu. A do každej knihy potom treba vložiť ešte takúto kartičku.. *vedľa krabičky so štítkami bola ešte jedna krabička s prázdnymi kartičkami a jednu z nich knihovníčka Tsuki ukázala,* Lenže do tej kartičky je potrebné napísať autora knihy, názov knihy, vydanie a číslo knihy podľa zoznamu.. Potom ich všetky treba uložiť podľa abecedy do regálov, ktoré sú za tebou, "Vynikajúce.. Takže tu zapustím korene.." *Tsuki sa obzrela cez rameno na regále. A potom sa usmiala na knihovníčku,* Jasné, rozumiem.. Dobre, tak ťa nechám pracovať.. *knihovníčka zmizla a Tsuki sa pustila do práce. Prešla si zbežne zoznam a začala prvými knihami, ktoré boli na vrchu jednej krabice. Prečítala si jej názov a autora a podľa toho pohľadala v zozname. Našla, odškrtla, napísala jej číslo na štítok, prilepila na zadnú stranu knihy a do knihy potom vložila aj jej kartičku s vypísanými údajmi.. Po dvoch hodinách sa prichytila, že si jednu z kníh čítala..* "Ty kráso.. Keď si nepohnem, budem tu spať.." *knihu zatvorila a vypísala k nej štítok, nalepila ho na zadnú stranu a dovnútra vložila vypísanú kartičku. Potom narazila na knihu, ktorá nebola na zozname. Tak ju vzala a prešla zozadu dopredu ku pultu, kde bola knihovníčka,* Hotovo? *Tsuki zavrtela hlavou..* "Krava.. Ešte jak sa usmieva..." *položila knihu na pult,* Táto nie je na zozname Ah, asi som sa zabudla zmieniť. Tie, čo nebudú na zozname, tie daj, prosím, niekde vedľa.. *Tsu kývla a pobrala sa naspäť dozadu, kde ju zase čakalo vypisovanie štítku a lepenie ho na zadnú stranu knihy, potom vypisovanie a zakladanie kartičky do knihy..* Tsuki-chan, zatvárame.. *došla jej oznámiť knihovníčka. Tsuki sa celá rozlámaná postavila zo zeme.. Super, bude to musieť dokončiť zajtra. Ostala už len jedna krabica. A tak sa sem musela vrátiť ešte aj na druhý deń, kedy dokončila poslednú krabicu. Asi osem kníh bolo uložených vedľa, ktoré neboli na zozname. A potom začala konečne tá ľahšia časť - ukladanie kníh podľa abecedy. No bolo to náročnejšie, než sa zdalo. Konečne si myslela, že mala jedno písmeno uložené a vždy našla nejakú chybu. Alebo nejakú knihu, na ktorú zabudla.. A tak sa tam s tým srala a hrala asi o hodinu a pol dlhšie, než plánovala..* Hotov, choďte si to skontrolovať.. *knihovníčka sa pousmiala,* Nie je treba, mám ku tebe dobré referencie.. *a podala jej potvrdený zvitok.*

KONIEC

*Tara měla dnes trochu volna a tak se rozhodla po dlouhé době navštívit Amakusu. Už to byla nějaká doba co se s ním naposledy viděla. Oblékla se do černých šatů které pokrývaly celé tělo. U pasu se jí houpala katana a na druhé straně pouzdro s výbavou. Nečekala že by se něco mělo pokazit ale i tak je dobré mít výbavu sebou. Do vlasů si dala motýlí sponu a na krk náhrdelník co jí kdysi Amakusa koupil. Vydala se do ulic Kashiko-Sa a hledala dům který patřil Amakusově rodině. Bloudial ulicemi dlouho a tak nakonec sedla na lavičku. Doufala že nakonec najde on ji než ona jeho.*

*Mé ráno bylo jest příjemné, proč pak? Jelikož začala hádka s mou mladší sestrou, a o co ze jsme se hádali? To jest otázka nezodpovězená. Mně osobně to vytočilo dostatečně k tomu, abych si sebral můj černý kabátec, náhrdelník a vydal se do ulic s po velmi dlouhé době s protivným výrazem.* "Jsem starší a přesto dostávám bídu...Občas fakt nejde bejt pozitivní..." *Zanadávám si nevinně, kdy mé zvuky od podrážek byly mnohem rychlejší než klasicky, dokonce i k mému normálu, jsem šel fakt rychle, ale copak jsem neuviděl! Vyšel jsem z jedné uličky mezi baráky a po mé levé straně jsem zahlédl Taru. Pomalu vyzbrojenou k boji.* "Oh, jsem Taru už chvilku neviděl, co?" *Pozeptal jsem se sebe, ale odpověď nevyzněla na zpět.* "Hm." *Ladně jsem se otočil na podrážce, což odhrnulo kamínky.* Čau Taro. *Zvedl jsem pravou ruku k a trochu zamával, levou jsem držel stále v kapse. Na krku se mi houpal zlatý kříž, jinak můj outfit byl klasicky černý, jako obvykle.*

*Chvíli to trvalo ale nešlo přehlédnout jak na ni Amakusa mává. Zvedla se z lavičky a vyšla směrem k němu.* Zdravím. Hledala jsem tě ale nemohla jsem si vzpomenou kde bydlíš. *Přiznala se Tara. Teď už ho ale hledat nemusela. On našel ji.* Jak se ti daří Amakuso? Stal jsi se už geninem? *Tara ukázala směrem kterým se chtěla vydat. Je sice ve městě ale i tak by radši byla někde kde není tolik lidí.* Pojď. Půjdeme trochu jinam. Je tu moc lidí a necítím se tu moc pohodlně.

V pořádku, žiju celkem mimo. *Příjmu to v klidu a lehkým úsměvem. Vykročil jsem vedle Tary, taktéž si strčil obě ruce opět do kapes od kalhot.* Už jsem, jinak se mi daří asi dobře... *Chvilková pauza.* Mimo občasných hádek se sestrou, nějak se dostává do spatného období, mi příjde. *Poškrábu se rukou na hlavě a oči mi sjedou do strany, kdy se lehce pootočí i má hlava, poté ale lehce dolů a zpět.* Ti nedělá lidská společnost dobře či? *Zeptám se z čiré zvědavosti, kdy srovnávám krok s Tařiním.* A jak se jinak vede tobě? Na ChZ jsi byla celkem zajímavá. *Přiznám s úsměvem.

Takže jsi se konečně genin. *Usmála se na Amakusu.* Hádky jsou potřeba. Když jde vše bez hádek tak se musí zákonitě něco podělat. Buď rád že nějaké hádky doma máš. *Uklidnila ho Tara.* Navíc musíš brát že jsme holky. Nikdy nás vy muži kompletně nepochopíte. *Dodala ke svému projevu.* Jak která. Jsem vybíravá takže se nebavím jen tak s každým. *Tara byla docela překvapená že ji sledoval na zkouškách.* Opravdu? Myslíš že jsem byla dobrá?

Hmmm. *Dál se podrbával, působil ze celkově netuší do čeho "kopnout". Chtěl ještě něco dodat, ale v tom již tara pokračovala v jejím monologu, tudíž jako poslušnej pes držel klapačku.* Asi to tak bude, snahou empatie nenahradím co tak koukám. *Povzdechne si a na moment se zadívá k zemi. Netrvalo dlouho, než ho zaujala další slova Tary.* Tak to mám štěstí, ze? A ano, myslím. Ale stejně mně mrzí, ze jsem nestihl tyhle zkoušky, tak snad příští rok. Kirigakure mohla být zajímavá. Navíc tam šla i Tsuki. škoda, škoda. *Opět si pozvdechne, až by Taře mohlo přijít, ze najednou je ve vlastním světe a směle jí ignoruje, respektivně si povídá jen pro sebe. Nebozí zvyk, či byl spatně vychován!?* A jinak, jak se daří tobě, po zkouškách?

Neboj se. Chuuninské zkoušky jsou prý každý 2 roky takže určitě budeš mít šanci se zapojit. *Přesvědčovala ho Tara. Tsuki neznala tak se k tomu ani nijak nevyjadřovala.* Jak semi daří? Nic moc se toho nezměnilo. Měla jsem pár C misí a nyní mě čeká B mise. Jsem sama zvědavá co mě tam čeká. Jsem z toho trochu nervózní. *Přiznala Tara. Vypadala že opravdu přemýšlí.* Taky se na ty chuuninské zkoušky dostaneš. Ale pozor nejsou zrovna nejjednodušší. Musíš trénovat a být připraven na vše. Co si spolu trochu zatrénovat?

*Tsuki sedela vo svojej izbe. Niečo čmárala do svojho zošita, a keď nečmárala, okusovala koniec ceruzky, na ktorej bola guma. Samozrejme, nejedla ju, len do nej jemne hryzkala. Druhou rukou sa opierala lakťom o stôl a ukazovákom onej ruky si poklepkávala po líčku. Robievala to vtedy, keď zaryto premýšľala.* A keby som urobila toto?.. *odtiahla ceruzku od pier a začala znova niečo písať a čarbať.* Nie, tým by som nevyriešila druhý problém.. *zamrmlala si sama pre seba a teraz stiahla zo svojej tváre aj druhú ruku, ktorou si pridržala zošit a začala gumovať,* Ledaže bych možno.. *špičkou jazyka si olizla vrchnú peru a nechávala špičku jazyka trochu povysunutú vonku z úst. Zamračila sa a zošit zatvorila. Ceruzku naň hodila a oprela sa o operadlo stoličky. Nevydržala však príliš dlho a zo stoličky sa postavila. Prešla ku otvorenému okno a vyštverala sa na parapet, kam sa posadilado tureckého sedu a nechala dopadať na seba slnečné paprsky. Ruky si položila na svoje stehná, zatvorila oči a spomalila svoj dych. To pár sekúnd trvalo. Správnou kontrolou chakry dokázal človek veľa úžasných vecí. A Tsuki chce svoju chakru udržiavať v špičkovej forme - čo sa týka jej kontroly, koncentrácie, používania a podobne. Vedela, že jej nemá toľko, koľko by chcela mať, ale nič nie je zadarmo. Bude si to musieť vydrieť, aj keby mala meditovať úplne každý jeden deň svojho života. Začala teda sediac v tureckom sede, čo mal byť meditačný postoj. Cítila, ako sa jej slabý vánok zapieral do vlasov, ako slnečné lúče hladili jej pokožku. Bolo to upokojujúce a ona tak moja nabrať pokoj aj do svojho tela, pretože to teraz potrebovala. Ten pokoj bol tak prirodzený, keď ho človek nechával samovoľne prúdiť cez svoje telo. Tsuki sa po pár minútach pokoja začínala sústrediť na pohyb svojej chakry. Vnímala ju tak, ako ju naučil učiteľ Niba, ešte keď bola tak o polovicu mladšia. Predstavila si ju vo svojom vnútri ako modrý plamienok. Na tento plamienok sa zameriavala, sústredila a nenechala sa ničím rušiť. Lenže stále sa niečo našlo. Najskôr nejaké kočky, ktoré sa dole párili a vydávali pritom dosť nepríjemné pazvuky, ktoré Tsuki vyrušovali. Potom zase jej pri uchu lietal komár, alebo iná otravná háveď. Každopádne strácala koncentráciu, vyrušovalo ju to a nemohla sa sústrediť na ten 'oheň chakry‘. A tak nejakú chvíľu len nechala duchovnú energiu, aby sa v nej pohybovala, ako chcela. Vnímala to prúdenie. Bol to ten najzaujímavejší pocit na svete, ktorý mala možnosť doteraz okúsiť. Ten pocit, keď sa jej chakra pohybovala akoby vlastnou mysľou, ukazovala jej, kam sama chce ísť miesto toho, aby ju Tsuki smerovala na požadované miesto. Chakra bola zdroj života všetkého živého na zemi. Potrebovala ju každá živá bytosť k prežitiu. Väčšina shinobi to považovala za samozrejmé, keď sa s ňou narodili. Ale Tsuki sa už dávno rozhodla, že svoje požehnanie nebude považovať za samozrejmosť. Takto nechala chakru pohybovať sa v tele dlhšiu dobu. Bolo to upokojujúce a ona sa ani nenazdala a ponorila sa do meditácie až tak, že sa jej hlava vyprázdnila a okolitý svet ju nijak nerušil. Bola akoby mimo tohoto sveta, len vo vlastnom vnútri so svojou chakrou. Ešte chvíľu ju nechávala pohybovať sa, ale už nastal čas, aby ju pevne chytila 'do svojich rúk'. Sústreďovala sa na ten plameň, snažila sa len o jednu jedinú vec – rozdúchať ten oheň, prinútiť ho vzrásť. Lenže to nebola ľahká záležitosť, hoci to už niekoľkokrát robila.. Chakrový plameň nepatrne plápolal. Len uvoľnene dýchala, nechala, aby jej vlastné telo, jej vlastný dych, kŕmil pomaly plameň. Pretože vzduch bol pre plameň životne dôležitý. Bez neho nemohol existovať. A s ním mohol naberať na sile. Takže niekoľko hodín strávila len tým, že sa sústreďovala na svoje dýchanie, upokojovanie vlastnej mysle na maximum, pretože pri tvorbe chakry bola dôležitá nie len fyzická sila, ale aj tá duchovná. Skončila až vtedy, keď sa chlad večera zapichával do jej tela. Tvár mala úplne studenú- Otvorila svoje oči. Hoci vo vnútri nárast chakry príliš nevnímala a nevidela, pretože išlo len o nejaké menšie množstvo, ale aj tak to bolo aspoň niečo. Možno práve toto malé množstvo jej bude v budúcnosti prospešné.. Očami musela zamrkať, aby si zvykla na svetlá pouličných lámp. Telo mala stuhnuté. Niekoľkokrát sa pretiahla, kým sa odhodlala vstať. Nohy mala úplne drevené, ale vo vnútri tela sa cítila neuveriteľne v pohode. Tento postup praktikovala aj niekoľko ďalších nasledovných dní, kedy meditovala vo svojom voľnom čase počas celého dňa – zväčšovala tak svoj obsah chakry skutočne len o malé, skoro zanedbateľné množstvo, ale keď sa toto množstvo zrátalo dokopy počas niekoľkých dní, mohlo by jej to pomôcť aspoň s množstvom pre polovicu nejakej nenáročnej techniky. Čo mohlo byť v boji aj celkom rozhodujúce. Škoda, že nemala na dlhé hodiny meditovania príliš veľa času. Možno by mala nájsť iný spôsob zvyšovania obsahu chakry. Alebo by mohla ísť za Noctisom, aby jej poradil..*

KONIEC RPG

*Včera o sto-šesť trénovala správnu techniku úderov rukami, pričom sa nielen snažila o správne dýchanie, aby sa príliš neunavila, ale aj o správne hýbanie tela, o správny postoj, aby z úderu vyťažila čo najviac za čo najmenšiu cenu. Navyše k tomu pridala aj schopnosť pri údere zakrývať časť svojej tváre a hlavne krk a bradu, aby nedostala pri protiútoku knock out! Vlastne tieto veci trénovala pravidelne, no nie príliš dlho, len aby si ich osvojila ešte viac a nezabudla ich. Všetko sa to musí stať jej súčasťou, aby to využívala automaticky a opakovanie je matkou múdrosti, však?.. Dnes využije obrovskú záhradu k ich domu k tomu, aby trénovala. Rozhodla sa, že by si mohla precvičiť flexibilitu, čím v podstate aj uvoľní a ponaťahuje boľavé svaly. No zajtra sa pravdepodobne nepostaví. Chce to však stihnúť skôr, než pôjde na nejakú dlhšiu a nebezpečnejšiu misiu, aby sa jej dovtedy svaly dali dokopy. Flexibilita bola skvelá vec a ona mala tú výhodu, že bola už od malička hypermobilná, čo znamenalo, že jej kĺby boli pružnejšie, než obyčajne - no rýchlejšie sa opotrebovávali a hrozilo aj väčšie nebezpečenstvo úrazu. Dnešný tréning nepotrebovala začítať rozcvičkou, pretože celý tréning bude jedna veľká rozcvička. Postavila sa na trávu, kam si rozložila karimatku, a trochu rozkročila nohy. Urobila pár cvikov na ponaťahovanie krku a pomaly sa presunula na ruky. ľavú ruku natiahla pred seba, potom ju zahákla do pravej ruky a pritiahla si ju tak ku krku. Trochu tlačila dole, aby poriadne ponaťahovala kĺby a šľachy v ramene. To isté urobila aj s druhou rukou. Tým to ale nekončila. Vystrela ľavú ruku nad hlavu, pokrčila ju v lakti a položila si dlaň dozadu pod zátylok. Pravou rukou chytila lakeť ľavej ruky a začala ruku jemne ťahať za lakeť. To isté urobila aj s druhou rukou. Následne sa rozkročila ešte trošičku viac, prehla sa dopredu a rukami sa dotkla zeme. Celý čas sa snažila položiť na zem celé dlane, no zo začiatku to nešlo. Cvik zopakovala tak štyrikrát, pričom každý raz cvik držala tak tridsať sekúnd. Štyri opakovania stačili, aby sa nakoniec dlaňami dotkla zeme úplne. Bolo to potrebné k nasledovnému strečingu - v tejto polohe, kedy bola predklonená a dotýkala sa zeme, jemne vytáčala panvu do strán. Na jednu stranu, držala aspoň tridsať sekúnd, a potom zase na druhú stranu. Odlepila ruky od zeme a miesto toho ich presunula ku členku pravej nohy, celý trup akoby položila na svoje stehno a tlačila sa celým trupom dole, držiac sa rukami za členok. Vydržala niekoľko desiatok sekúnd a zopakovala cvik aj na druhej strane, čiže na ľavej nohe. Konečne sa vystrela, nohy k sebe prisunula, ale stále si držala maličký rozostup. Teraz ide na cvik, ktorý bol veľmi podobný jednému predchádzajúcemu. Opäť sa prehla dopredu, snažila sa držať chrbticu v rovnej polohe ako najviac to išlo a pritom sa snažila rukami dotknúť zeme. Zopakovala niekoľkokrát, aby sa jej šľachy a svaly dobre ponaťahovali. V tejto polohe začala robiť pohyb 'bicykla'. Čiže jednu nohu pokrčila, druhú našponovala a zdvihla jemne na špičky, potom druhou a takto chvíľu bicyklovala na mieste a v predklone, aby ešte viacej šlachy, svaly a kĺby pouvoľňovala. Po tomto cviku sa dala akoby do tureckého sedu, ale chodidlá spojila dokopy a vytvorila 'motýlika'. Rukami si začala tlačiť na kolená smerom dole.. Celý tréning sa v podstate niesol v tomto duchu, kedy Tsuki precvičovala svoje kĺby, šľachy a pružnosť svalov, aby sa stala ešte viac flexibilná, čo jej mohlo pri Taijutsu veľmi, veľmi pomôcť. Dlhé minúty precvičovala nie len svoje nohy, ale celkovo celé telo. V podstate urobila jednu sériu cvikov na flexibilitu, ale rozhodla sa, že urobí ešte jednu sériu tých istých cvikov. Tentokrát ich ale bude držať aspoň raz tak dlhšie. Čiže strečing rúk predĺžila z tridsiatich sekúnd na minútu, a pritom sa netvárila nejak nadšene. Bolesť predýchavala, ale keď kĺby, šľachy a svaly uvoľnila, bol to veľmi príjemný pocit. Takto pokračovala ad hornej časti tela smerom dole, až ku dolným končatinám. Toto ale ešte nebol koniec. K tréningu pridala aj precvičovanie mostíkov, zdvíhanie zo zeme pomocou mostíku, stojky, premety a veci podobné.. Bol to tréning, ktorý plánovala tak na hodinu a pol , ale nakoniec sa to predĺžilo.. Ale fyzicky nebol príliš náročný, takže si ešte jednu takúto sériu tréningu dala večer pred spaním, ale už len preťahovanie, bez premetov a podobne..*

KONIEC RPG

*Celá uťahaná sa večer vrátila z tréningu. Na chrbte mala batoh a vliekla sa dvorom smerom ku dverám, ktoré jej už otváral jeden zo sluhov,* Milady.. *zdvorilo sa uklonil a otvoril jej dvere aj dokorán. Tsuki sa na neho rozkošne usmiala a prešla dovnútra. Vzal jej z ramien jej batoh. Nemala tam nič tajné, takže ho nechala, aby ho zobral a postaral sa oň. Medzitým sa ona vyzula a nechala topánky pohodené uprostred predsiene. Ďalší zo sluhov sa o ne postaral. Vzal ich a smeruje s nimi do práčovne, kde ich dôkladne zase niekto iný vyčistí a odnesie naspäť do predsiene k ostatným topánkam. Než stihla nečujne odísť do svojej izby, vybehla z obývacej izby jej matka - perfektne oblečená, nalíčená a upravená ako vždy,* Kde si toľko bola, zlato? Veď vieš, že zajtra ráno musíme ísť k Amegashimu.. *Tsuki pretočila očami, ale tak, aby to matka nevidela,* Mami, mala som tréning. A vôbec, neviem, prečo by som tam mala ísť tiež.. Mladá dáma, toto sme už preberali.. *Tsuki si povzdychla. A mlčala, aby jej s tým mamka dala pokoj. Ani za svet nepôjde zajtra k tomu starému Amegashimu. Bolo jej jedno, že to bola dobrá a vplyvná rodina. Beztak ju mamka len chcela dať dokopy s jeho synom. Nič viac..* Hore v izbe máš nachystané šaty, ktoré si oblečieš. Ráno ti pripraví slúžka ešte doplnky. Dávaj na tie šatu pozor, nieže ich pokrčíš.. *pozrela na ňu matka prísne, ale v momente, keď si potiahla z dýmky, jej výraz sa uvoľnil. Tsuki nikdy netušila, čo konkrétne to jej matka fajčila. Tabak? Možno..* Samozrejme, budem pripravená zajtra ráno. Môžem sa ísť teraz umyť? *matka prikývla,* Len bež.. *Tsuki sa pousmiala a konečne sa rozbehla do svojej izby. Sprcha. To bolo teraz jediné na čo ona myslela. A tak vtrhla do izby a už zo seba začala strhávať oblečenie, ktoré mala špinavé a prepotené z trénovania. To potom hodila do koša na prádlo a vliezla si do sprchového kúta. Pustila si vlažnú vodu a rukami si rozpletala svoje vlasy. Túto príjemnú chvíľku ale vyrušil drzý červenovlasý chlapec, poskok Tsukinho otca. Na drzovku otvoril dvere na sprchovom kúte a zahučal na Tsuki,* Tvoj otec ťa chce okamžite vidieť v pracovni.. *Tsuki sebou trhla a obrátila sa čelom k chlapcovi. Ten bol od nej o štyri roky starší, a tak si ju, samozrejme, prešiel pohľadom..* Nečum. Mne je jasné, že si v živote nevidel nahé dievča, ale odpáľ šmírovať niekoho iného.. Moc si veríte, princezná, *uškrnul sa Aizen, a keď sa chcela Tsuki natiahnuť po osušku, vzal ju do rúk on,* Budete sa musieť plaziť po zemi kvôli jednej osuške, Hime.. *Tsuki sa zamračila a vyšla zo sprchového kúta, mokrá. Ani nápad, že by sa prosila nejakému pätolízačovi. Miesto toho do neho strčila takou silou, že chrbtom narazil do steny. A naschvál sa otrela svojim mokrým telom o jeho veci..* Čo robíš, ty parchant malý?! *rozzúril sa Aizen a jeho tvár očervenela. Lenže kto vie, či od hnevu, že bol teraz mokrý, alebo od rozpakov. V ten moment mu Tsuki vytrhla z rúk osušku a zabalila sa do nej,* Odpáľ.. *zavrčala Tsuki a ďalej ho ignorovala. Aizen bol zjavne v rozpakoch, pretože sa zdekoval preč. To ešte nikdy neurobil.. Každopádne sa tým nezaoberala a rýchlo sa osušila a obliekla do niečoho na doma a rýchlo odpochodovala k otcovi do jeho pracovne, kde už na ňu netrpezlivo čakal,* Znova meškáš.. *zdrapil ju pod krkom rovno vo dverách, keď ich po zaklopaní a vyzvaní, aby vstúpila, otvorila. Prirazil ju ku stene a držal ju nad zemou, takže sa dusila ešte viac, ako obyčajne. Jej tvár nabrala skoro okamžite červenú farbu,* Dnes bude dvojitá dávka.. *povedal otec pokojnejšie a aj ju prekvapilo, že jej rovno nevrazil a nepreletela sa na druhý koniec jeho veľkej pracovne. Len ju pustil a ona spadla z výšky na zem. Rozkašľala sa, a aj napriek tomu sa okamžite zviechala zo zeme, hoci sa jej nohy podlamovali. Nesmie ukázať slabosť. Nesmie! Keď otec otvoril dvere od pracovne, nasledovala ho. Vedela presne kam a prečo. Mala nutkanie si promnut hrdlo, ale neurobila to, aj keď sa jej otec nepozeral. Dole v podzemí ich domu ju otec zaviedol do miestnosti s kreslom. Zapol svetlo a pokynul jej, aby sa usadila do kresla. Už vedela, čo ju čaká. Toto nebol jej prvýkrát. Vyschlo jej z toho v krku, ako si sadala do kresla a pozorovala otca, ako si dezinfikoval svoje ruky a nasadzoval na ne rukavice, a potom znova dezinfikoval. Na malom stolíku si dotlačil ku kreslu potrebné veci..* Poznáš to. Nesmieš sa hýbať.. *povedal otec a tentokrát to asi bola nejaká skúška, pretože ju nepripútal, ako vždy doteraz. Naklonil sa k nej, pravé oko jej zoširoka roztvoril svojimi prstami a natlačil jej tam kliešte, ktoré jej mali oko držať poriadne zoširoka roztvorené. To bol veľmi nepríjemný pocit, mať narvaný kus železa v oku. Ale podriaďovala sa otcovi, nedokázala sa brániť. Jemu nie. Nakapal jej do oka červenú tekutinu, ktorá zakalila jej zrak. A keď vzal do ruky striekačku s tou najtenšou ihlou, ktorú kedy videla, nadýchla sa zhlboka a prikovala sa ku kreslu. Nemôže sa pohnúť. Aby sa náhodou ihla v jej oku nezlomila.. V striekačke bola tekutina žiariaca modrou farbou. Sklonil sa opäť k nej a ihlu jej pichol do dúhovky. Ruky sa jej roztriasli a na čele a krku jej navreli žily. Bola to ukrutná a nepríjemná bolesť, ktorú potrebovala regulovať, aby sebou necukla. A tak ju ako prvé napadlo, že si zahryzla do vlastného jazyka. Tak veľmi, že si kus prehryzla a ústa jej zaplavila kovová chuť jej vlastnej krvi. Keď vytiahol ihlu z oka, zalialo sa jej oko slzami, ale vďaka červenej tekutine v oku to nebolo príliš poznať. Tsuki si vydýchla, ale ruky sa jej neustále klepali. Konečne mohla sliny a krv prehltnúť..* Ešte druhá dávka.. Za to, že si meškala.. *Tsuki sa naježili všetky chlpy na tele. Zhlboka sa znova nadýchla a celý proces sa znova zopakoval. Tentokrát mala na mále. No než sa nadala, ihla bola vonku z oku. Ani len netušila, čo jej to otec pichal do oka a prečo. Každopádne každá jedna 'zbytočná' otázka znamenala trest.. Chcela vstať z kresla, ale otec ju chytil za oblečenie skôr, než to stihla urobiť a šmaril ňou smerom k dverám, o ktoré si udrela hlavu..* Si tak slabá, že tvoje telo to nedokáže ešte stále spracovať a prijať. Odteraz dávky zdvojnásobíme. Každý druhý večer v mojej pracovni. Meškaj a strojnásobím to.. *pri týchto slovách sa Tsuki postavila a so zatvoreným jedným okom, z ktorého tiekla červená tekutina po jej tvári, sa odpratala do svojej izby...*

Akai Hayashida (První Mizukage): *Nic nestálo v cestě jeho plánům, 4 roky zpět začal plánovat jak získá území této Země a to mu nakonec včera po dlouhém plánování vyšlo. Pomohla mu v tom Kumogakure a obrovská přesila, která zabránila velkým bojům a díky tomu by člověk ani neřekl že ještě včera byla celá vesnice odříznutá od zbytku světa. Tato „válka“ netrvala ani 12 hodin a Iwagakure padla do rukou Mizukageho. Samozřejmě tu bylo dost takových co zkoušeli vyvolat nějaké nepokoje ale to už vyřešily jednotky Anbu, které odpřisáhly věrnost novému vedení jako první. Nejde jim o to kdo vládne ale o to podporovat vesnici a zajistit její přežití a tomu nepokoje rozhodně nepomůžou. Samozřejmě nebylo možné předejít tomu že budou jedinci co budou vzdorovat a dělat potíže ale tak o to se už postarají převelené jednotky z armády Kirigakure/Kumogakure a případně zdejší policie a budou hold velká zatýkání než se to tu ustálí a lidé se s tím smíří, zvyknou si a pocítí tu změnu k lepšímu. Sám Mizukage dal jasně najevo že tu prosadí politiku Kirigakure, která spočívá v tom že slabý zemře a ten silný bude žít = přežije jen nejsilnější. Také se ukázalo několik debilů co se pokusilo sebrat nějaké vojenské jednotky s úmyslem zabít Mizukageho ale skončilo to popravou a dokonce jeden popravený byl vrchní generál a jeden z obyčejných generálů také. Kromě toho všichni jako generálové, členové rady starších a podobně přichází o své posty. Na běžné poměry tam je tedy dost napjatá situace a občas se to skutečně vyhrotí když se nějaký Ninja Iwagakure pohádá s Ninjou z Kirigakure/Kumogakure a skončí to bitkou nebo smrtí jednoho z nich (většinou toho z Iwa). Mizukageho ale těší že drtivá většina to prozatím přijímá celkem dobře (tu změnu vedení). Asi jim je jasné že by se bránit nemělo smysl a to že Mizukage nezabil dokonce ani Tsuchikageho určitě pomohlo. Byl tu ale velký problém v tom že věznice jsou plné už běžných zločinců a tak kam mají dávat ty nové co dělají bordel teď? Vyřešilo se to popravou těch starých vězňů. Pokud jde o armády jako takové tak velká část je už zpět v domovské vesnici ale stále část z armády zůstala kdyby tu byla potřeba. Mizukage si to kráčí směrem k chakře, která ho čistou náhodou přivedla k tomuto nápadu. Skončí v klanové části Kashiko-Sa kdy členové tohoto klanu mají „údajně“ být vysoce inteligentní ale přitom jsou dost povýšení a tak doufá že jsou hlavně inteligentní aby jim nemusel přistřihnout křídla ať se trochu uklidní. Vůči němu se tu nikdo povyšovat fakt nebude, každopádně dál kráčí směrem odkud cítí chakru Tsuki. *
Dodatek: Oblečený je v -> Odkaz.

*Musela z domu preč, i když mala nutkanie tam ostať. Otec zúril. Práve prišiel o svoj post generála vojenských jednotiek Iwagakure. Jej strach, že sa stane pre neho terčom zvíťazila. No bola si istá, že to odnesú len sluhovia a nie jej matka. To, že sa mení vedenie, jej bolo úplne jedno. No uvidí, aký dopad to bude mať na ňu. Predsa len.. čo urobí jej otec? Mohla len hádať.. Nastali a nastanú tu veľké zmeny, to je samozrejmé a už v Kirigakure Ryuuovi povedala, že geninské skúšky v Iwagakure sú nelogické. A rada by prijala tvrdšiu selekciu odpadu od použiteľného zbožia. Lenže krvavé skúšky tiež nejak veľmi nepodporovala - čím je staršia a začína chápať chod sveta. Bola už o ulicu ďalej od svojho domu, avšak stále v štvrti klanu Kashiko-Sa. Čierne vlasy mala spletené do svojho typického dlhého vrkoču, ktorý mala prehodený cez ľavé rameno. Na sebe len obyčajné čierne legíny a červenú mikinu, ktorá krásne ladila s červenou farbou jej ľavého oka. Pretože to pravé mala už skoro kompletne modré. Ešte sa tam našla menšia škvrna červenej farby, ale výrazná modrá ju už takmer celú pohltila. Na oko nevidela teraz už vôbec, a preto si ani neuvedomila, že vybehla z domu bez pásky a že svoje ľavé oko nedrží zatvorené. Na krku sa jej hojdal Noctisov prívesok, na uškách mala kotonové náušnice v tvare líščích hláv a na hlave líščie kotonové sponky. Obe veci od Rikua. Tsuki bola výškovo aj napriek svojmu veku dosť malá, ale keď sa človek pozrel na jej nohy v obtiahnutých legínach, rysovali sa tam svaly. Bodaj by nie, keď mala silu na úrovni siedmich bodov.. Jej oko zaregistrovalo Mizukageho. Šiel priamo naproti nej, ale ešte bol dostatočne ďaleko, aby si premyslela, či sa otočí a zmení smer, aby toho uchvatiteľa nemusela stretnúť.. Zatiaľ však kráčala ďalej rovno po uličke.*

Akai Hayashida (První Mizukage): *Zastaví se přímo před Tsuki tak aby ho byla nucena případně obejít ale ani to by ji nejspíš nedovolil. Prohlédne si ji od hlavy k patě a na tváři mu naskočí úšklebek. * Ty cetky se zvířátky bys měla vyhodit, už dávno jsi ve věku kdy nejsi dítě abys nosila takové kraviny…radši to dej nějakému děcku. *Člověk by si mohl položit otázku zda je skutečně vhodné aby šel urážet malou dívku když je v postavení v jakém je ale tohle není důvode jeho návštěvy. * Přišel jsem ti poděkovat, kam jdeš Tsuki? *Pamatuje si její jméno a to moc dobře. * Chci ti poděkovat za tu nevinnou provokaci pro moje Geniny tehdy na zkouškách, nebýt toho tak nemám důvod pokecat s Tsuchikagem, pohádat se s ním a označit ho za hrozbu abych získal požehnání na tohle celé. *Během toho rozpaží své ruce. * Věnuješ mi hodinu nebo více svého času?

*Rozhodla sa, že nebude meniť smer, ešte by si myslel, že pred ním uteká. No to tak! To, že zastavil rovno pred ňou bolo pre ňu dostatočné znamenie, že asi od nej niečo chce. Preto zastavila aj ona a ani sa neunúvala ho obísť. Momentálne každé rozptýlenie bolo lepšie, ako sa vrátiť domov..* To je len jeden uhol pohľadu. Možno využívam svoj nevinný a detský vzhľad k tomu, aby som ľudí zmiatla.. I vaši geninovia si mysleli, že si môžu dovoľovať na malé dievčatko. A ako dopadli.. *reagovala Tsuki na jeho slová. Nijak ju to neurazilo. Veď prečo.. Bolo jej jedno, čo si o nej ľudia mysleli a už vôbec ju nezaujímal názor Mizukageho..* Ak by ste nevyužili moje činy, využili by ste niečo iné. Sám ste mi povedal, že idete za svojim cez mŕtvoly.. Niečo by ste vymysleli.. A úprimne, nemali ste ani na výber z iných dedín, ktorá by sa mala stať vašim terčom.. *to v podstate preberali spolu v Kirigakure tiež. Takže bolo úplne jasné, že ak by predsa len chcel nejakú územie, tak či onak by sa tým obetným baránkom stala Zem Zeme..* Som predsa teraz vo vašich službách, s mojim časom si môžete robiť čo len chcete.. *odpovedala Tsuki. Ale bol z nej cítiť ironický tón, pričom mu venovala svoj pohľad. A keď boli jej červené oči donedávna neobvyklé, tak teraz jej rozdielna farba očí musela byť.. ešte viac neobvyklá.* Hádam však, že ma nechcete pozvať na ďakovný obed, alebo podobný nezmysel..

Akai Hayashida (První Mizukage): Možná máš pravdu ale na druhou stranu tak místní Geninové jsou už taky moji. *Když to poví tak se vydá na cestu náhodným směrem aby tu s Tsuki jen tak nestál ale mohl s ní konverzovat během procházky. * Mohu to tu sledovat jak chci i měsíc a stejně nepodchytím všechny kraviny co musím změnit co tu jsou a tak se zeptám tebe…žiješ tu celý život a jako Kunoichi jsi tu už léta, co bys tu změnila, nebo co ti tu přijde jako totální nesmysl? *Kdyby se zeptal kohokoliv uvnitř vesnice tak by odpověď nedostal ale Tsuki by mu ji dát snad i mohla. *

*Už nereagovala na jeho slová ku geninom a len sa rozišla po jeho boku uličkou. Jej hlava však pracovala, a tak sa jej naskytla myšlienka, či nie je pre ňu nebezpečné len tak sa promenádovať s Mizukagem po Iwagakure. Čo ak sa to dostane k jej otcovi. Ako bude asi reagovať?.. Každopádne túto starosť na sebe nedávala poznať a držala ju len v hlave. Vlastne ani to už nie, keďže Mizukage ju zamestnal teraz trochu inak..* Nevidím príliš do interných záležitostí dediny, ale ako najväčší nezmysel mi prídu geninské skúšky. Predviesť pár techník dokáže hocikto, kto dokáže chakrou manipulovať. Lenže.. Skutočný ninja a bojovník by mal predviesť to, čo s nimi dokáže. To je podstatné.. Ukázať svoje schopnosti.. Avšak neschvaľujem ani krvavé skúšky Kirigakure. Priznám sa, že som zástanca toho, že silnejší prežije, ale dá sa to poňať aj ako metafora. Slabší nemusí nutne zomrieť. Čo tak ho využiť inak..? V prospech dediny.. Študent prejde prirodzeným výberom, ale dedine nemá žiadne straty. Buď sa stane ninjom, alebo nie. A nikdy neviete.. Čo z neho vyrastie. Možno by na skúške zomrel niekto s talentom, ktorý by prebudil niekedy neskôr.. *rozhovorila sa trochu Tsuki a mala k tomu ešte čo povedať, ale na teraz skončila. Bol to jej uhol pohľadu a nemusel byť správny. Avšak takto to dávalo logiku jej hlave.*

Akai Hayashida (První Mizukage): *Tsuki mu poví svůj názor ohledně krvavé zkoušky ale to ho moc nezajímá na to se neptal ale něco ji k tomu nakonec musí říct. * Smrt toho druhého má ovlivnit hlavně toho co přežije, většina Ninjů z Kirigakure má daleko odolnější mentalitu jak zbytek Ninjů…aspoň pokud mluvíme o těch mladších. Díky tomu že si projdou šokem z vraždy tak brzy tak je to ovlivní natolik že je něco nerozhodní tak lehce jako zbytek ale to je jedno…krvavá zkouška je jedna z mnoha věcí co tu bude zavedena ale názor se hodil. * Asi nakonec budu stejně muset vyslechnout Tsuchikageho zda je něco co mi neřekl. *To už říká spíš jen pro sebe ale řekl to nahlas. * Jsem zjistil že jsi voják, očekávám od tebe a dalších vojáků nový sliv věrnosti a tvůj fotřík to stejné.

*Nad stránkou mentality sa nepozastavovala. Úprimne ju to vôbec nenapadlo, keďže ona už od mala mala taký režim, že ju nepoloží zabitie človeka..* Takto som nad tým nepremýšľala, asi preto, že mi nie je cudzie zabiť len tak človeka.. *ďalej kráčala po jeho boku a pozerala vpred,* V tom prípade to dáva teraz omnoho väčší zmysel.. Ale iste počítate s tým, že zavedenie tak drastickej veci určite povedie k nepokojom.. Ninjovia z Iwagakure sú zhýčkaní starým systémom. Nikomu, kto si sám neprešiel krvavou skúškou, sa nebude páčiť, že by mal svoje dieťa poslať na 50% smrť.. Budete to riešiť ďalšími popravami?.. *pre zmenu sa pýtala teraz ona. Keby Mizukage zabil Tsuchikageho, bolo by to pre Taku zrejme vykúpením. Takto musí sledovať, jak Mizukage ničí to, čo on vybudoval.. Slová Mizukageho totiž jasne naznačili, že Taka žije. Za čo bola rada, lebo si ho obľúbila už od malička, keď bola do neho platonicky zamilovaná, ale tohle bolo pre neho určite len zbytočné trápenie,* Bude k tomu nejaká ceremónia? *spýtala sa Tsuki reagujúc na ten sľub a pozrela sa na Mizukageho. Netušila, čo urobí otec. Ale tiež netušila ani to, že bol popravený Raitov otec. Tudíž Kashiko-Sa klan nemal momentálne vládnúcu hlavu.*

Akai Hayashida (První Mizukage): K nepokojům už to tu dávno vede, nicméně lidé si tu musí uvědomit že nemají možnost výběru a když povím že tu budou krvavé závěrečné zkoušky tak tu prostě budou. Naštěstí moc poprav a podobně tu nebylo prozatím potřeba a tak je to vše stále v rámci hranic. *Pak se zasměje. * Takže ano pokud budou nepokoje bude se to prosazovat silou…jednoduché a nakonec si tu lidé zvyknout, uvidíš. * Ceremonie? Nic takového, zbytečné ale prostě pouze dáte přísahu novému Tsuchikagemu, který se ještě musí vybrat ale už mám vymyšlených několik kandidátu. Ty patříš do jaké skupiny? Patříš mezi ty co budou odporovat nebo ti to je jedno?

*Vypočula si Mizukageho. Samozrejme, s nepokojmi sa počítalo tak, či tak. Ale stejnak.. Keď začne ísť o bezpečnosť detí, potom dospelí nepoznajú hranice. Každopádne to tu bude vyzerať v blízkej budúcnosti určite zaujímavo.* Patrím medzi tých inteligentnejších.. *odpovedala Tsuki najprv trochu stroho a pre niekoho asi aj nie celkom tak, akoby očakával, ale pokračovala ďalej,* Pokiaľ mi nová vláda ponúkne všetko k tomu, aby som sa ďalej stávala silnejšou a silnejšou, potom nemám dôvod odporovať. Je jedno, či sa narodím do Kirigakure, do Iwagakure.. Alebo či budem teraz patriť do nejakej provincie Kirigakure.. *na okamih sa odmlčala. V hlave premýšľala nad jednou vecou,* Je tu možnosť, že by sa mohol môj otec vrátiť na post generála vojenských jednotiek, alebo na tieto posty tiež dosadíte niekoho z vašich radov?.. *toto bolo to, čo ju teraz zaujímalo. Možno by mohla urobiť niečo....*

Akai Hayashida (První Mizukage): Otec? Ten se tam možná jednou dopracuje ale to je běh na dlouhou trať, bude muset prokázat že je skutečně loajální nové vládě a novým vládcům ale momentálně do jeho pozice dosadíme někoho vhodného přímo z Kirigakure. *Mohl by ji nalhat nějaké kraviny kolem toho ale to je zcela zbytečné, proč by ji zatajoval tyhle triviálnosti se kterými beztak už počítá…pokud je tak inteligentní jak říká. * Škoda že Tsuchikage tuto inteligenci postrádal, mohlo to pak skončit úplně jinak. Několik klanů novou vládu a politiku přijímá až děsivě rychle, například Dengen O ani nepřemýšlel a tak to vypadá že tu bylo několik skupin nepokojených s vládou. * Ještě aby klan Dengen O váhal když jde o klan jehož členům jde jen a jen o to zesílit a nic jiného. * Určitě chápete že musíte vydržet aspoň měsíc než se opět spustí mise, prozatím je přebere Kirigakure, Kumogakure a případně zdejší týmy z našich vesnic…nejdřív se musí sestavit infrastruktura vesnice a ujistit se že nebudete dělat hlouposti ale na tebe se podívám během vojenského cvičení…kdo ví co v tobě je.

Chvíľa oddychu od misií mi nebude vadiť. Chápem, že sa musí zaistiť, aby naši ninjovia počas misií niekde nezbehli a podobne.. A kým sa situácia maximálne stabilizuje.. Aspoň môžem čas využiť na výcvik, pokiaľ ho nemienite pozdržať tiež.. Hádam, že aj tu nastanú vítané zmeny.. *pri slove vítané zmeny sa musela uškrnúť. Ona bola na drsné zaobchádzanie zvyknutá, takže ak sa kirigakurská krutosť zavedie aj vo vojenskej sfére a pri výcviku, neprekvapí ju to. Niežeby iwagakurský výcvik nestál za nič..* ..a na rozvoj iných dovedností.. *nuž, Tsuki misie robila len pre skúsenosti. Nie pre peniaze, takže o tie núdzu nebude mať, ako možno niektoré iné rodiny, ktoré prídu o nejaký mesačný zisk z misií, z ktorých žijú..* Mala by som na vás jednu osobnú.. sobeckú požiadavku.. *povedala Tsuki a podvedome zmenila smer chôdze. Buď ju Mizukage nasledoval, alebo ju zastavil.. Urobila to bezmyšlienkovito, podvedome, nebolo to schválne. Bola to akási automatika.. Touto cestou totiž chodievala na svoje obľúbené miesto, ktorým bol Most Zmaru.*

Akai Hayashida (První Mizukage): Výcvik se rušit nebude, klidně si trénuj ale nikdo z Iwagakure nesmí opustit hradby vesnice…stopaři hlídají každý centimetr vesnice a tak útěk nebude možný ale to bude jen dočasné tak na měsíc, maximálně dva a pokud jde o vojenský výcvik tak bude drsnější a náročnější ale tam už nebude probíhat vaše vzájemné vraždění. *Tato debata ho docela baví, původně šel za Tsuki jen čistě z rozmaru a aby si vytvořil její psychologický profil ale ona je z toho i docela zábava. * Hm? *Zareaguje na to že Tsuki má nějakou prosbu. Samozřejmě že jak Tsuki změní směr chůze tak ji automaticky následuje. * Tak povídej.

*Pokývala hlavičkou na to, že rozumela. Hoci sa nerozumela do politických vecí, tak to docela všetko chápala. Lenže jak jej hlava pracovala, tak analyzovala niekedy až do takej hĺbky, že odpoveď bola vždy jednoduchá a ona nakombinuje niekoľko možných vecí tak, že jej vyjde viac odpovedí a všetky nesprávne. Trochu sedliackeho rozumu v niektorých ohľadoch nebolo na škodu.. ALe bola malá, mladučká a neustále sa učila a získavala skúsenosti.* Ide o môjho otca.. Yasua Yagamiho.. *až cítila, ako sa jej pri jeho mene naježili všetky jej chĺpky na tele. A musela sa pár sekúnd premáhať, aby svoju požiadavku vyslovila. Ak by na to Mizukage pokýval hlavou, tak by mu v podstate zničila život.. I když ešte netušila, že Raitov otec bol popravený,* Dalo by sa zariadiť, že aj keby preukázal dostatočné schopnosti na hocijaký vysoký post, nedostal by ho?.. Ani žiadnu pozíciu vo vojenskom sektore? *v podstate si tak chcela zaistiť to, že nad ňou už otec nebude mať mimo domova žiadnu moc.. Navyše to, že by nedostal nejakú dôležitú funkciu, ho zrejme zničí. Bol to ten typ človeka, čo potreboval mať moc a držať vo svojich rukách životy iných..*

Akai Hayashida (První Mizukage): „Vždycky jde o někoho z rodiny.“ *Trochu předvídatelné, Akai trochu očekával že Tsuki půjde o něco takového ale tak ještě ji dá šanci a počká si co přesně po něm bude chtít. * Zda by se to dalo zařídit? Tohle je maličkost…klidně může být zatčen, popraven, stačí si jen vybrat. *Samozřejmě že tak lehce by to pro Tsuki neudělal ale něco by po ní na oplátku později chtěl ale tak to je už jiná věc a nemusí ji o tom ani říkat. * Očividně tvůj otec není otcem roku, tak proč ho neodstranit?

*Jak on predvídal a očakával, že sa bude požiadavka týkať rodiny, tak aj ona predpokladala.. Nie. Nepredpokladala, toto jednoducho vedela, že za to od nej bude niečo na oplátku chcieť,* Už som si vybrala. Stačí, ak sa nikdy nedostane na žiadnu vedúcu a významnú pozíciu. A bude musieť skončiť vo vojsku. Pre niekoho je totiž smrť vykúpením.. A ja mu to potešenie nedoprajem.. *chcelo to veľmi veľa odvahy tieto slová vypustiť z úst. Ale teraz prvýkrát v živote cítila, že by mohla otca 'poraziť'.. Že by sa mohla vyvliecť z jeho spárov.. A skomplikovať mu život, nechať ho trpieť a zároveň nažive, aby netrpela aj jej matka. No bol to risk, lebo otcovi do hlavy nevidela a kto vie, či niečo vymyslí a ako sa zachová. Možno kvôli tomuto bude prežívať ešte horšie peklo než doteraz, ale tentokrát sa jednoducho chopila šance.. Už boli pri vstupe na most, keď sa Tsuki zastavila,* Za to som ochotná zaplatiť hocičo.. *pritom, ako stála, sa otočila na Mizukageho a pozrela sa mu priamo do očí. Myslela to úplne vážne. Potom sa obrátila a vykročila na most, ale nešla ďaleko, len kúsok, aby sa mohla pokochať krajinou, ktorá sa pred nimi a pod nimi rozprestierala. Všetky jej obavy a strach z otca odniesol vietor preč. Aspoň na okamih..*

Akai Hayashida (První Mizukage): Tak dobrá, nevidím v tom problém ale pokud jde o klan a pozice v něm tak to ovlivnit nemohu. *Odhaduje že její otec je velice ambiciózní osoba a Tsuki to ví, protože jinak by neměla zrovna takový požadavek. * Jednou mi to nějak splatíš, až přijde správný čas a budeš mít co nabídnout tak mi mou laskavost splatíš s tím počítáš že? *Netušil že v Iwagakure mají takové místo, tak trochu mu existence tohoto mostu unikla ale už teď to vidí jako dokonalé místo na popravy. Akai ten si to nakráčí až na samotný konec mostu aby se mohl podívat přes jeho okraj. * Jak se toto místo jmenuje?

S tým počítam, práve preto vravím, že som ochotná zaplatiť hocičo.. *jej slová mohol Mizukage hocijako využiť, toho si bola vedomá, ale zámerne použila spoenie, že zaplatí hocičo, aby tak dodala na vážnosti svojej požiadavky... Hoci tento výhľad mala rada, nemohla si pomôcť a jej tvár sa natočila k Mizukagemu, aby ho mohla pozorovať jedným svojim okom, ktoré ešte stále fungovalo. Oddialila sa od okraja mostu a vydala sa za Mizukagem,dobehnúc ho prakticky okamžite,* Voláme ho Most Zmaru.. DOkonalé miesto na skoncovanie so životom. Či už svojím, alebo niekoho iného.. Telo sa pravdepodobne už nikdy nenájde.. *zdvihla pohľad k Akaiovi, akoby premýšľala nad tým, že by ho cez okraj prehodila. Ale taká hlúpa nebola.*

Akai Hayashida (První Mizukage): [i]„Takže je ochotná zaplatit cokoliv, to si budu pamatovat.“[/i] Most Zmaru povídáš? Tohle by mohlo být ideální místo na popravy. *Nad tím by ani neuvažoval a začal to okamžitě používat ale to už není na něm zda to tu bude využívané na popravě nebo nebude, to už nechá na 2. Tsuchikage. * Proč jsi mě zavedla zrovna sem? Přemýšlíš že bys skočila nebo že bys tam strčila mě?

Pýtala by som sa na výcvik, ak by som chcela skočíť? *neočakávala odpoveď, bola to len rečnícka otázka a neustále sa držala pri Mizukagem. Zašklebla sa pri tej druhej možnosti.. No zavrtela hlavou,* Nebojte, o to sa postará niekto iný. Aj vaša moc je obmedzená a vždy je niekde niekto, kto je od nás mocnejší a silnejší.. *skonštatovala Tsuki a nahla sa cez okraj. Well, ak by ju aj strčil, asi by jej to mŕtvej už potom bolo jedno, no nie?* "Ah, takže to nie jeho kroky nás sem zaviedli?" *ako som už napísala v inom poste, bolo to bezmyšlienkovité kráčanie ku miestu, ktoré mala rada..* Je tu pokoj a človek vidí to všetko, nad čím máte teraz moc..

Akai Hayashida (První Mizukage): Nevím, lidi jsou občas fakt na hlavu a v jeden moment si plánují budoucnost a v druhý už si už bodají katanu do hrudníku. *Jejímu fakt že i jeho moc je omezená se zasměje. * Moje moc je omezená ale nezapomeň že Kirigakure a Iwagakure je nyní také moje moc, takže upřímně pochybuji že by mohl někdo úspěšně usilovat o můj život. *Už ho nebaví tam takto stát a tak se posadí a nechá nohy vyset dolů přes okraj. * Co ti kdo udělal s tím okem?

*Toto téma ju podnietilo k tomu, aby zapremýšlala, čo vlastne ona chcela od života. Čo skutočne chcela ona dosiahnúť, žiadne otcove ambície, ktoré mali ísť cez ňu. Žiadne podriaďovanie sa jeho príkazom a snom..* Každopádne vy aspoň nemusíte ľutovať svoj život, ako mnoho iných ľudí. Idete si tvrdo za svojim a plníte svoje ambície.. *Tsuki si ihneď siahla ku pravému oku. Bol to reflex, páska chýbala, a tak oným okom zamrkala..* Moje špatné rozhodnutia.. Do toho vás nič nie je.. *ruku stiahla, ale oko nezatvárala, lebo to už nemalo zmysel. Nuž, to, že jej nedochvíľnosť otca vytáčala bola len špička ľadovca toho celého, prečo jej do oka začal pichať nejakú modrú tekutinu. Bol to skôr jeho experiment, a práve preto ho aplikoval len do jedného oka, ak by sa to nepodarilo a zvrtlo. Čo sa aj stalo. Stále mala ešte svoje druhé oko.. Zrazu ju napadlo, že Noctis ešte stále nie je v dedine.. Ak Tsuchikage považoval Noctisa za zbraň, čo s ním asi tak urobí Mizukage?.. No na druhú stranu.. Mohol by vďaka tomu zaistiť Kirigakure a Iwagakure ďalšie takéto 'zbrane'?.. Noctis bol ale jej najlepší kamarát, a tak mlčala pre jeho vlastné bezpečie..* Myslím, že táto zmena Iwagakure prospeje.. Niekedy dedina nepotrebuje hrdinu, ktorý by ju zachránil.. Niekedy proste potrebuje len monštrum, ktoré ju zocelí.. *len kútikom oka mrkla na Mizukageho. V podstate ho nazvala monštrum, ale istotne bol zvyknutý aj na horšie označenia.*

Akai Hayashida (První Mizukage): Přesně tak, nikdy nebudu litovat toho jak žiju. Pokud něco chci tak si za tím prostě jdu. *Reakce Tsuki ohledně oka ho rozesměje. * Nic mi do toho není…víš mohl bych ti dát příkaz abys mi to řekla ale neudělám to. *Kdyby s ním takto mluvil každý druhý tak by je zabíjel jako na běžícím páse ale aspoň ví že Tsuki se nebojí a nebude se zbytečně plazit u země jen protože prochází někdo vysoko postavený. * Monstrum, to se mi líbí. *Zasměje se tomu. * Nakonec bude tahle Země vzkvétat.

*Tá túžba odtrhnúť sa od otca, vymaniť sa z jeho spárov, sa čoraz viac stupňovala. Rýpol tým do nej Noctis, teraz zmeny dedine a ešte aj rozprava s Mizukagem. Všetko to na ňu docela dosť vplývalo. Keby nemala dostatočný impulz, nikdy by Mizukageho nepožiadala o to, aby sa jej otec nemohol dostať na vyššie pozície.. Keď Mizukage povedal, že táto zem bude rozkvitať, vyskočila si Tsuki na okraj mostu, asi meter od sediaceho Mizukageho a zahľadela sa do diaľky. V túto chvíľu len mlčala. Nemusela totiž za každú cenu reagovať na všetky jeho slová a len si utvárala v hlave názor.*

Noctis Clive: *Jeho mise byla poměrně náročná ale hlavně zdlouhavá a dost daleko ale už to má za sebou a stejně tak i jeho společnice, která je voják stejně jako on a je to něco jako jeho parťačka (Ririn). Naneštěstí už u hranic byl jak Noctis zadržen stráží hranic Země Země, která byla složená z Ninjů Kirigakure a Kumogakure. Nějaká obrana neměla smysl a tak byla Ririn a Noctisovi obeznámena situace. Ririn je z toho v šoku ale Noctis tomu je to vcelku jedno, dokonce má celkem radost ale má strach o Tsuki. Nemá moc času na to se ale o někoho strachovat, protože ho dost velká eskorta doprovází přímo do vesnice. *

Akai Hayashida (První Mizukage): *Klidně by si tu mohl sedět ještě kdo ví jak dlouho ale dorazí k nim Ninja, který je původně z Kirigakure. Akai se zvedne aby si vyslechl co mu poví ale co mu poví ho celkem zaskočí, informují ho o dvou Shinobi z Iwagakure co se vracejí nejspíš z mise ale o ohromné chakře jednoho z nich, která dalece přesahuje vše co kdo z nich kdy cítil. * Fajn přiveďte ho sem. *Poví mu v klidu a nechá ho odejít, pak se přesune zase zpátky k Tsuki. * Tak to vypadá že Tsuchikage měl jedno velké tajemství, co mi povíš o Ninjovi co má chakru vyšší jak já, Tsuchikage a Raikage dohromady?

*Čoskoro sa tu ukázal ďalší ninja z Kirigakure. Ten sa pobral rovno ku Mizukagemu, a tak k nim Tsuki stočila akurát svoje červené oko, lebo druhé - modré privrela. Aj keď bola k Mizukagemu dostatočne blízko, nepočula, čo mu za správu mu ninja predal. To, že išlo o Noctisa sa prakticky dozvedela až z úst samotného Mizukageho. Keďže pri otcovi bola zvyknutá a naučená nedávať čokoľvek najavo, tak sa jej podarilo zvládnuť šok.. Musel hovoriť o Noctisovi. Bohovia, musel sa vrátiť práve teraz??* Pomohlo by mi skôr meno toho ninju. Nie som senzibil, aby som vedela identifikovať ľudí na základe ich chakry. S menom by som vám vedela toho povedať viac.. Samozrejme, ak o ňom niečo viem.. *povedala Tsuki. Ak by toho bijuu mal v sebe ktokoľvek iný, nemala by problém. Lenže to by o tom bijuu v tom prípade asi ani nevedela..* Hm. To je paradox.. Žeby sa našiel niekto mocnejší, než ste vy?

Noctis Clive: *Kráčí klidně v doprovodu eskorty rovnou do vesnice a pak skrze vesnici kráčejí kdo ví kam, nikdo Noctisovi nepoví ani slovo o tom kam ho vedou a tak. * „Iwagakure opravdu padla do rukou Kirigakure a Kumogakure, doufám že to tu povede Mizukage.“ *Noctis je názoru že Kirigakure a Sunagakure jsou jediné dvě vesnice, které mají opravdu silné vůdce, které by dokonce iu Noctis uznával. Jak pokračují v cestě poznává že se ocitají blízko mostu Zmaru a pak v dálce uvidí dvě osoby, Tsuki a nějakého muže ze kterého později rozpozná Mizukageho. Na akademii se učil o každém Kage jedné z Velkých Vesnic a tak by to byla ostuda kdyby ho nepoznal. Eskorta Noctise zastaví tak v půlce mostu a pak zase odejdou pryč. *

Akai Hayashida (První Mizukage): Jméno neznám ale to brzy zjistím, brzy sem dorazí. *Dále tam jen tiše sedí a čeká až se tu Noctis ukáže a opravdu se zde ukáže ale když se ocitne tak 100 metrů od nich tak Akai už cítí jeho chakru (Kagura Shingan) a její množství je skutečně obrovská, s ničím takovým se Akai nikdy nesetkal. * Ta chakra je skutečně velkolepá ale síla a množství chakry neurčuje tvou sílu. *Poví tiše směrem k Tsuki a zvedne se když už se Noctis ocitne na mostě a začne kráčet jeho směrem. * Pojď taky Tsuki. *Klidně dojdou rovnou před Noctise a zastaví se tam. * Tak co teď? Znáš ho?

"Samozrejme, že sem dorazí.." *obrátila sa na okraji mostu tak, aby okom mala výhľad práve smerom ku konci mostu, ktorý viedol do dediny. Čoskoro sa predsa len na moste objaví viacero ľudí. Noctisa spoznala okamžite. Jeho biele vlasy svietili ako osamotený maják na brehu mora.. Nasledovala Mizukageho. Zoskočila teda z okraju mostu a dopadla na kamennú podlahu. Pokojné tempo kráčania ich doviedlo priamo k Noctisovi, ktorý bol na moste v tomto čase už prakticky sám. Eskorta sa pred nejakou chvíľou obrátila a odišla naspäť do dediny. Alebo aspoň tak to vyzeralo. Z diaľky niekoľkých metrov si Noctisa obzrela zhora dole a naspäť.. Na otázku Mizukageho reagovala prosto. Nezastavila sa spolu s Kagem, ale urobila niekoľko krokov k Noctisovi,* Noctis.. *objala ho okolo pása, ale netrvalo to dlho. Rovno po pár sekundách ho pustila,* Misia prebehla hladko? *spýtala sa ho, dívajúc sa na neho očami s rozdielnou farbou..* My sme tu mali tiež veľa zábavy... *obrátila hlavu na Mizukaeho, ale rovno ju aj stočila naspäť na Noctisa.*