Sainō

*Opře se zadkem o stůl a zvědavě sleduje, jak si prohlíží obrázky. Bylo zvláštní mít někoho cizího v domě, a ještě zvláštnější ve svém pokoji.* (Sora) Mě to nepřijde zas tak dobré. Prostě. Jen obrázky. Vidíš tady? Naprosto špatná kompozice té bonsaje vůči pokoji. A tady je moc vidět tlak štětce a jak jsem několikrát musela upravovat linie, aby vypadaly aspoň trošku k světu. Hrůza! *Zakroutí nad svým uměním hlavou a nechá to téma radši být nebo by se rozčílila.* (Sora) Takže jsem tě neklamala. A pokud budeš chtít ráda ti něco o bonsajích řeknu, ale zas tak záživné to není, jak se to může zdát. Většinu lidí to nebaví. *Přizná, protože ona sama jako malá měla strašný problém se donutit u dědy být a pomáhat mu, ale jak rostla tak to bylo snazší a snazší, až si to nakonec oblíbila.* (Sora) Jestli tě láká představa mít doma nakreslenou bonsaj. Tak ti moc ráda nakreslím obrázek jen a pouze pro tebe. S podpisem a poděkováním za tvou návštěvu. Jsi první člověk mimo rodinu, co tu mám. Je to zvláštní. *Prohodí upřímně a usměje se.* (Sora) A obrázek moc k oknu nedávej. Barva brzy vybledne.

*Záporne pokrútila hlavou.* Si príliš sebakritická, na svoje nedostatky by si nikdy nemala upozorňovať aj keby tam boli. Musíš sa tváriť, že to tak malo byť.. že to bol zámer. *Pošúchala si bradu a potom prikývla.* Tak mi ten bonsaj namaľuj a ja ho nedám ku oknu. Len čo budem môcť budem cestovať a obávam sa, že by to živý nemusel prežiť. *Usmiala sa a obzrela sa okolo seba.* Vážim si to a ty si bola tiež prvý človek ktorého som ku sebe zavolala. Inak.. Máš peknú izbu, ale asi by som sa mala vrhnúť na tie keksíky. *Usmiala sa a pobrala sa do kuchyne kde sa pri pohľade na linku zatvárila neisto.* Budeš chcieť byť moja šarmantná asistentka? Prvá úloha .. nájdi mi misu a ten sľúbený cukor. *Ako to povedala usmiala sa na svoju nadanú kamarátku a čakala na jej reakciu.*

*Pobaveně se uculí. Bylo hezké to slyšet.* (Sora) Dobře tedy. Budu méně kritická a více se chlubit. I když to asi stejně neudělám. Ale i tak děkuji. Ten obrátek ti moc ráda namaluji. Snad se budeme vídat, i když budeš hodně pryč. *Řekne upřímně a pak se odtáhne od stolu.* (Sora) Není to nic extra. Prostě pokoj, kde bydlím. *Konstatuje, protože to vážně není žádné super místo. Vyrazí za ní do kuchyně a stáhne si vlasy za ucho.* (Sora) Šarmantní jo? *Uchechtne se a přikývne.* (Sora) Moc ráda ti budu k ruce. Aspoň něco okoukám a třeba se něco přiučím. Ty jo to by bylo něco kdybych to upekla rodičům. Ty by koukali. I když táta by si určitě myslel, že jsem je koupila. *Ušklíbne se a přejde pro mísu a pak dodá i cukr.* (Sora) Takže co teď? *Zeptá se zvědavě a kouká co bude Keiyra dělat.*

*Usmiala sa a vzala si do ruky misu.* Tieto keksíky sú naozaj jednoduché, uvidíš, že ich zvládneš. *Uistila ju a potom sa obzrela. Zamyslela sa nad tým aká stratégia bude najefektívnejšia.* Uhm.. potrebovala by som aby si mi ešte podala vidličku a môžeš nakrájať tú horkú čokoládu na malé kúsky. *Len čo to povedala - prišla ku umývadlu a poriadne si umyla ruky. Potom si pripavila cukor, dva banány a rastlinnú kocu masla vedľa misky. Keď/Ak jej Sora podá vidličku - teatrálne si odkašle a začne opisovať svoje pohyby.* Taakže Sora z rodiny Eguchi z klanu Saino, máš tú česť byť svedkom mojej kulinárskej šou. *Prehovorila a hrdo zdvihla vidličku, potom ju na chvíľu odložila a vzala banán.* Toto je banán, je žltý. Olúpeme ho a vnútro poriadne roztlačíme na kašu v miske. Myslím, že nám budú stačiť dva. *Ako to povedala tak to aj urobila. Potom sa pousmiala a na banánovú kašu položila celú odbalenú kocku masla a zasypala ju cukrom.* Banány sú moja lacná alternatíva vajíčok, v ceste plnia rovnakú funkciu plus koláčikom dodajú skvelú chuť. Potrebujeme všetko zmiešať spolu v miske. Múku, cukor aj tú čokoládu. *Ako to povedala pridala tam všetky ingrediencie až na čokoládu - tú dala za úlohu naporcovať Sore.*

*Slova Keiyry jí celkem zaujmou. Protože pokud je to vážně tak jednoduché je velká šance, že by to vážně mohla zvládnout.* (Sora) Jasně to zvládnu. *Ujistí jí a podá jí nejdříve vidličku, než si vezme prkýnko a nůž. Zatím co krájí čokoládu pozorně sleduje, co Keiyra říká a dělá. A jak tak její kulinářská show pokračuje tak Sore pomalu míří obočí výš a výš a výš a výš.* (Sora) Tak hele jo! *Řekne výhružně a namíří na ní nůž.* (Sora) Nemysli si, že si tady ze mě můžeš dělat fórky. Si jako myslíš, že nevím, co je banán? Hm? Sprosťačko. *Zakroutí nad tou drzostí hlavou. Ale i tak dál pokračuje ve sledování a krájí čokoládu. Nechtěla přijít o jediný detail receptu, aby to mohla zkusit někdy sama. Když si Keiyra vyžádá čokoládu tak jí podá prkénko, kde je nakrájená. A šklebí se u toho.*

*Zasmiala sa na Sorinej reakicii a vysypala čokoládu do misy potom začala miesiť holou rukou cesto.* Ak by si chcela aby keksíky nabrali objem - teraz by si tam mala prisypať prášok na pečenie, pridať hrozienka, orechy alebo vanilku, no ja mám najradšej, keď sa veľmi nezväčšujú a sú krehké. Spoločne sme sa už zhodli, že najlepšie sú len s čokoládou. Cesto musí byť poriadne premiešané, no nesmie lepiť ani byť tekuté, musia sa z neho dať formovať guličky.. aha. *Ako to povedala ukázala Sore v dlani malú guľku.* Teraz už len treba plech vystlať papierom na pečenie a vyrobiť kuličky ktoré na ten plech naukladáme. Vidíš, je to rýchle jednoduché a ani sme nezašpinili veľa riadu. Dokonalý keksík. *Spokojne sa usmievala a čakala na jej ďalšiu asistenciu.*

*Pozorně poslouchá každé její slovo a přikyvuje.* (Sora) Jasně, jasně. To bychom měly. *Zvedne ruku a chvíli přemýšlí, než podá z jedné skříňky papír na pečení, odjinud plech a pak se pustí do dělání kuliček a snaží se dělat přesně stejně velké kuličky. Trošku při tom snažení vyplazuje jazyk, jak moc si dává záležet. S potěšením ukáže první kuličku a tváří se jako kdyby zvládla tu nejtěžší věc na světě.* (Sora) Tak co říkáš na mojí první kuličku? Pěkná ne? *Ještě než Keiyra odpoví jí položí na plech a dá se do dělání další.* (Sora) Vážně to není tak těžké. Ale to je tím, že mám tak skvělou učitelku. Určitě by mě to takhle nebavilo, kdybych to dělala jen za pomoci kuchařky. A pak kdo by se tu měl stát senseiem. *Zazubí se a dělá jednu kuličku za druhou.*

*Pozorne si Sorin výtvor obzrela a uznanlivo prikývla.* Je skutočne perfektná. *Uznala a potom keď spolu spravili celý plech - pri čom minuli všetko cesto, Keiyra sa vystrela.* A teraz tie guľôčky musíme trochu pripučiť. *Ako to povedala prvú hneď trochu stľapuštila.* Takto treba spraviť všetky a potom už iba šup s tým do rúry. Treba ju ale najprv trochu predhriať. *Pousmiala sa na jej poznámke o sensejovi.* Keby sa toto učilo na akadémii tak prečo nie, no stále si myslím, že máš lepšie predpoklady stať sa sensejom než ja. *Uškrnula sa.*

*S úsměvem jí pomůže vyrovnat kuličky hezky jednu vedle druhé na pečící papír. Poté sleduje, jak sype cukr na kuličky a sama si zkusí nějaké cukrem ozdobit. Poté přejde k troubě a zapne jí. Nebyla si jistá zda jsou všude stejné a tak jí nechtěla nechat se případně trápit s cizí troubou a nastavila jí.* (Sora) Myslíš, že se na akademii vyučuje vaření? Já si myslím, že ne. Nejblíže bude asi přežití v přírodě a obstarání jídla, ne? *Ušklíbne se. Nezbývalo, než čekat až se trouba rozpeče.* (Sora) Nemáš žízeň nebo tak? *Zeptá se zvědavě a přejde si pro skleničku. Pokud chce i Keiyra tak jí podá také a nalije si vodu.*

*Trochu sa zasmiala pri tej predstave.* Viem si predstaviť ten predmet.. ako si dochutiť veveričku bez soli a akéhokoľvek korenia len pomocou byliniek z lesa.. alebo ako chytiť a naporcovať zajaca, ktoré huby nejesť. 100 spôsobov ako pripraviť hlodavce. *Začala menovať vymyslenú osnovu a potom sa zatvárila znechutene.* Ja ti neviem asi by som si dala radšej pôst. *Len čo to povedala - uškrnula.* Rada si dám, ďakujem. *Usmiala sa na svoju kamarátku, vzala si od nej pohár vody a napila sa.* Tak.. kým to budeme piecť, povedz mi .. už vieš termín svojich geninskych skúšok? *Opýtala sa Keiyra opatrne. Nevedela prečo, no mala pocit, že toto je nejaký druh rozlúčenia.* "Možno sa Sora podvedome bojí, že sa domov nevráti." *Snažila sa podobné myšlienky zahnať, no aj tak ju to držalo.*

*Obočí jí nepatrně vyjíždí nahoru při každé té delikatese co vypráví.* (Sora) No hele. To by ještě šlo. Představ si třeba brouky, nebo něco jiného odporného. Fuj slimáky. *Napadne jí a hrůzou vyvalí oči a chytne se za pusu.* (Sora) Jak mě něco tak hnusného vůbec mohlo napadnout. Fuj. To vážně radši nebudu nic jíst. *Zaklepe se při té představě a pak s úsměvem nalije Keiyre sklenici vody a předá ji jí.* (Sora) Kdybys chtěla něco lepšího než jen vodu tak si klidně v lednici vem na co máš chuť. Jako doma. Nezapomeň. *Prohodí a pak zmlkne a přemýšlí o té otázce.* (Sora) Vím. Příští týden mám geninskou zkoušku. Sensei Daichi mi to říkal. Je to pár dní zpátky. Mám se na to prý připravovat a snažit se, abych byla připravená. Jen nevím, co to přesně znamená. *Přizná a nevesele se usměje.*

*Zachichotala sa na výraze Sory keď hovorila o 'hmyzích delikatesách'. Potom ale zvážnela keď zvážnela aj téma ich rozhovoru.* Si pripravená niekoho zabiť? *Opýtala sa vážnym hlasom a potom si trochu povzdychla. Oprela sa o linku a dívala sa na pohár vody vo svojej ruke.* Necháp ma zle. Som si istá, že to zvládneš. Si najlepšia z triedy, chakru ovládaš na výbornú.. Viem, že sa domov vrátiš živá. Len ma zaujíma ako celú tú vec vnímaš. *Zdvihla pohľad a zadívala sa do Sorinych nebíčkovo modrých očí.* Si láskavá, život chceš zasvätiť liečeniu cudzích ľudí.. Len mi ku tebe nepasuje chladnokrvné zabíjanie.

*Sora mlčí a dívá se do země. Podobné myšlenky měla celou dobu, co se dozvěděla, že je geninská zkouška vlastně za rohem. A čím blíže byla tím více o tom přemýšlela.* (Sora) Na něco podobného jsem se ptala mamky. Jak může něčí smrt být, tak normální. Mamka je lékař, pomáhá lidem, a přesto mi řekla, že to tak má být. Že je přirozené chtít udržet vesnici silnou, a to lze dosáhnout jen tak, že budou silní ninjové. Já nevím, jak dokáži někoho zabít. Snad doufám, že až přijde ta chvíle touha žít bude větší než strach z něčí vraždy a instinkt udělá své. *Nadhodí s nic neříkajícím výrazem.* (Sora) Děkuji ti, že mi věříš. Přece tam nemůžu umřít. To bych mojí rodině a tobě udělat nemohla. Na mrtvolu jsem moc hezká. *Ušklíbne se trošku a pak jen pokrčí rameny.* (Sora) Musím doufat, že mi písek pomůže a nějak to zvládnu.

*Počúvala ju a len prikývla, nechcela jej do toho zasahovať a náhodou tak zmiasť jej presvedčenie, to by nemuselo vypáliť dobre. Keď ale Sora spomenula piesok tak Keiyra nakolnila spýtavo hlavu na bok.* Má ti pomôcť piesok? *Na chvíľu sa zľakla, že snáď Sora vedela čítať myšlienky a vyčítala z hlavy Noctisove ovládanie piesku.* "Videla nás trénovať a teraz ma skúša? Nemám pred Sorou síce žiadne tajnosti ale .. toto je Noctisove tajomstvo, ktoré som sľúbila, že nevyzradím. Nemôžem prezradiť cudzie tajomstvá to jednoducho nejde!" *Keiyra si len napravila okuliare na nose a zatvárila sa rozpačito.* Opäť si omylom vyzradila niečo čo by som nemala vedieť alebo.. ehm. Ako by ti mal pomôcť piesok? Nie sme v Sune. *Snažila sa to uhrať ako najlepšie vedela.*

*Sora to řekla tak přirozeně, že si až z Keiyry reakce uvědomí svou chybu. Trošku svrásčí čelo a nervózně se kousne do rtu. Chvíli se dívá na svou kamarádku a pak zní najednou všech strach opadne. Nevěděla, čím přesně to je. Možná za to mohly ty rozpaky. Možná jen fakt, že Keiyra byla první cizí člověk, kterého pozvala k nim domů, a to překročilo nějakou hranici. Anebo možná. To bylo tím, že byla její kamarádka a chtěla se svěřit. Pomalu zvedne ruku a upravila si vlasy za ucho.* (Sora) Jsme kamarádky viď? A ty nemají mít tajemství. *Řekne a pak se bez dalších slov otočí na místě a vydá se do pokoje. Lehce pohne prsty a nechá se obalit železným pískem. Byl to zvláštní pocit, ale ten kabát jí dodával pocit síly. Vrátí se velmi pomalu do kuchyně.* (Sora) Tenhle písek jsem myslela. *Prohodí tiše a pak jako by nic zvedne ruku a jemně pohne prsty. Písek se začne přesouvat ke Keiyre a začne kroužit kolem ní podle pokynů Sory.*

*Na Sorinu otázku Keiyra opatrne prikývla, obočie mala zvraštené obavami.* Všetky moje tajomstvá o mne vieš a ak by si ich nevedela tak ti ich rada poviem. *Povedala a naozaj to aj myslela úprimne, no mala potrebu tam dať tie malé barličky: 'moje' a 'mne'. Každopádne keď sa Sora otočila a odišla z miestnosti Keiyru zaplavil pocit úzkosti. Snažila sa zamestnať a tak dala plech s koláčikmi do vyhriatej rúry, stopla čas na hodinách a potom si už len nervózne hrýzla spodnú peru a popri tom sa hrala s vlasmi. Bola opretá o linku a uvažovala nad tým ako sa mohol ich skvelý pyžamový večierok zvrhnúť ku tomu, že zrazu stojí sama uprostred kuchyne a strachuje sa o svoje kamarátstvo. Keď sa ale napokon Sora vrátila - mala na sebe ... čudný, čierny kabát. Keiyra nechápavo naklonila hlavu na stranu a keď sa kabát zrazu zmenil na čudný čierny piesok - takmer dostala mŕtvicu.* No to ma neser! *Len čo to vyslovila dala si ruku na ústa a zatvárila sa kajúcne.* Prepáč, prepáč mi moju reakciu .. ja len... nevrav mi, že ten čudný čierny piesok ovládaš len svojimi myšlienkami. *Len čo to vyslovila.. takmer sa zachvela.* "Znamená to, že je aj Sora jinchuuriky? Má v sebe démona ako Noctis?!" *Len čo ju to napadlo - musela sa zachichotať, asi musela vyzerať, že sa zbláznila.* Všetci okolo mňa sú tak talentovaní ... a ja.. ja viem piecť koláče bez použitia vajíčka. *Len čo to povedala znova sa zasmiala sama na sebe.*

*Sora sledovala reakci Keiyry a pak se musela rozesmát. Jak si mohla myslet, že by tahle holka si o ní myslela něco špatného jenom kvůli tomuhle.* (Sora) Nemlouvej se. To byla hodně. No upřímná reakce. *Uculí se. Přece jen to bylo zvláštní to slyšet, ale přišlo jí to zvláštně roztomilé.* (Sora) No ne úplně myšlenkami, trošku tomu musím pomáhat rukama, ale vlastně by se dalo říkat, že ano. *Řekne s úsměvem a nechá pomalu písek od Keiyry odtáhnout a pak tam stojí jako by se nic nedělo a vypadá, že má prostě jen zvláštní kabát.* (Sora) Ty znáš ještě někoho kdo má něco podobného? *To jí zaujme. Pokud byl někdo další s takovým jak řekla Keiyra talentem. Potom možná by mohla vědět, kdo by jí pomohl s tím to trénovat. Zvědavě si Keiyru prohlíží.* (Sora) Ale prosím tě náhodou je to moc důležité něco takového umět! Určitě to budou ty nejlepší keksíky. *Povzbudí jí a pak na chvíli zmizí, aby písek uklidila a vrátí se zpět.* (Sora) Moje tajná zbraň na geninskou zkoušku. *Prohodí jako by nic.*

*Silene sa usmiala.* Myslela som Noctisa, je šialene silný.. A ty budeš raz tiež. *Bola na seba hrdá ako vierohodne rozprávala a stále nekalamala a zároveň udržala Noctisove tajomstvo. Potom keď Sora povedala že aj jej 'schopnost' je moc dôležitá opäť vyprskla do smiechu.* Och notak to nemôžeš myslieť vážne! Táto schopnosť by mohla byť užitočná len v prípade, že by som sa chcela stať kuchárkou v školskej jedálni.. Nie kunoichi. A naozaj je to skvelá tajná zbraň, už teraz mi je ľúto toho chudáka čo sa ti bude mať postaviť. *Bola zo seba trochu sklamaná. Uvedomovala si, že vrodené schopnosti sú úžasné a nemá ich každý, no ako veľmi to robilo rozdiely medzi ninjami .. To jej došlo až teraz.* Žijeme v zvláštnom svete, v svete kde sú vo všeobecnosti shinobi stavaní nad obyčajných ľudí. Takéto kastovanie mi príde šialené. Noctis mi hovoril, že je to prirodzené.. Že je to ľudský vývoj a že raz ľudia bez schopnosti ovládať chakru existovať nebudú. Vieš si predstaviť čo bude nasledovať? *Opäť trochu upustila uzdu svojej fantázii a začala sa ponárať do úvah.* Ak nebudú ľudia čo neovládajú chakru, degradovať sa budú ľudia ktorí chakru síce majú, no nevedia ju ovládať.. Pri tom to ale nezostane nakoniec budú do spodiny spoločnosti zaradení aj ninjovia ktorí nemaju nejakú takúto špeciálnu vlastnosť. A potom to pôjde ďalej.. Aj špeciálne schopnosti a kekkei genkai sa bude rozdeľovať na tie silnejšie a slabšie.. Lebo ľudia sa vždy chceli a aj naďalej budú porovnávať.. Pre pocit moci. *Trošku si po svojom monológu odkašľala.* Ups.. Prepáč.. Trochu som ušla inam. *Uškrnula sa, napravila si okuliare a potom radšej išla skontrolovať keksíky.*

*Chápavě přikývne a přemýšlí o tom Noctisovi. Jeho jméno padalo podezřele často. Možná to bylo normální, když byla Keiyra jeho chráněnka a byl tak moc silný. Zajímalo jí v tu chvíli, zda se s ním setká osobně, ale neviděla důvod, proč by se někdo tak silný o ní měl zajímat. Nepatrně zrovna v obličeji.* (Sora) Já neklamu. Jen jsem nechtěla, aby sis prišla obyčejná nebo tak něco. Jsi úžasná osoba. Tak jsem jen nějak nevymyslela asi ten nejlepší způsob, jak to říct. *Trošku se ušklíbne a pak jen pokrčí rameny.* (Sora) Mě ho je také líto. Protože ho budu muset zabít, a to je divná představa. *Prohodí a pak se zaposlouchá do jejího vyprávění a mírně se u toho mračí.* (Sora) Ale to je přece hrozné. Ninjové se přece nepovyšují nad obyčejné lidi. Pomáhají lidem, řeší věci, které by normální člověk nezvládl. Přece by se takhle svět rozdělit nemohl. A pokud ano. Nedopadne to tak, že by se stalo jen tak. Ti neobdaření by se přece nenechali jen tak zapomenout. Vedlo by to k nepokojům, válkám. To by přece nikdo nechtěl dopustit. *Reaguje na její slova a sleduje jak odchází zkontrolovat keksíky.* (Sora) Co je to kekkei genkai? *Zeptá se na výraz, který nezná a vydá se ke Keiyre aby zjistila, jak pozná, že keksíky jsou nebo nikoliv.*

*Keiyra chápavo prikyvovala.* Ja viem Sora-chan, si veľmi milá. *Uistila ju, že sa na ňu nehnevá. Sora predsa nemohla za to, že je tak nadaná.* Moja mama bola o nadradenosti ninjov presvedčená. Vtĺkala mi to do hlavy od malička. Veľa sme sa pre to hádali.. a Noctis si myslí presne to isté. Si prvý človek s ktorým sa o tom rozprávam a vníma to inak. *Len čo to vysvetlila vypla rúru a vybrala plech - položila ho na platničky šporáku a po celej miestnosti sa začala šíriť vôňa keksíkov. Keiyra sa do jedného pokúsila pichnúť vidličku, ktorou predtým pučila banány a keď sa nič nestalo - spokojne sa usmiala. Pomocou vidličky zlomila keksík na polovicu a bola spokojná s tým že mal dobrú farbu, nebol surový ani prihorený. Vypla teda rúru a otočila sa na Soru.* Sú hotové.. kým trošku ochladnú, môžeme umyť riad, uvariť si čajík a potom si aj s keksíkmi niekam sadnúť, čo myslíš? *Navrhla s úsmevom. Najradšej by sa do keksíkov rovno pustila ale popálila by sa tak musela odolať.*

*Soru tohle téma skutečně hodně rozhodilo. Zamyšlená přejde ke své sklence, vezme si jí a upijí tiše vodu. Měla za to, že jejich celé snažení ve světě ninjů je o tom pomáhat lidem. Ano vesnice dostávala zaplaceno za to, že plní různé mise. Nikdo nepomáhal z čistě dobrého úmyslu a vše bylo o penězích. Ale to bylo o určitém zaplacení služeb. Kadeřníkovi také platila, i když byla součástí vesnice stejně jako on. Ale každý ninja by nasadil život za vesnici a nečekal by za to odměnu. Proč by tedy řešil, že je lepší než někdo jiný. Dlouho tam mlčela a dívala se stranou.* (Sora) Náš je svět prostě zvláštní. *Promluví nakonec a na Keiyru se usměje.* (Sora) Možná až nastane nějaká selekce na ty lepší a slabší půjdeme za naše názory s těmi slabými. *Nadhodí temnou myšlenku a pak to téma raději nechá být. Přišlo jí trošku ponuré a temné na první společný pyžamový večírek. Raději se dívá, co dělá s keksíky a spokojeně zatleská* (Sora) Vypadají vážně parádně. *Pochválí Keiyry umění a pak přikývne.* (Sora) Nádobí umyjeme a pak si zabereme obývák. *S úsměvem přejde k umyvadlu a začne napouštět vodu. Začne skládat nádobí vedle umyvadla, aby to měla hned po ruce a mohla se do toho pustit a z jedné skříňky vytáhne odkapávač.* (Sora) Keiyro. *Začne a jako by nic zkoumá rukou teplotu vody, než se otočí a cákne na ní. Pak se začne hlasitě smát. Bylo příjemné tam nebýt sama jako vždy, když jsou rodiče na misi.*

*Hrdo a trochu s úľavou sa na Soru usmiala.* V tom prípade som rada, že na tej strane budem niekoho poznať. *Žmurkla na ňu nakoľko Keiyra vnímala každý ľudský život rovnako cenný. Potom sa potešila keď Sora zatlieskala koláčikom. Keď súhlasila s plánom - pripavila dva hrnčeky na čaj .. vzala misku a začala do nej premiestňovať teplé keksíky. Keď ju ale po chvíľke Sora zavolala - prišla ku nej k umývadlu s úmyslom pomôcť jej so špinavým riadom.* Áno? *Odvetila keď ju jej kamarátka oslovila a v tom ju pošpliechala vodou.* Tyyy! *Zatiahla šokovane a so smiechom si utierala tvár a následne aj okuliare.* No veď počkaj, za toto nedostaneš žiadny keksík .. všetky ich zjem sama! *Hovorila to a stále sa smiala potom pribehla ku miske s keksíkmi - vzala ju do obidvoch rúk a upaľovala preč z kuchyne.*

*S úsměvem přikývne zatím co si připravuje vše na umytí nádobí.* (Sora) Je fajn vědět, že na to člověk nebude sám viď? *Usměje se na ní a vlastně je ráda, že si s Keiyrou takhle rozumí. Třeba to byli jen hloupé řeči a na něco takového nikdy nedojde, ale jeden nikdy nevěděl, co přinese budoucnost. Jak tak napouští vodu a Keiyra k ní jde cákne na ní vodu a začne se hlasitě smát. Když vidí její výraz a to jak si musí otírat brýle rozesměje se ještě víc.* (Sora) Promiň, ale já prostě musela. *Vyhrkne pobaveně a snaží se zadržet smích, ale moc se jí to nedaří.* (Sora) Hej! Cože to! Počkej! *Vykřikne a rozeběhne se za Keiyrou.* (Sora) To přece nemůžeš sníst sama! Budeš tlustá! *Křičí zatím co se za ní žene. To, že se napouští voda v kuchyni moc neřeší.*

*Sora sa hneď rozbehla za ňou a teda Keiyra so smiechom akože ´vystrašene´ zvýskla. Keďže sa v Sorinom dome ale nevyznala, pokúšať s keksíkmi schovávať jej neprišlo ako najlepší nápad lebo by bola rýchlo odhalená. Bežala teda po trajektórií ku vchodovým dverám. Cestu von si totiž pamätala presne. Vďaka pár sekundovému náskoku si nastokla topánky a vybehla von dverami. Bežala ku najbližšiemu stromu a vďaka technike Kinobori no Waza vybehla po jeho kmeni až do koruny stromov kde sa posadila na vetvu a čakala na Soru. Prišlo jej vtipné, že jej v úniku pomohla práve technika ktorú ju Sora učila a vďaka ktorej sa z nich stali kamarátky.* No kde si slimáčik? *Usmievala sa od ucha k uchu. Ani si nepamätala kedy sa naposledy s niekým takto bezstarostne a veselo doberala. Čím ďalej mala Soru radšej.*

*S úsměvem běžela za Keiyrou a snažila se nesrazit nic co jí stálo v cestě. Ani se neobtěžovala s obouváním a vyběhla ven. Rozhlédla se kolem a když spatřila Keiyru na stromě pobaveně se zasmála.* (Sora) Co si myslíš, že tam nahoře děláš? Hm? *Nepatrně pozvedne obočí a dá ruce v bok.* (Sora) Já ti dám slimáka. *Řekne a sleduje jí na stromě.* (Sora) Pojď dolů i s těmi keksíky. Tohle je mezi námi! Cukrovinky do toho netahej! *Ušklíbne se, když to řekne.*

*Z chuti sa zasmiala keď za ňou Sora nakoniec dobehla a vykríkla na ňu že do ich sporu nemá zaťahovať cukrovinky. Smiala sa tak, že jej tanier skoro vykĺzol z ruky.* Keksíky sú moji rukojemníci. *Zasmiala sa, no nechcela Soru dlhšie hnevať a tak zo stromu zišla po chvíľke dole. Jednak sa zľakla lebo sa jej ich skoro podarilo rozsypať a rozhodne by ich bola škoda. Podišla až ku Sore a podala jej misku s koláčikmi.* Mier? *Uškrnula sa a nahla pri tom hlavu na stranu keď si všimla Sorine bosé nôžky.* Páni ty si za mnou naozaj hnala! *Zazubila sa na ňu. Bola veľmi veselá.*

*Keiyra so Sorou prežila ten najlepší deň, bolo to lepšie než by si kedy bola schopná predstaviť a to mala od prírody bujnú fantáziu. So Sorou sa bavili spolu úplne o všetkom.. o čom by sa dievčatá v ich veku mohli baviť. Okomentovali každého chlapca na akadémii, bavili sa o tom, ktorý sensei je najprísnejší a ktorý naopak najmiernejší. Rozprávali si pikošky z diania v Iwe, typovali kto s kým chodí alebo kto by sa ku komu hodil. Uvažovali nad tým s kým skončia ako geninovia v tíme a aj o samotnom priebehu tejto krutej skúšky. Keiyra sa Sore zverila o tom ako si predstavuje svojho ideálneho chlapca a potom sa na tom z chuti zasmiali. Fantazírovali o ďalekých krajinách, o príbehoch a ľuďoch, ktorých na ceste životom spoznajú. Keiyra sa bála, že už žiadny deň nebude ako tento. Tak bezstarostný, tak jednoduchý ... Soru mala rada ako sestru. Cítila, že sú si neskutočne blízke a o to viac sa desila toho, že sa to môže všetko jedného dňa skončiť. Vedela, že ich môže osud rozdeliť, že je možné, že tu jedna pre druhú nebudú vždy ako by to chceli či potrebovali.. O to viac si vážila dnešný deň. Zjedli jedlo čo si nakúpili a aj sušienky, ktoré spolu upiekli. Dlho sedeli v obývačke a navzájom si česali vlasy a keď napokon šli spať.. Keiyra si veľmi želala aby ešte niekedy v budúcnosti zažila podobný moment. Tak plný radosti a pokoja. Dúfala, že aj keby sa ich cesty so Sorou napriek všetkému rozdelili.. keď sa potom po čase znova stretnú, bude to ako keby sa nikdy nerozlúčili a ako keby ich pyžamový večierok trval nekonečne dlhý čas.*



PS: Prosím aby toto RPG bolo hodnotené pre Keiyru ako Filerové vzhľadom na neaktivitu Sory  

Ďakujem

*Její otec byl velmi hodný člověk který miloval svou vesnici ale taky svou dceru. Když zjistil více o jejím daru tak se rozhodl že musí zajistit aby jeho dcerka zesílila a svou schopnost plně ovládla.* (Otec) Teiry. Pojď dolů. *Zvolal Teiryn táta přes jejich dům. Teiry seděla ve svém pokoji a učila se do školy když ji vytrhla tátovi slova z myšlenek. Hodila na sebe tričko a kalhoty se šaty přes ně. Doběhla dolů za tátou a zatím si svazovala vlasy do dvou culíků.* (Teiry) Co se děje tati. (Otec) Musíme zapracovat na tvé chakře. Dáš si trénink. (Teiry) Trénink? Dobře. *Otec pokynul Teiry aby ho následovala. Dovedl jí do malé místnosti kde bylo něco co vypadalo jako hromada harampádí. Posadil Teiry na židli uprostřed místnosti a podal jí do ruky žárovku.* (Teiry) Co s ní mám dělat? (Otec) Tahle žárovka reaguje na chakru tak zkus jí do ní nasměrovat. *Teiry poslechla a zaměřila se na tok své chakry a směřovala jí do žárovky která začala lehce problikávat. Po chvíli soustředění vydechla otec stal před ní a sledoval ji. Teiry se opět začala soustředit a vedla chakru do žárovky. Po několika zablikáních se slabé rozsvítila.* (Otec) Pěkné. Zkus se do toho opřít. *Teiry kývla a pokusila se přidat více chakry. Silněji se žárovka rozsvítila ale ne až na její limity.* (Teiry) Víc to nejde. *Její táta vzal do ruky jinou žárovku a během chvíle byla místnost plná světla.* (Otec) Jde. Musíš tam toho dát víc. *Teiry si povzdechla a začala opět směřovat chakru do žárovky která se postupně rozsvěcovala. Po 2 minutách se rozzářila dost silně na to aby se táta usmál a pokrýval hlavou.* (Otec) Vidíš že to jde. *Teiry se usmála zpátky a podala tátovi onu žárovku. Ten ji vyměnil za malou kovovou hračku která připomínala větrnou korouhev.* (Otec) Soustřeď chakru na to aby jsi dokázala zastavit korouhev. (Teiry) Zastavit? *Otec začal používat slabé futonové techniky kterými korouhev roztáčel v různých rychlostech. Teiry rychle nasměrovala chakru do korouhve ale povedlo se jí max to lehce zpomalit oproti větru který otec vytvářel. Snažila se dál a dál. Po dalších 15 minutách ustavičného cvičení chakry už byla docela vyčerpaná ale i tak pokračovala. Povedlo se jí korouhev zastavit a držet ji zastavenou i proti futonu který používal její otec. Když přešel na silnější techniky které vítr zesílily ještě více tak se jí na celé objevily kapičky potu a Teiry už se jen tak tak držela. Když to otec viděl ihned techniku zastavil. Teiry ale na něj hodila trochu nastavený pohled.* (Teiry) Pokračuj tati. Ještě mám chakru. *Otec se usmál a pokývl hlavou. Následně opět přešel na silnější futonové techniky a korouhev se začala lehce otáčet i přes chakru která do ní proudila. Teiry velmi silné zrychlila svou chakru uvnitř svého těla a všechnu ji nasměrovala do korouhve. Měla už málo chakry ale nevěděla proč ale cítila uvnitř že ji má pořád dost. Neuvědomovala si to že se nejedná o chakru kterou nedokáže ještě používat. Její otec už použil to co mohl aby to ale nijak nepoškodilo dům. Teiry se držela a povedlo se jí korouhev zastavil ale ihned na to ji opustilo vědomí a omdlela. Otec ji hned chytil.* (Otec) Jsi šikovná holka ale nevíš kdy máš dost. *Zvedl jí do náruče a pomalu s ní kráčel do jejího pokoje. Když šly po schodech tak se Teiry vědomí vrátilo. Jakmile ji položil do postele tak se k němu otočila.* (Teiry) Tati. Zvládla jsem to dobře? *Její táta si k ní sedl na postel a pohladil ní po vlasech.* (Otec) Samozřejmě že ano moje holčičko. A teď spi. Musíš zase nabrat síly. *Teiry neváhala ani chvíli nebo spíš ani neměla možnost jelikož její tělo v tu chvíli přešlo do režimu spánku z jejího vyčerpání.*

KONEC RPG

(Otec) Za 20 minut vzadu na zahradě. Vezmi si sebou svou kosu. *Byla první slova která dnešní den Teiry slyšela. „Trénink Kenjutsu? To beru. To se mi líbí „ *Pronesla Teiry ve své hlavě když si uvědomila jaký trénink ji dnes čeká. Oblékla se do černých úplných kraťasů a zeleného croptopu. Za záda si zavěsila kosu a vlasy si dala do drdolu. Když vešla na zahradu viděla svého otce s katanou.* (Otec) Takže Teiry. Asi ti došlo co nás dnes čeká že. (Teiry) Zbraně. Jdeme na to. *Teiry ihned popadla kosu ze zad a vyběhla na svého otce. Začala se rozmachovat čepelí kosy směrem k němu. Její otec s lehkostí její útoky odrážel jen špičkou katany.* (Otec) Teiry notak. Vím že to umíš i lépe. Ukaž mi co v tobě je. *Teiry zatočila kosou ve své ruce a ihned vyrazila po otci. Měnila konce pomocí kterých na otce útočila. Jednou čepelí pak druhým koncem kterým ho chtěl udeřit a opět čepelí. Najednou výška přišel protiútok na její úder a tak Teiry využila délku zbraně a její tvar. Pomocí těla kosy zablokovala onen útok a s rychlím přetočením kosy po kružnici se pokusila otce vyvést z rovnováhy. Plán to byl dobrý ale moc nefungoval jelikož otec velmi rychle uškodil dozadu.* (Otec) Pěkná reakce. Jen tak dál. (Teiry) Copak. Utíkáš? *Teiry měla ve tváři odhodlání a nadšení. Milovala boj s kosou a obecně se všemi zbraněmi ale její otec byl prostě lepší. Vystartovala opět proti otci a snažila se ho zasáhnout. Otec jí tentokrát jen uhýbal. Teiry ještě nebyla tak zručná aby lépe zasáhla a proto taky přišel na řadu tento trénink. Otec vytáhl 2 kunaie.* (Otec) Teiry. Boj proti 2 zbraním. Ukaž mi jak umíš využít výhody a potenciálu zbraně. *Vystartoval proti ní a Teiry přešla do defensivy. Samozřejmě ji dost šetřil jelikož on sám byl dost zručný šermíř. Teiry se zatím dařilo blokovat rány oběma kunaii. Otec útočil z různých směrů. Uskakovali od sebe a k sobě. Vypadalo to že to oba berou dost vážně. Teirx však měla nevýhodu ve své fyzičce takže začala zpomalovat.* „Sakra. Musím vydržet. Musím jít dál. Musím vyhrát.“ *S těmito slovy se Teiryn styl boje změnil. V hlavě ji něco přeplo a ona přešla do šíleného útoku. Poprvé to zažila na Geninských zkouškách když musela zabít Arakiho ale ona to nedokázala. Něco v ní však toužilo po boji ať už končící smrti nebo zatčením. Prostě musela vyhrát.* (Otec) Teiry dost. Uklidni se. (Teiry) Braň se staříku. *Teiryno tělo samo reagovalo a velice agresivně v plné rychlosti se kosou rozmachovala proti otci. Ten couval a blokoval její útoky které vedli na jeho tělo.* (Otec) Teiry dost. Přestaň. *Teiry však nevnímala. Popravdě ani nevěděla co se děje. Její tělo jednalo automaticky a snažilo se prostě vyhrát. Roztočila kosu a vedla útoky z různých stran po svém otci. Dopadla útok zespoda a otec cítil jak mu nohavicí teče krev. Teiry ho zasáhla.* „(Otec) A dost. Musíme tě uklidnit holčičko.“ *Otec přešel do plné rychlosti a jednou ranou zezadu do krku ji přivedl do bezvědomí. Teiryno tělo padlo na zem a bylo kompletně nehybné.* „(Teiry) Co se to stalo. Proč jsem v bezvědomí. (2. Osobnost) Porazil nás. Porazil. Máš slabé tělo. Musíš zesílit. (Teiry) Kdo jsi? Proč mluvíš uvnitř mě hlavy? (2. Osobnost) Kdo jsem? Jsem ty. Nedokázala si zabít tak jsem tu já. Já jsem ta co složila zkoušku. Já ho zabila protože ty jsi to nedokázala. (Teiry) Jsi mě špatné já? (2. osobnost) Špatné? Ne. Jen jsem ty. Ty která touží po boji a nebojí se vzít život. Smiř se s tím. Vždy tu budu a musíš se se mnou naučit žít. (Teiry) Takhle to je. Ty jsi zabila Arakiho. Jsi já. Jak ti mám říkat. (Hime) Hime. Říkej mi Hime.“

KONEC RPG

*Kolem ruky obtočená čelenka, zelené vlasy stažené do 2 culíku a zelené šaty bylo to co dnes bylo na Teiry k vidění. Pod šaty měla černé kraťasy proti všem těm úchylákům kteří by se chtěli dostat pod onu sukni.* (Otec) Teiry. (Teiry) Tati. (Otec) Dnes budeme mít trochu jiný typ tréninku. Informoval jsem o tom policii a i vyšší místa. Dnes na tebe budu nečekaně útočit. Budeš muset zareagovat a tím vytrénujeme tvé reakce. (Teiry) Vážně? Chtěla jsem.. (Otec) Žádné ale. Jsi Genin takže musíš zlepšovat své schopnosti. Něj se na pozoru. *Její otec zmizel v uličkách Iwagakure.* „(Teiry) Skvělý. Takže to abych se šla aspoň trochu ozbrojit. (Hime) Ale copak. Bojíš se svého táty? (Teiry) To ne ale vím čeho je schopný když jde o trénink. (Hime) Když něco zkusí tak ho zničíme. (Teiry) Nezničíme. Není důvod abys proti němu přebírala kontrolu. (Hime) Uvidíme.“ *Teiry ihned zamířila domů aby si vzala své vybavení a změnila oblečení. Ihned před domem byla nastražená past. Drátek. Teiry o něj sice zakopla ale rychle stáhla svou čelenku a pomocí ní odrazila 4 shurikeny které na ni vyletěly. Teiry se usmála jelikož ji došlo že její otec čekal že se bude chtít dostat pro svou výbavu domu. Teiry veslaři domu a pomalu vyrazila do svého pokoje. Pod jejíma nohama zakřupala podlaha a Teiry rychle přeskočila směrem dál než se podlaha propadla. Nebyla si úplně jistá jestli to byla past nebo stáří ale malé pichlavé keříky v květináči pod podlahou ji ujistilo v tom že past. Došla do pokoje. Vyměnila si oblečení s nyní měla modré kraťasy a neonově zelené tričko. Kolem pasu si připnula vybavení. Jediné co jí ale chybělo byla její oblíbená kosa. Bylo jí hned jasné že k tomu bude nějaká past aby ji získala. Dostala se dolů aby si prohlédla místnosti kde by mohla být její kosa. Nakonec ji viděla uprostřed větší zahrady. To bylo až moc okaté. Teiry pomalu vylezla na zahradu a ihned skočila po kose. Chytla ji a přešla do parakotoulu. Kolem prosvištěly kunaie a zabodly se do domu.* (Teiry) Toto je moc lehké tati. (Otec) Vážně? *Teiry zaslechla zvuk za sebou a rychle vybojovala tátův útok kosou. Ihned potom přešlé do útoku s tantem a Teiry dál blokovala. Snažila se i o další protiútoky aby tátovi ukázala že skutečně má dobré reflexy. Kolem tváře ji prosvištěla čepel a ona díky tělu kosy vychýlil její trajektorii a tak jen získala dlouhý šrám na tváři. Odskočila s hodila 3 kunaie po otci a ihned v rychlosti vyrazila proti otci. Zahrnula ho sérii útoku. Bylo slyšet jak se ocel odráží od ocele. Teiry se snažila je reagovat na to jak její otec reaguje na její útoky. Uslyšela zvuk navíjecího se drátu. Za ní se rychle objevilo 6 kunaiů. Teiry kopala do otce který se odsunul o kousek dozadu a rychle pomoci kosy odrazila 5 kunaiů. Jeden však proletěl kolem jejího boku a ona ucítila jak ji tepla krev teče z boku. Než se stihla dostat zpět do ráže už po ní zase běžel otec zareagovala pozdě a tak i když se jí povedlo jeho útok zablokovat dost ji vyvedl z rovnováhy. Teiry spadla na záda a otec po ni šel jako by ji chtěl snad fakt zabít. Odkoulela se kus vedle a vyskočila na nohy. Rychle dýchala a vyběhla naproti tátovi který běžel po ní. Skřížili čepele až odletěly jiskry. Teiry přela do rychlého útoku. Po nějaké době co spolu vedli dosti vyrovnaný boj už Teiry cítila že je na pokraji sil. Vydechovala ale i otec se docela zadýchal. Teiry viděla jak sahá její otec do pouzdra a letěli proti ní 2 shurikeny které odrazila směrem od sebe. Jen se zapíchl do země před ní a jeden do stěny za ní.* (Teiry) Já ti říkala že jsem dostatečně silná. (Otec) Máš dobré reflexy ale teď začne ta pravá sranda. *Její otec složil pečetě a najednou tu byl 3x.* (Otec) Braň se. *Po Teiry vystartovaly všichni 3. Teiry se už musela opět nastartovat a začít se bránit. Její otec nepoužil zbraně ale i tak se musela bránit jeho útoku. Teiry nakonec Machka kolem sebe kosou a oba klony zničila. Padla na jedno koleno a vydýchávala.* (Otec) Pěkný výkon. Bez si odpočinout. *Teiry spadla kosa z ruky a ona jen vydýchávala.* „(Hime) Měla jsi mě pustit. (Teiry) Zapomeň na to. Až bude potřeba aby ses ozvala tak se ozveš.“

KONEC RPG

Trénink výdrže
*Byl tu další den a další konec na akademii. Hiro si to mířil domů, aby se najedl a připravil. Dneska ho totiž čekala výdrž - tedy trénink výdrže. Měl si ji zlepšit, protože byl celkem ještě slabý a on chtěl být přece silný ninja! Po nějaké chvíli se dostal domů, kde na něho čekal oběd. Těstoviny s kuřecím masem. Ten chtěl sníst rychle, ale jeho matka mu to zakázala. Nechtěla, aby se zase přežral a pak opět brečel, že ho bolí břicho. Proto ho musel jíst pomalu a hodně kousat. Když dojedl oběd, tak se s matkou vydal na zahradu. Nechal špinavý talíř v kuchyni na stole, ale i tak ho bude muset potom uklidit. Maminka má totiž takovou zásadu, co si sníš to i uklidíš. Když byli na zahradě, tak začal jeho trénink. Jednoduše měl dělat plank. Nejdřív měl zvládnout aspoň 2 minuty, ale když to začal dělat, tak nevydržel ani 30 sekund a už Hiro ležel na břichu. Samozřejmě si do něho máma trochu kopla a vynadala mu za to, že je slaboch. Moc mu to sice nepomáhalo a štvalo ho to, ale měl pocit, že to máma dělá naschvál, aby ukázal, že není slaboch. Hiro žil v té představě, že jeho matka mu nadává do slabochů jenom kvůli tomu, aby ho popohnala. Po pár minutách, co jen tak ležel na zemi a máma stála vedle něho se konečně zvedl na ruce a pokusil se udělat další plank. Bohužel zase spadl. Ihned na to udělal další, kdy se mu i trochu ruce začaly třást a on sám se začal potit a červenat. No pro něho tohle bylo takové menší peklo.* Pokud se nebudeš více snažit, tak prostě padneš, tak jako ostatní. Genínská zkouška není pro každého, ale to bude teprve začátek. Pak následuje další zkouška a potom tě čeká svět, který není nádherný, jak bývá. Je v něm plno monster, které se schovávají v lidských tělech.. Rozumím, matko. *Hiro jenom kývl a jeho matka se jenom usmála, jak se na něho takhle koukala zhora. Hiro opět přešel na plak. Příšerně ho to bolelo, ale jenom zavřel oči a snažil se to udržet. Když spadl, tak pár sekund silně dýchal, ale opět přešel do planku. Pokračovalo to tak dále dokud se Hiro už nezvedl a nedělal žádný pohyb. Od vyčerpání chudák spadl do bezvědomí. Jeho matka nad tím jenom protočila oči. Pak ho jenom vzala do náručí a odnesla do jeho pokoje, kde ho nechala ležet na posteli. Venku bylo celkem teplo, tak mu sundala triko, kalhoty, boty a ponožky. Nechala ho ležet v trenkách a přikryla ho tenkou dekou. Pak šla do kuchyně, kde vzala flašku s vodou a odnesla mu ji do pokoje. Flašku s vodou nechala vedle jeho postele a pak opět odešla do kuchyně. Koukla na špinavý talíř, ale nic s ním neudělala. To byla Hirova práce. Pak šla dělat své věci, které musela udělat. Po pár hodinách se Hiro vzbudil úplně zpocený a ihned se chtěl vydat do koupelny se napít vody, ale zakopl o flašku vedle lůžka. Jenom se usmál, protože věděl, že mu to tady přinesla máma, tak jak ho určitě přinesla do postele. On se jenom pořádně napil a během pár minut tu flašku vypil celou. Následně šel jenom na záchod, kde udělal rychlou potřebu. Ihned jak vyšel ze záchodu, tak v pokoji zkoušel dělat plank. Po pár pokusech se vydal do kuchyně na večeři a pak večer pokračoval, jak v každé rodině. Další ráno ihned, jak se probudil, tak udělal plank. Jak došel na akademii, udělal plank. Jak skončil na akademii udělal plank. Zkoušel minuté planky a bylo mu jedno, že byl celý červený a zpocený. Ignoroval taktéž kecy svých spolužáků. Jak došel domů, tak už plank nedělal. Dal si pořádně zpocenou sprchu a pak šel s ručníkem jenom do pokoje, kde opět udělal plank, ale teď chtěl vydržet ještě déle v té poloze. Pokračovalo to tak dál dokud to už nevydržel. 2 minuty bylo pro něho maximum. Svaly na rukou měl trochu zraněné a jeho svaly na břichu? Ty měl jak v ohni. Proto další den už nešel na akademii a měl trochu relax. Ale hlavní bylo jenom jedno a to, že se zlepšil. Sice dostal bolest a utrpení, ale dokázal to. Dokázal se zlepšit, ale to byl jenom začátek...*
KONEC RPG

*Šel zrovna z akademie. Měl na sobě bílé triko, černé kraťasy, hnědé pantofle a černou vestu, která byla na triku. Neměl co dělat, tak si sedl na jednu lavičku, která měla pěkný výhled. Nespěchal domů, protože věděl, že je doma navařeno a navíc on byl tak trochu plný ze svačiny. Stačilo mu málo a byl najezený. No občas i to jídlo zvracel, ale to kvůli tomu, že chtěl být stále maminčin malý chlapec. Bulimik. Snažil se však to své zvracení schovávat, protože mu to přišlo jako trochu osobní věc. Proto jen teď vesele seděl a koukal před sebe. Ruce měl na stehnech, kde je držel spojené.*

*Šla z akademie a na sobě měla černou mikinu a červenou sukní, na nohou měla obuté své černé boty  a ruce měla dané v kapsách od mikiny.*“ To byl dneska den vůbec mně to nebaví jen sedět a poslouchat když venku je svět ,který mohu prozkoumávat .“*Domu se těšila na svou sestru ,která se měla vrátit z mise a těšila se co jí donesla z cest.Jen se dívala kolem sebe jak šla domů a všimla si chlapce s červenými vlasy jak jen sám sedí na lavičce.*“ Asi si nemá s kým pobavit nebo jen tak si sednul aby měl klid.“*Nedalo jí to šla k němu blíž až se těsně u něj zastavila.*Ahoj co tu sedíš takhle sám ? *Podívala se mu do oči s milým úsměvem na tváří a jen si prohlédla od shora dolu.*“ Celkem zajímavý kluk.“*Přišla ještě o kousek blíž k němu.*Mohu si vedle tebe přisednout nebo tady na někoho čekáš?*Zeptala se ho mílím hláskem.*

*Seděl a koukal před sebe. Teplý vítr začal trochu fozkat, tak mu bylo fajn. V tom však po nějaké chvíli, co tu seděl uslyšel někoho. Přesněji dívku. Hlavou se otočil směrem odkud přišel hlas a uviděl ji.* Ahoj! *Pozdravil ji vesele, když ji věnoval i milý úsměv. Následně se podíval opět před sebe, když si chystal v hlavě odpověď pro dívku.* Koukám a užívám si výhled. Jenom škoda, že mi nikdy nezůstane v hlavě, protože nemám zas tak dobrou paměť na místa.. *Následně se opět koukl na dívku.* Můžeš si přisednout. Je si chceš lavičku pro sebe, tak můžu odejít.

*Jen se na něj dívala a poslouchala jeho slova. Přitom se na něj jen mýle smála.*Aha to zní zajímavě a děkují ti a jak se jmenuješ vidím tě poprvé.*Pak se posadila vedle něj a opřela se.*Jinak jsem orina a nemám moc přátel co ty?*Zeptala se ho zvědavě a jen po něm pokukovala.*“ V skutu zajímaví kluk a ty jeho červené vlasy taky nejsou moc často k vidění.“*Pomyslela si a pak se dívala na zem a přemýšlela o čem by se sním ještě mohla bavit neměla moc klučicích kamarádu a nevěděla jak by se sní má měla bavit a o čem.* Co tvojí rodiče starají se o tebe dobře nebo na tebe kašlou?*Řekla trochu smutným hlasem a dívala se přitom do země a přemýšlela i nad svou rodinou a nechtěla na to narážet jak to je v její rodině .*

*Jen se na ni koukal a poslouchal ji, jak si přisedla.* Mé jméno je Hiro. Těší mě, Orina-tan. *Tím, jak oznámila, že má málo přátel jenom zvedl ramena. Nevěděl, ci by měl na to upřímně říct. Jo, chtěl by ji pomoc, ale věděl o tom, že zdejší děti jsou docela přátelské a tak chyba zřejmě bude na její straně. Otázka ohledně rodinu ho docela šokovala. Jenom polkl zmateně, kdy se koukl před sebe a pak zase na ní. No bylo mu jasné, že její rodina na ní zřejmě kašle. Už jenom kvůli té otázky a pohledu. Byl celkem pozorný a bystrý synek.* Tvoje rodina na tebe kašle? Proč? *Zeptal se zvědavě.*

///// ukončeno - hráčka oznámila, že tu hrát nebude

Trénink rychlosti
*Nacházel se před svým domem. Tedy domem, kde bydlel se svou matkou. Na sobě měl bílé tílko, černé kraťasy, hnědé botky a v nich bílé ponožky, které měl na sobě. Zrovna bylo 2 hodiny potom, co měl oběd. Byla sobota, tak měl volno, ale to neznamenalo, že se nebude zlepšovat. Už pár dní ku večeru běhal sem a tam. Snažil se jaksi zlepšit reflexy a všechno možné. Dneska chtěl taktéž běhat, ale dřív, než se vůbec vydal na cestu ho zastavila matka, která ho zavolala zpět domů. Šel tedy za ní, protože nevěděl, zda potřebuje v něčem pomoc. Jeho máma mu jednoduše vysvětlila, že aby člověk zlepšil svou rychlost a vše ostatní, tak nemusí jen běhat nějaké trasy, ale taktéž to jde jinak. Zvědavý Hiro jenom naslouchal dokud ho jeho máma nezavedla na zahradu, kde se Hiro zvědavě rozhlédl, protože jaksi nevěděl, jak zahrada pomůže tomu, aby se zrychlil. No jeho máma to věděla určitě jasně. Nechtěla si nechat zničit věci v domě, tak ho jednoduše vzala na zahradu, kde s ním měla už jakýsi plán. Ona ani sama neváhala a rozběhla se k Hirovi, kterého se pokusila udeřit pravou pěstí do břicha. Hiro si toho rychle všiml a udělal krok zpátky, ale nepomohlo to. Dostal pořádnou ránu do břicha, že z toho začal kašlat a málem spadl do kolen. Jeho máma ho chytla dřív, než se to stalo.* Ara, ara.. Musíš být rychlejší a odhadnout situaci. *Oznámila mu jenom jeho matka, která si olízla rty. No nechybělo ani to, že mu olízla ucho. “Fujky.” Pomyslel si Hiro znechuceně a šlo mu to poznat i na tváři, která ale byla i červená kvůli bolesti. Jeho matka ho jenom pustila a ona se narovnal. Chvíli to ještě rozdýchával a pak jenom kývl, že je připravený. Jeho matka taktéž kývla a opět se rozběhla k němu, aby provedla ten stejný úder, co předtím. Hiro jakoby. nohami chtěl udělat krok zpátky, ale místo toho skočil před sebe a chytl její pěst. Jenom se usmál a oddychl se, ale něco se mu nezdálo. Koukl matce do očí, viděl radost a ještě něco, co si nedokázal vysvětlit. V tom si však všiml jejího levého ramena, že se trochu pohnulo. Proto jenom odskočil zpátky a pustil její pěst. Zachránil se před druhým úderem, který přicházel pomocí levé ruky. No to však nebyl konec, protože jeho matka se opět k němu vydala rychlostí jakou on bohužel neměl. Následně ho bombardovala jenom údery dvěma prsty. Ukazováčkem a prostředníček. Popichovala ho, sledovala ho a šla pokaždé za ním, i když odskočil nebo chodil směrem dozadu. Nějaké ty útoky mohl zabránit, ale většina se dostala přes jeho ruce. Bolelo to. Sice ne, jak ta pěst, ale i tak to bolelo. Na obličeji mu šel vidět vztek, ale také bolest, kterou zažíval. Pokračovalo to dále a dále dokud Hiro nezakopl o své nohy a padal směrem na záda. Jeho matka ho jenom chytla v objetí a přitáhla si ho k sobě.* Bolí to moc. Já vím, ale to přejde. Přejde to, zlatíčko. *Odpověděla mu jeho máma, která se postavila. Držela Hira v náručí, protože byla o hodně vyšší jak on a měla dost síly.* Dneska toho necháme, co říkáš? *Hiro jenom příkývl a dýchal, jak pes po divokém závodě. Máma ho zavedla do koupelny, kde si s ním dala horkou koupel a hráli si i s loďkami. Pak ho utřela a prostě ho doprovodila do postele. Večer mu ještě říkala příběh o princezně ze Země Sněhu, která hledá svou ztracenou polovičku, co ztratila v kruté zimě. Říkala mu ten příběh tak dlouho dokud neusnul. Další den byla neděle. Ihned ráno po snídani si ho matka vzala na zahradu a doufala, že bude připravený.* To, co se stalo včera se bude opakovat i dnes. Své útoky nebudu měnit. Budou stejné a stejně bolestivé. Je jen na tobě, zda se vyhneš, zablokuješ je nebo se ubráníš. Rozumíš? *Hiro jenom kývl a kousl se do rtu. Matka se jenom vydala opět jeho směrem, kdy opět útočila úderem dvou prstů. Hiro jaksi věděl, jak funguje útok matky a jakou má strategii. Proto dokázal zablokovat údery tak, že když se matka blížila prsty k jeho tělu, tak rukou ji tleskl o tu její a prostě útok vyblokoval. Netrvalo však dlouho a on dostal nápad. Neřekla mu přece, že se nemůže bránit, že? Proto, když vyblokoval matce další útok, tak otevřenou dlaní rukou, která nezablokovala útok udeřil matku do hrudi. Sice to nemělo žádné drastické účinky, ale jeho máma se zastavila a koukala na něho.* Málem.. Málem jsem to cítila. Teď já. *Usmála se na něho. Hiro se chtěl rychle otočit, ale ona ho pravou rukou chytla za jeho levou rukou. Svou levou rukou se ho pokusila udeřit do hrudi, ale on dal před hruď pravou ruku. Když jeho matka zasáhla jeho pravou ruku, která se dostala až k hrudi, což moc nezabránilo úderu, tak mu pustila levou ruku. Hiro odletěl metr za sebe. Spadl nazáda a ještě se projel po zemi. Celé oblečení měl špinavé od země a poničené. Lapal jenom po dechu, jak rozdýchával právě to, co se stalo. Matka k němu jenom přišla a omluvila se mu. Pak mu pomohla stát. Poklepala ho i po zádech, aby byl v klidu. Hiro ji měl chuť tolik špatných věcí, ale i tak svou matku miloval a jenom se pokusil o úsměv. Matka mu jenom prohrábla vlásky a odstoupila od něho pár kroků. No pokračovala to dále. Pokračovali do oběda, kdy pak pokračovali i večer. Další den pokračovali opět večer. Každý den na něho útočila vždy v šest hodin, kde si s ním na zahradě tak trochu i hrála. Bavilo ji to, ale dělala to pro něj. Trvalo týden, než dokázal reagovat na všechny její prstní útoky. Zvládl ovládnout své reflexy a vylepšit je. Stal se rychlejším, ale to nebylo vše. Chtěl být ještě rychlejší, ale to až bude opět starší. Jeho cesta byla teprve na začátku.*


KONEC RPG