Sainō

Hibiki Yuki: *Hibiki tam stojí a sleduje sestry. Chvíli je sledovala a pak se podívala na své nohy.* 'To co děla Machiko-nee-san, nezvládnu. Takže zkusím to co dělá Nii-nee-san. Kliky.' *řekla si pro sebe a došla si pro svůj kůl. Ačkoliv se neustále rozhlížela a čím víc se blížila k lidu, tím víc byla nervóznější. Nakonec svůj kůl ukořistila a došla k sestrám. Lehla si na zem a s obtížemi dala onen kůl na své záda a začala dělat kliky. Jelikož zde potřebovala hlavně ruce, bylo to v pohodě. V rukách měla síly dost. Ze začátku to bylo v pohodě. Prvních deset jich celkem ušlo. Bohužel dalších deset, bylo obtížnějších. Ale Hibiki to nevzdávala a ikdyž to bylo těžké, pokračovala. Chtěla dosáhnout třiceti kliků. Posledních pět jich bylo opravdu těžkých. Při posledním vydala poslední síly svých rukou a padla na zem a kůl na ní.* Zase sem to přehnala. Udělala sem to zase. *řekla tišším hláskem a překulila se na záda. Byla už moc unavená, takže nevnímala okolí. V mysli si broukala svou oblíbenou písničku, která ji pomáhala ignorovat okolí. Ačkoliv si to neuvědomovala, tak se usmívala. Absolutně si toho nebyla vědoma, ale sestry si toho mohli všimnout.*

S tebou neprohraju nee-chan*Pousmála se na Nii 8 když trochu únavně. Potom se šla ještě napít, protože po těch výpadech a dřepech jí hodně vyprahlo. Pořádně se napila a první litrová láhev vody byla vypitá. *Áááh*Vydechla, když se napila. Když si trochu odpočala tak popadla znovu kůl a začala s ním běhat dokola. První tři kolečka nebyli problém jako poprvé, ale pak ty další začínali být těžší a těžší. Pak si všimla, že to opět Hibiki přehnala a jak se na ni podívala zapomněla koukat na cestu a nohy se jí zamotali a tak sebou praštila o zem. Kůl naštěstí letěl vedle. *My jsme teda trojka*Začala se smát když ležela na zemi*

Hibiki Yuki: *Jak tam tak ležela, koukala na oblaka. Když uslyšela nějakou ránu, otočila tím směrem hlavu a když viděla svoji sestru na zemi, trochu se zděsila.* Jsi, jsi v pohodě, Machiko-nee-san? Není ti nic? *řekla se strachem v hlase když se posadila. Chtěl k ní přiběhnout, ale nemohla se postavit. Jen mohla sedět a tam se na ní koukala, dokud neodpověděla. Následně se položila na záda.* Dej mi chvilku Nii-nee-san a budu moci pokračovat. *prohlásila a dál ležela. Po chvilku se konečně mohla postavit a tak se postavila. Jelikož už nemohla moc stát na nohou, rozhodla se jinak. Došla se svým kůlem ke kameni, kde se posadila a chytla onen kůl do rukou. Začala ho zvedat rukama. Hýbala jen po lokty a zvedala onen kůl. Ze začátku to bylo celkem v pohodě, oproti jejímu nynějšímu stavu. Dokázala onen kůl zvednout patnáctkrát. Pak ho pustila na zem. Následně zatnula pěst a pokrčila ruku.* 'Zesílila sem. Určitě sem silnější. Ale stále nedostatečně. Tohle není dostatek.' *pomyslela si a podívala na své sestry. Nějakým zázrakem se ji povedlo ignorovat okolí, ale nyní se zase podívala po okolí a stuhla. Přestala se kompletně hýbat, protože si všimla, že na ní kouká několik lidí.* 'Nekoukejte na mě. Nekoukejte!' *rozčilovala se v duchu.*

Sem v pohodě sestřičko neboj*Mávla na Hibiki na důkaz toho, že je v pořádku. Chvilku tam tak ležela a potom se postavila na nožky. *Já ještě můžu*Pozvedne pravou ruku do pravého úhlu na znamení, že ještě může. Sice cítila únavu, ale jeste pár sil měla. Když viděla obě sestry jak tvrdě dřou nechtěla zůstat pozadu. Vzala svůj kůl a začala s ním opět dělat výpady vpřed. První dvě série byli úplně v pohodě. Další série byla trošku těžší, ale nic co by Machiko nezvládla. Další dvě série už byli těžší a při posledních dvou odložila kůl sedla si na zem a značně vydechovala. *

Hibiki Yuki:
*Oči ji tikali po okolních lidech a čekala, až se na ní přestali koukat, hlasitě povzdechla a sedla na kámen. na tohle si nemohla zvyknout. Otřela si čelo od potu, jelikož ji z těch lidí docela olil pot. Když se trochu uklidnila, podívala se na Machiko, která právě relaxovala.* Hlavně odpočívej a nepřeháněj to, machiko-nee-san. Musíš taky odpočívat. *řekne své sestře a podívá se na Nii-nee-san, která běhala kolem a skákala přes překážky.* 'Já budu ta, která vás musí chránit. Já musím být ta nejsilnější. Vy se nemusíte namáhat. Vždy tu budu pro vás, Sestřičky.' pomyslela si Hibiki a vzala si onen kůl do ruky a rozešla se, jako když běhali kolečka. Cestou občas zvedla ten kůl pomocí rukou nad hlavu a chvilku ho tam držela. Pak ho sundala a pokračovala v chůzi.*

Ty něco říkej o přehánění*Zasmála a podívala se na Hibiki, která po chvíli začala pokračovat v tréninku*Hlavně opatrně nee-chan*Houkla k Hibiki. *"Úplně se překonává" Pousmála se při pohledu snažící Hibiki.*No nesmím být pozadu*Řekla si a zvedla se ze země. Vzala kůl dala si ho na záda a začala s ním dělat kliky. Váha kůlu se jí už nezdála tak velká jako zpočátku. První tři série kliků zvládla s přehledem. Další dvě jí už dělali menší obtíže, následující série byla o něco horší a poslední udělala jen tak tak. Když dodělala poslední sérii shodila kůl ze zad a lehla si na zem. Byla už hodně vyčerpaná a na chvilku i zavřela oči a jen vnímala okolí *

Hibiki Yuki:
*Hibiki stále pokračovala v chůzi a občas zvedla onen kůl nad sebe. Už ho sotva zvedla, ale jakmile ho dostala nad hlavu, udržela ho tam. Po chvíli ho opět sundala k pasu a pokračovala v chůzi. Jenže když chtěl opět zvednou kůl, prsty ji vypověděli službu a onen kůl ji padl na nohu, přímo na prsty u pravé nohy.* No ty pí**. To bolí jak krá**. *zanadávala si hibiki a hned padla na zem a chytla si ony prsty.* Pane bože, to bolí jak pí** zkur**** poj***** voš*****. *Zanadávala si poprvé v životě, že to museli slyšet všichni přítomní. Zrovna ji nikdo nezajímal, jen chtěla, aby ta bolest přešla.*

*Modrovlasá dívka si tak ležela a pak se posadila a opřela se o ruce, které si položila za záda. Koukla na Nii a uvědomila si, že se teď víc věnovala Hibiki než Nii a Machi to zamrzelo. Zvedla se a přihopsala k Nii a dřepla si vedle ní. *Promiň nee-chan*Řekla omluvně nechtěla, aby se její sestřička myslela, že je odstrkovaná a tak ji chytila kolem ramen*]b]Z nás bude to nejsilnější trio komando[/b]*Zasmála se a potom uslyšela někoho nadávat. Vůbec jí nenapadlo, že to nadává její sestřička Hibiki a tak se rozhlížela kolem kdo tak nadává. Potom si všimla jak Hibiki je na zemi a drží si prstíky. *"Ona je mistr ve sebedeztrukci" *Objevila se jí kapička u hlavy, ale hodně jí to překvapilo. Vůbec nečekala, že Hibiki takhle nadávala. Zvedla se od Nii a přišla k ní a dřepla si*Jak ty to děláš nee-chan*Pověděla, když se tam krčila bolestí. *Ukaž podívám se na to*Koukla na Hibiki a pokud by svolila podívá se na její prstíky jak na tom jsou. *

Hibiki Yuki:
*Dívka tam leží zkroucená a nadává. Po chvíli k ní přijdou obě sestry a tak svůj slovník trochu uklidní. Ale bolest nepřestává. Sundá ruce z palců a ukáže to své sestře Machiko. Prsty jsou hodně červené a při jakémkoliv kontaktu to začne Hibiki strašně bolet.* Ten zkur*** kůl mi spadl na nohu, když my prsty vypověděli službu. *řekne, aby vysvětlila co se stalo.* Doufám, Nii-nee-san. Strašně to bolí. *Z toho všeho se ji vyvalili i slzy do očích, kterých si museli sestry všimnout. Ležela na zádech a nechala své sestry, aby se na to podívali. Dala si ruku přes oči a byla ze sebe zklamaná. Druhou rukou udeřila do země vši zbývající silou. Ovšem slzy nepřestávali. Ačkoliv se to snažila Hibiki skrýt. Byla zklamaná ze sebe. To netrvalo dlouho a sama se uklidnila, naposledy si otřela oči a podívala se na sestry.* Tak jak to vypadá, sestřičky? Bude to dobrý? *zeptá se.*

*Hibiki tam ležela zkoucená bolestí. Když k Hibiki přišli obě sestry ta jim vysvětlila co se vlastně stalo. *Achjo sestřičko co si to před chvílí říkala o přehánění*Trochu se usmála a jak sundala ruce z prstů hned se na to podívala. Když na to maličko šáhla Hibiki trošku vyjekla bolestí. *No myslím si, že to bude dobrý. No, ale máš to pěkně zhmožděný. Chce to led tam kde sem byla pro pití sem viděla i led. *Zvedla se*[color:788c=#6600FF ]Zaskočím pro něj hned sem zpátky*Řekla a hned vyběhla do stánku kde viděla led. *Prosím jeden sáček s ledem*Vyhrkla na paní a ta jí sáček dala. Machi zaplatila a hned běžela ke svým sestrám. Během chvilky byla zpátky i s ledem. Opatrně to Hibiki přiložila prstíky*Já vím bolí to a teď i studí, ale pomůže to*Pohladila svou sestřičku po tváři. *

Hibiki Yuki:
*Hibiki tam ležela a Machiko někam odběhla, takže tam byla chvíli sama s Nii-nee-san.* Já vás chci chránit, nee-san. Musím vás chránit. Ale vždy dopadnu tak, že se o mě musíte starat vy. Je mi z toho špatně, nee-san. *řekne, když tam jsou samy dvě. Je zcela poznat už po hlase, že ji to velice trápí. Bolest palců u nohy už moc nevnímala. Až když ji na to položili něco studeného, tak vyletěla až si sedla a podívala se na nohu. Naštěstí žádný zvuk nevydala, ale oči měla rudé. Takže i Machiko mohla poznat, že se něco děje. Ovšem HIbiki se snažila usmívat na své sestry. Navíc bolest pomalu ustupovala, ačkoliv to neustále studilo. Zase si lehla a rukou si překryla oči.* 'Musím opravdu zesílit. Musím se stát silnější a taky jako první genin. Tak je budu moci alespoň trošku chránit. Musím je ochránit!' *říkala si v mysli pro sebe.*

*Když jí Machi položila opatrně led na její bolístku Hibiki najednou výstřelila. *Já vím je to nepříjemné *Řekla se soucitem k sestře potom si všimla jak ji zrudly oči*Si v pohodě nee-chan?* Starostlivě se na ni podívala u když se Hibiki snažila usmívat tušila, že je něco špatně. *

Hibiki Yuki:
*Hibiki se trošku uklidnila, aby mohla odpovědět Machiko.* Chci vás dvě chránit. Chci být silnější kvůli vám. Ale stále sem tak slabá a jen vám způsobuji potíže. Sem tak ubohá. *pronese k sestrám a stále má zakryté oči. Ačkoliv se snažila vždy své pocity držet v sobě, nyní vyplavali na povrch. Když se nyní vypovídala, trošku se ji ulevilo. Cítila, jak ji ze srdce spadl kámen. Dál tam jen leží bezeslova.*

Přesně jak říká Nii. Nemusíš být na vše sama*Přidala se ke slovům své sestry Nii. *Ale no tak nee-chan tohle neříkej nejsi ubohá*Trochu ji pokárala neměla ráda, když sebe takhle podceňovala. *Souhlasím chvilku si tady pobudeme a až se to Hibiki zlepší půjdeme domů. Navíc si myslím, že jsme všichni trénovali dost na to, aby jsme si teď mohly pořádně odpočinout*Souhlasila s Nii, že pro dnešek bylo tréninku dost. *

Hibiki Yuki:
*Hibiki tam leží a poslouchá, jak se jí snaží sestry uklidnit. Trošku to pomohlo, ale pak si odkryla trochu oči a viděla Nii-nee-san. Když se Nii zvedla a šla uklidit ony špalky, Hibiki to pochopila.* 'Nikdy nebudu tak silná, jako Nii-nee-chan. To ona nás bude obě chránit a ne já.' *pomyslí si. Otře si oči o ruku a posadí se. V jejím obličeji je vidět zklamání. Podívá se na svoji nohu, která je mnohem lepší. Zkusí zahýbat prsty a kupodivu se jí to i lehce povedlo, ale když s nimi hýbala, ještě to pobolívalo. Jak tam sedí, udeří levou rukou naštvaně do země.* Tss *vyjde z jejích úst. Chvilku tam ještě sedí a pak se pokusí zvednout. Naštěstí měla druhou nohu naprosto v pohodě a tak udržela balanc. Sice balancovala jen na jedné noze, protože druhou měla spíš ve vzduchu. Pomalu zkusila položit zraněnou nohu na zem, ale když položila prsty, zabolelo to. Tak ji nezbývalo nic jiného, než hold domů odskákat.* Tak asi můžeme. *prohlásila, přičemž balancovala na jedné noze.*

*Dívka sledovala jak se její sestra pokouší zvednout*"Ještě by ses neměla přepínat" *Pomyslela si Machi a rychle přiskočila k Hibiki.*Radši ti pomůžu co ty na to *Usmála se na Hibiki a jednu její ruku si dala přes své rameno, aby jí pomohla dopajdat domů. *Nii-nee-chan můžeme? *Otočila hlavou k Nii. *

Hibiki Yuki:
*Už se chystala skákat domu, ale Machiko ji nabídla pomoc. Ačkoliv nechtěl pomoc, protože by si připadala slabá, nic jiného ji nezbylo. Opřela se o svou sestru a s její pomocí odskákala domů.* Je to lepší. Ale stále to bolí, když si na to stoupnu. Promiňte, ségry. *řekne a s poslední větou jen sklopí hlavu k zemi.* 'Fakt sem slabá. Těm dvoum nic není a jsou v pohodě. Ale já sotva chodím a musím se dostat domů jen s pomocí sester.' *pomyslela si a volnou rukou si přejela přes oči. Bylo ji do breku, z toho jak je slabá, ale naštěstí ty slzy zadržela. Jen si oči otřela, kdyby náhodou ji nějaká ta slza utekla.*

No nějaký čas si budeš muset dát pauzu, aby se ta nožka zotavila*Řekla mile a pokračovala s Hibiki opatrně domů. *Ale příště to tak nepřeháněj*Mrkla cestou na Hibiki. *Ale trénink to byl dobrej navíc myslím si že jsme si všichni tři vedly dobře*podívala se na obě své sestry a za chvilku už dorazily domů. Z kapsy vyndala klíče a odemkla dveře. Hibiki pomohla do předsíně kde byla jedna stolička na kterou Hibiki posadila. Sama se zula a vzala si bačkůrky. *Nee-san jestli budeš s něčím pomoct neváhej se nám se sestrou svěřit obě ti pomůžeme *Machi věděla, že je to pro Hibiki těžké, ale chtěla aby věděla že se na ně může kdykoliv obrátit. *

Hibiki Yuki:
*Hibiki beze slova došla s pomocí svých sester až domů. Když ji posadí na stoličku, sundá si boty už sama.* Děkuju sestričky, ale to už bude všechno. Do pokoje se nějak dostanu sama. *řekne a pousměje se. Počká tam, než obě sestry odejdou a pak s větší námahou odejde k sobě do pokoje. Po nějaké době tam dojde a sedne si na postel. Začne přemýšlet nad dnešním dnem.* 'Kéž bych byla silnější, nemusela bych takto dopadnout a mohli bychom více trénovat. Ale, když jsem tak slabá, musím je jenom zdržovat.' *zamyslí se a z očí se ji spustí slzy. Vstane a dojde ke skříni a levou rukou chytne madlo, na otevření. Ovšem, než je otevře udeří pravou rukou do skříně pěstí, vší silou. Museli to slyšet i obě její sestry. Hold, když je někdo naštvaný, neuvědomuje si svoji sílu. Na skříni je promáčklina a pak už otevřela onu skříň. Vzala si čisté oblečení a odešla do koupelny, aby se mohla opláchnout. Následně odejde do svého pokoje, kde si sedne na postel a začne přemýšlet na budoucností.*

No dobře, ale kdyby něco stačí říct *Pohladila Hibiki s úsměvem po hlavičce a šla do pokoje se převléknout. Vzala si ze skříně jiný kraťasy a tričko a dala si sprchu. Po sprše šla do kuchyně si uvařit něco dobrého k večeři. Udělala toho víc, aby si případně její sestřičky mohly taky dát. Úplně velký talent na vaření nemá, ale zatím co uklohnila se dalo jíst. Najednou uslyšela strašnou ránu která šla z pokoje Hibiky.*"Sestřičko nemusíš být tak naštvaná příště to bude lepší" *Pomyslela si a když dokončila jídlo jednu porci si nadala na talíř a sedla si ke stolu. Když se napapala sklidila a umyla nádobí. Zbylé jídlo schovala do ledničky, aby se nezkazilo. Po tom tréninku byla celkem unavená a tak šla do pokoje kde si už vzala své pyžámko a zalehla do postele. *

Hibiki Yuki:
*Jak tam sedí a přemýšlí, co by mohla dělat v budoucnu, rozhodla se. Chce se stát lékařkou, aby mohla chránit své sestry. Ovšem z toho všeho přemýšlení ji vyhládlo a dostala hlad. Zvedla se z postele a vyšla ven. Uviděla, jak Machiko zašla do svého pokoje. Věnovala tomu letmý pohled a následně odešla do kuchyně. Tam si nandala jednu porci, toho co udělala Machiko a snědla to. Ani si nesedala, snědla to ve stoje u linky. Po dojezení umyla veškeré nádobí a odešla do pokoje, kde lehla do postele a během chvilky usnula.*

Hibiki Yuki
*Uběhlo teprve pár dní od doby, co Hibiki splnila zkoušky na Genina. Ovšem stále z toho byla v pytli. Poprvé někoho zabila a dost ji to sebralo. Momentálně ležela v posteli a koukala do stropu. Výjimečně neměla ani sluchátka. Ležela tam nějakou dobu, než ji donutil hlad vstát. Ani se neoblékala a vyšla z pokoje ve své noční košilce a odešla do kuchyně. Tam si v lednici našla něco k jídlu. Bohužel moc vařit neuměla, takže nemohla ani sestrám nic uvařit. Proto si dala studený oběd a usadila se ke stolu. Vzala si sousto a opřela si hlavu o ruku a začala koukat z okna.*

Machiko Yuki
*Teprve nedávno Machi složila geninskou zkoušku a od té doby moc dobře nespí. Pořád se jí zdá ten a samý sen kde musela bojovat proti kamarádce Yui, kterou nakonec musela i zabít. Protože nemohla moc spát tak se spíš v postely jen tak převalovala. Hlavu měla plnou různých myšlenek, které nedokázal si uspořádat. Po chvilce jí zakručelo v břiše a tak vstala z postele. Místo pyžama co měla na sobě si vzala oblečení co měla na doma. Vyrazila z pokoje do kuchyně. *Dobré ráno Hibiki-neechan *Pozdravila svojí sestřičku, která seděla u jídelního stolu u snídaně a koukala z okna. Došla k plotně a začala vařit. Sice moc neměla náladu na vaření a ani moc talent na vaření nemá, ale doufala, že by se u toho mohla odreagovat. Viděla jak její sestřička je skleslá a rozhodla se udělat Hibiki její oblíbené jídlo. Když dovařila nandala porci pro sebe a pro Hibiki. Vzala oba talíře a jeden položila před Hibiki. Ještě ze šuplíku vzala dvoje příbory a taky se posadila ke stolu. *Na vem si není to dokonalý, ale doufám že ti to bude chutnat myslím, že to bude lepší jak ten studený talíř co sis vzala. *Pokusila se o úsměv i když jí zrovna moc do smíchu nebylo. Ještě sestřičkám neřekla, že složila geninskou zkoušku a neví jak jim to má říct. *

Hibiki Yuki
Dobré ráno, Machiko-nee-chan. *pozdravila svoji sestru a vzala si další sousto. Moc jí do jídla nebylo ale to ani do úsměvu. Nevěděla, jestli její sestry vědí o tom, zda složila zkoušku a nebo ne. Ale podle jejího chování jim muselo být asi jasný, že je něco špatně. Když si chtěla vzít další sousto, dostala pod nos teplé jídlo. Podívala se na Machiko, která zkoušela napodobit úsměv.* (Hibiki) Copak se děje , nee-chan? Něco špatně? *zeptá se a pustí se do teplého jídla. Po prvním soustu ucítí tu chuť a její chuťově bundy začnou skákat radostí.* (Hibiki) Je to vynikající, ségra. Ses fakt dobrá. *řekne a pustí se do zbytku jídla. Začala taky přemýšlet, co odpoví Machiko, jestli ji odpověděla na otázku.*

*Začala papat svojí porci a v tom se jí Hibiki na něco zeptala. *Ehm no.. *Spolkla první sousto a na chvilku se odmlčela*... Nevím jak to říct *Nadechla se, aby pokračovala dál. No lezlo to z Machi jak z chlupaté deky. *Nedávno jsem složila geninskou zkoušku a nevěděla jsem, že se změnili pravidla. Sestřičko udělala jsem něco špatného. *Podívala se na Hibiki až měla skoro na kahánku. *Já... Já musela zabít svojí dobrou kamarádku Yui, abych se stala geninem*Nakonec to z ní vylezlo a dalo by se říct, že se Machi i trochu ulevilo, že to někomu řekla. *Cítím, ale že si tím asi musela taky projít neříkám to úplně s jistotou, ale poslední dobou se chováš úplně jinak nemám pravdu *Ještě dodala a nabrala si další sousto jídla které připravila. *

Hibiki Yuki
*Hibiki pomalu papa a poslouchá dvou sestru. Když řekne, že složila taky zkoušku, Hibiki stihne celé tělo. Avšak celé si to odposlechne a vybavila se jí vzpomínka, na kterou chtěla zapomenout. Upustila příbor a dala si dlaně na uši. Hibiki to snášela mnohem hůř, než Machiko, za což jí obdivovala. Když se trochu uklidnila a byla schopna mluvit, podívala se na Machiko.* (Hibiki) Si skvělá Nee-san. Fakt skvělá. Já o tom nedokážu mluvit. Proto sem vám to neřekla. Složila sem je dřív jak ty. A asi sem byla jako první. *řekne a dá si jednu ruku před pusu. Teď, když se o tom nepřímo zmínila, tak se jí udělalo špatně. Bude to ještě trvat, než se z toho Hibiki dostane. Bude to trvat asi mnohem déle, než jejím sestrám.*

Machiko Yuki
*Když Machi své sestřičce řekla, že složila geninskou zkoušku zakryla si dlaněma uši. Vypadalo to jako by měla strach. *Skvělá teda nevím, ale co mi zbývalo. *Řekla poklesle a podívala se na Hibiki *Tušila jsem, že se něco stalo chovala ses potom strašně divně. To bude dobrý sestři*Pohladila ručku své sestři a pousmála se takovym tím svým typickým úsměvem, aby svou sestřičku trošku povzbudila. Po tom co zažila na geninské zkoušce tušila že zrovna Hibiki to bude nejspíš snášet nejhůř. Byla rozhodná jí s tím pomoci se s tím vyrovnat i když sama to ještě nepřekonala. *

Hibiki Yuki
**Podívala se na svoji ruku, kterou měla na stole, zrovna když na ni přisrala jiná ruka. Podívala se na Machiko a pousmála se. Chytla j oknu ruku taky a chvilku ji tak držela.* (Hibiki) Nejdůležitější je to, že jsi v pořádku, Nee-san. Navíc jen doufám, že i sestřička Nii to zvládne. Nevím co by se semnou stalo, kdyby jedná z vás zemřela. *řekne trochu sklesle. Chtěla je chránit a nechtěla, aby se zranili. Proto si taky přála, ať se shinobi nestanou a raději mají normální život. Obzvláště v této době, když jsou tak strašné zkoušky. Nechtíc značka ruku své sestry o trochu víc než chtěla, ale ihned ji pustila.* (Hibiki) Promiň sestřih. Nechtěla sem. *řekne a zvedne se se židle a přijde k Machiko, načež ji obejme kolem ramen.* (Hibiki) Nechtěla sem ti ublížit. *omluví se ještě jednou.*

Machiko Yuki
*Když Hibiki uviděla její ruku tak ju chytila a pousmála se Machi úsměv opětovala. *Neboj se Nii-nee-chan to zvládne taky věřím tomu. Neboj se sestřičko nikdy nebudeš sama já se sestřičkou tu vždy budeme pro tebe *Mrkla na ni jak ji sestřička chytila za ruku po chvilce jí trošku víc zmáčkla. Machi nevydala hlásku, ale trošku přivřela očka. *To je v pořádku nic mi není vím, že si to neudělala schválně *Pousmála se, když jí Hibiki objala kolem ramen. *Co se takhle projít nebo jít ven na zahradu nadýchat se čerstvého vzduchu co říkáš *Koukla na svojí sestřičku přes rameno s úsměvem. *

Hibiki Yuki
*Hibiki objímala svoji sestru a hlavu měla opřenou o její rameno. Když však Machiko navrhne výlet ven, Hibiki tam stuhne.* (Hibiki) Ven? Mezi lidi? To asi nebude nejlepší nápad, ségra. *poví a zvedne hlavičku a pustí ji.* (Hibiki) Ovšem, jestli chceš jít ven, pro tebe se obětuji a půjdu. *dodá, když obchází stůl ke svému jídlo. Usadí se a nemůže se zbavit třasu své levé ruky. Přeci jen aby šla ona ven není moc reálné. Stále má trauma z té zkoušky, kde musela někoho zabít. Ale třeba by ji to mohlo pomoci a mohla se dát dopořádku. Proto, když dojedla Hibiki a i Machiko, uklidila po nich talíře a umyla je. Po douklizení se na ní otočila a mile se pousmála.* (Hibiki) Tak jak si se rozhodla, sestři?

Machiko Yuki
Vím, že pro tebe je těžké jít mezi lidi, ale tak i ta zahrada za domem by stačila * Usmála se na svou sestřičku. Věděla, že mezi lidma se moc dobře necítí, ale na druhou stranu si myslela, že by jí to mohlo prospět. Když se Hibiki vrátila ke svému jídlu Machi se opět pustila do jídla. Když dojedla Hibiki jí předběhla a po obou sklidila nádobí a umyla. *Hele pokud se ti úplně nechce jít ven můžeme jít jen na tu zahradu nechci tě úplně nutit *Mile se usmála *