Domky

*Během chvíle ticha, která najednou nastala, mu došlo, že se nechoval úplně tak jak by se slušelo. No otočil se na Keiyru a ta ho mezitím zavalila dalšíma otázkama. Katsu se na chvilku zamyslel.* Namířeno jsem neměl vlastně nikam. Bydlím v sirotčinci, ten je na druhé straně vesnice a ne vždycky je tam zrovna klid a ticho. Stačí mi v tom rámusu a bordelu být v Akademii. Tak se kolikrát zvednu a jdu ven. Buďto si jdu zatrénovat, nebo se jen tak procházím a mapuji si vesnici. V těchto končinách vesnice jsem tak často nebyl. *Odpoví a porozhlédne se kolem.* A ty bydlíš na tomto temném místě? Nebo si sem chodíš jen odpočinout? *Poví trochu ironickým tónem a usměje se na ní.*

*Usmiala sa na červenovlasého chlapca.* Akurát som išla domov z knižnice, vzala som to touto cestou aby som mala zmenu.*Objasnila a potom jej tvár zvážnela pod ťarchou vlastných spomienok.* To s tým decákom ti nezávidím. Mne stačilo, že som tam bola týždeň a naozaj mi z toho všetkého humbuku skoro praskla hlava. *Priznala sa so svojou skúsenosťou a dúfala, že mu tak trochu odľahčí.* Vieš, ja som tiež sirota ale adoptovali si ma. Bývame v časti Hakari. *Objasnila mu a potom si povzdychla.* Pamätáš si na rodičov alebo si v sirotinci od miminka? *Opýtala sa ho.*

Co si budem, není to tam žádná pohádka. *Odpoví a ještě jednou si ji prohlédne. Nevybavuje si, že by ji tam zahlédl.* [i]"Ale byla tam jen týden, nemuseli jsme se potkat."[/i] *Poté se trochu zamyslí nad její odpovědí.* Pamatuju si poslední rok svého života. Nevím kdo jsou moji rodiče, do nedávna jsem ani nevěděl, odkud vlastně pocházím. Teď už ňákou teorii mám, nevím jestli je správná nebo ne. Moje první vzpomínka je pohled na strop v mém pokoji v sirotčinci. Takže by se dalo říct, že jsem v sirotčinci od miminka... Asi... *Odpoví už trochu vážněji.* A dost pochybuji o tom, že by mě chtěl někdo adoptovat, takže se musím stát co nejrychleji alespoň na chuninem, abych mohl odejít ze sirotčince. Cestovat po světě a být volný. *Při této větě se trochu zasní a zatřpití se mu v očích.*

*Fascinujúco si povzdychla, prekrížila si nohy a podložila si bradu rukou.* Takže trpíš amnéziou a pamätáš si len posledný rok svojho života? *Opýtala sa neveriaco.* Čo na to v sirotinci? Vyšetril ťa nejaký lekár? *Zaujímala sa a v duchu ju napadla Sora.* "Určite raz bude skvelý medik a možno by dokázala aj vrátiť pamäť." *Pomyslela si, no nechala si svoju myšlienku pre seba.* Aká je tvoja teória? Odkiaľ si teda myslíš, že pochádzaš? *Zvedavo zažmurkala a napäto počúvala Katsuove odpovede.*

*Katsu se dost zarazí nad otázkama, který mu Keiyra pokládá. Takhle moc se o něj nikdy nikdo nezajímal.* Docela drsný, že jo? *Pousměje se trochu ironicky a nasadí lehce zamyšlený výraz v obličeji.* Ne, nikdo mi nikdy nic neřekl. Kdykoliv jsem se zeptal všichni mě odbili, nikdo se se mnou na tohle téma nechtěl bavit. A moje teorie? Dlouho jsem opravdu myslel, že mě tu někdo jenom vyhodil a odešel, ale nedávno jsme se na akademii bavili o klanech, který všechny jsou zde ve vesnici. *Odmlčí se na chvilku.* Říká ti něco klan Dengen O? Moc informací jsem si o tom zatím ještě nezjišťoval, ale zkráceně, jde tam o něco jako je přírodní chakra. Čas od času tyhle lidi popadne záchvat vzteku a chtějí jenom jedno... Zabíjet... *Koukne na Keiyru a čeká na její reakci. Jestli se lekne a poběží domu, nebo mu bodne rovnou kunai do břicha, aby se nebála, že on bude rychlejší.* Párkrát už mě to taky popadlo. Naštěstí jsem ale nikoho nezabil. Dost mě to vyčerpalo a spoustu dní jsem byl pak mimo. Bojím se každou chvíli, že to přijde zas. *Odpoví a na lavičce se o kousek posune dál od ní.*

*Poklepkala si svojim dlhým, štíhlym ukazovákom po brade.* Hmm.. *Zamyslela sa.* To znie dosť strašidelne ale nemyslím si, že by to malo prísť len tak z ničoho nič.. Ku výbuchom emócií a podobne dochádza väčšinou keď je človek pod tlakom. A teraz len sedíš na lavičke a cmúľaš cukrík, nič sa nemôže stať. *Uistila ho s úsmevom.* Čo ešte vieš o tom klane? *Zaujímala sa, chcela vedieť kam až Katsu vo svojom príbehu bude schopný zájsť. Nevedela sa celkom rozhodnúť, či mu má veriť.* "Možno si len vymýšľa príbehy aby bol zaujímavý, čo iné dieťaťu z decáku zostáva než jeho fantázia? Musí byť frustrujúce nepamätať si svoju minulosť. Potom je dosť možné, že sa dieťa uchýli ku dotvoreniu si tohto chýbajúceho miesta niečím démonickým." *Uvažovala a bolo jej ho ľúto.*

*Trochu se zamyslí nad všema událostma co si vybavuje, že prožil.* Jop, máš pravdu, zatím to bylo vždycky jen z toho, že jsem byl v dosti nepříjemných situacích. Najednou, z ničeho nic se mi zatmavilo před očima a jako by mě někdo posedl. Vůbec jsem nevěděl, co v tu chvíli dělám. Nedokázal jsem se ovládat. *Dodal trochu vážně a zas si přisedl trochu blíž.* Mno, není nikdo kdo by mi o tom pověděl něco víc. Takže tohle je tak ňák všechno co o tom vím. Mám v plánu zajít do knihovny a podívat se, jestli třebas tam by o tom nebylo víc informací. Nenapadá mě, kde jinde bych toho mohl víc zjistit. *Dodá a trochu se pousměje.* Ale máš pravdu, z bonbonu by snad nic depresivního vzejít nemělo.

*Spokojne sa usmiala keď si ho vypočula. Neprišiel jej ako niekto kto by si rád vymýšľal, no s jedným ryšavým chlapcom už raz nemala dobré skúsenosti a teda bola stále trošičku opatrná.* Podľa mňa sú cukríky dobrý regulátor hnevu a stresu takže si to poistím a ... na. *Ako rozprávala, vybrala z tašky opäť zopár cukríkov - tento krát ich bolo asi päť.* Keby si náhodou niekedy v budúcnosti cítil, že to na teba zase ide -skús si hodiť jeden do úst. Možno to pomôže. *Navrhla, chcela mu pomôcť.* Mimochodom v knižnici sa dosť vyznám, tie okuliare nie sú iba na parádu .. môj zrak sa síce čučením do kníh nelepší ale čo už. Každopádne rada ti pomôžem nájsť nejaké vodítko. Môžeme sa tváriť, že je to misia. *Žmurkla na neho a čakala či si od nej vezme cukríky.*

*Sleduje ji, jak se přehrabává v batohu. Poslouchá a pak si prohlíží bonbony, které mu nabízí. Chvilku jen sledoval, jestli si z něj nedělá srandu. Když ale ani po chvilce neuhybá s rukou, natáhne se Katsu a všechny si je vezme.* Mockrát ti děkuji. Slibuji, že si je schovám na chvíli, kdy budou nejvíc potřeba. *Sebere bonbony a všechny je schová do náprsní kapsy bundy.* Budu doufat, že to zabere. *Dodá a s úsměvem si položí ruku na kapsu s bonbony. Doufá, že má pravdu a že mu na jeho záchvaty vzteku pár bonbonů pomůže. Nezbývá nic jiného než čekat a až to přijde tak to vyzkoušet.* Dala jsi mi na uklidnění bonbony, nemužu po tobě chtít, aby si se mnou ještě ztrácela čas lítáním po knihovně. *Dodá trochu smutně. Ovšem s přehazováním bonbonu v puse to zní spíš vtipně.*

*Keiyra bola veľmi rada, že jej nápad zobral tak pozitívne a bol rozhodnutý to aspoň skúsiť. Potom sa zo srdca zachichotala.* Neblázni Katsu, knižnica je v tomto meste moje druhé najobľúbenejšie miesto. *Ako to povedala, energicky sa postavila z lavičky a prehodila si tašku cez plece.* Poď so mnou a zatiaľ mi môžeš porozprávať čím by si chcel byť keď vyrastieš. Už si nad tým predsa musel rozmýšľať.. alebo nie? *Bola zvedavá. Sama už ako maličká často premýšľala nad tým kým bude keď bude ´veľká´. Táto otázka už v jej prípade bola viacmenej zodpovedaná.*

*Skoro se až lekl, když vyskočila z lavičky. Chvilku ještě seděl a nevěděl jestli opravdu jít nebo ne. Po pár vteřinách se ale zvedl a následoval ji směrem do knihovny.* Čím bych chtěl být až vyrostu? *Zamyslí se Katsu* Párkrát jsem nad tím už přemýšlel. Chtěl jsem cestovat po světě a zjistit svůj původ. Najít svoje rodiče, zjistit odkud pocházím a co jsem vlastně zač. No není to tak dávno, co jsem zjistil, že z největší pravděpodobnosti pocházím z Iwy, a že se mě buď rodiče vzdali, nebo umřeli. Nevím jestli je to ještě teď důležitý. *Dodá a trochu mu klesne obličej.* Popravdě, dál jsem nad tím už moc nepřemýšlel. Nejspíš bych chtěl asi vykonávat službu pro vesnici. Chtěl bych být vesnici nějak prospěšný. Chtěl bych být někdo. *Odpoví už s úsměvem a podívá se na Keiyru.* A co tvoje sny až se prokopeš akademií?

*Zamyslela sa nad jeho slovami.* Chcel by si byť niekto? Prečo si myslíš, že teraz si nikto? Pozri sa na nás, nepoznáme sa ani 10 minút a už si odo mňa dostal päť cukríkov, prečo sa chcieť snažiť byť niekým iným .. keď si už teraz tak úspešný! *Viacmenej len uvažovala nahlas.* To s rodičmi ma mrzí, myslím, že by ale aj tak nebola veľká šanca, že by sa ti ich podarilo vo svete nájsť ale je dobré mať aspoň cieľ.. ľudia dokážu skoro nemožné keď je ich srdce čisté a hlava sústredená. *Žmurkla na neho priateľky.* Mať za cieľ byť užitočný pre Iwu je ušľachtilý ciel, ja sama som v tomto skôr sebecká. Chcem cestovať, spoznávať svet a príbehy ľudí z celého sveta.

*Katsu se dost zamyslel nad tím, co mu Keiyra pověděla. Dost dlouho byl ticho.* Většina lidí se na mě dívá z patra. A to nejenom dospělí ale i děti. Je dost možný, že je to díky mojí povaze a mému původu. Kvůli klanu ze kterého pocházím. Přeci jen, co si budem, ale nemá zrovna tu nejlepší pověst. Všichni si to nejspíš přebrali tak, že za všechno zlé co tento klan způsobil, můžu já a proto mě nesnáší a proto bych chtěl dosáhnout něčeho víc. Něčeho, co všem dokáže že i lidi z klanu Dengen O můžou být pro vesnici prospěšný. *Odpoví a trochu se odmlčí.* Ale kdo ví co bude. Nakonec mě třebas popadne amok a uteču, nebo se třeba ani nedostanu přes geningský zkoušky. Všechno nakonec může být úplně jinak. *Dodá už s úsměvem a zasněným pohledem do nebe.* Tak si všechny ty příběhy lidí zapisuj. Budu chtít znát úplně všehny. *Řekne a usměje se na Keiyru.*

*Popri chôdzi smerom do knižnice ho sústredene počúvala. Potom sa mierne zachmúrila.* Mne tvoja povaha nepríde zlá .. Teda keď sa nezlostíš a len sa rozprávame. Prídeš mi naopak ako veľmi sympatický mladý shinobi. Všetci čo sa ti budú niekedy snažiť povedať, že to tak nieje .. Klamú. *Zamračila sa.* Vieš ľudia sú zlí, veľa krát na teba budú kričať, budú ťa urážať .. Ale to robia preto, že sami majú nejaký problem, ktorí si na tebe kompenzujú. *Vysvetľovala ako to vníma.* Nedávno som mala jeden veľmi nepríjemný rozhovor, ten chlapec bol asi v tvojom veku.. Bol útočný, znechutený životom a všetko nenávidel. Urážal ma a podobne a hoci mi z toho najprv bolo smutno.. Potom som si uvedomila, že to vlastne on je ten koho by som mala ľutovať. Lebo ak je človek v pohode.. Tak nemá potrebu kopať do všetkých okolo seba. *Spomenula si na Razzakiho a zachvela sa.* Veľmi rada sa s tebou o príbehy podelím.. Vlastne už nejake aj mam zapísané. Sú o ľuďoch z Iwagakure. Chceš ich počuť? *Opýtala sa s úsmevom.*

*Katsu je tak zabraný do toho co Keiyra povídá, že skoro ani nedýchá. Jakmile všechno dopoví, Katsu kouká pod sebe a přemýšlí. Není si jistej, co přesně na to říct.  Všechno mu to šrotuje v hlavě a je fakt, že to co řekla, dává docela smysl. Problém je ten, že Katsu se bude bát asi vždycky, že se něco zvrtne a že ublíží někomu, koho má rád. Jednou třeba bude moct ublížit i jí.* Děkuji, myslím že tohle všechno má něco do sebe. *Odpoví, zvedne pohled od země na Keiyru a usměje se na ni.* Moc rád si ňáký příběhy poslechnu. Do knihovny máme ještě kousek, tak si alespoň zpříjemníme cestu.

*Spokojne sa usmiala keď s ňou súhlasil. Dúfala, že mu jej slová pomôžu aj v budúcnosti keď bude mať nejaký problém s niekým, kto by ho chcel urážať.* Tak v tom prípade mi daj momentík. *Len čo to povedala - začala sa počas chôdze hrabať jednou rukou v batôžku. Jej zápisník bol maličký a teda chvíľku trvalo kým ho v batôžku našla. Potom si batôžtek napravila na chrbte a začala listovať v zápisníčku.* Mám tu zapísaný príbeh jedného veľkého generála Iwagakure. Modrookého démona, ktorý statočne bojuje v mene Iwagakure a Kirigakure. Nemal jednoduchú minulosť. Na svete zostal sám, matka mu zomrela rovnako ako sestra a svojho otca zabil vlastnými rukami priamo na popravisku v Iwagakure! *Rozprávala to dramatickým hlasom aby svojho poslucháča zaujala.* Jeho vlasy sú biele ako mesačné lúče a nezvykne prejavovať emócie. Ľudí na ktorých mu záleží by spočítal na prstoch jednej ruky, no bol by za nich ochotný položiť život. Rešpekt z neho priam srší! *Samozrejme, že ako každý správny spisovateľ príbeh kde tu trošičku dotvárala, no to Katsu vedieť nemusel.* Jeho meno znie ako keby pochádzalo z nejakej inej civilizácie, sám nevie odkiaľ pôvod toho mena pochádza. *Čítala ďalej vo svojich poznámkach a potom sa uškrnula a pozrela sa kútikom oka na Katsuho.* Ak by si sa chcel na niečo opýtať - len do toho!

*Katsu poslouchá a je zažranej do každýho slova, co mu řekne. Měl i několik otázek, ale přišlo mu nevhodné ji přerušovat a tak byl radši potichu a jen hltal každý její slovo.* "Tady ve vesnici žije spoustu zvláštně zajímavých lidí." *Pomyslí si a poslouchá dál Keiyra opravdu vyprávět umí. Měl v sobě pocity, jako by to všechno prožíval sám. Když ho ale pobídla, nečekal a hned se začal ptát.* Hrozně mě zajímá jaký bylo to jeho jméno? A ještě víc, proč musel zabít svého otce? Teda jestlil orpavdu musel? A proč takhle na očích. Celý je to dost děsivý.  *Položí otázku a zvídavě na ní hledí.*

*Ani by nevedela popísať ten pocit eufórie, ktorý cítila keď videla ako Katsu hltá každé jej slovo a doslova jej visí na perách. Veľavýznamne sa usmiala keď sa nenechal prosiť a položil hneď niekoľko otázok len čo dohovorila.* Meno mocného generála dediny ukrytej v skalách bolo Noctis Clive. Ľudia pred týmto menom padali na kolená. Buď zo strachu alebo z veľkého obdivu ku schopnostiam, ktoré tento mladý shinobi mal. *Len čo to povedala, zhlboka sa nadýchla a dala sa zase do čítania svojho zápisníčku. Vedela, že nemôže o svojom opatrovníkovi prezradiť jeho tajomstvo a teda ten príbeh upravila tak aby ho mohla raz zverejniť vo svojej knihe.* Svojho otca popravil pred zrakmi celej Iwagakure aby dokázal, že je spravodlivý a že Iwu kladie na prvé miesto! Jeho otec bol totiž zradca, bol to chorý človek. Pridal sa do organizácie, ktorá chcela vidieť mŕtvych všetkých v dedine. Ešte aj vlastného syna označil za netvora, tvrdil, že je posadnutý a pokúsil sa ho zabiť! *Dramaticky dvíhala hlas v pasážach kde to bolo nutné a potom na Katsuho žmurkla.* Radšej nemať otca ako takéhoto šialenca čo verí na bubákov, však? *Usmiala sa priateľsky.*

Noctis Clive. *Zamumlal si Katsu sám pro sebe, že by ho tak tak Keiyra mohla slyšet něco povídat. Chvilku se zamyslel nad tím jménem. Z jeho myšlenek ho ale rychle vytrhla, když začala dál povídat. Její další odpovědi už ho docela rozhodily.* Iwagakure na první místo? Před rodinu? Před vlastního otce? *Přemýšlel si Katsu sám pro sebe. Byl z toho tak rozhozenej, že mu ani nedošlo, že to všechno vlastně povídá nahlas a né jen ve svých myšlenkách.* Navíc před celou vesnicí? Určitě to pro něj muselo být taky dost těžký. Přeci jen.. *Pověděl a na chvilku se odmlčel. "...byl to jeho otec" *Dořekl už jen pro sebe ve své hlavě. Bylo to pro Katsua dost těžký. On svoje rodiče nemá, a nikdy mít nebude, takže to na jednu stranu nedokázal vůbec pochopit.* A skutečně se to stalo? *Otočil svůj zrak na Keiyru* Nebo je to jen něco, co si lidé vymysleli někde u pití aby měli o čem povídat? *Ptá se s opravdovým zájmem. Chtěl by o tom vědět co nejvíc.*

*Keiyra veľavýznamne zdvihla obočie.* Noctis Clive.. je môj otec. *Prehlásila dramatickým hlasom a potom sa žiarivo zazubila na Katsuho.* Teda nie tak úplne .. adoptoval si ma. *Informovala ho a potom pokračovala.* Zmenilo by sa niečo na tom keby bol ten príbeh len vymyslený? Páčil by sa ti menej? *Opýtala sa zvedavo. Chcela vedieť ako to vníma.. sama na to mala svoj názor. Ako hrdý knihomoľ .. ako niekto kto nadovšetko miloval vymyslené príbehy.. nič sa nevyrovnalo zaujímavému skutočnému príbehu nejakého reálneho človeka.*

*Katsu skoro přestal dýchat, když mu řekla, že je to její opatrovník.* Děsivý. *Dostal ze sebe jen. Nad její otázkou se nemusel ani moc zamýšlet.* To ne, příběh je to opravdu zajímavý a líbí se mi. *Odmlčí se na chvilku.* Jen by to nebylo tak děsivý, kdyby to bylo vymyšlený. *Poví a snaží se trochu usmát. Přes všechno zděšení je ale úsměv dost kostrbatý. Během chvilky je ale Katsu zas uklidněný. Trochu se zasní a pozoruje oblohu.* Takový bych chtěl jednou být. *Poví zasněně.* Teda né zabíjet lidi na potkání, ale být přínosem pro vesnici. Něco znamenat. Udělat pro vesnici něco velkého, co povede k rozkvětu této vesnice. *Podívá se na Keiyru.* Není to divný že? *Dodá už trochu nejistým tónem.*

*Chápavo prikývla.* Rozumiem a .. všetko je to pravda. Vieš čo bolo čudné? Keď mi to rozprával.. v tej časti o tom ako zabil svojho otca .... vtedy sa usmieval. *Mierne sa zamračila.* Ja som svojho otca nepoznala a teda neviem aký bol. Ale asi by som otca radšej nikdy nespoznala, než keby vo mne mala spomienka na jeho smrť vyvolať takéto pocity. *Priznala sa a potom sa usmiala.* Často si predstavujem to aký by asi mohol byť. Robíš to aj ty? Predstavuješ si aký by mohli byť tvoji rodičia? Ak áno.. povieš mi o tom? *Zaujímala sa.*

"S tím člověkem asi není něco v pořádku." *Zděsil se Katsu, když mu povídala, že se při zmínce o zabití svého otce usmíval.* Doufám, že se s tím člověkem nikdy nepotkám. *Pronese Katsu trochu ustrašeným hlasem. Docela se divil, že s ním Keiyra mohla žít a byla úplně v pořádku. Moc ji teda zatím nezná, ale nepřijde mu jak ňákej psychopat.* Popravdě mě tahle myšlenka už taky párkrát přepadla. "Jaký mohli být moji rodiče" I vím, že jsem povídal že bych je chtěl vypátrat a poznat. Ale tenhle příběh mi asi otevřel oči. *Řekl vážně a zamyslel se.* Moji rodiče mě opustili a nechali mě kráčit životem osamotě. Tohle by asi žádný normální rodič neudělal. Mám pocit, že kdybych je poznal, zachoval bych se úplně stejně jako Noctus Cleiv. *Zapoměl jak přesně to jméno znělo, takže ho omylem trochu zkomolil.* Nakonec si myslím, že můj život bude takovejhle lepší. *Dodal už s úsměvem na rtech.*

*Zamyslela sa keď povedal to o svojich rodičoch. Pokúsila sa si tú situáciu predstaviť. Noctisove meno neopravovala. Pre Katsuho nebolo podstatné. Dôležitý bol príbeh, ktorý sa za ním ukrýval.* Ja sa neviem do tej situácie úplne vžiť takže to isté povedať nemôžem. Tvoji rodičia na to, že ťa nechali v sirotinci mohli mať dôvod. Čo ak tvoj otec padol v boji alebo zomrel na chorbu a tvoja matka bola príliš zlomená a chudobná na to aby ťa dokázala vychovať? Alebo čo ak bola ona sama chorá a nevedela koľko času jej zostáva.. Myslím, že keby som bola na tvojom mieste - v hlave by som si predstavovala rodičov skôr v tomto duchu. Realita býva krutá tak prečo si ňou kaziť aj vlastnú predstavivosť, hm? *Zazubila sa na neho a podišla ku dverám.* Sme tu, ideš prvý? *Opýtala sa ho keď otvorila dvere na knižnici.*

*Katsu pořád přemýšlel nad tím příběhem co mu pověděla. Teď se mu v do hlavy zavrtala i jiný myšlenka.* "Co když má Keiyra pravdu? Co když to opravdu neudělali schválně, ale bylo to pro moje vlastní dobro?" *Přemýšlel a tvářil se při tom dost zamyšleně.* Taky to mohli být významní lidé. Mohli mít velký vliv a někdo jim mohl jít po krku. Kdyby ten někdo zjistil že mají dítě, mohli je vydírat, nebo vyhrožovat. Mohli mě třeba i zabít. *Dodal Katsu tak ňák do prostoru. Nečekal ani, že by na to Keiyra nějak reagovala. Mezitím akorát došli ke Knihovně. Katsu popošel k ni, natáhl ruku a chytl dveře.* Dámy mají přednost. *Poví s úsměvem a rukou naznačí, aby šla první. Poté ji následuje.*

*Keiyra na jeho úvahy horlivo prikyvovala.* Presne o tom hovorím! Jeden nikdy nevie! *Len čo to to povedala žiarivo sa usmiala keď jej podržal dvere. Také galantné správanie by od chlapca bez rodiny a ešte ku tomu zo sirotinca rozhodne nečakala.* Možno si nejaký princ a ani o tom nevieš! *Polichotene dala nohu za nohu a uklonila sa mu tiež ako princezná keď jej podržal dvere. S úsmevom vošla do knižnice.* Ak mám byť úprimná celkom by mi to sedelo ku tvojmu príbehu. Pozri tak za prvé .. stratil si pamäť. *Ako to rozprávala odrátavala to na prstoch ruky.* Máš dobré spôsoby.. ako keby si mal vštepené dobre vychovanie. Nikto o tebe nevie .. akú máš minulosť ani kde si sa v sirotinci zrazu vzal. Máš tajomnú schopnosť, ktorá ťa vie hodiť do módu kedy si pre všetkých okolo nebezpečný.. to je úplne ako keby ťa zakliali. *Len čo jej to došlo udrela sa päsťou do dlane, akoby jej zrazu všetky kúsky skladačky do seba začali zapadať.* Mne to dáva celkom dokonalý zmysel, čo tebe?

*Katsu se jen pousměje, když se mu ukloní a jde za ní. Celou dobu jde krok za ní a poslouchá co povídá. Sem tam letmo koukne okem, jestli jde pořád tím správným směrem, jinak ji spíše poslouchá a jde podle zvuku. Prstem jezdí po hřbetech knih a čte nápisy knih, jestli náhodou nenašli co potřebuje. Celou dobu se ale trochu přihlouple usmívá na to, co mu Keiyra povídá.* Je dost děsivý, jak rozumně to zní. *Poví a zastaví se. Nakloní hlavu na jednu stranu aby si mohl lépe přečíst názvy knih.* A jediný způsob jak zlomit zakletí je polibek z opravdové lásky. *Zasměje se.* Už jsem přečetl hodně knih. Vím jak to se zakletými bývá.... *Odmlčí se na chvilku.* A žili šťastně až do smrti. *Poví a opět se na Keiyru usměje.* Tak kde najdeme co potřebujem? *Dodá rychle, aby nestihla cokoliv odpovědět a vydá se hluboko do knihovny.*

*Žiarivo sa na neho usmiala.* Myslím,že si obišiel so svojim zakliatim ešte celkom dobre. Predstav si, že by si bol nejaká žaba. Ropuchy už dnes takmer nikto nebozkáva. *Ako rozprávala kráčala ku svojemu obľúbenému miestu kde sa planovama zložiť a odtiaľ pátrať po knihách, ktoré by im mohli pomôcť.* Mali by sme ti zohnať dievča.. Ideálne nejakú peknú princeznú. *Zamyslela sa nahlas.* Čírou náhodou .. Nepoznáš nejakú? *Uškrnula sa.*

*Trochu se oklepe, když povídá o líbání ropuch.* Ropuchy jsou děsivý. Nemám je rád. Díky bohu za tohle, kdybych měl být ropucha tak nechci dál žít. *Zasmál se trochu a rozhlížel se dál po knihách. Povídání o tom, že by si měl najít ňákou holku ho trochu rozhodilo.* Upřímně se se mnou moc lidí nebaví. Na akademii si držím od všech odstup spíš já, protože... No víš sama moc dobře, co je tam za individua. *Usmál se a otočil pohled na Keiyru, která si právě odkládala svoje věci.* Jediný, kdo se se mnou kdy bavil trochu víc jsi ty a Sora. Taky chodí k nám do třídy. Nevím tedy jestli si ji vybavuješ nebo ne. Docela fajn holka. *Pousmál se a zas se otočil, aby mohl věnovat svoji pozornost knihám.* Ale myslím si, že na tyhle věci mám ještě času dost.. Nejprve bych rád zjistil něco o sobě, než začnu s ostatníma. *Dodal.* Tak co, našlas něco?

*Zamyslela sa.* Podľa mňa sú aj horšie zvieratá než žaby ale skutočne je výhoda, že si zostal človekom.*Uškrnula sa. Táto hra ju bavila. Riešiť tajomnú záhadu ohľadom Katsuovej minulosti a možnosť nechať fantáziu poriadne vyšantiť .. To bolo skvelé. Samozrejme, že si v skutočnosti nemyslela že je Katsu zakliaty princ.. No prečo by o tom nemohli aspoň fantazírovať? Predsalen sú ešte stále deti.* Je pravda, že s deťmi na akadémii som nemala extra prijemné skúsenosti.. No asi je to paradox, že teraz som si tam našla kamarátov. Chápeš? Akurát keď akadémiu už pomaly končím a čakajú ma geninske skúšky. *Zavrtela hlavou a začala prehľadávať regále s knihami.* Soru poznám, je to moja najlepšia kamarátka a dovolím si tvrdiť, že je najprinceznovejšia zo všetkých dievčat ktoré poznám. *Usmiala sa a potom sa zase venovala knížkam. Keď sa opýtal či už niečo našla.. Mykla plecom a kráčala ku stolu s veľkou knihou.* Možno. *Pripustila váhavo.* Asi by sme mali začať pri Klanoch tu v Iwe.. Skôr než začneme hľadať inde. *Len čo to povedala, začala listovať v knihe .. Bola to kniha v ktorej boli stručné informácie o klanoch v Iwagakure. Žiadne techniky by v nich človek nenašiel, bol tam len stručný prehľad všeobecných informácií.*

Dvě ruce, dvě nohy, normální velikost. Jsem se sebou spokojenej. *Pousmál se Katsu, aniž by odvrátil hlavu od knih. Je fakt že se bavil jak už dlouho ne. S nikým mu nebylo takhle dobře jako právě s Keiyrou a se Sorou.* Jó. Taky mě brzo čekají zkoušky. Proto bych se rád dozvěděl něco víc o sobě než se k nim dostanu, ať nejsem pak překvapenej čeho všeho jsem nakonec schopnej. *Trochu se zamračil. Nikomu to neřekl, ale na zkoušky se mu moc nechtělo. Děsila ho představa zabít někoho ze spolužáků, i když se s nimi moc nebavil.* "No co, takovej je ale hold život. Musím zjistit něco víc. Nemůžu prohrát." *Proběhlo mu hlavou.* Tak ji odemě pozdravuj až ji uvidíš. Dlouho jsem ji neviděl. Možná už se stala geninem. Slíbili jsme si že zkoušky zvládneme. *Na chvilku se odmlčel a šel za Keiyrou směrem k velké knize.* ..:Takže teď musíme zjistit co se se mnou děje, ať se do toho mužu vrhnout. *Řekl dost odhodlaně a pustil se s ní do pročítání knihy.*

Určite ju pozdravím, to sa neboj.*Žmurkla na neho a potom sa oprela o stôl hneď vedľa neho.* Hm.. Tak sa na to pozrime, Katsu. *Zašomrala si skôr pre seba ako pre neho a zamyslene si zahryzla do pery.* Klan Haya, ktorý vie ovládať včely.. *Pootočila hlavu ku Katsuovi a uškrnula sa.* Aký máš vzťah ku medu? *Zavtipkovala.* Včely sú lepšie než žaby, no mám tušenie, že to nebude to čo hľadáme. *Len čo to povedala čakala na jeho reakciu. Ak by súhlasil.. Otočila by stránky na ďalší z klanov Iwagakure.*

*Katsu se začetl do knihy s Keiyrou. Vytrhla ho z ní až její otázka.*Med mám rád. Jen ho v sirotčinci moc často nemíváme. *Trochu se usmál.* Včely jsou lepší než žáby. Jen bych asi nechtěl potkat někoho, kdo ovládá včely k boji. V tomhle případě by byli lepší asi žáby. *Trochu se zamyslel a začal se smát.* I kdyby ty žáby byli používaný k boji. Žába ti asi neměla moc jak ublížit. Ty nic neumí. Včely mají v žihadlech jed. A když se jich na tebe nahrne spousta, budeš mít už asi dost velký problémy. *Rozvedl svou odpověď a opět se zabral do čtení.*

*Zamyslela sa.* Niektoré žaby vylučujú halucinogénne látky .. takže preto by sa nemali bozkávať a olizovať. *Nahla sa bližšie ku nemu.* To mi povedala maminka keď ma ako malú nachytala so žabou v rukách. Chcela som si vypusinkovať princa. *Zašepkala mu svoje tajomstvo a potom sa odtiahla a rozosmiala sa na svojej hlúposti.* Každopádne.. myslím, že pokiaľ niekde vo vreckách neschovávaš malý roj.. asi nebudeš potomok klanu Haya.. tak čo tu máme ďalej. *Začítala sa.* Kashiko-sa, ninjovia v tomto klane sú najmúdrejší z múdrych. *Nahla hlavu na stranu.* Neviem ako ty ale ja s mojou žabacou minulosťou sa sem určite nezaraďujem. *Vtipkovala ďalej.* Čo ty a logické hádanky? *Opýtala sa ho.*

*Katsu se začal smát, když mu pověděla o tom, že chtěla líbat žáby.* Chvilku to sice trvalo, ale prince jsi si nakonec našla. *Usmál se a ukázal palcem na sebe. Reagoval tak na její předchozí poznámku, že možná on je zakletej princ. Poté si postupně poplácá celé tělo, jako když člověk hledá něco po kapsách. Od hrudi až po stehna, kde má na boku kalhot také kapsy.* Jediné co u sebe momentálně mám, je pár bonbonů od tebe. *Uculil se a pohlédl na další název klanu.* Zvláštní název, dost složitý to jenom vyslovit. *Zamyslel se na chvilku.* Asi ani to nebude moje parketa... Co tam máme dál?

*Zasmiala sa z plného hrdla, musela si prikryť ústa rukou aby sa trošku upokojila.* Že vám to ale trvalo vaše veľavážené žabo-veličenstvo. *Uškrnula sa a potom súhlasila s Katsum a len prelistovala tento klan ďalej.* Takžeee.... ďalší klan na ktorom si môžeme vylámať jazyk je... Kusarigama! *Pozrela sa na neho a späť na stránku knihy.* Tento klan sa skladá z ľudí, ktorí sa špecializujú na taijutsu a kenjutsu. Členovia tohto klanu sú uzavretí ľudia. *Mierne našpúlila pery pri tom ako sa nad týmto klanom zamýšľala.* Dobre.. takže, ako ti ide práca s ostrými predmetmi? Cítiš sa v tom byť extra nadaný?

*Prohlíží si ji, když se směje a sám se usměje tomu, jak ho nazve.* Ku-sa-ri-ga-ma. *Přečte pomalu po slabikách a zamyslí se.* Taijutsu a kenjutsu? *Vzpomíná trochu na život v sirotčinci* Mno abych byl upřímný, v sirotčinci máme zakázáno používat jakýkoliv ostrý nástroje. Můžeme při tvoření v dílnách používat nůžky. To je asi tak všechno. *Odpoví a trochu se zasměje.* Taijutsu jsem nikdy pořádně nezkoušel, takže ani na to nedokážu odpovědět. *Dodá a tváří se při tom trochu zamyšleně.* Vezmeme to jako variantu "možná". Je tam něco dalšího?. Zeptá se a opět se začte do knihy.*

*Keiyra sa zamyslela.* V poriadku, zapíšeme si to ako možno. *Prikývla, vzala z tašky svoj malý ošarpaný zápisník a vytrhla z neho čistú stránku. Položila ju na stôl a odpísala z knihy meno klanu.* Za mňa .. je to slušný začiatok! Aspoň teda myslím. *Pousmiala sa a posunula sa bližšie ku Katsuovi aby mohla listovať v knížke.* Hm.. dobre tento klan mi niečo hovorí. Pochádza z neho Sora. Klan, Sainō ... Hm.. *Začítala sa a musela sa nad tým čo sa písalo v texte pousmiať.* V tomto klane sa rodia prirodzení talenti. Ovládnu časom čo si len vymyslia, je to výnimočný klan. Ninjovia, ktorí sa v ňom rodia sú veľmi skromní, a ku všetkým sa chovajú vľúdne. *Ako to čítala, usmievala sa a pred očami videla večne usmievavú milú Soru.* Netušila som, že to aká je súvisí s tým kde sa narodila.. ale jednoducho, nemôžem si pomôcť.. tá charakteristika, to je celá Sora! *Pootočila hlavu na Katsua.* Ty mi prídeš podobne milý ale neviem.. nieje tam ani zmienka o zvláštnych výbuchoch hnevu ako si popisoval. Myslíš, že tento klan môžem napísať na zoznam ´možno´?! *Chcela vedieť.*

*Dívá se jak si zapisuje název klanu na kousek papíru.* Dobrý nápad. Myslím, že se k něčemu blížíme. *Pousměje se a zaposlouchá se do vyprávění o Soře, na kterou si vzpomněla díky dalšímu klanu.* Tak Sora je z toho klanu? Áno, to všechno vysvětluje. *Vzpomene si na ní a s každým slovem, které Keiyra řekla o Soře, Katsu jen souhlasi. Opravdu byla velmi milá a přátelská.* To by sedělo. Dokonce i tebe bych podle této charakteristiky co jsi řekla, tipoval na tento klan. Ale myslím si, že s mými návaly vzteku je tenhle klan přesný opak mě. *Dodá trochu zamyšleně.* Myslím že seznam možná se nám zatím nerozroste. Kouknem jestli je tam něco dál.

*Na Katsuovu žiadosť teda na papierik klan Sainō nenapísala. Namiesto toho listovala v knihe ďalej.* Takže, ďalší je klan Hakari. *S úsmevom si spomenula na svojho pestúna Noctisa, ktorý z tohto klanu pochádzal a niečo málo jej o ňom aj prezradil. Sľúbila mu ale, že jeho tajomstvá u nej budú v bezpečí a tento sľub nehodlala nikdy porušiť. Prečítala len teda presne to čo stálo napísané na stránkach knihy.* Členovia tohto klanu disponujú skvelými bojovými schopnosťami a sú veľmi vážení medzi obyvateľmi dediny. Klan vznikol zmiešaním ľudskej a dračej DNA jedným šialeným vedcom pred dávnymi časmi. *Podložila si rukou hlavu a pozrela sa na Katsuho.* Nuž.. ak by si bol zakliaty princ.. s tým, že by sme vylúčili tie žaby. Dávalo by zmysel keby si mal v sebe dračiu krv. *Uškrnula sa.* Tak šup, skús lietať alebo chrliť oheň alebo... hm. Neviem... rád zhŕňaš zlato ? *Zachichotala sa. Jeden by ani netušil čo za čudákov žije v ich dedine.*