Hakari

Noctis Clive: „Vau, ona fakt používá mozek. Většina dětí jako je ona by útočilo bez jediného plánu a nic víc ale ona je jiná.“ *Noctisovi je jasné v čem to bude, její matka byla přecijen vojákem hodnosti kapitán a měla dobré taktické a strategické myšlení a tak by ho nepřekvapovalo kdyby to nenápadně své dceři nevštípila, nebo kdyby to Keiyra nezdědila po Ririn. Jen škoda že Keiyra netouží po tom být vojákem ale Lovcem Nukeninů i když i tohle povolání je pro říši Kirigakure přínosné. Všiml si co mu udělala s jeho uměle vysazeným trávníkem a moc se mu to nelíbí ale měl s tím počítat, bojovat tu nebyl zrovna ideální nápad. Když Keiyra vyběhne proti němu tak jeho písek je už opět v bezpečí v písečné nádobě ale Noctis jen stojí a vyčkává na Keiyru, která se pak odrazí a zkusí ho kopnout do hlavy a to je na co čekal. Každý Student Akademie nebo Genin tuhle chybu nakonec udělá, nezáleží jak moc nadaní jsou, vždycky ji někdo z nich udělá. Keiyra udělala chybu v tom že se odrazila od země a není nemá možnost se vyhýbat jeho případným útokům, je mu vydaná na milost a on ji to dá najevo tím že její nohu, kterou ho chtěla kopnout chytne za kotník a pevně ji stiskne a obratem ji uzemní tím že s ní zatočí a pak ji pustí a odhodí ji tak směrem k stromu, který na své zahradě má a ona by do něj měla tvrdě vrazit svými zády. * Myslím že to stačí.

*Keď ju chytil za členok v duchu si vynadala.* "Nabudúce len kop na hlavu naznačím a pokúsim sa podraziť mu nohy." *Dostala cennú lekciu keď ju odhodil a ona dopadla chrbtom tvrdo na kmeň stromu. Zodvihla sa zo zeme pripravená pokračovať ale Noctis ju zadržal. Rozdýchavala sa.* Ten piesok.. Čo to je za technika? *Opýtala sa ho kým sa snažila lapiť dych a popri tom sa prášila od zeminy trávnika, kamenného prachu ktorý bol v Iwe všadepritomny a piesku.*

Noctis Clive: Jde o mou a pouze mou schopnost, jako Jinchuriki písečného Shukaka mám výsadu ovládat písek jak se mi zlíbí. *V ten moment aby to dal jasně najevo se dostane nějaká část jeho písku ven z nádoby a začne kolem něj různě poletovat a kroužit ale pak se zase vrátí zpět do nádoby. * Zničila jsi mi zahradu, člověk si vysadí trávník na celé své zahradě aby to tu vypadalo hezky a ono se to takto dojebe… nevadí, nic se neděje. *Noctis má tohle místo rád, protože mu připomíná krásnou přírodu Země Ohně a jiných Zemí kde jsou stromy a tráva běžné, ne jako tu kde je všude kámen a kály. * Jsi nadaná už ti to někdo řekl?

*Ohúrene sledovala poletujúci piesok okolo Noctisa. Bolo to ako kúzlo.* To nemusíš skladať pečate ani sústrediť chakru? Proste si len predstavíš čo má ten piesok urobiť a on to spraví? *Snažila sa to vstrebať lebo o takýchto schopnostiach čítala skutočne len v rozprávkových knihách. Potom keď Noctis zanadáva kvôli zničenému trávniku - Keiyra sa zatvári previnilo.* Mrzí ma to, skúsim s tým niečo spraviť. *Šepla a rozmýšľala ako by toto miesto mohla zachrániť - z úvah ju ale vytrhli Noctisove slová.* Vážne si myslí že som nadaná? *V hrudi ju príjemne zahrialo a v rozpakoch si napravila okuliare a len záporne zakrútila hlavou.* No, vravela mi to mama keď som bola menšia ale to hovorí každá mama svojmu dieťaťu. Potom len hovorila o tom, že mrhám talentom keď nechcem byť shinobi ale to som tiež brala tak,že.. Proste sa ma snažila len presvedčiť. *Trošku si odkašľala a cítila ako jej stúpa červeň do líčok.* Každopádne myslím, že je stále čo zlepšovať.. Ten koniec som pokazila. Nemala som naozaj zaútočiť na tvoju hlavu, mala som ten kop len naznačiť a potom sa otočiť a poraziť ti nohy. Takto si ma ľahko dostal. *Začala zrýchlene rozprávať aby zamaskovala to aká je z jeho pochvaly nesvoja.*

Noctis Clive: Víš ono je to složitější, pečetě skládat nemusím a chakru nemusím soustředit, protože ten písek je s moji chakrou promíchán, kdybys ji dokázala cítit tak bys cítila že ten písek mou chakru vyzařuje v jisté koncentraci neustále. Takže mi skutečně stačí jen ten písek kontrolovat svou myslí, díky tomu je mezi tím co chci a tím kdy to písek provede prakticky nulová časová prodleva. *Zkusí ji to vysvětlit tak aby to pochopila. * Tvoje máma měla pravdu, skutečně jsi tím talentem mrhala a kdybys to nedělala dneska bys mohla být na úrovni minimálně Chuunina. *Pak se zasměje. * Chybu jsi neudělala tím kopem, chybu jsi udělala v moment kdy ses odlepila od země. Pokud to není nezbytně nutné nikdy se zbytečně neodepluj od země, protože jakmile jsi ve vzduchu nemáš žádnou možnost vyhnout se případnému útoku. Představ si že bys takto třeba vyskočila a soupeř po tobě vystřelil ohnivou kouli, mohla by ses jen modlit a tím to končí. *Zkouší ji v tomto trochu poučit a během toho zamíří zpět do domu. * Jsi ne jen pěkná holka ale i chytrá, zkus si pročíst nějaké knížky, které pojednávají i způsobu souboje, určitě si tak rozšíříš obzory… mám v knihovně takových knih několik.

*Ukladala si jeho poznámky do pamäte a rozhodla si ich aj zapísať do zápisníčka. Keď spomenul jej mamu vedela, že má Noctis pravdu. Napokon keď sa otočil na odchod zostala len zarazene stáť.* "Pekná a rozumná znie skutočne lepšie než hlúpa hus." *Pomyslela si. Noctis ani netušil ako jej týmito slovami pomohol. Hoci netušila, či to nehovorí len preto aby ju rozveselil - keď bola dnes terčom výsmechu, no bolo to jedno. Aj keby to vážne nemyslel, bola mu za to vďačná. Vpadla mu do života bez pozvania a narušila jeho mladý bujarý život. Na to že predtým nemusel riešiť podobné veci typu - starostlivosť o niekoho okrem seba, rozhodne sa snaží a to mu musela uznať. Už len fakt, že si neťahal dievčatá domov keď tam Keiyra bola - naozaj to oceňovala. Rozhodnutie jej matky jej čím ďalej tým viac dávalo zmysel. Keiyra sa pobrala do kúpeľne, umyla sa a potom sa ponorila do skúmania Noctisovej knižnice, čítala o spôsoboch boja a večer si šla skoro ľahnúť.*

Koniec RPG

Noctis Clive: *Má své 2 týdny volna a on už neví co dělat, nyní stojí před stojatým zrcadlem v obýváku v teplácích bez trička a zkoumá si břicho po kterým přejíždí konečky prstů levé ruky jako kdyby tam něco hledal. * Žádná jizva, ta lékařská technika byla hodně pokročilá. Není tam nic ale pořád cítím jako kdybych tam tu díru měl. *Není schopen se zbavit pocitu jako kdyby v něm i teď byla díra od zranění od techniky, která ho postřelila jako papír. * Počkej až budu fit Sergio, najdu si tě a přinesu tvou hlavu ať s tělem nebo bez.

*Keiyra kráčala domov s celkom pochmúrnou náladou. Bola sa pozrieť či náhodou nieje Sora doma, no jej mama s ľútosťou len zakrútila hlavou. Sora toho má vraj veľa takže doma ju zastihnúť je aktuálne takmer nemožné. Bol to pech. Keiyra potrebovala zo seba dostať tú frustráciu, hnev.. Ľútosť. Všetky tie pocity, ktoré sa v nej hromadili odkedy ziskala titul genin. Dokonca zašla aj do knižnice.. V márnej nádeji, že tam narazí na Hira. Nemala však o nič väčšie šťastie. S povzdychom sa teda došuchtala ku dverám bytu kde bývala. Len čo za sebou zamkla.. Prekvapene zažmurkala pri pohľade na Noctisove topánky v chodbe.* Je doma? Tak skoro? Veď nebol preč ani dva týždne. *Pomyslela si keď sa tiež vyzula a vykročila smerom do obývačky.* Uhm, vitaj doma. *Pozdravila ho trošku zaskočená, keďže nemal tričko. S mierne ružovými líčkami odvrátila pohľad od jeho vyrysovanej postavy a prešla do kuchyne kde si nabrala pohár vody. Nebola smädná, no musela rozdýchať to, že ho videla takto odhaleného. Bežne takto doma nechodil.. Teda aspoň nie pred ňou.*

Noctis Clive: *Tohle je jedna z nevýhod když nebydlí sám a mám tu spolubydlící, dřív si mohl sobecky chodit klidně nahý a nikdo by neřekl ani písmenko, protože by tu nebyl nikdo kdo by mu to písmenko řekl ale Keiyra tu je a on se prostě občas zapomene. Ne že by měl potřebu se tu nějak promenádovat jako nějaký gigolo. Pouze si chtěl pořádně prohlédnout práci Amayi a tak ji tam takto obdivoval ale když dorazí Keiyra tak ji pozdraví a ještě chvilku to zkoumá, pokusí se i otočit aby se mohl podívat na záda ale prostě si tam nevidí. * Keiyro? Mohla bys mi s něčím pomoct? Mám na zádech jizvu, která by napovídala že jsem měl nedávno na zádech hlubokou sečnou ránu? *Nic tam samozřejmě nemá a jediná anomálie na jeho těle je pečeť v místech srdce. *

*Len čo si pohár priložila ku perám, zaznel z obývačky Noctisov hlas. Skoro sa obliala vodou keď vyslovil svoju prosbu. Keby tú vodu naozaj pila pravdepodobne by sa ňou začala dusiť.* Jasné, hneď som tam. *Odvetila a pri tom si namočila prsty do pohára. Cítila totiž ako jej horia líčka. Pokúšala sa teda mokrými, studenými prstami zahnať túto svoju slabinu, ktorú len nedávno objavila. Po chvíľke to však vzdala, v duchu si vynadala a vykročila s rezignovaným povzdychom do obývačky.* Bol si vážne zranený? Stalo sa to na tvojej poslednej misii a preto si doma tak skoro? *Zaplavila ho otázkami tak ako bolo jej zvykom. Jej obranná reakcia.. Tak to nazval Hiro. Aktuálne jej bolo jedno, že môže pôsobiť zvedavo a otravne.*" Len nech venuje pozornosť sebe.. Nech si nevšimne moje rozpaky." *Pomyslela si zúfalo a prikročila ku nemu s mierne sklonenou hlavou. Váhavo zdvihla pohľad ku jeho pokožke. Bola bezchybne hladká. Nemohla si nevšimnúť jeho široké ramená, vypracovaný chrbát a tetovanie.. Na ktoré mala výhľad vďaka odrazu zrkadla.* Nič tam nevidím. *Hlesla hanblivym hláskom. Noctis bol prvý chlapec ktorého videla takto odhaleného.*

Noctis Clive: Přesně tak, byl jsem dost vážně raněn a kdybych nezavolal Tsuchikage a ta nedorazila včas s cílem mi vyléčit tak by to tu dneska patřilo tobě. *Odpoví ji klidně jako kdyby o nic nešlo. * Kromě vnitřního krvácení, zraněných žeber a prostřelného těla skrz naskrz jsem dostal i jednou ostrou čepelí přes záda ale nevidím si tam. *Absolutně si neuvědomuje že Keiyru dostává do rozpaků ale z jeho úhlu pohledu ji žádá o zcela běžnou věc. Následně se otočí a podívá se ji do očí, trochu se u toho zamračí a přiloží ji ruku k čelu. * Nemáš teplotu? *Pak mu to to docvakne a nevinně se zasměje. *Ah rozumím, ještě jsi neviděla chlapa takto že? *Natáhne se proto k jednomu tričku co tu má a oblékne si ho, nějaké jednoduché černé tričko bez vzoru. * Je to takhle lepší?

*Prikývla na znak toho, že rozumie.* Páni.. Tsuchikage musí byť naozaj úžasná. Kto ťa takto zranil? *Vyzvedala ďalej a radšej nereagovala na to, že by to tu patrilo všetko jej. Ktovie či by ju vzali do decáku keď už mala tri dni 15 rokov. Tak či tak.. o majetok jej nikdy nešlo, hoci bolo fajn vedieť, že sa o ňu hodlal Noctis takto postarať a nenechal by ju na ulici. Tento fakt ju rozhodil ešte viac než to, že bol bez trička.* "Myslela som si, že mu na mne nezáleží.. že ma len toleruje." *Z myšlienok ju vytrhlo keď jej priložil ruku na čelo. Mierne sa zamračila, chcela protestovať alebo namietať .. možno sa obhájiť, no na to všetko sa cítila príliš trápne. Sčervenala teda ešte viac a odvrátila od neho pohľad keď si obliekol tričko.* Kľudne tu pobehuj aj nahý, nerozhodíš ma. *Snažila sa o nezaujatý tón a radšej sa odišla posadiť na gauč keďže toto klamstvo bolo tak mizerné, že si mala chuť znova vynadať.*

Noctis Clive: Dva dost silní Nukeniné. *Odpoví ji na otázku toho kdo ho takhle zřídil. Pak se ale usměje takovým svým ďábelským úsměvem a začne se vážně svlékat. * Když teda jinak nedáš. *Po chvilce se ale zastaví a místo toho se začne smát, tohle byl jen způsob jak si z ní udělat srandu. Noctisův humor prostě nezná hranic a to skutečně žádných hranic. Když už je jasné že se svlékat nebude tak se posadí do křesla naproti Keiyře a natáhne si nohy na stůl. Nedává ji moc dobrý příklad ale on ji nepřijal aby ji tu vychovával, bere ji jako ženskou se kterou žije pod jednou střechou (spolubydlící) a nic víc, má ji rád to ano ale jako dceru určitě ne. * Takže jaké to je udělat svůj první krok do světa Shinobi?

*Keď sa začal Noctis vyzliekať očervenela ešte viac, vzala vankúš z gauča a pritlačila si ho na tvár.* Ty si hrozný! *Vyčítala mu, no zasmiala sa. Potom keď počula jeho smiech - jedným očkom nakukla ponad vankúš a keď videla, že si z nej len robil srandičky a usadil sa oblečený do kresla - tak ho po ňom hodila. Nie silno - malo to mať taký ten priateľský ´vankúšová bitka´ efekt. Potom sa len uškrnula, zakrútila hlavou a pohodlnejšie sa oprela. Pokrčila jedno koleno a chytila si nohu, sedela uvoľnene.. už sa tu cítila ako doma. Bol to poriadny rozdiel oproti tomu ako tu spolu sedeli prvý krát. Hoci s Noctisom netrávili veľa času spoločnými rozhovormi, na jeho prítomnosť si zvykla a nebola z neho už taká nesvoja ako keď sem vtedy prišla .. ak tu nepobehoval polonahý samozrejme. Toto bolo nové.* Uhm.. veď vieš. Kunaj sem shuriken tam.. bum som genin. *Neveselo sa uškrnula a nervózne si pri svojich slovách zastrčila prameň vlasov za ucho. Už ich mala dlhé až po lopatky.* Ako dlho sa chystáš byť doma? Len na chvíľu alebo sa zdržíš dlhšie? *Opýtala sa so záujmom a opäť sa tak len snažila strhnúť pozornosť zo seba na neho. Nerada by totiž priznala tie nočné mory ktoré ju odvtedy trápili.. ten pocit hnevu, ľútosti okorenený troškou zúfalstva.*

Noctis Clive: *Chytí ten polštář a podloží si s ním nohy a podívá se na Keiyru, když už s někým mluví měl by se mu dívat do očí ne? * Zdržím se takové 2 týdny a pak vyrazím na cestu, která by mohla trvat i 3 měsíce. Ten Nukenin co mě takhle zřídil sice mi unikl a nebýt mě zabil by Feudálního Pána ze Země Blesku a to by byl problém, protože ten Nukenin je původně z Iwagakure a to by mohlo celé Iwagakure zavařit kdyby se o něco takového pokusil znovu, mohlo by to vyústit i do války mezi Iwagakure a Kirigakure proti Kumogakure a tomu se pokusím zabránit tím že ho vystopuji a dokončím svůj souboj s ním. Až to dokončím tak budu doma častěji. *Pak si trochu upraví vlasy a věnuje Keiyře pozornější pohled. * Zpátky k tobě, co tě tak moc trápí? Něco tě užírá.

*Dva týždne, to bolo viac než obyčajne a Keiyru zvláštnym spôsobom upokojilo to, že tu nebude sama. Hlavne teraz keď mávala tie zlé sny.. Vypočula si Noctisov príbeh a s vážnou tvárou prikývla.* Znie to dôležito a .. nebezpečne. Pôjdeš po ňom sám alebo budete na to viacerí. Nechcem ťa podceňovať ale.. ak si teraz takmer neprežil.. *Vetu sa neodvážila dokončiť. Predstava, že by stratila niekoho ďalšieho kto jej je blízky ju k smrti desila. Rovnako ju ale desila válka v ktorej by sa mohli ocitnúť. Keď ale v zlomku sekundy otočil debatu na to .. čo ju trápi. Zažmurkala a odvrátila pohľad od jeho nebíčkovo modrých očí.* Ako to myslíš? *Zvraštila obočie a potom jej to došlo.* Niekto ti .. niečo povedal o mojej geninskej skúške? *Povzdychla si a pozrela sa na neho s vážnou tvárou.*

Noctis Clive: Ano jdu na něj sám ale teď vím co od něj čekat, navíc tentokrát nebudu limitován nutností ochraňovat někoho, budu moct bojovat na 100%, víš já moc nechodím s někým jiným pokud to není nezbytně nutné, lépe se mi bojuje když jsem sám, protože nemusím dávat pozor na to abych neohrozil spojence. *Odpoví ji rychle na její první otázku a pak se na ní při položení druhé otázky mile usměje, samozřejmě že ví co se na té Geninské Zkoušce stalo ale rád by to slyšel přímo od ní. * Něco málo vím ale rád bych to slyšel přímo od tebe, nemusíš se o tom bát mluvit. Na první pohled je jasné že tě něco trápí a já chci vědět co to je, třeba bych ti mohl pomoct.

*Zamyslela sa nad jeho slovami.* "Asi je samota na misiách výhodou." *Uvažovala.* Zaujímavé, že nás na akadémii učili opak. Tím a tímová práca.. Veď vieš. Ale asi to závisí od skúseností samotných shinobi. *Prikývla a potom sa odmlčala.* "Dnešok je naozaj zvláštny. Skutočne to čím ďalej tým viac vyzerá.. Že mu na mne záleží." *Naprázdno preglgla, uvažovala čo všetko mu má povedať.* S väzňom som nemala problém, bol síce vyšší, rýchlejší a silnejší.. No nerozmýšľal. Podcenil ma a to sa mu nevyplatilo. *Začala váhavo a nevedela ako má povedať zvyšok. Zložila si okuliare a začala si masírovať koreň nosa.* Čo sa týka toho študenta akadémie.. Tam bola výhoda zase na mojej strane. *Prehovorila tichším hlasom a opatrne volila ostatné slová.* Použila som ten trik s tieňovým klonom na strome a letiacim kunajom, ktorý som si vyskúšala keď sme spolu naposledy trénovali. *Nasadila si späť okuliare a začala sa nervózne hrať s prameňom svojich tmavohnedých až čiernych vlasov. Očami prevrtávala dieru do podlahy.* Tú taktiku som vylepšila o výbušný lístok. Nemal šancu. Kunai sa mu zabodol do ramena a skôr než ho stihol vytrhnúť .. Nechcela som vybuchnúť listok. Padol v bezvedomí k zemi, no ešte žil.. Potom prišiel jounin. *Hlas sa jej zlomil, musela si odkašľať a s ťažkým srdcom povedala zvyšok.* A povedal, že ho mám doraziť. Takže som zabila dieťa, v bezvedomí, ktoré sa nemohlo brániť. *Len čo to vyslovila nahlas, zaplavila ju vlna výčitiek a ľútosti.* Neviem ani jeho meno.Toho chlapca z lesa. *Naprázdno preglgla a pozrela sa na Noctisa. Chcela .. Potrebovala vedieť či si o nej nemyslí, že je slaboch.* Zabiť niekoho v súboji, s tým sa viem vyrovnať. Zabiť niekoho v sebaobrane či zabiť zločinca, nukenina. To je súčasťou života, ktorý som si vybrala a nemám s tým problém.. No zabiť dieťa v bezvedomí, ktoré sa nemôže brániť. To je vražda.

Noctis Clive: *Vyslechne si ji a uvědomí si do jakého průseru dostal sám sebe ale nakonec ji k tomu prostě něco říct musí. * Neudělala jsi nic zlého, není žádný rozdíl v tom zabít někoho kdo je v bezvědomí, kdo spí nebo komu čelíš během boje. Já osobně sice čelím zabití v boji ale to jen z toho důvodu že to je větší zábava. První zabití zasáhne každého ale současně tě to donutí dospět a přijmout svět takový jaký je, blahopřeju ti právě jsi dospěla. Dej tomu čas, první zabití je vždy nejtěžší ale později si na to časem stejně zvykneš. Žiješ v době kdy přežijí jen ti nejsilnější, protože ti nejsilnější pohltí a pozřou ty slabší. *Teď si vzpomněl když Tsuki prolila svou první krev a i když nezabila tak on ji řekl úplně to stejné. * Pokud se někdo vydá na cestu Ninji je jedno zda je dítě nebo důchodce, riskuje svůj život každý den už jen tím že se stal tím čím se stal. Rád bych ti poradil jak se s tím vypořádat ale já sám si sotva pamatuju své poprvé, navíc jsem to přešel jen mávnutím ruky. Musíš si najít vlastní způsob jak se s tím vypořádat ale mohu tě ujistit že ti nikdo nepoví jak na to, tohle je něco čím si musí projít každý a s čím se každý musí vypořádat po svém. *Pak se na okamžik usměje. * Vlastně jsi měla svým způsoben štěstí, to že jeden z vás umře se vědělo jakmile se začalo ale tys měla to štěstí že tvůj soupeř skončil v bezvědomí a tys ho mohla zabít aniž by něco tušil. Nemusela jsi vidět ten výraz v očích v moment kdy jsi ho zabíjela, nemusela jsi sledovat jak jeho oči opouští život a to bylo tvé štěstí. Až zabiješ někoho tváří v tvář a pohlédneš mu během toho do očí tak tehdy to bude těžké. *Noctis možná zní až moc drsně ale rozhodl se že ji nebude mazat med kolem pusy a prostě ji poví jak se to má. Nemá smysl se k ní chovat jako k dítěti, od teď je Ninjou a musí počítat že její ruce prolijí litry krve a že na něčem jako čest či morálka v boji nezáleží. * Vyhrála jsi, na ničem jiném nezáleží.

*Asi to bolo kruté, no toto potrebovala počuť. Po slová v podobnom duchu si dnes pôvodne šla ku Sore. Potom neúspešne hľadala Hira ... a ani by ju nenapadlo, že ich nakoniec dostane od Noctisa.* Beriem to na vedomie. *Prikývla.. nemalo cenu pýtať sa ho ako je na tom on. Jeho postoj ku ľuďom, ženám a podobne bol celkom jasný. Obaja mali s Keiyrou trošku iný pohľad na to čo je správne a čo je morálne. Keiyra sa len nevedela rozhodnúť či to ona je tá čo sa mýli alebo či je to Noctis. Čím dlhšie s ním žila.. tým benevolentnejšia voči takýmto nemorálnym veciam bola. Ani si to neuvedomovala, no Noctis mal na ňu vplyv. Prejavoval sa síce veľmi nenápadne... bez jej povšimnutia ovplyvňoval jej mladú myseľ a dával jej vnuknutia na ktoré by pravdepodobne neprišla sama od seba - keby ju vychovávala aj naďalej Ririn.* Ako si oslávil svoje geninské skúšky? *Opýtala sa zvedavo.*

Noctis Clive: Neoslavoval, tehdy byla Geninská Zkouška primitivní a splnil ji každý retard co se o to pokusil, ihned bych si to s tebou vyměnil. Tehdy jsem se docela styděl jaké jsou naše zkoušky a proto jsem to ani neslavil, každopádně něco tu pro tebe mám. *Pomalu se zvedne a zmizí ve svém pokoji a vrátí se se zabalenou krabicí jako dárek, musí se dostat přes balicí papír aby se dostala ke krabici kde jsou uchované dvě zápěstní čepele a pod nim je ještě zápisník. * Zápěstní čepele ti budou užitečné, jde o praktický dárek a ten zápisník no já ten svůj využíval na různé kresby ale ty ho určitě využiješ i nějak jinak, takže asi opožděně vše nejlepší k 16 narozeninám.

*Nechápavo zakrútila hlavou.* "Páni, ten je ale krvilačný." *Pomyslela si, chcela na to niečo povedať, no Noctis ju zaskočil tým, že pre ňu niečo má. Keiyra sledovala ako sa pomaly postavil a odišiel do svojej izby. Keď sa vrátil dal jej zabalený darček. Šokovane pootvorila ústa. Teraz cítila výčitky kvôli tomu čo hovorila Sore, že Noctisovi na nej nezáleží. Dnešok jej ukázal, že je to úplne inak. Zahrial ju príjemný pocit a venovala Noctisovi vrúcny úsmev.* Ďakujem, naozaj.. neviem čo povedať. *Zaváhala, opäť cítila ako jej červenejú líčka a teda aby sa rozptýlila, dala sa radšej do rozbaľovania darčeku. Oči sa jej rozšírili prekvapením, keď vybrala z krabice dve ostré čepele.* Sú úžasné, presne po takých som sa pozerala minule u kováča. *Neveriacky zakrútila hlavou nad tou náhodou. Potom keď zdvihla zápisník, hanblivo sa usmiala. Bol o toľko lepší, než ten, ktorý už mala .. do ktorého si zapisovala svoje príbehy ľudí, ktorých kedy stretla. Všetky veci uložila naspäť do škatule, potom sa postavila a objala Noctisa okolo pása. Položila mu hlavu na hruď keďže bol o dve hlavy vyšší.* Ďakujem. *Šepla.*

Noctis Clive: *Doufal že se ji jeho dárky budou líbit a když mu vyjádří jakou z toho má radost tak ho to potěší a následně objetí dokonce maličko šokuje. Obejme ji také a pak ji pohledí zezadu po hlavě. * Koukám že tohle jsi asi nečekala, přišlo mi to jako vhodné a milé, jsi milá a super holka a tak bych se aspoň pozorností mohl odměnit ne? *Po chvilce ji pustí aby mohla odstoupit. * Doufám že ti to s nimi půjde, jsou dokonale použitelné k překvapivému útoku, když soupeř myslí že nemáš žádnou zbraň.

*Zavrela oči a vychutnala si tento moment. Moment, že na nej niekomu skutočne záleží natoľko, že jej kúpil darček! Že si spomenul na jej narodeniny..* Skutočne som to nečakala. *Pritakala a odtiahla sa až keď ju pustil.* Tiež také používaš? Môžeš mi ukázať nejaké zaručené chmaty! *Navrhla a očká sa jej rozžiarili. Absolútne zahnal jej úzkosť, ľútosť a všetky negatívne emócie, ktoré sa v nej od geninských skúšok hromadili.* Ach Noctis.. ako sa ti mám odvďačiť! *Nervózne si prehrabla vlasy.* Ani neviem kedy máš narodeniny ty. Prezradíš mi to prosím? *Chcela to vedieť aby pre neho tiež vymyslela nejaký parádny darček a mohla mu tak vynahradiť starosti, ktoré si kvôli nej robil.*

Noctis Clive: Nepoužívám, zbraně nepoužívám kromě dvojice svých Fuuton mečů. *Něco by ji rád ukázal ale on je spíš na tyhle delší zbraně a kromě toho není moc dobrej učitel. * Není pro mě lehké se během boje držet zpátky, navíc já tyhle zbraně už dávno nevlastním. *Když se ho zeptá kdy má narozeniny tak ji odpoví nějaké datum s tím že moc se nad tím nevzrušuje. Nakonec on o nějaké dárky ani narozeniny nestojí, možná pozornost od Keiyry by ale byla určitě vítaná a nezlobil by se za to na ní. *

*Jeho odmietnutie vzala celkom dobre. Očividne jej len nechcel ublížiť. To ale ako jej povedal dátum svojich narodenín.. to ju trochu prekvapilo a zmiatlo. Ak sám svoje narodeniny extra neoslavuje.. akoto, že tým jej venoval toľko energie, že jej bol ochotný kúpiť darček?! Napadlo ju, že je to tým, že ju má rád.. no ak by sa nad tým dlhšie zamýšľala pravdepodobne by sa začala zase červenať a tak sa teda len podvihla na špičkách.* Vravel si, že máš podobný zápisník, do ktorého si kreslíš? Mohla by som to vidieť? *Opýtala sa. Bola by rada ak by jej ukázal trochu viac z tejto svojej ne-zabijackej časti života.*

Noctis Clive: No mohl bych ti něco málo z toho ukázat, zápisníků mám více ale obrázky v pár z nich nebude nic co bys měla vidět, počkej tu. *Zvedne se a odejde do svého pokoje kde se mu na stole válí tuna pokreslených papírů a také asi 6 různých zápisníků ale do těch si většinu času jen čmárá a jeden z nich vezme a předtím zkontroluje co do něj kreslil a pak ho vezme sebou, když se vydá zpět ke Keiyře. Ten zápisník ji pak podá a ona si může prohlédnout jeho kresby, které jsou všechny dělané tužkou a i hezky stínované když to tak má být a jsou tam různé části vesnice, pak všelijaké obrazce a tvary a jsou tam kresby i různých lidí (převážně žen) ale jsou to většinou jen tváře. Něco trochu lechtivějšího má sice taky ale to už je v zápisnících, které Keiyře ukazovat nehodlá. Noctis je hold takovej novej Da Vinci. *

*Posadila sa na gauč kým čakala, že sa Noctis vráti. Keď prišiel a podal jej zápisník, už od pohľadu vyzeral, že zažil mnoho. Mal pevnú väzbu, no bola ošúchaná, Keiyra sa na Noctisa žiarivo usmiala a posadila sa na gauči tak aby mal dosť miesta sadnúť si vedľa nej tiež. Len čo otvorila zápisník dychtivo obrátila prázdne stránky a objavila sa na nich ich dedina. Noctis kreslil výjavy Iwagakure.* Pááni! To je úžasné! Toto sú nejaké tvoje obľúbené miesta? Zažil si tam niečo výnimočné? Spoznal nejakých ľudí? Alebo sa ti len páčili? *Zasypávala ho otázkami.*

Noctis Clive: *Posadí se vedle Keiyry aby mohl sledovat jaké obrázky si zrovna prohlíží, pořád by tu mohla být nějaká malá šance že by se tam objevil nějaký obrázek, který by nechtěl aby Keiyra viděla ale drží se toho že se tam nic takového nenajde a on nic nepřehlédl. * Ah oblíbené místo? Nic takového nemám a pokud jde o lidi sem tam nějaké nakreslím ale spíš z nudy, nějaké vazby si k nim udělám jen výjimečně, povím ti něco co už možná víc ale já moc lidi nemám rád. *Pak ji levou ruku položí na hlavičku. * Tebe samozřejmě ano, nemusíš se bát že bych tě rád neměl.

*Keď ju pohladkal po vlasoch, hanblivo sa usmiala a radšej odvrátila pohľad od jeho modrých očí. Oprela sa o neho ramenom, lebo jej to prišlo správne a keď sa takto pohodlne usadila pokračovala v prezeraní obrázkov.* Toto dievča si mal asi tiež rád.. maľoval si ju často. Kto to je? Nejaká tvoja kamarátka? *Opýtala sa, keď na niekoľkých stránkach videla tmavovlasú krásnu dievčinu. Pravdepodobne s čiernymi vlasmi. Naozaj nechcela pôsobiť, že sa stará do niečoho do čoho ju nič nieje, no chcela o Noctisovi vedieť viac a keďže nebol veľmi zhovorčivý, extrovertný typ.. informácie o ňom z neho musela ťahať v podobe otázok.*

Noctis Clive: Tohle je Tsuki, prakticky jsem s ní vyrůstal a v životě jsem si s nikým nebyl tak blízký jako zrovna s ní a když se zamyslím tak jsem ji dal svůj první polibek. *Rád vzpomíná na doby když byla ještě ve vesnici. * Bohužel to měla v životě těžké a okolnosti ji postavily na druhou stranu zákona a dneska její hlavu najdeš v Bingo Knížce. *Jeho to moc netrápí, on ji lovit nehodlá a stýkat se s ní bude i nadále. * Její otec je hlavou klanu Kashiko-Sa a horšího člověka jsem nikdy nepotkal.

*Nijako nereagoval keď sa o neho oprela a teda sa neodtiahla. Keď prezradil, kto je dievča na obrázku a že mala ťažký osud, oči jej priam zažiarili. Tušila, že tu drieme epický príbeh!* Takže toto dievča.. Tsuki, bola tvoja prvá láska? *Žiarivo sa pri svojich slovách usmiala a spýtavo sa pozrela do Noctisových očí.* Alebo .. osudová láska? *Nenápadne tak zisťovala, či jeho city sú stále hlboké a ukladala si pri tom do pamäti jej podobu.* Je veľmi krásna. *Zašomrala skôr sama pre seba než pre neho a zacítila ľútosť, že ju osud od Noctisa oddelil.*

Noctis Clive: Láska? To bych asi zrovna neřekl, spíš taková moje první zkušenost v těchto věcech… asi víš co tím myslím. *K Tsuki stále něco cítí, ještě aby ne když se s ní stále stýká ale neví zda to je láska, teda on to někde hluboko v srdci ví ale odmítá si to připustit vzhledem k tomu jaký komplikovaný vztah mezi sebou mají. * Osudová láska? Něco takového neexistuje, řeči jako že osud to zařídil takto a podobně mě akorát štvou. Každý je strůjcem svého štěstí a osud s tím nemá nic společného. *Odpoví ji k tomu svůj názor a jak se o něj opírá jednou rukou ji obejme a začíná mít pocit že ji má fakt nejspíš rád a že by ji ochránil za každou cenu ale nemá ji rád způsobem jako Tsuki ale asi fakt jako by rodič měl mít rád dítě i když Keiyra dávno dítě není. *

*Trošku sčervenala keď narážal na to, že mal s Tsuki... intímnosti. Samozrejme, že už na takéto témy mala vek, obzvlášť keď Noctis v jej veku už oblboval dievčatá a lanáril z nich božteky, no ona mala horko-ťažko dvoch chlapčenských kamarátov. Keď ale vravel o tom, že osudová láska neexistuje navonok sa len uškrnula a mykla plecom.. v jej vnútri sa to ale zapísalo celkom hlboko. Predsalen o láske mala len romantické predstavy, ktoré pobrala z kníh a vlastnej predstavivosti. O osudovej láske počula a v skrytu duše dúfala, že sa jej raz pritrafí to šťastie, no keď jej Noctis povedal, že nič také neexistuje.. trochu to zadupalo jej sny do prachu.* Máš s tým viac skúseností než ja takže ti nemám prečo neveriť. *Usmiala sa a listovala v zošite ďalej.* Čo je zač ten klan.. Kashiko-sa? Čím bol jej otec tak desivý? *Zaujímala sa a pri tom pohľadom uznanlivo prechádzala po rôznych detailoch stromov, kvetov a budov, ktoré Noctis nakreslil.*

Noctis Clive: Děsivý? Takové slovo jsem neřekl, prostě to byl největší odpad z lidské společnosti jaký jsem kdy potkal. Snažil se Tsuki vést cestou síly aby jednou sesadila tehdy současného vůdce a on si skrze ní mohl splnit sny a tak žila v domácnosti bez lásky a dovolím si říct že byla i týraná ale jakmile se mu povedlo ten post získat už ji nepotřeboval a… *Pak se zarazí. * Tohle je něco o čem bych měl mlčet, promiň ale tady své vyprávění zastavím. Povím ti ale tohle, kdybych mohl tak jednou jejího otce zabiju ale jeho post, který ho řadí docela vysoko mi svazuje ruce. *Pak se zamyslí jak ji odpovědět co je zač ten klan, Noctis podrobně ten klan nezná to nikdo, každý klan si drží své informace a techniky hezky v tajnosti. * Jde o jeden z klanů Iwagakure no Sato, jehož členi bývají vysoce inteligentní ale taky jsou pak strašně namyšlení a když je někdo silnější pak zadupe do země aby jim dal najevo že jim ta inteligence nemá stoupat tolik do hlavy tak pak bývají dost překvapení ale rozhodně to je lepší sebranka než Dengen O, ten klan nesnáším.

*Pri popise Tsukinho otca, zvraštila obočie. Spomenula si na otca Hira a Toshiho .. na Hirovu dobirú tvár. Ešte viac s Tsuki súcitila.* "Asi som šťastná, že môjho skutočného otca nepoznám, ak by to bol nejaký podobný šialenec.. to radšej vyrastať bez neho." *Ešte viac sa vo svojom názore usvedčila.* Rozumiem. *Uistila ho a pohladkala ho po ruke, ktorú jej prehodil okolo pliec.* Je od teba veľmi čestné, že napriek všetkému nechceš zradiť jej dôveru. Hoci by ma zaujímalo aké  okolnosti z nej urobili nukenina, rozumiem, že mi to nemôžeš povedať. *Neveselo sa usmiala.* Čo tvoj klan? Si s ním spokojný? *Chcela zmeniť tému.*

Noctis Clive: Tohle bych asi neměl říkat ale vesnice pro mě není na prvním místě, první místo u mě zaujímá těch pár vyvolených ke kterým mám blízko a takové lidi ohledně důležitosti řadím výše než je vesnice a klidně bych pro ně Iwagakure obětoval. *Což by asi moc říkat neměl, není dobré když by Ninja odkázal svou vesnici obětovat pro své blízké ale Noctis není stroj nebo necítící loutka aby důležitost vesnice byla nadevším. * Můj klan? Tak jsem člen klanu jehož členi mají v těle dračí krev, která nám prakticky koluje žilami. Jsem hrdý na to do jakého klanu jsem se narodil. Navíc lidé z tohoto klanu disponují skvělými bojovými schopnostmi. *Noctis je na svůj klan hrdý a ještě více na svou dračí duši. *

*Prekvapene zažmurkala. Toto ju príjemne prekvapilo.* Možno by si to hovoriť nemal, no ja to neprezradím nikomu. A .. som rada, že to vnímaš takto. Bála som sa, že vzhľadom na tvoje postavenie.. je to presne opačne. *Len čo to povedala, usmiala sa. Potom fascinovane počúvala o tom kto sú ľudia z klanu Hakari. Samozrejme, žila v štvrti s názvom ich klanu už nejaký čas. No nechodila po vonku a nevypytovala sa ľudí na podrobnosti o ich klane.* Draky!? Takže si naozaj ako z rozprávky. *Narážala na ich prvý rozhovor, keď jej prezradil svoje schopnosti, že má v sebe démona bijuu a už vtedy z toho bola rozhodená, lebo neverila, že niečo také existuje aj inde než len v legendách. Do toho všetkého v ňom koluje dračia krv?!* Takže vieš lietať a chrliť oheň? *Zazubila sa pri tej predstave. Kiežby som bola princezná aby som do tvojho života viac zapadala. *Povedala pobavene a zamyslela sa nad sebou.* Ja neviem do akého klanu patrím.. tým, že mi mama odmietla povedať čokoľvek o mojom biologickom otcovi.. je to komplikovanejšie. Dúfam však, že na to raz prídem. *Uvažovala nad tým, že by bolo hrozne super keby mala v sebe tiež dračiu krv.*

Noctis Clive: Létat umím aniž bych se měnil na draka ale jinak ano, člen tohoto klanu se dokáže proměnit v plnohodnotného draka v celé kráse ale také je schopen přijmout jen některé dračí aspekty jako jsou křídla nebo ocas a bojovat v takové formě. *Pak se na chvilku zamyslí nad slovy Keiyry. * Takže ty bys ráda byla zavřená v nějaké věži a nechala mě abych tě tam držel zavřenou jo? *Samozřejmě to nemyslí vážně, pouze si z ní střílí. * Jednou zjistíš k jakému klanu patříš a pokud bys chtěla možná bych mohl zkusit požádat Amayu o prozkoumání toho k jakému klanu máš dané předlohy po genetické stránce.

*Pri predstave Noctisa s krídlami užasnuto vytreštila oči. Nečakala, že to s tou dračou krvou bude také .. doslovné. Keď povedal to o tej veži - zasmiala sa.* To by záležalo na tom, či by si nechal aby ma zachránil nejaký udatný princ alebo nie. *Zachichotala sa pri tej predstave.* A ktorá žena by odmietla korunku a krásne šaty. *Žartovala ďalej, keď potom pokračoval s tým, že by Amayu skúsil požiadať o preskúmanie toho ku akému klanu patrí vďaka jej DNA zaklonila hlavu čím sa oprela o jeho plece líčkom.* To by šlo? Teda.. chcem tým povedať.. *Začala váhavo.* Ty si dôležitý, silný a som si istá, že pre teba by to Druhá asi spravila ale .. nie som príliš obyčajná? *Nevedela nájsť správne slová. *Myslíš, že by niekto ako ona mrhala časom na niekoho ako som ja? *Spýtavo sa pozerala do jeho modrých očí.*