Kimo

*Byl další den a Kaito byl celkem brzo vzhůru. Venku bylo počasí nic moc, ale jemu to nevadilo. Kaito vstal a v koupelně spáchal klasickou ranní rutinu jako opláchnutí obličeje a tak. Převlíkl se do klasického oblečení co nosil a šel do kuchyně, aby se nasnídal. V kuchyni nikdo nebyl jeho rodiče dneska mají asi napilno. Udělal si snídani a sedl si ke stolu. V klidu se najedl a pak jako vždy po sobě uklidil. Ze špajzu si vzal láhev vody a dal si ji do batohu. Ještě si udělal svačinu kterou by si vzal sebou, protože se chystá trénovat. Svačinu si zabalil a dal do batohu kde už měl danou láhev s vodou. Kuchyň uklidil a na stůl položil papír se vzkazem , že trénuje. V předsíni se přezul a zamkl za sebou dveře od bytu. Vyrazil na nejbližší cvičiště co tu bylo. Prošel cestou z jeho klanu do ulic vesnice. Po nějaké době dorazil na cvičiště kde nikdo nebyl.*Fajn bude klid při tréninku*Řekl si a batoh si odložil k jednomu kameni. Chtěl se zaměřit na svou sílu. Nejdřív jako rozcvičku se rozhodl hodit pár zbraní na kůly. Postavil se před kůly co ta stály a z pouzdra vytáhl tři shurikeny. Vyskočil a hodil je na svůj cíl. Když dopadl na zem podíval se na svůj úspěch. Jeho hody byli přesné takže kůly byli zasaženy. Takhle to zopakoval s kunai a se senbony. Ani jednou neminul cíl což ho potěšilo. Pak k jeho rozcvičce patřilo udělat pár kliků tak se do nich pustil. Klikoval asi dvacet minut a musel se jít napít. Z batohu vyndal flašku s vodou a napil se.*Tak fajn začnu s tréninkem když rozcvičku jsem si už dal*Řekl si a šel si sebrat svoje vybavení co hodil do kůlu a schoval si je. Chtěl potrénovat svojí sílu takže se musel zaměřit na sílu svých úderů. Takže se rozhodl do jedno z těch kůlu kam před tím házel své zbraně směřovat své údery. Postavil se do pozice jako kdyby chtěl bojovat. Začal s údery pěstmi do kůlu.*"Tss celkem to bolí!* Pomyslel si při úderech, ale nehodlal přestat.Po pár stovkách úderech pěstmi začal údery praktikovat kopy. To taky nebylo zrovna jako kdyby kopal do písku, ale musel to vydržet pokud chtěl, aby se jeho síla zvětšila. Po hodině kopání pravou nohou vyměnil nohu za levou a pokračoval v tréninku. Trochu ho to vyčerpávalo,ale cítil, že ty údery jsou o něco silnější. Když po několika stovkách kopech levou nohou praskl kůl a rozpůlil se na dva kousky rozhodl si dát pauzu. Pomalu došel ke svému batohu, nohy a ruce ho teda bolely, ale pro trénink musí něco vydržet. Vyndal svojí svačinu a pustil se do ní. Když se najedl a trochu si odpočinul opět se pustil do tréninku.
Přišel k druhému kůlu, který je ještě v celku a začal s opět s údery pěstmi. Přibližně po stovce úderech se kůl rozlomil.*Páni moje síla úderu se opravdu zvyšuje*Řekl překvapeně, ale těšilo ho to.*Zkusím něco pevnějšího*Řekl a hledal po okolí co by bylo vhodné. Upřel zrak na vysoký kámen.*No to by mohlo*Přišel ke kameni a začal zase s údery pěstmi. Údery bolely, ale nebylo to nic co by se nedalo vydržet a taky oproti začátku na kůl to celkem šlo. Po pár set úderů se začal dělat důlky do kamene. Dokončil sérii a opět začal s kopy. Nejdřív začal s kopy levou nohou. Po hodině přestal a vyměnil levačku za pravačku a pokračoval dál.Jeho údery začali být silnější a důlky se začali prohlubovat. Po další hodině tréninku přestal a šel se napít. Začalo se stmívat a Kaito věděl, že by brzy měl vyrazit domů. Naposledy přišel ke kůlu který ještě uviděl.*Ha!*Pravou pěstí co nejvíc mohl do kůlu, který se přelomil vejpůl.*Paráda*Řekl nadšeně a přešel ke kameni do kterého kopal naposledy.*Ha!* Kopl co nejvíc pravou nohou a do kamene se udělala hluboký důlek.*No myslím, že trénink bych pro dnešek mohl ukončit. Navíc mě polí jak ruce tak i nohy pokračovat dál tak si něco zlomím*Vyhodnotil Kaito sebral si batoh a vydal se domů. Po nějaké době došel domů a když procházel skrz kuchyni byli tam oba jeho rodiče*Tak co trénink?*Optala se ho matka.*Jo dobrý*Odpověděl ji rychle a zmizel ve svém pokoji.*

*Byl nový den a Kaito akorát vstával. Neměl zrovna dobrý pocit z jeho pasování na Genina, protože musel zabít děvče,které toho ohlo mít ještě tolik před sebou. Snažil se na to zapomenout, ale ještě to měl čerstvě před očima ten její výraz. Zvrtěl hlavou a vstal z postele a šel do koupelny kde spáchal ranní hygienu. Ze skříně si vzal oblečení,který si vzal na sebe a ochranou čelenku se znakem Suny si zavázal na čelo. Z pokoje odešel do kuchyně kde už připravovala jídlo jeho matka.*Dobré ráno*Pozdravil jí a ta se jen usmála*Posaď se ke stolu snídaně je už hotová*Když se chlapec posadil ke stolu dala před něj talíř se snídaní a pak šálek s čajem.*Děkuju*Poděkoval ji a pustil se do jídla.Pak si k němu přisedla s kávou kterou popíjela*Tak jak se cítíš*Začala opatrně na Kaita viděla na něm, že ho něco trápí.*Ale jo jde to*Odpověděl mezi sousty co jedl snídani.*Vím,že to byla strašná zkušenost, ale jako ninja musíš být připravený i na to co si zažil na zkoušce*Snažila se mu vysvětlit Kaito mlčky jen přikývl*“To já vím,ale nečekal jsem, že touhle zkušeností projdou takhle brzo“*Pomyslel si po tom co mu matka řekla. Pravděpodobně se doslechla jak teď geninské zkoušky probíhají.*Netrap se tím*Pohladila ho po tváři Kaito se pokusil o úsměv,ale bylo vidět, že se do toho nutí. Když dojedl automaticky po sobě uklidil a umyl nádobí*Mimochodem kde je otec?*Otočil se na matku*Ten je na misi společně s tvým strýcem Akiem už druhý den myslím,že se brzy vrátí*Odpověděla svýmu synovi na jeho otázku*Aha snad budou v pořádku*S obavamy řekl*No já se půjdu projít ven nevadí*Podíval se na matku ta jen přikývla,že jí to nevadí.*Neboj pokusím se vrátit co nejdřív*Ujistil svou matku a odešel pryč z domu. S rukama v kapsách se rozešel po cestě rovnou za nosem. Cestou přemýšlel o všem možným, ale pořád musel myslet na geninskou zkoušku. Bloudil uličkama jeho klanu. Dost lidí ho zdravilo, ale většinou jen kývl moc to, ale nevnímal. Nakonec došel na menší kopec co byl po cestě kterou právě šel. Došel na kopec a sedl si pod strom a opřel se o něj. Přemítal si v mysli geninskou zkoušku prostě mu to nedalo. Strašně ho užíralo, že musel ukončit život někomu kdo byl ze stejně vesnice a navíc taky nic neprovedla.*“Jak tohle můžou dopustit, aby se studenti pozabíjeli navzájem“*Dal si pravou ruku přes oči. Jen tak promítal v mysli vše možné. Jak měl zavřený oči tak na chvíli usnul. Po pár hodinách se vzbudil* Sakra nějak se mi podařilo tdy usnout* Poškrábal se na hlavě a zvedl se a šel začal opět chodit po ulicích. Jen tak tam bloudil až z jednoho podniku uslyšel známý hlas. Nakoukl do okna a tam viděl otce a strejdu Akia. Hned vběhl do podniku*Ahoj strejdo*Hned ho zdravil jak doběhl ke stolu de seděl jeho strejda s otcem.*No nazdar Kaito. Koukám, že už si genin*Poukázal na jeho ochranou čelenku,kterou má na čele.*Hm jo je to teď nedávno*Přikývl Kaito i když trochu sklopil zrak.*No tak tady tak nestůj a sedni si k nám*Zatáhl ho strýc za ruku a Kaito si sedl vedle strejdy.*Mamka mi říkala, že jste byli na misi jak to šlo*Obrátil se na strejdu a jak to řekl Akio trochu ztuhl.*Mno..byli komplikace, ale nakonec se to zvládlo*Odpověděl Akio Kaitovi.*No hlavně, že jste oba doma*Pousmál se, ze svého otce měl až velký respekt takze se moc nestávalo, že se v jeho přítomnosti usmíval nebo vyjadřoval emoce. Otec se držel fakta, že shinobi nesmí vyjadřovat jakékoliv emoce, ale to Kaito často nedokázal. Taky právě kvůli tomu často Kaito nepoznal jestli z něj otec má radost nebo ne. Vždycky se to dozvěděl od mamky které vše říká co se týče Kaita. V podniku strávili dost času a jak jeho otec tak i jeho strejda vypili dost saké.*Myslím, že je čas to pro dnešek zalomit ne*Podíval se na strejdu a i na otce,který i když byl opilý pořád měl stejný výraz ve tváři*“Páni i když vypil dost saké tváří se pořád stejně jen jednou co tu sedím se zasmál se strejdou“*Pomyslel si a když se zaplatil účet všichni tři vyšli z podniku. Jeho otec se tak nemotal jako Akio a tak ho nemusel podpírat. Podpíral jen strejdu Akia. Díky tomu, že podpíral strejdu jeho otec byl dost napřed.*Hele já zvládnu cestu domů pomož tady strejdovi, aby dorazil v pohodě domů*Jak to dořekl tak se otočil a pokračoval v cestě. Za nedlouho ho Kaito ztratil z dohledu.* Tak deme strejdo* Řekl Kaito a pomalu pokračoval v cestě. Už byla hluboká noc a najednou ze zadu přilítli shurikeny který zranili Kaita.*Co to sakra* Otočil se a tam stál nějaký muž.*Co tady blbneš*Řekl Akio, když uviděl kdo byl. Byl to ninja se kterým byli na misi.*Je to tvoje chyba, že zemřela!*Začal řvát a rozeběhl se přímo proti nim. Kaita jen odstrčil tak silně, že spadl na zem. Začal po Akiovi útočit kunaiem ten i když měl něco napito se bránil.*Není to moje chyba a ty to víš!*Oponoval mu Akio ,ale pár ranám se nestačil uhnout a tak měl nějaké řezné rány na rukou.*Je je to tvoje chyba!*Muž, který útočil si stál za svým. Kaito jen nechápavě hleděl vůbec neměl poněti co se tady děje a očem tenn muž mluví.*Kdyby nemusela zachraňovat tebe nemusela by zemřít...BYLA TO MOJE ŽENA!!!*Muž udělal otočku a podkosil Akiovi nohy a jak spadl muž mu zasadil ránu do žeber.*Strejdo!*Vykřikl a vrhl se po muži*Nechte ho být*Skočil po něm muž ho,ale setřásl tím, že ho řízl do pravé ruky. Kaito zasyčel bolestí a levou rukou si přidržel ránu.*Toho kluka z toho vynech*Křikl Akio a povalil muže navzdory bolesti co měl z rány co měl od žeber. Protože Akio toho dost vypil neměl úplně v pořádku reflexi. Když se tam bili muž mu hodil písek do očí a když nic neviděl zasáhl mu kunaiem srdce.Akio padl na zem a nejen že plyval dost krve navíc rána do srdce byla definitivní. Když to Kaito viděl nevěřícně koukal.*N.ne strejdo*Přiběhl k Akiovi ten, ale nevydával žádnou známku života.*Proč...proč*Objal strejdu, který nedýchal.*Může si za to sám*Řekl muž a jak to dořekl s kunaiem v ruce na něj Kaito vrhl a začal zběsile na něj útočit. Bylo mu úpln jedno, že on je Genin a muž je vyšší hodnost. Nyní v něm krev vřela. Akia měl velmi rád a ve spoustě věcí mu pomáhal prostě to pro něj byla velmi blízka osoba. V očích se mu začali valit slzy jako nikdy.*To vám neodpustím neodpustím!* Jak šíleně začal na něj útočit i zkušenější ninja měl problem to blokovat. Potommuž odrazil jeho útok a praštil ho pěstí do obličeje. Kaito odplyvl trochu krve a po něm vystartoval. Když mu muž mířil opět pěstí na obličej najednou to Kaito zaznamenal chvilku před tím než by ho udeřil a tak se uhnul do strany a ze spodu muže udeřil do břicha.*Jak je to možný*Řekl muž a když se podíval na Kaita uviděl, že má jiné oči než měl. Měl červné oči s jednou černou tečkou.*“Ten kluk probudil sharingan?“*Pomyslel si muž, protože se hodně dávno v minulosti už se sharinganem setkal.*Za to zaplatíte*Vykřikl Kaito a mířil svůj kunai do břicha. Muž se vyhl a chtěl ho překvapit pěstí z levé strany. Kaito to však uviděl a tak se skrčil a zasadil svou ránu kunaiem do jeho břicha a povalil ho na zem.*To je za Akia*Řval se slzami v očích a mlátil hohlava nehlava do hlavy tak dlouho než se muž nepřestal hýbat. Po tom co si uvědomil co udělal tak urychleně z něj vstal. Měl zakrvácené ruce a krev měl i v obličeji jak muž vydechl nějkou krev. S uslzenýma červenýma očima pohlédl na ležícího strejdu. Pak uslyšel nějaký hlasy a Kaito nemohl udělat nic jinýho než utýct. Utekl domů a cestou mu zmizeli červené oči. Pořád brečel i když dorazil domů tak rychle vešel do svého pokoje a zabořil hlavu do polštáře. *

PROBUZENÍ SHARINGANU

*Byl nový den a Kaito akorát vstával. Neměl zrovna dobrý pocit z jeho pasování na Genina, protože musel zabít děvče,které toho ohlo mít ještě tolik před sebou. Snažil se na to zapomenout, ale ještě to měl čerstvě před očima ten její výraz. Zavrtěl hlavou a vstal z postele a šel do koupelny kde spáchal ranní hygienu. Ze skříně si vzal oblečení,který si vzal na sebe a ochranou čelenku se znakem Suny si zavázal na čelo. Z pokoje odešel do kuchyně kde už připravovala jídlo jeho matka.*Dobré ráno*Pozdravil jí a ta se jen usmála*Posaď se ke stolu snídaně je už hotová*Když se chlapec posadil ke stolu dala před něj talíř se snídaní a pak šálek s čajem.*Děkuju*Poděkoval ji a pustil se do jídla.Pak si k němu přisedla s kávou kterou popíjela*Tak jak se cítíš*Začala opatrně na Kaita viděla na něm, že ho něco trápí.*Ale jo jde to*Odpověděl mezi sousty co jedl snídani.*Vím,že to byla strašná zkušenost, ale jako ninja musíš být připravený i na to co si zažil na zkoušce*Snažila se mu vysvětlit Kaito mlčky jen přikývl*“To já vím,ale nečekal jsem, že touhle zkušeností projdou takhle brzo“*Pomyslel si po tom co mu matka řekla. Pravděpodobně se doslechla jak teď geninské zkoušky probíhají.*Netrap se tím*Pohladila ho po tváři Kaito se pokusil o úsměv,ale bylo vidět, že se do toho nutí. Když dojedl automaticky po sobě uklidil a umyl nádobí*Mimochodem kde je otec?*Otočil se na matku*Ten je na misi společně s tvým strýcem Akiem už druhý den myslím,že se brzy vrátí*Odpověděla svému synovi na jeho otázku*Aha snad budou v pořádku*S obavami řekl*No já se půjdu projít ven nevadí*Podíval se na matku ta jen přikývla,že jí to nevadí.*Neboj pokusím se vrátit co nejdřív*Ujistil svou matku a odešel pryč z domu. S rukama v kapsách se rozešel po cestě rovnou za nosem. Cestou přemýšlel o všem možným, ale pořád musel myslet na geninskou zkoušku. Bloudil uličkami jeho klanu. Dost lidí ho zdravilo, ale většinou jen kývl moc to, ale nevnímal. Nakonec došel na menší kopec co byl po cestě kterou právě šel. Došel na kopec a sedl si pod strom a opřel se o něj. Přemítal si v mysli geninskou zkoušku prostě mu to nedalo. Strašně ho užíralo, že musel ukončit život někomu kdo byl ze stejně vesnice a navíc taky nic neprovedla.*“Jak tohle můžou dopustit, aby se studenti pozabíjeli navzájem“*Dal si pravou ruku přes oči. Jen tak promítal v mysli vše možné. Jak měl zavřený oči tak na chvíli usnul. Po pár hodinách se vzbudil* Sakra nějak se mi podařilo tady usnout* Poškrábal se na hlavě a zvedl se a šel začal opět chodit po ulicích. Jen tak tam bloudil až z jednoho podniku uslyšel známý hlas. Nakoukl do okna a tam viděl otce a strejdu Akia. Hned vběhl do podniku*Ahoj strejdo*Hned ho zdravil jak doběhl ke stolu de seděl jeho strejda s otcem.*No nazdar Kaito. Koukám, že už si genin*Poukázal na jeho ochranou čelenku,kterou má na čele.*Hm jo je to teď nedávno*Přikývl Kaito i když trochu sklopil zrak.*No tak tady tak nestůj a sedni si k nám*Zatáhl ho strýc za ruku a Kaito si sedl vedle strejdy.*Mamka mi říkala, že jste byli na misi jak to šlo*Obrátil se na strejdu a jak to řekl Akio trochu ztuhl.*Mno..byli komplikace, ale nakonec se to zvládlo*Odpověděl Akio Kaitovi.*No hlavně, že jste oba doma*Pousmál se, ze svého otce měl až velký respekt takze se moc nestávalo, že se v jeho přítomnosti usmíval nebo vyjadřoval emoce. Otec se držel fakta, že shinobi nesmí vyjadřovat jakékoliv emoce, ale to Kaito často nedokázal. Taky právě kvůli tomu často Kaito nepoznal jestli z něj otec má radost nebo ne. Vždycky se to dozvěděl od mamky které vše říká co se týče Kaita. V podniku strávili dost času a jak jeho otec tak i jeho strejda vypili dost saké.*Myslím, že je čas to pro dnešek zalomit ne*Podíval se na strejdu a i na otce,který i když byl opilý pořád měl stejný výraz ve tváři*“Páni i když vypil dost saké tváří se pořád stejně jen jednou co tu sedím se zasmál se strejdou“*Pomyslel si a když se zaplatil účet všichni tři vyšli z podniku. Jeho otec se tak nemotal jako Akio a tak ho nemusel podpírat. Podpíral jen strejdu Akia. Díky tomu, že podpíral strejdu jeho otec byl dost napřed.*Hele já zvládnu cestu domů pomož tady strejdovi, aby dorazil v pohodě domů*Jak to dořekl tak se otočil a pokračoval v cestě. Za nedlouho ho Kaito ztratil z dohledu.* Tak deme strejdo* Řekl Kaito a pomalu pokračoval v cestě. Už byla hluboká noc a najednou ze zadu přilítli shurikeny který zranili Kaita.*Co to sakra* Otočil se a tam stál nějaký muž.*Co tady blbneš*Řekl Akio, když uviděl kdo byl. Byl to ninja se kterým byli na misi.*Je to tvoje chyba, že zemřela!*Začal řvát a rozeběhl se přímo proti nim. Kaita jen odstrčil tak silně, že spadl na zem. Začal po Akiovi útočit kunaiem ten i když měl něco napito se bránil.*Není to moje chyba a ty to víš!*Oponoval mu Akio ,ale pár ranám se nestačil uhnout a tak měl nějaké řezné rány na rukou.*Je je to tvoje chyba!*Muž, který útočil si stál za svým. Kaito jen nechápavě hleděl vůbec neměl poněti co se tady děje a očem tenn muž mluví.*Kdyby nemusela zachraňovat tebe nemusela by zemřít...BYLA TO MOJE ŽENA!!!*Muž udělal otočku a podkosil Akiovi nohy a jak spadl muž mu zasadil ránu do žeber.*Strejdo!*Vykřikl a vrhl se po muži*Nechte ho být*Skočil po něm muž ho,ale setřásl tím, že ho řízl do pravé ruky. Kaito zasyčel bolestí a levou rukou si přidržel ránu.*Toho kluka z toho vynech*Křikl Akio a povalil muže navzdory bolesti co měl z rány co měl od žeber. Protože Akio toho dost vypil neměl úplně v pořádku reflexi. Když se tam bili muž mu hodil písek do očí a když nic neviděl zasáhl mu kunaiem srdce.Akio padl na zem a nejen že plyval dost krve navíc rána do srdce byla definitivní. Když to Kaito viděl nevěřícně koukal.*N.ne strejdo*Přiběhl k Akiovi ten, ale nevydával žádnou známku života.*Proč...proč*Objal strejdu, který nedýchal.*Může si za to sám*Řekl muž a jak to dořekl s kunaiem v ruce na něj Kaito vrhl a začal zběsile na něj útočit. Bylo mu úplně jedno, že on je Genin a muž je vyšší hodnost. Nyní v něm krev vřela. Akia měl velmi rád a ve spoustě věcí mu pomáhal prostě to pro něj byla velmi blízka osoba. V očích se mu začali valit slzy jako nikdy.*To vám neodpustím neodpustím!* Jak šíleně začal na něj útočit i zkušenější ninja měl problém to blokovat. Potom muž odrazil jeho útok a praštil ho pěstí do obličeje. Kaito odplivl trochu krve a po něm vystartoval. Po děsivém zážitku co teď zažil se Kaitova chakra začala kolovat z mozku přímo do oči. Tím se mu začal formovat Sharingan s jednou tomoe. Kaitovi oči, který mívají hnědou barvu najednou zčervenali a kolem zorničky měl jednu tečku s ocáském. Najednou jak Kaito koukal na protivníka začal kolem něj vidět modrou auru.“Co to krucinál je?“*Byl hodně zmatený najednou začal něco vidět co ještě před malu chvíli vůbec neviděl. Když mu muž mířil opět pěstí na obličej najednou to Kaito zaznamenal chvilku před tím než by ho udeřil. Nevěděl proč najednou vidí modrou auru a teď i pár vteřin před udeřením avšak toho využil a skrčil se a udeřil ho do břicha.*Jak je to možný*Řekl muž a když se podíval na Kaita uviděl, že má jiné oči než měl. Měl červené oči s jednou černou tečkou.*“Co to má s očima?“*Pomyslel si muž neměl ponětí, že právě Kaito probudil svůj Sharingan.*Za to zaplatíte*Vykřikl Kaito a mířil svůj kunai do břicha. Muž se vyhl a chtěl ho překvapit pěstí z levé strany. Chlapec byl zmatený s tím co se sním právě děje nemohl přijít na to proč vidí kolem muže modrou auru a vábec netušil jak je možný, že začal vidět jeho překvapivé útoky, i když to bylo jen pár vteřin před úderem. Nejen, že byl zmatený, ale ta nenávist co právě pociťoval mu dávala sílu o které ani netušil, že má. Kaito útok muže však opět uviděl díky nově probuzenýma očima uviděl těsně před úderem a tak se skrčil a zasadil svou ránu kunaiem do jeho břicha a povalil ho na zem.*To je za Akia*Řval se slzami v očích a mlátil ho hlava nehlava do hlavy tak dlouho než se muž nepřestal hýbat. Po tom co si uvědomil co udělal tak urychleně z něj vstal. Měl zakrvácené ruce a krev měl i v obličeji jak muž vydechl nějakou krev. S uslzenýma červenýma očima pohlédl na ležícího strejdu. Kolem Akia neviděl žádnou modrou auru jak v souboji s mužem to nejspíš značilo,že je mrtev a nevykazuje žádnou známku chakry. Pak uslyšel nějaký hlasy a Kaito nemohl udělat nic jinýho než utýct. Utekl domů a cestou mu zmizeli červené oči. Pořád brečel i když dorazil domů tak rychle vešel do svého pokoje a zabořil hlavu do polštáře. *

*Nový den nastal a Kaito ještě spal. Dokončil druhou část chuninské zkoušky a tak si ještě dopřál trochu spánku navíc. Když už slunce se dostalo celkem vysoko na obloze Kaito se rozhodl vstát. Vstal z postele a šel do koupelny spáchat klasickou ranní rutinu. Hodil na sebe svoje klasický oblečení, ochranou čelenku se znakem Suny si připevnil na čelo a šel se do kuchyně nasnídat.*Dobré ráno otče*Pozdravil ho vzal si snídani a přisedl si o němu ke stolu a začal jíst. *Měl bych na tebe prosbu..nepomohl by si mi s tréninkem? *Zeptal se ho mezi tím co jedl snídani. * No dneska moc práce nemám tak jo*Odpověděl mu jeho otec když dopil svoje kafe. Kaito dojedl jídlo vše po sobě uklidil a pak čekal na otce až budou moct vyrazit někam kde by se mohlo trénovat. *Tak jdeme ne*Zavelel a oba vyšli z bytu Kaito šel jako poslední tak ještě za sebou zamkl. Prošli ulicí klanu Kimo a došli na místo kde moc lidí nebylo. Jeho otec vynikal jak v genjutsu i v ninjutsu a to se Kaiovi hodně hodilo. *Tak začni otče *Kaito se postavil do postoje kde byl připravený k boji. Jeho otec začal z lehka tím že po něm vrhl pár kunaiu se shurikeny. To Kaitovi nedělalo skoro žádný problém rychle vytáhl svůj kunai a zbraním co se nevyhl jednoduše odrazil. Když Kaito byl zaneprázdněný tímto útokem jeho otec připravil techniku Fuuton: Kiryuu Ranbu. *Sakra *Rychle vyskočil do vzduchu a díky Chakura Shotto vyskočil dost vysoko, ale protože tuhle techniku uživatel může ovládat jak chce tak proud vzduchu jeho otec namířil na Kaita i když vyskočil do vzduchu. Složil pečeťě na ohnivou techniku *Katon: Goukakyuu no jutsu*Křikl a naproti proudu vzduchu co na něj mířil poslal obří ohnivou kouly. Nevěděl jestli to pomůže, ale v tu chvíli ho nic lepšího nenapadlo a saltem vzad seskočil zpátky na zem. Jak doskočil na zem objevil se u něj jeho otec a začal pěstní souboj. Oba už se chystali na další svoje útoky a v tom k nim došli cizí chlapy. *Ale ale co to tu je. Co takhle si to rozdat s námi.*Jak na ně promluvili jak Kaito tak i jeho otec přestali se svým soubojem a otočili se na ty dva příchozí.*Co tu chtějí ninjové s Kumogakure*Pustil se do nich Kaituv otec. *Přišli jsme se podívat na chuninskou zkoušku jak si naši budou vyst a vás rozcupují*Řekl jeden muž a bylo slyšel výsměch vůči jejich vesnici Sunagakure.*Tak hele buď po dobrým odejdete a my tu se synem budeme pokračovat v tréninku a nebo prostě to půjde po zlým vyberte si*Řekl hodně vážně jeho otec a čekal co si ti dva muži vyberou. Z jejich pohledu to bylo jasný, že po dobrým určitě neodejdou a jen se oba posměšně zasmáli a postavili se tak, že prostě budou bojovat. Taky na nich bylo trochu vidět že pili.*Připrav se vypadá to, že chtějí bojovat a možná to budou brát až moc vážně tak buď připravený na cokoliv.*Řekl otec Kaitovi a ten na to přikývl. Oba muži mohli být hodností Tokubetsu Jounin. Kaito s otcem byli připravený na boj a čekali až se rozhoupe jejich nepřítel. Jeden z nich vyrazil naproti Kaitovi a druhý hodil dva fuuma shurikeny po jeho otci (Kage shuriken no jutsu). Kaito měl připravený kunai v ruce a když muž po něm hodil shurikeny s kunaiema tak některý odrazil a jiným se zase vyhl. Kaito se snažil být připravený na cokoliv jak ho otec varoval, ale nečekal co má ten jeho protivník v úmyslu. Když už byl skoro u něj složil pečeťě a jeho ruka byla nabitá elektřinou (Raiton:Hiraishin). Snažil se tomu vyhnout, ale úplně se nevyhl a tou pěsti ho škrábl do ramene. * To není dobrý *Dostal menší elektrický šok, ale naštěstí to nebylo až tak vážný. Hned od něj odskočil aspoň o deset metrů, aby byl od něj daleko. Tím jak na něj útočil věděl, že to bere smrtelně vážně a že ho nesmí podcenit a jít proti němu se vším co má i když jeho soupeř je o dost silnější a proto se rozhodl aktivovat svůj sharingan s jednou tomoi. Jeho oči teď byli červený s jednou tomoi u zornicky. Jeho soupeř se pomocí Shunsin no jutsu přiblížil dostatečně ke Kaitovi skrčil se a chtěl ho vykopnout do vzduchu. Kaito, ale díky sharinganu s jednou tomoi viděl pár sekund dopředu soupeřova útoku a tak přemetem vzad se vzdálil potom se odrazil od země a kunaiem začal po něm útočit. Teprve během toho jak bojovali na blízko si jeho soupeř všiml jeho oči. *"Co to sakra má s očima"*Přemýšlel během souboje jeho nepřítel, protože takhle nezvyklý oči ještě v životě neviděl. Po každý, když jeho soupeř chtěl udělat překvapivý útok Kaito to prokoukl i byť vidí teď jenom pár vteřin do předu. To se tomu muži moc nelíbilo a snažil se přijít na způsob toho jak ho oddělat útokem, aby ho neprokoukl. Jeho soupeř se od něj vzdálil a Kaito jen čekal na jeho útok. Muž proti kterýmu bojoval se ukryl do křoví a seslal na něj Genjutsu. Najednou se všude objevili divný klony kteří se ke Kaitovi přibližovali. Kaito po jednom z nich hodil kunai, ale klon nezmizel a z jeho druhé půlky se utvořil další klon. Jak Kaito bojoval jeho otec byl taky v plným proudu jeho boje, ale neměl čas si dělat starosti o otce sám tady měl dost práce. Napadlo ho, že by to mohlo být genjutsu a tak složil jednu ruční pečeť a zastavil svou chakru a následně ji všechnu prudce uvolnil přičemž nějakou takto vypustí z těla a z genjutsu se dostal. Když seslaný genjustu na Kaita přešel zase na souboj z blízka. Jeho soupeř na něj dorážel svojí nejvyšší rychlostí a Kaito už pomalu nestíhal reagovat na jeho úroky. Muž vyskočil do vzduchu a kopem mířil na jeho hlavu (Tsuuten kyaku). Na Kaita byl dost rychlý takže Kaito jen překřížil ruce, aby ten jeho kop vybkokoval. To neměl dělat, síla toho kopu byla obrovská, že to Kaita málem zarazilo do země jako hřebík. Muž byl o dost silnější a jak ho to srazilo k zemi vykašlal nějakou krev i když se to snažil vyblokovat stejně trochu do hlavy dostal. Než se Kaito stačil zvednout hned dostal další zásah tentokrát pěsti (Oukashou) do břicha. Vyplivl další krev snad víc než když dostal kopem před chvílí. *"Takhle tady umřu"*Hlavou mu běželi různý myšlenky, ale nevzdával to a přes bolest co teď měl mohl mít zlomený nějaký žebra. Soupeř se chystal k tomu, že ho dorazí ale těsně než by Kaito mohl dostat zásah se mu zázrakem podařilo vyhnout a tak si o pár minut prodloužit svůj život. Byl už napokraji sil a s tím jak utrpěl vážná zranění měl pocit že zemře. Cítil jak se mu hromadí chakra v mozku, která mu šla do očí. Na Kaita opět v rychlosti zaútočil a Kaito jen tak tak uhnul. Takhle bojovali celkem dlouho a Kaito jak byl na pokraji sil a každým zásahem co nedokázal vyblokovat plival krev. Pomalu začal vidět víc dopředu než do teď byl zvyklý. Nevěděl jestli to je jen náhoda, ale jak jejich souboj trval dlouho byl schopný se útoku vyhnout dřív nebo prostě poznat jeho útočný manévry o více setin dopředu. *"Co se to děje jak to že najednou vidím víc setin dopředu jeho útoku než do teď"*Kaito byl hodně překvapený podobný pocity už zažil, když se u něj sharingan probudil to vůbec nevěděl co se děje a byl víc zmatený než je teď. V jeho očích se totiž teď pomalu fornovala druhá tomoe, která právě zpusobovala to, že teď Kaito viděl víc setin dopředu danyho útoku soupeře. Jeho otec mezitím dokončil svůj souboj a přiběhl svymu synovi na pomoc. Věděl, že by to asi zvládl,ale viděl, že Kaito je už unavený. Kaituv otec ještě nevěděl, že má sharingan a tak taky neměl ponětí proč má červený oči se dvěma tečkami(tomoe). *Tak to dokončíme nr*Přiběhl jeho otec který vyskočil do vzduchu a ze vzduchu toho muže sejml pěsti nabitou elektřinou (Raiton:Hiraishin). Muž šel k zemi, ale mohl být rád že vůbec žije. Kaito byl používáním sharinganu dost unavený a tak ho hned zdeaktivoval. Jeho červený oči se dvěma tomoe zmizeli a měl zase hnědý oči jaký má. Když souboje skončili Kaito byl tak vyřízený a pomlaceny, že okamžitě padl k zemi a jeho otec ho okamžitě odnesl do nemocnice. Otci měl co vysvětlovat protože se ho zeptal na to co to měl s očima a tak mu řekl popravdě, že se u něj ukázala schopnost sharinganu. Trénink který s jeho otcem původně chtěl mít skončil úplně jinak než tušil. Ale díky tomu že je napadli dva muži se u Kaita objevila druhá tomoe i když Kaito netuší co to všechno pro něj může znamenat. *

Legenda:
Jaashi
Jaashiho otec



*Spokojeně spal a nevnímal svět kolem sebe. Z příjemného snění ho vytrhl fakt, že z něj někdo strhl deku dost nevybíravým způsobem. * Vstávej. *Hlas otce ho vytrhl z jakýkoliv úvah, že by to mohl být jen hloupý sen. * Eee, tati, kolik je hodin? Dneska mám volno. *Zahudral směrem, kde tušil své otce a přehodil si polštář přes hlavu. * Neřeš kolik je a vstávej. *Zopakoval otec a přešel ke dveřím pokoje. *Obleč se. Počkám na tebe venku. * Rozkázal prostě a opustil pokoj. * To je zas dneska den. *Zamumlal si pro sebe Jaashi a začal se hrabat z postele. * Zajímalo by mě, jestli tohle je normální všude nebo jenom tady. *Tichá slova provázela jeho kroky ke skříni, kde si vzal oblečení a rychle si oblékl, nechtěl nechat tátu čekat a docela ho zajímalo co se to vlastně děje.
Otec čekal venku jak řekl. * Teda jsi rychlejší, než jsem myslel. *Prohodí směrem k synovi a nepatrně se usměje. * Jo, jo, tobě taky dobré ráno. *Zívne hlasitě Jaashi a podrbe se na břiše. * Hele, co má tohle vlastně znamenat? *zeptá se s neskrývaným zájmem a rozhlédne se po vesnici, která se teď topí ve zvláštním tichu. Díky časné hodině lidé vypadá vesnice podivně zvláštně bez všech lidí a ruchů. * Je čas začít trénovat. *Vysvětlí otec a vydal se od jejich domu. * Prošel jsi geninskou zkouškou, k čemuž ti ještě jednou gratuluji. *Pronese hrdě. * Teď když jsi se stal geninem je načase abys poznal sílu našeho klanu a přijal co to znamená být jeden z Kimo. * Jaashi přemýšlel co se za těmi slovy vlastně skrývá a podíval se na malé otvory, které má zabudované v dlaních. Už si skoro nepamatoval tu bolest, když mu je implementovali a jak mu řekl otec, neptal se, protože jejich smysl mu měl být sdělen až na to bude připravený. „Možná myslel tohle.“ Zauvažoval pro sebe, protože jak věděl nikdo jiný, než členové jejich klanu tohle nevlastnil. * Nikdy jsme spolu moc netrénovali a vím, že jsi se ptal matky proč to tak je. Nebylo to snad, že bych nechtěl ale přišlo mi to zbytečné, dokud nebudeš mít alespoň nějaké povědomí o životě shinobi. Máš za sebou akademii, máš za sebou první zkoušku, a tak si myslím, že jsi připraven na trénink, který ti můžu dát. Pokud bys někdy chtěl trénovat se svým starým tátou tak jsem tady pro tebe. *Pronesl s klidným hlasem a zastavil na volné ploše, kterou ohraničovali vysoké zdi a za nimi byli vidět střechy domů. * Tohle je tréninková oblast, kde trénujeme my členové klanu Kimi. Krom členů klanu sem nikdo moc nechodí, a tak tu není tak rušno většinou. *Plochu tréninkové oblasti pokrýval písek, tu a tam nějaký kámen, jinak tam nebylo nic zajímavého. Jaashi si chvíli prohlížel to místo a musel uznat, že na nerušený trénink to bylo fajn místo. Otec se vydal doprostřed kde se zastavil, otočil se čelem k Jaashimu a pozvedl ruku. * Útok. *Slovo rozseklo vzduch a bylo zvláštně hlasité na tak velké ploše kde byli jen oni. * Cože? Mám na tebe zaútočit? Jenom tak? *pozvedl Jaashi ruce v otázce a díval se na otce s překvapením ve tváři. * Fakt se mám prát s tátou? *zakroutil hlavou nad tou myšlenkou, protože prát se s tátou bylo dost zvláštní. * Útok. *Slovo opět protnulo vzduch a odpovědí mu bylo hlasité vydechnutí Jaashiho, kterého trošku popudilo, že nedostal odpověď. * Tak fajn. *Řekne směrem k otci a pak se na něj rozeběhne, těsně před ním zastaví a udeří pěstí. Útok vypadá celkem slibně, ale než se pěst vůbec přiblíží k otcovo hrudi, tak ten je skoro líně pozvedne levou ruku, dlaní zachytí předloktí Jaashiho a prostou rotací těla a využitím kinetické energie syna ho pošle za sebe. Jaashi udělá několik dalších kroků, než zastaví a otočí se na otce. Trošku ho překvapilo, jak snadno útok zablokoval. * Jsi pomalý, hodně pomalý. *Pronese klidným a trošku neurčitým hlasem. * Jsi pomalý, slabý a neohrabaný. *Pokračuje v podobném duchu a kritická slova se propalují do Jaashiho. * Nemáš sílu abys prorazil obranu soupeře, nemáš rychlost abys ho mohl překvapit. *Další slova, která zasahují citlivě Jaashiho a ten na otce kouká se vztekem v očích. * Nedokážeš vydržet delší boj, protože jsi casořitka. Čím chceš v boji uspět? Jak chceš vyhrávat souboje? *zeptá se a zastaví svůj krok. * Čím jsi dokázal projít přes geninskou zkoušku? *zeptá se a zkoumavě si Jaashiho prohlíží. Ten jen zatíná dlaně v pěst a dívá se na otce. * Co ty víš o mé zkoušce? Co ty víš, jaké to bylo hm? Vyhrál jsem já, ne tamten. Zabil jsem ho těmahle rukama. *Pozvedne ruce a ukáže mu je. * Možná byl silnější, možná uměl lépe bojovat, ale já ho porazil. *Zavrčí vztekle k otci a ten se jen nepatrně ušklíbne. * Takže výmluvy, vytáčky a možná nějaké ninjutsu, které na prosťáčka z akademie stačilo. *Utrousí arogantně. * Co bys dělal, kdyby se bojovalo bez využití ninjutsu? Kdyby byla geninská zkouška pouze otázkou umění boje … umřel bys? Nechal by ses jako slaboch zabít? Vystavil bys mě ostudy, že jsem vychoval slabocha a matku nechal truchlit na hrobě jejího jediného milovaného syna? Hm? Jsi si tak moc jistý sám sebou a svým ubohým vítězstvím, že si o sobě myslíš, kdo ví co? *Ta slova zraňují více než by si Jaashi myslel, že by to mohlo být možné. Jako by odkrýval slupku jeho já a odhaloval citlivá místa, do kterých přesně bodal. * Zmlkni! *Vykřikl hlasitě a v odpovědí mu byl hlasitý smích jeho otce. * To je tvá odpověď? Chceš abych mlčel? Takže mám pravdu … *Odmlčí se, protože to moc dobře věděl a stejně tak věděl, že to ví jeho syn. Podobná slova říkal jemu jeho otec a před ním to poslouchal jeho otec od svého otce. Slova, která měla donutit mladé členy klanu trénovat, zlepšovat se a vychovat tak skutečné bojovníky, kteří mohli chránit svojí vesnici a nebyli pouze přítěží. Jaashi ztěžka oddechoval a nevěděl co vlastně teď. Cítil se jako naprostý hlupák a bylo mu špatně z toho všeho. Otec pomalu vyrazil směrem k němu a položil mu ruku na rameno. * Teď začne tvůj pravý trénink. Díky tomu, co teď cítíš jsi v sobě objevil sílu, která tě požene přes každý těžký trénink, přes každou přítěž v životě. Podrž v sobě ten pocit, zapamatuj si ho a ulož si ho tak hluboko do sebe, aby se stal tvou součástí. Protože ti můj drahý chlapče garantuji, že už nikdy nebudeš chtít abys ten pocit ještě někdy musel zažít. Teď máš důvod proč se přestat poflakovat, schovávat se za svou čelenku a začít skutečně trénovat. *Pevně stihl synovo rameno a usmál se na něj. * Vítej ve světě dospělých. *Konstatoval věcně a pak o dva kroky ustoupil. * Útok. *Slovo opět protnulo vzduch, ale tentokrát nepřišla otázka. Místo otázky přiletěl nízký kop směrem od Jaashiho. Díky vzteku, který v sobě cítil měl kop už naprosto jinou razanci než jeho první pokus o útok. Ale i tentokrát otec snadno kopu uhnul otočkou do stranu a sám zaútočil na syna. Jaashi zareagoval na úder instinktivně a zaklonil hlavu dozadu, díky tomu se vyhnul dlani, která směřovala na obličej, ale krátkou vzdálenost mezi nimi otec snadno překonal přísunem dopředu a udeřil syna do břicha. Nebyl to silný úder, ale Jaashi ho nečekal a vydechl tak veškerý obsah plic a nepatrně se předklonil. * Nemáš špatné reflexy. Ovšem tohle nikdy nedělej. *Prohodí klidně. * Vždy se snaž co nejméně svého těla nabídnout soupeři. Pokud na tebe takhle blízko někdo útočí můžeš tak tušit, že v boji na blízko je zběhlý a taková obrana jakou jsi udělal ty tě ochrání před jedním úderem, ale pokud se nesoustředíš akorát se vystavíš dalšímu. *Vysvětlí mu otec prostě a opět na něj zaútočí. Úder střídá úder, otec neútočí na plno a není to ani třeba. Cílem toho, co se děje je, aby Jaashi pochopil princip boje na blízko. Aby si uvědomoval odkud může přijít úder, aby se naučil odhadovat vzdálenosti kdy je ještě soupeř nebezpečný a kdy už je mimo dosah úderů či kopů. * Čti svého soupeře, sleduj ho a využij toho co vidíš. Někdo je silný, takže nechceš, aby tě udeřil přímo, protože to může mít fatální následky. Někdo se zaměřuje na kopy, jiný na údery, někdo při úderu dává najevo, že chce zaútočit. Čím více bojů za sebou budeš mít, tím více se pro tebe stane boj jednoduchým a budeš se moc zaměřovat na takové detaily, které ti pomou porazit i silnějšího soupeře. *Jak otec vysvětluje a ukazuje, Jaashi musí uznat, že trénink s vlastním tátou není vůbec špatný. Snažil se vypozorovat jakým stylem otec brání údery, jaký využívá blok na daný útok a pak si to sám zkouší, když je pod útokem. * Taijutsu je velmi oblíbené v našem klanu. Někteří členové klanu jsou svým uměním proslulý a pro využití klanových technik je taijutsu velmi výhodné. *Řekne klidně, odrazí synovo kup a zaútočí proti němu. Místo aby ho ale udeřil pěstí dlaní zastaví kousek od jeho hrudníku a pak soustředí trošku chakry a pomocí zvučené dlaně ho od sebe odrazí. Využiju jen špetku chakry, takže mu neublíží a jen sleduje Jaashiho překvapený výraz. * To je super. *Pronese a zadívá se na své dlaně. * Také se něco takového naučím? *zeptá se zvědavě. * Ano také se něco takového naučíš. Někteří z klanu to využívají pouze jako zdroj pro silné techniky, ale v boji je to také velmi praktické. Až se zlepšíš v taijutsu ukážu ti, jak to při boji využít. *S úsměvem sleduje zaujetí syna a má z toho radost. * Fajn takže útok. *Pronese a je potěšen tím, že Jaashi hned v reakci na to opět zaútočí. * Přímé údery je potřeba dělat s pohybem trupu, aby měly správnou sílu. *Vysvětlí, úder odrazí a sám zaútočí a předvede co tím myslí. * Pohyb tělem dodá úderu mnohem větší sílu. Stejně tak při kopech je rotace velmi důležitá. *Jako odpověď zaútočí a Jaashi má co dělat, aby rukama vykryl sílu kopu. * Pokud víš, že je soupeř silnější tak se nesnaž ten úder zablokovat. Je mnohem lepší se vyhnout nebo útok nasměrovat jinam. Přímá obrana je velice nebezpečná. Silnější shinobi jsou schopni rukama drtit kameny a nechceš, aby tě někdo takový zasáhl plnou silou. Útoč a já ti ukážu co tím myslím. *Rukama naznačí synovi až zaútočí a Jaashi ho začne zasypávat údery a kopy. Ani jeden úder nedopadne, ani jeden kop nenajde svůj cíl a otec pouze útoky elegantními pohyby odráží na stranu a tu a tam Jaashi následuje svou končetinu nechtěně tam, kam ho pošle otcova obrana. * Jsi vážně dobrý. *Pochválí svého otce a zadívá se na něj s neskrývaným obdivem. * Děkuji ti. *Odpoví také s úsměvem. * Vodu? *zeptá se otec a přejde kde má hozené své věci, Jaashi si ani není jistý kdy je tam dal. „Že by tu byl předtím, než mě šel probudit?“ Zauvažuje nad tím a vydá se za ním a vděčně převezme flašku s vodou a vypije na ex velkou část obsahu. Musel uznat, že trénink byl celkem unavující. * Pro teď toho necháme. Čeká nás práce, máma chce vyklidit půdu, takže budeme mít co dělat. *Usměje se otec, dopije a schová flašku do batohu. * Škoda začalo mě to fakt bavit. *Přizná se, než otci podá zpět flašku a rozhlédne se po cvičišti. * A to je důvod, proč jsme dnes tady … abys pochopil, že trénink je něco, co ti může hodně dát a sám jsi chtěl trénovat. Pokud tě někdo bude nutit … nikdy to nebude takové a nikdy se nebudeš tak zlepšovat. *Vysvětlí a pak oba pustí ticho a klid místa, aby se vydali domů a pustili se do práce. *

____________________________________________________________________________________________________________________________________________________

_______________________________________________ KONEC ________________________________________________________________________________________

*Byl nový den a Kaito vstával celkem brzo. Dnes má jít s otcem na jednoduchou misi a Kaito hodlá otce nezklamat. Vstal z postele a oblékl se do svých typických hadrů a to je, černé kalhoty, tričko a hnědá mikina s kapucí. Šel do koupleny kde spáchal svojí raní hygienu. Připravil si všechny svoje věci. Svou ninja čelenku si vzal z nočního stolu a uvázal si ji na čelo jak jí normálně nosí. Vzal si batoh kde měl nějaký drobnosti jako kápi,deku... Odešel z pokoje a zamířil do kuchyně kde čekal, že už otec bude na něj čekat. Došel do kuchyně a jak si myslel jeho otec už tam byl a seděl u stolu.*Dobré ráno otče*Pozdravil ho a šel si udělat snídani.*V klidu se najez a pak vyrazíme na tu misi*Řekl po tom co se podíval kolik je hodin a když zjistil, že ještě mají nějaký čas tak věděl, že není kam pospíchat. Kaito si udělal snídani a pak si přisedl k otci a začal jíst. Po jídle jako vždy po sobě všechno sklidil, umyl a uklidil. Ještě jak pro sebe tak i otce udělal nějaký jídlo sebou který zabalil a dal do batohu společně s nějakým pitím.* Tak já nevím asi můžeme vyrazit*Podíval se na otce, který na souhlas vstal a šel ven počkat na svého syna. Kaito si ještě jednou zkontroloval jestli má všechny věci a šel ven za otcem. Ještě za sebou zamkl dveře a společně s otcem vyrazili k bráně.*Nejspíš víš na jakou misi jdeme, ale kdyby náhodou tak ti to ještě shrnu* Začal jeho otec mluvit.* U brány na nás bude čekat důležitá osoba pro její vesnici a my jí přivedeme domů a ochráníme před bandity.*Ještě jednou Kaitovi vysvětlil misi ten jen přikývl. Dorazili k bráně kde už čekal pán středního věku.*Dobrý den já jsem Kaito a tohle je můj otec Maik*Představil sebe a otce*Těší mě Kaito a Maiku já jsem Rik*Když skončilo představování všichni se vydali na cestu do vzdálené vedlejší vesnice. V půli cesty je obklíčila banda banditů jak Kaito tak i jeho otec okamžitě se stáhli k Rikovi, kterýho musí ochránit a přivést do vesnice. *Držte se opodál my se o to postaráme *Řekl Kaito a oba si rozdělili bandity, chvíli to zabralo, ale nakonec se o ně postarali a tak mohli pokračovat dál v cestě.*Nechcete si odpočinout?Vypadáte vyčerpaně* Navrhl jim Rik po jejich souboji*No jestli to nebude vadit tak jen na chvilku* Řekl Kaito a sedl si ke stromu a odpočíval stejně jako jeho otec. Po chvilce odpočinku dál pokračovali v cestě a Rika v bezpečí dopravili do jeho vesnice. Cestou zpátky, když se vraceli do Suny je, ale zastavili nějací dva ninjové nejspíš nukeninove*Víme, že jste teď doprovázeli jednoho vůdce vesnice. Řekněte nám jeho tajemství víme, že něco skrývá. Určitě se vám musel svěřit tak mluvte!*Řekl celkem ostře jeden z ninju. Kaito s otcem se na sebe nechápavě podívali.*Vůbec nevíme o čem to mluvíte jaký tajemství?My o ničem nevíme*Ujal se slova Kaito vůbec nechápal proč zrovna je zastavili a o čem to mluví.*Jasně takže nic neprozradíte tak to půjde silou*Řekl druhý ninja a ihned hodil pár kunaiů s výbušnými lístky po Kaitovi a jeho otci.Ti se tomu úskokem vyhli, urostlejší ninja se postavil před jeho otce a ten druhý stál před Kaitem. Už od pohledu Kaito tušil, že bude mnohem silnější než on, který se nedávno stal chuninem. Ninja na nic nečekal a hned na Kaita zaútočil z rukávu vylezlo několik hadů(Senei Jashu). Kaito ihned odskočil dozadu a jak odskočil hodil po něm tři kunaie s výbušnými lístky který vybuchli jakmile se dotkli vyvolaných hadů a tím je zničil.*Hmm dobrý tah*Řekl ninja, ale to už měl připravenou další techniku kterou hned vypustil na Kaita a to 10 bleskových disků, který letěli přímo na Kaita. Kaito měl co dělat, aby se tomu útoku vyhl mít popáleniny opravdu nechtěl. Opravdu jen tak tak se těm diskům vyhl a s kunaiem v ruce běžel na protivníka.*Ty si teda troufáš jít tělo na tělo*Podotkl jeho soupeř, ale toho si Kaito nevšímal, když byl těsně u něj dívali si do očí a toho Kaito využil a to tak, že na pár sekund paralizoval(Kanashibari no Jutsu) jeho oponent je, ale taky zdatný v genjutsu a tak tu paralízu prolomil celkem rychle, ale to už Kaito složil ruční pečetě a poslal na něj větší ohnivou kouli (Katon: Goukakyuu no Jutsu).Tomu se celkem rychle vyhl pouhým uskočením do strany a začal na Kaita házet shurikeny společně s kunai, aby upoutal jeho pozornost. Kaito zbraně odrážel svým kunaiem, ale netušil co má jeho protivník v plánu. Ninja uvrhl Kaita do genjutsu(Neko no Kougeki) na Kaita tak začali útočit panteři a divoké kočky.*Sakra co to má bejt*Řekl zmateně když na něj začali útočit divoké kočkovité šelmy.Protože kočky jsou celkem rychlý tak utržel i pár zranění.Napadlo ho , že to bude genjutsu a tak se snažil to prolomit. Než se mu podařilo se z toho dostat byl dost zřízený, ale nakonec to prolomil.*Tak co chlapče pořád se ti nechce mluvit?*V klidu se ho zeptal ninja*Kolikrát vám to mám říkát, že my o ničem nevíme*Křikl na něj.*No jak myslíš*Pokrčil rameny a ninja se na něj opět vrhl byl rychlejší než Kaito a tak měl co dělat aby jeho útoky odrážel.*“Kruci takhle tady zemřu“*Proletělo mu hlavou a tak se rozhodl aktivovat svůj sharingan se dvěma tomoe.Ninju překvapilo, když uviděl jeho červený oči neměl tušení že se jedná o sharingan. Ninja natáhl ruku a z rukávu mu vylezl jeden silný had(Jageki Jubaku) měl v úmyslu Kaita znehybnit. Kaito díky sharinganu zjistil co má v plánu a tak se tomu vyhl vyskočil a vyplivl několik ohnivých koulí(Katon: Housenka no jutsu). Z nedbalosti se jedný kouli ninja nevyhl a zasáhla ho, ale nic vážnýho se mu nestalo.Ninja vytáhl dva boxery do kterých vpustil svou chakru(Hien) rozeběhl se po Kaitovi a začal po něm útočit. Kaito vytáhl svůj kunai a chtěl to zablokovat,ale jeho posílené boxery ten kunai přesekli. Chtěl ho zasáhnout přes hrudník a Kaito instinktivně dal ruce přes sebe a tak byl pořezaný na rukou. Chtěl si ty ruce obvázat kusem hadru, ale to už dostal kopanec do hrudníku. Kaito už cítil, že je na pokraji svých sil a že tu zemře. Jak ležel na zemi už si myslel, že je po něm. V tomhle návalu emocí se mu začala samovolně hromadit chakra v mozku,která šla do jeho očí. Jeho soupeř se chystal na jeho závěrečný útok, když stál nad Kaitem chtěl ho plnou silou posíleného boxeru praštit do hrudníku. Jak chtěl Kaita udeřit uviděl necelou vteřinu dopředu kam se chystá Kaita udeřit. Z posledních sil se překulil doprava a jeho soupeř udeřil do země. Hodně ho překvapilo, že se Kaito tomu vyhl. Jak se Kaito postavil na nohy ninja pár kroky se k němu přiblížil a opět na něj začal útočit. Sám Kaito to nechápal, ale začal vidět necelou vteřinu dopředu a nejen to viděl i přesnou trajektorii útoku a tak se mu o něco líp vyhýbalo útokům které na něj mířili. V tuto chvíli se mu v očích začala formovat třetí tomoe o který Kaito nevěděl, že právě to umožňuje takto dopředu vidět. S bolestí uskočil trochu vzdat a vytáhl kunai jeho nepřítel k němu okamžitě přiskočil měl za to, že už je napokraji sil a že už nic nezmůže. Kaito, ale měl něco za lubem když začal vidět trajektorii útoku. Když na něj soupeř zase měl v plánu svými posílenými boxery zaútočit Kaito si vypočítal přesnou trajektorii jeho úderu a tak se jen vyklonil vpravo a kunai mu zabodl do srdce protože nebyl nijak chráněný. Ninja z Kirigakure tak padl na zem a Kaito ho následoval, protože byl dost vyčerpaný a ještě měl dost zranění. Jeho otec hned na to dokončil svůj souboj s druhým ninjou co je zastavili a hned přiběhl ke svému synovi.*To ne Kaito vydrž*Vzal ho do náruče a pospíchal do vesnice a hned do nemocnice už to nebylo daleko. Kaito si, ale pár dní poleží v nemocnici než se zotaví.*

Legenda
Jaashi
Otec a matka
Akeno
Sachio
Ten se zlomeným nosem
Tanjiro



Co máš dnes v plánu? *zeptal se otec zatím co se natahoval pro misku s rýží.* No, chtěl bych trénovat vrhání kunaiů a shurikenů. *Když viděl pohled otce nepatrně se ušklíbl.* Tati já vím, co si myslíš o zbraních, ale ono se vážně hodí to umět. Můžeš rozhodit soupeře a podobně. Boj není pouze o taijutsu a přeměřování síly s protivníkem. Pokud někdo bude daleko a bude třeba vyvolávat nějaké jutsu co mám dělat? Počkat techniku dokončí a zaútočí? To ho raději zkusím vyvést z koncentrace tím, že po něm hodím kunai a získám nějaký čas. *Pokrčí rameny, a aniž by čekal na odpověď otce dopije své pití.* Fakt je to praktické. *Mrkne na něj, než se zvedne od stolu.* Děkuji za snídani mamko byla výborná. *Řekne ještě směrem k mámě a pak vběhne do pokoje, popadne svůj batoh a vyrazí z domu pryč.*

Roste nám z něj skutečný shinobi. *Řekne s úsměvem matka, když sleduje, jak se za jejím synem zavírají dveře.*
To ano.  *Souhlasí otec s hrdostí v hlase.* Pokud bude tak moc trénovat jednou bude vážně dobrý.
*To už ale Jaashi neslyší a razí si to vesnicí k tréninkové oblasti, aby trénoval vrhání kunaiů. Vydalo to na běžný den, ale z toho přesvědčení ho brzy vyrušili problémy, které přišli v podobě několika mladíků.
Hele to je ten kluk, co zabil Minora. *Ozvalo se někde kousek od něj a on trošku překvapeně zastavil, když uslyšel jméno chlapce, kterému čelil na geninské zkoušce. To jméno měl v dobré paměti, nebylo to tak dlouho co byl na hřbitově a prohlížel si jeho hrob. Přemýšlel, jestli někdy zapomene na to, co musel udělat, aby prošel geninskou zkouškou. V uličce nedaleko něj stála trojice mladíků. Dva odhadoval, že budou jeho věku, ale ten jeden byl určitě starší a podle katany na zádech tipoval, že to bude nejspíše zkušený snihobi. Zkoumavě si trojici prohlížel a čekal co se bude dít, sice si nebyl jistý, proč zastavil, ale slyšet jméno toho chlapce ho trošku rozhodilo.
Hele ty. *Slova se ujal mladík s katanou na zádech.* Ty jsi vážně zabil Minora? *aniž by čekal na odpověď pomalu se vydal směrem k Jaashimu. Možná za to mohl výcvik s otcem, možná intuice, ale podle toho, jak zatnul ruce v pěst usoudil, že nepůjde jen o slovní výměnu názorů.*
Ano zabil jsem ho. *Přikývl Jaashi prostě a sledoval mladíka, jak se blíží.* Bylo to já nebo on, bohužel pro něj já jsem vyhrál. *Neříkal to nějak namyšleně, prostě to tak bylo. Ale i když slova volil co nejjemněji a snažil se nevolit nějaký nevhodný tón hlasu, přesto to nebylo nic platné.
To by mě zajímalo, jak někdo jako ty mohl Minora porazit. *Ozval se jeden z dvojce mladíku v jeho věku, hlavu mu zdobila zrzavá hříva vlasů.* Minoru byl dobrej ninja, na akademii se fakt snažil a prohraje s někým jako ty? To je nesmysl. *Zakroutil hlavou a toho se hned chytnul druhý mladík. Ten byl na první pohled dost tuctový nebýt divně ohnutého nosu a chybějícího zubu.* Určitě jsi podváděl nebo něco. *Usoudil.*
Myslím, že tady Akeno má pravdu. *Přikývl souhlasně ten s katanou* Minoru byl jako můj brácha a nelíbí se mi, že si tady takhle nenuceně kráčíš vesnicí zatím co on je mrtvý. *Mladík nasál pořádnou slinu a odplivl si před Jaashiho. Toho to gesto dost rozhodí a naštvaně sevře ruku v pěst. I když jsou proti němu tři přesto se mu nelíbí, jak se mladík před ním zachoval.*

Je mi celkem jedno, jestli se ti to líbí nebo ne. Já jsem vyhrál ve férovém boji beze zbraní. Minoru umřel to je smutný, ale už to tak je. Tohle je život shinobi, lidi umírají. Tak se s tím smiř a dej mi pokoj. *Odvětil chladně a měřil si toho s katanou pohledem. Dvojce mladíku se dala do smíchu a velice rychle přispěchala kupředu aby náhodou jejich kamarád nebyl sám.* Chyťte ho. *Zavrčel katana vztekle a jako v odpověď se oba dva vrhli dopředu, aby Jaashiho chytili. Ten byl ale rychlejší, očekával tuhle reakci, a tak se jen prostým odskočením dozadu dostal z dosahu těch dvou a rozeběhl se vesnicí pryč. Rozhodně neměl v plánu se prát se všemi třemi najednou.*
Pardon. *Křikl za sebe směrem k muži, do kterého při útěku strčil, přeskočil stánek stojícího občerstvení a rychle zahnul do malé uličky kde se musel hodně snažit, aby do něčeho nenarazil. Nevěděl přesně jak dlouho vlastně běží, když se zastavil na starém tržišti, kde teď krom pár opuštěných prázdných krámků a několika hromad neuklizeného nepořádku nebylo vůbec nic. Pomalu se snažil uklidnit rozbušené srdce a přemýšlel, zda ty tupce setřásl. Nelíbila se mu představa, že by je potkával ve vesnici nějak často. Otráveně si povzdechl a začal se rozhlížet kolem, aby odhadl, kde je a vydal se směrem kde chtěl trénovat.* Mám tě. *Hlas se ozval nad ním a Jaashi překvapeně pozvedl hlavu nahoru. Na střeše jednoho opuštěného obchodu stál ten s katanou a pobaveně si ho měřil pohledem.* Myslíš, že mi můžeš utéct? Jsi jen pako, co prošlo geninskou zkouškou. *Pronesl pohrdavě a seskočil dolů.* Vlastně je celkem dobré, že jsi doběhl takhle bokem a nebude moc nápadné až s tebou skončíme. *Mrknul na něj ten s katanou. Jaashi se rozhlédl kolem hledajíc ideální cestu k útěku, ale uličkou, kterou přiběhl se hnal zrzavá hříva a druhou uličku blokoval zlomenej nos s pobaveným výrazem na tváři.*
Vážně se chceš prát kvůli tomu, že tvůj kamarád neprošel geninskou zkouškou? *zeptal se Jaashi pro jistotu a odložil si batoh stranou na zem, protože nechtěl, aby mu ho zničil.*
Ne nechci bojovat, protože neprošel. Ale protože neprošel s takovým ubožákem jako jsi ty. Copak někdo jako ty si může myslet, že bude ninja? Podívej se na sebe. *Pohrdavý hlas Jaashiho rozčiloval, ale trpělivě čekal.* To proto musíš dostat nakládačku. *Vysvětlit klidně a došel těsně před Jaashiho.* Dej mu, co proto Sachio. *Vykřikl zlomený nos. Sachio na nic nečekal a zaútočil pěstí, tohle ale nebyl nějak dobrý útok a Jaashi se snadno vyhnul a odrazil ho od sebe tím, že ho strčil do hrudi. Skupinka se pobaveně zasmála.* Není zas tak ubohej. *Konstatoval Akeno a kopl nohou do hromady odpadků vedle sebe. Jaashi instinktivně otočil za zvukem hlavu a Sachio tak využil příležitosti a zasadil mu tvrdý kop do břicha. Noha našla svůj cíl velice přesně, a tak se Jaashi pouze skácel k zemi a držel si břicho, zatím co okolí otřásal hlasitý smích.* Tak to byl dost dobrej kop. *Pochválil zlomený nos kamaráda a opustil uličku a přišel blíž, aby dobře viděl, co bude následovat.
Myslím, že má dost. *Uchechtl se zrzek a sehnul se, aby viděl Jaashimu do obličeje.* To stačilo málo. Jesti tenhle porazil Minora tak je možná dobře, že jsme ho k nám do party nechtěli co? *usoudí Akeno a narovná se.*
Vy jste mi fakt strašná sebranka tupců. *Vydechne Jaashi a začne se zvedat ze země.* Nejdřív mě napadnete kvůli kamarádovi a pak si z něj děláte srandu. Ani se nedivím, že jste nebyli schopní projít akademii. Jo, jo pamatuju si tě ty pako. Nebyl jsi schopný udělat ani trapné Henge no jutsu. *S úšklebkem se zadíval se na Akena a pak máchnul rukou a hodil Sachiovi do obličeje písek, který sebral ze země a vrhl se na Akena. Jaashi byl mnohem rychlejší než on, a tak, než Akeno stačil zareagovat udeřil ho pěstí do obličeje a poslal ho tak k zemi.* Tupec. *Ulevil si Jaashi a i přes bolest břicha se snažil udržet rovná záda. Sachio zaměstnán dostáváním písku z očí byl zatím ještě mimo hru, a tak se chtěl zaměřit na toho se zlomeným nosem, ale na místě, kde stál ho neviděl.* Kam sakra zmizel? *zabručel pro sebe tiše a rozhlédl se kolem. Jak byl zabrán do hledání mladíka nevšiml si, že Sachio už je opět v pořádku. Tentokrát byl útok tichý, Sachio využil toho, že ho měl Jaashi ještě za indisponovaného. Jaashi instinktivně srazil nečekaný úder stranou a sám zaútočil krátkým rychlým úderem. Vyměnili si několik úderů a bloků, kdy se testovali navzájem*

Měl jsi zůstat ležet. *Poradil mu Sachio když byli u sebe hodně blízko. Jaashi přemýšlel co odpovědět, ale než to stihl Sachio mu podkopl nohy a kopem z otočky ho poslal přes pěkný kus nádvoří stranou.* Nejsi zas tak slabý. Zřejmě si Minora porazil právem. *Pomalu kráčel k Jaashimu.* Ale neměl jsi napadat Akena, to od tebe nebylo moudré. *Jak tak mluvil Akeno se zvednul ze země a kdoví odkud se objevil zlomený nos.*Kde jsi sakra byl? *zeptal se zrzek a držel si pusu, ze které mu tekla krev.* Myslíš, že se jako nechám mlátit? Když se vrhnul na tebe schoval jsem se v tom krámku. *Kývne hlavou za sebe a Akeno jen zakroutí hlavou nad tak tupou odpovědí.* Kdybys nám radši pomohl. *Odsekl a přešel blíže k ležícímu Jaashimu.* To si vypiješ mě mlátit ty hajzle. *Syknul směrem k němu a nakopl ho do břicha jak tam, tak ležel.* Jo to nebylo chytrý mlátit ho. *Přikývl zlomený nos a jako odpověď přišel další kopanec. Jaashi věděl, že nemá cenu něco vymýšlet, ne teď když byli dva tak blízko. Prostě se jen schoulil do klubíčka, aby byl co nejmenší cíl a hlavu skryl za ruce, aby jí uchránil.* Měli bychom zmizet, než někdo přijde. *Pronesl Sachio a sledoval, jak jeho kamarád se smíchem kope do ležícího.* Další průšvih a táta mě přerazí. *Vysvětlil a Akeno jen přikývl, naposledy Jaashiho nakopl a otočil se od něj.* Jo tvýho fotříka není dobrý naštvat. Je to pořádnej magor. *Konstatuje Akeno věcně, neřeší ležícího Jaashiho a vyrazí směrem k uličce, která je tam přivedla.

Jaashi tušil, že by měl mlčet a nechat je odejít, ale nedalo mu to. Tak moc si byli jistí sami sebou, a to se mu nelíbilo.* Bojíš se vlastního táty jo? *zeptal se a jeho hlas se roznášel prázdným místem.* To je vážně smutný. Možná proto jsi takový srab a chodíte všude po třech. Držíte se i za ruce, nebo to raději ne, aby to neubralo vašemu drsnému výrazu? *uchechtl se, když se zvednul na nohy. Bolelo ho celé tělo, cítil, jak ho předloktí pálí díky tomu, jak zastavilo několik kopů na hlavu, nedokázal se pořádně narovnat, ale i tak si vychutnával to, jak na něj trojce nechápavě hledí. Možná je nedokáže porazit, ale rozhodně je nenechá odejít jen tak.*

Já toho šaška prostě zabiju a bude klid. *Zavrčel Akeno, popadl toho se zlomeným nosem za rameno a začal ho táhnout směrem k Jaashimu.* Dostaneš, co proto. *Sykl Akeno a vyrazil směrem doprava, zlomený nos se vydal doleva a oba ho pozorně sledovali. Jaashi neměl potřebu na ně útočit a jen trpělivě čekal.* Áááá. *Vykřikl skoro ve stejný okamžik Akeno a zlomený nos, když se vrhli do útoku. Jaashi zkřížil ruce a vypadalo to, jako by si jen držel bolavé břicho, ale přitom otevřel obě dlaně směřující na protivníky a načerpal chakru. Dlouho si nepamatoval na tak uspokojivý pocit jako když uvolnil chakru a vypustil zvukovou vlnu a oba dva odhodil pěkných pár metrů od sebe kde zůstali ležet na zemi, tiše kňučeli a drželi si hlavy.

Sachio jen překvapeně pozvedl obočí, když viděl, jak jeho dva přátelé letí pryč za celkem dost působivé využití nějaké větrné techniky.* Překvapuješ mě. *Ucedil mezi zuby a pomalu zvednul ruku ke svému ramenu.* Ale stále nechápeš, že jsi jen plebst, který se mi připletl do cesty. *Jeho slova následuje tichý, děsivý zvuk čepele opouštějící pochvu. Jaashi se zamračí, protože i když věděl, že to není jen obyčejná potyčka nečekal, že by došlo na zbraně. Chtěl něco říct, možná to celé zastavit, ale tu se najednou Sachio objevil těsně před ním a máchl svou zbraní. Jen tak, tak stačil uskočit před tím úderem a vytáhl z kapsy kunaie, aby se měl čím bránit.* Myslím, že tvou mrtvolu nechám pohozenou někde v poušti. *Odvětil chladně a znovu zaútočil. Přímo sek na hlavu odrazil Jaashi kunaiem, vyhnul se kopu na břicho, tělo ho sotva poslouchalo a další sek směřující na stehno odrazit nestihl a vykřikl bolestí, když mu čepel na stehně nechala ošklivý hluboký šrám.* Tohle je konec. *Pronesl Sachio a sledoval, jak Jaashi skáče na jedné noze a snaží se najít nějakou alespoň částečnou obranu, ale šlo to těžko.* Pozdravuj ode mne Minora. *Řekl ještě, než sekl mečem ve výšce Jaashiho krku.

Jaashi zavřel oči, naposledl polkl a očekával … ani nevěděl co vlastně před smrtí čekat? Bude to bolet? Místo čepele zakousávající se do krku se, ale ozvala hlasitá rána. Jaashi překvapeně otevřel oči. Tam kde stál před okamžikem Sachio teď stál neznámý muž a Sachio ležel o pěkný kus dál na zemi.* Jsi v pořádku? *zeptal se muž klidným hlasem zatím co pohledem stále sledoval ležícího.* A … ano jsem. *Přikývl Jaashi a díval se z muže na Sachia, který se zvednul ze země a držel si ruku, ze které kapala krev. Jaashi si trošku s hrůzou uvědomil, že ruku, kterou svíral meč má rozdrcenou. Muž naklonil hlavu na stranu a Sachio jako v reakci vzal nohy na ramena a rozeběhl se pryč aniž by se jedinkrát ohlédl.
Muž ještě chvíli sledoval uličku, kde zmizel a pak se otočil na Jaashiho.* Dobrá práce s těma dvěma. *Kývnul hlavou ke dvojici, co stále dost bez sebe ležela na zemi.* Měli bychom jít a podívat se na tu tvou nohu. *Konstatuje, podepře Jaashiho a vydá se k jednomu z opuštěně vypadajících obchodů.*

Můžeš mi říkat Tanjiro. *Představil se muž, podal mu šálek čaje a vzal si druhý. Byl dost vysoký, ramenatý, už měl nějaké vrásky a šedivějící vlasy. Elegantní černé kimono měl schované pod staře vypadající zbrojí, chránící hrudník a ramena. Volné kalhoty měl zastrkané do kovových chráničů holení a měl celkem obyčejné sandále. Jaashi přemýšlel, zda ho někdy viděl, ale tušil, že ne. Seděli na dvou krabicích, které sloužili jako židle u větší krabice imitující stůl. Vnitřek obchůdku byl dost prostě přeměněn na něco, co mohlo vzdáleně připomínat domov.* Vy tady bydlíte? *zeptal se Jaashi opatrně, protože nevěděl, zda to není neuctivé a rozhlížel se kolem.* Ano, dalo by se říct, že tu bydlím. *Přikývne klidně Tanjiro a se srknutím upije z čaje.* Vrátil jsem se do vesnice teprve nedávno a nechtělo se mi utrácet za pronájem nějakého bydlení, tak mě napadlo využít tohle tady. *Vysvětlí a pak položí otázku pro změnu on.* Proč jsi se nevzdal? *zeptal se a dost ho odpověď zajímala.* Když tě ten s mečem nakopnul prvně … vypadalo to, že by tě nechali jít. *Odhadl situaci a Jaashi si tak uvědomil, že je celou dobu sledoval ze svého improvizovaného domova.* Protože jsem nechtěl, aby vyhráli. Takový jako oni napadají děcka, mlátí je a ponižují, aby si něco dokázali. Kdybych je nechyl odejít byl bych jen další zářez a mohli by stále tvrdit, že jsem vyhrál v geninské zkoušce neprávem. To jsem nemohl dopustit. *Vysvětlí a doufá, že to alespoň trošku dává smysl. Muž o odpovědi přemýšlí a pak přikývne a mlčky si mladíka před sebou prohlíží.* Běž domů chlapče, potřebuješ si odpočinout a dát pohov té noze. Pokud stojíš o to naučit se, jak někoho ozbrojit jako jsi to viděl, přijď až se budeš cítit lépe a možná ti něco ukáži. *Slíbí a je vlastně celkem pobaven, jaký dojem udělalo ozbrojení na mladíka.* Och, ani nevíte, jak jsem rád, že mě chcete učit Tanjiro-sama. *Hluboce se ukloní Jaashi a zveden se z bedny.* Děkuji za čaj a ošetření té nohy. *Ukáže rukou na ovázané stehno.* Můžete si být jistý, že zítra tu budu. *Ještě jednou se hluboce uklonil, než opustil zvláštní domov svého nového senseie a vydal se pomalu domů, aby šetřil nohu, která dost bolela, ale po zásahu Tanjira to bylo mnohem lepší.

Bylo těžké se dostat domů a vyhnout se rodičům, aby neměli zbytečné starosti a o moc snazší nebylo druhý den opustit domov. Vše ho bolelo, cítil snad každý kousek těla a noha moc dobře neposlouchala, ale i tak se vydal na opuštěnou tržnici, kde, jak doufal na něj bude čekat ten muž, ze včerejška.*
Tak si vážně přišel. *Konstatoval věcně Tanjiro, který sedí na krabici před svým krámem a spokojeně si ve vědru s vodou umývá kimono. Jaashi si zvědavě prohlíží několik dost ošklivých jizev na mužově těle, ale rychle pohled odtrhne a zadívá se na něj.* Ano, Tanjiro-sama. Přišel jsem, protože mě zajímá, co mě můžete naučit. Jak dokážu porazit někoho silnějšího, a ještě ozbrojeného mečem. *Řekne a snaží se udržet klidný hlas, ale lomcují s ním emoce, protože to zní naprosto senzačně a je těžké se udržet.
Tanjiro jen klidně přikývne a nechává Jaashiho čekat zatím co si umývá kimono, poté ho přehodí přes dost volně visící šnůru a posadí se zpět na krabici.* No dobře. *Pronese po nějaké době, kterou Jaashi považuje za věčnost.* Protože vím, že jsi prošel geninskou zkouškou očekávám, že víš, co je chakra, jak funguje její ovládání a co to je. * Když to Jaashi odkývá, tak se dá Tanjiro do vysvětlování, jak funguje proudění chakry v těle, vysvětlí mu, že každý má v těle několik bodů, kterými chakra proudí a které jsou velmi unikátní a mocné, když se je člověk naučí ovládat. Zatím co vypráví Jaashi horečně přikyvuje a nasává informace jako pustá země nasává vodu v období dešťů. Protože zranění od meče si vyžádalo delší pauzu, tak měli takových sezení několik a Tanjiro Jaashimu krom informací o Hachimonu předával i něco z taijutsu jako takového, vyprávěl mu o bojích, kterých se účastnil a vyptával se na chlapce a jeho rodinu. I když je dohromady přivedla náhoda, celkem si rozuměli a společné chvíle v tom krámku jim příjemně utíkali. Po pár dnech odpočinku, regenerace a vyprávění se Jaashi nakonec dal dost dohromady, aby mohl začít skutečně trénovat.

Bylo časně ráno a Jaashi dle rozkazu přešlapoval před obchodem a čekal na senseie. Ten vyšel z krámku s úsměvem na rtech.* Jak jsme si už říkali. Hachimon je o skutečné a těžké fyzické dřině. Tvé tělo se musí stát tvou předností, tvé tělo je nádoba, která musí být dostatečně silná a odolná, aby odolala tomu, co se se možná naučíš ovládat. Je ti lépe, takže začneme trénovat. *S úsměvem mu podá zvláštně vypadající vestu.* Co s tím mám dělat? *zeptá se zvědavě Jaashi a vestu si převezme. Oh. *Vydechne, když Tanjiro vestu pustí a Jaashi si uvědomí její obrovskou váhu.* Obleč si jí. *Poradí mu klidně a pak mu pomůže vestu obléct, dotáhne mu popruhy, aby vesta dobře držela.* Fajn, to vypadá celkem k světu. *Ohodnotí, když tam tak před ním Jaashi stojí.* Dřepy! *rozkáže.* Cože? Dřepy? Sotva stojím. *Nechápavě zakroutí hlavou nad rozkazem senseie, ale přece jen se dá do toho a udělá první dřep, který je celkem těžký.* Posun zadek více dozadu, kolena ti nikdy nesmějí přesahovat přes špičky nohou. Drž ty záda rovně. *Napomene svého studenta hned, když vidí, jak dělá dřep a pak jen obchází kolem a sleduje, jak Jaashi ze sebe pracně vydává jeden pomalý dřep za druhým. Po několika opakování už nejsou dřepy ani tak otázkou síly svalů, jako spíše síly vůle, aby svaly dohnaly k pohybu. Tanjiro to mlčky sleduje a hlídá, aby se Jaashi přitom zbytečně nezranil. Když zůstane v dřepu nějakou dobu, klepou se mu nohy a má pocit, že už ho kotníky neudrží tak jen Tanjiro přikáže pauzu. Jaashi se ani nepokusí zvednout a pouze se svalí na zem a ztěžka oddechuje, má pocit, že mu svaly na nohách prasknou nebo shoří jaká je to bolest.* Dobře, dobře. *Pronese Tanjiro a jemně ho kopne do zadku.* Vstávej, když takhle zůstaneš bude to jen horší. Už nedáš ani jeden dřep? *zeptal se pro jistotu a Jaashi mu v odpověď pouze zakroutil hlavou.* Dobře. Tak šup, šup nahoru a stání na jedné noze. *Rozkázal a Jaashi jen překvapeně sleduje svého senseie a přemýšlí, zda to myslí vážně.* Nekoukej a vstávej. Když nemůžeš dělat dřepy budeš stát na jedné noze. Posílíš si šlachy, zpevníš svaly, které ti pomůžou ze stabilizací a budeš mít základ pro pevný a dobrý střed těla. *Ujistí ho s úsměvem a pomůže mu na nohy. Jaashi se pak postaví na jednu nohu, druhou přikrčí. Tanjiro poupraví pár plesknutím ruky studentovu pozici a když uzná, že to tak je dobře zamíří si to do svého skromného příbytku a začne připravovat jídlo.
Jaashi tam stojí uprostřed opuštěné části města, snaží se udržet na jedné noze a bojuje s bolestí, která se pomalu začíná projevovat v celém těle. Každý sval se snaží bojovat s nepříjemnou závaží, kterou má na sobě oblečenou a s vyčerpáním, které ho spaluje. Tanjiro vyjde ven a s úsměvem ho sleduje.* Dobře, dobře. *Pochválí ho.* Já jdu teď na nákup, zjistil jsem, že tu skoro nic nemám. Takže přehoď nohu a až se vrátím tak se najíme. Neboj budu zpět za chvíli. *Mávne mu na pozdrav a zmizí v uličce. Jaashi poslušně přehodí nohy, i když je těžké pokrčit nohu na které do teď stál. I když druhá noha tolik nebolí, ozývá se o to víc bolest zad a ramen. Chvíli si pohrává s myšlenkou toho prostě nechat, na chvíli si jen lehnout a odpočinout si, než se sensei vrátí, ale pak tu myšlenku zavrhne jako špatnou. Nešlo ani tak o to, že by lhal Tanjirovi kdyby si odpočinul, ale ovládnutí techniky bylo o překonání sebe sama a o tvrdém tréninku a pokud si to ulehčí, tak bude sám proti sobě a o to vážně nestál. Pevně sevřel zuby, zamrkal, aby z očí dostal pot a pokračoval v tréninku, která jak si myslel ho měl nejspíše zničit, protože se tak alespoň cítil.
Nedokázal odhadnout, jak dlouho trvalo, než se Tanjiro vrátil, ale byl neskonale šťastný, když ho viděl přicházet.* Velmi dobře. *Hlas sensie zní upřímně, a to Jaashiho potěší.* Můžeš přestat. *Řekl, než zmizel uvnitř starého krámku. Jaashi vlastně ani nevěděl, jak se dostal na zem, tělo prostě vyplo a on zůstal ležet na zemi, tíha vesty mu tlačila na hrudník, ale to vlastně ani nevnímal. Jediné, co měl teď v hlavě byla šílená bolest nohou, která se nerovnala ničemu, co zatím zažil. Jen tam tak ležel, zuby zatnuté a dlaněmi se snažil nohy masírovat, jak ho to učil táta, aby ulevil bolesti svalů, ale bylo to málo platné.
Bolest je důkazem, že trénink byl dobrý. *Řekne Tanjiro, když přijde k Jaashimu, natáhne ruku a na dlani má několik kuliček.* Co je to? *zeptá se zvědavě Jaashi a sleduje kuličky.* Je to lék, který jsme používali na frontě. Když byla bitva velmi dlouhá a bylo potřeba pokračovat brali jsme tohle. Tohle je moje osobní trošku upravená směs. Je tam přidaná bylinka, která brání zánětům, protože to se občas stane při těžkém tréninku. Jen si to vezmi, uleví se ti. *Slíbí a když si od něj léky vezme odejde, aby připravil jídlo. Jaashi musel uznat, že léky nechutnaly zas tak špatně jako vypadaly. Vstávat se mu moc nechtělo, ale vyhrabal se ze země a došel k jedné krabici na kterou se posadil a začal si sundávat vestu.* Jen si ji nech. *Zastavil jeho snažení Tanjiro hned v zárodku.* Až se najíš a chvíli si odpočineš budeme pokračovat. *Vysvětlit a podal před Jaashiho obrovskou misku plnou rýže, masa a zeleniny.* Nejsem si jistý, jestli moje nohy zvládnout nějakou další lekci. *Pronesl Jaashi upřímně, a i když spalující bolest byla díky lékům pryč, pořád měl pocit, že nohy jsou jako z rosolu. Tanjiro se jen usadí na krabici, popřeje dobrou chuť a chvíli se cpe, než promluví.* Nohy už cvičit nebudeme. Nemůžeme zase zničit svaly první den. Po odpočinku tě bude čekat jiný trénink. *Vysvětlil neurčitě a pokračoval v jídle. Jaashi se dál nevyptává, protože měl pocit, že sensei mu stejně nic neřekne, a tak se raději pustí do jídla.* Teda je to vážně výborné. *Pochválí jídlo a cpe se jako nezavřený.* To víš, když je člověk sám vyplatí se umět vařit. *Zbytek jídla a odpočinek se nesou v příjemném rozhovoru. Tanjiro vypráví kde všude byl, kde se vaří, jaké speciality a radil Jaashimu kde naopak raději nejíst. Rozhovor je fajn, Jaashi si ho užívá, ale o to rychleji uteče jeho čas odpočinku.* Vstávat. Je čas pokračovat. *Pronesl Tanjiro a poplácal Jaashiho po rameni.* Teď dáme kliky, naprostý základ funkčního vršku těla a pro zapojení dalších ostatních svalů. *Jaashi si jen tiše povzdechl, s heknutím se zvednul z krabice a přešel kousek stranou a upravil se do pozice kliku.* Ruce v úrovni ramen, zápěstí směřuje dopředu … co ty povolené lopatky, chceš si ublížit? *stěžoval si Tanjiro, když viděl Jaashiho pozici, a ještě pár připomínek se našlo, než dovolil Jaashimu začít dělat kliky.* Drž lokty u těla. *Upozornil ho a posadil se kousek od něj na zem, aby dobře viděl.* Drž ten zadek dole. *Cvičit s váhou vesty, a ještě přitom dodržovat příkazy senseie bylo těžké a Jaashi měl pocit, že to nemůže zvládnout, ale jak se tělo postupně skládalo do správné pozice kliku zjistil, že to jde mnohem snadněji a více cítil svaly, které se zapojovali do práce.* Vidíš, vidíš. Takhle je to pěkné. *Uznale přikývl Tanjiro a zvedl se ze země.* Tak hezky klikuj. *Rozkázal ještě, než přešel k domku, vytáhl si odtamtud černý vak, pohodlně se usadil na krabici a z vaku vytáhl několik nástrojů. Poté vytáhl staře vypadající zbroj, trošku podobnou té, co měl na sobě on a dal se do pečlivého opravování popraskaných míst a tu a tam střelil pohledem po Jaashim aby si s kontroval, jak cvičí.
Kliky podobně jako dřepy pokračovalo do stádia, kdy už to nebylo o síle, ale pouze o vůli pokračovat. Když už svaly vážně nemohli prostě to vzdal a svalil se na zem a vděčně přijal objetí bolesti, protože to byl pocit, který se mu začínal zdát podivně známí. Vyčerpání bylo tak velké, že než se Tanjiro zvedl z krabice Jaashi na místě odpadl.

Jaashi se trhnutím probudil a překvapeně zamrkal. Zjistil, že leží na posteli v pokoji. Když mysl přišla k sobě a mozek se nastartoval jako facka ho udeřila bolest celého těla.* U všech mrtvých. *Vydechl a nevěděl co vlastně udělat, aby bolest zahnal. Ztěžka si povzdechl, když se na posteli otočil a pohled mu padl na lístek na nočním stolku, malou papírovou krabičku a velký džbán s vodou. Pomalu jako by mu snad tělo nepatřilo se natáhl pro lístek a zvědavě si ho přečetl.* Dobrá práce, chlapče. Sice tvůj táta vypadal, že mě praští, když jsem tě donesl domů … ale to nevadí. Dokázal jsi, že o trénink skutečně stojíš. Až přijdeš k sobě vezmi si tři kuličky, které jsou v krabičce. Hlavně je pořádně zapij. *Vzkaz byl napsaný celkem elegantním písmem a Jaashi přemýšlel, jak dlouho už asi spí. Ale teď bylo hlavní zahnat bolest, a tak vyndal z krabičky tři kuličky, které byli o něco větší než ty, co dostal před tím a měli nevzhledně hnědou barvu. Ale nechtěl zpochybňovat co Tanjiro napsal, a tak kuličky jednu po druhé rozžvýkal, dost bojoval, aby se po té nechutnosti nepozvracel a pak vypil skoro celý džbán vody. Přemýšlel, že by měl ráno zajít za tátou a vysvětlit mu o co jde při tréninku a říct mu, aby se na sensie nezlobil, ale ulevující látky v lécích mu dovolily přemýšlet jen chvíli, než upadnul do hlubokého, léčivého spánku.
Bylo pozdě odpoledne, když se Jaashi probudil. Nejprve si myslel, že se vzbudil sám, ale došlo mu, že za to můžou otevřené dveře do pokoje.* Ahoj tati, prosím nezlob se na Tanjiro-sama. *Vyhrkl rychle, než mohl otec cokoliv říct. Ten se jen usmál a posadil se na kraj synovo postele.* Já se na něj přece nezlobím. Ale mohl jsi nám dát vědět na co se chystáš. Dost jsme se s mamkou lekli, když tě cizí muž přinesl v náručí domů. Jak je ti? *zeptal se zvědavě a syna si prohlížel.* Jo je to dobré. *Ujistí ho rychle a posadí se, trošku stiskne zuby, jak se ozvou bolavé svaly, ale není to nic proti tomu, co cítil před tím.* To jsem moc rád. Dohodli jsme se s Tanjirem, že dneska si dáš ještě pohov a zítra můžete pokračovat. Budete trénovat tam kde jsme byli spolu aby to neměl daleko kdybys zase odpadl a abychom tě mohli s mamkou kontrolovat. *Jaashi vděčně přikývl a byl rád, že mu to celé snažení nezakázali.* Děkuju moc. *Vděčně sklonil hlavu.* Pojď mamka připravila jídlo, musíš být hladový. *Po těch slovech se otec zvedl z postele a počkal na Jaashiho.* Ani nevíš jak moc. Mám pocit, že jsem týden nejedl. *Se smíchem i přes bolest vyskočil z postele a rozeběhl se do kuchyně. Otec chvíli sledoval krabičku na synovo stole a cítil obdiv k synovi, že se rozhodl pro tak těžkou cestu.*

Tady jsem nebyl ani nepamatuji. *Pronesl Tanjiro s úsměvem a prohlížel si domy kolem tréninkové oblasti.* Kimo … *pronesl tiše a pak se otočil na Jaashiho.* Tvůj otec je celkem zajímavý chlapík. Nejdřív jsem myslel, že mě zabije za to, co se ti stalo a místo toho mi poradil tohle místo. Je to tu celkem fajn. *Pronesl potěšeně a pak ukázal na místo kde nechal své věci a krom nich tam byla zvláštně vypadající kostka z kamene.* Pojď. *Popohnal Jaashiho ke kostce. Kostka byla skutečně vyhotovená z kamene a po jejím obvodě bylo celkem pracně vytesáno mnoho úchytů, za které se dala kostka chytat.* Tohle dnes bude tvůj nejlepší přítel. *Vysvětlil Jaashimu a poplácal kámen.* Je to starý přítel, který pomáhal trénovat i mě. *Vysvětlil a přejel prsty po kameni. *Fajn. Takže tady a tady chytneš kostku. *Ukázal na dva úchyty.* A pak chci abys kostku zvednul nad hlavu, uděláš dřep a až půjdeš ze dřepu nahoru hodíš tu kostku co nejdále. *Ukázal na volné prostranství, kde bylo spousta místa. Jaashi uvažoval, zda nemá něco říct, ale rozhodl se, že je to asi zbytečné. Chytnul kostku přesně tam kde ukázal sensei a s heknutím jí zvedl ze země.* Teda je to dost těžké. *Konstatuje fakt, který je Tanjirovi,  dost známí, a tak na to ani neodpoví.* Dřep a hodit. *Zopakuje si pro sebe a udělá přesně to co řekl. Udělat dřep je mnohem těžší, když člověk musí držet nad hlavou zátěž a udržovat tak stabilitu. Jak jde pomalu ze dřepu nahoru a dá ruce níž, aby mohl kostku hodit cítí, jak se mu napínají svaly v celém těle, aby s tou cizí vahou zvládly pracovat. Hodil kostku kus od sebe a spokojeně se usmál. Cítil, že trénink dává smysl, uvědomoval si své tělo úplně jinak než před tím. Bez čekání a řečí přešel ke kostce, opět jí zvedl a opakoval to celé znovu a pak znovu a zase a zase dokud už nebyl tak unavený, že kostku nezvedl.* Oběd. *Stručná slova senseie přerušila trénink.*

Tohle jsem si připravil speciálně proto, že nejíme u mě ani u mě doma, ale tady. *Vysvětlil a z jednoho ze svých vaků co tam leželo vytáhl dva balíčky.* Je to jídlo, které jsme měli s sebou na misích. Dnes už májí shinobi asi lepší a modernější jídla a směsi, ale já jsem stará škola a sázím na klasiku. *S úsměvem mu podá jeden z balíčků a Jaashiho ho zvědavě rozbalí. V balíčku je upečený kus rýže s plátkem nějakého masa, který je pomazán rudou pastou. Poté je tam hromada plátku sušeného masa, zeleniny s hromadou velmi pronikavě vonících bylin.* Itadakimasu. *Popřál Tanjiro a pustil se do jídla. Jaashi chvíli zkoumal co je všechno vlastně zač, ale pustil se do toho také. Vlastně to vše bylo dobré nebýt poněkud velké pálivosti té rudé pasty.* Všechno je to postavené tak, aby ti to pomohlo s regenerací a růstem svalů *Vysvětlí proč mu dává takové jídlo a Jaashi jen přikývne, beze slova se natáhne pro vodu, aby zapil pálivost pasty.* Pro dnešek už skončíme. Nepotřebujeme to zase přehnat tak jako minule. Vedl sis dneska dobře. *Pochválí ho ještě, než se rozloučí.

Další trénink se setkali opět na tréninkové oblasti, ale nebyli tam dlouho.* Tady máš svého věrného společníka. *Ukázal Tanjiro na vestu a Jaashi si jí beze slova oblékl. Tak přijal výcvik senseie, že už ani neřešil proč pracné a těžké tréninky podstupuje. Přesně nechápal principy toho všeho, ale vnímal své tělo jako nikdy dřív, a tak pokračoval dál. Když si vestu oblékl a Tanjiro zkontroloval, zda je dobře uchycená vyrazili poklusem z tréninkové oblasti a přes vesnici rovnou ven, mimo bezpeční vesnice do širokých plání, které nepřipraveným často přivodili smrt.* Kam to jdeme?“ zeptal se Jaashi zvědavě, protože i když neměl důvod zpochybňovat trénink, tak byl zvědavý.* Není důležité kam. Prostě pojď. *Usmál se na něj Tanjiro a po chvíli chůze se dostali k vysoké skále, která čněla nad okolí.* Nahoře budu já. *Ukáže na vrcholek skály.* Budu tě sledovat. Ty máš jednoduchý úkol … prostě běhej. Máš tady dost prostoru, aby ses nezbláznil z jednoho kolečka, je to dost rovný terén, takže tě uvidím i když poběžíš dost daleko kdyby se ti něco stalo. *Ubezpečil ho Tanjiro a vydal se ke skále.* A jak dlouho mám běhat? *ta otázka mu dost visela na jazyku, protože nevěděl, zda se mu tady chce běhat celý den.* Dokud to půjde. *Odpověděl ještě sensei než po skále vyběhl nahoru a nechal Jaashiho samotného uprostřed ničeho.* Dokud to půjde. *Zopakoval si pro sebe tiše a zakroutil nad tou odpovědí hlavou. Díky váze vesty bylo dost složité rychleji jít natož běhat, ale copak měl na vybranou. Pomalu vyrazil od skály někam pryč, protože nevěděl, kam jít, čeho se chytit. Pomalu přešel z chůze do běhu a snažil se navyknout takovému pohybu, aby vyrovnal těžiště rozhozené váhou vesty a správně držel záda, protože ta byla dost důležitá při běhu s takovou zátěží. Jak tak běžel krajinou a rozhlížel se kolem, krom bolesti nohou, zad a ramenou mu v hlavě běhalo vše možné i nemožné. A čím déle běžel, tím více se mysl pročišťovala, bolest ho objímala jako známa milenka a on prostě jen metodicky překládal nohu přes nohu a běžel. Slunce se pomalu sunulo po své dráze a bylo to pro něj jediné určení času, ale nepřikládal mu moc pozornost. Dostal se do zvláštního stavu, kdy chtěl prostě běžet a neřešit nic jiného. Bolest se pomalu vzdalovala a on začal zrychlovat, dech se uklidnil jako by snad neměl za sebou den běhu a na sobě obrovské závaží. Byl tak koncentrován na běh, že si to pořádně neuvědomoval, ale krajinou běžel stejně rychle jako kdyby přišel neunaven a bez závaží. Dělo se něco zvláštního a on si začal uvědomovat svou sílu a rychlost. Překvapeně zamrkal tím zjištěním a náhle ten pocit zmizel, svaly si uvědomili únavu a bolest a tělo zkolabovalo.*
Jsi v pořádku? *zeptal se Tanjiro starostlivě a prohlížel si Jaashiho jako by ho nikdy předtím neviděl. Jo jsem v pohodě. *Přikývl s bolestivým výrazem a snažil se na sobě dát co nejméně znát bolest, která svírala jeho tělo.* Na. *Podal mu bez okolků sensei léky a Jaashi překvapeně pozvedl obočí, když viděl, že kuliček je pět.* Já myslel, že beru tři. *Nadhodil, ale vděčně to přijal, rozkousal co nejrychleji aby měl tu pachuť co nejdříve za sebou a pak zapil pořádnou dávkou vody.* Protože jsi málem dosáhl toho o co tady usilujeme. Viděl jsem to. Myslel jsem, že nebude dlouho trvat a skončíme, ale místo toho jsi přidal, běžel jsi rychle a stál jsi rovně jako bys na sobě tohle neměl. *Ukázal prstem na vestu mezi řečí.* Dostal jsi se na dosah První brány. I když si to neuvědomuješ a bylo to spíše reakcí těla, než tvým vědomím dokázal jsi to. Nevýhodou takového stavu je fakt, že se ti můžou poškodit svaly. To proto ten tvrdý trénink, a to proto pět kuliček místo tří. Musíme se ujistit, že se dobře zahojíš. *Vysvětlit Tanjiro trpělivě a Jaashi mlčky přikývl a přemýšlel o jeho slovech. Než začali tak mu sensei o technice, co mu chce předat dost řekl, a tak ho překvapilo, že byl skutečně tak moc blízko k tomu, aby dokázal otevřít Kaimon.

I když se o něj Tanjiro staral, pomáhal mu léky i tak po běhu byl mimo trénink tři dny, než se dal dohromady. Možná by byl mimo déle, kdyby poslechl rodiče, ale nechtěl čekat. Cítil nadšení z toho, že byl tak blízko a chtěl to dotáhnout do konce. Chtěl na senseie udělat dojem, protože věděl, jak moc chce Tanjiro předat techniku dál a byl poctěn tím, že si vybral právě jeho.
Tanjiro seděl na kameni, pečlivě upravoval vázání zbroje, kterou jak si Jaashi uvědomoval opravoval snad po celou dobu jejich tréninků a zastavil kousek od něj. Nechtěl ho rušit od práce, protože vypadalo, že je do toho hodně zabraný.* Oh vážně jsi přišel? Tvůj otec asi není rád co? Včera mě utvrzoval v tom, že určitě nepřijdeš, že potřebuješ odpočívat. *Dost překvapeně se zeptal, když si uvědomil Jaashiho přítomnost. Jaashi nad tím jen mávne rukou.* Táta se bojí. *Vysvětlí a usměje se, protože je vlastně rád, že mají o něj rodiče starost. Po pár událostech posledních měsíců si uvědomoval, jak moc ho rodiče milují a bylo těžké nebýt za to rád.* Nebudu lhát, jsem rád, že jsi tady. Vypovídá to o tvém zápalu do tréninku. *Okomentuje to a zvedne se z kamene.*

Dnes využijeme trénink síly a rychlosti, který měl hodně v oblibě můj sensei. Já osobně jsem ho moc rád neměl, protože dost bolel, ale je dost účinný. A když je něco účinné většinou to není příjemné. To je vlastně základní kámen každého tréninku … dostat člověka z jeho pohodlného typu cvičení, aby musel fungovat jinak. *Pomalu se vydá k místu, kde jako už kolikrát před tím měl své věci. Jaashi si překvapeně všimne, že tam je hromada kostek, které jsou zmenšené kopie té velké, se kterou již trénoval.* Kde tohle všechno berete Tanjiro-sama? Tohle se k vám do domu ani nevejde. *I když to není otázka k tréninku dost ho to zaráží.* To je téma na jindy chlapče. *Dostane se mu stručné odpovědi a ukáže na místo kus od toho kde právě stojí.* Trénink je to vlastně jednoduchý. Budu házet kostky a tvým úkolem bude chytit je. Za každou, co nechytneš tě čekají kliky, nebo dřepy. Každá kostka, co nechytíš bude zátěž při těch cvicích. Být tebou snažím se chytit všechny. *Poradí mu a pak ho rukou popožene k místu kde má stát. Jaashimu přijde zvláštní proč by tohle cvičení mohlo být k něčemu dobré, ale nechtěl svého senseie nějak zatěžovat stížnostmi. Pokud to jemu pomohlo v tom být lepší shinobi, bude to dost dobré i pro něj.*
Připraven? *křikl na něj sensei, když zastavil přibližně na daném místě, a aniž by čekal na odpověď, sebral jednu kostku ze země a hodil jí pěkný kus od Jaashiho.* Hej, tohle není fér. *Křikne a rozeběhne se ke kostce. Jen tak tak zachytí kostku za jedno madlo těsně nad zemí.* Ani jsem nevěděl, že to hodíte. *Postěžoval si a položil kostku na zem. Jako omluva mu přišlo od sensie pokrčení rameny a pak sebral další kostku a hodil jí o pěkný kus dál.* Tss. *Vydechl vzduch a dal se do běhu, ovšem kostku nedostihl a ta hlasitě zaduněla o zem.* Dřepy. *Pronese mistr a ukáže na kostku, kterou Jaashi nechytl.* Kostku před sebou. *Dodá ještě a jeho student jen mlčky přikývne, vezme kostku a začne dřepovat. Tanjiro ho sleduje a hlídá, zda cvičí správně, ale potěšeně sleduje, že to není třeba. Když uzná počet dřepů za dostatečný jen hlesne.* Dost. *A bez varování hodí další kostku. Takto to pokračuje nějakou dobu. Zachycená kostka znamená další házení, upuštěná kostka znamená cvičení. Po nějaké době už dělá dřepy s pěknou řádkou kostek, které má vyrovnané na sobě a musí se hodně soustředit, aby udržel stabilitu a kostky mu nespadli, a přitom dělal dřepy. Při klikách mu kostky přidržoval na zádech sensie, ale každé další upadnutí kostky na zem pro něj bylo nepříjemné. Čím déle trénoval, čím větší počet kostek mu dělalo závaží tím těžší bylo běhat při házení, kostky, které ze začátku chytal jako nic teď byly odporně těžké. Tak jak byl zvyklý při cvičení očekával každou chvílí pauzu na oběd, ale žádná nepřicházela, a tak pokračoval v lopocení dál.
Jak se svalu zmocňovala únava opět začal dělat pohyby spíše intuitivně než vědomě a začal přestávat vnímat bolest a únavu. Jenže tentokrát tento stav cítil, věděl, že tam je a pociťoval zvláštní brnkání jako by mu někdo po páteři přejížděl proudem. Čím hlouběji se nořil do toho pocitu, tím intenzivnější bylo vnímání jeho těla a pak, jako by někdo popadnul strunu přilepenou na jeho páteři a cuknul za ní se mu v hlavně rozsvítil plamen, který veškerou pozornost stáhl k sobě. Nevěděl, co přesně se děje, nevěděl, kde se vzal ten pocit podél jeho páteře ani co přesně byl to světlo planoucí někde vzadu v hlavě, ale ať už to bylo cokoliv obejmul to světlo a svou vůli ho pak poslal po vibrující struně v jeho zádech do celého těla. V ten okamžik Jaashi Natsui, student Tanjira, bývalého žoldáka otevřel první bránu Hachimonu. Ten opojený pocit mu vyvolal úsměv na tváři. Aniž by si uvědomoval, co všechno teď dokáže snadno přeběhl vzdálenost mezi ním a vrženou kostku. Jako by nic nevážila jí chytil, protočil se na místě a rychlostí, kterou ještě nepoznal doběhl k senseiovi. Ten se jen hlasitě rozesmál na celé kolo, když viděl úspěch svého studenta.* Bravo chlapče, bravo. Dosáhl jsi svého cíle a já toho svého. Předal jsem dál techniku, kterou mě předal můj sensei. Jedno i ty najdeš dítě, které tě zaujme a předáš mu tuto moc. *V hlase senseie byli cítit emoce.* Děkuji. *Odpověděl Jaashi a hluboce se uklonil.* Děkuji za váš čas a za důvěru ve mně Tanjiro-sama. *Slova myslel velmi vážně, a ještě nějakou chvíli zůstal v předklonu, než se narovnal. Struna v jeho těle přestala vibrovat, světlo v hlavě pohaslo, ale to nevadilo. Už věděl, že tam je, věděl, kde ho najít a jak ho použít pro své tělo. Jen tělo zesláblé po tréninku a po velkém vypětí, které dosáhlo otevřením První brány to vzdalo, tentokrát to ale Jaashi očekával, a tak jen padl na jedno koleno a rukama se opřel o zem, aby neupadl úplně. Ztěžka oddechoval, sledoval kapky potu, které kapaly z vlasů před něj na zem a i přes únavu a bolest se usmíval.* Tak jak se cítíš? *zeptal se Tanjiro zvědavě a sledoval pozorně Jaashiho.* Upřímně? Mám strašný hlad. *Oba se rozesmáli, Tanjiro pomohl svému studentovi na nohy a pak se vydali uklidit po sobě cvičiště. Ještě než opustili cvičiště předal Jaashimu několik kuliček léků na bolest a poté vyrazili najít něco k jídlu.*

Trénink atributu: Síla

Legenda:
Jaashi
Tanjiro


Jaashi sledoval vycházející slunce a pomalu houpal nohama ve vzduchu.* Nejsi trošku mladý na stařeckou nespavost? *Zeptal se Tanjiro sama, který se objevil, kdo ví odkud.* Dobré ráno, sensei. *Pronesl s úsměvem a neotočil hlavu, aby nepřišel o začátek dalšího dne.* Říkal jste, že mám dojít co nejdříve. Tak jsem tady. *Vysvětlil a Tanjiro jen chápavě přikývne, mlčky se posedí vedle svého studenta a sleduje východ slunce s ním. Když je přivítá nový den tak oba skoro ve stejnou chvíli vyskočí na nohy.* Je čas trénovat. *Pronese Jaashi pobaveně.* Tohle jsem mu měl říct já. *Uculil se Tanjiro a seskočil ze střechy následován Jaashim.*
Dnes budeme pilovat sílu, které je, jak moc dobře víš u Taijutsu velice důležitá. Ale hodí se i v běžném životě. Tady máš dnešního společníka. *Ukáže na velký řetěz ležící na zemi.* Dobře. *Odkývá to Jaashi a přejde k řetězu.* Zvedni ho a přehoď si ho přes ramena. *Řekne Tanjiro a čeká až tak udělá. Chvíli ho sleduje a pak se natáhne a upraví pozici řetězu tak, aby měl na obou stranách stejně.* Začneme tím, že budeš dělat dřepy a zvedneš řetěz nad hlavu. *Jaashi jen přikývne, uchopí řetěz, rozkročí se a udělá dřep a při cestě nahoru zvedne ruce.* Když půjdeš dolů řetěz se smotá a cestou nahoru ho odmotáš a tím si stále přidáváš zátěž, kterou musíš překonat. *Vysvětlí Tanjiro a sleduje Jaashiho jak dělá dřepy a zvedá řetěz nad hlavu.* Dobře, dobře. *Souhlasně zabručí a obchází kolem studenta. Jaashi se soustředí na techniku, ale i tak ho tu a tam sensei pleskne, aby napravil pozici.* Hlídej si záda, nikdy se nesmíš naklánět nebo hrbit. Pokud už je to příliš těžké tak si odpočiň. Nepotřebujeme nějaký zbytečný úraz. Raději trénovat po menších dávkách celý den, než to přehnat na začátku a pak máme po tréninku. *Ukončí Jaashiho snažení a přejde k jeho věcem a hodí mu flašku s vodou.* Děkuji vám. *S vděkem vodu přijme a začne hltavě pít.* Tréninky s vámi jsou fajn. *Řekne, když se napije a jeho slova u senseie vyvolají úsměv.* Copak tréninky s tátou nejsou dobré? Co jsi tak říkal je také celkem dobrý. *Prohodí Tanjiro.* Ale jo táta je vážně dobrý, sice ne tak jako vy, ale je dobrý. Jenže je moc velký fanda taijutsu a s vámi je to … takové klidnější. *Snaží se vysvětlit rozdíl mezi tréninky a pak vrátí láhev a přejde zpět k řetězu.*
Teď procvičíme ruce. *Rozkáže Tanjiro a zvedne řetěz ze země.* Nastav ruce. *Řekne a když tak Jaashi učiní, hodí mu do dlaní řetěz, upraví délku, aby měl každou stranou stejně a pak o krok ustoupí.* Narovnej záda, lokty podél boků a hezky spusť řetěz dolů. *Sleduje pohyb, který vykonává a upraví mu trošku držení těla.* Nesmíš se nikdy moc zbytečně zaklánět. Při využití velké zátěže by sis mohl zranit bederní páteř. *Vysvětlí.* Tak a teď nahoru. *Jaashi pokračuje v tréninku.* Musíš cítit svaly, jak se zapojují, čím více řetězu odmotáš tím více je těžší a svaly jsou tak stále pod napětím. Ruce nemusíš dávat až nahoru. *Upozorní ho a trošku mu ruce svěsí níž.* Když přesáhneš určitý úhel, tak na svaly přestane být kladen odpor a už je neposílíš. *Vysvětluje a pak se odmlčí a jen sleduje, jak Jaashi cvičí.* Jde ti to. *Pochválí ho a když už Jaashi po nějaké době nemůže, tak cvičení zastaví.* V pořádku, vážně ti to jde. Chtělo by si to chvíli odpočinout ať to nepřeženeme. *Ukončí trénink Tanjiro a přejde ke svým vakům, vytáhne dvě krabičky a usadí se na zem. Jaashi si nejdříve otře pot z čela, než se k němu připojí a usadí se vedle něj.* Moc vám děkuji. *Mírně skloní hlavu, když si od senseie převezme krabičku a zvědavě jí otevře.* Ooo Gjóza. *Vydechne překvapeně Jaashi.* Vy víte, co je dobré. *Usměje se Jaashi, popřeje dobrou chuť a dá se do jídla.* Tak musíš doplňovat živiny a správně jíst. Pokud chceš zesílit není to pouze o tréninku, ale také o správné stravě a odpočinku. Bez regenerace se tělo nedokáže přizpůsobit tomu co po něm chceš a vše trvá mnohem déle. Proto po tvrdém tréninku je potřeba se pořádně najíst a pak si také poctivě odpočinout. *Vysvětlí a zatím co oba dva jedí, tak si povídají o všem možném. Když zmizí poslední zbytky jídla, Jaashi se jen spokojeně rozvalí na zemi a sleduje oblohu a mraky plující po ní.* Dnes si myslím, že by to mohlo stačit. Není potřeba se zničit jen kvůli tomu abys zesílil. Dej si už dneska pohov, dej svalům čas a možnost odpočinku a můžeme klidně zase trénovat příště. *Ujistí ho sensei a Jaashi jen spokojeně přikývne.* Nejraději bych trénoval dál, je toho ještě tolik co všechno bych chtěl umět a dokázat. *Pronese upřímně a Tanjiro jen chápavě přikývne.* To je ta touha po tréninku, co máte vy mladí. Však bude ještě spousta tréninků a možností se zlepšit. Až budeš mít plné zuby cvičení a boje, můžeme si ukázat i nějaké techniky. Sice nemám raiton jako ty, ale i tak ovládám nějaké techniky, které se ti můžou hodit a aspoň si trošku zpestříme lekce. *Navrhne a Jaashi to rychle s poděkováním přijde. Pak se oba rozloučí a zatím co se Tanjiro vydá domů, Jaashi se rozhodne vydat za matkou na hřbitov a dodělat tam práci, kterou měl mít dávno hotovou.*

-----------------KONEC-------------

Trénink atributu: Výdrž

Legenda:
Jaashi
Matka
Tanjiro


Zajímalo by mne, co si o smrti toho chlapce myslí jeho rodina. *Prohodí mamka stojící vedle něj a sleduje hrob stejně jako její syn.* To bys měla asi nejlépe vědět ty. *Řekne klidně Jaashi a zadívá se na ní.* Jak by ses cítila, kdybych tady pod zemí ležel já a ne on? Přišlo by ti to spravedlivé? Přišlo by ti to jako správná oběť pro posílení shinobi v naší vesnici? *zeptá se a dívá se pozorně na matku, protože její odpověď ho skutečně zajímala. Jenže odpověď nepřišla a Jaashi viděl, že z té představy je jeho mamce celkem špatně.* To nic mami. *Řekne jemně a vezme jí za ruku.* Já umřít nehodlám. Trénuji dost na to abych se zbytečné smrti vyhnul. Což mi tak připomíná, že bych měl běžet ať stihnu lekci a Tanjiro-sama na mě nemusí čekat. *S úsměvem se s ní rozloučí a vyrazí směrem ke cvičišti, které se stávalo jeho druhým domovem, jak moc tam trávil času.*

Už jsem si říkal, kde jsi. Většinou tu býváš až nevkusně brzo. *Přivítá ho Tanjiro s úsměvem a Jaashi jen nad tím pobaveně mávne rukou.* Byl jsem ještě s mamkou na hřbitově, dát květiny na hrob mladíka, kterého jsem zabil při geninské zkoušce. *Vysvětlí důvod, proč málem přišel pozdě a Tanjiro si ho chvíli prohlíží, ale raději to nekomentuje, protože si nebyl jistý, zda jsou nějaká vhodná slova na něco takového. Sám už zapomněl, jaké to bylo poprvé zabít člověka, ale bral to jako něco naprosto přirozeného a nedokázal se tak úplně do Jaashiho vcítit. Proto raději volil mlčení a přešel k velké váze stojící kousek od nich.* Co budeme dělat s vázou? *zeptá se Jaashi zvědavě a obejde jí kolem dokola, aby si jí lépe prohlédl. Váza byla dost velká, bylo na ní nádherně vyobrazené nějaké bojiště a spousty válečníků.* Neboj bude s její pomocí trénovat. Když jsem cestoval po světě a živil se jako žoldák narazil jsem na spousty zajímavých míst. Jedno takové místo byl chrám, kde žili kněží, kteří svůj život zasvětili svému bohu, práci pro lidi a tréninku bojových umění. Už si ani nepamatuji co to vlastně uctívali za boha a jaké bylo jejich hlásání, ovšem nikdy nezapomenu na jejich tréninky. Každý ten mnich byl tvrdý jako žula, rychlý jako rys a opravdový bojovník, protože jejich víra byla stejně tak pevná jako nejlepší ocel. Dlouho mi trvalo, než mě k sobě přijali, musel jsem pro okolní vesnice vykonat spousty prací a občas jsem byl spíše poslíček a sluha než žoldák, ale stálo to za to. Kdybys viděl ten klášter, desítky mnichů na nádvoří cvičí jeden jako druhý s naprostým soustředěním a precizností nasávají to co jim předává předcvičující. Jejich metody byly velmi drsné a kruté a občas mě až zaráželo co nutí dělat i malé děti, aby se zlepšovali. Ovšem nemohu jim vytknout, že to má skutečně vliv na to, jací jejich válečníci byli. Ale budu ti to vyprávět při tréninku. *Uvědomil si, že tam nejsou kvůli vzpomínání.* Zvedni tu vázu. *Řekne Tanjiro a Jaashi tak učiní.* Teď přikrč nohy jako bys chtěl udělat dřep. Ještě trošku níž, dobře to stačí. Ruce natáhni před sebe, srovnej záda … ramena víc dozadu. *Snaží se srovnat Jaashiho a prohlíží si jeho postoj.* Fajn. Teď už jen stačí držet, dokud ti neřeknu. *Mrkne na něj Tanjiro a usadí se na skálu kousek od něj.* Kde jsem to jen skončil. *Snaží se vzpomenout a sleduje, jak Jaashi drží pozici.* Už vím … ta váza, kterou máš v ruce není originál. Totiž oni by mi ani nedovolili něco odnést, ale byl jsem tak uchvácen tím vším tam, že jsem si nechal udělat alespoň kopii. To, co vidíš na váze je velká bitva, když okolní vesnice pustošila armáda z cizí země. Armáda se hnala krajinou, porážela obranu, kterou posílali vládci jejich země a nikdo nevěděl, jak to vlastně skončí. Vesnice poblíž chrámu měli být další, které se měli stát obětí armády nepřítele. Jenže to ctihodný Yukitoshi, vůdce kláštera, nemohl dopustit. I když hlásali mír a boj odsuzovali, moc dobře věděl, že pokud nezasáhnou tak lidé, kteří jim nosili dary, jídlo a hledali u nich útěku zemřou a nikdo si na ně nikdy nevzpomene. A tak kněží z chrámu obešli vesnice a lidi nahnali za zdi kláštera. Když se předvoj armády nahrnul do první vesnice nečekali na ně vyplašení vesničani, ale mniši sedící na zemi a modlící se ke svému bohu. Armáda nepřítele neměla žádnou úctu, jen málo kdo dobrovolně vztáhne ruku na kněze. Zaútočili na ně, neřešili, že tam jen sedí a nejsou ozbrojení. To byl možná také důvod proč s nimi neměli kněží žádné slitování. Předvoj armády byl rozdrcen skupinou mnichů a o jejích vítězství se povídalo široko daleko. Samozřejmě, že vůdce armády to bral jen jako nějakou hloupou propagandu a poslal další své vojáky. Další vlna nepřátel se rozbila o udatné mnichy, a tak se široko daleko vyprávělo tom, že muž víry je neporazitelný v boji. *Jak tak vyprávěl příběh o boji mnichů Jaashi mezitím stále držel v rukách vázu a snažil se udržet postoj, který po něm Tanjiro chtěl. I když bylo těžké vnímat jeho slova o statečných mniších, když se snažil vydržet v dost podivné pozici udělalo to na něj dojem. Přemýšlel, zda taky někdy bude takhle cestovat a poznávat svět. Jak se prodlužovala doba, kterou tam stál bylo stále těžší a těžší nepovolit. Tanjiro ho pozorně sledoval a tu tam ho napomenul, když mu ruce s vázou začali klesat dolů. Jaashi přemýšlel, jak dlouho tam takhle bude muset stát. Záda ho začala bolet, stehna ho pálila a musel se hodně snažit, aby zahnal klepání rukou.* Musíš přestat vnímat tu bolest, únavu a soustředit se pouze na to vydržet. *Řekne klidně Tanjiro, seskočí ze skály a pomalu k němu přejde.* Dojdu pro něco dobrého k jídlu, ty zatím pokračuj. *Jen co to dořekne za hlasitého puf zmizí v oblaku písku a je pryč.*

*Jaashi se snažil mrkáním vyhnat pot, který mu stékal do očí, ale nedařilo se mu to. Klepání rukou už ani nedokázal zastavit, a tak se váza v jeho sevření dost vtipně klinkala ze strany na stranu. Tu a tam se předklonil dopředu, či dozadu jak se snažil vyrovnávat tělo, aby co nejlépe držel požadovanou pozici, ale bylo to čím dál těžší a těžší. Tanjiro už byl pryč pěknou dobu, a i když nevěděl kolik je přesně hodit podle slunce věděl, že už je dávno po obědě, ale sensei se neukázal. Nechtěl před senseiem vypadat jako slaboch, a tak zatnul zuby a snažil se pokračovat v tréninku. Jenže se to začínalo jevit jako nemožné. „Muž s vírou dokáže více než ten, kdo víru nemá.“ Probleskne mu hlavou, co říkal sensie a zavře oči. Soustředí se pouze na touhu vydržet a nevzdat to. Představí si před očima mnichy, jak stejně jako on trpí při drsném tréninku a přestane vnímat své tělo. Sám nevěřil v žádného boha, nevěřil v nějakou nadpřirozenou sílu, která je za vším, co se děje, ale víra v sílu a v sebe sama mu dávala smysl. Nechal klidně plynout čas a uzavřel se sám do sebe. Slunce už bylo na své pouti k západu, když se objevil Tanjiro s jídlem.* Myslím, že je čas skončit. *Pronese klidným hlasem, aby Jaashiho nevyrušil v jeho zvláštním transu.* Eh. *Vydechne Jaashi a upustí vázu na zem a sám se posadí na zadek.* To jste to jídlo byl vyzvednout v cizí vesnici nebo co? *vydechne ležíc na zemi a snaží se do těla nahnat co nejvíce vzduchu.* Hele nebuď hubatý. *Pronese Tanjiro s úsměvem a zvedne ho ze země.* Pokud by byl trénink krátký tak na co by byl? Potřebuješ zlepšit výdrž, a to neuděláš krátkým tréninkem. *Vysvětlí s úsměvem, podá mu jeho krabičku s jídlem a usadí se na skále. Během jídla si tiše povídají a Jaashi se snaží nevnímat bolavé tělo. Zvědavě se vyptává na další zajímavosti ohledně kláštera a mnichů a večer jim uteče v příjemném klidu. Jen cesta domů je po těžkém tréninku celkem obtížná a trvá trošku déle než by chtěl.*

-----------------KONEC-------------

Trénink atributu: Taijutsu

Legenda:
Jaashi
Otec


Jaashi nechával mezi prsty pomalu propadávat písek a sledoval zrnka, jak se líně přidávají na velkou hromadu písku před jeho nohama. Písek byl tak běžný v jejich vesnici, že si nikdo neuvědomoval, že i on má své kouzlo. Písek, kameny, jedna z mála jistot jejich domova.* Co se ti honí hlavou? *zeptal se otec, když přišel k Jaashimu a zastavil kousek od něj.* Ale … vlastně nic moc. Jen přemýšlím, jak moc zvláštní je náš domov. Málo kdo by si dobrovolně vybral takové místo pro život, a přesto se nám tady daří. *Pronese, otevře dlaň a hodí zbytek písku na zem a zvedne se. Otec si chvíli syna prohlížel a pak se jen usmál a přešel o kousek dál a postavil se do postoje.* A ty jsi rád, že tady žiješ nebo ne? Nechtěl bys žít mezi vysokými stromy? Nebo ve vesnici, která je plná vody a místo horka a písku v botách si užívat koupání? Přijde ti tohle jako dobrý domov? *zeptá se a rozpřáhne ruce kolem, jako by označoval celou vesnici. Jaashi mu neodpoví, přejde stranou a odloží si bundu na jednu ze skal a protáhne se.* Voda? Lesy? *zeptá se a pomalu se vydá k otci. „To zní spíše jako dovolená.“ Uchechtne se a zastaví před otcem.* Já jsem tady spokojený. Drsné místo znamená tvrdé lidi a tvrdí lidé se nebojí ušpinit ruce a zpotit se, když něco chtějí. *Prohodí svůj názor.* Neměnil bych. *Řekne přesvědčeně o svém názoru a zaútočí na otce nízkým kopem, aby ho vyvezl z rovnováhy. Otec ale pouze zvedne nohu, holení vyblokuje kop a zaútočí proti synovi. Vymění si několik úderů a každý úder, kop a obrana je pečlivě hodnocená a sledovaná, aby otec mohl kontrolovat synův pokrok.* Používej více své tělo k úderům, musíš využít pohyb těla, když zaútočíš. Je vidět pokrok na síle, ale mohlo by to být lepší. Úder je kombinací síly, rychlosti a přesnosti. Musíš se zaměřit na tyto věci, pokud se chceš zlepšit. Najdi si styl boje, který ti vyhovuje. Jsi na začátku své cesty bojovníka, ještě máš hodně co objevovat a učit se, ale zkoušej různé techniky a najdi si tu, která ti bude nejvíce vyhovovat. *Řekne otec a najednou na Jaashiho zaútočí krátkým, ale tvrdým úderem lokte. Jaashi jen tak tak stihne pozvednout ruce, aby úder zastavil, ale síla úderu ho odhodí kus stranou.* Síla ti může pomoci překonat mnoho překážet. *Řekne otec a rychlým pohybem se dostane před Jaashiho.* Když se naučíš dobře ovládat chakru, dokážeš prorazit i zeď, kdo se ti pak může postavit v boji. *Pokračuje a udeří kolenem, tentokrát Jaashi úder nevykryje, ale protočí se kolem otce, vyhne se kolenu a zaútočí proti němu. Jenže otec je stále o krok před ním a pouze úder vykryje loktem a zaútočí pěstí proti synovi. Jak tak pokračují Jaashi zkouší různé kombinace útoků, hledá skulinu v otcově obraně, ale vypadá to jako by byl otec stále o krok na před, jako by tušil, co přijde dřív, než to Jaashi udělá. Jaashi zaútočí prudkým úderem hranou ruky, ale než úder zasáhne svůj cíl otec se sehne a podkopne mu nohy. Jaashi se rozplácne po zemi.* Jsi vážně dobrý. *Ztěžka vydechne a rozplácne se po zemi.* Skoro to vypadá jako bys četl budoucnost. *Prohodí a snaží se uklidnit dech.* To prostě není možné. *Konstatuje a otře si z čela pot.* Jak to děláš? *zeptá se zvědavě a když k němu otec natáhne ruku nechá se zvednout na nohy.* To je vlastně jednoduché. Ty bojuješ tímhle. *Klepne ho do čela a usměje se.* Přemýšlíš o tom, kam zaútočit a čím, sleduješ mě a hledáš slabinu, místo, kde udeřit. Když si všimneš mezery v obraně začne ti hlavou šrotovat velké množství nápadů, jak zaútočíš, ale než to uděláš už je ta slabina pryč. *Snaží se mu to vysvětlit a pomalu se vydají ke skále u které mají své věci a oba se chopí pití.* Neber si to špatně. To je přirozené. Ale musíš více trénovat, aby se boj stal pro tebe přirozeným. Aby tvé nervy dělali boj přirozeně, instinktivně a pak … budeš skutečně nebezpečný. Až uvidíš slabinu tvé tělo instinktivně zareaguje a mezi údery budou minimální pauzy a tvůj boj bude méně … předvídatelný. *Konstatuje a pak se napije a chvíli se na syna dívá. Jaashi přemýšlí o těch slovech a pak jen přikývne a usměje se.* Tohle dává smysl. *Nejde než nesouhlasit a hodí flašku zpět ke svým věcem. „Tak pojď, jdeme pokračovat ať se dál zlepšuji.“ Mrkne na něj a opět se pustí do boje. Bojují ještě pěknou dobu, než opustí cvičiště a vydají se domů na večeři, zpocení a unavení, ale spokojení tím, že mohli společně trávit čas.*

-----------------KONEC-------------

Trénink atributu: Rychlost

Legenda:
Jaashi
Tanjiro


*Jaashi pečlivě umyl poslední hrnek, který zůstal ve dřezu a položil ho na odkapávač, aby z něj mohla voda v poklidu vytéct, než se nádobí otře. I když se mu do toho moc nechtělo tak byl vlastně docela rád, že mamce pomohl. Ještě chvíli se zdržel v kuchyni a umyl dřez a otřel linku, než vyrazil do svého pokoje. Chvíli si prolézal skříň a přemýšlel co si vezme na sebe, ale nějak se mu nechtělo nic vymýšlet, protože stejně bude většinu času trávit s Tanjirem a tak vytáhne vytahané kalhoty, staré ale oblíbené triko a oblékne se. Tak jako vždy si do batohu dá pití, než opustí domů a vyrazí na místo dnešního tréninku. Suna se tak jako většinou vždy topila v přílivu slunečních paprsků a vypadalo to na další teplý den, ale nebylo to nic zvláštního, a tak si toho nevšímal a směřoval ke svému cíli. Tréninková oblast v Kimo tak jako vždy byla prázdná a jediný návštěvník byl Tanjiro.* Dneska jste si přivstal? *zeptá se zvědavě a s úsměvem k němu vyrazí.* Ale ne kdepak. *Zakroutí hlavou Tanjiro a vyskočí na nohy.* Já jsem nešel ještě spát. *Vysvětlí s pobavením v hlase.* Na trénink na rozdíl od tebe nemusím být odpočatý, a to je dobře. *Ušklíbne se a pak vytáhne z kapsy svitek, rozloží ho před sebou na zemi a kousne se do prstu.* Dnes použijeme starou dobrou metodu na trénink. *Řekne a poté přejede prstem po svitku a za hlasitého puf se kousek od něj objeví zvláštní konstrukce ze dřeva a kovu.* Co to má být? *zeptá se Jaashi s neskrývanou zvědavostí a začne kolem té věci obcházet a přemýšlí k čemu to vlastně může být.* Tohle … je hodně stará věc, kterou používal můj sensei a já jí upřímně nesnášel … no nesnáším jí pořád, ale naneštěstí já už jí používat nemusím. *Pobaveně přejde ke konstrukci a ukáže na ní.* Když jsem byl s bratrem malý tak jsme si na tom jen vesele hráli, protože jsme ani zdaleka netušili, že jednou to bude mučící nástroj. *Snaží se Jaashiho trošku vystrašit a vyleze si na konstrukci, kde se usadí v něčem, co hodně vzdáleně a s použitím hodně fantasie se dá považovat za sedačku.* Zajímalo mě to, jaký je to pocit tady sedět a předávat zkušenosti další generaci. Tak šup, šup chop se madel. *Ukáže před sebe, kde se konstrukce opírá o zem dlouhými madly.* To je jako nějaká rikša? *zeptá se Jaashi zvědavě a trošku neochotně přejde k madlům, chytne je a zvedne senseie trošku do záklonu.* Ale kdeže. *Zakroutí nad tím nápadem Tanjiro pobaveně hlavou.* Rikša má kola a slouží k dopravě. Tohle je pouze vylepšení pluhu z pole a slouží k tréninku. Stále si stěžuješ, že při našem tréninku jsi pomalý, a tak na tvé rychlosti musíme zapracovat. Takže teď hurá vyběhnout. *Mávne rukou, aby Jaashiho popohnal do běhu. Jaashi chvíli senseie sleduje a přemýšlí, zda to myslí skutečně vážně, protože nečekal, že někdy bude trénovat pomocí pluhu, ale nechtěl se dohadovat, zda to je dobrý nápad a pomalu se rozejde, aby si zvyknul na zátěž v rukách a pak se dá pomalu do běhu. Jak tak přidává na rychlosti uvědomí si, že táhnouc za sebou pluh nemůže běžet stejně jako je zvyklý, a tak se trošku narovná, upraví ramena tak aby měl madla podél těla a zátěž z pluhu mu nerozhazovala těžiště a soustředí se na běh. „Vážně je to parádní pocit sedět tady.“ Prohodí směrem k němu Tanjiro a užívá si to.* Snaž se pořádně zabrat, jak chceš zlepšit rychlost, když se takhle flákáš? Když budeš běhat se zátěží o to snazší pak bude. *Vysvětlí proč tohle dělají a sleduje Jaashiho záda.* Na co trénujeme nohy, když se tak flákáš? Pořádně se do toho opři ať se trošku pohneme. Tohle má být trénink na rychlost tak ať to někde vidím. *Okřikuje Jaashiho a snaží se ho dokopat k lepšímu výkonu. V první chvíli, jak běží ho to trošku štve. Přeci jen nepotřeboval, aby ho tady někdo okřikoval místo toho, aby mu dával konstruktivní návrhy, jak se zlepšit. Ale jak tak běžel a pomalu okroužil tvar cvičiště uvědomil si, že to vlastně senseiovi nemůže mít za zlé. On byl stará škola, trénoval jinak, než byl zvyklý a zřejmě nemohl očekávat, že tréninky budou vždy podle jeho přání. Tanjiro to dělal tak jak to znal, uměl a snažil se mu předat to nejlepší. A pokud takhle technika tréninku pomohla jemu k tomu být lepší, tak prostě musí zabrat, aby mu to také pomohlo. Opře se pořádně do madel, zabere nohama do písku a zvýší rychlost, jak jen je to možné.* No teď už to začíná konečně vypadat, že se snažíš trénovat. *Pochválí ho Tanjiro a sleduje, jak se snaží. „Trénink se zátěží je naprosto ideální v tom, že tvé tělo si zvyká na jinou váhu a pak se posouvají tvé limity. *Řekne a doufá, že je to Jaashimu jasné. Jaashi po jeho slovech přikývne a ztěžka oddechuje jak nutí svaly na nohách mocně zabírat a udržovat stále vysokou rychlost, ale jde to obtížně se zátěží za sebou. Jaashi ze začátku počítá jednotlivá kola, která udělá kolem cvičiště, ale u počtu dvacet to vzdá a pouze pokračuje v běhu, než začne zpomalovat až nakonec přejde do chůze a po nějaké chvíli zastaví úplně.* Tak tohle už nedávám. *Vydechne upřímně a opatrně položí madla na zem, aby se senseiem moc nepraštil a úlevně si vydechne, když zátěž přestane tlačit na jeho tělo.* Tohle bylo šílené. *Uleví si a unaveně zavírá a otevírá prsty, aby ulevil tlaku v rukách.* A jak se cítíš po těle? *zeptá se Tanjiro zvědavě a sleze z pluhu a zkoumavě si Jaashiho prohlíží.* Lehce. *Přizná a chtě nechtě se zazubí. Ať už byly metody jeho senseie sebezvláštnější nemohl mu upřít, že zabírají.*

-------------KONEC RPG------------

Trénink atributu: Zásoba chakry
Legenda:
Jaashi
Jaashiho matka


Dneska to bude vážně dlouhý den. *Pronesl Jaashi do ticha kuchyně, kde krom cinknutu misek bylo zvláštní ticho.* Proč myslíš? *zeptala se mamka zvědavě a zadívala směrem kde stál Jaashi.* No vzhledem k tomu, že pouští bouře vážně přijde tak se ven moc nedostanu a celý den doma … to je vážně dlouhé. *Vysvětlí své myšlenkové pochody a sleduje, jak za okny vítr přináší poletující písek.* Takže bychom mohli něco společně vymyslet? *navrhne mamka a pokračuje v jídle.* Pokud tě to neurazí spíše půjdu do svého pokoje. Když nemůžu ven nějak vymyslím, jak trénovat doma. *Otočí se od okna a vyrazí do svého pokoje kde za sebou zavře dveře a usadí se na postel. Co vlastně trénovat doma. Mohl si zacvičit, ale nechtělo se mu volný den trávit cvičením, protože na tu mu stačili tréninky s Tanjirem a otcem. Chvíli si prohlížel hromádku časopisů na stole a pohrával si s myšlenkou na trénink se úplně vyprdnout a prostě jen den proválet v posteli a prokousat se nový příběhy Zombie Samuraje, ale nakonec ten nápad zažene a zvedne se z postele. Pokud se chtěl zlepšovat tak lenošením toho nedocílí. Vytáhl ze svých věcí jeden z kunaiů a soustředil chakru. Po složení pečetí nabil kunai pomocí RAITON: JIBASHI. Chvíli nechá a pak techniku zruší a udělá to znovu. Chce to několik opakování, aby začal cítit, že je unavený a vyplýval dostatek chakry. Použije ještě párkrát techniku a když se unaveně svalí na zem usoudí, že je vážně dostatečně unavený, aby mohl začít zkoušet meditovat. Zhluboka se nadechl, donutil tělo se posadit do pohodlnější polohy a ruce složil na stehnech. Bylo těžké se soustředit na chakru a začít jí uklidňovat. Měl pocit, že mu bušící srdce vyskočí z hrudi a krev ošklivě tepala ve spánkách. I když to už byl druhý pokus o meditaci nebyl o moc snazší než ten první. Chakra rozbouřená používáním byla neuchopitelná a odporovala veškerému jeho snažení o zklidnění, aby se na ní mohl napojit. Netušil, jak dlouho tam na podlaze svého pokoje seděl a uklidňoval dýcháním celé tělo, ale měl pocit, že bojuje nevyhratelnou bitvu se svým vlastním tělem. Nutkání to nechat být bylo velmi silné a lákavé, konejšivá útěcha, že to může zkusit jindy ho stahovala od soustředění pryč. Sevřel zuby až to cvaklo, hlasitě vydechl a donutil se tak opět koncentrovat a soustředit. Chakra po době kdy jen tak seděl a snažil se uklidnit nebyla o moc snadněji ovladatelná, ale nenechal své snažení být. Snažil se napojit na chakru a využít jí, ale bylo to těžké. Jak vnímá chaotické a hektické proudění chakry napojí se to tempo, které mu není vůbec příjemné, ale dokáže díky tomu začít chakru zklidňovat a její buráciví pohyb začne zpomalovat a zklidňovat se. Má pocit jako by tahal za provaz, který je uchycený ke zdi. I když táhne, vůbec necítí, že by se zeď pohnula, ale přesto vnímal, že chakra se uklidňuje, vrací se její tok do normálu a je přístupnější jeho pokusím o ovládnutí. Lehce se na chakru napojí a nepatrně se ušklíbne, když ucítí brnění v konečcích prstů. I když se na chakru dokázal napojit a cítil, že by jí nemohl použít na žádnou techniku. Nechal její proud plynout stejným tempem a pouze jí pomalu zklidňoval. Bylo to obtížné a bylo těžké se udržet v koncentraci, ale snažení začalo slavit úspěch a on opět začal mít pocit, že je pánem toho, co se děje a, že se na chakru dokáže napojit a soustředit se nakolik, aby jí mohl využít. Zůstal ještě nějakou chvíli sedět se zavřenýma očima a vnímal pouze své tělo a chakru, která v něm proudila. Cítil se unavený, bolelo ho celé tělo, ale měl ze sebe radost. Prát se a trénovat s Tanjirem mu přišlo o mnoho snazší než tohle, tady nešlo o sílu těla a o techniku boje, ale o člověka samotného. Udržet soustředění mu přišlo jako neuvěřitelně obtížný úkol a přemýšlel, jak dlouho to bude trvat, než dokáže meditaci posunout dál a nebude to trvat tak dlouho, než chakru uklidní a bude moct zvětšovat její zásobu. Ale měl nepříjemné tušení, že to byla ještě dlouhá cesta, kterou musel projít, než to dokáže skutečně zvládnout. Pomalu se zvedne ze země a protáhne si bolavá záda. Byl si naprosto jistý, že tohle sezení ho jednou zabije. Možná by mohl vymyslet jiný způsob, jak meditovat a nevyužívat pouze naučené praktiky, které mu někdo předává. Ta myšlenka ho zaujala, ale než se rozhodl tím zaobírat více a zkusit něco jiného vyrazil do kuchyně pro něco k snědku.* Ah, jsem ráda, že tě vidím. Potřebovala bych s něčím pomoci. *Přejde k němu mamka a Jaashi podle tonu hlasu usoudí, že to nesnese námitek. A tak zbytek dne stráví pomáháním mamce.*

----------------KONEC RPG--------------

Trénink atributu: Výdrž
Legenda:
Jaashi
Tanjiro


*Jaashi se mírně rozkročil a máchnul nunchakem, který držel v ruce. Zbraň dost efektivně proletěla vzduchem a pak ještě efektivněji trefila Jaashiho do ramene.* Auvajs.* Uleví si nahlas a mne si bolavé rameno.* Co to tady vyvádíš? *Zeptá se Tanjiro zvědavě.* No čekal jsem na vás a zkoušel jsem si nějaké zbraně. *Vysvětlí a vrátí nunchaky tam kde je vzal.* Tak na to ti nemůžu nic říct. Každého láká ta moc, kterou zbraně představují. *Řekne sensei a mávne na Jaashiho aby ho následoval ven z jeho příbytku.* Ale je důležité si dobře vybrat a trénovat s nimi. Je nějaká zbraň, která by tě lákala? *zeptá se zvědavě a vykročí od jeho domu pryč směrem k části kde mají domy členové klanu Kimo a kde spolu většinou trénují.* Popravdě jsem o boji se zbraněmi nikdy moc nepřemýšlel. Líbí se mi třeba katany, ale komu ne. Jenže plné využití zbraně si žádá hodně tréninku a já většinu času trávím spíše s tréninkem taijutsu, takže nevím zda by byl prostor pro další tréninky. Jedinou zbraň, kterou zatím hodně rád využívám je tohle.* Po těch slovech vyjme z popruhu pod paží boxer a ukáže ho senseiovi než ho schová zpět.* Tak tomu naprosto rozumím, protože tohle jsou pro tebe naprosto ideální zbraně, které při tvém stylu boje mohou být hodně nebezpečné. Dej tomu čas, až se zlepšíš a zesílíš budeš mít čas i na další věci a třeba se zaměříme i na boj se zbraněmi.* Povzbudí ho s úsměvem Tanjiro a dojdou až na cvičiště, které je jejich útočištěm velmi často.*

Když jsme naposledy trénovali přišlo mi, že jsi odpadl nějak moc brzy. Chtělo by to trošku zapracovat na výdrži, aby tě boj tolik neunavoval a ty vydržel v případě nouze skutečně funkční. *Hlas Tanjira obsahoval spíše starost o svého žáka než nějakou kritiku. Přeci jen věděl jak velký pokrok Jaashi udělal a nechtěl ho nějak kritizovat. Jaashi po jeho slovech chápavě přikývne a musí chtě nechtě uznat, že na tom něco je.* To byste mě měl vidět při tréninku když se snažím zvýšit svou zásobu chakry, to si přijdu naprosto neschopný. *Ušklíbne se Jaashi a Tanjiro to kvituje s pobaveným přikývnutím hlavy.* Dnes se zaměříme na výdrž a někdy příště klidně můžeme spolu projít i trénink zásoby chakry, protože myslím, že to je také dost důležitá věc. *Pronese Tanjiro dost vážně, protože věděl, že bez chakry je shinobi jen z poloviny tak nebezpečný.* Pamatuješ si jak jsem ti vyprávěl o těch mniších, se kterými jsem trénoval? Dnes bych ti rád předvedl další z jejich metod tréninku. Běžně se nepoužívá pro trénink dětí, ale myslí, že už jsi dost daleko abychom to mohli zkusit.* Po těch slovech začne Tanjiro skládat pečetě a položí dlaň na zem. Ze země vyjede kamenný sloup o trošku vyšší než je běžný člověk.* Tohle bude dnes jedna z naších pomůcek. Vylez si nahoru a já ti vysvětlím co bude tvým dnešním tréninkem.* Jaashi jen přikývne, odloží si své věci stranou a vyskočí nahoru. Sloup je dost úzký, takže je dost těžké tam stát s nohama vedle sebe a Jaashi chvíli hledá koordinaci aby se tam udržel.* To jste ten sloup nemohl udělat širší? *Zeptá se zvědavě a Tanjiro se jen pobaveně uchechtne.* Udělal jsem ho přesně tak široký jak má být, to mi můžeš věřit. Výdrž je otázkou nejen tvého těla, ale také odhodlání, jak moc dobře víš. Tuto metodu považuji za velmi účinnou a jistě pomůže i tobě. *Tanjiro složí další pečetě a Jaashi překvapeně sleduje, jak jeho ruce začne obalovat hlína a jak se zvětšuje její množství ruce mu podezřele těžknou a udržet rovnováhu je ještě těžší. Po chvíli uzná sensei, že váhy je dost a techniku ukončí.* Teď jsi připraven na svůj trénink výdrže. Nechci po tobě nic víc, než abys tam vydržel. Jo a jen pro upozornění. Ruce roztáhnout, ať má trénink smysl. *Prohodí jako by to nic nebylo a přejde kousek stranou kde se pohodlně usadí a vytáhne svitek, který rozloží a začne si číst. Jaashi se chvíli na vrcholu sloupu kymácí, než najde potřebnou rovnováhu a uklidní tělo. Protože na sloupu není místo, aby se rozkročil musí mít nohy v dost nepohodlné poloze u sebe a je těžké tak stát, když ještě musí držet ruce nahoře. Trošku se uklidní, když najde dobrou pozici, aby mohl tělo srovnávat a přitom neřešil, že nemá moc místa pod nohama. Jak tam, tak stojí a soustředí se na vyvažování rukou sleduje okolí cvičiště, které je takhle ze sloupu celkem dobře vidět. Netrvá to dlouho a příjemná vyhlídka se začne proměňovat v něco, co by jeden nezkušený mohl považovat za mučení. I když udržet rovnováhu samo o sobě není zas tak těžké, vlivem závaží na rukách svaly začínají ochabovat a bolet. Čím více se musí snažit udržet ruce nahoře tím více se unavuje i zbytek těla a stání na sloupu, které mohlo vypadat i celkem hezky se začíná proměňovat v rozklepané a rozechvělé snaží vydržet ještě chvíli. Jaashi se snažil udržet klidný dech, ale únava si začala vybírat svou daň a on začal ztěžka oddechovat. Když se pokusil zvednout ruce výš, způsobil tím ještě větší chvění těla a další pracné snažení o to se udržet nahoře. Pot mu pomalu začal ztékat do očí a on párkrát otráveně zamrkal, aby ho dostal z očí, ale moc platné to nebylo. Musel uznat, že Tanjiro měl pravdu o funkčnosti tréninku. Přesto, že váha na rukách nebyla moc velká dávala unaveným svalům dost zabrat a tělo jen obtížně bojovalo s tím, aby se udržel na sloupu.* Jde ti to vážně skvěle. *Houkne na něj sensie a sleduje ho jak se tam klepe a třese a čeká kdy trénink skončí.* Snaž se držet ty ruce výš, jinak to je moc snadné. *Navrhne mu a Jaashi si pomyslí několik sprostých slov, ale nahlas neřekne nic a jen se pokusí ruce zvednout o maliko výš, jak Tanjiro chtěl. Ale vlivem toho si rozhodí svou pozici a začne vrávorat na kládě a pracně se snaží najít rovnováhu. Unavené ruce mu nedovolí je zvednout, aby si pomohl ve stabilitě, a tak tam chvíli ještě balancuje na jedné noze, než se svalí ze sloupu na zem, kde zůstane ležet a hlasitě oddechuje, aby tělu dodal kyslík. Měl pocit, že ho bolí snad vše, co v těle má.* Hezká práce, vydržel jsi tam celkem dlouho. *Pochválil ho Tanjiro a složit ruce do pečetě a hlínu na rukách Jaashiho nechal rozpadnout a spadnout na zem.* Pořádně se vydýchej a protáhni se, ať ti nezatuhnou svaly. Sice je to možná brutální metoda, ale nic nezlepší výdrž tak dobře jako sloup. *Ubezpečí Jaashiho.*

-----------KONEC RPG------------

Trénink atributu: Rychlost
Legenda:
Jaashi
Tanjiro


*Jaashi si překontroluje, zda má v batohu vše potřebné a pak vyrazí ještě do kuchyně si do lahve nalít vodu, aby měl co pít na tréninku. Když je spokojený hodí batoh na záda, s úsměvem se rozloučí s mamkou, protože táta je někde na misi a vyrazí na své obvyklé místo v části Kimo. Jak se tak blížil ke cvičišti očekával, že jako vždy tam bude první a bude čekat na sensie, ale jaké bylo překvapení, když tam viděl Tanjira jak se s plným soustředěním protahuje.* Dobré ráno, chlapče. *Pozdraví Tanjiro aniž by otevřel oči a jen přechází z jedné sestavy do druhé elegantními pomalými pohyby kdy klade důraz na každý detail, aby vše bylo provedeno správně.* Dobrá ráno i vám. *Odpoví Jaashi na pozdrav a zvědavě sleduje co muž dělá. Batoh hodí kousek stranou na zem a trpělivě čeká, až Tanjiro dokončí svůj tréninek. Netrvá do dlouho a sensie přejde do poslední sestavy a pak se narovná a s úsměvem mávne Jaashimu.* Tak jdeme na tvůj trénink? *Zeptá se zvědavě, ale aniž by čekal na odpověď přejde kousek stranou kde má své věci. Jaashi dost překvapeně sleduje, jak Tanjiro ze země zvedá katanu s krásně vypracovanou pochvou z tmavého dřeva. Sensei pomalým pohybem vytáhne zbraň a zvuk opouštějící pochvu Jaashiho mírně vyděsí, protože když naposled bojoval s někým kdo byl vyzbrojený touhle zbraní tak málem umřel. Tanjiro sleduje Jaashiho výraz a chvíli mlčky drží zbraň v ruce než pochvu odhodí a přejde proti svému žákovi.* Strach … *Řekne jediné slovo a odmlčí se.* Strach je často soupeřem shinobi více než soupeř samotný. Co bys udělal, kdyby proti tobě vytáhl meč? Ztuhnul a nechal se zabít? Trošku špatný plán nemyslíš? *V jeho hlase je slyšet zvláštní tón, který u svého sensie ještě neslyšel.* Když jsme se potkali kluk co měl katanu tě málem zabil, chtěl jsi se učit aby se to nikdy nestalo, je to tak? *Položí otázku a Jaashi beze slova přikývne a tak Tanjiro pokračuje.* Jako uživatel Taijutsu musíš váhy boje přiklonit na svojí stranu. Je jedno zda proti tobě půjde někdo s mečem, kopím, sekerou či čímkoliv další. Důležité je umět využít soupeřovu zbraň proti němu samotnému. Ale k tomu je potřeba jedna věc. *Tanjiro na chvíli zmlkne, aby svým slovům dodal váhu.* Rychlost. Čím rychlejší budeš, tím obtížnější bude pro soupeře s tebou držet krok a tím snadněji ty dokážeš boj kontrolovat. *Vysvětlí a pak se rozeběhne kupředu a sekne mečem ze shora dolů s úmyslem Jaashiho zasáhnout. Ten trošku překvapeně uhne na stranu a zbraň jen neškodě prosviští kolem něj. Tanjiro, ale pohyb nedokončí a zastaví zbraň ve výšce Jaashiho ramen.* Tohle je jeden z mnoha útoků co může uživatel kenjutsu použít. Jak vidíš ruka je natažená, zbraň je v podstatě prodloužení ruky, a tak je úder rychlý, přesný a silný. Těžko říct na jakého uživatele kenjutsu narazíš, ale to, co se dnes naučíš je vždy použitelné. Jako uživatel taijutsu se musíš dostat v boji na takovou vzdálenost, aby zbraň byla k ničemu. *Snaží se vysvětlit co tím myslí a narovná se.* Jak jsi mohl vidět při útoku katanou. Útok je veden dost daleko od těla, uživatel zbraně si musí udržovat určitou vzdálenost, aby měl dostatek prostoru k útoku, aby zasáhl správně čepelí a podobně. A do tohoto procesu ty musíš vstoupit a rozhodit jeho snažení. *Po těch slovech přejde ke svým věcem, katanu schová do pochvy a vezme si bokken, který hodí Jaashimu. Ten dřevěnou zbraň zachytí ve vzduchu a zkoumavě si jí prohlíží. Tanjiro mu rukou naznačí, aby mu jí vrátil a Jaashi tak učiní a hodí mu jí zpět.* Budu na tebe útočit. Všemi možnými útoky, ze všech možných stran a různou rychlostí a silou. Tvůj úkol je dostat se dost blízko, aby tě zbraň neohrozila a mohl jsi sám zaútočit. Rozumíš? *Zeptá se pro jistotu.* Jasně. Rozumím. Jen nevím, jak to půjde, ale jdeme na to. *Odsouhlasí, co se bude dít a pak jen Tanjiro krátce přikývne a vrhne se do útoku. Pozvedne ruku s katanou nad hlavu a pak sekne směrem dolů, jako před tím. Jaashi se vyhne posunutím do strany, tak aby zbraň minula a pak se přesune dopředu a rozpřáhne se k útoku. Tanjiro, ale jen odskočí, stáhne ruce s katanou k tělu a zaútočí švihem ze strany na úroveň břicha. Jaashi se pokusí uskočit, ale Tanjiro jen více natáhne ruce a špička katany ošklivě bodne Jaashiho do boku.* To bylo pomalé. Musíš být rychlejší, pokud se chceš bezpečně vyhýbat zbrani soupeře. Rychleji. *Přikáže, párkrát protočí zápěstí a opíše zbraní kolečko, než se vrhne do útoku. Meč opíše oblouk s cílem zasáhnout rameno. Jaashi tentokrát dá do pohybu více úsilí a přesune se blíže k Tanjirovi, takže jeho meč už je bezpečně za ním, aniž by mohl zasáhnout a sám zaútočí kolenem proti němu. Tanjiro, ale místo toho aby koleno vykryl stáhne ruce dolů a zasáhne ze shora do ramene Jashiho jílcem zbraně.* Au. *Sykne než ustoupí stranou.* Rychlost, rychlost a zase rychlost. *Pokárá ho.* Pokud nejsi dostatečně rychlý abys stihl zaútočit, tak útok odraž a zaútočit potom, když už zbraň není nebezpečná. Jasné? *Nečeká zda to Jaashimu jasné je, odstrčí ho od sebe a zaútočí sekem směřujícím od nohy proti němu, podobně jako kdyby katanu tasil z pochvy a rovnou útočil. Úder je dost rychlý a Jaashi jen tak tak stačí uhnout. Ale podaří se mu to, levačkou švihne proti zápěstím Tanjira, takže jeho zbraň odrazí stranou a druhou rukou zaútočí proti němu. S úsměvem shledá, když se mu podaří senseie udeřit.* To už bylo lepší, ale rychleji. *Přikáže a opět zaútočí. Takto to pokračuje dlouho dobu. Útok střídá útok a Jaashi se vyhýbá, uskakuje, přikrčuje se, jak nejrychleji dokáže, aby se úderu vyhnul. Jak se zvyšuje tempo úderů a Jaashiho pohybů, tak by nezkušený uživatel měl co dělat vidět, co se to vlastně děje. Už jim ani tak nejde o to zasáhnout přesně svého soupeře, jako vybičovat rychlost Jaashiho co nejvíce a zlepšit tak jeho reflexi a vnímání boje. Tanjiro zaútočí zleva sekem na hruď a Jaashi rychle odskočí, špičky bot zarazí do písku a chce se odrazit proti senseiovi, ale ten ve skoro stejný okamžik jako mine svým mečem vytáhne několik kunaiů a skrytých za čepelí zbraně je hodí proti Jaashimu. Jen díky vybičovaným smyslům díky tempu, které teď nasadili si všimne kunaiů letících proti němu a místo odrazu proti Tanjirovi se odrazí na stranu a vyhne se tak zbraním.* Zbláznil jste se? Mohl jste mě zranit … *Nechápavě pozvedne ruce nahoru a dívá se na Tanjira. Ten se jen pobaveně zasměje a sklopí ruku s mečem podél těla.* To možná mohl, ale nestalo se tak, že ne? Jsi příliš svázán tímhle. *Klepne se prstem do čela.* Míň mysli a více věř svému tělu. Až se naučíš ovládat své schopnosti budeš mnohem nebezpečnější. Ale dnes by ti mělo stačit, že tvá rychlost se stále zlepšuje. *Usměje se na něj a otře si pot z čela. Jaashi tam chvíli stojí a přemýšlí o jeho slovech. Musel uznat, že kdyby mu ráno sensie řekl, že se vyhne takovému útoku nevěřil by mu. Tiše si povzdechne, když si uvědomí, jak moc je zpocený. Při tempu, které Tanjiro nasadil neměl čas vnímat nic jiného a teď to celé na něj dolehlo. Pomalu přešel k batohu odkud vytáhl láhev s vodou a žíznivě se napil.* Příště zkusíme trošku přidat na rychlosti tréninku a uvidíš jak se posuneš dál. *Mrkne na něj Tanjiro a Jaashi nějak nechápe jak by chtěl ještě přidávat, už takhle měl pocit, že je na hranici svých možností a to by měl ještě přidávat?* Jak rychlý vlastně čekáte, že budu? *Zeptá se, protože ho to skutečně zajímá.* To už je na tobě, co se ze sebe dokážeš dostat. *Odpoví neurčitě Tanjiro a tím lekci ukončí.*

-----------------KONEC RPG-----------------

Mise C: Falešný prodavač

Legenda:
Jaashi
Rodiče
Obchodník


Takže mi chceš říct, že ve městě máme vážně nějaké zmetka co prodává nefunkční léky? *Zeptal se otec s plnou pusou a moc nedbal na dobré mravy. Přeci jen ta informace ho zaskočila a tak neřešil, že by měl nejdříve dojíst to co má v puse.* No vypadá to tak. *Přikývne Jaashi a nepatrně se ušklíbne, když vidí tátovo výraz. Ať byla pravda jakákoliv fakt byl, že dostal misi C a ve svitku se psalo o tom, že ve vesnici se velice rozšiřují léky, které nemají žádné účinky. Vlastně ani nevěděl proč to s tátou probírá, ale zeptal se co dnes bude dělat a tak mu prostě odpověděl.* Doufám, že toho hajzla chytíš a dostane co proto. *Prohodí rozhořčeně a matka se na něj káravě zadívá.* No tak co je tohle za způsoby u snídaně, hm? *Pokárá ho a nechápavě nad tím zakroutí hlavou.* Nemůže být jedno jídlo bez toho aniž byste řešili trénink, nebo misi, nebo se dohadovali zda je lepší taijutsu nebo ninjutsu? *Sjede oba dva pohledem a tak už je u stolu ticho a jak Jaashi tak i otec mlčky jí a ani nedutají.* Bylo to výborné. Děkuji moc. *Poděkuje matce, pomůže jí uklidit ze stolu a vyrazí do svého pokoje. I když se těšil na další misi rozhodl se ještě skočit do sprchy, aby se v rychlosti opláchnul. Bylo příjemné začít den svěží po studené koupeli. Poté sebral ze země oblečení, rychle se oblékl a vyrazil pryč.* Hodně štěstí při hledání. *Křikne za ním ještě otec z kuchyně a Jaashi mu jen s pobaveným kroucením hlavy mávne na pozdrav a vyběhne ven. Pomalu se vydal po ulici a přemýšlel kde vlastně začít hledat. Ale nemusel nad tím uvažovat moc dlouho. Pokud se falešné léky skutečně tak rychle šířily vesnicí znamenalo to, že je o ně zájem, a tak musel obchodník být na dobře přístupném místě, aby měl dost zákazníků. Vyrazil tedy rovnou k jedné z hlavních ulic vesnice a s rukama v kapsách po ní vyrazil a rozhlížel se kolem a hledal něco podezřelého či zajímavého. Obchodníci se mezi sebou překřikovali, nabízeli nejrůznější zboží a snažili se nalákat kolemjdoucí, aby něco prodali. Ale Jaashi si nevšímal těch nejhlučnějších, protože neočekával, že by obchodník na sebe takhle upozornil. Ne, ne to by ho už dopadli. Kráčel ulicí a když došel až nakonec aniž by viděl něco zajímavého otočil se na patě a vyrazil zpátky stejnou cestou. Tentokrát se více zaměřil na samotné obchodníky, na lidi, kteří se shlukovala na nějakém místě a zkoušel své štěstí. Jenže když ulici prošel celou znovu byl si skoro stoprocentně jistý, že tady ho nenajde. Obchodníků tu byla spousta, ale nikdo podezřelí, a hlavně nikdo kdo by vyvolával léky nebo nějaké zázračné uzdravení. Tady by spíše koupil něco k jídlu nebo kus nábytku, ale na léky to nevypadalo. Pomalu přešel z velké rušné ulice na menší a vydal se po ní. Kdy lidé nejvíce potřebují léky? Když jim něco je … a když lidem něco kam jdou? Spokojeně se usměje přitom nápadu a vyrazí rovnou k ulici vedoucí k nemocnici. Nečekal, že by obchodník byl přímo u nemocnice, protože to by bylo moc nápadné, ale ulička Yuko kde se nemocnice nacházela také nebyla zrovna nejmenší a snadno by se tam schoval jeden vyčůraný obchodníček. Jenže těch obchodníků lákajících nemocné tam bylo několik a každý měl zaručenou mast na bolavé klouby, naprosto zázračné pilulky na bolest břicha, zdálky dovezený preparát, co odežene bolest hlavy jako by nikdy nebyla. Jaashi uvažoval, že kdyby fungovala jen špetka toho, co tu vykřikovali obchodníci museli by být lidé v Suně nejzdravější na světě. Jaashi si nevšímal pokřikujících obchodníků a na nabídky ať přistoupí a vyzkouší co nabízí nijak nereagoval. Pak se zastavil na místě a sledoval shluk lidí kolem jednoho stánku. Stánek nebyl ani zdaleka tak velký a okázalý jako ostatní kolem a bylo tam dost rušno i když Jaashi neslyšel nebo neviděl obchodníka lákajícího lidi k sobě. To ho trošku zaujalo, a tak vyrazil směrem k tomu místu a prohlížel si obchodníka. Muž byl vysoký, měl na sobě elegantní černé kimono přes, které měl elegantní bílou vestičku se zlatým a červeným lemem. Kvalitní a draze vypadající oblečení podporoval jeho vzhled, kdy na zákazníky shlížel mírně zamračeným obočím, inteligentním pohledem a díky dlouhému ostře zahnutému nosu připomínal Jaashimu dravce. Tvář měl pečlivě oholenou a dlouhé vlasy mu padali skoro až do půlky zad. Rozhodně by v něm Jaashi nehledal na první pohled něco podezřelého. Jenže teď měl misi a ten muž u stánku byl naprosto jiný než ostatní obchodníci. Jaashi se prodral davem a zkoumal co vlastně prodává. Jeho zboží bylo stejně okázalé jako ten muž. Vše měl dokonale přesně vyrovnané a srovnané, vše bylo popsané honosnými názvy a popisky. I přesto jak moc inteligentně ty názvy zněli si nebyl jistý, co si má pod tím představit. Z prohlížení zboží ho vytrhl obchodník.* Vidím, že si prohlížíte mou ozdravnou kůru na poškozené svaly. Velmi dobrá volba mladý pane. Shinobi tak silný jako vy určitě tvrdě trénuje a není nic lepšího na svaly zmožené tvrdým tréninkem, než je má ozdravná kůra. Za pouhých 30 ryo se vaše tělo bude léčit mnohem snadněji a vy tak můžete trénovat ještě více, a ještě tvrději než dosud. A protože si vážím shinobi a co pro naší vesnici děláte dávám vám slevu … 25 ryo pouze pro vás a pouze dnes. Co říkáte? Hm? *Jaashi se na muže zářivě usmál a co nejšetrněji ho odbyl. Musel uznat, že muž to s lidmi setsakra uměl a skoro měl i on chuť si něco koupit … kdyby tedy nevěděl, že to celé před ním je jen krásné divadélko pro hlupáky.* Tady píšete mast pro omlazení pokožky a …. a vrácení mladého vzhledu. Což je jistě zajímavé pro dámy každého věku, ale nevím jak vy … ale já třeba vím, že Mitsuba rozhodně nepomůže nikomu s jeho pletí. Možná tak kdyby jí snědl pár kilo mohla by mu zahnat průjem. *Nepatrně se ušklíbnul a nemohl se ubránit pobavení jak se výraz v obličeji obchodníka mění a jeho barva tváře přechází z bílé na zelenou, ze zelené do ruda a pak zpět k mrtvolně bílé.* Drahý chlapče nikdo nezná všechny výhody všech květin a bylin. Při správné koncentraci a spolu s užitkem jiných bylin a odvarů se jejich účinky liší. *Nahodil zpět vážný výraz a Jaashi musel ocenit, že to nevzdává.* Jenže tady ve vašem složení té … omlazující masti není nic moc zajímavého … teda … dokonce bych řekl, že ani v jedné tady. *Jeho hlas i výraz zchladl.* Oba dobře víme, že prodáváte naprosté hlouposti. Teď půjdete semnou a … *Ještě než to dořekl okolí zahalil hustý dým a Jaashi se stejně jako lidé kolem hlasitě rozkašlal.*“Sakra to je zmetek.“*Snaží se dostat z dosahu dýmu a hledá pohledem kam obchodník zmizel. I když bylo kolem hodně lidí tak tu vestičku bílou jako sníh a obšitou zlatem nešlo v davu přehlédnou. Jaashi se za ním rozeběhl, ale v davu bylo těžké se prodírat, a tak soustředil chakru a vyskočil pomocí Chakura Shotto do vzduchu a dopadl na nejbližší střechu. Tady už byl pohyb o dost snazší a rychle se hnal směrem kde viděl obchodníka naposledy. Muž utíkal po ulici pod ním co mu síly stačili a vypadalo to, že směřuje k bráně z vesnice.*“Že by chtěl zmizet úplně?“*Probleskne Jaashimu hlavou a je mu jasné, že obchodníka nesmí nechat utéct. Těsně před okrajem střechy vyskočí a za letu hodí před obchodníka několik kunaiů, které se zabodnou do země těsně před ním a muž tak vyplašeně zastaví. Jaashi doskočí na střechu domu vedle a z ní na zem hned za obchodníka.* Nechte toho … nemáte kam utéct. Je na čase, abyste zaplatil za podvod, který jste tu rozjel.* Jaashi se mírně rozkročil připraven na nějakou hloupost co by muž mohl chtít udělat.* Dobrá práce chlapče. Musím říct, že jsem nečekal, že mě odhalí nějaký malý kluk. *Pomalu se po těch slovech otočí a zadívá se mu do očí.* Neumíš si ani představit kolik peněz sem díky tomu vydělal. Jen si řekni sumu jakou chceš a já ti jí dám a zmizím jako bych tady ve městě nikdy nebyl. *hlas muže je klidný a z jedné kapsy vytáhne peněženku a ukáže velký obnos peněz.* Kolik chceš hm? Sto? Dvě stě? Nebo snad tři sta ryo? Jen pověz. *Z toho obnosu peněz se Jaashimu skoro zatočí hlava. Těch věcí co by si mohl koupit. Chvíli o tom uvažuje co by se tak asi stalo kdyby peníze vzal a řekl, že mu obchodník utekl ... ale pak si představí lidi, kteří veškeré své našetřené peníze dali za věc, která jim měla pomoci a místo toho dostali jen hezky zabalené sušené obilí a hezky vonící listy.* Půjdete semnou. *Řekne v odpověď a obchodník překvapeně pozvedne obočí.* Ty hlupáku! Mohl jsi být boháč … boháč a nemusel jsi proto udělat vůbec nic! *Hlasitě nadává zatím co Jaashi ho vede vesnicí směrem k vězení.* To se pletete … musel bych za to obětovat slušné lidi ve vesnici a to mi za ty vaše peníze nestojí. Užívejte si peníze ve vězení … vlastně já zapomněl … tady vám peníze jsou k ničemu. *Upřeně se na muže díval jak ho odvádějí pryč a pak se otočil k jednomu z členů vojenské policie.* Tenhle muž si zaslouží vězení. Okrádat nevinné lidi je prostě hnus. *Po těch slovech vyrazí od vězení pryč a je rád, že si může vyzvednout odměnu za misi kdy dopadl někoho takového. Jenže měl nepříjemný pocit, že podobných zlodějíčků bude ve městě mnohem víc.*

----------------------

Trénink atributu: Síla
Legenda:
Jaashi
Tanjiro



Co přesně si myslíš tím, že máš pocit, že to, co umíš nestačí? *Zeptal se Tanjiro zvědavě když začal připravovat věci pro dnešní trénink.* Prošel jsi chuuninskou zkouškou, zvládl jsi můj trénink a myslím, že máš v sobě dost velký potenciál. *Snaží se ho uchlácholit zatím co vytáhne z kapsy svitek a vyvolá velký trám s upravenými úchyty na držení.* Já nevím. *Přizná a začne si svlékat mikinu a hodí jí ke svému batohu než přejde k Tanjirovi.* Jen … i když jsem vyhrál třetí část a stal se chuuninem. Přijde mi, že jsem slabý. *Přizná se a začne se protahovat, aby připravil tělo na následující trénink.* Řekl bych, že se jen podceňuješ, ale to ti stejně nevymluvím. Ale asi tuším, co je za problém. *Prohodí vědoucně a přejde z druhé strany k trámu a trpělivě čeká, až se Jaashi protáhne.* Bojoval jsi s někým kdo nebyl špatný. Poznal jsi, jak silné může být ninjutsu a soupeř, který dokáže v boji přemýšlet. Doteď jsi bojoval s obyčejnými lidmi, ale musíš svou mysl přepnout na skutečné nepřátelé … na shinobi. Stávám se zkušenějším a tím pádem i tvé mise budou mnohem těžší. Pokud si v hlavě nesrovnáš, jaké to je bojovat proti takovému soupeři jako je shinobi na tvé … nebo dokonce i větší úrovni, než jsi ty vždycky budeš mít v hlavě zábrany. *Vysvětlí klidně a uzná, že protahování bylo dost.* Chytni se madel. *Mrkne na něj, když poplácá trám ležící na zemi a sleduje jak k němu Jaashi přechází.* Někdy si říkám, že jste nějak moc chytrý. *Uculí se na svého mistra, postaví se před trám a pevně chytne madla na trámu a lehce s ním zkusí pohnout. Ta tíha ho trošku překvapí, ale zvykal si, že tréninky s Tanjirem byly pořád na hraně zvládnutelného. Pomalu se přikrčil, srovnal záda a zpevnil střed těla. Pak se zhluboka nadechl, sevřel madla vší silou a škubnul madly k sobě. Bylo těžké trám zvednout ze země a pomalu ho přitáhl až k pasu. Tam v té pozici na chvíli zůstal, tak jak mu Tanjiro předváděl, když na cvičiště přišli a vysvětloval mu techniku cviku. Pak mocně zabral, cítil snad každý sval v těle, jak velké závaží přenáší a nadhodí si trám na vršek hrudníku a drží ho tam. Pracně vydechne obsah plic a chvíli se vydýchává.* Myslím, že to zvládáš skvěle. *Řekne Tanjiro a sleduje svého studenta.* Víc zabírej zády … chápu, že tě to nutí využívat hlavně ruce, ale to se pak vystavíš … ruce se snadno unaví. Při takových cviků se musíš naučit správně využívat svaly celého těla. *Prohodí ještě a Jaashi přikývne. Vydýchá se a pak trám začne zvedat z ramen nad hlavu. Ruce se mu klepou, ramena pálí a má pocit, že mu snad prasknou svaly, ale povede se mu vytlačit zátěž až nad hlavu. S hlasitým heknutím zátěž hodí před sebe na zem a snaží se popadnout dech.* Pořádně dýchej ať zásobuješ krev kyslíkem. Hezky zhluboka. *Radí mu Tanjiro a pozorně ho sleduje. Jaashi se snaží dýcháním zahnat motání hlavy.* Při takhle těžkém tréninku je dýchání důležité. Když se nadechneš tak ti vzduch pomáhá držet pevný střed těla, a to je hodně důležité. *Jaashi se nějak nemá k mluvení, a tak jen přikývne a začne přecházet v kolečku, aby se tělo zvládlo vzpamatovat.* Znovu? *Zeptá se směrem k Tanjirovi a ten v odpověď zakroutí hlavou.* Když takhle přetěžuješ tělo velkou vahou musíš si dávat delší pauzy, aby svaly stihli zregenerovat a měl jsi sílu na další zvedání. *Vysvětlí a tak Jaashi ještě nějakou chvíli pokračuje v odpočinku než ho Tanjiro nažene k trámu znovu. Tentokrát se postaví blíže k němu a když začne Jaashi trám zvedat začne ho upozorňovat na správnou techniku. Postoj nohou od sebe, snažení se držet záda rovně, když se zátěž zvedala ze země, lopatky u sebe při tlaku z nohou na hrudník a pak správné držení těla, zatnutý střed těla a rotace loktů při zvednutí nad hlavu. Jaashi z toho vysvětlování moc nevnímal, jak bojoval s těžkým trámem, ale Tanjiro přesto mluvil. Hodil trám na zem a jen tak tak se držel na nohou. Cítil svaly jako dlouho ne a musel uznat, že i přes šílený třes ve svalech a pocit, že každou chvíli omdlí se to bylo příjemné. Už skoro zapomněl na ten uspokojivý pocit ze skutečně těžkého tréninku. Tanjiro ho poplácal po zádech, než přešel stranou a podal mu láhev s vodou, aby se mohl napít.* Díky. *Hlesne Jaashi a vezme si od něj láhev a pořádně se napije.* Není nad to si dát občas trošku do těla co? *Zazubí se na něj sensei a Jaashi musí uznat, že na tom fakt něco je. Chvíli se bavili v podstatě o ničem, než se Jaashi dal do dalšího pokusu o zvedání. Dokázal to zvednout ještě jednou, ale čtvrté opakování už nezvládl a trám mu dost bolestivě spadl na rameno.* V pohodě? *Zeptal se Tanjiro starostlivě.* Jo, nic to není. *Ujistí ho Jaashi a promne si bolavé místo, aby si ověřil, že to vážně není nic hrozného. Ale vypadalo to jen jako naražené.* Pro dnešek toho necháme … stejně vypadáš, že toho máš plné zuby. *Ohodnotil jeho zevnějšek a Jaashi musel uznat, že se cítí příšerně. Takhle těžké tréninky byly náročné, ale měly své výsledky.* Pauza na něco na zub? *Nadhodí Tanjiro a Jaashi se spokojeně zazubí.* Jídlo neodmítnu nikdy. *Zasměje se a pomalu se vydá ke svým věcem pro ručník, aby ze sebe setřel pot a pak se oblékne.* Co to dnes bude? *Zeptá se zvědavě a Tanjiro se na něj jen podívá.* Nebuď zvědavý. Jdeme.

--------------------------------

Trénink atributu: Výdrž
Legenda:
Jaashi
Jeho otec
Botan



*Slunce ještě nebylo pořádně na obloze a Jaashi kráčel vedle svého otce na cvičiště.* Takže jsi chuunin. *Řekne jeho otce jako by nic a Jaashi jen mlčky zívne a rukou se snaží umlčet hlasité zívnutí.* Tati má tohle celé nějaký větší význam? Protože bych docela upřímně ještě klidně spal. *Zamrká, aby se trošku probral a čeká co mu otec odpoví, ale odpovědi se nedočkal a místo toho dojdou mlčky až na cvičiště kde jeho otec zastaví a rozhlédne se kolem jako by to tam snad ještě nikdy neviděl.* Je to skutečně velká věc, když se člověk stane chuuninem. Geninská zkouška je často těžká, protože zabít někoho je … není to pro každého a znám dost lidí co se kvůli tomu zlomí a opustí cestu shinobi. Ale ty jsi se nezlomil a ukázal, že jsi pravým synem Kimo …. Chuninská zkouška je další velký zlom v životě člověka. Nejde o boj na život a na smrt, ale člověk tak ukáže co v sobě má a stojí proti někomu kdo chce vyhrát a často už se nějaký zápas zvrtnul.* Na chvíli se odmlčí a sleduje pozorně syna před sebou.* Ty jenže jsi uspěl a ukázal, že jsi schopný a stal se chuuninem, ale ještě jsi dokázal vyhrát. To je velký úspěch a já jsem na tebe hrdý … ale teď už nejsi dítě, které nahání pitomé kočky, pomáhá babkám přes cestu anebo jim přinese nákup. Nejsi někdo, kdo po městě nahání hloupé zlodějíčky a snaží se klepnout přes prsty pár děcek se sprejem … teď na tebe čeká skutečný svět a skutečné mise. A jako otec i když ti věřím, tě nechci pustit do světa nepřipraveného. *Po těch slovech z poza jednoho kamene, který tam je vyjde nějaký člověk. Jaashi se usměje, když v něm pozná starého přítele jeho otce.* Strýčku Botane. *Mávne mu na pozdrav a muž se jen nepatrně uculí.* Dnes tu nejsme na příjemný přátelský rozhovor. *Prohodí Botan klidně a přejde vedle Jaashiho otce.* Předvedeš nám co v tobě je …. *Vysvětlí jeho otec a pak ho začnou oba dva muži obcházet. Jaashi v první chvíli vůbec nechápe co se to vlastně děje. Byl rozespalý, svaly měl ztuhlé z příjemného spánku a teď ho tu obcházel jeho vlastní otec s nic neříkajícím výrazem a muž, kterého považoval za strýčka se na něj díval jako dravec na kořist.*“Tohle je zlý sen.“*Pomyslí si zmateně a dívá se z jednoho na druhého. Spíše z faktu, že nevěděl, co dělat si štípl do prsu a tiše syknul. Takže sen to nebyl. Pokud nechtěl dostat co proto a ztrapnit se před oběma muži musel něco vymyslet. Ještě, než stačil v hlavě vymyslet nějakou taktiku a plán, jak na to vystartoval proti němu jeho otec přímým úderem na hruď. Jaashi díky svým reflexům jen tak tak stihne uskočit. Cítil, že ho tělo neposlouchá, jak má a chvíli potrvá, než se svaly vymaní ze ztuhlosti spánku. Sotva došlápl na zem už proti němu vystartoval Botan úderem pěstí, Jaashi překvapen tím, kde se tam muž vzal nestačil donutit tělo k úskoku, a tak pozvedl ruce k obraně a když ucítil sílu úderu hned toho zalitoval. Přeletěl kus stranou a jen díky svému vytrénovanému tělu se nerozplácl o kámen kus od nich, ale ve vzduchu se přetočil a jako kočka dopadl na všechny čtyři. Ruce ho tam kam ho Botan trefil pěstí bolely, a to byl teprve začátek souboje. Přejel pohledem z jednoho na druhého a v hlavě se snažil rychle vymyslet co s tím. Oběma se vyrovnat nemohl, musel je rozdělit a pokusit se je dostat každého zvlášť, ale nevěřil, že na to má. Takže spíše, než je porazit musel vydržet a ukázat jim, že není žádná padavka. Jak znal otce neměl by využívat jutsu pokud to nebylo vysloveně nutné, neměl to rád. Tohle byla tedy jen věc těla, limitů, které měl a taijutsu. Tiše vydechl obsah svých plic a rozeběhl se obloukem stranou, aby nebyl mezi oběma muži. Botan se ale rozeběhl stejným směrem jako on, aby mu zabránil v jeho plánu a stále měli výhodu dvou proti jednomu a lepšího postavení. Jaashi přemýšlet, že změní směr svého běhu na druhou stranu, ale tam už se hnal jeho otec, a tak nezbylo než čelit Botanovi dříve, než ho chytnou do kleští a zaútočí oba.  Těsně před Botanem vyskočí do vzduchu a využije Konoha Senpū a kopem z otočky zaútočí proti němu, jenže to nemá ten účinek, co čekal a místo zásahu svého soupeře mu Botan útok nohou zastaví svým zápěstím jako by se snad nic nedělo, chytne ho levačkou za krk a vší silou s ním hodí o zem jako by snad byl jen hračka co nic neváží. Jaashi ztěžka vydechne, když s ním úder o zem otřese a chvíli neví co se děje. Sice nečekal, že Botana zasáhne, ale rozhodně nečekal, že dopadne takhle. S námahou polknul a začal se zvedat na nohy, ještě, než si pořádně klekne Botan vyskočí do vzduchu a zaútočí proti němu kopem ze shora. Jaashi už věděl jakou má sílu, a tak místo toho, aby úder vyblokoval se rukama odrazí od země a přemetem se dostane mimo dosah úderu, který na místě kde před chvíli klečel zanechá v zemi hezkou díru. Tohle rozhodně nebyl přátelský zápas kde se drželi zpátky. Ten úder o zem by slabšího soupeře dost pochroumal a obyčejného člověka možná i vyřadil. Pohledem našel pozici svého otce a v hlavě kalkuloval další své kroky. Muži měli jasný plán chytnout ho mezi sebe, což bylo evidentní z jejich pohybu a plán zřejmě měnit nehodlali. Což asi ani nemuseli, protože i samotní byli dost nebezpeční. Rozhodl se nedát šanci jeho otci v tom zaútočit a rozeběhl se proti němu sám. Místo toho, aby před ním vyskočil nebo rovnou zaútočil, ale padne k zemi a k otci přijede ve skluzu, ze kterého vyskočí a použije Konoha Reppū aby mu podrazil nohy. Ale byla to jen část jeho plánu, protože věděl, že jeho otec je mnohem rychlejší, a tak očekával jeho oblíbený trik, že podkopnutí se brání ležérním zvednutím nohy, což se také stane, a tak Jaashi ještě z otočky kopu přejde k úderu loktem a dá do toho veškerou sílu Rakankenu. Skoro by nadšeně vykřikl, když ucítí, že loket našel svůj cíl a zasáhne tak loktem otce do hrudi, který překvapeně vydechne a o pár kroků pod sílou úderu ustoupí.* Moc pěkné chlapče. Využil jsi naučené taktiky svého soupeře proti němu. To je obdivuhodné. *Usměje se na něj a je vidět, že cítí pýchu. Jenže ještě, než Jaashi stihne vstřebat do nadšení z podařeného útoku proti němu otec zaútočí kopem. Jaashi se vyhne kopu a je trošku překvapen, že otec útočí tak pomalu. Což je ale chyba, protože jeho otec vzápětí zaútočí pomocí Konoha Daisenko a Jaashi už nestačí úplně uhnout a tak i když hlavu zakloní i tak ho zasáhne hrana otcovo nohy a on přeletí kus stranou kde dopadne na zem a chytne si bolavou bradu.* Sakra. *Vydechne a vyplivne krev z pusy.* To jako fakt. *Zavrčí a otře si krev, která mu postupně opouští rty. Nechtěl si ani představit co by to bylo za ránu, kdyby se tomu nevyhnul a otec ho trefil plnou silou. Trošku potřásl hlavou, aby zní dostal podivný hukot po tom úderu a doufal, že skvrny před očima zmizí co nejdříve. Ale jeho soupeři mu nechtěli dát čas na probrání a Botan na něj zaútočil nehledě na jeho stav. Kopu přední nohou se vyhnul, úder pěstí srazil stranou a koleno směřující na rozkrok vyblokoval i přesto, že ho pak pěkně zaboleli ruce, ale tam se kopnout fakt nechtěl nechat. Ale jak byl zabrán blokování kolene, nestihl zareagovat na další úder a ten ho zasáhl do tváře, neměl moc čas si uvědomit tu bolest a další úder přišel do žaludku a on vypustil veškerý obsah vzduchu pod silou útoku. Botan jistý si ukončením toho všeho na chvíli zastavil a rozpřáhl se v posledním úderu, který měl vše ukončit. Jaashi očekával, že přijde konec. Ale nějaká zvláštní touha v něm to nechtěla vzdát, a tak ještě, než Botan přešel k útoku on zaútočil sám pomocí Konoha Daisenpū. Rychlým nízkým kopem ho překvapí a zastaví tak jeho nápřah, následující kop do břicha ho otřese, a tak rozhodí jeho postoj. Musel se hodně přemáhat, aby bolavé tělo donutil vyskočit a mohl tak zaútočit na Botana kopem z výskoku a vše zakončí kopem, který Botana posadí na zadek. Jaashi měl pocit, že vše, co v něm zbylo dal do tohoto útoku, a tak tam jen stojí, ztěžka dýchá a sleduje Botana, který tam tak sedí. Nevěděl, co přesně má tohle znamenat, ale doufal, že se dočká pořádného vysvětlení. Netušil proč vlastně čekal, že je konec … možná, protože že dokázal posadit Botana na zem? Nebo protože měl pocit, že každou chvíli opadne? Ale ani jeden muž přestat nechtěli a Botan bleskově vyskočil zpět na nohy a pak se mocně odrazil od země, až v hlíně byli vidět jeho otisky podrážek a rychlostí, kterou Jaashi sotva postřehl vyrazil proti němu, v ten samý okamžik to samé udělá jeho otec a srazí Jaashiho Double Lariatem. Muži zastaví svůj pohyb a otočí se na místo kde ještě před mrknutím oka stál Jaashi. Místo něj, ale tam je jen kámen, který se po úderu jejich šílené techniky začal rozpadat a rozdrolil se na zem. Jaashi se opíral o skálu na místě, kde byl kámen, který dal místo sebe za  pomocí Kawarimi no Jutsu a ztěžka dýchal. Z toho všeho se mu motala hlava a bylo mu na zvracení.* Dobrá práce chlapče. *Slyšel hlas jeho otce a nějak nevěděl, zda má být rád anebo jít a praštit ho, aby se probral. Tohle dělat vlastnímu synovi.* Rozhodně už nejsi nějaký klouček. *Pochválí ho pro změnu Botan a Jaashi si jen odfrkne a začne se pomalu zvedat ze země. Ta slovy byla jen malá útěcha za to jak se teď cítil.*

-------------------------

Trénink: Zásoba chakry

Legenda:
Jaashi
Tanjiro


*Pomalým pohybem přejel brouskem po ostří katany a sledoval pod plamenem svíčky lom světla na povrchu čepele. Jaashi ho pozorně sledoval a myšlenkami byl někde pryč.* Co se ti honí hlavou chlapče? *Zeptá se zvědavě Tanjiro a zadívá se na něj.* Proč tohle děláte? *Optá se ho Jaashi a kývne hlavou směrem ke zbrani.* Krom tréninku, kdy jste mě učil bojovat proti někomu s kenjutsu jsem vás zbraně používat neviděl. *Prohodí upřímně a Tanjiro se jen usměje po těch slovech a zbraň přejede naposledy brouskem, očistí čepel čistým hadrem a pak zbraň schová do pochvy.* Nemusíš zbraně používat, abys obdivoval dokonalost, kterou do ní její tvůrce dal. *Vysvětlí a katanu opře o zeď vedle sebe.* A je to příjemně uklidňující se o zbraň starat. *Při těch slovech se otočí a pozorně si Jaashiho prohlíží.* Co se děje? *Optá se a Jaashi si tiše povzdechne a začne mu vyprávět o svém posledním tréninku ovládání chakry a o tom, že z toho neměl ten správný pocit. Že i když vyplýtval chakru a poté pomocí cvičení, které mu ukazoval meditoval tak cítil, že to nebylo ono. Tanjiro ho trpělivě poslouchá, neskáče mu do řeči dokud skutečně neskončí a pak se jen s úsměvem zvedne z krabice, kterou používá jako židli a ukáže na dveře z jeho domu.* Pojď. *Jediné slovo a tak Jaashi poslechne, zvedne se a následuje ho ven.* Jak jsem tě tak poslouchal znělo to stejně záživně jako nakupování pečiva ráno na snídani. Trénink chakry není jen něco co mechanicky odbudeš a budeš mít hotovo. Není to o tom, že vyplýtváš zásobu chakry a když už jsi unavený tak si dáš chvíli meditace a máš to za sebou. Chakra je chce čas stejně jako všechno. Je tvou součástí stejně jako svaly, které používáš a trénuješ skoro denně. Odbyl si někdy nějaký trénink? Ne, neodbyl. Dřeš mi tady pokaždé až na krev a je vidět jaké děláš pokroky. Teď mi řekni, proč by to mělo být s chakrou jinak? Jen protože to není tak zjevné jako cvičení? Nebo to nebolí tak jako namáhání svalů? *Jak tak mluví Jaashi chápavě přikývne a pak jen poslouchá. Všechno to dávalo smysl. Tréninky pro něj byly radost, dřina, která bolela a cítil se zničený, ale přesto ho to bavilo a těšil se na další. S tréninkem chakry to ale tak neměl … bylo to něco co musel změnit.* Děkuji vám, Tanjiro-sama. *Řekne upřímně a hluboce se ukloní.* Tak jako vždy jste mi pomohl více než bych si zasloužil. *Svá slova myslí vážně a když se narovná chvíli si zkoumavě senseie měřil pohledem. Poté se vydal doprostřed opuštěného náměstíčka a začal skládat pečetě. Tentokrát, ale prostě jen slepě a bezmyšlenkovitě nevyužil chakru a nepoužil techniku. Ve chvíli, kdy pečetě složil přivřel oči a soustředil se na chakru ve svém těle. Když použil Suiton: Mizzurappa, aby pomocí vody poslal stranou hromadu odpadků vnímal přesně co se děje v jeho těle. Jak se chakra pohybuje, jak mírně přemění své tempo, a to, jak jí cítí. Byla to malá odezva, protože chakry na techniku nebylo potřeba moc, ale i tak to cítil. Tanjiro jeho počínání zkoumavě sleduje, a tak místo, aby odešel do domu se opře o zeď svého domku a sleduje co jeho student vlastně dělá. Když utichne veškerá odezva po technice v jeho chakre tak začne skládat znovu pečetě a využije Raiton: Hiraishin. Soustředí se na chakru ve svém těle, vnímá, jak elektřina obaluje jeho ruce a reakci chakry na techniku. Tuhle zvolil naschvál, protože chtěl při jejím udržování sledovat co se bude dít. Technika nebyla náročná na chakru a její vyvolání skoro nepocítil, ale jak tam, tak tiše stál a jedinou společnost mu dělalo praskání elektřiny na jeho rukách cítil, jak chakra přechází z volného klidného tempa do divočejšího. Jak námaha při udržení techniky vyvolává ten rachot a dunění chakry, jak se zásoba snižuje a je tak stále těžší to udržet. Pak rychle techniku zruší, blesky zmizí a on vnímá ten vliv na chakru, jak se i přes její vyčerpání mírně zpomalila a zklidnila, jak už neživil techniku a ona se tak mohla vrátit ke svému přirozenému tempu. Mírně zamrkal, aby se probral a zhluboka se nadechl nosem. Tohle bylo hodně jiné než minule. Tanjiro s úsměvem odlepil své tělo od zdi a zamířil domů, zatím co Jaashi si našel místo ve stínu náměstí a nemusel být na přímém sluníčku a posadil se na zem. Chvíli jen dýchal, sledoval hmyz líně poletující nad zemí a nechával tělo uklidnit. Poté zavřel oči, svou mysl upřel sám do sebe a soustředil se na chakru. Bylo naprosto jiné cítit chakru teď, když přesně věděl, co má čekat. Soustředil se na její tempo a začal ho zklidňovat a dělal to s naprostou lehkostí, protože věděl, co předcházelo tomuhle rachotu v jeho zásobě chakry. Uklidňoval reakci na delší čerpání chakry na Raiton: Hiraishin, protože to bylo jiné, než když jen použil několik technik za sebou, aby chakru použil. Pomalu se nadechoval nosem a vydechoval pusou a pomalu se vracel myslí zpět do ne moc vábně vypadajícího prostředí.*

---------------------------

Trénink atributu: Rychlost

Legenda: Jaashi
                Tanjiro


*Jaashi seděl na jedné bedně a mnul si bolavé rameno. Tanjiro o kousek dál přecházel mezi svými věcmi a něco hledal.* Takže tobě se dostal na kobylku soupeř s kopím jo? *Zeptá se, ale vlastně na tu otázku nepotřeboval slyšet odpověď, protože jí moc dobře věděl. Vyptával se na to už po několikáté co si vyslechl Jaashiho vyprávění jak ke zranění vlastně přišel.* Je to ošemetná věc … když někdo využívá kenjutsu tak nečekáš, že bude dobrý i v taijutsu. *Prohodí jako by nic.* Říkal si, že ten chlapík byl hodně rychlej? To znamená, že musíš být rychlejší. *Jaashi po těch slovech přikývne a souhlasí s tím, protože to dává celkem smysl.* Tak fajn. *Řekne Tanjiro nadšeně když vytáhne z hromady krámů staře vypadající kopí.* Sice už leccos pamatuje, ale na to abychom mohli trénovat to bude určitě stačit. *Ta slova zní tak, že trošku přesvědčuje i sám sebe, že to tak skutečně je. Ale i přesto, že zbraň vypadá hodně staře tak s ní v ruce přejde doprostřed opuštěného náměstíčka a párkrát s kopím máchne, aby se do toho zase dostal.* Jo myslím, že to půjde. *Ohodnotí nakonec a kývne na Jaashiho aby se k němu přidal. I když ho rameno stále bolelo a už to byl nějaký pátek po návratu z mise musel uznat, že mu stále leželo v hlavě o kolik byl ten chlapík rychlejší než on a musel s tím něco udělat. A trénink s Tanjirem mu v tomhle mohl pomoct. Pomalu se zvednul z bedny a protáhnul se, protože si přišel nepříjemně ztuhlý a jak znal Tanjira tak ten se nebude držet zpátky.* Osobně nevím proč bych se měl zaměřovat v budoucnu na zbraně, když využívám Taijutsu. Je toho tolik co se můžu naučit a přijde mi hloupé se zase od začátku učit další styl boje. *Vrátí se k myšlence, kterou nadhodil před tím a Tanjiro chápavě přikývne.* Já tě chápu je to zvláštní, ale jsou lidé, kteří prostě mají velký talent na boj a moc je neláká, nebo jim ani není souzeno se zaměřovat na ninjutsu, nebo genjutsu. Takže raději volí to, co jim jde a učí se bojovat vším co dokážou. Ono pak takový soupeř je dost nebezpečný. Samozřejmě má své slabiny, ale to už tak bývá. Ale na blízko má velkou výhodu a těžko ho něčím překvapíš. *Vysvětlí a když Jaashi přijde blíž vrhne se na něj a bodne kopím proti němu. Tenhle úder je celkem snadné vyblokovat, pouze se přesune na stranu a kopí rukou odrazí od sebe. Jak to ale udělá, tak se Tanjiro přesune blíž a zaútočí na něj ratištěm a míří mu na hlavu. Jaashi se přikrčí pod tím úderem, ale to už proti němu letí Tanjirovo koleno a Jaashi jen tak tak úder vyblokuje rukama a přesune se o kus dál od něj pod sílou úderu.* Vidíš? Tak moc spoléháš na to, že se vyhneš kopí, že zapínáš na tělo soupeře. Musíš být dost rychlý, aby ses vyhnul zbrani a mohl držet krok se soupeřem, ale také musíš reagovat na jeho tělo. Kopí je celkem ideální na boj s kenjutsu a taijutsu zároveň, protože ti dává mnoho výhod. Dosah díky délce zbraně, různé útoky díky ratišti a využití těla. *Po těch slovech Tanjiro po Jaashim bodne ze shora dolů, když Jaashi uhne do strany pouze se mírně otočí na místě a kopím následuje Jaashiho s úmyslem ho seknout čepelí, když Jaashi uhne i tomu tak vystřelí dopředu a prodlouží o délku paže kopí, jak ratiště drží až za samý konec a Jaashi musí využít veškerou svou rychlost a reflexi aby se útoku vyhnul.* Vidíš? I dost zbraně je hodně o tom, jak budeš bojovat, a ne pouze o zbrani samotné. *Rychle řekne a rychlá slova vystřídá ještě rychlejší útok. Kopí se mihne jeho směrem a Jaashi ho odrazí stranou, ale to už na něj Tanjiro vystartuje kopem mířeným na břicho. Jaashi se posune dozadu, nohu srazí k zemi a sám zaútočí. Vystřídají několik úderů, než Tanjiro odskočí pryč a zaútočí zpět díky kopí. Vyhýbat se útokům kopí, reagovat na útoky vyvolané obranou, a ještě zkoušet sám nějak ohrozit senseie je hodně náročné a ždímá to Jaashiho na hranice jeho možností. Tanjiro je rychlejší než on, stejně tak je silnější než on a přesně dávkuje rychlost útoku tak, aby měl Jaashi jen zlomek okamžiku na to se vyhnout, nebo útok odrazit. Zná svého žáka dobře, ví, kde má limity a pokud je chce posunout tak snadný trénink by to nedokázal. Tanjiro protočí kopí nad hlavou a bodne proti Jaashimu ze shora dolů jako už to jednou udělal, ale tentokrát když se Jaashi vyhne tak kopí zabodne do země, vyskočí a použije ho jako pomoc k odrazu a vrhne se na Jaashiho ohromnou rychlostí posílenou o odraz od kopí. Jaashi překvapen tím útokem uskočí stranou a v letu srazí Tanjira stranou svým kopem, takže Tanjiro sletí na zem o pěkný kus vedle. Náměstíčkem se rozezní Tanjira smích.* Velmi pěkně, velmi pěkně. *Pochválí ho a zvedne se ze země.* Příště musím dát do odrazu více síly, abych tě překvapil. Podcenil jsem tě. *Pronese s nic neříkajícím výrazem a pak se rozeběhne na Jaashiho a za běhu složí pečetě. Jak běží tak ze země vyjede kamenné kopí, které Tanjiro chytne a za běhu hodí proti Jaashimu, jak kopí letí, začne opět skládat pečetě, opět vyjede kopí a i to stejně tak hodí proti svému žákovi, nakonec to zopakuje ještě jednou a Jaashi tak odrazí jedno kopí, odrazí i druhé kopí, vyhne se třetímu, ale už nestihne zareagovat na Tanjirovu pěst. I když vidí útok přicházet, dá své tělo do pohybu, aby se útoku vyhnul tak sensei je rychlejší a úder pěstí dopadne na svůj cíl.* Sakra. *Vydechne Jaashi a promne si bradu.* Tohle bylo pěkný. *Pochválí Tanjira a mne si tvář.* U tohohle úderu jste se nedržel zpátky co? *Prohodí jako by nic a nepatrně se ušklíbne. Tanjiro na to neodpoví a přejde ke kopí ležícímu na zemi a zvedne ho.* Pouze uvědoměním si svých slabostí je můžeme překonat. Stále se máš kam posouvat a je jen na tobě aby ses posunul dál. A tím, že se budu držet zpátky ničím neprospěji. Očekávám, že příště už na tohle dokážeš zareagovat. *Pronese přísně a Jaashi se uctivě ukloní.* Ano, senpai. Budu tvrdě trénovat, abych vás nezklamal.

-----------------------------

Trénink atributu: Ninjutsu

Legenda:
Jaashi
Harunobu Urashima


*Místností se nesla příjemná vůně zapálených vonných dřívek a Jaashi sledoval jak Harunobu dává stranou z podlahy věci, které by jim mohli překážet.* Jsem rád, že jsi přišel včas. Nemám rád nedochvilnost. *Pronesl samolibým hlasem a Jaashi se nepatrně pousmál.* To máme alespoň něco společného. Také nemám rád nedochvilnost. *Řekl jako by nic a muž po těch slovech nepatrně pozvedne obočí.* Skoro mě uráží představa, že mi dva bychom mohli mít něco společného. *Prohodil a nedbal na to co si o tom myslí Jaashi a zda ho tím neurazí. Takový malý fracek se s někým jako on přece nemohl srovnávat. Když bylo vše dáno stranou postavil se Harunobu doprostřed místnosti.* Takže. *Nadechl se a snažil se srovnat myšlenky.* Chceš se naučit jak správně kombinovat elementy chápu to dobře? *Zeptal se pro jistotu a vytáhl si rukávy svého kabátu.* Ano, chápete to dobře. *Přikývne Jaashi a zvedne se ze země a přejde před muže.* Rád bych zapracoval na kombinaci suitonu a raitonu. *Poví a Harunobu přikývne.* Dobře tedy … Takže základem k využití dvou jutsu je správné načasování. Většina lidí, co udělá, když chce zkombinovat jutsu je, že hned po vyvolání jednoho začnou skládat pečetě a vyvolají druhé. Jenže to je ta nejčastější chyba a důvod proč to tolikrát není tak účinné, jak by mohlo být. *Jaashi po těch slovech překvapeně pozvedne obočí, protože přesně takhle to udělal i on. Když to zkoušel hned jak použil suiton, ihned skládal pečetě na raiton a nepřemýšlel nad tím. Zajímalo ho co je na tom špatně a tak se pozorně zaposlouchal do dalších slov, která muž říkal.* Každá technika má nějaký průběh, ne každá technika je nejsilnější hned a některé třeba po vyvolání chvíli trvá než se projeví. Pokud chceš kombinovat elementy je ideální to udělat, když je technika ve své nejsilnější fázi anebo, když má největší dopad na soupeře. Ale není nad praktickou zkoušku. *Po těch slovech složí pečetě a vyvolá díky BUNSHIN NO JUTSU svého klona.* Předveď mi co jsi chtěl udělat za kombinaci jutsu a uvidíme co je třeba zlepšit. *řekne než přejde stranou, aby ho náhodou nezasáhla technika a nechá Jaashiho se předvést. Jaashi složí pečetě a použije Suiton: Mizzurappa. Vyvolanou vodní střelou zasáhne klon a pak složí pečetě na Raiton: Hiraishin a nabije ruku elektřinou, kterou se dotkne vody a nabije jí proudem. Klon zmizí ihned po zásahu vodou, ale i tak je záměr, který Jaashi má celkem jasný, a tak se podívá na Harunobua a čeká na jeho reakce. Muž mlčí, dívá se z Jaashiho na vodu, která zůstala na zemi a přemýšlí.* Není to špatná myšlenka. I na to, jak málo máš technik se je pokoušíš zkombinovat, a to je myslím dobře. Jen bych zkusil využít to jinak. Příliš se soustředíš na tu vodní techniku. Takže máš hodně velkou prodlevu, než využiješ raiton a tak to kombo není tak účinné. Musíš to dělat přirozeně. Nepřemýšlet tak moc nad tím a nehledat v tom žádnou velkou vědu. Zkus to znovu. Ale jakmile dokončíš vodní jutsu, můžeš skládat pečeť na Hiraishin zatím co tu vodní střelu vypouštíš. Když to správně načasuješ, tak zasáhneš soupeře elektrickým proudem mnohem rychleji. *Představí svou vizi, jak by se mohl Jaashi zlepšit a ten krátce přikývne. Něco na tom bylo a možná na tom mohl zapracovat. Přemýšlel, zda skutečně tak moc dlouho ztrácel čas s Mizzurappou a proto měl prodlevu mezi technikami. Harunobu opět vyvolal jednoho klona i když to vlastně nebylo za potřebí, ale nějak věděl, že se lépe trénuje technika, když je před člověkem alespoň nějaký cíl, na který se může zaměřit. Jaashi na chvíli přivře oči a soustředí se, než začne skládat pečetě. Tak jak říkal Harunobu složí pečetě na Suiton: Mizzurappa a otevře ústa, aby vystřelil střelu na klona. Jenže nečeká až střela vyletí a zasáhne cíl, jen co dokončí prsty pečetě na suiton techniku tak začne skládat pečetě na Raiton: Hiraishin a střelu nabije elektřinou. Harunobu ten pokus sleduje bez nějaké emoce ve svým výrazu.* Bylo to lepší, ale ještě to není ono. *Řekne Jaashi kriticky směrem k němu a nepatrně se zamračí. I když složil pečeť skoro vzápětí a soustředil se na to, tak klon zničil pouze zásah vody. Chyběl okamžik, jen chvíle aby se to povedlo a on měl načasování takové, aby cíl zasáhla už voda nabitá elektřinou.* Zkus to znovu. Tohle nebyl žádný špatný pokus. Oproti tomu prvnímu to bylo mnohem lepší. *Odvětí Harunobu pouze a tak Jaashi kývne a počká až mu opět vyvolá klon.*“Lepší načasování … lepší načasování.“*Opakuje si pro sebe a pak začne skládat pečetě na Suiton: Mizzurappa a ihned vzápětí pečetě na Raiton: Hiraishin. Tentokrát to ale udělá tak, že střela vystřelená z jeho úst letí přes jeho ruku nabitou proudem a tak jeho cíl zasáhne už voda jiskřící elektřinou.* Ano, ano, ano! *Vydechne spokojeně, když se mu to povede.* Vidíš? Je to jen o správném načasování. *Ušklíbne se Harunobu.* Až budeš umět více technik a nějaké pořádné tak to bude lepší. Ale i tak je dobré, že chceš zkoušet kombinace. Dobrá práce. *Prohodí a než ho propustí ze svého domu, tak ho nechá vytřít tu spoušť a pak dá se do vracení věcí na své místo.*

---------------------------------------

Sui Nakamura
*Volný den plný slunce, ostatně jako vždy v Sunagakure, přece jen byla to jedna obří poušť. Konečně zase měla čas na to aby strávila nějakou dobu se svou sestrou Yumi. Delší dobu se míjeli a dnes konečně mohla zase něco podniknout s ní. Seděla na posteli ve svém pokoji a jen houpala nohama. Na sobě měla černou sukni po kolena pod kterými měla černé kraťásky, na vršku lehkou bílou blůzku. Její bílé vlasy ji padali přes ramena a sahali až do půlky zad.* "Tak co Yumi. Co by jsme dnes mohly podnikout." *Bylo jen pár myšlenek které jí proletěli hlavou než slezla z postele a vyrazila ke dveřím od pokoje své sestry. Procházela uličkou až skončila u jejích dveří a zaklepala na ně.* Yumi. Ségro. Jsi tam? Pojď něco podniknout, já se nudím.

*Volnost, žádné úkoly, žádné treningy nic.. Sice sem se delší dobu neviděla, ani se sestrou Sui. Mě to vyhovovalo, v poslední době sem se každému vyhýbala. Nechtěla sem se někomu svěřit, bavit se s nim prostě cokoliv.Upravila sem si své blond vlasy do culiku, oblekla sem si černé tílko, kraťasy a vysoke černé boty.*
"Zaklepani na dveře se rozhlelo po celem pokoji, lehce to zadunělo i v mé hlavě. Na druhé straně dveří na mě promluvila Sui. Pootevřela jsem dveře.."Co potřebuješ Sui? Jsem u sebe, nechci se moc ale bavit takže ti nechci kazit naladu... Prosím nech mě být.

Sui Nakamura
*Sui byla lehce překvapená z této reakce. Když byly mladší byly si velice blízké ale její sestra se najednou začala chovat divně a relativně se jí i stranit.* "Zajímalo by mě co se stalo." Yumi pojď ven. Třeba si zatrénovat, projít se. Zajdeme někam na zmrzlinu nebo na nějaký koktejl. Je toho tolik co dělat místo toho aby jsme seděli doma. *Sui neměla v plánu se nechat odbýt. A Sui dokázala být dost horká hlava. Když si něco usnesla tak to prostě tak bude i kdyby měla ty dveře vyrazit a vytáhnou Yumi ven silou. Byla taková vždycky. Působí jako milá a hodná holka ale to jen do té doby dokud jí někdo neodporuje.*

Yumi Nakamura
*Sakra, ale ja vazne nechci chci byt sama. Musim zdrhnout.* "Otevřela sem okno, sice sem měla pokoj vysoko ale bylo mi to jedno, nebylo by to poprvé.sedla sem si na římsu okna a skočila dolů. Utikala sem tak rychle jak sem mohla. Došla sem na svoji vyhlídku. Byla to skoro až zřícenina, krásná, stará, tajuplna. Nachvily sem se posadila a odpočinula si. Měla sem tu svojí skrýš na věci na trening. A začala sem trenovat."
Promin Sui, že už si nejsme tak blizke ale ja chci odtud pryč. Chci se vytrenovat a plnit mise kde se dostanu pryč. Vim uzavřela sem se do sebe ale je to tak nejlepší. "Zaslechla sem skobrtnuti za zídkou. V bojovém postoji sem vyzvala osobu za zidkou aby předstoupila." * Jestli je to otec tak sem v koncich a nebo kdyby mě našel kdokoliv jiny.....*