Ulička Koyo

*Jak si tak čistil hlavu vzpomněl si že se má jeho otec vracet teď někdy z mise.*“Málem jsem zapomněl ,že se otec vrátí půjdu se podívat zdá to je dneska nebo zítra tohle si nepamatuju.“*Pomyslel si a vydal se směrem k bráně tyhle uličky dobře znal a věděl i jisté zkratky.Takže za nedlouho se dostal boční menší uličkou k bráně.Kde se zastavil ve stínu aby ho slunce neoslňovalo. *“Ale co to vidím , není to náhodou misaki-san a s kým to je ?“*Pomyslel si a podíval se kolem sebe a otce nikde neviděl.*“Takže se asi vrátí zítra fajn půjdu aspoň misaki pozdravit ze slušnosti.“*Byl tak vychován pomalu vyšel ze stínu mezi budovami a ruce měl dané v kapsách od kalhot. Na tváří se po usmíval , měl radost že zase vidí misaki. Pomalu došel k budově co byla nedaleko nich a splynul z lidmi co chodili kolem brány a opřel se o stěnu a díval se na ty dva.*Dobrý den Misaki-san dlouho jsem vás neviděl a je radost vás zase vidět.*Zavolal na ní klidným hlasem a prohlížel si toho muže co přišel s ní.*“ Dost zajímavé ,ale hodí se k sobě .“*Pomyslel si a jen vyčkával až nastane ten pravý čas aby přišel k ním blíž.*

*Kto s tým teda prišiel, keď ona len súhlasila? To nikto nevedel. Arita odmietal priznať to, že to bol jeho nápad, pretože to bol zlý nápad. Skutočne nechápal, ako tu niekto mohol žiť.* "Ak by sme si niekedy založili rodinu... nehrozí. Tuna nie." *No, možné bolo všetko a možno tu nakoniec ešte skončia a možno nie.* Asi u teba doma a rozhodne i pri vode. *Usmial sa. Takto by mohol spoznať i jej rodičov, aj keď očakával, že dostane facku, buď od jej matky alebo otca, kvôli vekovému rozdielu, ktorý bol medzi nimi, ale kto vie, možno facka nebude. Dorazili však konečne do Suny, prekročili bránu a prekvapivo, aj tam bol piesok, ako aj vonku za dvoma kopcami, ktoré tvorili provizórnu bránu.* No, asi by som šiel najskôr k vode, príde mi blbé, aby som v takomto stave prišiel tebe. *Spotený, mokrý až za ušami, aj keď oná pokožka mala niečo do seba, na tých miestach sa nepotil. Na ľavom boku mal katanu a hatake tanto, aby to mal všetko po ruke. Ich cestu však prešil pre neho neznámy hlas a tak sa pozrel tým smerom. Bol to chlapec, veľmi mladý chlapec, ktorý zdravil jeho partnerku. Nevidel uňho čelenku, tak bolo ťažké povedať, či to bol študent alebo civil. Avšak mlčal a len sa priateľsky usmieval.*

*Jen pousmál o trochu víc a pomalu se vydal k ním a zastavil kousek od nich a vším si jak se misaki červena.*“ Jsem ještě jí neviděl tak se červenat.“*Pomyslel si.*Rád vás poznávám Arita-san rád vás poznávám a mám radost že sem vás mohl poznat. Jinak jsem Issei Hyoudou student akademie a jestli byste nebyly proti rád bych vás pozval na něco studeného k pití jistě to přijde v hod.*Řekl klidným milým hlasem a stál tam s rukama v kapsách na jejích odpovědí .*“ Vskutku zajímavý muž ,ale jde vidět že se opravdu mají radí ,kéž bych měl  taky takové štěstí jako mají ti dva. Věřím že jednoho dne se to stane ,ale prozatím jsem rád že jsem sám ani nevím co vztah obnáší.“*Pomyslel si a vším si jeho čelenky  ze znakem kumo.*“ Takže kumo ,celkem má můj obdiv ,že se vydal do pouště kde asi není zvykly na takové horko .“*Pomyslel si a pak se podíval na chvilku na zem a pak zase zpět.*

*Musel sa usmiať. Na toto teplo nebol vôbec zvyknutý a tak jej nepríjemne pálilo. Pot jej šteklil na pokožke, ako po ňom tiekol, skutočne by si človek i bez čelenky, ktorú mal všimol, že nie je miestny a skutočne nebol. Nedivil sa, že tu Misaki nechcela byť, bola to však jeho prvá návšteva Suny a domu Misaki, tak sa tu chcel zdržať tak dlho ako chcel.* Skutočne? U mňa ani mama nechodí po misiach, skôr pracuje v kancelárii u Raikage. *Ucuilil sa. To on bol ten, čo bol stále preč a posledné roky v Kumo nebol ani nepamätá. Nikomu však nechýbal a jemu to teda neprekážalo.* Pokojne sa tu môžeme zdržať. *Jeho želanie sa tak splnilo Milo sa na ňu usmial, možno si i stihne zvyknúť na to teplo, ktoré z neho žmýchalo všetku jeho energiu, ktorú mal nazvyš. Len sa usmial trochu viac, keď bolo jeho želaniu s vodou a až potom návštevou jej domu splnené, no potom o chvíľu jeho oči spočinuli na dieťaťu pred ním. Nemohol povedať, že nemal rád deti... dalo by sa povedať, že ich mal rád a raz by ich aj chcel. Aspoň jedno, to rozhodnutie však nechá na Misaki.* "Issei." *Prezeral si chlapca, ktorého tak jeho priateľka nazvala a len sa naňho milo a priateľsky usmieval.* Teší ma, Issei-kun. Konoruki Arita je celé moje meno. *Prezrel si ho zlatými očami, takmer rovnakými aké mala Misaki.* Proti studenému pitiu nie som proti, čo ty, Misaki? *Aj keď rozhodne plánoval platiť on, predsa len, deti by nemali platiť za dospelých, aj keď ich pozvali. A už vôbec nie, študenti akadémie. Sám si mal problém privyrobiť ako genin, nie to ako študent akadémie.*

*Ayako na tom nebola veľmi dobre od druhého kola, po tom, čo oznámila smrť jej najlepšieho kamaráta jeho matke, veľmi sa nečudovala, že dostala facku, hlavne, keď jej dieťa zomrelo kvôli nej. A aj keď to bolo pár dní dozadu, ešte stále ju na svojom líci cítila. Včera ju však prekvapila jej návšteva, kedy jej doniesla jeho flautu a kalimbu, čo jej chcel odovzdať, ak by druhé kolo neprežil a ona obe veci bezpečne a opatrne ukryla, aby sa im nič nestalo a ona sa na ne nemusela ani dívať. Znovu prestala rozprávať a čo bolo najhoršie, cítila sa na to všetko sama, dávala si za vinu jeho smrť a nebol tu nikto, kto by ju presvedčil o opaku. Pravdepodobne sa to ani z jej rodiny nikto nedozvie a možno ani len nikoho nenapadne, že keď sa zavrie doma po príchode skúšok v izbe a nebude vychádzať, nebudú vedieť kde je problém. Všetci mali razom tak veľa roboty... to bola však otázka času a budúcnosti. Teraz sa potulovala po Sune ako telo bez duše. Jej tvár bola ako z keramickej bábiky, bez žiadnej emócii, ktoré dokonca neboli ani v čierných kukadlách.
Jej šatník tvorili prevažne čierne kimoná, trochu detského veselého oblečenia, no bola rada, že si so sebou priniesla i čierne šaty, ktoré zdobili jej telo. Čierna farba bola jej, no tentokrát ju nenosila pretože by chcela. Smútila. Smerovala niekam, kde bude môcť aspoň trochu trénovať, nehľadala ťažké tréning, ba pravý opak, niečo, na čo sa nebude musieť toľko sústrediť. Jej nohy zablúdili do oblasti, kde bola prekvapivo udržiavaná vodná hladina mnohými shinobi, ktorí chceli deťom dopriať tréningu chodenia po vode. V kiri bolo dosť vody, takže nikdy nič takéto nevidela. Prišla teda bližšie, mohlo by to predstavovať rozptýlenie, ktoré vyhľadávala a potrebovala.*

*Toru celý den myslel na to, že půjde trénovat chůzi po vodě. Tento nápad si vnuknul do hlavy na akademii, když to dneska v rámci výuky zkoušeli. Nevydržel ani 1 minutu. Byl skoro nejhorší a toho vnitřně štvalo.*„Proč mi to nejde, vždyť svojí čakru umím dobře ovládat.“ *Naštvaně kopnul do země a rozprášil oblak prachu při cestě k vodní nádrži. Dneska má hlavu pořádně zamotanou, což je pravděpodobný důvod jeho neschopnosti se koncentrovat, proto dneska padá do vody. Začalo to ráno, když mu maminka řekla, že přijde pozdě z práce, protože mají toho v nemocnici hodně. Nechtěl být zase doma sám večer, proto po neúspěchu ve škole se rozhodl zamířit k nádrži a zkusit se zkoncentrovat. U nádrže byla spousta dětí jeho věku.* „Ty děti se mají, že můžou trénovat s rodiči, jen moje zatracená máma musí pořád pracovat a ani mi neřekne, kdo je můj táta.“ *Naštvání a hněv zase zaplnilo jeho hlavu, v tu chvíli ji uviděl. Dívku v černém. Vypadala jako socha, nemohl nic vyčíst z její tváře a ty oči, černé oči, úplně ho pohltili. Vzpamatoval se a přestal na ní zírat, vypadala, že je tu taky sama, možná by mu pomohla společnost. Pomalu se k ní přiblížil.* Ahoj, *řekl. Začal se strašně stydět, jeho tváře zrudly. Kouknul se ji do očí a čekal, co řekne.*

*Čelenku Kiri mala okolo krku, dnes sa jej nehodilo nosiť ju na čele, zakrývala tak retiazku s príveskom jej klanu, to sa však o rukávoch čierneho oblečenia nedalo povedať, kde sa na oboch nachádzala vyšitá hviezda.. Stála tak akurát primerane ďaleko, aby sa na to všetko mohla dívať s kamenným výrazom, aj keď vnútri seba zadržiavala slzy. Tato dal prednosť práci, mama tu tiež nebola a keď sa dívala na deti, ktoré boli v jej veku alebo mladšie, ako sa učia s rodičmi, nebolo jej to dvakrát príjemné potom všetkom, čo sa stalo. I Mizukage dal prednosť svojim deťom pred prácou, prečo tak nemohol urobiť aj jej otecko? Tak rada by sa schovala teraz v jeho objatí... ale okrem jej opatrovateľky tu s ňou nebol nikto, už ani Mituso. Čo mohla však robiť? Len to v duchu prehltnúť a snažiť sa niečo so sebou urobiť, prísť na iné myšlienky, keďže mala pocit, že by ju to postupom času zožieralo viac a viac, pokiaľ by sa nestalo niečo, čo by jej nečakane a negatívne zasiahlo do života.
Keď sa však pootočila, aby sa rozhliadla, jej oči sa stretli s očami iného chlapca. Díval sa na ňu, rovnako tak ako sa ona dívala na neho s jedným veľkým rozdielom, jej výraz sa nezmenil, zatiaľ, čo jeho tváre nabrali červenú farbu. Mama jej toľkokrát keď bola menšia povedala, že vyzerá nádherne, rovnako ako ona, babička a tato, takže si to myslela o sebe tiež, i keď rozhodne dávala prednosť inému druhu obliekania. Popravde sa jej ani nechcelo odpovedať na jeho pozdrav, ústa mala dlho zavreté. S Mituom sa vždy zvykla rozhovoriť, no trvalo to dlho, zatiaľ čo u cudzích to bol pre ňu problém, tak ako vonku, kde to nepoznala prejaviť svoje emócie, nech už boli akékoľvek. Ahoj. Odpovedala nakoniec i ona, hoc tichšie než by pôvodne čakala. Jej hlások bol stále slabý z toho, ako naposledy plakala a od vtedy nič nepovedala. Jednoducho mlčala a nerozprávala sa ani s jej opatrovateľkou, ktorá vedela, čo sa stalo, no nedokázala dedičku klanu vôbec upokojiť, či jej len trochu zdvihnúť náladu. Svoje havranie oči nespúšťala z chlapca, ako keby čakala čo ďalej urobí. Či ju pozdravil len tak alebo po nej niečo chce. Nič nenasvedčovalo tomu, že by tu s niekým bola.*

*Až teď si dívku pořádně prohlédl, všiml se, že je celá v černém.*„Jí musí být příšerné vedro.“ *Také si všiml, že má na krku čelenku.*„Asi byla na zkouškách tady, což znamená, že by mi mohla pomoc.“ *Mezi nimi panovalo podivné ticho, rudá barva z tváří mu už ustoupila, tak se odhodlal ji oslovit.* Jsi tady sama? *Byla to spíše řečnická otázka, nečekal na ni odpověď, vše nasvědčovalo tomu, že je sama, tak se pomalu odhodlal sdělit svoji žádost.* Já tu jsem sám, moje mamka je v práci a tak bych, pokud, no, *pronesl nervózním hlasem a začal se zamotávat do svých slov. Potřeboval se uklidnit, ta holka byla přibližně jeho věku, neměl důvod se bát. Ujasnil si, co chce říct,* nemám nikoho tady, kdo by mi pomohl s chozením po vodě, dneska jsme se to učili v akademii a vůbec mi to nešlo, tak jsem si říkal, že bys mi mohla pomoct, pokud teda chceš a můžeš. *Pronesl to celý strašně rychle a doufal, že mu bylo rozumět.*
*Nečekal na odpověď a šel zkusit se postavit na vodu. Zkusil zklidnit myšlenky ve své hlavě a soustředit se na svojí chakru. Pomalu se zkusil postavit na vodu, nejdřív jednu nohu a potom druhou, povedlo se mu to, stál na vodě. Otočil se na dívku a usmál se, když v tom mu došlo, že se vůbec nepředstavil. Byl teprve na kraji nádrže, kousek od dívky a tak řekl,* mimochodem jmenuju se Toru, jak se jm... *najednou cítil, jak ho obklopila chladná voda, jeho oblečení najednou ztěžklo. Začal plavat ke kraji. Zapřel se rukama o kraj a prudce kašlal, zrovna chtěl něco říct, takže se nalokal vody. Vylezl ven z nádrž se. Z oblečení mu kapala voda, podíval se směrem k dívce a setřel si vodu z obličeje. Prohrábl si vlasy.* Proto bych asi potřeboval pomoct, *dodal s lehce nervózním úsměvem ve tváři.*

*Cítila sa svojim spôsobom zradene, avšak ten pocit v sebe dusila, rovnako ako smútok a všetky negatívne pocity, ktoré v nej boli. Teplo, ktoré jej bolo v tom i pomáhalo, predsa len, pieklo slniečko a ona mala ešte čierne oblečenie, cítila, ako po nej steká pot, no nevenovala tomu pozornosť, zvykne si. K jeho otázke len prikývla hlavou, ak by tu sama nebola, pravdepodobne by jej opatrovateľka bola pri boku, nie niekde ďalej. Predsa len, ju mala varovať, podstate ani nevedela, že Ayako nie je vo svojej izbe ale tu vonku. Pri ďalších slovách chlapca k nemu pocítila isté sympatie, i jej otec bol v práci, mama pravdepodobne tiež, nebol tu nikto z jej rodiny, dokonca ani jej dvojča, ktoré bolo pozadu, ale ani tak nechcela medzi nimi v tomto tvoriť priepasť. Vedela, že ju brat doženie skôr či neskôr. Predsa len, mal lepší potenciál než ona. Ayako si však nemyslela, že by mohla byť niekto, kto by chlapcovi v tomto mohol pomôcť. Ona bola talentovaná od mala, keď sa prvýkrát postavila na vodu, jednoducho to vedela, no pristúpila bližšie, aby mohla pozorovať chlapca, ako si vedie. Nasjkôr to vyzeralo fajn, stál na vode a tak veľmi nechápala v čom chce pomôcť, náhle však pri svojej snahe o predstavenie a pýtania na jej meno stratil kontrolu a padol do vody. Možno to bolo tým, že nevedel robiť dve veci naraz a mal by sa najskôr sústrediť poriadne na kontrolu svojej chakry. Nechala jej ho vykašľať sa, skôr než by z nej vyliezlo jej meno, ktoré chce Toru vedieť.* Som Ayako. *Predstavila sa mu, keď si bola istá, že už kašľať a robiť nič, čo by ju prerušilo alebo odviedlo jeho pozornosť nič robiť nebude. V hlave si premietla to, čo videla pred chvíľou.* Suimen Hokou no Waza sa učí na akadémii kvôli lepšej kontrole chakre, rovnako tak, ako Kinobori no Waza. To, že padáš do vody znamená to, že tvoja kontrola chakry nie je dobrá. Povedala mu na to, uviedla veci na priamu mieru. Popravde ani nečakala, že z nej vypadne taká dlhá veta. Prešla okolo neho, postavila sa na vodu prirodzene, vôbec neprerušila svoju chôdzu z piesku na vodu, aby sa sústredila takto na chakru.* Aspoň nie tak, aby si vedel robiť dve veci naraz. *Dala si obe ruky za chrbát a pomocou klanovej techniky Shuuto začala po vode korčuľovať, nikoli chodiť. Predvádzala tak dve techniky naraz, chodenie po vode a i klanovú techniku.* Popravde, netuším ako ti pomôcť, nikdy som do vody nespadla, vedela som to hneď, ale podľa mňa je toto tvoj problém. Svoje korčuľovanie ukončila pri ňom.*

*Toru koukal na Ayako a její bruslení, málem mu spadla pusa až na zem.* „Tohle byla hrozně hustý.“ *V jeho pocitech se střídal obdiv a úžas. Zároveň, ale přemýšlel o tom, co mu bylo řečeno. Moc dobře si uvědomoval, že toto je o kontrole chakry. Moc dobře uvědomoval, že se to pokazí vždycky, když začne myslet na něco jiného. Ta holka, Ayako, ale zvládala oboje a bylo to úžasný, musí ji předsvěčit, aby ho něco naučila. Postavil a pomalu přešel k Ayako. Podíval se ji přímo do očí.* Vím, že u tohohle jutsu je důležitá kontrola chakry, stejně, tak jako u lékařských jutsu. A já chci být jednou lékařem. *Pronesl to velmi rozhodným hlasem.* A byl bych moc rád, kdybys mi pomohla. Přece, i když jsi to věděla hned, tak jsi musela něco cítit, na něco myslet. I teď něco uděláš, nemůžeš jen tak bezmyšlenkovitě napochodovat na vodu. *Vůbec v něm nezněl nervózní hlas jako na začátku. Bylo v něm vidět odhodlání. Přešel zase blíže k vodě, teď stál bokem k Ayako.* Máš snad lepší plány, co teď dělat? A mimochodem, co bylo to bruslení? *A začal se zase soustředit, pomalu podruhé stoupnul na vodu. Nejdříve jedna noha a potom druhá noha. Zase stál na vodě. Udělal pár kroků tam a zase zpátky. A chystal se promluvit na Ayako.* Vidíš už... *Opět ucítil, jak ho pohltila voda. Udělal to samé, co naposled. Akorát tentokrát stihnul zavřít svoji pusu, takže si neloknul vody.* Víš Ayako, občas není špatný se vykoupat, obzvlášť tady v tom vedru. *Přitom, co to říkal, se na ni zubil, bylo jasná, že to myslí jako vtip. Potom trochu zvážněl a znovu zopakoval svoji prosbu.* Určitě najdeme způsob, jak bys mi mohla jakkoliv pomoc. Jsem tu sám a nikoho nemám, mamka v práci, sensei nás učí jen ve škole. Moc prosím, *dodal a v jeho očích byla vidět prosba, ale nejen ta i odhodlání.*

*Nebolo to tak, že by sa predvádzala, popravde pozornosť bola tá posledná vec, čo teraz chcela, no aj tak na sebe cítila oči potom čo to predviedla. Jej klan bol podstate ešte stále nový, najnovší aký existoval a ona bola prvá, čo sa doňho narodila prirodzenou cestou. Bola v tomto smere špeciálna. Teraz však stála a sledovala Torua, ktorý sa jej z ničoho nič pozeral tak náhle a úprimne do očí. Bol jej úplný opak, bol v niektorých ohľadoch ako Mitsuo.... na chvíľu sa zamyslela. Len presunula svoju chakru do nôh, nič viac, nič menej. Najskôr však rozhodne len kráčala, kráčala a kráčala, než sa adaptovala a už toľko nemyslela. Pre ňu to bola svojim spôsobom automatika. Rozhodne sa v budúcnosti ani len na stotinu sekundy nemôže stať učiteľkou. Tiež bola pravda, že okrem bezduchého prechádzania sa po uliciach Suny nemala nič lepšie na práci. Dostal ju, možno bol to rozptýlenie, ktoré hľadala.* Technika môjho klanu. Vyžaduje si dokonalú manipuláciu s chakrou pomocou dvoch techník, ktoré som ti vymenovala. Tejto a ešte Kinobori no Waza. Vysvetlila mu. Musela dokonalo ovládnuť tieto dve, inak by nebola schopná korčuľovať po vode alebo iného povrchu. Pozorne sledovala jeho druhý pokus, ktorý skončil tak isto neúspechom ako náhle si pustil ústa na špacír.* Nerada by som sa namočila. Hoc teraz nemala vôbec žiaden komplikovaný účes, nemala náladu na humor, takže jeho vtip zobrala takto. Tie na ňu obecne neplatili, nie od cudzích. Skutočne jej pripomínal Mitsua a to ju hnevalo, bolelo, no nič nedala poznať. Neboli si vzhľadovo podobní, to vôbec, ale i on sa na ňu zvykol zubiť.* Len pretože nemám čo lepšie na práci. *Ustúpila mu nakoniec. Koniec koncov, aj keď si to možno neuvedomoval, v tejto chvíli jej hral na city viac, než si i ona sama hodlala priznať.* V prvej rade len chod, nerozpráva ja choď. Robíš veľkú chybu v tom, že rozprávaš a ešte techniku nevieš poriadne používať. Ako môžeš mať istotu, že nespadneš i pri jej samotnou používaní a sústredení sa len na ňu? Nemyslím si, že máš taký talent na ninjutsu, aby si mohol hneď prvý deň naučenia techniky robiť dve veci naraz. Hodila mu pred tvár ďalšiu jeho veľkú chybu, ktorá jej samého mohla napadnúť. Taká základná, možno i svojim spôsobom krutá. Nebol tak talentovaný, aby mohol zo sekundy na sekundu robiť dve veci pri používaní techniky, ktorá si rozhodne najskôr vyžadovala jeho plné sústredenie.*

K čemu mi je chodit po vodě, když u toho nemůžu nic jiného dělat? *Utrousil tuto řečnickou otázku směrem k Ayako. Nebyl nijak naštvaný, spíš zněl trochu rozmrzele, že mu to nejde. Znovu přešel na kraj nádrže.* Ale dobrá, když říkáš ať se soustředím jen na chůzi, tak to zkusím. *Nyní stál na kraji o trochu déle, nejdřív se pořádně nadechl, pak zklidnil svůj tep. Začal více vnímat své tělo, chtěl dokázat, že se zvládne dneska naučit dělat dvě věci najednou.* „Musím to dokázat, chci být lékařský ninja.“ *Teď, když sebe vnímal více, se soustředil na přesunutí své chakry do nohou, dal si trochu víc na čas, ale udělal to nejlépe, jak uměl. Ještě trochu mokrý vešel na vodu, tentokrát plynuleji než předchozí dva pokusy. V jeho obličeji bylo vidět soustředění, ale nebylo to usilovné, spíš se jen nenechal rozptýlit. Klidným, ale plynulým krokem se vzdálil od kraje na pár metrů, šel ještě víc ke středu, rozhodně dál než předtím. Poté se otočil zpátky. Pořád se soustředil, ale věděl, že musí zpátky něco zkusit jinak se nezlepší. Proto postupně zrychloval, posledních pár metrů ke kraji už lehkým klusem běžel. Zpomalil a zastavil vedle Ayako. Zrychleně dýchal, přece jen musel se opravdu soustředit, obzvlášť když zrychlil. Usmál se na ni, zase tím, že se zazubil.* Tohle bylo lepší nemyslíš? Teď je mi prosím poraď, co mám  udělat, abych se postupně naučil dělat víc věcí. Není něco co by mi pomohlo? *Znovu se na ni zazubil. Ta holka byla přibližně v jeho věku a už uměla toho o tolik víc, on ještě nezvládnul jedinou klanovou techniku.* „Chci se jí někdy alespoň vyrovnat.“ Víš, jak už jsem řekl, chtěl bych být lékařským ninjou a tohle je přece to nejzákladnější, co bych měl zvládnout. A možná nemám takový talent, ale můžu být přece ten první bez talentu, co se naučí dělat dvě věci najednou ne? *Usmíval se, když tohle pronesl, zároveň bylo v jeho očích vidět velké odhodlání to zvládnout.* A děkuju moc, že mi pomůžeš, vážím si toho.

Tým, že si netrpezlivý to bude ešte horšie. *Ona sama bola veľmi trpezlivá, takže keď sa našlo niečo, čo jej jednoducho nešlo, tak si dala na čas, bola trpezlivá, čo Toru očividne nevedel a do všetkého sa chcel pustiť hlava nehlava, očakávajúc, že mu to hneď pôjde, aj keď ako sám priznal, učil sa to len prvý deň. Predsa len, v jej očiach nebol niekto talentovaný, skôr taký akých je na akadémii mnoho. Nakoniec však našťastie kývol na jej radu a len sa prešiel po vode, bez toho, aby utrúsil jediného slovíčka a naspäť dokonca dobehol, keď sa však pozrela na to, ako vyzerá... rozhodne nebol na tom ta, aby dokázal robiť viac veci naraz. Keď sa spotil, zadýchal len z toho, že utekal. Jednoducho nie, jedno veľké x nad hlavou.
To však prebehlo len v jej hlave, na vonok sa nič nezmenilo.* Nauč sa behať po vode, bez toho, aby si vyzeral takto. *Povedala mu. Znovu prešla na vodu a začala po nej korčuľovať, dokonca urobila j dvojitého axela, ako by sa nachádzala na ľade. I jej parádne zakončila do lastovičky pričom sa vďaka techniky šúchala dozadu, než zastavila ďalej od kraju. Mala rada toto korčuľovanie, užívala si to, no aj tak zo všetkých vecí mala najradšej kreslenie a to nič nezmení. Vypočula si ho. Niečo to malo do seba, ale aj tak! Ako sa chce zlepšiť, keď nevie poriadne ani základ?* Ak chceš robiť dve veci naraz, musíš najskôr pochopiť a zlepšiť základ tak, že neurobíš ani jednu jedinú chybu. Je to, ako keby si chcel hrať na hudobný nástroj. Bez toho, aby si vedel hrať perfektne základy začneš s niečím náročným a potom ťa to prestane baviť, pretože to nevieš a nejde ti to, nech sa snažíš ako veľmi chceš. *Snáď mu dala dobrý príklad.* Pokiaľ ťa zadýcha obyčajné behanie po vode, nie je čas, aby si začal na nej rozprávať či robiť niečo iné. *Začala korčuľovať k nemu bližšie, pričom dala pred seba ruku a zatiaľ čo to robila vytvorila zlatý shouton kryštál, než zastavila zcela u neho.* Chápeš, čo tým chcem povedať? Na to, aby si sa mohol posunúť ďalej potrebuješ pochopiť základ, ovládnuť jej ako najlepšie vieš a až potom budeš môcť posúvať sa ďalej.

*Toru je v naprostém úžasu ohledně jejích klanových technik.* „Vždyť právě jela pozadu, to je hustý.“ *Toru ji poslouchá a u toho přemýšlí.* „Má pravdu, ale já chci udělat nějaký pokrok dneska,“ *říká si pro sebe. Chvíli jen sedí a snaží se vymyslet, jak to aplikovat na jeho učení se chůze po vodě. Potom dostane nápad, který by mu mohl pomoc.* Ano, chápu, moc děkuju, že mi pomáháš a nádherný bruslení mimochodem. Dostal jsem nápad, snad se znova nevykoupu. A já asi nemůžu jet pozadu co? To je tvoje klanová technika. *Poví ji a vydá se k vodě. Zastaví se u hladiny a opět se začne soustředit. Přesune svoji chakru do svých chodidel, vytvoří vlastně na nich vrstvu chakry, která ho drží na vodě. Přejde na vodu stejně plynule jako předtím. Nejde moc daleko, zastaví se kousek od břehu. Zavře oči, soustředí se na svoji chakru, začne vnímat její množství. Kdyby ji bylo málo, tak se neudrží a naopak kdyby ji bylo moc, prorazí vodní hladinu a taky se vykoupe. Soustředí se na množství chakry, vnímá ho, snaží se ho vložit do své hlavy. Potom otevře své oči a jde se projít po vodě, pak zkusí zrychlit a zjistí, že se stále drží, přidá do klusu a pořád nepadá, tak se začne vracet zpátky a přitom zrychlovat. Těsně před koncem při skoro nejvyšší rychlosti ucítí, jak jeho noha prorazí hladinu, dal tam příliš chakry. Obklopí ho chladná voda, zase vyplave, otřepe ze sebe vodu a usměje se na Ayako.* Máš pravdu musím být víc trpělivý, ale každým pokusem se zlepšuju ne? Nejdřív jsem zkusil vnímat jaké množství chakry mám v nohou. *Vysvětlí svůj nápad. Zazubí se na Ayako a zeptá se,* nenapadá tě nějaký cvičení, co bych mohl zkusit na vodě? Něco co by mi pomohlo.

*Schopnosť korčuľovať po akomkoľvek povrchu, táto technika bola dobrá, určite i užitočná v boji, keďže sa jej rýchlosť zvýšila. Mala ju rada, aj keď v budúcnosti nemusí byť ničím užitočná. Ayako ale nebola niekto, kto by na jej klanové techniky hľadel takto. Z morálneho hľadiska milovala všetky techniky, chovala k nim patričnú "úctu", hlavne i z toho dôvodu, že sa narodila ako prvá prirodzená do klanu. Bola na to hrdá a na každú jednu techniku klanu rovnako. Len pokývla hlavou k nápadu.* Nemôžeš používať klanové techniky iných klanov. Neviem do ktorého patríš, ale ani ja nebudem schopná nikdy používať tie tvoje. *Tak to bolo a vždy bude. Každý klan bol niečím výnimočný a aj keď jej bol najnovší a nebol ešte vo svete toľko uznávaný, raz bude. Predsa len, ona bola ešte dieťa, ale to nemenilo nič na tom, že raz v budúcnosti nemôže urobiť niečo veľké. Sledovala teda ten jeho nápad, ktorý spomínal. Veľmi v tom rozdiel nevidela - predsa len chakru cítiť nemohla. Pre istotu ustúpila ďalej od neho, aby nebola mokrá a ukázalo sa, že to bolo dobré rozhodnutie. Ak by to neurobila, skončila by pocákaná, čo sa jej dvakrát moc nepáčilo.* Zlepšuješ sa, ale nemôžeš očakávať, že sa zlepšíš hneď za jeden deň. Byť shinobim je beh na dlhú trať, to vám na akadémii nehovorili? Dlhá cesta, ktorá ich sprevádza celý život. Nikdy sa všetko nenaučia, ale to už patrilo k životu.* Pomaly sa zlepšuješ, jednoducho v tom ďalej pokračuj. Trpezlivosť, to je jediné cvičenie čo potrebuješ. *Vliezla na vodu, ruky si dala za chrbát a zlhboka sa nadýchla a vydýchla.* Vnímam chakru na nohách už takmer automaticky, takže ti okrem tohto nič veľmi poradiť nedokážem. Ja som sa postavila a hneď to išlo.

Já jsem z klanu Mononoke, *řekne jí bezstarostně Toru. Měla pravdu, on se snad jednou naučí měnit své tělo v kouř, byla to docela užitečná schopnost proti sečným zbraním. Poslouchal, co mu říkala. Moc dobře si uvědomoval, že být shinobim není cesta na jeden den, to však neznamenalo, že se nemůže naučit běhat po vodě dneska.* Ano, ano, opakují nám to pořád a já to moc dobře vím. To však neznamená, že jednu techniku nezvládnu za jeden den. *Zazubí se na Ayako, zase ji sleduje, jak se úplně přirozeně postavila na vodu, chvíli o tom přemýšlí.* „Je úžasná, umí svoji chakru kontrolovat, tak dobře.“ *Poslouchá opět její slova, že ji to šlo hned. Podívá se na ni lehce zkoumavým pohledem.* Podle mě by se ti opravdu hodilo se tu vykoupat, *usměje se na ni a dodá,* chápu, že jsi o hodně lepší, ale přece někdo tě to taky učil ne? A je něco, co ti nejde? *Zeptá se a vydá se směrem za ní na vodu. Domluví těsně před hladinou vody. Na chvilku se zastaví, aby přesunul chakru do svých chodidel a potom přejde na vodu. Dojde k Ayako a usměje se na ni.* „Je nějaká smutná, co se jí asi stalo na chuuninských zkouškách.“ *Při svém přemýšlení se, ale pořád soustředí na svoji chakru v nohách. Projde se ještě pár kroků a pak zrychlí do lehkého klusu, chvíli běží směrem ke středu nádrže, pak se otočí a trochu rychleji běží zpátky k Ayako, kde se zastaví. Zatím se zvládá soustředit na svoji chakru, ale vypadá trochu unaveně z toho. Tentokrát se jen koukne na Ayako a nepromluví, neudělá stejnou chybu jako na začátku.*

*O tom klane počula, vedela základné informácie, ale to bolo všetko. Doma sa zvykla učiť a dosť veľa, aby vedomosťami stačila kde komu a vedela v klane pomôcť s rôznymi problémami. Rada pomáhala svojim ľuďom, musela si vytvoriť dobré meno, aby keď nastúpi miesto ocka bola všetkým bližšie. Pracovala na tom dlho a dlho ešte pracovať bude, aby ju skutočne prijali za budúci hlavu klanu i keď nebude rovnako silná ako ocko alebo brat. S tým sa však nedalo nič robiť, než zmieriť a pracovať na sebe, pohľadať cestu, ktorá jej dovolí sa k tomu priblížiť a nestáť na jednom mieste.* Je dobré, že to opakujú. Ja som tie reči nemusela počúvať dlho, urobila som geninské skúšky pár mesiacov po prijatí. Som najmladší genin z Kirigakure no Sato. *Skutočne bola týmto spôsobom i menším géniom, nepotrebovala sedieť dlho v lavici, aby sa naučila. Všetko ostatné, čo zanedbala a nenaučila sa tam, učila sa doma v knihách a popravde jej to vyhovovalo i viac, aj keď nemohla dozerať na svojho brata, či sa poriadne učí alebo len kuká po dievčatách v triede. Kto vie, či to robí aj teraz...* Nechcem sa vykúpať. Ešte sa môžem postarať, aby si sa vykúpal ty. *Jej hlas znel vtedy s nádychom neškodnosti a nevinnosti, ale skutočne to mohla urobiť lusknutím prsta.* Len mi učitelia povedali čo mám urobiť, nič viac, rovnako ako tebe. *Pre ňu to nebola žiadna veda na jej vek, i teraz zvládala viac vecí s prehľadom, genjutsu, ninjutsu, i keď cvičila poctivo a nezanedbávala nič.* V taijutsu som úplne krivá. Ale to je tým, že sa venujem miesto toho genjutsu. *Ak by miesto genjutsu zvolila taijutsu, tak by zase určite nevedela genjutsu. Nemohla sa venovať niekoľkým veciam naraz. Čo si zvolí potom bola už len otázka toho, čo sa jej pripletie do cesty a čo ju urobí silnejšou. Sledovala každý jeho pohyb, nespúšťala z neho oči, nemohla klamať, keď mlčal išlo mu to dobre. No to ešte netušil, čo má Ayako v pláne! Odstúpi od neho o pár krokov v úplnej tichosti, pozrie sa mu do očí.* Dobrá práca. *Povie a použije techniku Kanashibari no Jutsu s ktorou jeho telo na pár sekúnd paralyzuje, ale i to by malo stačiť na to, aby ho poslala do vody a ona zostala v suchu.*

*Toru stál klidně na vodě a povedlo se mu to už tak, že se nemusel při stání tolik soustředit na chakru, avšak promluvit se stále neodvážil. Když se mu zmínila o tom, že je nejmladší genin z Kirigakure no Sato, problesklo mu hlavou, jestli to znamená neúspěch u chuuninských zkoušek. Zmínka o koupání donutila Torua zpozornět, začal se víc soustředit, aby k tomu nedošlo. Poslouchá ji, jak mluví o svých specializacích v jutsu, on sám zatím trénuje pouze ninjutsu. V ten moment najednou ucítí paralýzu, nemůže pohnout svaly, přestával se soustředit na svoji chakru, musel se uklidnit, nechtěl se pohnout.* „Stačí mi stát, tohle musí být určitě genjutsu.“ *Ani si neuvědomil, že se zpotil, když byl paralyzovaný. Konečně ucítil uvolnění a chtěl se pohnout. Vykročil a v tu chvíli ucítil vodu. Ponořil se pod hladinu. Rychle vyplaval a doplaval ke břehu.* To tvoje zpropadený genjutsu mě paralyzovalo tak moc, že jsem potom nezvládnul reagovat a svůj pohyb. *Trochu se mračil, ale nezněl trošku naštvaně.* Stálo ti to za to? *Dodal už s úsměvem na tváři, potom trochu zvážněl, na vodě ho napadla otázka.* Říkala jsi, že jsi nejmladší genin, takže zkoušky tady nedopadly? *Pohlédl na ni svýma zvědavýma očima, počkal si na odpověď. Potom znova došel k vodě a řekl:* Dostal jsem nápad, až půjdu směrem k tobě, zvládneš mě paralyzovat, když se ti budu koukat do očí? *Moc dobře věděl, že u těchto typů genjutsu je potřeba oční kontakt.* Myslím, že tím mi pomůžeme v trénování chakry, ne?

*Rozhodne jej to za to stálo! Keď sa kvôli jej genjutsu vykúpal, aj by sa zasmiala, nebyť vonku, medzi ostatnými ľuďmi a deťmi. Smiala sa len vo vnútri, no bola to zábava, ktorú si aspoň teraz dopriala, keď sa znovu potopil do vody, potom čo technika skončila. Jej genjutsu bolo svojim spôsobom úplne neškodné, aspoň v tejto chvíli nevedela nič poriadne urobiť a nemyslela si, že bude nejako extrémne účinné voči ostatným. Teraz ju to však netrápilo, sledovala Torua, ktorý si to preplával k brehu a vynoril sa, zadíval sa na ňu nahnevane, no jeho slová tak nezneli.* Ak by som použila iné, uvoľnil by si sa až vtedy, kedy by si sa topil. Pozrela sa neškodne bokom, ako by za to vôbec nemohla a ruky založila za chrbát, ona nič, ona muzikant.* Stálo. Zabrblala usmievajúc sa v duchu a svoj zrak znovu uprela na neho. K jeho ďalším slovám trochu pokrútila hlavou.* Dopadli dobre, domov idem ako chuunin, len už najmladší chuunin nie som. Bolo mnoho chuuninov, čo išlo na skúšky skôr než ona s tým sa však nedalo robiť. Mohla len dúfať, že jej brat stihne tie budúce. Mal na to dosť času, pripraviť sa, poriadne nachystať. Chcela súhlasiť, že by mohli ísť cvičiť takýmto štýlom, no skôr než stihla otvoriť ústa a čokoľvek povedať, ozval sa známy hlas, ktorý ju oslovil.* Ayako Quincy Saito-san, prečo ste odišli a nič mi nepovedali? Čo by mi povedal na to váš otec, ak by to zistil? *Jej opatrovateľka sa priblížila k nádrži, zastala na kraji a prezrela si mladé dievča. Na jej tvári bolo vidieť, že je jasne nahnevaná za to, že jej nedala vedieť ani pol slova.* Čo by sa mi tu tak mohlo stať? Tatina aj tak nezaujíma, čo robím teraz. *Bolo už po treťom kole, pomaly sa chystali domov, zajtra mali odchádzať, no ona ho tu ani raz nevidela a tak to znamenalo jediné - skutočne sa venoval svojej práci a nechal svoju princeznú na pospas opatrovateľky.* Ale šup naspäť na hotel. Treba sa poriadne pobaliť a ísť skoro spať, keďže vyrážame ráno. Vášho otca zaujíma všetko, čo robíte, toho sa báť nemusíte, Ayako-san. *Hnala ju, natiahla pred seba ruku, ktorú núkala dievčaťu, ktorí sa k nej vydalo a chytila ju za ňu.* Snáď sa ešte niekedy uvidíme, Toru-kun. Ak áno, pokojne môžeme cvičiť takto. *Preniesla a rozišla sa s jej dozorom späť na hotel. Ešte sa cestou natočila a zamávala mu, než sa začala plne venovať ceste.*

Koniec hry.