Ulička Yuko

*Toru se úplně ponořil do své mysli, nevnímal nic kromě štíra, dokonce i na svůj míč zapomněl. Ten štír jakoby ho hypnotizoval a provokoval. Pořád si hrál s tyčkou a provokoval pomocí ní štíra. Vůbec si nevšiml, že se v boční uličce nachází ještě jeden nepřítel, had. To byl důvod, proč se tu nacházel štír, utekl před svým predátorem, ten ho však pronásledoval. Nyní se had zaujatě díval na Toruovu tyčku a jeho ruku, jak provokují jeho plánovanou svačinku. Toru si právě prohlížel štírův bodec.* „Fascinující obranný mechanismus, prý dokonce mláďata vozí matka na těle,“ *snažil si vybavit něco ze školy. Byl tak fascinován štírem, že si vůbec nevšiml hada, jak se k němu pomalu blíží. Bláhově si myslel, že je v bezpečí, že při nejhorším štíra zabije svoji tyčkou. Had se pomaloučku blížil k Toruovi, konkrétně k jeho ruce, která pro něj představovala nebezpečí, které ohrožuje jeho vyhlídnutou svačinku.* Máš zajímavou barvu, *řekl Toru spíše sám pro sebe. A měl pravdu štír byl černozelený. To už had byl nebezpečně blízko chlapce.*

*Toru dál reje do chudáka zvířete, které vypadá už celkem naštvaně. Najednou Toru ucítí, jak ho nějaká síla vytáhne nahoru. Podívá se nahoru a všimne si Misaki, která se netváří moc spokojeně spíš naopak vypadá celkem naštvaně. Dneska má Misaki na sobě lehký černý oděv a má čelenku na jiném místě, všimne si. Toru konečně začne vnímat okolí a otočí hlavu a rozhlédne se. Štír je pořád v uličce, ale vzdálil se od nich, poté si taky všimne na půl roztátých ledových bodců.* Jééé, ahoj Misaki, *řekne nervózním hlasem Toru.* Já se jen nudil, tak jsem si ho jen prohlížel, *vyblekotá ze sebe Toru, kterého Misaki stále drží, aby vysvětlil své počínání. Poté se trošku vzpamatuje a odváží se zeptat:* Proč jsou támhle na zemi tvoje ledové bodce? Respektive byly. *Ve chvíli, kdy se na ně ptá, je už z nich pouze mokrá země v místě, kde byly. Misaki po celou dobu, drží Torua za límec.* „Asi se na mě pěkně zlobí,“ *pomyslí si Toru a vrhne na ni nevinný pohled, ve kterém jde vidět jeho lítost.*

*Konečně je Toru na zemi a znovu se koukne na Misaki, zmínila hada.* „O čem to sakra mluví.“ *Toru vyšle k ní nechápavý výraz a potom se ji zeptá,* o jakým hadovi to mluvíš? Blbnul jsem jen se štírem. *Přitom se pořád tváří nechápavě. Dával si pozor, byl opatrný ohledně štíra, což ji také sdělí.* Dával jsem si na něj pozor, při nejhorším bych ho tou tyčkou zabil. *Ukáže na tyčku, kterou upustil na zem, když ho Misaki zvedala za límec. Toru se stále snaží sám sebe obhájit, ale přitom stále nemá tušení o tom, že tam byl nějaký had.* Toho štíra bych zvládnul sám., *řekne poněkud vyšším hlasem než plánoval, poté sklopí oči a dodá,* omlouvám se Misaki, nechtěl jsem na tebe zvednout hlas. Poznala si ten druh? Já nikdy takového neviděl. „Popravdě jsem ve své životě živé štíry viděl snad jen dvakrát nebo třikrát a vypadali o dost jinak.“ *Převládne v něm jeho dětská zvědavost a začne se Misaki ptá, aniž by věděl, že ho zachránila před jistou smrtí.*

*Toru si vyslechne její slova a následně zaboří svoje oči do země, začne se nohou šťourat v zemi, protože se cítí provinile, byla to jeho chyba a Misaki měla pravdu. Zároveň je mu líto, že ji zklamal.* Toho hada... nevšiml, *dodá ještě s očima upřenýma na zem.* Já se... prostě... nudil jsem se, tak jsem si ho chtěl prohlídnout. *Vysvětluje svoje hraní si štírem, ale v hlavě si říká,* „Misaki má pravdu, byla to hloupost.“ *Zvedne hlavu a se stále provinilým obličej se podívá na Misaki,* moc se omlouvám. Už se to nebude opakovat. *Znovu zamoří hlavu a začne nohou dloubat důlek do země.* Byl jedovatý? *Zeptá se tichým hláskem znovu na druh toho štíra se stále zabořenou hlavou a nohou, která už to země udělala slušný důlek.*

Já vím, ale i tak promiň, *poví jí Toru ve chvíli, kdy zvedne hlavu od země. Pořád se tváří provinile. Pokusí se o jemný úsměv, který se mu vůbec nepovede. Když mu Misaki řekne, ať si vymyslí nějakou jinou činnost, vzpomene si na míč, který ho do tohohle maléru dostal. Obejde Misaki a zamíří k němu. Zvedne ho a dojde zpátky k Misaki.* Máš pravdu, měl bych si vymyslet něco chytřejšího a méně nebezpečného. *Poté přemýšlí o jejich slovech ohledně zvířat.* Já ti nevím, třeba takový fenek jedovatý není, ale máš pravdu, slibuju, že už se to nebude opakovat. Jinak co tu vlastně děláš kromě toho, že mě zachraňuješ? *To už se mu úsměv povede.*

*Toru se zazubí na Misaki, když mu říká, že se jedná o výjimku a odpoví jí,* já vím, trochu si utahuju z tebe. *Znova se zasměje.* Opravu se na mě nezlobíš? Opravdu toho lituju, byla to hloupost. *Zeptá se naprosto nevinným až omluvným tónem. Chvíli stojí a přemýšlí, co bude dělat, když v tu si vzpomene na první den, kdy potkal Misaki a dostane skvělý nápad.* Nepůjdeš se mnou na náměstí? Chci se tam kouknout do jednoho obchodu. *Nečeká ani na odpověď, vezme svůj míč do jedné ruky a upraví si oblečení, oklepe z něj prach. Obejde Misaki a vydá se směrem k náměstí, jde klidným krokem. Když popojde dál až do hlavní ulice, podívá se za sebe, jestli jde Misaki za ním a přitom se znova usměje.*

*Toru došel společně s Misaki až na náměstí. Otočil se, aby zkontroloval, že je Misaki pořád za ním. Potom spolu zamířili do jednoho obchodu. Byl to ten samý obchod, který Torua zaujal ten den, kdy vrazil do Misaki.* Misaki, pamatuješ, jak jsem do tebe vrazil, tady na náměstí? Tak to bylo, kvůli tomu, že mě zaujala jedna věc v tomhle obchodě. *Vešli dovnitř a Toru ihned zamířil k výloze a hledal ten modrý kámen. Našel ho velmi rychle, byl pořád na tom samém místě jako první den, kdy ho viděl. Vzal ho do ruky a došel za prodavačem a zeptal se ho:* Nemáte ještě jeden takový? Bohužel ne hochu, *odpověděl mu prodavač,* ale máme stejný, akorát je zelený. *Toru chvíli přemýšlel, ale potom si oba dva koupil a zelený dal Misaki do ruky.* Ten je pro tebe, pro štěstí. A abys na mě nezapomněla.

Nemáš vůbec zač, dost mi pomáháš, *pronese Toru a usměje se od ucha k uchu.* A jak jsem říkal, alespoň na mě nezapomeneš, *dodá s úsměvem, ale lehce pošťuchujícím tónem v hlase. Kouknul se na nebe, hodina už docela pokročila. Toru by se měl pomalu vrátit domů, ještě měl nějaké nedokončené úkoly, co potřeboval dodělat. Zrovna v tu chvíli se ho Misaki zeptá, co by chtěl dělat. Svůj kámen si uklidil do kapsy.* Já budu muset pomalu jít domů, mám nějaký úkoly, co musím dodělat. Doufám, že se brzy uvidíme a že budu konečně genin, až se příště uvidíme. *Rozloučí se Toru a zamíří zpátky domů. cestou se ještě otočí a zamává Misaki zpátky.*

*Toru tráví poklidné ráno ve svém domě, očekává, že dneska bude mít klid. Když najednou někdo zaklepe na dveře, za dveřmi je ninja, který mu předá svitek, prý se jedná o misi. Než se Toru zeptá, jaktože je mu mise doručena až domů a nemusel si ji vyzvednout, tak ninja zmizí. Toru si je vědom, že u specifických misí se kontaktují konkrétní lidé, ale nikdy neslyšel, že by se hledal genin na misi D. Každopádně dojde ke stolu, kde rozbalí svitek. Je překvapen, že jeho misí je hledání kočky, potom si ale přečte, kdo je její majitelkou a vše mu dojde. Jedná se o velmi vlivnou ženu zde v Suně, a jelikož je v Suně obecně málo ninjů včetně geninů, tak Kazekage našla někoho volného. Ke svitku byla přiložená fotografie kočky. Toru si odfrkne se vypustí svůj dech nahoru na sebe.* Takže dnešek nebude vůbec klidný. *Dojde se nahoru převléknout, nasadí si na čelo čelenku Sunu a vyjde do ulic.* Vždyť mi ani nedali přepravku, *postěžuje si nahlas a dojde do obchůdku, kde mají potřeby pro zvířata.* „Tohle Kazekage teda naúčtuju.“ *Když už má přepravku, tak přemýšlí, kde by měl začít své pátraní po kočce, která se jmenuje Lizzie. Nakonec si řekne, že začne v nejbližší oáza, kde se zároveň vyskytuje spousta ptáků. Došel do oázy, která byla uměle udělaná, prý hodně takových míst nařídila vytvořit současná Kazekage. V oáze se koukal po stromech a různých vyvýšených místech, kde by mohl nalézt kočku, jenže nikde nebylo po ni ani stopa. Už ztrácel naději, že by tady mohla být. Když si všimne skupiny ptáků, která vylétne z nedalekého stromu. Dojde se tam potichu podívat a na větvi uvidí kočku, z kapsy u kalhot vytáhne fotku a porovná ji s kočkou na stromě.* „Heuréka, máme shodu.“ *Kouká se na kočku a Lizzie si za chvíli Torua také všimne, chvíli si jen vyměňují pohledy, které vypadají, že rozpoutají válku. První uhne pohledem Lizzie, která přeskočí na další větev a rozeběhne se stromech a budovách pryč od Torua.* Tak to ani omylem. *Toru použije Chakura Shotto a vyskočí na strom, poté se rozeběhne odhodlán chytit tu kočku, stůj, co stůj. K jeho štěstí není Lizzie příliš rychlá, ale zároveň musí běžet, aby ji stačil. Chvíli spolu hrají hru na kočku a myš, ale kočka není kočkou, ta čiči ho prohání po celé Suně, když v tu najednou kočička seskočí do ulice a Toru seskočí před ni. Moc dobře si uvědomuje, že je to slepá ulička. Odloží si svoji přepravku, kterou si otevře. A pomalu nutí kočku se stahovat je stěně, poté použije Bunshin no Jutsu, což viditelně kočku strašně zmate. Vyskočí a chytne ji. Těsně před výskokem klony zmizí, ale než Lizzie zareaguje, tak je v náruči Torua. Toru přenese kočku do přepravku, přitom utrpí několik škrábanců, dokonce se Lizzie povede roztrhnout mu tričko, poškrábat mu obě ruce a hrudník.* Zlobivá čiči, *řekne ji Toru, když zaklapne západku v přepravce. Poté vezme přepravku a zamíří do sídla Kazekage. Tam předá přepravku i s účtem za ni a odejde domů, aby se umyl a vyhodil roztržené tričko.*

*Torua vzbudilo ranní slunce, které mu svitlo do pokoje. Včera odpoledne si v sídle Kazekage vyzvedl svitek se svoji další misí, jednalo se o uklizení odpadků v uličce Yuko. Toru se rozhodl, že to udělá další den dopoledne, vstal z postele, dal si rychlou snídani a převlékl se do pohodlného oblečení, čelenku si uvázal na čelo a navíc si vzal i rukavice, které se hodili na dnešní misi. Vzal si velký pytel na odpadky. Obul si boty a vyrazil směr ulička Yuko. Bylo chladnější ráno a toho využila velká spousta lidí, kteří se procházeli v ulicích Suny. Toru po chvíli dorazil do uličky Yuko, byla to nejširší ulice v Suně. Prakticky se jednalo o hlavní cestu, která vedla od brány až po sídlo Kazekage, kvůli tomu se po ní procházela velká spousta lidí, což mělo vedlejší efekt v podobě spousty malých odpadků. Toru si rozdělal pytel na odpadky a začal od kraje sbírat odpadky, u brány bylo pouze pár obalů od různých sladkostí a podobně. Toru byl rád, že zatím nebyl moc vysoký, nemusel se tolik ohýbat a doufal, že ho pak nebudou bolet záda z toho věčného předklonu. Zatím mu práce šla dobře a skvěle mu to ubíhalo. Postupně se přesouval od brány do středu ulice, čím blíž byl centru, tím víc odpadků se na zemi nacházelo. Jak čas postupoval, tak i lidé z ulic mizeli, ulice v Suně byly kolem poledne povětšinou velmi prázdné, kvůli velkým vedrům.* Proč lidi hází na zem tolik malých odpadků. *Postěžuje si nahlas Toru, vůbec neví, že ho slyší jedna starší paní na ulici.* To víš hochu, dneska lidé zahazují všechno na zem. *Toru se otočí za hlasem. Spatří postarší dámu, která stála poblíž Torua a opírala se o svoji hůl, byla oblečena v dlouhých světle šedých šatech, na sobě měla čelenku Suny, kterou nosila uvázanou kolem krku. Toru se na ni usměje.* Alespoň mám misi, kterou mohu plnit. *Odvětví ji Toru.* Já teda půjdu pokračovat, *dodá nakonec.* Měj se dobře hochu a uklízej to pořádně. *Odpoví postarší paní s úsměvem na tváři. Toru pokračuje v uklízení ulice, čím víc doba pokračuje k poledni, tím náročnější úklid je. Začne být hodně zpocený, pot mu teče z celého těla, zároveň už je velmi unavený a přestává ho to bavit. Přesto se kousne do rtu a pokračuje dál, nakonec krátce po poledni uklidí i před sídlem Kazekage. Odpadky v pytli hodí do nejbližší popelnice a vydá se domů. Cestou domů se těší na sprchu, kterou si plánuje dát hned, jak přijde domů. Dojde do klanové čtvrti, doma si zuje a zamíří do koupelny, umyje se. Poté si v kuchyni ohřeje polívku jako pozdní oběd. Po úklidu nádobí zamíří do pokoje, kde sebou plácne o postel a vezme si knížku, do které se začne, přestane číst až když uslyší, jak máma přijde domů. Seběhne dolů za ní a poví ji o svém dni, zeptá se ji, jak se měla ona v práci a poté si dají spolu večeři, po které jdou oba do svých ložnic. Toru po náročném dni ihned usne.*

* Kenji se na dnešní den docela těšil. Rozhodl se, že bude trochu trénovat. Pro tyto účely se tedy rozhodl obléct oblečení, které mu daroval jeho otec. Věděl, co se Kenjimu líbilo, ovšem fakt že mu to daroval zrovna v ten osudný den Kenjiho od jeho daru drželo dodnes poměrně daleko. Když vyšel z akademie, rozhodl se proběhnout po městě a najít si vhodné místo pro trénink. * “Minule se mi ten běžecký trénink moc nepovedl, ale dneska to bude lepší!“ * S touto myšlenkou se opět rozeběhl směrem do ulic, ale do cesty se mu opět někdo připlete. * “Misaki?!“ * Proletí mu hlavou, když před ní jen tak tak zastaví. * Už zase?! Tentokrát to ale muselo být určitě schválně! * Vyhrkne na ní s ukazováčkem namířeným přímo na ní. Neočekával, že Misaki uvidí tak brzo po jejich posledním setkání, ale bylo tomu tak. Když se uklidní, založí si ruce na hrudi. * Dneska mám v plánu trénovat rychlost bez toho, abych do někoho narážel. Co tu mimochodem děláš ty? * Řekne, a usměje se při pohledu na její oblečení. * “Dneska má čelenku a zbraně. Na co se asi chystá?“ * Pomyslí si, a čeká na její odpověď. *