Dango

*Ryuu po dlouhé době vyrazil ven z Kirigakure, aby donesl nějaké svitky z Kirigakure, nic zásadního, jenom nějaké ne moc důležité zprávy ohledně obchodů mezi vesnicemi, moc o tom nevěděl a popravdě ani nechtěl. Odevzdal svitky v sídle Hokage a vydal se na své oblíbené místo v každé vesnici. Na Dango. Seděl tam a pojídal už několikátouo porci Dango, přemýtajíc o tom, co se dělo s Rias a zda city které k ní má jsou romantické nebo ne. Stále více jej štval fakt, že jí sice miloval nadevšechny, ale jako jeho sestru a ne přítelkyni. Promnul si čelo, od mise s Maiy se toho stalo tolik, tolik přemýšlel o Jashinovi, až jej to děsilo, že postupně začínal věřit v jeho sílu. Přiložil ruku na svitky po boku, kde měl snad veškeré informace o tom, kde hledat,a el stále se tam nevydal.....jak mohl taky, byla to děsivá cesta do neznáma. Opřel se lokty o stůl a složil do sebe dlaně, na které položil bradu.*

*Rogue vyšel z domu ,aby se šel projít po vesnici dneska měl den volna. Byl ale moc liný si dělat něco doma a tak vyrazil do uličky Daho ,kde se rozhodl si dát něco k snědku. Na sebe si vzal černé kraťasi a takovou bílou vestičku .(To co nosil Neji) Přemýšlel co si dá ,ale jako vždy to zamíří ke stánku s Dango ,kde už je stálím hostem a tak ho tam znají. Přišel ke stánku a objednal si a čekal než mu to připraví. Přitom se otočil a všiml si někoho až víc podezřelého ,který seděl u stolu. Poté co mu muž začal podávat jeho Dango se otočil a vzal si . Zaplatil a poděkoval. Poté vyrazil směrem ke stolu ,kde seděl cizinec,ale přitom mu přišlo ,že se odněkud znají. Rogue prostě přišel a sedl si Zdravím. Tu nebudeš zdejší ,že .... *Koukal se po čelence ,aby zjistil z jaké je vesnice a jestli to je vůbec shinobi*

*Ryuu oblečený v tohmle, seděl u stolku a sledoval kolemjdoucí, před ním se válelo ještě nějaké dango a sklenice s limonádou, vlasy měl spletené do dlouhého copu, který při sezení an židli přesahoval její sedací část. Přišel k němu nějaký černovlasý kluk, podobně starý jako Ryuu, trochu mi přišel povědomý, ale netušil odkud.* Oi....no to nejsem. *Zvedl záhyb jeho "kabátce" a pod ním byly připevněné dvě čelenky, jedna Kirigakure a druhá byla Iwagakure. Tu tam měl jenom pro srandu, ale ta Kiri byla výše připevněná, takže pokud by se nad tím člověk zamyslel, mohlo by to znamenat, že je to jeho domovská vesnice.* Ty očividně jsi zdejší, popravdě tuhle vesnici moc nechápu, že ještě stojí. *Pokrčil unaveně rameny.*

*Vlasy měl volně rozpuštěné a spíše vzadu . Jak seděl tak koukal na cizince a on najednou zvedl kabát a tam měl dvě čelenky viděl jsem Kiri a Iwu.. Ale ,když jsem viděl Kiri čelenku, červené vlasy. začínalo mi to někoho připomínat...* "Není to ten co jsem ho potkal na CHZ v kiri... Vypadá to ,že už je ale daleko jinde než jen jako Chunnin"... *Poté si dal jednu kuličku danga... a on pokračoval a začal si dělat srandu z konohy... Poté Rogue poznal ten ironický hlas a mluvu... Určitě to byl on* Podle mluvení o konoze to tady asi nemáš moc rád co... Divíš se ,že vesnice bez násílí může ještě stát *Poté si opřel loket o stůl a rukou si podepřel hlavu* Něco na R ... Už nevím přesně, ale nějak takhle se jmenoval jeden ninja ze sirotčince z Kiri. Mluvil stejně jako ty... Ale bylo to před pár lety. Dneska by měl být stejně starý jako ty Ryuu... Dlouho jsme se neviděli

*Ryuu se lehce pousmal.* Spis se divim, ze vas jeste zadna silnejsi vesnice nepohltila, co jim v tom asi brani.... Budto je tu neco, co je silnejsi nez nase vesnice a nebo jste neuverotelne silny narod, ale to mi zase nejde do hlavy, kde byste meli nabrat tolik sil. *Pokrcil rameny.* A je pravdou, ze to tu nejak extra nemusim, ale dango mate dobre, to musim uznat. *Domluvil myslenku a pak ho prekvapil mlady muz tim, ze zna jeho jmeno. Ryuu se zarazil.* Promin, ale ja nevim, kdo jsi. Z Konohy si pamatuji pouze Maiy, protoze je stejne skareda jako ja a pritom je jednou z mala dost silnych odtud. Muzes mi pripomenout tve jmeno?

*Rogue potom co Ryuu říkal ,že tu může být něco silného nebo něco co nás činý silnými... Akorát tak se opřel a židli a dal ruce za hlavu* Popravdě nevím proč to ostatní vesnice neudělali , je pravda ,že nejsme nejsilnější, ale možná máme dobré diplomaty ,kteří drží situaci na uzdě... Netuším... Určitě je v tomhle národu síla. Jinak by přece sám zanikl... *Měl takový neutralní výraz ,který neprozrazoval jeho emoce. Nevěděl co už si k němu může dovolit a co by ho mohlo i třeba nasrat* Každé jídlo tu je dobré. Dango obvzlášt... Nee všude se můžeš cítit jako doma. To máš asi pravdu. *Co je asi tak lepšího na Kiri ,než tady nemáme zápach ryb všude ,kam se pohneš. Nevím asi mu to tady příjde měkké.. Poté se zarazil ,že si ho nepamatuje.. a zmínil Maiy...* "MAIY ... Jak ta asi může teď vypadat .. Kdo víí no" Maiy. myslíš hadí slečnu... Ta je silná to máš pravdu... A taky jsem jí zachránil život. Jinak bys jí asi nepotkal... Ale to je jedno Já jsem Rogue

Mas v tomhle naprostpu pravdu. Jeste se asi uvidi, co ve vas doopravdy je. Snad budu moci prihlizet a nezapojovat se. *Pousmal se Ryuu a napil se napoje.* Jo presne tu, hadi potvoru s brylemi. Podle me ji doma bijou, kdyz je nosi skoro furt, kazdej celej den. Ale coz, je fajn, ze s ji tedy, jak rikas, zachranil. Alespon mam nejaky mutantiho znameho i v jine vesnici. *Pousmal se, kluk se mu pak predstavil a Ryuu chvili patral v pameti.* Rogue rogue... Hmmm... *Chvili mumlal a pak se zarazil a podival na kluka, poradne si jej prohledl.* Rogue! No jo... Nazdar. *Zasmal se a prastil se do cela.* Mam hlavu deravou, jakmile nekoho delsi cas nevidim, zapomenu na nej. Tak promin. Jak zijes? Ocividne zijes, takze...

*Rogeu se tak udiveně koukl* Brýle. Je pravda ,že už jsem jí nějakou dobu neviděl ,ale nepamutuju si jí s brýlemi. No byl jsem tam jednou a nebylo to nic příjemného co si budem... Jop tady je celý klan mutantů no. Ale jsou hodně konzervativní ,takže ani mi o nich nic moc nevíme... *Rozhodil rukama na ukončení téhle debaty* *Rogue se tak na něj koukl,když hledal kam by ho měl Ryuu zařadit poté si ,ale vzpomněl a tak se Rogue jenom usmál a pokračoval v konverzaci* Jop to jsem já no... Tak hodně dlouho jsme se neviděli tak se nedivím... No zkusil jsem žít normální život ve vesnici ,ale nebylo to moc pro mě a tak jsem se vrátil na cestu ninji či možná něco dál. Ale kdo ví kam mě cesty zabedou. V nejbližší době musím udělat CHZ. Předtím jsem porazil protivníka ,ale nejspíš to nestačilo. Takže musím počkat na další a udělat to.... Jak je u tebe . Vypadáto ,že už jsi něco dál co .Když jsi mimo vesnici *Rogeu se jen tázavě podívá a čeká*

Jojo, to jsou....hodně konzervativní a namyšlení. *Zasmál se a pak poslouchal Rogua.* Je zajímavé, že jsi se rozhodl s tím seknout, to by u nás asi moc nešlo, si myslím. *Zamyslel se nad tím.* NE, nešlo. *Usoudil nakonec, Rogue nicméně vyprávěl dál.* No na zkoušce nejde jenom o to, jak bojuješ v aréně, oni to moc neříkají, ale sledují tě jak u testu, tak u druhé zkoušky, musíš prostě zazářit ve všem. Doporučím ti se fakt učit, podle mého mi to dali hlavně protože mám nesmírně moc znalostí ze všeho a přitom ruku an srdce, neumím skoro nic. *Zamsál se Ryuu.* Co tě vlastně vedlo k tomu, se vrátit na cestu? *Optal se a napil se pití.* Já? Já jsem hooodně dlouho tokubetsu jounin, ale to jenom protože plním hodně misí nižší třídy, než bych měl, protože jakmile se stanu Jouninem, budou mě posílat na mise proti silnějším nukeninům a nutit vážně lovit lidi z Bingo a to se mi moc nechce, už jenom protože jsem se s jedním nukeninem z bingo setkal a musím říct, že to nebyla žádná sranda.

*Poté co Ryuu řekl ,že u nich by mu to neprošlo tak se jen usmál* Tak přece jenom jsme ta měkká vesnice u nás to přece jenom jde. *Poté pozorně poslouchal co Ryuu říkal ... Umět vše... * Na tohle vše ti odpovím jenom ,že uvidím co se z toho stane no. Nikdy nemůžu vědět kdo proti mě bude stát a co bude umět... Tak se nechám překvapit a nebudu se zbytečně zatěžovat co ještě není aktuání *Poté se zeptal na otázku ,která asi musela padnout... Zeptal se proč se vrátil* Vrátil jsem se kvuli tomu ,že mi banditi zabili matku... A aspon se budu snažit ochránit ty ,kteří se neumí ochránit sami... *Když to říkal ,doslova mu úsměv na tváři zkaměněl... Ale poté se vrátil do normálu* Takže lovec nukeninů... Na druhou stranu ta volnost musí být super no ne... Někdy někoho chytíš nebo zabiješ,ale to ti určitě nedělá problém přece jenom si z Kiri no ne *Poté se usměje na Ryuu* Řekneš mi o tom něco ... Jaké to bylo chytat toho nukenina

*Ryuu se pousmál a souhlasně přikývl.* Jasně, ne vždy jde umět vše. *Následně si vyslechl příběh Rogua, bylo to smutné, ale Ryuu netušil, reálně, jaké to je, ztratit matku. On na tu svou měl tak 3 vzpomínky, díky Mizukagemu, který mu jí zabil, když byl ještě malý.* Sokka...tak hodně štěstí, vyber si ale určitou skupinu lidí, které chceš ochraňovat, jinak budeš naštvaný, že neochráníš všechny. *Rogue relativně pozitivně okomentoval Ryuuovo povolání, nicméně jej musel vyvést z míry.* Ne každého zabiju. Posledně jsem nechal jednoho samuraje žít, nebyl můj zájem, takže nebyl důvod ho zabíjet. Ale myslím, že budto umřel na následky boje, nebo se doplazil do pevnosti, kde s ním udělali krátký proces. Ale nejsem zas takový zabiják, jak si lidé myslí o nás z Kiri. *Zamyslel se.* Jmenoval se Dio a ten souboj se táhnul hrozně dlouho... bylo to náročné a tak, byl silnější, než se zdálo a otravný, neustále ho vysíralo když jsem zmínil tohohle. Jotaro. *Ukázal obrázky v Bingo knize.* Takže až se na to buud cítit, půjdu i pro Jotara, ať jsou rivalové hezky pospolu. *Usmál se Ryuu.* (reálně se to fakt táhne mega dlouho, mise o chycení Dia...so....)

*Poté poslouchal Ryuu.. Vybrat si skupinu ,kterou chceš chránit...* "Asi má pravdu. Nemůžeš být super hrdina ,který zvládne vše... Jenže já už nemám koho chránit..." Asi máš pravdu je bláznoství si myslet ,že ochráníš všechny... Na tom něco bude... *Poté vyslechl co mu Ryuu řekl o tom jak nechal žít Samuraie* Ty ses setkal se samuraiem .. Jaký byl. Poslední dobou mě celkem dost zajímají... *Poté Ryuu ještě řekl tu část s Kiri* Je to hold vaše pověst... Jak uvidíš čelenku Kiri . Víš ,že je za tím krev... Ale vypadá to ,že tě jejich trénink nějak moc nezměnil co. Když si ho nechal žít. *Poté Ryuu vytáhl Bingo knihu.. A Rogue se rád koukl co tam všechno je .Přece jenom vlastní ještě neměl* Ale pokud naproti mě sedíš vážně ty tak si byl lepší no ne...Rivalové . A co se stalo s Daiem. Pokud to tedy víš? *Rogue se zeptal a opřel se zádama o lavičku*

*Ryuu pokrcil rameny.*Samuraj byl nemastny neslany. Byl zajimavy, ale nebyl mym cilem, nezabil jsem ho jenom kvuli tomu, kdyby tomu bylo jinak, byl mrtvej hned v prvni minute, az tak slaby oproti nam jsou. A nebo jsem ja narazil na spatneho samuraje, mozna, kdo vi, treba by mi jiny natrh zadek. *Pousmal se, presel k vychove v Kiri. * Kirigakure je vesnice drsna, tvrda, plna krve a smrti a jsem rad za to, ze je moje. Jsem psychicky mnohem silnejsi, vyrustat bez rodicu, v decaku, kde bojujes o kus zvance z tebe udela tvrdeho cloveka, odolneho a je to prirozeny vyber, silnejsi prezije plati vsude. V prirode dvojnasob. A Dio? Je mrtvy, co by s nim bylo. Spolu s jednim klukem z Iwagakure jsme se o nej postarali. Vyplatili mi tucnou odmenu a ja se s nim rozdelil, nakonec toho Noctis udelal mozna j vice, nez ja sam. Ale byl to tezky boj, nekolikrat sem se vazne skoro zabil, musim rict, ze si vzpominam jen matne na nejake utrzky z boje. *Ryuu zavrel bingo knizlu a schoval.* Jen pockej, az zabehnes do starych koleji a poradne se zacnes soustredit na oraci shinobiho, budes mit hodne zajimavych vzpominek a prihod, uvidis sam.

*Pousmál se nad tím co řekl o samuraích* Třeba to byl vážně jenom slabý kousek,ale kdo ví... Na jednu stranu jsou alespoň zajímavý. Třeba nakonec jsou lepší jak ninjové. Výchova v Kiri má určitě co do sebe. Když to chceš brát z tohoto hlediska. Bojujete sami za sebe. Ale v mírových vesnicích bojuješ i za své přátelé a tak. Ale to je ttaky jen otázka názoru... Třeba je síla vůle uplně v nečem jiném. Nikdy nevíš *Poté máchl rukou ať toto téma mezi vesnicemi ukončíme...* Tak to bylo asi vážně trvdý co. Pokud si něco nepamatuješ nejspíš si byl v komátu ne?! *Poté mi Ryuu řekl ať počkám a že uvidím* Jo snad u toho nestihnu umřít ,než něco zažiju. Tak třeba se někdy potkáme na nějaký misi. Myslím ,že lovec není uplně špatná práce. Třeba se staneme kolegové v oboru kdo ví *Poté se usmál a čekal co se bude dít dál*

*Pokrčil rameny.* To, že nás akademií projde jen polovina neznamená, že nemáme možnost si udělat přátele a položil za ně život, nebo bojovat po jejich boku. Naopak, alespoň víš, že tvůj přítel je na tom stejně jako ty a je stejně tvrdý a odhodlaný pro tebe umřít, jako ty pro něj. Ale co já vím, mám jen jednoho opravdového přítele. *Jen tak pronesl, aby ukončil svou myšlenku, Rogue sice byl už dávno za tím, ale Ryuu tohle říst prostě musel. Následně usrkl ještě limonádu.* No snad to ještě stihneš. Jinak jsem dostal do hlavy, nebyl asi pplně v bezvědomí, ale nebyla to sranda. Občas se stává, že tvoje hlava něco vystrčí ze vzpomínek, co byly negativní. Jakoby se to nestalo, asi jsem nesnesl vlastní zklamání ze sebe.

Určitě natom bude kus pravdy.. Musí to mít nějaké svoje výhody ,když se za to platí krví . Proto to má svojí daň ,že *Pozvedl obočí ,na jeho poslední vec. Sice to chtěl ukončit ,ale rýpnout si ještě musel.* Nikdy se mi nestalo ,že bych byl v bezvědomí či tak takže ti nemůže na to nic říct ,jen mě to zajímalo. Nevím třeba tě dokážou spíš motivovat než zklamat přece. Všechno zlé je k něčemu dobré no ne *Poté se usmál a čekal co se bude dít dál*

*Pokrčil rameny.* Motivaci mám v něčem úplně jiném, takže nevím....ale jo, všechno zlý je k něčemu dobrý. *Prohlédl si svůj prázdný talíř a sklenici.* No nic, zdá se, že jsem tady svojí práci už úplně dokončil. *Usmál se, postavil a pobral svoje věci, už měl zaplaceno, takže mohl klidně jít.* Rád jsem tě znovu viděl Rogue, snad se příště setkáme opět za přátelských podmínek. *Lehce pokynul hlavou a vyrazil pryč.*

*Nad tím co řekl pouze přikývl* Jo to máš nejšpíš pravdu ... *Poté si všiml, že už chce odejít a tak se přestal vyptávat* Dobře už ani já tu nemám nic na práci *Zvedl se spolu s Ryuu a šel k východu z Danga* Taky jsem rád ,že jsem tě potkal a něco málo mi řekl... Určitě si z toho něco vemu... Tak se měj Ryuu určitě se zase potkáme *Poté co se rozdělili zvedl ruku na pozdrav a vyrazil směrem domu*

Mise D

*Sasumi se courala směrem ke kanceláři Hokage, kde po nějaké době dostala další misi : vypomáhání v Dango obchodě. Nálada se jí hned o něco zlepšila, a tak si to vykročila směrem do uličky Daho a ke stánku. Na sebe si ráno vzala jen lehké tmavě modré tričko a sukni s vysokým pasem. Ruce si neobvazovala, protože celý den nemělo svítit moc slunce a kimono nechala doma, protože ten den bylo dost vedro, a kimono bylo na mise docela nešikovné i tak. Ani si nevzala žádné zbraně, protože si řekla, že kdybi ji poslali na nějakou misi kde je potřebuje, skočí si pro to domů. Došla ke stánku, a nakoukla dovnitř přes pult. Přejete si něco? prohodil prodavač Já jsem sem poslána na výpomoc. usměje se na něj zdvořile Sasumi. Prodavač, který byl zároveň i majitel stánku, pokýval hlavou, a pustil ji dovnitř. Předal ji zástěru, kterou si omotala kolem pasu, a velkou barevnou gumičku se slovem Dango, aby si udělala drdol. Sasumi tedy poslechla, a pak začal majitelův výklad o dělání dango knedlíčků. Sasumi z toho pochytila to, že tu dnes vypomáhá, protože jeho druhá prodavačka onemocněla, a on nemá koho k sobě. A pak něco o tom, že na jednom dřívku je vždy tři až pět kuliček Dango, podle toho, kolik si jich zákazník koupí. A pak přišel na řadu postup. Z toho byla dívka poměrně zmatená. Na začátku na těsto bylo potřeba tři odlišné rýžové mouky, i když doteď byla Sasumi přesvědčená o tom, že rýžové mouky existuje na světě jen jeden druh. Pak něco dalšího a pak tvarování do perfektních kuliček, a napichování na tyčku skoro tak přesné, až si Sasumi vybavila výpočet poloměru a π. Všechno odkývala, jako že tomu rozumí, a doufala, že to nikdy nebude muset dělat. Což se nepotvrdilo. Hned jakmile přišel první zákazník, majitel se opřel o vál, a koukal Sasumi pod ruce a radil ji co má dělat. Nakonec se z toho zrodili tři vejcovité dango, a majitel se u toho od srdce zasmál, a řekl Sasumi, že ji nepustí, dokud se to nenaučí. Naštěstí zákazníci chodili dobře časově rozmístění, takže se netvořili fronty, a zároveň byla pořád práce. Po pár knedlíčkách už si dívka připadala jako mistryně v přípravě naprosto dokonale kulatých knedlíčků, a práce ji začala bavit. K večeru už lidé přestávali chodit, a tak byl na řadě úklid kuchyně a zametení přes stánkem. To už bylo trochu míň zajímavé. Navíc, mýt velké mísy od rýžové mouky bylo hrozné, protože to skoro vůbec nešlo. Buď se těsto připomínalo šněčí sliz, nebo už bylo zatvrdlé, a Sasumi ho musela nejdřív nechat chvíli odstát ve vodě, a teprve pak to znovu zkusit vydrhnout. V tuhle chvíli byla ráda, že na rukou nemá ty obvazy, protože by bylo absolutně nemožné s nimi pracovat. Venku už pak zametla docela rychle, protože nebylo zrovna období podzimu, kdy by musela zametat listí, takže to šlo od ruky. Práce ji bavila, až ji to zamrzelo, že už byl večer, a ona už mohla jít domů. Ještě chvíli majiteli pomáhala, a pak mu ještě pomohla stánek zavřít. Bylo to moc zábavné. Docela vám tu práci závidím. Prohodila Sasumi vesele na rozloučenou. To je hezké slyšet. Zasmál se majitel svým zvonivým smíchem  Pokud budeš mít někdy čas nebo cestu kolem, určitě se stav. Dám ti na Dango slevu. A nebo mi tam taky někdy můžeš přijít znovu pomoct, kolegyně je nemocná docela často. nabídl jí, a Sasumi příkývla, že až bude mít někdy čas. Určitě se zastaví. Pak se rozloučili, a oba se rozešli směrem ke svým domovům.*

Konec RPG

*Itami se celkem nedávno vrátil z náročné mise a měl proto volno. Rány se mu už zahojily a do nemocnice z pracovních důvodů také nemusel. No a jak si lépe užít den, než velkou porcí výborných Dango knedlíčků. Chlapec vstal až na oběd a tak se oblékl do pohodlného a volného oblečení v podobě kraťasů a trička.  Následně zamíril s prázdným žaludkem do obchůdku, kde si pro začátek objednal 10 špejlí, na kterých byly knedlíčky napíchané. Při čekání si nebyl jistý, kdo trpí víc. Jestli to je jeho žaludek nebo chuťové pohárky na jazyku, které se těšily na tu sladkou chuť. Po pár minutách však spatřil usměvavou paní servírku, jak na tácu nese jeho objednávku. Spokojené si protřel ruce a vrátil jí ten krásný úsměv.*

*před dvěma dny se Maiy vrátila ze země Železa. Potřebovala čas na to, aby se se zapojila do kolejí chodu vesnice, vyřídila si pracovní věci a ohlásila svůj návrat. Teď se Maiy pohybuje po vesnici v civilu. No v civilu. Má na sobě svoji legendárku (odkaz) jen bez rukavic a masky, které má v pečeti na zápěstí. Přes to má natažené černé legíny a konožskou vestu. S Byakuganem, který schovávají brýle a vlasy stažené čelenkou na čele hledá po vesnici Itamiho. Má dobrý dosah, ale je tu tolik lidí, že to není žádná sranda. Trvá jí to asi půl hodiny než ho najde, jak se láduje Dangem. Dorazí k restauraci a kráčí k němu zezadu. Tam ho popadne za temeno a udeří stranou jeho hlavy o stůl. Počkala si na chvíli, když zrovna nemá u pusu špejli a volnou rukou odsunula ten talíř, aby ho nerozbil. Použila sílu jen o pěti bodech. Máš průser chlapečku! zavrčí nad ním. Pak se podívá na servírku. V klidu. Jde o osobní průser. Kdykoliv ho tu můžete obsloužit. Pokud bude tedy schopný žvýkat. Zabalit prosím. podá jí talíř se zbylými Dango a čeká, dokud je nedonesou. Po celou dobu drží jeho hlavu na stole ať se mu to líbí nebo ne. Doufá, že je rozumný a bude v klidu. Pak položí na stůl drobné za to jídlo, vezme si od ní tašku s jídlem, přesune jeho ruku na límec na zátylku a zvedne ho ze stolu. Za ten límec ho vyvede i ven a celou dobu ho takhle vláčí pryč. Odvádí ho do tréninkové oblasti. Tu si zkontroluje, že tam nikdo není a strčí za ten límec do něj, aby byl nucen popoběhnout a snažit se vyrovnat balanc, aby se nezaryl nosem do "jarní orby". Pak si z tašky vytáhne jednu špejli a stáhne z ní všechno najednou. Tak, máš co vysvětlovat. Neuhodneš, kdo ti vyřizuje pozdrav. poví a hodí špejli tak, že se mu zabodne u nohy do země.*

*Už se natahoval pro nádherně vonící knedlíčky, když v tom mu někdo přirazil hlavu ke stolu. Podle hlasu si všiml, že to je Maiy.* Taky tě rád vidím, *odpověděl a rychle se snažil listovat v paměti nad tím, co vlastně provedl. Následně i přikývl na videšenou slečnu z obsluhy.* Jojo, určitě se to nějak vyřeší, nebojte, *nechtěl, aby paní začala panikarit, i když to v té chvíli nebylo lehké. Poté už jen následoval Maiy. Zvládl by to i bez toho, ale očividně šlo o něco špatného, když měla tak blbou náladu.* Ale notak! * lekne se, když mu vedle prstu na noze přistane špejle. * Co jsem udělal tak hrozného, *zaptá se jí a pro jistotu se přikrčeně kryje, když by přišel další úder.* Ani nevim, kdo by mě mel pozdravovat. Těch lidí z vesnice je asi víc, od kterých bych to opravdu nečekal.*

Vážně? A co takhle z pevnosti v zemi Železa? Tam je taky dost lidí, co by tě chtělo pozdravovat? zeptá se ho. Stáhne další dango a druhá špejle mu přistane z druhé strany nohy. Sleduje jeho výraz ve tváři. Chce vidět, jak se bude tvářit až mu docvakne, koho vlastně myslí. Pokud mu to docvakne. Vezme třetí dango a tahle špejle mu proletí kolem ucha, že by mohl slyšet i ten svist. Ani nemáš představu, jak mě celkem zaskočilo, když zmínila tebe. A víš co mě zaskočilo ještě víc? zeptá se ho, až mu to docvakne. Čtvrtá špejle mu přistane v pravé paži. Zasáhla jen sval. Bez problému se vyhnula tepně, když jí vidí. Pak si sundá čelenku, stáhne brýle a obojí pustí vedle sebe na zem. Stejně tak i tašku s dangem. Víš, asi jsem udělala chybu v tom, že jsem ti věřila. Kdybych chtěla, tak ti na tuhle vzdálenost vystřelím srdce z těla a nestihneš ani mrknout. Kromě Hachiho, který je už po smrti a Mizura, no a vlastně i Noctise, je Itami první osoba, které svoje oči v aktivní formě ukázala. Ostatní tři je zahlédli jen kvůli zápalu boje kdy jí spadli, nebo byli sraženy. Dívá se na něj pohledem, jako by ho chtěla propálit, což není tak daleko od pravdy. Naběhlé žíly jí k jejímu zamračení ještě zvyšují efekt toho, že vypadá fakt nasraná.*

*Ty jsi byla v pevnosti? * teď už mu docvaklo o kom tu je řeč, jenže stále nevěděl, proč je tak naštvaná. Trochu začínal litovat, že si objednal tolik porcí. Jednak to nebylo ni příjemného, když se z něho stal odstřelovací cíl a to znehodnocování knedlíčku ho na duši taky dost bolelo.* Ty si myslíš... * uvědomil si, že naráží na její tajné oči.*Jasně, že jsem to nikomu neřekl... Tak snad má moje slovo nějakou hodnotu, *řekl maličko naštvaně a začal se obhajovat, protože v tom byl opravdu neprávem. Vytáhl si z ruky špejli a přejel si po zasaženém místě dlaní druhé paže, jenž mu zazářila zeleně. Krvavá tečka okamžitě zmizela.*A ty si taky určitě nemyslíš, že jsem to vyzradil, jinak bych byl už dávno mrtvej, *řekl jí narovinu co si myslel.* Nevím, jak ti to mám dokázat, ale řekl bych, že se známe už dlouho na to, aby jsi ve mě měla důvěru, *hodil jí špejli kterou držel také vedle nohy.

Upřímně si teď nejsem jistá, jestli má tvé slovo hodnotu. Nezabila jsem tě jen proto, že chci vědět všechno. Pokud bych tě zabila hned, tak jak se dozvím pravdu, he? poví. Není si popravdě teď jistá ničím. Pokud jsi nic neřekl, proč se tedy v jednu chvíli ptá na tebe a hned na to na moje oči? Nemyslíš si, že mám oprávnění mít v tuhle chvíli o tobě pochyby? A že máte společný zájem o loutky? Tak to si taky nemyslím, že by bylo celé. nakloní se lehce do strany a z tašky vytáhne další dango. Tentokrát ho ale nestáhne v puse, ale švihnutím do strany ze špejle tak to dango shodí. Mezi prsty pak začne tou špejlí točit. Není moc lidí, se kterými bych se nějak extra bavila, ale nikomu z nich jsem nikdy z principu nedůvěřovala. Obzvlášť ne lidem z klanu Dokusei a nikdy jsem nikoho nenutila věřit mě. pustí špejli na zem, z pečeti na zápěstí vytáhne dva kunaie. Každý vezme do jedné ruky za špičku a oba mu ukáže. Než dopadne, chci vědět, co s ní kuješ za pikle. Teď už to není osobní, ale pracovní. její pohled už není naštvaný, ale vážný. Sice je v civilu, ale pokud Itami něco kuje, musí jako ANBU dbát na bezpečnost vesnice. Ten v pravé ruce nadhodí nad sebe a pak tou rukou udeří dlaní vzhůru, Hakke Kuushou. Kunai tak vystřelila vysoko do vzduchu silou 40ti bodů. Letěl poměrně hodně vysoko. Máš zhruba 45 vteřin. poví aniž by zvedla oči k obloze a s druhým kunaie přitáhne ruku vedle hlavy, aby ho mohl kdykoliv hodit jeho směrem.*

*Já vážně netuším, proč se ptala na tyhle dvě věci po sobě, *odpověděl jí celkem v klidu, i když se jeho Dokusei stránka snažila opět dostat na povrch. Neměl rád takový přístup, ale Maiy potřeboval, aby zjistil, co ty oči umí a zda mu mohou pomoci s vykreslením chakrové soustavy. Zároveň jí považoval za kamarádku i když ona zřejmě měla jiny pohled na věc. Rozhodně však nečekal, že se objeví takové komplikace a tak se musel přizpůsobit a nejlépe i přežít.* Důvod proč jsem byl v pevnosti byl jako u většiny dalších lidí... Šel jsem si tam zažádat o vyrobení brýlí, které mohou vidět teplo, * začal sledovat, jak černovláska vyhodila kunai do vzduchu. Byl dost překvapený jak vysoko letěl, ale o to lépe pro něj.* Na vysvětlování jak fungují čas nemáme ani jeden a ani jeden o to nestojíme. Nicméně jsem to vyrobil pro všestranné účely ve prospěch lidstva celkově. Žádné nebezpečí to opravdu nepředstavuje, * zdálo se mu, že kunai přestal stoupat, i když to proti sluníčku šlo jen těžko poznat.* A ohledně loutek nevím,  co ti k tomu mám říct. Prostě jsme se bavili o společné zálibě a možnostem ohledně vylepšení loutek, to mi taky nepřijde jako něco špatného, * podíval směrem na ní a věděl, že už zbývá jen hrstka času.* Tohle chování mě od tebe dost mrzí, ale to se asi nedá nic dělat. Mohla ses jí koneckonců zeptat nějak sama a potvrdit si, že jsme tě nikdy neprobírali,* pokrčil rameny a čekal, jaký verdikt dívka roznese. Pokud by se rozhodla zaútočit, tak se bude samozřejmě branit, i když by jí bez výbavy opravdu nemohl nějak více vzdorovat. *

*sledovala padající kunai a poslouchala Itamiho. Pak volnou rukou udeřila nad něj stejně jako předtím a ten Kunai, který mu padal na hlavu odrazila pryč tlakovou vlnou. Já nepotřebuji vědět, jak fungují nějaké brýle. Já je nepotřebuji. poví a prudkým pohybem zabodne kunai v ruce vedle sebe do země. Pak začne šátrat ve vaku nad zadkem. Nemohla jsem se jí zeptat. Kdybych to udělala, dala bych jí zapravdu a byla by zvědavá víc. Musel jsem z toho nějak vybruslit. Naštěstí jí znám z dřívějška a něco o ní už vím. Informaci, která by se jejímu vedení asi nelíbila. poví a vytáhne masku Anbu, kterou si nasadí. Je mi líto, jestli jsem tě nějak zklamala. Stejně bys mě pod maskou poznal, tak je tohle asi jedno. Zkusíme, jak moc je tedy tvoje mlčenlivost schopná. poví a zvedne si kunai i brýle s čelenkou. Teď tě ale budu muset vzít jinam, kde nebudou tak shovívavý jako já. Neber to teď osobně, ale je to práce. Máš poslední možnost mi říct úplnou pravdu ohledně toho, co máte v plánu. Jinak.. poví. Dala mu na výběr ze dvou variant s tím, že doufá v tu první. natočí se na bok a ukáže za sebe, aby se vydal na cestu. Itami Espere, budeš označen za podezřelého ze zrady vesnice ohledně spiknutí se s kovářem země Železa za účelem utajovaného experimentování. poví autoritativním hlasem. Tohle dělá opravdu nerada. Itami je vážně po těch letech, jediný, kterému dokázala věřit. No, přesto mu to nikdy neřekla. Nechtěla, aby ji zklamal. Jenže jak se ukázalo, bylo to asi jedno.*

*Pak už jsme se jen bavili o chakrové soustavě. Jenže o té téměř nikdo nic neví. Je to škoda, pro mě jako lékaře by to byl klenot, ale tím naše konverzace na toto téma skončila,*pokrčil rameny. Nebylo na tom nic zajímavého, natož cokoliv, co by mu přišlo nelegální. * Tímto jsem ti myslím řekl naprosto vše, co se v naší konverzaci odehrávalo, *nastavil před sebe ruce a byl připravený, aby si ho odvedla. Samozřejmě že z toho nebyl nadšený a dost v sobě potlačoval rozhořčení a zklamání, ale teď bylo nejlepší spolupracovat. Jít proti osobam s maskou by znamenalo nerespektovat Hokageho a tudíž i obrátit se zády k vesnici.* Klidně mě tam odveď. Vše jsem ti řekl a žádné další informace neexistují a nikdy neexistovaly, *poukazoval, že nemá proč se bát. Ani členové Yamanaka klanu by ve zapomínkách nic nenašli. Zkrátka nebylo co, jelikož byl k černovlásce naprosto upřímný. Vždycky chtěl být upřímný a myslel, že mají jeho slova nějakou váhu. Pro někoho očividně neznamenala skoro nic stejně jako přátelství, které spolu už pár let utvářeli. *

*Maiy nebyla ani za mák z celé té situace nadšená. Itami si myslí, že ho zklamala, ale to ani netuší, jak zklamala sama sebe. V podstatě si to ani nijak nechtěla připouštět. V jeho obličeji, i když se to snaží potlačovat,  tak se tam lehce to jeho rozhořčení a zklamání projevu. A o to víc začíná sama pochybovat a myslet si, že se možná unáhlila. Tenhle kluk jí nikdy v podstatě nezradil. Vždycky si při misích kryli záda a dokázali svoje schopnosti společně využít. Po chvíli si opět natočí k němu čelem. Ani on by jí nedokázal lhát natolik, že by předstíral, že je mu fuk jestli ho odvede. Pomalu došla až k němu. Vyplázni jazyk. poví. Mezitím si stáhne masku a uloží jí do vaku. Kdyby mohlo, bylo by její bělmo teď lehce načervenalé. U spodních víček ale může vidět odlesk slunce. Jakmile vyplázne jazyk, složí pečetě a po nich se mu na jazyku vypálí pečeť Shiru Nazo. Je to jen pojistka. Od teď už o Byakuganu mluvit nemůžeš. Pak mu položí krátce pravou dlaň na tvář a otočí se k odchodu. Po pěti krocích si chytí pečeť a prostě zmizí za pomocí Shunshinu. Zbude tam po ní jen taška ze zbylými Dango.*

*K Itamiho překvapení si Maiy opět sundala masku. Dokonce mu řekla, aby vyplázl jazyk. Modrovlásek samozřejmě absolutně nechápal proč, ale bral to jako příkaz, jenž musí jako občan splnit. Vyplázne proto jazyk a dívka mu na něm vypálí onu pečeť.* Au! *škubne sebou, jelikož má kvůli hadí DNA mnohem citlivější jazyk, než kdokoliv "normální."* Vždyť já bych o těch oč... * chtěl jí na jejím odchodu opět ujistit, že mu může věřit. Jenže to nestihl ani doříct a rozjela se mu křeč po celém těle. Nejvíce ho začne bolet pusa, ale zbytek těla se rozhodně nenechá zahanbit. Dopadl na kolena a zkroucený se čelem opřel o zem. Ruce měl zkřížené přes prsa a doufal, že to přestane co nejdřív. Kunoichi z řad anbu už byla několik sekund pryč a on se konečně mohl hýbat. Všechny svaly měl však oslabené a tak si na chvilku sedl na zem. I když měl stále prázdný žaludek, tak ho na jídlo přešla chuť. V puse ho stále bolelo, jakoby ho zlobily zuby. Jen co si odpočinoul, tak vzal tašku a pomalu se šoural domu.*

*Maiy se vrátila do svého podnájmu. Je to její druhý domov. První má v centrále Anbu, kde má svůj malý pokoj. Ale pořídila si tohle, aby se mohla občas někam zašít. Svlékla se, sundala si oblek a natáhla si tepláky s tričkem. Celá tahle situace s ní trochu zacloumala. Nedokáže teď věřit ani svému vlastnímu úsudku. A na ten se mohla vždycky spolehnout. Aktivuje si Byakugan a podívá se na sebe. Prohlíží si svoji chakrovou soustavu. K čemu by mu sakra byla. řekne si. Ale je pravda, že v žádné lékařské literatuře se o téhle soustavě moc nemluví. Nejde vidět. Ani při pitvě se k takové soustavě pořádně nedostanou. A ona má přitom vlastně takový klenot ve své hlavě. Nebo spíše v očích. Chytí pečeť a přivolá tři klony. Pak vytáhne několik prázdných svitků, spoustu per a fixek a ještě pošle jednoho z klonu do obchodu pro větší papíry. Až na toho, který odešel, tak mají všichni aktivní Byakugan. Maiy a zbylí dva se pustí do práce. Třetí se přidá, jakmile se vrátí. Společně tak začnou na všechny papíry rozkreslovat lidské tělo a jeho chakrovou soustavu. Vlastně soustavu Maiy. Každý dá část těla má vlastní papír. Končetiny, hlava, tělo, orgány, průřez tělem. Rozlišované je to různými barvami. Na svitky píšou různé poznámky o spojení, kde se v těle zadržuje veškerá chakra. Jak proudí, jak se rozděluje. Všichni čtyři na tom stráví celou noc. K ránu se od klonů Maiy nevrátí moc chakry. Všichni jí použili dost na aktivní Byakugan. S tou chakrou se jí ale vrátila i únava jejích klonů. Jak co leželo nechala ležet a padla rovnou do postele, deaktivovala Byakugan a na pár hodin si dáchla. Sice se probudí ještě pořád vyčerpaná z velkého úbytku chakry, ale část se stihla už obnovit. Veškeré papíry, svitky s informacemi a podobně dá na jednu hromadu a zapečetí do svitku. Zámek k tomu je její krev. Vytáhne si jehlu, kterou vsune do žíly, do jehly vsune ampuli, kterou naplní svojí krví. Vpich pak přelepí, převlékne se černých kožených kalhot, černého trika a oblékne si vestu konohy. Se svitkem a krví v pečeti Raiko kenka na zápěstí se vydá k Itamimu domů. Tam zabouchá na dveře a čeká, až přijde otevřít.*

*Celou noc nemohl usnout. Z části to bylo tím, že byl stále myšlenkami u konverzace s Maiy a také stále cítil brnění na jazyku, jakoby si jeho tělo zvykalo na tento nevý cejch. Brzo ráno, když se pokoušel dojíst zbytek Dango knedlíčků, jenž nesnědl minulou noc, zaslechl klepání na dveře. Šel proto otevřít a k jeho překvapení tam spatřil Maiy.* Ahoj Maiy, *pozdravil jí. Nebýt včerejška, tak by jí samozřejmě viděl rád, jenže teď měl z toho všeho smíšené pocity. Co když si pro něho opět přišla a odvede ho na výslech? V hlavě mu probíhalo hned několik možných scénářů.*Copak potřebuješ? *zeptal se jí. Neměla na sobě tu masku, ale to neměla ani předtím. Jediný rozdíl oproti shledání v restauraci byla její vizuální nálada. I ta se však mohla kdykoliv změnit.*

*stojí před dveřmi a i když se prospala, únava čtyř lidí na ní může být znát. Natáhne k němu ruku, ve které je svitek a zkumavka s její krvi. Ahoj, ber to jako omluvu. Vyřiď té své kovářce, že teď hodně dluží. Nemusíš říkat komu. Nebo spíš bys neměl. Ale mám jednu podmínku, budu chtít pravidelná hlášení o tom, co děláte a jaké máte výsledky. Vejš to neponesu. Zůstane to u mě. Mrzí mě, jak to dopadlo. poví, počká až si vezme ty věci, otočí se a začne odcházet pryč.*

*Co to je? *zeptá se zvědavě a začne se natahovat pro svitek a zkumavku.* A samozřejmě ti budu říkat, co za výzkumy provádíme, *odkejve hlavou. Včerejší problémy pro něho byly dostatečným poučením, že je nejlepší, aby k sobě byli oba upřímní. Ať uz jako přátelé nebo kolegové. Černovláska se nejspíše už chystala k odchodu a tak jí Itami ještě zarazil.* Počkej... *chytne jí lehce za paži, aby to Maiy nebrala jako nějaký útok.* Myslím, že bude pro oba lepší, když na včerejšek zapomeneme. Co ty na to? *navrhl takové jednoduché řešení. Ovšem že se to nedalo vymazat z paměti, obzvláště když si z toho rozhovoru odnesl nežádoucí suvenýr na jazyku. Avšak nebylo to něco, kvůli čemu by se měli oba zbytečně trápit a nenávidět se do konce života. Přeci jen se dívenka nakonec rozhodla správně a netahala do toho nikoho dalšího, což by nemělo pozitivní dopad ani na jednoho z nich.*

To co potřebuješ. řekla. Pak jen kývla a otočila k odchodu, když v tom jí utkvěla na paži jeho ruka. Zastaví se a otočí hlavu ani ne o čtvrt obrátky, jen aby na něj viděla. Chvíli ho takto pozoruje po tom, co jí navrhl to řešení. Asi po deseti vteřinách jen pokrčí rameny. Fajn. Čekám na nějaké informace ještě, ale až budou, čeká mě mise. Je to Rank S tak si pohni. Chci tě tam s sebou. poví a jemně se mu z jeho sevření vykroutí. Vrátí si pohled v před a odchází do centrály Anbu, aby se mohla dál věnovat právě těmto informacím. Ještě jich není moc, ale postupně se hromadí.*

*Tak trochu mu pomalu začalo docházet, že v tom svitku by mohl být zapečetěný nákres chakrové soustavy. Jenže jak by to mohla dokázat?* ,,Že by ty oči?" *začal v duchu premýšlet, ale nahlas se nezeptal a vlastně ani nemohl. Stále neměl zdání o tom, jak mohou přesně fungovat, ale udivovaly ho čím dál víc. * Tak děkuji, *převzal si onen svitek i s kapslí krve.* S mise zní jako něco hodně vzrušujícího a zároveň nebezpečného... Každopádně se pokusím co nejvíce zesílit, abych tam mohl jako podpora vyrazit, *pokýval hlavou, když Maiy nadhodila tuto zajímavou informaci.*Tak se měj hezky a ahoj. Příště už snad jen v tom pozitivním světle, * rozloučil se s ní letmým mávnutím a opět zalezl domu. Svitek šel okamžitě uložit nebo lépe řečeno schovat do své dílny a plánovál ho vytáhnout až to bude potřeba.*