Nemocnice

Itami-kun, no ty jsi dopadl... *slyšel divné hlasy ve tmě.* ,,Kde to sakra jsem? Nezní to jako Mayumi?"* přemýšlel nad tím, co se vlastně stalo a kde to je. Konečně otevřel oči tak skutečně spatřil starší sestru. Zrovna ležel, jenže né ve své posteli, nýbrž v nemocnici.* Co se stalo? *zeptal se své sestry.* Podle sestřičky jste sem přišli ještě s jedním zelenovlasým klukem (Hanzo) úplně pomlácený. Toho tvého kamaráda už pustili domu, ale tobě museli dát dohromady dvě žebra a pár modřin,* vysvětlovala mu, co za zranění mu v nemocnici našli.* ,,Nojo, to bylo vlastně po tom "neškodném" tréninku," *uvědomil si v hlavě, ale nahlas to neříkal, protože věděl, že by dostal od sestry výchovné kázání.* Naštěstí tě prý pustí domů, ale třetinu roku budeš bez misí a tréninků, *sdělila mu nepřijmou informaci.*Cože?! *vyděsil se modrovlásek.* Nemáš dělat blbosti... A teď pojď,* pomohla Itamimu z lůžka na kterém ležel. Následně si to namířili oba dva domů. Itami s obvázaným hrudníkem každý krok cítil nepříjemnou bolest, jako kdyby ho někdo bodal do boku špendlíkem. Jelikož se chlapec sotva belhal, tak trvala cesta neobvykle dlouho. Po několika desítkách minutách konečně dorazili do cíle.* Tak teď si sedni a čekej než udělám jídlo. Jelikož není nikdo doma, tak tě mám na starosti já, *oznámila mu sestra s né moc nadšeným výrazem v obličeji. Sice ho měla velmi ráda, ale zároveň měla ráda sloužení a plnění misí pro vesnici, což teď kvůli zraněnému bratrovi nemohla. Jezení jídla nebylo o moc příjemnější, než chůze, jelikož Itamiho z nějakého důvodu bolela i tak obvyklá činnost, jako je polykání. S tichým kňučením a naříkáním dojedl svojí porci a šel si zalést do pokoje. Takto to pokračovalo každý den, jen s tím rozdílem, že si funkci domácí zdravotní sestry a kuchařky za černovlásku převzala Itamiho mamka. Ze začátku se zdálo ležení jako zábavná forma odpočinku. Jenomže po pár dnech se tato činnost změnila v nejnudnější věc, co Itamiho napadala. Dokonce i výklad bývalého senseie v akademii byl proti tomu zábavný a tak chlapec netrpělivě vyhlížel moment, kdy se tělo zahojí natolik, že bude moct jít opět aspoň na procházku po Konoze nebo si dát chutné Dango knedlíčky na klacíku. Jedinou výhodu, kterou dlouhodobý pobyt doma přinesl, byla možnost udržby chlapcovi bojové loutky. V souboji s Hanzem zafungovala na jedničku, z čehož měl Itami oprávněnou radost. Nejdřív ze všeho všechny klubové spoje promazal a skontroloval, zda nebyl žádný v boji poškozen nebo se nějaké ložisko nevysypalo. Vše se zdálo být v pořádku a tak přešel k dalšímu bodu a tím bylo nabroušení Chakra tekagi. Drápy byly sice ostré, ale bylo potřeba čepel dovést k úplné dokonalosti. Předposlední bod údržby bylo opětovné připevnění ruky loutky, kterou Itami v boji pomocí vláken uvolnil. Nebylo to však nic těžkého a po přidání nového šroubu byla opět loutka jako nová. Následovala už jen vizuální kontrola, která neodhalila žádné další nedostatky a tak byla loutka opět plně připravená do dalšího boje.*
Konec RP

*Itami jen tak ráno seděl na posteli a koukal ven na východ slunce. To pomalu vystrkovalo paprsky z poza budov a dávalo světu jasně najevo, že léto se blíží. Dnes to byl nebyl nijak zvláštní den, jelikož se měl modrovlásek dostavit do nemocnice na kontrolu s žebry. Od toho dne, kdy se mu tak ošklivě zlomila uběhlo už pár měsíců. Itamiho to v místech hrudníku už dávno nebolelo, ale stejně mel jisté obavy. Přeci jen nedodržoval nařízení, které z nemocnice dostal, jelikož po měsíci bez pohybu mu to nedalo a začal opět trénovat.* ,,Co když to strostlo špatně a bude mi hrozit proděravění plic?" *kladl si výhružné otázky, které ho nenechávaly klidným.* ,,Co když mi zakáží chunninské zkoušky nebo dokonce být ninjou?" *přemýšlel možná až zbytečně nad nejhorší variantou. Oblekl se proto do nejlépe vypadajícího oblečení, které našel v šatníku a vyrazil do nemocnice. Před nemocnicí nebylo moc lidí a dovnitř jich vcházelo ještě míň. Konkrétně starší pán, který si šel očividně pro předepsané léky a žena, která se šla kouknout na někoho z pacientů. Itami vstoupil ihned za nimi. Přišel na recepci, sedl si a čekal, až ho paní za pultem vyvolá. Čekal sotva pár minut a přišla na něho řada.* Dobrý den, co by jste si přál, *zeptala se ho paní recepční.* Jsem tu na kontrolu po zlomenině žeber, *odvetil jí Itami. Paní jen kývnula a začala hledat v přihrádce jisté dokumenty.* Tak tady, *podala modrovláskovi papíry se záznamem o jeho léčbě. Itami si je vzal, poděkoval a šel za doktorem. Dnes měl však doktor, který ho operoval volno a tak byl přiřazený k rusovlasé mladičké doktorce. Po vyzvání vešel do místnosti, kde operovala a předal jí lékařské záznamy, které dostal na recepci.* Ahaaa, takže zlomenina dvou žeber na spodku hradního koše, *četla nahlas.* Dobrá, tak si lehněte zde, sundejte si tričko a já se na to kouknu, *řekla chlapci pokyny. Ten udělal vše, co se po něm chtělo a za chvilku ležel na studeném lehátku. Žena mu položila ruce na hrudník v místě, kde měl dříve zlomeninu. Její dlaně začaly svítí lehce modře. Pomalu s nima kroužila asi tři minuty.* Tak to vypadá, že by mělo být vše srostlé tak, jak má, *odpověděla mu s úsměvem na otázku, kterou si pokládal celý den.* Takže můžu opět plnit všechny věci, co dělá běžný shinoby? * zeptal se modrovlásek.* Ano, vše by mělo jít bez problémů. *Itami si opět oblékl tričko, uklinil se na slečnu a poděkoval. Následně opustil místnost a šel domů. Při cestě přes recepci ještě zamával na pracovnici u vchodu a spokojeně pokračoval v chůzi. Protože celý den nejedel, tak ho přilákala vůně z ochůdku s rámenem. Vstoupil proto dovnitř a chtěl oslavit radostnou novinu.* Jednou rámem, prosím, *řekl celý usměvavý na obsluhu.* Dobře, *odpověděla brunetka. *Koukám, že jste nějaký veselý, *všimla si Itamiho usměvavého obliceje.* Nojo, konečně jsem zase 100% zdravý, *vysvětloval, proč ma dnes tak pozitivní den. Mezitím si připravil hůlky do ruky a čekal na svojí porci. Za pár minutek před něho brunetka položila hliněnou misku s nudlemi a uvařeným vajíčkem. Itami na nic nečekal a hned se do jídla s plnou vervou pustil. Netrvalo dlouho a miska byla zcela prázdná. Itami snědl nudle tak rychle, že mu z pusy stoupala pára z nevystydlého jídla. Vyndal si z kapsy potřebné množství Ryo a dal je na pult, aby zaplatil objednávku. Teď už mu ke spokojenosti chyběla snad jen postel a do té měl právě namířeno.*
Konec RP

Po chuninských zkoušká ho odnesli na nosítkách do nemocnice. Měl probodlou a lehce popálenou nohu, takže na ní mohl jen stěží došlápnout. V nemocnici mu ránu ošetřili, vydezinfikovali a celou nohu následně obvázali. Chodit stále nemohl a tak mu dali berle.* No, máte štěstí, že to není zlomené a nemáte přetrhané vazy, *vysvetloval mu doktor.* Když budete v klidu následující dva měsíce, tak by se to mělo bez problémů zahojit, *řekl mu instrukce jak dále v léčbě postupovat. Následně mu předal ještě dva čisté obvazy, aby si mohl ránu doma převázat. Modrovlásek si je vzal, poděkoval a vyrazil pomalým tempem domů. Nikdy berle k chůzi nepoužíval a tak měl značné problémy, aby vůbec nespadl na zem. Stejně tak rychlost, kterou šel nebyla nijak zázračná a spíše to celé připomínalo nějaké cirkusové vystoupení.* ,,Achjoo, proč nemůžu nikdy odejít z boje bez zranění," *říkal si v duchu otráveně. Zkoušky sice udělal, ale fakt, že nebude následující týdny nic dělat mu značně ubíral na pozitivním myšlení.

*Netrvalo dlouho, než se k Sasumi donesla informace o Itamiho zkouškách a zranění, které v nich utrpěl. Přece jen, část Dokusei byla poměrně malá a dívka měla uši všude. Chvíli přemýšlela jak s tou informací naložit, a nakonec se rozhodla jít Itamimu naproti do nemocnice a pěkně škodolibě  ho vymáchat v tom, proč si způsobil tak pitomé zranění s tak relativně slabým protivníkem. Vzala si na cestu jablko a pomalu vyrazila. Zkoumavě koukala co se okolo ní děje, a okusovala ovoce. Když ho dojedla, rozhlédla se, kam by mohla vyhodit ohryzek. Žádný koš v dohledu nebyl, ale bylo tam takové lákavé příhodné křoví. Dívka se u něj zastavila, chvíli přemýšlela, zda jsou její morální standarty schopné přežít odhození odpadku, a po uvážení jablko rychle odhodila do křovin, s pocitem, že tohle se jí určitě co nevidět vymstí. Šla ulicí k nemocnici, ale Itami pořád nikde. Zastavila se u posledního stromu před nemocnicí, a opřela se o něj, aby si promyslela další postup. Dovnitř se jí nechtělo, protože jí prostředí nemocnic smrdělo. * "A stejně je blbost, aby byl Itami tak dlouho uvnitř, když má jen rozbitou nohu"* uvažovala. Náhle se otevřeli dveře, a z nich se velice pomalu přibližovat modrovlasý kamarád. Pohlédl na Sasumi, a ta se škodolibě zakřenila. Chtěla počkat, až k ní Itami přijde, ale trvalo to tak dlouho, že Sasumi začala bolet noha, na které byla opřená většinou své váhy, a tak se odlepila ode zdi a šla mu naproti. *Ahoj* pozdravila ho vesele *Jestli jsi tempem jakým teď chodíš i bojoval, nedivím se že jsi dopadl takhle.* zakřenila se znovu.*

Vylezl z nemocnice a všiml si dívky opodál.* ,,To je Sasumi!" *uvědomil si a tak pomalým tempem pajdal k ní.* Co ta tu dělá? Snad není taky zraněná, *ríkal si potichu sám pro sebe. Na myšlenky měl v tu chvíli poměrně dost času protoze vzdálenosti s berlemi nabíraly úplného nových rozměrů. Při soustředění se na chůzi si ani nevšiml, že dělá brunetka lehce škodolibé obličeje.* Ahoj Sasumi, *usmál se na ní, když ho pozdravila.* Taky tě rád vidím... *prokulil očima, když do něj začala ihnet šít provokativními poznámkami. Mezitím co jí poslouchal, tak se mu na obličeji vytvořil lehce skeptický výraz s pomyslnou kapičkou potu na čele.* To víš že jo prcku... Bych tě porazil i v tomhle stavu, *vrátil jí její posměšky a štouchl jí do boku koncem berle. Jenže v ten moment ztratil lehce rovnováhu a šlápl na poraněnou nohu. Najednou mu z této končetiny vystřelila bolest přes páteř až do hlavy.* Juuuuuuj!!!! *zkřivil se mu obličej bolestí. Sice se snažil nevypadat před Sasumi jako slečinka, která naříka bolestí, jenže to se mu teď jaksi nepovedlo. Raději dívenku přestal škárlit a opět se opřel o obě berle, aby se tato bolestivá zkušenost už neopakovala.* No a proč jdeš do nemocnice ty? *zeptal se jí zvědavě. Navíc na ní neviděl žádné patrné zranění a tak si pohrával s myšlenkou, že má prostě jen "ženské problémy", což by vysvětlovalo její zajímavě provokativní náladu. Ať už to bylo cokoliv, tak se hnědovlasá dívenka jevila mnohem zdravěji, než kdokoliv z lidí v blízkém okolí.

*Sasumi zkoumavě pozorovala vrávorajícího Itamimo a přemýšlela, zda mu má pomoct, ale nakonec to chlapec zvládl sám. *Nejdu do nemocnice* okamžitě při vyslovení toho slova podvědomě ucítila odér desinfekce a dalších nepříjemných pachů, které v každé budově tohoto jména byli.* Šla jsem ti naproti, protože jsem slyšela o tvých zkouškách. Chtěla jsem ti pogratulovat za splnění.* Pronesla s mírnou hrdostí v hlase a široce se usmála. Natáhla k Itamimu ruku, ale okamžitě si uvědomila, že má berle, a tak byla dost velká pravděpodobnost, že by po vtěřině mohl ležet pěkně na zemi. *Víš co? Raději ti poblahopřeju jindy." zasmála se, a otočila se směrem k části Dokusei, kam šel i modrovlásek. *Tak povídej, jaké to bylo?*vyzvídala.*

Když se dozvěděl, že přišla brunetka kvůli němu, tak se maličko začervenal. Bylo to od ní moc hezké a tak ho to i náležitě potěšilo.* Tak to ti děkuji Sasumi, *usmál se na ní, přičemž chtěl přijmout potřesení rukou. Problém byl, že nevěděl jak, čehož si zřejmě všimla i maličká dívka, která gratulace odložila na jindy. Pak se oba dva rozešli směrem do čtvrti jejich klanu. Při té cestě se ho hnědovláska zeptala, jaká pro něho byla zkouška.* No vlastně.... * zamyslel se na chvilku. Sám si na to pořádně ještě nestihl udělat dostatečný obrázek.* První zkouška byly testy, které jsem napsal bez problémů. Druhá část bylo přežívání v divočině, což mě už lehce vyčerpalo, ale věděl jsem, že se mi to bude dost v budoucnu hodit. No a nakonec poslední část... Nikdy bych nevěřil, že to bude tak náročný. Bojoval jsem proti klukovi z jiné vesnice, který používal nějakého bojového ninja psa. Viděl jsem to poprvé v životě, ale nesměl jsem dávat znát překvapení. Hodně mě překvapilo, kolik ten kluk vydržel, jelikož byl mnohem víc poraněný než já a přesto stále bojoval. Zřejmě to bylo výchovou, kterou mají v okolních vesnicích mnohem přísnější, *rozpovídal se modrovlásek a začal zároveň přemýšlet o věcech které slyšel, ze musí studenti v jiných vesnicích podstupovat, aby se z nich stali geninové. Rozhodně to nebylo nic příjemného... Sám nikoho v životě nezabil, avšak na zkouškách zjistil, že pokud by to bylo nezbytně nutné k ochraně přátel, tak by mu to nedělalo žádný problém.* A co ty Sasumi? Jak ti jde trénink a studium? *zeptal se jí zvědavé, přičemž se na ní lehce zazubil. Z jeho hlasu byla po tom mluvení doprovázené náročnou chůzí znát lehká únava, ale nechtěl dívenku moc zdržovat zastávkami.

*Sasumi zaujatě poslouchala. *Slyšela jsem o klanu kde používaji k boji psi.* přitakala *Přijde mi to hrozně super, psi jsou úžasní, a je na ně spoleh. Což se o dost lidech říct nedá, ti ti klidně podrazí nohy jen aby se zachránili.* Dívka milovala psy, a myšlenka, že by s nimi spolupracovala při misích nebo v bitvách, ji přišla lákavá. Ale nevěděla moc jak, přece jen, psi její hadí DNA úplně nemilovali. V další části rozhovoru zase odpověděla *Slyšela jsem o vesnicích kde mají dost krvavé zkoušky, jsem ráda že jsem v Konoze.* mírně zavrtěla hlavou, protože jí to nepřišlo úplně na místě. Pocit, že by musela někoho zabít, aby se stala genninem, ji trochu znervózňoval. * Studium je nuda, ale tréninky mě baví.* zaculila se nad otázkou. *A už umím to přehazování kunaie z jedné ruky do druhé, koukej.* Vytáhla z pod kimona jeden kunai, a začala ho protáčet mezi prsty. Z malíčku na pravé ruce si ho převedla na levý palec, a pokračovala dál, než si ho z levého malíčku zase nedala na pravý palec. Potom kunai sevřela v dlani a vrátila zpátky. *Je to senzace, ještě to neumím tak rychle jako ostatní, ale hrozně mě to baví.* Začala radostně křepčit okolo. Itamiho pomalé tempo se podepsalo na její nevybité energii. Také si ale všimla, že chlapce chůze dost zmáhá. *Nechceš si někde sednout a odpočinout si? Přece jen, s těma berlema to musí být dřina.* rozhlédla se, zda v okolí nevidí něco příhodného na sezení. *Navíc musíš být asi celkem bez čakry, nebo ne?*

Sledoval brunetky dovednosti s kuneiem. Byly to obyčejné základy, jenže Itami se tohle protáčení mezi prsty nikdy nenaučil. Vlastně jeho schopnosti boje se zbraněmi byly asi na takové úrovni, že byl vůbec rád, když si nevypíchl oko s Wakizashi kterou nosíval na zádech.* No to vypadá dobře, *usmál se na Sasumi. Byl rád, že dělá takové pokroky. Je sice pravda, že od posledního setkání maličko vyrostla, každopádně byla stále na počátku své cesty stát se dobrým ninjou.* No, asi by jsme si mohli na chvilku sednout... *odpověděl jí, když mu navrhnula přestávku.* Co se týče chakry, tak vlastně ani nevím... Od souboje jsem jí nepoužil. Podle únavy bych ale řekl, že to nebude žádná sláva.* Přišel k nejbližší lavičce a sedl si na ní. Jednu ruku si položil na opěradlo na záda a druhou opřel berle ze strany o lavičku.* No a co techniky? Už jsi se nějakou naučila? *začal se jí zvědavě vyptávat, aby řeč nestála.* A co tvoje "kamarádění" s hady? Furt máš pod tím kimonem ten zabijáckej obleček? * vzpomněl si na historku s hady, což mu způsobilo lehký úsměv na tváři.

*Sasumi se posadila vedle Itamiho, a chvíli pozorovala, jak se jeho berle opřené o bok lavičky pomalu milimetr po milimetru posouvají podél hrany. Pohyb byl čím dál tím rychlejší, až už bylo jasné, že sebou příští vteřinu plácnou o zem. Dívka přehlušila tlumené bouchnutí svým hlasem. *Spadlo ti to.* Pak se zamyslela nad Itamiho otázkou.* Vlastně se teď učím tři najednou, budu dělat Geninské zkoušky, a nějak nestíhám.* Zazubila se rozpačitě * Henge no jutsu už mi poměrně jde, navíc mě to baví trénovat, ale při nahrazení sebe za něco jiného mi dělá trochu problémy to, že se při boji nebudu moct tolik soustředit, takže to pokazím.* Zamračila se. Její začátky s Kawarimi no jutsu nebyli nijak slavné. A vlastně doteď ho neuměla moc použít, musela při skládání pečetí stát na místě, což se úplně neslučovalo s tím, na co mělo původně toto jutsu fungovat. Jednou, když to zkoušela při seskoku ze stromu, se jí povedla nějaká úplně jiná technika. Rozhodla se Kawarimi no jutsu raději s chlapcem nerozebírat a pokračovala dál *A pak jsem se učila ještě Kinobori no Waza, a to je taky fajn, jen občas padám, ale snad se díky tomu alespoň naučím padat šikovně.* Zadoufala dívka a pokrčila rameny. *To nevím,* odpověděla na hadí otázku. *Ale dneska jsem omylem na jednoho šlápla u hory Hokagů,* na okamžik se zarazila a zauvažovala, jestli náhodou její časté šlapání na nevinné vyhřívající se plazy není právě příčinou jejich nesnášenlivosti. *Hmmm.. No.. Neni to zabijácký obleček* Zásmála se a prozatím hodila hadí problém za hlavu *A nemám ho dnes, šla jsem jen sem, tak jsem si řekla že ho nebudu potřebovat. Mám jen ten jeden kunai, protože jsem ti chtěla ukázat co umím.* Vytáhla zase zbraň a začala ji zase protáčet mezi prsty.*

* Když by jsi mi to neřekla, tak bych si těch berlí nevšiml, *odpověděl Itami sarkasticky, avšak ihned poté se zasmál. Poté poslouchal dlouhé a zajímavé vyprávění od Sasumi, zakončené tím zajímavým trikem s kunaiem. Itami stále úplně nechápal, jak to dívka dělá a jak si při této technice neuříznout všechny prsty na ruce. Rozhodl se však maličko dívenku pozlibit a tak vytvořil chakrové vlákno a pokusil se jí překazit to protáčení mezi prsty. Zároveň si druhou rukou pomocí těchto vláken zvedl zpět své berle, aby se pro ně nemusel pak zbytečně natahovat.* Tak asi můžeme pokračovat v cestě, *sdělil jí po menší odmlce, přičemž se na ní zazubil.

*Sasumi, jejíž veškerá pozornost byla momentálně zaměstnána blbnutím s kunaiem, si vůbec nevšimla oného divného poloprůhledného vlákna, takže se poměrně lekla, když ho uviděla, a kunai ji sám vypadl. Stačila se ještě bleskurychle sehnout, a chytit zbraň těsně předtím, než dopadla na zem. Pak se zase narovnala, a začala se zmateně rozhlížet okolo. Podezřívavě se podívala na Itamiho. *Ty...* zasyčela, a protáhla tyto dvě písmena na téměř 3 vteřiny. Pak ale její obličej nabyl znovu milého a zvědavého výrazu. A začala okukovat chlapcovy ruce * Co to je co to je? Tím ovládáš ty loutky? To jsou ty vlákna o kterých jsi mluvil minule? Ty se dají používat i na jiné věci? To je teda zajímavé! Ale vypadá to dost divně. *Zkritizovala to hned. Zvedla se z lavičky, a čekala až se zvedne i Itami. Loutkařství ji najednou začalo připadat ještě děsivější, ale o to víc byla zvědavá.*

Říkal jsem, že těch možností je spousta, *odvětil Itami brunetce, která byla z jeho vláken poměrně vykulená. Když se zvedla z lavičky, tak se o tento manévr pokusil i Itami. K jeho překvapení to nešlo tak hladce, jak si původně myslel, avšak po chvilce snažení se také dostal na nohy nebo spíše na nohu a berle. Začali proto pokračovat v cestě.* Já myslím, že to zvládneš, *usmál se na ní modrovlásek a dodal jí trochu kuráž.* Kde vůbec budeš nosit svojí ninja čelenku? * Itami se nemohl dočkat, až jí uvidí s novým doplňkem oblečení.* ,,Co když bude vypadat úplně jinak," *zamyslel se, aby jí nakonec vůbec poznal.* A pak se vlastně začneš učit další techniky a začneš chodit na mise... *jmenoval zamyšleně jednu věc za druhou.* Vlastně by jsme mohli jít na misi spolu, *pokračoval, ale pak mu pohled sjel na zraněnou nohu a berle. Uvědomil si, že to asi v momentálním stavu nebude nejlepší nápad.* Teda... Až nebudu chodící reklama na berle, *pousmál se rozpačitě.

*Sasumi šla pomalu vedle chlapce a šoupala nohama o zem a zvedala tím malé obláčky prachu. *To jsi říkal, ale já myslela že to bude vždy mít jen něco společného s loutkami nebo jinými neživými věcmi, že to bude jen jakési propojení, jako u stínu, a ne že to můžeš takhle dát kamkoli jen tak. * S ninja čelenkou chvíli přemýšlela a pak váhavě odpověděla *Nevím, ještě jsem o tom nepřemýšlela, možná na ruce, nebo normálně na čele. Už vlastně moc nevidím že by to lidi takhle nosili, mají to všude mmožně a člověk pak na druhého zírá klidně minutu než najde z jaké je vesnice* zasmála se. *Ale ještě opravdu nevím, s mamkou už pro mě vybíráme nový šatník, prý abych už nosila lepší věci pro mise a boje a tak. Takže si asi umístím čelenku tak, aby do toho nějak zapadla.* pokrčila rameny, a rozhodla se v tomto tématu nepokračovat, protože si pomyslela, že kluka to asi úplně zajímat nebude. *A s technikami vůbec nevím, měla bych se teď rozmyslet, jakým směrem se chci ubírat, a nemám ani tušení. Ty máš loutky, ale co myslíš že by se hodilo mě?* Otočila se na něj zvědavě. *A na misi půjdu ráda, ale neboj že bychom šli dřív než ty se pořádně uzdravíš. Na jak dlouho ti vůbec doktor ty berle nařídil? * Zazubila se.*

Když začala brunetka mluvit o nákupech tak se Itamiho pozornost soustředila na dva kluky v povzdálí, jak se snažili jeden druhého shodit do špinavé louže. Tento sumo souboj nakonec skončil tak, že se v ní vymáchali oba dva. Modrovláskovi z tohoto zajímavého představení stekla pomyslná kapička potu po čele. Nebyl si úplně jistý, co si o tom má myslet, avšak když se na něho jeden z kluků podíval, tak Itami dělal jakoby nic a jeho hlavavse rychle otočila jiným směrem.* ,,Asi je raději nebudu moc provokovat v tomhle stavu," *pomyslel si. Jejich šance proti dvoum hromotlukům, když sotva chodil nebyla největší. Když už to vypadalo, že je celá situace zahraná do autu, tak se podíval opet na Sasumi, která si spokojeně povídala o módních trendech.* Upřímně nejsem zrovna ten pravý na to, radit jaký styl boje bude pro tebe nejlepší. Musíš si zvolit to, v čem se budeš cítit nejvíce komfortně, tak to je ostatně i s oblečením, zbraněmi a spoustou dalších věcí, *usmál se na dívenku po jeho boku.* Zkus se zeptat senseie, ten tě bude znát dobře a bude vědět, co by mohlo být dobré. Já ti můžu pak pomoct s tréninkem. * Itami opět pustil ke slovu Sasumi, která se nějak hodně rozpovídala. Chlapcovi to však nevadilo, byl rád, když si s ní může povídat, jelikož na něho pusobila dost sympaticky.* Tuším, že říkal něco o dvou měsících, * protočil očima otráveně. Sedět doma na zadku bylo to poslední, co by si přál. Mezitím, co si povídali, tak se ocitli před čtvrtí klanu Dokusei.* Vypadá to, že už jsme tady, *zazubil se Itami.* Že jsi byla ale tak hodná a šla mi naproti, tak tě doprovodím domů, *mrknul na brunetku. Sice to byla náročná cesta navíc, ale za prodloužení času, jenž mohl se Sasumi trávit to stálo.

*Tos mi moc nepomohl.* utrousila Sasumi * A sensei je dobrý nápad, ale co vím, tak mi posledně říkal, že nejsem v něčem nějak extrémně nadaná, tak možná skončím jako průměrná ninja, co nakonec skončí jen jako manželka někoho, kdo je lepší.* protočila oči. Myšlenka, že by musela strávit kus života tak, jak to dělala teď její matka, ji donutil zamýšlet se nad svým stylem boje o dost intenzivněji. * Vlastně, vždycky jsem měla ráda zvířata, tak bych se mohla zaměřit na to.* pokrčila rameny. * Tyjo,* pozvedla obočí * Dva měsíce je dlouhá doba, ale aspoň budeš mít čas na nějaké zdokonalení těch svých loutek, ne?* Zazubila se. Když došli ke čtvrti Dokusei, Itami se nabídl, že dívku doprovodí. Sasumi to přišlo jako roztomilé gesto, ale zase by byla radši, kdyby si tu nohu šetřil, přece jen, byl to první den. * To nemusíš, já klidně dojdu sama, je to kousek a ty musíš být unavený.* Snažila se ho přesvědčit. Jen co ale dopověděla větu, uslyšela velice podezřelý zvuk kousek od ní v trávě. Okamžitě uskočila a vytáhla kunai, který zamířila proti oné věci. Po pár vteřinách ale zjistila, že je to jen maličké mládě hada. *Je jich tu všude plno.* zamračila se Sasumi, a došlo jí, že se teď chovala poměrně trapně, když se lekla malého háděte. Hlavně že pochází z hadího klanu. Podívala se nevinně na Itamiho, a snažila se působit, jako by nic.*

* Zvířátka používal ten kluk co proti mně bojoval. Hádám, že to bude specialita jeho klanu. Takže to asi úplně nebude ta cesta, *odpověděl Itami zamyšleně. Přemýšlel, jak by mohl maličké brunetce pomoct a zároveň vyhovět všem jejím požadavkům.* Bohužel žádné úžasné zvířecí techniky neznám, *odvětil po chvilce. Stále neměl moc velké zkušenosti a odpověď kterou oba hledali byla nejspíš skrytá někde ve světě.* To je pravda. Vlastně mám v plánu vytvořit tři další loutky, které jsou zatím jen nakreslené na papíře. Takže za tu dobu je možná i přenesu do reálné podoby (tyto loutky jsou v době odpisu už vytvořené šikovnej Itami) *zazubil se Itami na dívenku vedle něho. Po chvilce Sasumi začala Itamiho přesvědčovat, že jí doprovázet nemusí, což ho podle výrazu v obličeji maličko mrzelo.* Dobře, tak tedy ne, *opět se na hnědovlásku usmál, když v tom najednou jeho kamarádka vyskočila a vytáhla kunai.* Jeziiiiiš! *vylekal se Itami po její nečekané reakci, div nespadl i s berlemi na zem. Následně se pořádně koukl do trávy a uviděl před Sasumi mládě hada, které nemělo ani 10cm.* Nesmíš být takový posera, *řekl jí Itami s úsměvem a hned jak se Sasumi otočila a schovala kunai, tak jí lehce šťouchl berlí do místa nad zadkem tak, aby brunetka udělala nedobrovolně krůček blíž k háďátku, které se v tu chvíli už dávalo na útěk. Byla pravda, že si Itami škárlení maličké Sasumi nad míru užíval a aspoň něco mu dělalo radost v tomto nepříjemném stavu.* Nojo, tak tady se asi naše cesty rozdělí, *zastavil se modrovlásek o několik kroků později.* Pokud by jsi ale cokoliv potřebovala, tak se neboj zastavit u mě doma. Stejně toho teď moc dělat nebudu, * podíval se Sasumi do očí, nabídl jí pomoc a poté opět pohlédem sjel na zraněnou nohu.

*Sasumi uraženě zkřížila paže na hrudi. *Nejsem posera* *. Ale přece jen zase o krok ustoupila, když ji Itami popostřčil blíž k háděti. Když se tak ale koukala za mizejícím plazem, napadla ji ještě jedna věc. *Možná bych mohla se mohla naučit nějaké léčitelské jutsu, to by mě bavilo.* * Pak raději odešla na Itamiho druhou stranu. *Někdy se můžu stavit, ale nevím jak budu mít čas, probíhají geninské zkoušky, takže je to docela mela.* * Pokrčila rameny *Tak se zatím měj, jsem zvědědavá, co všechno vyrobíš za tu dobu.* * zakřenila se a jemně naznačila, aby zbytečně neprokrastinoval.*

Jojo, ty se měj také hezky, *pousmál se Itami a roztáhl ruce tak, že brunetce nazvačil, že by jí rád obejmul. Berle měl opřené o boky a úspěšně udržoval rovnováhu.* No ono to zas tak zázračné nebude, *stekla Itamimu pomyslná kapička potu po čele, když mu Sasumi sdělila, že je dost zvědavá. Nakonec už jen dívence rozcuchal účes, jak bylo jeho dobrým zvykem.* Pokud probíhají ty zkoušky, tak doufám, že tě příště už uvidím s tou čelenkou, *zazubil se na ní, rozloučil se a pomalu začal pajdat směrem domů. Za "chůze" ještě zvedl z dálky ruku, aby Sasumi zamával. Byl rád, že si s ní mohl opět promluvit a vážil si toho, že mu šla naproti do nemocnice.

*Sasumi Itamiho obejmula, i když jeho chatrnému lešení úplně nevěřila. *To taky doufám.* prohlásila pochybovačně. Pak se rozloučili, a Sasumi se otočila směrem k domovu. Zamávala zpět Itamimu, a začala přemýšlet o těch zkouškách. Měla teď spoustu starostí.*

Mise D

*Sasumi stála v kanceláři hokageho, a nevěřícně na něj koukala. To je opravdu mise? Smotávat obvazy v nemocnici? pozvedla obočí. Opravdu. Snažil se ji přesvědčit ninja, který stál vedle Kageho.  Nějací shinobi totiž při své misi narazili na bijuu, a dalo pěknou práci, než se z té patálie dostali, a než jsme je dopravili sem, takže se teď každá pomocná ruka hodí, protože jsou chudáci v dost nehezkém stavu. Sasumi to ovšem s nadšením pro práci nijak nepomohlo. Dobře.. řekla pochybovačně, a vydala se směrem k nemocnici. Bylo hezky a teplo. Dívka měla na sobě lehký šedý kabát bez rukávů, černé triko a kalhoty. Na paži měla ninja čelenku, a z rukávů až na dlaň upevněné obvazy. Stejně tak dole na holeních. Jen doufala, že situace v nemocnici není natolik kritická, aby si tam nechali i ty obvazy, co měla ona teď na sobě. Pak se zacítila trochu provinile. Jde tam pomáhat nemocným, a vtipkuje. Nakonec ji to ale nepřišlo jako že by to bylo tak hrozné pobouření, a vesele šla dál, a přemýšlela, co by dělala, kdyby si tam ty obvazy opravdu nechali, protože v takovém sluníčku by zpátky domu jít moc nemohla "Možná  bych si mohla ruce strčit pod tu vestu.." přemýšlela, a mezitím došla ke dveřím nemocnice. Zaklepala na ně, a otevřela ji nějaká sestřička. Sasumi vysvětlila, proč tam jde, a sestřička na ni nevěřícně pohlédla, přesně tak, jako ona ráno na hokageho. Sasumi tedy ukázala svitek. Sestřička si ho několikrát přečetla, a pak zavolala další, výše postavenou sestřičku. Ta taky koukala nevěřícně. Ale pustila Sasumi dovnitř, nakázala ji si sednout do chotby a počkat, než přijde někdo, kdo o této akci něco ví. Sasumi si tedy sedla, a rozhlížela se okolo. Chotba nemocnice byla strochá, vymalovaná celá na bílo, jen s dřevěnými židlemi a taburety. Občas tam byl nějaký časopis o tom, že hned zítra vám vypadají všechny zuby, pokud si nezajdete k jejich zázračné dentální hygienistce, jejíž ošetření stojí přibližně tolik, jako váš měsíční nájem. Naštěstí dívka nemusela čekat dlouho, protože vzápětí přišel doktor se stetoskopem na krku, tak, jak to samozřejmě každý správný doktor musí nosit, protože bez něj by ho nikdo nepoznal. Ty jsi ta co má tu misi? Sasumi pokývla hlavou a podala mu svitek. Ten si ho dlouze prohlížel, a celou dobu pokyvoval hlavou. Rozumím pronesl, a pak následovalo další dlouhé ticho, kdy kýval hlavou a četl.Pak svitek smotal a vložil ho do jedné ze svých velkých kapes na plášti. Eh, to je můj svitek, řekla rozpačitě Sasumi a ukázala na kapsu. Nojo vlastně, no vidíš zasmál se doktor, ale dívce to moc vtipné nepřišlo. Pak ji pokynul ať jde za ním, a jdoucí před ní, začal mluvit To jsou totiž nějací mladíci, kteří šli na B misi, a vyklubal se z toho Rokubi. Vyprávěl za pochodu  Pěkně je zničil, jen co je pravda. Někoho z nich napadlo, že než utéct, bude lepší zkusit ho porazit a do někoho ho nechat zapečetit... Pitomec.. zavrtěl hlavou  Paradoxně je na tom ze všech nejlépe, odnesli to za něj ostatní. Pak zmlkl, protože přišli k pokoji, kde podle nápisu leželi právě tihle hrdinové. Pomalu otevřel dveře, a nechal dívku vstoupit první. pokoj byl stejný jako chotba, jen místo židlí byly postele, a na nich šest marodů. Všichni se navzájem pozdravili, až na jednoho, co spal, a doktor začal Sasumi vysvětlovat, jaká otevřená zlomenina je způsobena čím, a jak se co hojí. Sasumi o tom nevěděla absolutně nic, takže ji to přišlo docela zajímavé. Rozhodně zajímavější, než motání obvazů, kterému se chtěla vyhnout. Pak přišli k pacientovi, který měl omotanou hlavu. Tenhle dostal slizem přímo do obličeje . vysvětloval doktor. To Sasumi přišlo docela vtipné, ale řadši se tvářila neutrálně, protože ten člověk se slizem v obličeji vypadal že ho to fakt bolí. No a tady vidíš, proč máme najednou spotřebu tolika obvazů. Rozmáchl se muž rukama   Každý z nich má na sobě minimálně čtyři. Takže... Dávat jim pokaždé nový by nás vyšlo pěkně draho, a navíc je to dost zbytečné.  pokrčil rameny.  Takže je vždy převážeme, a to co sundáme vypereme, vysterilizujeme, vybělíme, a znovu namotáme a dáváme podruhé. Samozřejmě tomu samému. Převazujeme je každých pět hodin. vykládal, a ukázal na roh místnosti, kde byl stůl, a na něm několik krabic. Každá krabice má na sobě jméno komu to patří, tak to prosím nepomíchej.   Napomenul ji. Dělej si to jak dlouho chceš, jen aby to bylo do setmění.   Pak se rozloučil, a odešel pryč. Sasumi si oddechla. Byl to zajímavý výklad, ale doktor byl poměrně dost upovídaný. Sedla si na židli vedle stolu s krabicemi, a do jedné nakoukla, Byla plná bílé textilie, tolik pohromadě toho snad dívka ještě nikdy neviděla. Vyndala si tedy první konec, který ve změti našla, a začala odevzdaně rolovat ruličku. Po asi páté už jí byla dlouhá chvíle, a tak si s klukama začala povídat. Dozvěděla se docela zajímavé věci, a hlavně to, jak se to vlastně celé seběhlo. Neměli vůbec sílu na to rokubiho porazit, to bylo všem jasné, ale v tom stresu se nechali vést člověkem, co byl pitomec. Tak to vysvětlil jeden z mladíků, a Sasumi mu uznala za pravdu. Rolování se zdálo nekonečné, až vložila do krabice poslední kus. Zvedla se, a protáhla si záda. Od toho sezení ji dost boleli. Když vyhlédla z okna a pohlédla na polohu slunce, nevěřila, že i s celým tím výkladem od doktora ji to zabralo skoro půlku dne. Rozloučila se s marody, a vyšla na chodbu, aby našla onoho doktora, a řekla mu,  že to má splněné. Ten se jen podivil, že to měla tak rychle, že toho bylo hrozně moc, a že to vlastně byli všechny obvazy, které na sobě už chlapci měli, a to tu leží už měsíc a půl. A že teprve teď se našel někdo, kdo tuhle práci vzal, a že ji děkuje, a že z toho budou zase další měsíc a půl brát. Ti ninjové si tu prý poleží docela dlouho, protože ty otevřené rány a poleptání se léčí sakra dlouho. Než se znovu rozmluvil, Sasumi se raději rychle rozloučila, a utíkala domů. A cestou přemýšlela o tom Rokubim. Nevěděla, jak onen bijuu vypadá, ale ten kluk co se ho na to ptala ho popisoval jako ohromného slimáka se čtyřma ocasama. A to Sasumi přišlo dost neuvěřitelné. "Budu si o tom muset něco zjistit." řekla si.*

Konec RPG

Ráno Itami vstal poměrně brzo, protože dnes musel do nemocnice z důvodu práce. Naštěstí měl jeho práci zdravotníka rád a proto tam vždycky chodil s tím, že zlepší své schopnosti ovládání chakry a ninjutsu. Poté, co vylezl z postele, tak šel do koupelny, aby se umyl a vyčistil si zuby. Když měl ranní hygienu za sebou, tak si šel do kuchyně udělat něco k jídlu. Nechtěl se s ničím moc náročným kuchtit tak si vzal kuličky Dango, které splňovaly jak nároky na chuť, tak i ohledně zasitění břicha. Hned jak dojedl, tak vyrazil do nemocnice. Cesta klidnou chůzí mu trvala něco kolem půl hodiny. Když dorazil do budovy, tak se ohlásil na recepci.* Dobrý den, * pozdravil Itami a pokračoval do šatny. Přišel ke své skříňce a vzal si klasický bílý doktorský oblek. Následně zamířil na pokoj, kde měl dnes pracovat. Hned co otevřel dveře, tak ho pozdravil kolega, kterého měl modrovlásek vystřídat.* Ahoj, tak jak to dneska šlo? *zeptal se ho Itami a šel si pomalu sednout k pracovnímu stolku.* Ahoj Itami, dneska tu moc lidí nebylo, tak treba to budeš mít klidnější, *odvětil mu s úsměvem a namířil si to k východu. Když za sebou zavřel dveře, tak Itami nakoukl do papírů s informacemi.* ,,Bolavý záda, vylomený zub, zlomený prst a obyčejná prohlídka," *četl si seznam dnešních pacientů.* ,,To toho opravdu moc nebylo," *pomyslel si s podepřenou hlavou. První pacient zaklepak za pár minut a tak ho Itami hrající si s tužkou pozval dál.* Dobrý den, copak máte za problém? *položil mu Itami klasickou otázku.* Dobrý den, jsem tu kvůli sundání sádry, *odpověděl mu ninja středního věku. Nebylo to nic naročného a tak chlapec pomalu a opatrně začal sundavat bílou zatuhnou sádru z ruky.* Je to divný pocit mit tu ruku zase volně. Je taková ztuhlá, *prohlížel si muž onu paži.* Ano pár dnů to tak bude. Bylo by dobré s tou rukou lehce hýbat, ale rozhodně jí hned moc nezatěžujte. Pokud by po delší době stále pretrvávaly nějaké problémy tak se nejbote přijít a my Vám předepíšem nějaké rehabilitace, *vysvetlil Itami a opět si sedl k pracovnímu stolku a začal si zapisovat poznámky o pacientovi. Následně se oba shinobi rozloučili a přišel na řadu další zákazník. Ten přišel jen na běžnou kontrolu a tak byl za krátkou chvíli obsloužený, stejně jako žena, jenž dorazila po něm. Poté následovala delší omlka. Tyhle chvíle, kdy neměl chlapec co dělat, neměl úplně v lásce. Při nich mu práce pomalu utíkala, což byla velká nevýhoda. I tak si modrovlásek našel způsob, jakým tento čas investoval. Četl si pokročilé lékařské techniky, které by v boudcnu také rád uměl. Jedna z těchto technik dokázala pomocí chakry přetvořit prsty na skalpely, ale vyžadovalo to precizní vytvarování pomocí chakry, což Itami stále neovládal dokonale. Byl dost začtený a tak si sotva všiml ťukání dalšího ze zákazníků. Ten už na první pohled nevypadal vůbec dobře, jelikož mu tekla krev z nosu a pusy.* Co jste sakra dělal?! *vyděsil se Itami, když si všiml toho pofodérního vzhledu.* Spadl ze schodů, *zasmál se muž, jako kdyby mu nic nebylo.* Z nějaké rozhledny? *podivoval se mladý chunin. Nechápal, jak tohle může někdo dokázat, ale zřejmě to možné bylo. Možnost, že by mu muž lhal také připadala v úvahu, jenže jeho odůvodnění bylo tak stupidní, že by si tohle snad ani nemohl vymyslet.* Tak si tu lehněte a já se na Vás podívám, *řekl Itami a ukázal na lehátko. Když si muž lehl, tak Itami začal zkoumat, co mu vlastně je. Už podle hmatu bylo jasné, že má zlomený nos a prokouslý ret. Vyndal proto z chladničky kus zmrzlého hadru a dal ho pacientovi, aby si ledoval ústa.* Není to nic hrozného, ale ten spodní ret bude následující dve týdny dvojnásobně větší než normálně, *uklidnil ho a začal léčit nos. Na tento zákrok už potřeboval chakru a tak mu zezelenaly ruce a začal onen nos rovnat. Když ho měl ošetřený, tak vyndal z poličky takovy zajímavý kus plastu, jenž tal pacientovi na obličej, aby nos zafixoval.* No tohle budete nosit minimálně měsíc, *zamyslel se Itami a sledoval pána, jak mu půlku obličeje zakrývá tato "helma".* Berte to z té pozitivní stránky... Ten ret by Vám stejně natekl a nebyla by to vzhledově žádná sláva, *snažil se toho může trochu uklidnit, ale soudě podle jeho výrazu to moc nepomohlo.* Tak teda děkuju a nashle, *protočil muž oči v sloup a odešel. Itami ho jen sledoval takový omluvným výrazem a než stihl cokoliv říct, tak byl jeho zákazník pryč. Zbytek dne utekl už poměrně rychle, jelikož chodilo plno pacientů s modřinami a nic náročného už modrovlásek řešit nemusel. Po práci šel blok s poznámkami odnést panu primáři a následně zamířil do šatny, kde se opět oblékl do civilu. Pak už ho čekala jen cesta domů.
Konec RP

Itami vstával brzo ráno, jelikož měl mít dnes školení s dalšími lékaři z práce. Jen co vstal a ustlal si postel, tak zamířil polonahý do kouplny, kde si dal ranní sprchu, která by ho rychle a učině probrala. Konec konců dnes potřeboval být plně připravený a koncentrovaný. Po koupeli si ještě začal čistit zuby, aby dovedl každodenní hygienu k dokonalosti. V tom někdo zaklepal na dveře o koupelny.* Dále, už jsem oblečený, *odpověděl Itami s kartáčkem v puse. Z poza dveří vykoukla jeho sestra, která měla očividně také napilno. Stejně jako Itami šla do koupelny jen ve spodním prádle.* Už půjdu, *usmál se modrovlásek, když viděl, jak jeho sourozenec nervózně přešlapuje ve frontě na zrcadlo. Po opuštění koupelny opět vešel do svého pokoje, kde se oblékl do každodenního oblečení doplněné o černé ninja kalhoty, jenž nahrazovaly chlapcovi oblíbené kraťasy. V kuchyni si vzal ze škříňky na zdi balíček sušenek, který fungoval jako taková rychlejší snídaně pro případy jako byl dnes, kdy si nesměl dovolit meškat. Najezený následně zamířil k nemocnici, kde měla přednáška probíhat.*
Dobrý den slečno, *ohlásil se na recepci. Už pár dnů tu nově pracovala mladičká kunoichi, která se na Itamiho každé ráno  pravidelně usmívala. Nebyla to však žádná rarita, jelikož rozdávala pozitivní energii všem kolem sebe.* ,,Rovně, v pravo a třetí dveře z leva," *promítal si chlapec cestu do přednáškové místnosti. Neměl žádný problém s tím, aby jí nalezl, jelikož tam před pár dny pomáhal rovnat stoly a židle. Do místnosti přišel právě v čas, jelikož tam většina jeho kolegů už seděla a samotný instruktor si na větším pracovním stolku rovnal poznámky. Itami si sedl vedle své rusovlasé kamarádky, která byla lékařský ninja stejně jako on. Neuběhlo ani deset minut a všechny zbylá místa se úspěšně zaplnila.* Dobrý den. Vidím, že už jsme tu všichni, takže můžeme začít, * slova instruktora protrhlo hrobové ticho, jenž doplňovaly vrzající židle.* Začneme teorií a nejákými základy a pak se přesuneme k praxi. Dnes si probereme techniku, která vyžaduje velice přesné ovládaní chakry, ale při jejím ovládnutí je to skvělý pomocník. Tato technika se jmenuje CHAKRA NO MESU. * Následně se muži před nimi obalila ruka chakrou. * Jedná se o takový vylepšený skalpel. Je však natolik ostrý, že stačí chvilka nepozornosti a můžete paciantovi přeříznout tepnu, sval nebo dokonce končetinu, *vyroval všechny. Jeho posluchači včetně Itamiho si důvěrně psali poznámky. Následovalo takové menší opakování v podobě rozdílů mezi žilním a tepením krvácením. To si modrovlásek ani nemusel psat, jelikož už tyto základy dobře znal a tak jen poslouchal a doplňoval si různé "mezery." Po téměř hodinovém vysvětlování přišlo na řadu podstatně zábavnější zkoušení techniky. Její náročnost byla opravdu vysoká a téměř nikomu se nedařilo vytvořit dokonalé ostří. Ani pro Itamiho to nebyla procházka růžovým sade a zabralo to několik pokusů, než ruku chakrou obalil tak dobře, že bylo ostří schopné řezat.* Výborně, vypadá to, že patříš k té lepší skupině, * instriktor poplácal Itamiho po ramenou a přinesl před něj  silikonovou figurýnu, ve které byly navedeny tenké plastové trubky naplněné červenou barvou, jenž měly simulovat krev.* Tak teď si to zkus tady na tom, *poukázal na předvyznačená místa. Itami opět vytvořil skalpel z chakry a opatrně se přibližoval k silikonu. Chakra ho prořízla bez sebemenšího zaváhání, jako když nůž projíždí máslem. Bohužel tak moc, že se najednou začala roztékat náhražka krve do všech stran, jelikož ostří protnulo plast.Muž se podíval Itamimu přes rameno a pobaveně konstatoval. * Nojo, tepení krvácení... Chudák kluk. * Nebyl však důvod se toho zaleknout, jelikož šlo o trénink. Právě naopak musel přijít další pokus a mnohem úspěšnější. Ten se také opravdu dostavil, jenže to nebyl konec. Muž jakoby si svůj objev chtěl pořádně otrkat a přinesl ještě jednu pomůcku v podobě hrudi plné úlomků. * Tak... Pokus se to vyndat, * podíval se na modrovláska s lehce vyzívavým výrazem v obličeji. Nešlo ani tak o simulaci, jako o zkoušku zručnosti. Byla to velká piplačka a dokonce už přednáška končila. Itami se však stále snažil kousek po kousku řezat. S jazykem mezi zuby nevnímal okolí a blížil se ke zdárnému konci.* Tak hotovo! *zvolal vítězně.* No vidíš... Musím říct, že jsi první, komu u toho ještě neruply nervy, *pochválil ho muž s úsměvem od ucha k uchu. Svým zpusobem to byla čest být jediný, jenže stálo to za tu časovou investici?* ,,Každý trénink a posun vpřed za to stojí, " *odpověděl si v duchu na otázku. Nakonec se rozloučil s instruktorem a vyrazil domů.*

*Maiy se vrátila ze svého malého výletu. Byla to tajná mise a tak se to maskovalo za výlet. Šlo o předání informací, kdy si během toho zjišťovala i vlastní informace o svém bratrovi. Byl to i ten výlet, který skončil jistou "nehodou". Zašla ohlásit výsledek a hned potom se vydala do nemocnice. Ne kvůli zranění, ale kvůli jiné potřebě. Její cesta v nemocnici byla rovnou na pitevnu. K jejímu štěstí tu nikdo nebyl. Nepotřebovala moc svědků. Ještě než vstoupila do budovy nemocnice, tak si nasadila masku ANBU. Díky té masce má možnost vstoupit na pár míst, na která by asi jen tak nemohla. Řekla, potřebuje udělat menší průzkum a bez záznamu. Takže se nezapsala a došla až do místnosti, kde se pitvají těla. Pohledem si zjistila okolí a přesunula se k chladničce. Bingo. usmála se pod maskou. Našla co potřebovala. U lednice si odpečetila nejprve jednu nádobu s okem Rinneganu, které přesunula do roztoku, který spíše zachová jeho strukturu a stav než obyčejná voda a totéž pak provedla i s druhým okem. Všechny nádoby pak zapečetila a zase odešla. Dneska jsem tu nebyla. pronesla, když prošla kolem recepce. Pak si to zamířila rovnou k sídlu Hokageho. Není třeba to nějak zdržovat. Navíc si potřebuje zajistit i krytí. Ještě dobrých 500 metrů od sídla si zjistí, jestli tam je pomocí Byakuganu a zase ho deaktivuje. Tentokrát vstoupí normálně hlavním vchodem a zastaví se až před kanceláří Hokageho a počkala na vyzvání. Je jí jasné, že o ní ví.*

Yato Mori: *Sedí ve své kanceláři a samozřejmě ví, že je Maiy před dveřmi. Zastavila se tam a neklepala. Chvíli čekal, jestli zaklepe, ale když se nic nedělo, tak ji slovně vyzval.* Dále. *Počkal, než vejde dovnitř až úplně k jeho stolu. Mezitím ještě dopisoval posledních pár vět na papíře a až byla dostatečně blízko, cvaknul propiskou, aby ji vypnul a položil jí na stůl. Opřel se o svoji židli a ukázal na židli před sebou.* Vítej, Lilith. Co tě sem dnes přivádí? Klidně se posaď. Jo a ještě než odpovíš, tak jsem rád, že se neopakuje scénář z minula, kdy jsi se sem vkrádala. Jsem rád, že jsi vsadila na profesionálnější přístup k věci. *Tentokrát ji nazval její ANBU přezdívkou. Rád tak nazýval všechny ANBU. Jménem jim říkal, jen když byli mimo službu a nebyli v masce a celkově nebylo poznatelné, že jsou to ANBU.* Jak se daří v ANBU? Spokojená? Je to takové, jaké sis představovala? *Vytáhl si balíček cigaret a jednu si rovnou zapálil. Věděl, jaké má k nim Maiy postavení, tak už se dnes neptal.*

*Maiy na vyzvání vstoupí do místnosti a zavře za sebou dveře. Dobrý den, Hokage-sama. Děkuji. poví a vezme místo po tom, co dorazila ke stolu. Řekla jsem si, že dneska to bude trochu vážnější, tak že to nebudu moc burcovat. poví a usměje se lehce. Až potom ji dojde, že to vlastně není vidět, ale z hlasu to mohl poznat. Ještě si zvykám, ale zapadla jsem celkem rychle, takže myslím, že to bude v pohodě. poznamená a pak se rozhledne. No, proč jsem tady... začne a vrátí čelo masky jeho směrem. Než začnu, jak moc tohle bude jen mezi námi dvěma? Čím méně lidí to bude vědět, tím líp pro všechny a možná pro celou vesnici. poví. Zní možná trochu až moc, že jde o fakt vážnou věc, ale tady v podstatě o fakt vážnou věc jde.*

Yato Mori: *Trochu se pousmál.* Chtěla jsi říct, že to nebudeš nikdy, moc burcovat. *Ještě chvíli nechal úsměv na tváři, ale pak se zase tvářil normálně.* Tak to rád slyším. Uvidíme, jak se ti povede dále. *Popotáhl si ze své cigarety a kouř vyfoukl nahoru, aby nezasáhl ani jednoho z nich. Dál už jí nechal mluvit a teda jen poslouchal. Když ale položila tu otázku, dost zvážněl. Jeho výraz se nijak extra nezměnil, ale mohla to poznat, pokud se na něj dívala. Znovu vydechl kouř stejným stylem a oklepal si cigaretu o popelník na stole.* No to záleží, o co jde. Jistě chápeš, že si nemůžu dovolit nechávat některé věci před Radou Starších. Obzvlášť, když jde o bezpečnost vesnice. *Na konec věty dal velký důraz a skoro jí probodl pohledem. Tušil, že to bude něco neobvyklého a popravdě měl trochu obavy z toho, co na něj vytáhne.* No tak povídej. Co se stalo? Svoji reakci určím až podle toho, co to bude.

No dobře, kazíte zábavu. poví trochu hraným smutkem. To je právě to. Mohlo by jít o bezpečí vesnice. poví. Pak se párkrát nadechne a spustí. Když jsem byla teďka v civilu a v přestrojení za obyčejného člověka plnit úkol, narazila jsem na cestě zpět na jednu ženu ze Sunagakure. Podle chakry bych soudila, že mohla být ne mé pozici, možná o úroveň výš. Nějak se to zvrhlo v souboj a ta žena zemřela. To by nebyl možná takový problém. Shinoby umírají denně. Jenže ona byla jiná. začne aa odmlčí se na chvilku, aby si srovnala myšlenky. Slyšel jste někdy o Kekkei Genkai? dá mu prostor na to, aby mohl případně odpovědět. Ona byla vlastník zrovna jednoho z nich. Ninja s touhle schopností má při bojích značnou výhodu a není tak jednoduché ho porazit. Nemělo by. No a já si myslím, že by Kazegake asi nebyl rád, že přišel o někoho, kdo dokáže plně ovládat tuto schopnost. Zvlášť od někoho z vesnice, kterou považují za nejslabší. Co si budem, dlouho tomu tak bylo. Ačkoliv bych pro naši vesnici udělala cokoliv říct, že naše vesnice není oproti jiným v oslabení by asi nebylo zrovna pravdivé. poví trochu opatrně. Předci jen před vůdcem vesnice řekla, že není ta vesnice tak silná. Opět mu nechá prostor na to, aby se vyjádřil.*

Yato Mori: *Seděl tam a pozorně ji poslouchal. Nejdřív nevěděl, co si o tom všem má myslet, no nakonec si radši zapálil ještě jednu cigaretu a tu druhou, která už byla celá pryč, nechal v popelníku.* No...co na to říct. Začneme ale od začátku. Jak se stane to, že zabiješ shinobi z jiné Velké vesnice jako je Sunagakure. Nemyslím, jak jsi ji zabila, protože jsi slabá, ale jak se taková situace vůbec stane. Zadruhé. O Kekkei Genkai jsem slyšel, bohužel jsem nikdy s žádným nepřišel do kontaktu. Což ve mě vyvolává další otázku. Když už zabiješ shinobi z jiné Velké vesnice, už jen to samo o sobě značí problém. Je pravda, že stále nevím, jaké bylo pozadí toho všeho, ale i tak. Nechala jsi se spatřit? Viděl někdo nebo bylo jasné, že jsi z Konohy? *Následně to ale sama celé popsala tak, jak si to myslel.* Huh, je to tak. Vidí nás jako slabý článek. To mě taky trochu štve, ale sama musíš být schopna posoudit to, že nemáme úplně sílu na válku. Sunagakure nemá žádné spojence, o kterých bychom věděli, takže by to bylo 1 na 1, ale stejně. Nebojím se říct, že by toho třeba říše Kou nějak využila v jejich prospěch. Ono, podrobit si vesnici s jejich silou není zas tak těžké, natož, když velkou část práce odvede někdo jiný. *Trochu si povzdechl, vstal a vydal se k oknu a podíval se na vesnici.*

*zavrtí hlavou. V podstatě ani nevím. Seběhlo se to tak nějak rychle. Padlo pár slov. Ptala jsem se na otevírací dobu obchodu s Kari, protože se šla z jeho směru. Já jsem trochu impulzivní. Můžu se snažit být jiná, ale geny klanu Dokusei se prostě nedají úplně potlačit. Ona už naštvaná byla a já se naštvala kvůli ní. Ona pak navrhla souboj. Já zaútočila první a tak nějak trochu silněji, než jsem chtěla. Na její tělo to mělo devastující účinek. V podstatě zemřela na následky po prvním úderu.  vysvětlí Maiy první jeho otázku. Ne. V dosahu jednoho kilometru nikdo nebyl. Já jsem byla v civilu bez čelenky a zbraně v pečetích. V podstatě jsem ani nevypadala jako Shinoby. odpoví na jeho druhou otázku. Pak začne přemýšlet. Chce po něm celkem hodně, jestli jí má krýt. Asi by mu měla o určité věci povědět. Já jsem nikdy nepochybovala, že by Kou využila jakékoliv šance, napadnout jinou vesnici. Už to, že se MIzukage a jeho lidi budou teď při turnaji pohybovat tady a nejen oni, ale i Kazekage. Je to celkem risk. přitaká mu. Navíc zná Noctise a u něj si nikdy není jistá, jak to s ním vlastně je. Hm. V podstatě neříkáte úplně pravdu. S Kekkei Genkai jste se už setkal, jen jste to nevěděl. poví. Trochu váhavě si sundá masku a položí jí na stůl. Pak si odloží i čelenku, čímž odhalí svoje šupiny, které celý život skrývá. Přehodí si vlasy dozadu a zadívá se na Hokageho. Asi dvě vteřiny na něj kouká, než se jí na tváři vytáhnou žíly a aktivuje Byakugan, který její bíle zorničky lehce upraví. On je stopař, takže může teď cítit, jak do jejích očí teď proudí malé množství chakry. Tohle je Doujutsu. Poddruh Kekkei Genkai. poví.*

V tom případě není co řešit... *Řekl trochu naštvaně. Stále ho ten fakt štval, ale tak jestli si je 100% jistá, že není sebemenší šance zjistit, že to byla ona, tak je to naprosto v pořádku.* Něco mi tady ale nesedí. Proč, když mi vlastně podáváš hlášení, říkáš i o Kekki Genkai, které tam s tím neměli nic společného. Nebo? *Na to "Nebo?" naklonil hlavu a sledoval jí koutkem oka. Tušil, že za tím něco bude a dnes neměl náladu na to, chodit kolem horké kaše.* Ten turnaj jsem vymyslel, protože shinobi jsou krvežízniví. Jsou v podstatě trénováni k tomu, aby bojovali. Od toho tady jsou samozřejmě mise, ale tak chtělo to nějak okořenit. Proč neukázat všem, jak silná ta vesnice je i nějakým způsobem mimo hlášení? Zároveň věřím, že si z toho všichni Kagové odnesou určité informace o všech vesnicích. Volbu válečníka, jejich styl boje. je v tom trochu víc, než jen sranda a věřím, že si toho je každý Kage vědom. A já jsem si vědom risku, že se tady bude pohybovat všech 5 vesnicí najednou. Ale konec konců...neděje se to stejné i při Chuuninských? Tohle není v ničem jiné. Jen si ukazujeme už zkušené shinobi. *Když pak začne mluvit znova o Kekkei Genkai a sundá si masku, tak ji pozoruje. Najednou si všimne i venkovní změny, ale i cítí pohyb její chakry. Přistoupí k ní blíž.* Mohu? *Pokud svolí, chytí ji pod bradou a prohlédne si její oči zblízka. Po chvilce se opět odkloní a vrátí se na své místo a sedne si.* Proč jsi se mi to rozhodla ukázat zrovna teď? Není to poprvé, co se vidíme.

To zase ne. Kdyby byla obyčejný shinoby, asi by to bylo jedno. Ale nebyla. Proto jsem to chtěla takto oznámit. Taky jsem vám trochu rozšířila znalosti. poví a usměje se lehce. Vím už, že je více Kekkei Genkai, která se vážou na oči. Ale znám jen jednu osobu, která má Kekkei Genkai, ale nemá ho v očích. Netuším, na co se váže. Tak daleko ještě moje znalosti nesahají. Zatím. poslední slovo spíše záminka sama pro sebe, ale určitě to slyšel. To sice jo, bývají tu i na ChZ, ale to tu není tolik lidí. Účastníci a jejich doprovod plus Kage. Kolik ale počítáte, že sem vstoupí lidí, aby se podívali na turnaj a svého šampiona. Už jen šampion za Kou by mohl dát naší vesnici celkem zabrat. poví. Pořád se jí to nelíbí. Nějak by to omezila, ale ona není Kage. Rozhodně tím nechci říct, že to není dobrý nápad. Rozhodně se mi to zamlouvá. Mohla by to být zábava, dozvědět se něco o síle jiných vesnici. poví. (Netuší, jestli už v tuhle chvíli má Maiy ponětí o tom, že tam jde) Pak mu odhalí svůj Byakugan. Lehce přikývne a nechá ho, aby si ho prohlédl z blízka. Je jí sice nepříjemné, že má nějakého muže takhle blízko u svého obličeje, ale ještě horší je ten cigaretový dech. Ale ustojí to. Pak přišla otázka, která ji zaskočila. Nečekala to. Nebo spíš neví, jak odpovědět. Proč? zeptá se. To je to, tak nějak nevím proč až teď. Když se mi ty oči projevili, brala jsem to jako prokletí. Rodina byla proti mě, klan taky. Tak jsem šla k armádě, jak to jen šlo a bydlela v kasárnách. Jak jsem ale postupně odemykala postupně schopnosti těch oči, začala jsem si myslet, že jsem jedinečná. Až kolem 18ti mi došlo, že jsem byla jen naivní. Našla jsem u nás dalšího člověka s Kekkei Genkai a když jsem teď viděla tuhle ženu, že má taky Kekkei Genkai, tak mi je jasné, že jich může být daleko více, roztroušených po celém světě. převypráví svoje myšlenky.*

//dodatek//

Jak vidíte, tohle budí celkem velkou pozornost. Proto jsem ho schovávala. Doposud o mých očí věděli jen čtyři lidé. Vlastně tři. Jeden už zemřel před nějakou dobou. poví a vzpomene na Hachiho, který zemřel před lety při misi. Ale s vámi už to jsou zase čtyři. dodá a opět si nasadí čelenku a masku. Než si masku ale nasadí, zadívá se na jeho hruď. Mohu vám dát malou radu jako lékař? Měl byste to kouření trochu omezit. Nebo si shánět dárce? ani nečekala, jestli po té radě bude toužit. Pak si Byakugan deaktivuje a nasadí si masku.*

Yato Mori: *Prohlédl si její oči a dýchat se snažil co nejméně, aby jí to necpal přímo do nosu, ten pach těch cigaret, ale dýchat musel, takže se to párkrát stalo. Pak se vrátil na své místo.* Chápu, že máš strach, ale já to beru jako příležitost ukázat, že ten strach nemáme. Navíc, limitovat počet hostů je o ničem, když hlavní výhra turnaje je to, co ten turnaj vydělá. Čím víc lidí, tím větší zisk, tím větší odměna. Jde to všechno ruku v ruce. Takže nemám v plánu to nijak omezovat ani na příští ročníky. I když v Konoze to bude zase za pěkně dlouho a kdo ví, jestli tou dobou budu stále Hokage. *Opět si popotáhl z cigarety (nevím, jestli típl už i tu druhou, případně si zapálil další).* Nicméně ty informace s Kekkei Genkai se určitě hodí. Každá znalost se hodí, takže ti děkuji za to poučení o tom. *Její backstory o KG jen poslouchal, ale nakonec o tom nic neřekl.* Neboj se, vím, že mi to škodí. Ale je to hold můj zlozvyk a nebál bych se říct, že mě to i baví. *Znova si na to popotáhl.* Nicméně chápu, že jsi Suně zabila nějakou "speciální" kunoichi, ale i tak-...no to je jedno. Je to z tvé strany vše? Já se s tím pak poradím s vedením vesnice a uvidíme, co s tím budeme dělat. Ale zatím ti můžu říct, že pokud jsi si na 300 % jistá, že tě nikdo neviděl a nikdo nemůže poznat, že to byla práce Konohy, tak to určitě nebudeme nikam šířit a doufám, že z tvé strany je to to stejné.

No jasný. Je v tom víc faktorů prostě. Já vidím jen do té bezpečnosti. poví souhlasně, když ji vysvětlí jak je to s financemi ohledně celého turnaje a podobně. Maiy přikývne. Díky těm očím jsem si stoprocentně jistá, že tam nikdo nebyl. Predemnou se neschova ani stopař, který je neviditelný a potlačuje svoji chakru. poví a pokrčí rameny. Rozhodně to nemám v plánu nějak šířit. Ale budu dál pokračovat na zkoumání těch KG a případně Vás informovat o výsledcích. Čím víc, tím líp. poví Maiy a vstane. Zatím říkat k Rinneganu by bylo předčasné. Dokud nezjistí víc informací, tak je to stejné zbytečné.*

*Trochu si povzdechl.* Dobrá tedy, máš mou absolutní důvěru. Pevně doufám, že víš co děláš a nezklameš mě. *Když vstala, tak položil cigaretu do popelníku a vstal i on. Nejprve otevřel okno na větračku a pak se zase otočil k Maiy.* V tom případě pracuj pořádně na svém výzkumu a když přijdeš na něco zajímavého, nebo na něco podstatného, nezapomeň mi podat hlášení. Když už jsi se rozhodla mi to takhle sdělit, tak věřím, že to není naposledy. *Poukáže rukou ke dveřím.* Jestli je to tedy vše. *Počká až se Maiy dostane ke dveřím a pak jí je otevře.* Hodně štěstí při získávání informací. Hezký zbytek dne, Lilith. *Až odejde, tak zavře dveře a posadí se na svoji židli a strčí si cigaretu, kterou předtím odložil do úst a opře se. Povzdechne a chvíli ještě přemýšlí co se vlastně stalo a pak pokračuje v papírování nebo čemkoliv, co měl rozdělané -> už si to nepamatuju.*

Zajisté. Hlášení podám, jakmile budu vědět více. potvrdí a dojde ke dveřím a nechá si otevřít. Přeji hezký den, Hokage-Sama. poví a odejde ze dveří, načež se vydá zase za svými pracovními povinnostmi. Teď jí čeká pád dní služby, tak se potom vydá zase po pátrání, ohledně KG. Bude muset najít Rogua. Ten se jí jednou při misi o KG zmínil, ale v očích ho neměl. Bude to ještě někde jinde pravděpodobně.*

KONEC