Nemocnice

*Tara dostala misi typu D. Měla vypomáhat v nemocnici což ji však ani v nejmenším nevadilo. Co se stala Geninem tak se dost zabrala do tajů lékařství. Dost jí zajímala jak anatomie těla tak kam správně říznout aby danému zachránila život ale i kam říznout když chce danému život velmi rychle zkrátit. Procházela ulicemi Iwagakure směrem k nemocnici. Míjela spousty lidí kteří šli do nemocnice nebo se z ní vraceli konečně vyléčeni. Tara pokrčila rameny a šla dál. Už se konečně pomalu dostávala k branám nemocnice. Vešla dovnitř a pokračovala v klidu až k informacím.* Dobrý den. Přišla jsem protože zde mám dnes vypomáhat. *Ukázala čelenku na rameni. Žena za pultem se jen usmála a kývla.* (Žena) Tak pojď holčičko. Tady. *Pozvala ji do malé místnosti kde byly naskládané hromádky oblečení.* (Žena) Převleč se a pak za mnou přijď. Zadám ti co budeš dělat. *Tara se tedy podle pokynů šla převléct do bílého oblečení.* „Fuj. To je nechutný. Bílá barva. Velice nepraktická věc. Copak se nedá dělat tato práce i v jiném oblečení než v bílém sakra?“ *Tara chvilku klela v hlavě a následně se vydala na recepci za ženou která jí nechala se převléct.* (Žena) No vidíš jak krásně vypadáš holčičko. Jak správná doktorka. (Tara) Ano paní. „To určitě. Vypadám jako bych utekla z psychiatrické léčebny. Taky bych se na to mohla vykašlat.“ *Pomyslela si v hlavě naštvaně. Žena pokynula Taře ať jde za ní. Tara kývla a pokračovala směrem kam ji žena vedla. Došly do malé místnosti kde byly pověšená prostěradla, oblečení a povlečení.* (Žena) Tvoji prací bude všechno toto oblečení a textil složit a uložit do této skříně podle štítků. *Ukázala na skříň.* (Žena) Doufám že to není nic tak těžkého. (Tara) Rozumím. Složit a do skříně. Spolehněte se. „Bože. To je otrava.“ *Žena zmizela pryč a Tara se dala do práce. Sundávala textil, skládala a dávala do skříně. Nebylo to bůh ví jak záživné ale byla to mise. Moc si vybírat nemohla. Sundat, složit do skříně, sundat, složit do skříně. Už jí z toho hrabalo. „Bože. Mě z toho jebne. Dodělám to a půjdu se podívat po nemocnici.“ *Netrvalo to dlouho, asi 2 hodiny a Tara měla konečně hotovo. Následně se v tichosti plížila uličkami nemocnice a hledala vše co se zde mohlo přihodit. Tam viděla pár nemocných a umírajících ale nic záživného. Až po chvíli se dostala k jednomu operačnímu sálu kam sice nešlo moc vidět přes zatažené rolety ale Tara prostě našla způsob jak se koukat.* „Konečně něco pořádného a ne jen nudné skládání.“ *Pozorovala tuto podívanou 10 minut než na jejím rameni ucítila ruku.* (Žena) Mladá dámo. Toto není tvoje povinnost. (Tara) Ale já už mám hotovo. (Žena) To vím ale to neznamená že se budeš koukat jak tu někoho operují. Můžeš jít domů. Průběh mise ohlásíme. *Tara se trochu nafoukla. Zmizela do pokoje kde se převlékla a ihned naštvaně zamířila domů.* „Pitomá rašple.“

Noctis Clive: *Noctis dostal další misi (ranku D) a během té má za úkol pomáhat v nemocnici na příjmu kam lidé většinou chodí když jsou nemocní apod. Noctis dorazí na to oddělení a zaklepe na dveře do ordinace. Po krátké chvilce je otevře nějaká mladší doktorka, v bílém doktorském plášti. * (Doktorka): Co chceš? Ordinační hodiny začínají za hodinu! *Noctise zaskočí její nepříjemné vystupování ale když se zamyslí nad situací tak to asi i chápe (chybí ji zdravotní sestra). * (Noctis): Jsem tu kvůli své misi, mám vám pomáhat a být při ruce místo vaši zdravotní sestry. *Doktorka se usměje a ustoupí stranou aby mohl Noctis vejít dovnitř a on vstoupí dovnitř. Doktorka si vezme svitek ve kterém je přijetí mise a je tam kolonka pro doktorku aby tam dala svůj podpis až bude mise splněná. Následně mu dá nějaké bílé věci aby aspoň vypadal jako zdravotní sestra a samozřejmě mu poví kde tam co je aby pak věděl kde má hledat když bude potřebovat něco podat. Jakmile začnou ordinační hodiny tak se čekárna naplní skoro až po okraj a mohou začít přijímat pacienty. Ze začátku to jsou jen lidé co jsou nějak nemocní, většinou to je nějaká chřipka ale ukáží se i takový lidé co mají jiné problémy (různé nemoce a obtíže). Nejvíce tam je ale důchodců, ti si většinou chodí jen pro změření tlaku a pro předpisy na různé léky co berou. Noctise zaskočí kolik důchodců v té vesnici vlastně žije ale co ho překvapuje nejvíce je asi to že 90% pacientů nejsou ani Ninjové ale civilisti. * (Doktorka): Noctisi, chci abys této dívce odebral krev. *Noctise to dostane do šoku, sice mu to ukazovala ale řekla že to nejspíš nebude muset ani dělat, protože to není tak lehké jak se zdá. Naneštěstí mu nic jiného nezbývá a tak si stoupnou se stříkačkou k té mladé dívce (14 let) a pokusí se ji odebrat krev ale dělá mu problém trefit žílu, nakonec mu s tím musí pomoct doktorka. Neudělá to úplně sama ale pomůže mu navést jeho ruku. Dívka na které to bylo takto zkoušeno nemá radost z toho jak dlouho to trvalo než to zvládl. Kdo by měl taky radost z toho že mu několikrát bodnou do ruky než zvládnout úspěšně odebrat krev. Doktorka si ji vezme a pak nechá dívku odejít, pak nechá odeslat tu odebranou krev na patřičné oddělení, kvůli nějakým rozborům. Jak plyne den tak Noctisova práce v ordinaci pokračuje, podává různé léky nebo pomáhá přidržovat nějaké děti co dělají problémy při nějakém vyšetření apod. Doktorka je nakonec ráda za to že tu Noctise má i když dokáže jasně říct že z něj určitě lékař nikdy nebude. Během jedné přestávky dá doktorka Noctisovi jednu radu a to o tom jak dát někomu první pomoc a jak provést nějaké to základní ošetření. Taky mu poradí že až bude Chuuninem aby si pořídil nějaké základní lékařské vybavení, bude se mu to určitě hodit během mise když se zraní on nebo někdo jiný. Noctis uzná že takovéto rady se určitě hodí, navíc ví jak případně efektivně provést nějaká základní ošetření při nějakém zranění třeba. Pak se dají opět do práce ale už to není tak hrozné, jakmile padne nějak 6 hodin večer tak Noctis dostane potvrzení o splnění mise ale dostane tam i dodatek že mu do budoucna není doporučená lékařská kariéra, že to není nic pro něj. Noctis může spokojeně odnést potvrzení o splněné misi ale kromě toho si vyzvednout i odměnu (5 Ryo). Netrvá pak moc dlouho a přijde mu domů nabídka účastnit se Chuuninské Zkoušky, kterou musí ale potvrdit jeho matka skrze to že souhlasí že bere na vědomí že existuje šance že tam může Noctis zemřít a to potvrzení dostane a tak to může do kanceláře vesele potvrdit svou účast na Chuuninské Zkoušce co se bude konat. *
Počet Slov: 635

*O pár dní neskôr, než čo splnila svoju úplne prvú misiu, dostala ďalšiu. Zadanie si má vyzdvihnúť v nemocnici, a tak dúfala, že to bude úplne na iný spôsob, než čo bola prvá misia. Zbieranie jabĺk jej dalo zabrať, dva dni sa nevedela poriadne hýbať, čo ju z toho skláňania bolel tak chrbát. A o rukách ani nehovorila - ledva bola schopná udržať príbor a najesť sa. Bolo skoré ráno, do nemocnice sa mala dostaviť na šiestu hodinu rannú. Problém jej to nerobilo žiaden. Vstala ako každý deň - ešte pred svitaním. V pokoji vykonala rannú hygienu, obliekla sa a pokojne sa aj najedla. Mala plno času, nemusela sa nikde ponáhľať, keď vstala dosť skoro. Asi pol hodinu pred šiestou sa vybrala konečne z domu. Očakávala, že sa jej misia bude teda konať v nemocnici, keď si má zadanie vyzdvihnúť tam. Tak si nebrala žiadne zbrane, ani nič. Pred šiestou sa dostala na recepciu,* Dobré ráno. Tsuki Yagami, mám si tu vyzdvihnúť zadanie na misiu, *Tsuki sa postavila pri pultík na recepcii. Musela sa dať na špičky, aby vôbec na ňu recepčná videla. Rukami sa držala okraja pultu,* Ah, áno, slečna Yagami, *recepčná si niečo listovala v papieroch a po krátkej chvíľke oznámila Tsuki, kam sa má dostaviť,* Oddelenie ležiacich. Druhé poschodie vpravo. Pani doktorka Mitaki *recepčná jej ešte cez pultík podala zvitok, kde bolo celé zadanie misie. Tsuki si ho vzala a zamierila na miesto na druhom poschodí - oddelenie ležiacich. Pritom, ako šla schodmi hore na druhé poschodie, roztvorila zvitok a začala si ho čítať. Zaujímavé. Takže zadávajú úplne odlišné typy misií, aby zhodnotili, na akú prácu by sa ninja hodil. Nuž, Tsuki bola tiež zvedavá, pretože ešte celkom nemala jasno v tom, čo by chcela v budúcnosti robiť. Áno, otcov plán bol jasný - aby bola hlava klanu Kashiko-sa, lenže pritom mohla robiť nejaké povolanie, nie ? Pomaly došla na druhé poschodie a hneď zamierila doprava, kde malo byť dané oddelenie, kde mala mať misiu. Vôbec tu nebol žiaden rozruch. Všetci pacienti (aspoň väčšina) ešte spali. Tsu ostala stáť na chodbe a rozhliadala sa, keď tu z miestnosti pre sestry vyšla v bielom oblečená žena,* Ty budeš Tsuki, že? *Tsuki prikývla a ako dôkaz podala žene v bielom zvitok. Doktorka si ho vzala do rúk a odviedla Tsuki do miestnosti pre sestričky..* Asi ti to bude trochu väčšie, ale musíš si to obliecť. Tamto je šatňa, môžeš si tam nechať svoje veci. Keď budeš hotová, príď za mnou.. *Tsuki ju poslúchla, vzala si od nej oblečenie - podobné tomu, čo mala na sebe aj doktorka. Tsuki sa v šatni vyzliekla a ako víchor sa začala obliekať do nemocničného úboru, aby nikto nevidel jej jazvy a rany. Hej, oblečenie jej bolo trochu veľké, ale aspoň zakrývalo všetko, čo vidieť nemalo byť. Čouhali jej len trochu ruky, na ktorých mala modriny, ale to sa mohla vyhovoriť na tréning, ak by sa niekto pýtal. Což sa nepýtal. Keď došla za doktorkou, tá jej vysvetlila dnešnú misiu podrobnejšie.. Tsuki bude musieť rozniesť lieky pacientom - ešte skôr, ako sa budú podávať raňajky, pretože niektoré lieky sa berú na lačno. A tak sa začal prvý okruh s liekmi. Doktorka jej všetky lieky nachystala, samozrejme aj dávkovanie, do túb s číslami izieb a s číslom pacienta. Keď to doktorka robila, vysvetľovala pritom ktorý liek sa na čo používa, a prečo zrovna takéto dávkovanie. Tsuki to dosť zaujalo, takže si veci, ktoré jej doktorka hovorila, ľahšie zapamätávala. Keď bolo hotovo, vzala Tsuki vozík a začala lieky rozvážať po izbách, pritom musela pacientov budiť. Niektorí boli nevrlí, lebo museli vstávať, iní boli v bolestiach. Bol to strašní pohľad, ale Tsuki si nejakým spôsobom dokázala držať odstup. Potom sa rozvážali raňajky a s nimi ďalší prídel liekov, ktoré sa užívali priamo s jedlom. Takže zase ten istý kolobeh, ale teraz sa zapojila aj Tsuki, pretože musela na vozík ukladať porcie jedál a k nimi potom doktorka dávala tuby s liekmi.. Zase vysvetľujúc ktorý liek je na čo, dávkovanie a podobne. Pri tejto práci sa dozvedela aj mnoho vecí o rôznych chorobách, či všelijaké príhody, ktoré sa v nemocnici stali. Niektoré počuť naozaj nechcela - napríklad o tom, ako sa zavádza katéter, či ako sa jeden pacient posral a podobne. Jedlo jej pomáhala roznášať ešte jedna sestra a tej sa Tsuki pýtala, čo sa nachádza v kapačkách, ktoré mali niektorí pacienti zavedené cez kanylu do žily. Väčšinou šlo len o fyziologický roztok pri dehydratácii, alebo pri rozpúšťaní iných liekov, ako boli lieky na tlmenie bolestí a podobne. Keď sa dojedlo, tak sestra poodnášala taniere po rańajkách a Tsuki zase roznášala lieky, ktoré sa užívajú po jedle. Nuž, bolo toho dosť. Celkom by si vyskúšala aj branie krvi, ktoré robila doktorka ešte pred podávaním prvých liekov, ale to jej nedovolili.. Takto to celé išlo do obeda, kedy Tsuki ešte musela pomáhať umývať pacientov a podobne. Šichta preletela celkom rýchlo a Tsu si ani neuvedomila, že už má po nej a v ruke drží potvrdený zvitok.*

*Natsu leží v nemocnici po tvrdém souboji s Noctisem, sám nevěděl co se ke konci stalo, jakmile se Natsu z toho probral tak to uslyšel od Zangetsua, dneska už v nemocnici leží týden, kdy už dneska byl tak cca 5 hodin vzhůru, v bezvědomí byl celkem dost dlouhou dobu při konání třetí části, nepamatoval si ani že vy Noctise kopl mezi nohy, tohle vše mu řekl Zangetsu, který byl po celou dobu na nohou a dále mu řekl že ho pak dostal i na kolena a pak se už nic nedělo protože Zangetsu se vzdal a pak tam přišel i rozhodčí. Natsu ležel v nemocnici na lůžku a byla to celkem nuda, když se pokusil zvednout tak se nedokázal zvednout, jeho svaly nebyli ještě dostatečně vzhůru tím jak je dlouho nepoužíval, nemohl se tím pádem ani zvednout a ani se pořádně kouknout z okna co se tam děje, viděl jen kousky vysokých kamenů, možná to nebyli kameny ale budovy. Natsu kromě těchto kamenů nebo budov viděl pak už jen oblohu na které bylo pár mraků.* Už chci domů. *Řekl si Natsu sám pro sebe, protože nikdo kolem něho ještě zatím nebyl a tak neměl ani ke komu mluvit. Nečeká že vy ho ani někdo přišel navštívit, protože si požádal aby ho mohli navštívit lidé, kteří mu chtějí něco důležitého říct.* Jedna věc se musí nechat. Mají to dobrou a přívětivou zdravotní službu. *Dodal si jen tak pro sebe i když pořád z části nemá o Iwagakure dobré myšlení.*

*Tsuki bola na oddelení chirurgie , kde jej konečne dali dole jej sadru. Jej ruka vypadala katastrofálne a ešte horšie smrdela. O to sa však postarala milá sestrička, ktorá jej ruku poriadne vyumývala nejakým špeciálnym prípravkom. Jemné chĺpky, ktoré mala na ruke mať, tam neboli. Niežeby to nejak riešila. Bola konečne spokojná. Konečne môže začať zase trénovať. Doteraz mohla len jednoduché veci a väčšinou si čítala a učila sa. Aj to bol tréning, nie ? Keď sa však dostala na recepciu a chcela vyjsť von z nemocnice, uvedomila si, že začula meno Natsu. Sestričky pri pulte na recepcii sa rozprávali, že tu na intenzívnej starostlivosti majú chlapca z Kumogakure, ktorý si tu poleží ešte pár dní, kým ho prevezú do Kumogakure, resp. kým ho pustia domov do Kumogakure. Tá druhá sa jej pýtala, či má na mysli toho chlapca na izbe číslo štyridsať. Nu, Tsuki síce netušila, či to bude práve ten Natsu, ale veľa faktorov tomu napovedalo - bol to Natsu. Bol z Kumogakure. A dostal na skúškach nakladačku. Musel to byť on. A tak sa pred dverami obrátila na päte a zamierila na prieskum nemocnice. Začala si poskakovať pri tom ako malé dieťa - aby tak viacej pôsobila. Chvíľu jej trvalo, kým vôbec našla oddelenie intenzívnej starostlivosti a vôbec nebolo jednoduché sa tam dostať. Šikovným šťastie praje, ale keď sa chcela dostať do izby číslo štyridsať, chytila ju sestrička za límec a začala jej vysvetľovať, že ju tam pustiť nemôže,* Čo tým, sakra, myslíte, že ma tam nepustíte? Viete kto som?! *Tsuki sebou šklbla, až sa jej z rúk vymanila, otvorila dvere ako veľká voda, až sa rozleteli tak, že pleskli o stenu. Našťastie nemala takú silu, aby tam urobila dieru..* Ty jedna malá! Povedala som, že tam nepôjdeš. Nemôžem ťa tam pustiť. Nie si ani rodina, ani nikto dôležitý.. *sestrička sa rozišla smerom dovnútra izby, kde už bola Tsuki už skoro pri Nastuovej posteli.*

Noctis Clive: *Včera se chtěl dostat do pokoje Natsua poté co z jedné sestřičky vypáčil kde ho najít, zkoušel to zahrát na city že má strach o v jakém je stavu a že to je jeho vina. Sestřička mu pouze řekla kde je ale že ho tam nepustí a to stačilo. Díky tomu dnes ví kam přesně jít a tak jde rovnou na jeho pokoj ale ne ve své podobě ale má vzhled Michiho (Henge no Jutsu). Spokojeně si vkročí do pokoje, kde se zrovna děje docela hodně. Podívá se nejdřív na Tsuki a pak opět na sestřičku. Jeho proměna je samozřejmě dokonalá a není poznat že by to bylo Henge (aspoň ne od vzhledu). *

*Tsuki dorazila do pokoje Natsua a vypadalo to že jde k lůžku Natsua.* Nemusela jsi sem jít, slíbil jsem ti že vyhraju. *Řekl jí Natsu (minulé RPG) poté za ní přišla sestřička, vešla do pokoje a Natsu se snažil zvednout svou ruku aby ukázal palec nahoru, bylo to znamení že může jít pryč, sice tu nechtěl lidi, kromě těch co mu potřebují něco důležitého a Tsuki tady Natsu nečekal, myslel si zda mu chce něco zajímavého či důležitého.* Proč jsi sem přišla? *Zeptal se jí Natsu, přitom už viděl jak se znova otevírají dveře a v nich je Michi, poté co za ním byla další sestřička tak tahle vypadala že ho sem schválně pustila, ještě aby ne když to byl jeho bratr. Natsu stále ležel na lůžku.* Co tu potřebuješ ty? *Zeptal se ho Natsu, přičemž se ho nezeptal nijak nepřátelsky když už to byl přeci jen jeho bratr.* Jak dopadl tvůj souboj? *Zeptal se ne Natsu, jeho hlas zněl jako kdyby byl unavený, tomu tak ale nebylo, spíš měl co dělat už aby jen pohnul jakoukoliv části těla, bylo to na něm znát i psychicky.*

*Sestrička si to razila za ňou, pripravená ju odvlieknuť preč za hocijakú cenu. Žiadny krpec jej tu nebude robiť bordel. Ale Tsuki ju ignorovala a zastavila sa až pri posteli Natsua. Už od dverí si ho premeriavala očami, aby zistila, ako na tom je. Ten boj bol skoro jednostranný, dostal poriadne na hubu. A ešte k tomu od Noctisa. Ležal tam jak mátoha. Tsu sa len cez rameno otočila na sestričku a venovala jej škodoradostný úškrn, ako jej Natsu zdvihol palec ako gesto, že je všetko okay a Tsuki tu môže ostať. Sestrička len kývla hlavou a odišla preč..* Vypadáš hrozne.. Horšie, než som čakala *povedala Tsuki úprimne. Ani nekomentovala fakt, že sa tam počas skúšky rozdelil nejakým spôsobom na dve osoby. Z tej diaľky nebolo vidieť, či mal, alebo nemal celý ksicht..* Chcela som sa len uistiť, že sa ti dostáva dostatočne pozornosti a péče.. Potrebuješ to.. *pousmiala sa a svojimi slovami si ho doberala. Bolo to len kvôli tomu, ako jej povedal, že na skúškach vyhrá.. Pritom si pravou rukou škriabala svoju ľavú ruku. Ale len cez mikinu, což nebolo dostatočné.. V tom sa však otvorili zase dvere a dovnútra stúpila osoba, ktorá vyzerala úplne ako Natsu. Už vedela, že Natsu má dvojča, pretože videla všetky zápasy na skúškach a bol tam ešte Michi Asakawa, presná kópia Natsua. Nijak to nekomentovala, len otočila hlavu naspäť ku Natsuovi a jeho brata si nevšímala. Zatiaľ, aspoň tak pôsobila.*

Noctis Clive: *Nepromluví, nechá Tsuki promluvit na Natsua a když už si je jistý že řekla vše co bylo potřeba nebo co měla na srdce obejde postel aby byl po levé straně postele z Natsuova pohledu a tam zruší Henge a najednou bum je tam Noctis. Oblečený je v takovém klasickém oblečení co je pro tuhle kulturu a dobu běžné a obzvláště pro Ninji. Na sobě má černé volnější kalhoty a černé kratší kimono s delšími rukávy: odkaz. Má obvázanou pravou ruku v oblasti zápěstí ale tentokrát to není kvůli zápěstnímu noži ale kvůli lehkým popáleninám, které mu Natsu způsobil. Když to srovná s tím že Noctis Natsua málem zabil tak je to nic. * Koukám že pořád žiješ, dokonce jsi už vzhůru asi bych do toho příště mohl dát trochu více vážnosti a zabít tě. *Poví k němu a zasměje se tomu, není to urážka ale spíše jen taková poznámka a pro Noctise dokonce vtipná poznámka. Pak se podívá na Tsuki a trochu znejistí, naposledy co se s ní potkal tak se tam zjevil její otec a nebylo to pak určitě pěkné a navíc od té doby se s ní neviděl a má pocit že to je nejspíš tím že se s ním ani vidět nechtěla. * Uhm ahoj Tsuki.

Pořád vypadám líp jak ty. *Řekne Natsu směrem na Tsuki, když na ní upírá svůj pohled a sám se tomu pousměje, ačkoliv to není úplně k smíchu tak to Natsua celkem pobavilo.* Promiň… *Natsu se na chvíli zastaví, musí se znova nadechnout.* …Nedokázal jsem splnit slib. *Natsu tom myslí zem slib co jí dal na konci minulého RPG, Natsu není zrovna v nejlepší formě, měl toho tolik na srdci, ale neměl rád tolik síly aby to vše dokázal říct teď a tady.* Se klidně posaď. *Když jí to Natsu řekl tak se koukl na židli, která byla vedle jeho lůžka.* Pozornost? Tu mám tady celkem velkou i když je tu jedna nepříjemná sestřička, ale to je jediné. *Odpověděl jí Natsu, chtěl už domů, doma má totiž dobré jídlo od temari, se kterou bydlí. Když pak Michi přešel na druhou stranu co byla Tsuki tak se objevil menší bílý dým a místo Michiho tam stál Noctis. Nečekal že to bude přímo on po tom co ho kopl do koulí při třetí části zkoušky. Když pak Noctis promluvil tak se tomu poté začal hlasitě smát.* Nesměj se tolik, ještě přilákáš pozornost. *Řekl mu v rychlosti.* Tak co koule? Jsou v pořádku? Jinak vidím že máš krásný módní doplněk. *Tím myslel ty obvazy, Natsu si z něho nestřílel, aspoň né z té části jak se ho ptá zda má v pořádku své ptáčky.* Jinak, promiň za ty koule. *Řekne Natsu jako omluvu když už sem Noctis vážil cestu což ho přivádí k další otázce.* Proč jsi sem vůbec přišel? *Na straně, kde byl Noctis nebyla židle, je mu jedno zda si vezme židli, od Nekuda jinud, když jich tam bylo celkem dost na tom pokoji, ale musel by to pro tu židli dojít.*

Aj keď teda podľa tvojich slov vypadám horšie ako ty.. Stále zo mňa nevieš odtrhnúť svoje oči, *doberala si ho Tsuki, ako to robila väčšinu času, čo s ním strávila. Ale vždy to boli len náhodné stretnutia, no na tohoto chlapca mala veru šťastie. Ona ho nevyhľadávala, skôr jej prišlo, akoby stalkoval on ju. A ona sa nemohla naviazať citovo. Na nikoho. Dokonca utnula kontakt aj s Noctisom, ktorého ako prvého nazvala svojim kamarátom. Pretože kvôli kamarátstvu s ním sa nemohla účastniť skúšok chuuninov. Nedávala to za vinu jemu, to vôbec nie. Vinila sama seba, že si niekoho pripustila k telu, aj keď ešte ani zďaleka sa jej nikto nedostal pod kožu. Vôbec nikto..* Ja ti za to hlavu neodtrhnem.. Ty budeš žiť s pocitom, že si prehral. Nie ja.. *možno trochu tvrdé slová, ale pravdivé..* Ale to sa dalo čakať. Bojoval si proti Noctisovi.. Bojoval si proti Iwe.. A Iwa neprehráva.. *venovala mu provokatívny úsmev a tvárila sa, že si jeho dvojča nevšíma, hoci ho očkom sledovala. Boli to dvojčatá a ju zaujímalo, či budú rovnakí. Povahovo, schopnosťami a tak ďalej.. Odmietla sa posadiť, miesto toho pokračovala vo svojich slovách, ešte skôr, než sa vôbec Noctis premenil naspäť do svojej podoby,* Tu si taký bezbranný, Natsu-chan.. Mohla by som ťa udusiť vankúšom ako odplatu za to tvoje napadnutie, keď si ma skoro uškrtil a oplieskal o stenu.. V odľahlej uličke.. *Tsuki nepredpokladala, že by Natsuovo dvojča nebolo jeho dvojča, ale len Henge. Niežeby mala potrebu Natsuovi niečo vyčítať, alebo bonzovať na neho, ale bola zvedavá na reakciu jeho dvojčaťa. Chcela zistiť, ako bude reagovať, či sú si podobní, rozdielni a tak.. No šok prišiel v momente, keď sa naľavo od Natsua ozvalo PUF a objavil dym. Noctis! No, tak toto by nečakala. Odvrátila od neho pohľad, dala sa na špičky a znova na celé chodidlo - akoby sa trochu pohupla.. Jaksi na okamih znervóznela z neho.. Vyhýbala sa mu.. A ani mu nepovedala dôvod. Len s ním utla všetok kontakt,* Ahoj.. Gratulujem k výhre.. *teraz k nemu zdvihla svoj pohľad, ale aj ho hneď odvrátila a venovala ho Natsuovi. Nesmie si robiť kamarátov. Priateľstvá sú slabosť!..*

Noctis Clive: *Zaslechl to co ho dost šokovalo, Natsu chytil Tsuki pod krkem a praštil s ní o zeď? Jak si to vůbec mohl dovolit? Ten přizdisráč vztáhl ruku na dívku? Momentálně nereaguje na jediné slovo co Natsu řekl a dokonce ani na to že mu Tsuki poděkuje za to že vyhrál souboj. Noctis zvedne pravou ruku a pokožka na pravé ruce se mu vytvoří dračí šupiny, které pokryjí pokožku na té ruce od konečků prstů až po zápěstí (Kaishi no Doragon). Kdyby nyní někomu dal takto pěstí tak mu způsobí devastující zranění jedinou ránou, protože kromě toho že je ta ruka tvrdší jak kámen je každá šupina také dost ostrá a tak by jednou ranou mohl pokožku člověka lehce roztrhnout jednou ranou. Noctis se podívá do očí Natsua a to dost pozorně a usměje se, což je na tom nejděsivější. * Takže vyber si, dám ti jednu do hlavu, obličeje, břicha, hrudníku nebo se Tsuki hluboce omluvíš a povíš že jsi ubožák co bije holky. Pokud to uděláš, tak si budeme kvit a zapomenu na to ale musíš si vybrat jednu z těch možností. *Noctis se snaží být hodný (svým způsobem) a dát Natsuovi možnost výběru vybrat si trest sám. *

Nemůžu no, moje oči nemůžou odolat tvému tělu. *Natsu to nemyslí tak že by bylo sexy nebo tak i když to určitě bez pochyby je ale teď to myslel celkem i jinak. Natsu pak nereaguje na další její slova, protože neměl ani jak reagovat, navíc Natsu nemůže se nijak pohnout, když pak Tsuki říká že iwa nikdy neprohrává tak se Natsu úšklebí.* Prej nikdy neprohrává, jednou tě porazím. *Řekl Natsu a kouknul se směrem na Noctise, který sem se infiltroval jako Michi. Když pak řekne Tsuki, že by ho mohla udusit.* Víš že to bylo omylem. *Natsu to neudělal schválně, přece jen Natsu byl v záchvatu agrese a vsteku, tehdy byl jediný kdo se dostal pod pokožku.* Když ti to udělá radost tak se klidně udus, stejně se nemůžu bránit. *Řekne Natsu, je připravený na smrt, aspoň uvidí svoje rodiče i když raději by byl kdyby tohle nevyšlo ven vůbec.* "Ta blbka to musela říct nahlas." *Pomyslí si Natsu a v duchu si představuje jak si plácá rukou o čelo hlavy i když teď ani nemůže. Když si Noctis znova obalí ruce podivímy šupinami tak pak hnedka co dořekne tak se Natsu nad tím ani nepozastaví.* Nepotřebuju se omlouvat před tebou, nevíš jak to tam byli, navíc jsem se tam na místě ještě omlouval. *Řekl mu Natsu a podíval se smutným výrazem na Tsuki, je jasné že jde do tuhého i když tohle není souboj.*

*Zaskočili ju Natsuove slová. Myslela si, že do nej nejakým spôsobom rýpne, že jej to vráti nejak ironicky, ale on tu na ňu vyvalil niečo takéto? Vzbudilo to v nej zmiešané pocity. Hlavne kvôli tomu, že nikdy nerozmýšľala nad tým, či sa jej zohavené telo bude páčiť nejakému chlapcovi, veď mala preboha len sedem rokov a až na takéto veci nemyslela, hoci na Natsua skúšala všelijaké triky. Zmiešané pocity z toho mala aj preto, že ju to donútilo uvažovať teda nad tým, či sa Natsuovi skutočne páči. Doteraz to brala skôr ako takú hru.. Skúmala na ňom jeho reakcie. Začala v hlave premýšľať, či sa vôbec bude niekedy nejakému chlapcovi páčiť.. pretože ejj hlaavou rovnako tak preletela myšlienka na to, že možno predsa len to Natsu nemyslela vážne a robil si z nej len srandu. A tu sa jej v hlave vynorili ďalšie myšlienky späté s touto situáciou - robil si z nej srandu len preto, aby si ju doberal, ako ona jeho.. Alebo si robil srandu naschvál z jej hnusného tela? Toť otázky. Áno, Tsuki bola veľmi komplikovaná a gény jej klanu boli takmer prekliatím. Vysoká inteligencia neprinášala len vedomosti, zdravý rozum, logické myslenie.. Ale toto bola jej daň za to všetko.. že musela do hĺbky analyzovať snáď všetko.. Aj keď sa veci zdali a boli len jednoduché. Dokázala urobiť z komára somára.. Jej pozornosť však našťastie upútal Noctis, alebo skôr jeho ruka, ktorá sa kompletne zmenila.. Pokryla niečím, čo pripomínalo nejaké šupiny?.. Až skoro zatajila dych. Ach bože, obaja tak tvrdohlaví! Byť niekde inde, a ak by Natsu nebol v tomto stave, nechala by ich, aby sa pobili. Lenže nechcela, aby Natsu dostal ešte viac, keď si momentálne nezaslúžil.. A ani nechcela, aby mal kvôli nej Noctis problémy.. Zahryzla si do spodnej pery a preletela pohľadom medzi oboma chlapcami.. Noctis bol tak ochranársky. Zaujímalo ju prečo. Považoval ju stále za kamarátku, aj keď ho svojim spôsobom odkopla, alebo len bránil člena svojej dediny?.. Ach, zase moc premýšľala,* Už dostal, čo si zaslúžil.. *venovala Noctisovi svoj pohľad, akoby ho chcela celého zjesť.* Viem sa ubrániť.. A vyriešiť si to sama.. *nemalo to vyznieť hnusne. No nepotrebovala žiadneho rytiera.*

Noctis Clive: To chápu ale lidi jako jsou on mě vytáčejí do běla, jde jen o princip ale fajn. *Šupiny z ruky mu zmizí ale pěst má stále připravenou jako kdyby ho chtěl udeřit. * Víš co? Nestojí mi to za to, bude lepší počkat až se vyléčíš aby ses mohl bránit i to tvé dvojče co žije uvnitř tebe, nemám pravdu je to tak? *Stáhne ruku klidně zase dolů a nechá ji podél těla, ano chtěl Natsua potrestat a to že udeřil někoho koho má rád a na kom mu záleží ale na druhou stranu ho strašně sere když někdo ublíží dívce, tohle se nedělá snad s výjimkou Ninja souboje. Tsuki ho ale nakonec donutí Natsuovi nic nedělat. * Mimochodem snažil ses ale nejsi dost silný, musíš zesílit Natsu jinak zemřeš během mise a tím si buď jistý. *Nejde o to že by mu vyhrožoval ale je to pro jeho dobro. * Uhm mimochodem ještě jsem neměl šanci ale blahopřeju ti ke splnění Geninské Zkoušky.

*Když měl Noctis zatnutou ruku v pěst obalenou šupinami tak se najednou před Natsuovo tělo přeřítila Tsuki, která poté si stoupla mezi Noctise a Natsua. Natsu se divil co to dělá.* Blbko! *Řekl Natsu vyšším hlasem, nechce aby ho někdo bránil protože se Natsu dokáže ubránit sám, navíc je schopný přijmout jakýkoliv trest, ale tomu se tak nestalo, když poté Noctis stáhl šupiny zpět pryč tak Natsu nějak nereaguje na to co se právě teď stalo, nevěděl ani jak reagovat, Natsu si poté zavřel oči jako by chtěl spát. Natsu nikterak ani nereagoval na jeho Noctisova slova, spíš jen ho poslouchal a pak se jen usmál.* O mě strach mít nemusíš. *Natsu se v této pozici cítí velice jistý, jakoby neměl strach z ničeho a stále měl zavřené oči, kdyby dál hulákali jak na lesy tak je Natsu okřikne že tady jsou v nemocnici a na tu být klid, pokud ale začne jen jeden z nich tak Natsu okřikne jen jeho.* Nepotřebuju ochranu. *Řekl Natsu na Tsuki, řekl to spíš jako kdyby tu ochranu odmítal než jí přijímal*

*Tsuki trochu podvihla obe svoje obočia a odtrhla pohľad od Noctisa. Miesto toho ho presunula na Natsua,* Ja ťa nebránim. Nemám rada, keď mi robí niekto rytiera, a tak to nerobím ani ja ostatným.. Každý by sa mal vedieť postarať sám o seba. Len som povedala fakt - dostal si, čo si si zaslúžil.. *Tsuki to ďalej nepitvala. Nešla do hĺbky a už vôbec pred Noctisom nespomínala, že chlapca dostala na kolená a rozplakala ho. Bolo to jej a Natsuovo tajomstvo. Toto rešpektovala. Pretože aj ona mu povedala to svoje. Ďalej túto tému neriešila. V tom otvorila dvere sestrička,* Ah, nevedela som, že máš návštevu. Mám prísť neskôr? *sestrička túto otázku smerovala spíš na Natsua, ale Tsuki pohotovo pokrútila hlavou v nesúhlasnom geste. Všimla si totiž vozík s jednom. A bol čas obeda. Natsu by sa mal najesť, aby nabral sily a rýchlejšie sa uzdravil..* Nie.. Ja sa o to postarám.. *Tsuki dokonca odišla od postele a podišla ku sestričke. Tá bola trochu šokovaná, ale Tsukin roztomilý kukuč ju zlomil. Podala jej teda tanier s nejakou polievkou a aj lyžičku. Tsuki si to vzala do rúk a sestrička kývla hlavou na chlapcov a odišla z izby, zatvoriac za sebou dvere. Ten tanier pálil ako fras! Tsuki ihneď docupitala ku posteli a položila tanier na stolík vedľa Natsuovej hlavy,* Ďakujem za gratuláciu.. *zareagovala ešte na Noctisa. Ale spíš ju to popudilo. Je len prašivým geninom. K čertu aj s tou rukou!.. Pošúchala si brušká prstov, aby zahnala pálenie,* Prečo si vôbec tu? *pozrela sa na Noctisa a zobrala si do ruky lyžičku. Ani nápad, že by Natsu odmietol jesť. Pekne ho tu nakŕmi!*

Noctis Clive: Já a rytíř. *Musí se tomu zasmát ale jen vnitřně, sám sebe si neumí představit jako nějakého rytíře. Následně se otevřou dveře a stojí tam sestřička a Noctis není daleko od toho aby ji poslal do dalekých končin ale Tsuki to naštěstí vyřeší rychleji ale hlavně daleko elegantněji. *Proč jsem tu? Chtěl jsem se podívat jak moc jsem dal Natsuovi přes držku ale jak ho sleduji mohl jsem trochu přitvrdit, za tu ránu do rozkroku jsem mohl přitvrdit daleko víc a trochu ho usmažit. *Ta představa se mu docela zamlouvá ale když si všimne že Tsuki chce Natsua krmit tak si musí zakrýt ústa aby zadržel smích, dokonce se k nim musí na okamžik otočit zády a ten smích pohřbít hluboko uvnitř. Po chvilce se otočí zase zpět. * A co ty Tsuki? To začínáš dělat brigádu v nemocnici a staráš se o takovéto případy zraněných? *Tuto otázku myslí naprosto seriózně. * Počkat ale vlastně vy dva se očividně znáte takže to je buď tvůj kluk nebo kamarád, jinak bys tu asi nebyla. *Ten konec svých slov poví spíš už jen tak do prázdna. *

*Tsuki mluvila na Natsua, Natsu jí poslouchal a když to dotekla tak Natsu se tomu musel malinko zasmát, ale také jen malinko, kdyby byl v pořádku tak se tomu směje víc. Najednou byl slyšet klepot na dveře, které se ihned otevřely, byla tam sestřička s jídelním vozíkem, na kterém byl samozřejmě oběd, když Natsu chtěl začít mluvit tak Tsuki promluvila za něj ale trošku jinak než by Natsu chtěl, když pak Tsuki šla ke dveřím kde byla sestřička s Natsuovím obědem tak po chvíli odešla, Tsuki ale pak měla jeho oběd.* Od krmení jsou tu sestřičky. *Řekne si spíš sám pro sebe ještě než Tsuki stačí stojím k jeho posteli s talířem. Tsuki pak postavila talíř s polévkou vedle jeho hlavy na kraj lůžka. Natsu jen pak dál sledoval jejich konverzaci. Natsu sledoval jejich konverzaci a poté na Noctise spustil.* Mohl jsem přidat více chakry aby ty blesky ti znemožnily dělat ruční pečetě ještě chvíli. *Odpoví mu, myslí to s humorem, dneska nemá ani náladu někoho provokovat narozdíl od Noctise, který tu náladu evidentně má.* "Hmm… její kluk, to zní dobře." *Natsu na tuhle myšlenku rovnou raději zapomněly ještě by to zkazilo jeho "čistou duši". Natsu na ně nikterak nereagoval, spíše jen poslouchal. Tsuki pak asi začala Natsua krmit (řídím se podle konce odpisu od Tsuki.) Tak Natsu odmítl, neměl ani hlad, spíš něm chtěl tu mít klid.*

*Nad reakciou Noctisa znova len podvihla svoje obočie. A nad reakciou Natsua tiež.,* Ty sa čo smeješ? Chceš sa dostať do rovnakej situácie, v akej je teraz Natsu-chan? *Tsuki vrhla svoj pohľad smerom na Noctisa. Mal to byť nahnevaný pohľad, pretože on ho do tejto situácie dostal a teraz sa mu ešte aj smeje, že sa nevie sám najesť! Lenže jej ústa sa roztiahli do zlomyseľného úsmevu,* Noctis-chan, veľmi rada ťa do takej situácie dostanem.. *keď ale počula Natsu, ako hovoril, že od kŕmenia sú tu sestričky, pleskla lyžičku naspäť do taniera s horúcou polievkou, ktorý bol odložený NA STOLÍKU vedľa lôžka..* Nie, nie je to môj chlapec, *začala najskôr reakciou na Noctisove otázky, pričom si skrížila obe ruky na hrudi a posadila sa na stoličku, prekrížiac si ešte aj nohu cez nohu,* Nie, nebrigádujem tu, bola som si dať dole len sadru z ruky, tak som sa zastavila pozrieť, ako na tom Natsu-chan je.. A.. *spražila pohľadom tentokrát Natsua,* A ty.. Sa najedz sám.. Ja si tu počkám, kým konečne prídete na to, kto má väčšie gule.. *obe ruky potom uvoľnila a z brašne si vytiahla jeden kunai. Tvárila sa, že ich nepočúva, a pritom si špičkou kunaiu rýpala v nechtoch..*

Noctis Clive: Prosím ne nechci být v jeho situaci, nerad bych skončil jako kopa sraček to by mi pak ségra ještě naložila že jsem se nesnažil. *Noctis si umí živě představit jak mu Tara ještě naloží s tím že musí zesílit, protože ho nemůže chránit jako miminko. *Nyní bych si radši neměřil koule, jak mě do nich kopl tak jsou možná tak 5x větší než obvykle. *Pak se koutkem oka podívá na Natsua a vyprskne smíchy, přijde mu to fakt vtipné. *Co ty? Myslíš že se ti tam rozsvítilo? Slyšel jsem že jsem ti rozštípl lebku a mohl jsi umřít. *Tohle není nějaké urážení ale snaží se o normální konverzaci s Natsuem. *Zabít dva lidi za jednu zkoušku by bylo asi moc, je dobře že žiješ, možná aspoň můžu jednou čekat odvedu nemám pravdu? *Dokonce natáhne jednu ruku v pěst k Natsuovi s tím že doufá že on pochopí gesto a dá si s ním pěst, dokonce se během toho usměje. *

*Když Noctis reagoval na slova Tsuki že se nechce dostat do té samé situace co Natsu, že by ho jeho ségra zmlátila tak se Natsu na něj podíval aby viděl Noctise.* Máš ségru? Je přísná že? *Zeptal se ho Natsu, z Noctisových slov to tak znělo, Natsu byl teďka celkem i zvědavý protože on sám má stejně starého brášku, o kterého se snaží starat.* Jo, zjistil jsem že příště ti tam musím pustit více proudu abys ty ruce nepoužíval ten den vůbec. *Řekl Natsu jemně provokativně, přitom se tomu u pousmál. Teď je zrovna dobrý okamžik, Natsu se celkem dosti usmívá což ve své vlasti tak často nedělá. Když poté Tsuki řekla ať se Natsu nakrmí sám tak se na ní zpět podíval, Natsu byl celkem rád i když by něco snědl ale nechce aby ho krmil někdo koho má celkem i rád.* Můžeš jich zabít kolik chceš. *Řekne mu, přeci jenom je to jeho boj jak bude žít s tím že někoho zabil.* Si piš, příště tě sundám. *Odpoví mu následně, Natsu poté pomalu zvedá svou ruku, kterou má v pěst, díky ještě z části ochablým svalům je to celkem těžké ale nakonec to dá. Nastu čeká že z nich pak jednou Tsuki bude mít infarkt, když jsou oba dva tvrdohlavý, teda u Noctise si není úplně jistý, ale Natsu tvrdohlavý je.*

*Rozosmiala sa nad Noctisom. Naozaj to bol úprimný smiech, kvôli ktorému si skoro zabodla špičku kunaia hlboko pod necht. Au. To by bola bolesť a plno krvi. Ešte šťastie, že nemala toľko nešťastia (xD ?) Ale to bola tak celá jej reakcia na ich rozhovor ohľadom merania si pipíkov medzi sebou. Nebyť tu v nemocnici za takýchto okolností, nakopala by ich obidvoch - ako sa hovorí.. kde sa dvaja bijú, tretí vyhráva. Ani ňou nepohlo, keď sa dozvedela, že Natsu mohol umrieť. Veď ho ani nepovažovala za kamaráta. Na niečo také sa jej nedostal pod kožu. A takisto nereagovala na poznámku Noctisa, že by tak zabil dvoch ľudí. Chytila rukoväť kunaia do dlane a začala si ho hádzať.* No, vidím, že je Natsu-chan už v pohode. A že sa aj sám dokáže najesť.. Takže.. *chytila kunai za rukoväť a ako sa postavila, tak si ho zastrčila naspäť do brašne,* Ja už pôjdem.

Noctis Clive: Ne že by byla přísná ale spíše je mi až moc podobná a to nedělá dobře, někdy ano ale někdy zase ne. *Více mu ke své rodině nejspíš ani nepoví, spíš je rozhodný tomu promluvit si se Tsuki ohledně jedné nevyřízené záležitosti. * Natsu asi taky už půjdu ještě si musím vyřídit nějaké záležitosti. *Tímto se s ním Noctis rozloučí a pokud jde už i Tsuki tak jde s ní. * Máš chvilku Tsuki? *Samozřejmě pokud rovnou nejde tak půjde první a počká na ní za dveřmi do nemocničního pokoje Natsua. *

*Když si Tsuki malém zarazila kunai tak se ani nepohla (v jejím postu nebyla žádná reakce na to), Natsu jí pak na to noc neřekl, přeci jenom si to udělala sama se svou šikovností. Když poté Noctis řekl něco o své rodině tak Natsu na to jen přikývl.* "To já mám opačně." *Natsu si to pomyslel, ale nijak na to nereagiv, spíš se nad tím jen usmál, začal se mu měnit názor na tuto vesnici i když to že je nevyspělá a jejich stavební materiál je z 97% kámen. Když poté Tsuki řekla že Natsu už je v pohodě a že už jde.* Udělej mi laskavost, zavolej mi sem sestřičku. *Řekl jí jako dnešní poslední slova, přičemž jí ani neřekl ahoj, nebo podobné slovo.* Noctisy, když jsme spolu boiovo tak kdo řekl že znáš Michiho, přes jeho a tvou povahu usuzuju že jste se porvali, nakopal jsem ti aspoň víc prdel? *Zeptal se ho, chtěl jen vědět zda toho udělal více pokud se tedy samozřejmě spolu oni dva utkali.*

*Tsuki sa postavila, ale ešte nešla ku dverám. Predtým zastrčila kunai do brašne, no druhou rukou začala loudit v jednom z vreciek na nohaviciach. Po krátkej chvíľke ukoristila pomedzi kľúče paličku s lízatkom. Podišla úplne blízko Natsova lôžka a natiahla k nemu svoju ruku s lízatkom. Venovala mu úsmev so slovami,* Aby si mi nemusel kradnúť zase to moje.. *lízatko mu podala a pustila ho. Ak si ho nevzal rukou, tak mu ho položila na hruď, alebo trochu nižšie, ak Natsu bol opretý vyššie a neležal. Každopádne lízatko ostalo u neho,* Ale môžeš si ho rozbaliť až keď sa naobeduješ, *to bola jej podmienka. Nie príkaz, ale podmienka. A bolo na chlapcovi, či ju dodrží. Kyvla hlavou, že mu sem pošle sestričku a ešte ho cvrnkla do čela. Potom sa otočila a vyšla von,* Prepáč, nemám čas, Noctis-can, *chcela sa vyhnúť akémukoľvek rozhovoru. Chcela sa vyhnúť Noctisovi celkovo... Zavolala na chodbe sestričku a poslala ju na izbu Natsua. Potom sa už len chcela dostať preč..*

Noctis Clive: No mohu ti říct že jsi skončil tisíckrát hůř jak Michi. *To poví před odchodem Natsuovi a pokud jde o Tsuki tak ne to mu rozhodně nestačí, řekla mu že nemá čas ale Noctis se nehodlá nechat odbít a tak když opustí toto nemocniční oddělení tak vykročí pak z jedné chodby aby se postavil Tsuki rovnou do cesty a ona ho nemohla obejít. * Na jednu odpověď čas mít budeš! *Poví odhodlaně a stejně odhodlaně se ji podívá do jejich očí. * Takže je jasné že se mi vyhýbáš a tak chci abys mi pouze odpověděla na moje dvě otázky. První je, chceš se se mnou vůbec ještě přátelit a druhá je, co jsem ti provedl? Měl jsem tě rád a pořád mám a bylo to pěkné ale něco se změnilo, tak chci jen abys mi řekla co jsem ti provedl.

*Natsu dál na slova Noctise nereagoval, spíš už jen dál pak odpočíval, když pak ale k němu natáhla ruku Tsuki i s lízátkem, tak Natsu se mírně pousmál, viděl i ten její úsměv, který se jemu osobně líbil.* Děkuju. *Odpověděl, když mu dala lízátko, Natsu si pomalu zvedl ruku a pak si i pomalu to lízátko vzal do své ruky. Když pak Tsuki řekla že si ho může vzít až se naobědvá tak se nad tím malinko zasměje, měl už od začátku v plánu si dát ten oběd, ale nechtěl se nechat krmit od Tsuki a proto teď tu chtěl mít tu sestřičku, když pak Tsuki odešla z místnosti tak po chvíli odešel i Noctis, dalo by se říct že téměř hned po ní. Po krátké chvilce tam přišla sestřička, kterou zavolala nejspíš Tsuki, ta poté Natsua nakrmila jak malé dítě a po obědě si vzal to lízátko co mu Tsuki dala.*

*Doslova do Noctisa vrazila, keď jej zastúpil cestu. Bože, jej hlavou preletelo toľko myšlienok v jednej jedinej sekunde. A jednou z nich bola aj tá, že bol Noctis jak skala. No, na malého klučinu rozhodne. Veď ju od neho aj odrazilo pár centimetrov. Fyzicky bola slabá, aj pomalá. Len ju táto myšlienka utvrdila v tom, že keď príde domov, okamžite pôjde trénovať. Či ju bude bolieť ešte ruka, ju nezaujímalo. Každodenne sa s bolesťou pasuje..* Hádam, že asi nemám na výber, keď mi obmedzuješ slobodu.. *zdvihla svoj pohľad priamo ku Noctisovej tvári,* Mám ti odpovedať na obe otázky, alebo chceš len jednu odpoveď, ako si povedal na začiatku tohoto prepadu? *podvihla trochu obočie. Veď povedal, že má čas na jednu odpoveď. JEDNU. A teraz tu na ňu vychrlil dve otázky. Nu, tak nech si vyberie chlapec. Zložila si aj svoje ruky na hruď, ale netvárila sa povýšenecky, len vyčkávala, čo z neho teda vylezie.*

Noctis Clive: Bohužel musím říct že nemáš na výběr. *Nerad ji takto omezuje ale co jiného mu zbývá? Potřebuje nějakou odpověď jinak se zblázní. * Trvat budu jen na té první ale pokud odpovíš i na tu druhou budu jen rád. *Noctis má strach! Ano on má strach! Člověk, který nikdy v životě neměl strach o svůj život a to i když byl k smrti velmi blízko ale jakmile jde o Tsuki a o to zda budou kamarádi nebo to co udělal tak tohoto se bojí. *

*Už pri jeho prvých slovách pocítila znova to, čo pocítila, keď sa po bitke od otca rozhodla, že pochová všetky svoje pocity. Nedávala to však najavo. Noctis bol prvý človek, ktorého si pripustila aspoň trochu k telu s tým, že nešlo o žiaden experiment, o žiadne učenie.. Bolo to spontánne a prirodzené. Rovnako tak s Raitom, kde zo začiatku to iniciovala ona, aby z neho vypáčila nejaké jeho schopnosti, keď mu mala v budúcnosti nakopať prdel, ale celé sa to zvrtlo k niečomu úplne inému. Za to si ešte dlhý čas nadávala, lebo Raito nebol vôbec taký hrozný, ako si ho predstavovala. Nu, a Natsu bol zo začiatku len pokusný králík. Nepredpokladala, že by ho vo svojom živote uvidela viackrát, preto chcela takú obeť, ktorú nebude vidieť v Iwe každý deň. Lenže aj tam sa niečo zlomilo. Niečo, čo musí skúsenosťami napraviť. Inak by ho dnes ani nešla navštíviť, keby ho aspoň trochu.. nemala rada? Ťažko to definovať. No utvrdilo ju to v jednej veci - skutočne musí byť opatrná s tými emóciami, citmi a pocitmi. Bola to nebezpečná vec, ktorá sa jej mohla vymknúť spod kontroly.. Nadýchla sa z hlboka a popadla Noctisa za ruku,* Dobre, ale poďme inde.. *ešte to ani nedopovedala a už Noctisa 'ťahala' za sebou. Von z nemocnice, Nemuseli predsa sestričky počúvať ich súkromný srdceryvný rozhovor. Až vonku pred nemocnicou sa posadila na lavičku. Ale najprv Noctisa pustila,* Či si mi niečo urobil. To je otázka. Fyzicky si mi nič neurobil, ale.. psychicky.. Stal si sa mojim kamarátom, Noctis-chan. To je ten problém. Nemám kamarátov, nemôžem mať kamarátov. A ani nechcem mať kamarátov. Pamätáš sa, ako si mi povedal, že len tí silnejší prežijú?

Noctis Clive: *Nechá se chytnout za ruku a následuji Tsuki ať už ho chce zavést kamkoliv. Nakonec se ocitnou venku před nemocnicí kde už není tolik lidí, sice stále chodí lidé dovnitř a ven ale nemotají se kolem nich a tak se v klidu posadí vedle Tsuki a se zatajeným dechem očekává co mu k tomu Tsuki poví. Její slova vytvoří ale ještě více otázek než měl před okamžikem, musí pořádně promyslet svá další slova. * Uhm nemohu říct že to úplně chápu ale ano vím jak jsem říkal že přežijí jen ti nejsilnější ale nikdy nebylo řečeno že nejsilnější musí být sám, dokonce i ten nejsilnější může být poražen skupinou o něco méně silných a když už nic jiného tak to je důvod proč by člověk měl mít aspoň pár přátel, kterým může věřit. Samotná budeš nakonec nejzranitelnější z celé vesnice a bude úplně jedno zda jsi nejsilnější nebo ne. *Radši dál nemluví, nechce do toho Tsuki skákat, určitě je stále něco co chce říct a tak ji chce dát prostor aby řekla vše co má na srdci. *

*Táto téma, celý rozhovor, jej je nepríjemný. Vyvoláva to v nej pocity, ktoré chce silou mocou udržať na uzde..* Lenže to je ten problém. Nemôžem mať kamarátov, pretože ich môže hocikto využiť proti mne. Je to slabosť. A slabosť musia tí najsilnejší eliminovať.. Viem presne, čo by som robila, keby ťa niekto zajal na misii.. Nechala by som sa uniesť pocitmi, neriadila by som sa rozumom, ohrozila by som výsledok misie len preto, aby som tebe zachránila život. A ja sa nechcem dostať do takej situácie.. Nechcem to zažiť.. Nechcem nechať, aby emócie prebrali nado mnou kontrolu.. *zavrtela hlavou. Až mala po hrozne dlhej dobe chuť plakať. Lenže sa zaťala a nepustila zo seba ani slzičku. Ani sa jej oči nezaleskli.. Nemala teraz k tomu čo viac dodať. Tieto veci do nej vštiepoval jej otec. Pravda, brala si z nich čo potrebovala, ale toto jej doslova do tej blbej hlavy natrieskal..*

Noctis Clive: Stejně jako každý může využít tvou samotu proti tobě, takže si nevybereš. *Trochu mu to v jeden moment uletělo, chtěl mlčet a nechat ji mluvit dál ale tohle mu prostě vyklouzlo ale dál už opravdu mlčí a naslouchá slovům Tsuki. * Na druhou stranu pokud budeš opravdu sama a jednou budeš čelit skupině třeba deseti slabším Ninjům tak dohromady budou silnější a v ten moment až budeš umírat rukou slabších budeš litovat že jsi neměla někoho kdo by ti kryl záda. *Noctis se pak zastaví. * Nemám právo vymlouvat ti co si myslíš, podle mě je to špatné ale dobrá chápu to a respektuji to. *Jeho pohled ale říká něco jiného, bolí ho to a je mu opravdu líto ale co jiného by mohl dělat. * Takže tohle je konec našeho přátelství?

Budem trénovať tak moc, aby sa nič podobné nikdy nestalo. Žiadna verbež na mňa mať nebude.. Aj keby ich malo byť sto naraz.. *tak toto už namyslene vyznelo. A aj malo. Tatko ju trénoval presne na toto. Aby bola najlepšia. Ešte ani zďaleka na to nemá, ale preto používa svoju hlavu. Nevystavuje sa ničomu, čo by ju priamo postavilo do situácie, že by sa musela ísť s niekym mlátiť. Má veľké medzery v niektorých atribútoch.. Zatiaľ..* Áno, toto je.. koniec.. *do krvi sa jej dostala poriadna dávka adrenalínu. Tie slová ju vytočili do nepríčetna. Sama seba dohnala do tejto situácie. Neovládla sa. Asi prvýkrát v živote, čo sa neovládla. Postavila sa z lavičky a dokráčala k lavičke, ktorá bola oproti. Mala uvoľnenú jednu latu na operadle. Tsuki sa nohou zaprela o hranu jednej laty, ktorá tvorila sedaciu časť a rukami vytrhla časť operadla. Zdvihla ho do vzduchu a začala ním nekontrolovateľne mlátiť o lavičku, až z toho drevo lietalo všade naokolo. A neprestávala..*

Noctis Clive: Můžeš být nejsilnější na světě a stejně se ti to může stát, dokonce i Tsuchikage nejsilnější Ninja vesnice má svou stráž aby se mu něco takového nestalo. *Musel udat nějaký příklad, Tsuchikage mu přišel jako dobré přirovnání k udání příkladu. * Takže ne nikdy nebudeš dost silná abys nepodlehla přesile, nakonec budeš mít své limity jako každý člověk a proto se lidé doplňují, jsou pak silnější než ten kdo je sám. *Pronese zcela klidně, naprosto ignoruje to že její slova byla dost povýšenecká ale nevadí mu to. Nakonec Tsuki sama poví že tohle je konec a pak dostane ten záchvat nebo co to je a když vidí co dělá tak se zvedne dojde k ní, pravou ruku si obalí dračími šupinami (jen po zápěstí) a chytne ten kus opěradla aby ji zastavil. * Klid Tsuki, jen ještě jsem ti chtěl říct že tě mám rád a říct ti že jsi zaslepená mylnou filozofií o síle, doufám že jednou sama poznáš že to je blbost. *Pak to opěradlo pustí a ustoupí, pokud chce ať si mlátí dál a tak se pokusí odsud odejít, dostal co potřeboval -> odpověď. Vidí že nemá smysl ji přesvědčovat o opaku, sama musí poznat že je mimo to co ji otec naučil. *

*Mlátila latou o drevo až do momentu, kedy ju Noctis zastavil. Držala drevo nad hlavou a jeho slova sa jej zarývali do hlavy. Oh, veď ona sama vedela moc dobre, že to je blbosť. Ale.. Jej tatko. Jej tatko v nej vzbudzoval taký strach.. až ju to paralyzovalo. Keď drevo pustil, držala latu stále nad hlavou, ale neudrela ňou opäť. Celé telo sa jej chvelo, nedokázala to už ďalej kontrolovať, rovnako ako neustrážila svoj hnev a vybuchla. Z očí sa jej vyvalili slzy, ale nie len preto, čo sa tu odohralo, ale boli to nahromadené slzy zo všetkých tých situácií s otcom. Odhodila latu, prekryla si tvár rukami a posadila sa na lavičku. Rozplakala sa ako malé bezbranné decko, ktorému vzali lízatko priamo z huby..*

Noctis Clive: *Chtěl odejít! Opravdu chtěl a už byl na odchodu ale když zaslechne její pláč tak ho zamrazí a ztuhne, stojí na místě s tím že Tsuki je za ním a pláče. Zavře oči, zkousne zuby a ruce sevře v pěst, nemůže odejít! Jak by ji tu mohl nechat ne? * „Ty jsi s tím začal, ty jsi o tom chtěl mluvit a tak to musíš napravit.“ *Otočí se aby došel k ní, posadí se vedle ní a chvilku přemýšlí co by mohl udělat dokud se neodhodlá k nějaké akci a pokusí se Tsuki obejmout. Nemá ji k tomu co říct, slova jsou tu nejspíš i zbytečná a tak doufá že objetí vydá za tisíc slov (pokud to vůbec přijme). *