Řeka Naka

*Rogue potřebuje aby se naučil lépe ovládat svou zásovu chakry. Pořád mu během používání těch technik utíká trochu chakry a to je důvod proč se tak rychle unavuje v boji.
Vrátil se zpátky do akademie a šel za Senseiem ,aby mi řekl jaký jsou způsoby vylepšení práci z chakrou aby nedocházelo k úniku chakry. Řekl mu pár tipů ,některé byli fyzického způsobu ,ale některé dokonce mentálního… O druhém způsobu nic nevěděl a tak se snažil ještě více vyptat Senseie. Ten mu řekl ,že je hlavní správná meditace,klid a soustředěnost.* “Takový trénink nebude problém“ *Rogue poděkoval senseiovi a vyběhl z akademie kam jsi zašel pro radu za starým senseiem. Přemýšlel kam by mohl jít na jaké místo. Rogue se rozhodl pro řeku Naka ,kde moc lidí nebývá a tak bude mít svůj vlastní klid* Po cestě se zastavil doma,kde si vyzvedl své vybavení a svačinu s pitím,kdyby se zdržel. Šel přes vesnici až k bráně ,kde ho pustili ven, Protože jim řekl ,že jde jenom k řece. Stráže byli chápaví a tak ho pustili bez problému. Jak Rogue dorazil k místu našel jsi hezký místečko ,kde bylo slyšet jenom šumění řeky. Tak si sedl na hezký plácek s trávou a sundal si zadní brašnu,kterou furt nosil. Když se cítil maximálně uvolněně sedl jsi do tureckého sedu a dal ruce k sobě jako ,když musí používat klanovou techniku,ale neměl v plánu nic dělat.* “ A jak říkal sensei velký nádech ,výdech , nádech ,výdech“ *Jak jsi Rogue uvolnil mysl začal dýchat pouze nosem a nad ničím neuvažoval. Jediné co bylo to ,že se snažil vycítit jak pracuje chakra a zkoušel si sní různě hrát.. Jednou jí hromadil v jedné noze..Potom v druhé a takhle střídal končetiny a různé body na těle.. Takhle to dělal celou dobu co se snažil trénovat dokud necítil ,že začíná čerpat limity a tak se rozhodl dát si na chvíly oraz… Popošel ke svému vaku a vyndal svačinu s pitím. Ke svačině měl nějaký sandvič a k pití obyčejnou vodu skoro nic jiného nepil a už si na to nějak zvykl. Jak jsi dal odpočinek tak se hnedka pustil do toho samého. Sedl si do tureckého sedu… Zaujal stejnou polohu a začal pokračovat v tom samém. Dokud opět nevyčerpal své limity… Jelikož se začalo stmívat rozhodl se pro dnešek skončit a tak se sbalil s místa a vyrazil zpátky domu… Po cestě poděkoval strážním a šel zpět domů*

Gomennasai! *Zvolá Chiasa na skupinku detí, s ktorými sa hrajú na ninjov a predstierajú na ňu útok, ktorý im opláca rovnakou mincou. V letku odskoku si všimne, že ďalší protivníci sa vyrojili ako včely hneď za ňou s vetvičkami z neďalekých kríkov v rukách. Hneď ako dopadne sa teda rýchlo skrčí aby sa vyhla otrepaniu a prevelí sa po zemi kúsok ďalej z ich dosahu. Potom vytiahne zopár drevených shurikanov a hodí ich po protivníkoch z jednej aj druhej strany. Zopár detí vykríkne od bolesti.* Chiasa to není fér! Už druhýkrát si na výhernej strane so zbraňami. Nemôžeme ťa zasiahnuť kým sa nepriblížime a ty nám stále utekáš a používaš zbrane na vzdialenosť! *Namosúrene poznamená jeden z chlapcov a ostatní na jej smolu naduto a nahnevane prikyvujú. Postaví sa preto na rovné nohy.* Viete, Ninato-nichan ma vždy učí aby som využívala svoje výhody, nie sa dobrovoľne nechala zasahovať. Tak to totiž robia praví ninjovia! *Ohradí sa a prekríži ruky na hrudi. Jasné že sa im nepáči, že prehrávajú, ale ako ona môže za to že nevedia uvažovať? S týmto sa stretáva pravidelne. Miesto toho aby zapojili svoje mozgy sa stále len sťažujú. Je pre ňu ťažké prispôsobovať sa im keď ju to miesto zlepšenia posúva opačným smerom.* Jasné, jasné. Aby si vedela, nie si sama so starším súrodencom čo už chodí na nebezpečné a dôležité misie! *Ozve sa ďalší zo skupinky protivníkov. Chiasa sa rozhliadne po tvárach všetkých okolo. Je jasné, že ak neustúpi, alebo nevymyslí niečo iné, nebude sa im chcieť hrať sa na ninjov ďalej. Usmeje sa preto a pustí z rúk zvyšné zbrane.* Dobre teda. Vzdávam sa zbraní. Ale dovolíte mi používať chakru! *Všetci sa na ňu pozrú udivene. Chvíľu vidno ako namáhavo premýšľajú, až sa nakoniec zomknú do skupinky tesne k sebe a šepkajú si svoj plán.* Ha! Platí! Plus kto ťa chytí a porazí v súboji, nechá si všetky tvoje vyrobené zbrane. *Oznámia jej verdikt. Chiase sa v tvári mihne hnev, že sa snažia spriadať plány aby za každú cenu vyhrali hru. Ninato by to však bral ako skvelý tréning a preto tu vlastne je. Prikývne na súhlas a pripraví sa v skrčenej pozícii na rýchly útek. Čaká na náznak prvého pohybu a keď ho zachytí.... vyrazí. Najrýchlejšie ako dokáže, pretože tlupa prenasledovateľov začala používať rozum a vytvárajú za ňou formáciu. Chiasa si to namieri do známejších uličiek a behom pomedzi ľudí si nadháňa viac a viac času. Potom zamieri do slepej uličky a tesne pri jej konci zastaví. Počuje za sebou dupať kroky, no ona neostane vystrašene stáť. To bol jej plán! Ona môže používať chakru- zloží teda ručné pečate pre Kinobori No Waza. Vyskočí na stenu tvoriacu slepú uličku a začne naplácnutá na nej prechádzať na jej vrch. Pohybuje sa vlastne po stene niečieho múru. Keď je úplne na vrchu postaví sa normálne na širšiu rýmsu a vyplazí jazyk prenasledovateľom, ktorý už tasia drevené zbrane. Ale... niektorý používajú rovnaké jutsu.* Nikto nepovedal, že my ho použiť nemôžeme! *Vysmievajú sa jej a Chiasa sa musí rýchlo rozhodnúť. Na zoskočenie na druhú stranu je to príliš vysoko a zostup by trval dlho. S rovnakou technikou sa teda rozbehne k budove dotýkajúcej sa múru a pokračuje vyššie na iné podlažia. Keď sa obzrie za seba, decká vyzerajú ako pavúci snažiaci sa ju obkľúčiť.* „Ja to tu ale poznám!“ *Podporí sa v duchu a viac sa neobzerá späť. Hneď ako sa dostane na strechu nejakej administratívnej budovy rozbehne sa do prostriedku, kde sú schody vedúce znova dole. Ak si nevšimnú kam sa pustila, má šancu ich na chvíľu striasť, kým nepochopia jej zámery. Bežiac dole schodmi berúc ich po dvoch či troch sa dostane na ulicu medzi ľudí. Rozhliadne sa po chvíľke sústredí chakru pre Henge No Jutsu. Zamaskuje sa staršia sestra Sasame a zaradí sa do davu prechádzajúceho ulicou v živej vrave. Pár ľudí jej zakýva s úsmevom, čo samozrejme opätuje a hneď čo zájde bezpečne za ďalší roh chakru uvoľní. Vo svojej podobe sa vracia po stopách na miesto odkiaľ vyrazila. A tam nájde svoje zbrane, ktoré pustila ležať na zemi.* „Hlupáci, nikoho nenapadlo ich využiť.“ *Uškrnie sa, v behu ich zhrabne do ruky a odloží do vrecka za opasok. Dobehne až k rieke a schová sa v kríkoch. Zadýchaná, no spokojná. Ale len na chvíľu. Zdá sa, že niekto ju prezradil, alebo predvídal jej kroky. Z oboch strán kde sa práve nachádza sa začnú približovať jej prenasledovatelia. Kríky ju neochránia, musí znova vyraziť. Chakra sa jej koncentruje oveľa ťažšie keď je zadýchaná a v miernom pomykove z ďalšieho plánu, ale ako tak sa jej to po sústredení podarí a použitím Jutsu Suimen Hokou No Waza sa rozbehne priamo po rieke, mávajúc všetkým výsmešne malíčkom. Jej osobné gesto, ktorým dáva ostatným najavo aký sú na ňu krátky.* Dnes moje zbrane zrejme nedostanete, skúste to zajtra! *Zakričí im a s úsmevom no vyčerpaná im ujde späť domov. V bruchu jej už poriadne škvrká. Navyše by sa mal vrátiť aj otec z dôležitej misie. Určite ak bude môcť prezradí jej čo sa mu prihodilo a naučí sa ako vždy z príbehu veľa nového. No kto by sa netešil?!*

Itami-kun, *vykoukla z poza dveří chlapcova starší sestra.* Nechtěl by jsi jít trénovat?
C-cože!? *vylekal se. Tuhle větu od své sestřičky nikdy neslyšel a rozhodně by nepředpokládal, že se to někdy změní. Pro jistotu si prožmoulal oči, jestli se mu to nezná, ale černovláska tam pořád stála a usmívala se na něj.* Tak dobře, jen se připravím... *Poté, co odešla tak si dal kunai do pouzdra na noze a shurikeny se zbytkem kunaiu do druhého v pase. Vůbec netušil, co za trénink pro něho mohla připravit, ale zřejmě to nebude žádná procházka růžovým sadem. Narozdíl od chlapce byla dívka mnohem vzornější ve studiu, lépe se učila a ještě více oplývala talentem. Málokdo by si proto pomyslel, že mohou být jedna rodina. Když Itami přišel do chodby, tak už tam nedočkavě přešlapovala na místě. Vždy byla ráda, když s ním mohla trávit čas a ještě radši, pokud mohla trénovat a tentokrát se jí podařilo spojit obojí dohromady.* Není nic lepšího, než trénovat v přírodě a nebýt ničím rušen, *sdělila mu a tím naznačila, že jejich kroky povedou k řece Naka. Itami s ní nemohl než jen souhlasit, jenže sám opouštět Konohu rozhodně nechtěl, protože okolní lesy mohou skrývat spoustu nebezpečí, od divoké zvěřé nebo lupičů, až po nukeniny a vrahy. Po dobré půl hodině došli k řece. Na místě bylo takové ticho, že krásně slyšeli proud vody, který byl po deštivé noci stále poměrně silný a doplňoval ho občasný zpěv ptáků.* ,,To by nebyla moje sestra, aby nevymyslela něco prašténého," říkal si v duchu a měl pravdu. Jeho rudooký třeštěny parťak následně ukázal na kameny a kusy dřeva, které  vytvořily menší hráze či zábrany zadržující vodu a dodal.* Taak, tohle musíme uklidit. Pokud by se protrhly, tak byl mohly ublížit zvířatům žijícím ve vodě nebo u břehu. *Následně se oba svlékli, do co možná nejvhodnějších věcí na takovou akci a vrhli se na věc. To, že by to mohlo být fyzicky náročné, bylo Itamimu od začátku jasné, ale něco takového rozhodně nečekal. I přes to, že používal  Suimen Hokou no Waza, k přenesení polámaných kmenů stromu, tak si po chvilce přišel, jako když by měl vypustit duši. Rozhodně však nechtěl dát před sestrou najevo jakoukoliv únavu, nebo dokonce slabost, proto zatnul zuby a následoval jí v nošení. Samozřejmě se narozdíl od své sestry nevyhnul mnoha pádům do vody, ale s postupem času jejich četnost klesala a on mohl nosit čím dál větší zátěž. I přes to, že si to pořádně neuvědomoval, tak to byl výborný trénink na výdrž. Najednou pochopil význam věty, "Trénink začíná až v moment, kdy ninja začne cítit, že posouvá své hranice možností." kterou černovláska ráda používala jako tréninkové motto. Když vše donosili, tak si oba sedli na břeh a vydýchavali únavu.* Tak vidíš. Zvládl jsi to Itami-kun, *povídala se s úsměvem na svého bratra. Byla na něho po právu hrdá, protože nečekala, že by mohl tak působivě obstát. Itami jen seděl a nedařilo se mu najít sílu na odpověď.* ,,Teď ještě ta otravná cesta domů..." *uvědomil si poněkud nepříjemné zjištění. Místo toho, aby se odhodlal k odchodu se mu pomalu zavíraly oči. Zřejmě musel usnout protože, když je opět otevřel, tak si všiml, že ho sestra nese na zádech a dokonce už nejsou ani daleko od domova. ,,Ta holka má opravdu nevyčerpatelný zdroj energie," říkal si v duchu a opět pomalu zavíral oči. Probral se až další ráno ve své posteli, kam ho zřejmě Mayumi uložila. U snídaně zjistil, že opět vyrazila na misi a tak ho trochu mrzelo, že se s ní nestihl rozloučit. Pokud bude dost trénovat, tak by se jednou mohlo stát, že jako správný bratr ponese on na zádech jí.*
           Konec RP

*Stál pri koryte rieky a pozeral na vysokú skalu, ktorá sa ťahala pozdĺž vody.*"Tak, sústreď chakru do svojich chodidiel. Sústreď chakru!"*Opakoval si stále dookola slová v hlave.* Poďme na to!* Vykríkol a rozbehol sa oproti skalnému masívu. Urobil sotva tri kroky, zacítil, že padá, tak sa prudko odrazil od skaly a pristál na nohách na zemi.*" Hm, zrejme to nebude až tak jednoduché, ako som si myslel."* Skúsil to ďalších desať krát, no výsledok bol stále rovnaký. Nevedel dobre sústrediť chakru do svojich nôh tak aby vybehol po stene. Bol z toho veľmi frustrovaný. Zodvihol zo zeme kameň a hodil ho nahnevane do vody. Hlasno to plesklo a na mieste kde kameň dopadol na hladinu, pozoroval kruhy, ktoré sa tvorili.* "No...a prečo nie.* Pomyslel si a zatvoril oči. Predstavil si chakru v jednom bode svojich chodidiel ako prúdi von v kruhoch ako kameň vo vode. Zacítil zvláštne zachvenie v nohách rozbehol sa oproti stene, otvoril oči a vybehol do desaťmetrovej výšky.* Ja som to dokázal!* Skríkol tak hlasno, že vtáky, ktoré sa ukladali na spánok sa rozleteli zo stromov.* Opatrne zliezol po skalnom zráze a skúšal to až do večera. Vedel, že keď to už raz dokázal, dokáže to znova. Večer už dokázal sústrediť chakru bez toho aby si musel predstavovať kruhy na hladine vody.*

Koniec RPG

*Ráno se probudil zrovna v moment, kdy slunce vycházelo a prosvítalo mezi budovy. Sedl si na postel a protáhl se natolik, že lehce zakřupalo mezi lopatkami. Následně vzal tričko, pod kterou si dal v místě kde jsou žebra výstuž, která by mu měla chránit jednu stranu žeber při různých pádech. Sice už uběhla doba, kterou doktori odhadovali pro srůstání nalomených žeber, avšak na doporučení nechtěl riskovat nějaké obnovení zranění. Dále si vzal ninja kalhoty a pevné boty do kterých zastrkal nohavice od kalhot a místo, kde boty končily ovázal obvazy. Když se konečně oblékl, tak si šel do koupelny vyčistit zuby a učesat vlasy. Po ranní hygieně se šel nasnídat. Namazal si tři tousty s marmeládou a snědl je. Na cestu sebou si dal do batohu pití a krabičku s kuřecím masem a rýží. Když už si vzal všechnu svojí výbavu a věci které by mohl potřebovat (včetně jídla), tak konečně vyrazil. Nešel však do tréninkové oblasti jako to obvykle dělal, ale zvolil si trochu klidnější a odstrčenější místo, kterým byla řeka Naka. Do několika minutách konečně dorazil na určené místo. Voda byla čistá jako obvykle, nebyl tu vůbec nikdo a zvuk toku vodu občas prerušil zpěv ptáků. Batoh si položil ke stromům pár metrů od řeky a začal se protahovat. Sice se před pár dny důkladně protahoval se senseiem v doju, avšak tentokrát byl sám a stejně tak trénoval sám od způsobeného zranění, takže to byl svým způsobem trochu nezvyk. Když si protáhl svaly, tak začal jednoduchou chůzí po vodě, aby si opět vyzkoušel koncentraci chakry. Poprvé přešel přes tekoucí řeku a zjistil, že to stále ještě umí, takže si vzal do ruky větší kámen, aby přidal na váze a zároveň i na náročnosti. Opět přešel bez větších komplikací, takže si mohl být jistý, že by techniky a ovládání chakry neměl být žádný problém a mělo by to jít přibližně stejně hladce jako před zraněním. Použil proto CHAKURA SHOTTO a vyskočil na kmen nedalekého stromu, na kterém se pomocí chakry. Od toho se odrazil na další kmen a opět se zachytil. Narazil v poměrně velké rychlosti, až po jeho chodidly zakřupala kůra. Další techniky si úspěšně oprášil a tak byl čas začít zlepšovat ty nejsložitější techniky co ovládal. Vytahl svitek z pouzdra, které měl nad zadkem, rozvinul ho a přivolal svojí loutku. Před ním se na zemi objevila jeho loutková kopie. Pomocí chakrových vláken jí spojil se svými prsty a postavil jí na nohy. Loutka se pomalou chůzí začala přibližovat ke kamenu, s kterým před pár minutami modrovlásek přešel řeku. Tentokrát se to samé chtěl pokusit s loutkou, aby tim zlepšil své ovládání a sílu vláken. Loutka se z počátku lehce třásla s doprovodem cvakaní dřeva. Nakonec však kámen zvadla nad hlavu a šla s ním. Když přišla ke břehu tak nastala tak nejtěžší část. Itami musel pomocí vláken zvednou jak kámen tak i loutku nad zem, aby řeku "přeletěla", jelikož bylo nemožné, aby chodila pomocí chakry po hladině. Zvýšil proto množství chakry ve vláknech a loutku i s kamenem zvedl. Když se však pohnula dopředu, tak zahučela do vody. Následně musel Itami loutku ručně vytáhnout a pokusit se o další pokus. Opět celý proces zopakoval, jen si vzal jiný kámen, ale stejně velký. Loutka se u břehu vznesla a pomalu pokračovala přes řeku. Zhruba v půlce začala Itamiho svědět ruka a z důvodu snížené koncentrace loutka opět putovala pod vodní hladinu. Tentokrát to bylo ještě horší jí vylovit, jelikož začal chlapec pociťovat jisté známky únavy a navíc byl dál od břehu. Po vytažení a sněžení rýže s masem, kterou si vzal sebou přešel na třetí pokud. Vše opět zopakoval a po chvilce opět stála loutka s kamenem nad hlavou u břehu. Loutka se opět zvedla a letěla si to přes řeku. Za překonanou půlkou řeky si Itami všiml, že musí nejen zesilovat vlákno, ale zároveň ho i neobvykle hodně prodloužit a o to víc chakry ho to stojí. I přes to však úspěšně loutku dostal na druhý břeh. Původně chtěl trénovat mnohem více, jenže toto ovládání a zlepšování jeho speciální schopnosti mu sebrali velkou část chakry a tak neměl už moc sil. Přešel řeku za loutkou a odvolal jí. Po jejím zmizení si šel pro batoh s prázdnou krabičkou od jídla a namířil si to domů.*
Konec RP

Omlouvám se. poví Maiy směrem ke skupince tří obchodníků, kteří stojí u jednoho vozu, který táhne kůň. Je to skupina, kterou má doprovodit k hranicím země Ohně s hranicí země Lesů. Oblečena je v nových šatech, které si nedávno pořídila. Kromě částí na předloktích, na kterých se jí lesknou tetování hada a její hodnost vojáka. Kde zatraceně je? Někdo si to asi šeredně odskáče. Tuto skupinu má doprovodit společně s geninem, který se má účastnit zkušební mise. Ovšem asi na to zapomněl. Maiy má u pasu Wakizashi, nad zadkem vak s vybavením a na rameni se jí pohupuje toulec s lukem a šípy. Na očích má černé brýle a čelenka na čele jí drží vlasy na tvářích. Vzhlédne k obloze. No nic, déle čekat nehodlám. Tohle není nic, co bych nezvládla sama, tak prostě vyrazíme. Vyřídím si to později. podívá se na obchodníky. Ti jen pokrčí rameny, protože je jim opravdu jedno, s kým jdou, hlavně už aby byli na cestě.*

*Rogue vstával dneska dřív. Měl vyrazit s nějakým chunninem na C misi...* Konečně nějaká lepší mise... *Poté co vstal si dal snídani a oblékl se do oděvu ... Poté si zabalil svoje vybavení a připevnil si toulec s lukem na záda... Jak byl připraven vyrazil směrem k Centru ,kde si vydávali mise... Po cestě se zastavil na dango a vzal si ho sebou,který po cestě ujídal. Jak došel k cetrále. Čekal na ostatní se ,kterými měl vyrazit...* Jsem tu nějak brzo . Budu muset čekat... *Poté Rogue čekal a čekal... Než se rozhodl vyrazit do budovy a zjistit co se děje. Paní na výdeji mu řekla ,že začátek mise je u hlavní brány...* No doprdele... To nestíhám *Poté se Rogue rozeběhl a vyrazil směrem přes střechy k hlavní bráně... Hopky hop a Rogue se ocitá u hlanví brány ,kde si už všímá obchodníků a někho kdo vypadá jako ninja...* To musí být ono. *Poté přiskočí až k tomu ,kdo je nejspíš ten ninja...* Tak jsem tady. Můžeme vyrazit... *Poté se Rogue zasekl a všiml si ,že toho ninju zná... Však je to malá Maiy.. I když teď už není tak malá* Aaa . Zdravím Maiy . Takže ty seš chunnin co mě má vzít na misi jo *Pokud obchodníci a Maiy jdou Rogue drží tempo spolu s nimi*

*když Maiy a obchodníci vyrazí, dopadne vedle ní nějaká osoba a začne něco hulákat. Maiy se zastaví a otočí. Máš zpoždění 15 minut, tak se tu přestaň vytahovat. Měl by ses naučit respektovat čas. poví přísně a prohlédne si ho. On si jí pamatuje, ale ona tak nějak matně. Ví, že ten obličej zná, ale je to z doby, kdy byla... No, řekněme ještě jiná. Já jsem hlavně ten Chunnin, co je velitel téhle mise, takže přestaň okounět a šlapej. Uvědom si, že na mém hlášení závisí tvá budoucnost. teď už trochu přehání, ale nezaškodí, když ho trochu popožene. Pak opět vyrazí za obchodníky. Vydá se do čela. Zatím to je v pohodě, ale později může aktivovat Byakugan a sledovat okolí kolem nich. Nerada bych o někoho na téhle misi přišla, tak se pokus nenechat zabít. Poví ještě k Roguovi a snaží se vzpomenout si aspoň, jak se jmenuje.*

*Poté co se objevil ve skupině dostal hned kázaní* To je otrava... *Poté prokroutil očima a dál poslouchal Maiyu a jelikož už vyšli držel krok s Maiyou* Vím ,že tady nejsem včas. Ale už jsem tady a můžeme jít přeci ne *Poté dá ruce za hlavu a vyrazí směrem kudy se táhnou obchodníci, ale Maiy ještě neskončila a pokračuje v kázání* Vím ,že jako genin můžu být rád za tuhle misi,ale líbat nohy ti nebudu to nečekej... Ať si velitel nebo ne... *Tím Maiye ukončil rozhovor a rozhodl se jít poslední jelikož Maiya se dala do čela skupiny. Tudíž se rozhodl to krýt ze zadu* Tahle mise bude větší otrava ,než jsem možná čekal *Poté co Maiy hodí ještě poznámku o tom ,aby se nenechal zabít neodpovída a pouze pokračuje v cestě...*

Věř mi, že kdyby ses o to jen pokusil, zadupu tě do země. prohodí ještě, než se Rogue přesune na konec skupiny. Obchodníci si mezi sebou začnou něco mumlat, přestanou ale ve chvíli, kdy Maiy otočí hlavu a lehce si spustí brýle, aby viděli její zlostný pohled. Jakmile se otočí, jeden si zakryje ústa. Ta vážně není moc příjemná co? pošeptá těm dvěma, ale pak už jen mlčky pokračují. Jakmile se dostanou na první křižovatku, sejdou z hlavní cesty na vedlejší a míří na sever k hranicím. Asi po hodině cesty začne být les těsnější, stromy rostou blíž k sobě a jejich kuruny vytváří pod sebou tmu. Z cesty není vidět moc daleko do okolí. Tady se Maiy rozhodne aktivovat Byakugan na chvíli a pokračovat. Zná tuhle cestu a ví, že přibližně za hodinu je menší odpočívadlo. Vozík je sice menší, ale narvaný natolik, že ten jeden kůň dostává celkem zabrat. Maiy vidí i, jak je osa kol prohnutá pod tím nákladem. V její zorném poli se začnou v okolí objevovat další chakry. ..osm, devět, deset, jedenáct, dvanáct. Hm, bude sranda. mumlá si tak, aby jí nikdo neslyšel. Jsou celkem daleko od cesty a jsou velmi slabé. Sáhne si do vaku a vytáhne kousek papíru, na který něco na škrábe. Pak si lehce odkašle, aby upoutala Roguovu pozornost a lístek upustí podél těla na zem. Pokud si jí všiml a zvedl ten lístek, když k němu došel, může na něm přečíst. "Nedávej nic najevo. Za tebou jde ve stínu lesa pět osob." Maiy pokračuje dál, jakoby se nic nedělo.*

*Poté co Maiy ještě prohodila svá milá slova se jenom usmál a pokračoval v cestě* Myslím ,že nám to spolu půjde *Potom se zachehtl a pokračoval v cestě... Poté si všiml ,že obchodníci z Maiy mají trochu nahnáno..* Myslí, že mají větší strach z ní jak z banditu *Poté si vlastně uvědomil ,že to je jeho první mise mimo vesnici... A tak sledoval vše kolem sebe stromy, keře vše co tu rostlo a kvetlo. Objevovalo se v dálce či blízkosti...Poté se cesta začala víc zatemňovat a už se to podle Rogueho blížilo. Tady je to dokonalé místo na přepad.. Tak si začal i více všímat Maiy,která vypadalo jako kdyby veděla ,že je někdo tady. Poprvé za celou dobu vypadá ,že se připavuje... Poté zakašlala a Rogue se otočil směrem k ní... Poté si všiml jak něco pustila.* Bordel, špína co to je sakra *Poté koukal kam to dopadlo a až byl u toho skrčil se a povolil si nohu a začal jí utahovat. Poté sebral papírek a přečetl si co tam je...* Pět osob... To bude otrava... *Rogue už se mentálně připravoval na boj ,který určitě příjde...*

*Maiy si dávala dohromady okolí. Mapovala si, kde se kdo pohybuje. Takže pět vzadu, dva na každé straně a tři ze předu. Počítám, že chtějí že zadu udělat překvapivý útok. Ještě že mám ty oči. Ale proti téhle skupině, by asi ani nebyli třeba. řekne si. Svůj krok ale trochu zvolní, aby se pomalu vůz k ní přibližoval. Pak si ale něčeho všimne. Polovina z nich bere do ruky kouřové granáty a zbytek si připravuje luky. Jakmile se začnou přibližovat přesune se k obchodníkům. Pánové, nechci vás děsit, ale až vám dám signál, zalezte pod vůz. Roguu (vzpomněla si) postav se na levou stranu koně. Potřebují, jestli máš něco, čím dokážeš zastavit letící šíp. Budu tě navigovat, ale bude to dost náročný. Potřebujeme ochránit koně. Nejlepší by bylo, kdyby ten kůň zůstal v klidu. Tak až ti tak řeknu. Jo, a bude tu všude hodně kouře. poví a zase se přesouvá před koně. Bandité se přibližují k cestě a každou chvíli to začne.*

*Rogue stál zatím vzadu a poté Maiy začínala plánovat... Obchodníci se měli schovat a Rogue se měl postavit na levo od koně. Nic nenamítal a šel* Obávám se ,že šíp za letu asi zastavit nedokážu a obranné techniky taky úplně nemám. Ale buď můžu použít Kekkei genkai klony a nebo nás všechny ukrýt do ​Suiton: Kirigakure no Jutsu... Vyber si co mám dělat *Pokud si Maiy zvolí Mlhu... Rogue nijak neváha a použije [​Suiton: Kirigakure no Jutsu] a epicentrum toho všeho je vůz. Mlha je velikostně 50m kruhového tvaru a poté čeká dál co Maiy bude chtít*
*Pokud měj rozhodne klony složí pečet na [​SUISHOU BUNSHIN NO JUTSU] a vytvoří dva klony ,který budou hlídat koně... Rogue těm klonům hodí kunaie ať se mají čím bránit... Sám si vezme luk a čeká na bandity ,který půjdou v prvních liniích... Tohohle koně uchráníme Pokud to bude Maiy chtít jinak Rogue se bude řídit podle ní*

*Maiy si v hlavě stále dává dohromady strategii, když Rogue pronese slova KG. Vážně o tom mluví takhle okatě? proletí jí hlavou. Jestli mají nějakou výdrž, tak můžeš. Mlha bude k ničemu. Oni samy hodlají použít kouřové granáty. Jen to dopoví, už se z lesů začnou snášet kouřové granáty. Tak teď! křikne Maiy. Jakmile se kolem nich začne hromadit kouř, obchodníci zalezou pod vůz a ona sama si přeleze na levou stranu koně. Majitel toho koně ale, místo aby zalezl pod vůz, dojde k hlavě koně a snaží se ho uklidňovat, aby se zbytečně neplašil. Pak začnou létat šípy. K Maiy letí čtyři šípy. Dva ze strany, dva zepředu. Na Rogua 3. Dva ze strany jeden zepředu. Dva v předu, jeden v pravo. Křikne na Rogua. Šípy letí obloukem, aby doletěli. Zbytek mužů zatím vytuhuje luky potom, co tam ty dýmovnice naházeli. Sama Maiy se odrazí do vzduchu dorotace ve chvíli, kdy jsou šípy skoro u ní. Kaiten ty čtyři šípy odrazí a Maiy dopadne na zem. Pak jí ale napadne ještě jedna věc. Vůbec nechápe, proč jí nenapadla předtím. Složí pečetě a udeří do země. Kolem nich se zvednou čtyři desky, do kterých šípy jen naráží. Jo, mohla jsem to použít hned. Ticho. poví trochu naštvaně.*

*Poté co Maiy rozhodne ,aby Rogue použil klony neváhá a začíná skládat pečetě na [​SUISHOU BUNSHIN NO JUTSU] ...* Jednoho použiju jako štít a druhý bude bojovat... tak teď se to ukáže v praxi... *Rogue tedy vytvořil jednoho klona ,který měl jenom 1 bod chakry aby vůbec fungoval tomu dal kunai a postavil ho před sebe... Poté vylezl ještě druhý a ten už měl 5 bodu chakry.... a tomu dal dva kunaie a postavil ho do předu . Rogue s návnadou stál na pravo... Poté co už letěl šíp ve předu je klon bez problému odrazil... Rogue s návnadou čekal a už viděl ,že letí další dva šípy.. Takže pouze přemýšlel jak je zastaví ... Rozkázal klonu ať do nich skočí. Mezitím Maiy vyblokovala svojí stranu ,nějakým vírem ,ale pouze to viděl tak periférně...* To taky není obyčejná technika co.. *Poté co dopadla na zem vytvořila z hlíny kolem nás zeď... A klon místo toho aby se obětoval narazil do zdi a spadl..* Aspoň ,že se nerozpadl *Rogue se otočil na Maiy* Co máš v plná teď... *Rogue se zeptal a klony nechal být ve střehu a hlídat*

*Díky Kaitenu rozvířila trochu vzduch a tak když kolem nich vyrostla stěna, tak uvnitř moc kouře nebylo. Ačkoliv tam byl granát, který stále kouř vytvářel. Popadla ho a hodila ho přes stěnu ven. Jo, tohle jsem nedomyslela. Mohla sem to udělat rovnou. ALe tak aspoň nějaké vzrušení. pokrčí rameny a otočí hlavu k muži u koně. Odvážné, ale už zbytečně neriskujte. poví a pak koukne na Rogua. *Musíme počkat, dokud nedoblbnou. Ještě pořád pálí do dýmu šípy. O mojí stěně zatím neví. pak vezme Rogua za límec a táhne ho od skupiny. Tihle obchodníci jsou tupci a pochybuju, že ví, co je Kekkei genkai. Ale jen rada. Nemluv okatě o tom, že nějaké máš. Dlouho by ti zůstat nemuselo. Lidi jsou schopní ukrást cokoliv. poví. Dým mizí a už zjistitli, že je tu stěna. poví a podívá se na muže. Tentokrát vás prosím, zalezte pod vůz všichni. Rogu, toho klona s tím minimem chakry postav ke stěně na levo od vozu. Ty se postav ke stěně ve směru cesty, klona s více chakry postav na pravo od vozu. Já si beru tu pětici vzadu. Kolem stěny se teď staví bandité, ale ne všichni. Ve předu jeden, ze stran jeden a zezadu jeden. Pokud tohle vyjde, je o čtyři míň. Jakmile všichni zaujmou postavení, Maiy udeří po chycení jedné pečeti opět dlaněmi do země. Všechny čtyři stěny, které se postavili a nechali v zemi hranatou díru, teď padli zase zpátky. Pod sebou nechali mrtvé bandity, které rozmačkali. Důkaz jsou čtyři krvavé čmouhy, které vystříkli ven, než deska úplně zapadla. Jakmile padli, Maiy vyrazí s Wakizashi v ruce. Nejblíž k ní je Bandita s kuší, který vystřelí. Maiy vidí, kdy chytá za spoušť a tak stihla zareagovat a uhnout. Vystřelený šíp se zarazil do vozu. Skrčí se a odrazí před ním. Wakizashi mu bodne do hrudi a použije ho jako štít na zbylé tři šípy, které se mu zarazili do zad. Otočí ho do strany a vyrazí dál k trojici, která odhazuje luky a kuš a tahají katany.
Proti Roguovi stojí dva bandité. Oba vypustí proti němu svoje šípy. Střílí z takového úhlu, že kdyby jim Rogue uhnul, minou koně. To samé na stranách. Výstřel na klony. Každy z banditů jakmile vystřelí, pouští zbraň a vytahuje Katanu.*

*Rogue stál a koukal jak Maiy hubuje obchodníky ať už to nedělá jinak by to příště nemuselo vyjít. Poté si mě přitáhla a trochu svérázně mi řekla ,ať takhle o kg nemluvím pokud ho nechci ztratit ,jelikož jsem byl venku ještě hodně nováček , měl bych jí asi poslechnout a tak se nechal hubovat od mladší* Jo máš asi pravdu no , děkuji za rady ,které mi dopřáváš *Poté co to dořekl ,se lišácky usmál a Maiy začala říkat plán . Rogue pouze přikývl a nic nenamítal ona tady byla šéf a tak jí poslouchal... * Dobře to nezní špatně... *Tak tedy rozmístil klony a čekal až Maiy zruší stěny... Poté se Rogue a klony ocitli naproti lukostřelcům ,kteří byli amatéři a tak luk použivali jako laici a tak se Rogue i klony dokázala ubránit před šípy,který nezpůsobily tedy vůbec nic a tak se proti banditům rozeběhlo klony s kunaii a Roguů šel proti dvou banditům a rozhodl se použít taijutsu na jednoho se rozeběhl a použil [Konoha Senpū] a poté co ho odkopl se sklonil a podkopl toho druhého [Konoha Reppū] ... Jelikož viděl ,že Maiy zabíjí rozhodl se ,že taky zabije. Nějak mu to nevadilo a tak jenom vytáhl skrytou čepel a druhému banditovi proříz tepnu na krku... Potom se zvedl a šel k tomu kterého odkopl. Ten se mezitím nějak zvedl a ,když viděl co udelal Rogue jeho kolegovi rozhodl se utéc ... Rogue vytáhl shurikeny a trefil ho do nohy... Ten se skácel k zemi a Rogue k němu doběhl a bodnul do sdrce ze zadu...* Banditi a klony bojovali mezi sebou a K1 (Méně chakry) dokázal porazit jednoho a mezitím ho druhý porazil a ten se rozpadl .... K2 (5 chakry) použíl [Shouton shurikeny] a vytvořil jich 5 (1chakra) a poslal je přímo do banditů a tím je zabil... Poté se Rogue stáhl ke koni a K2 též ,aby ho mohli chránit Co teď Maiy. Vidíš je někde ještě

Rogue 15/21 chakry
K2 4/5 chakry

*Maiy si se svými bandity poradila rychle. Ačkoliv prvního nechala zemřít, zbylé tři zmlátila do bezvědomí. Někdo to musí taky odnést jinak. Vrátí se potom ke koni. Dobrá, to by bylo. složí pečeť a ze země se zvedne další deska zeminy. Naházej tam ty těla s klonem. poví Roguovi. Sama odtahá zbylé tři bandity k vozu, kde odváže koně a připoutá je k němu. Pak je probudí. Tak, jelikož jste ten vůz tak moc chtěli, potáhnete ho vy. poví. Jakmile ROgue odnosí těla, zavře je tam zase tím, že na ně ta deska padne. Tím po sobě uklidí. Kůň jde teď vedle vozu, který táhnou bandité. Má v plánu, jakmile doprovodí zákazníky, předat bandity příslušnému orgánu, který se postará o jejich trest. Tím jejich mise může skončit a společně se s Roguem mohou vrátit zpět do vesnice, kde Maiy zajde do kanceláře nahlásit výsledek mise.*

*Rogue udělá co Maiy řekně jelikož i ona vzala nějaká těla nebral to jako pohrdání či tak něco...* Dobře jdu na to *Poté vzal těla a naházel je tam jak Maiy chtěla... Poté šel ke klonovi a použil [Chakra Kyuuin no Jutsu] a odčerpal chakru od klona a vyrazili směrem kam chtěli obchodníci doprovit... Cestou necestou jen Rogu prosnesl k Maiy* Děkuji ,že jsi mě vzala na misi *Poté odevzdali bandity a poté došli do své vesnice a šli nahlásit misi*

Itami byl po několika dnech strávených v Kumogakure opět konečně doma. Chvilku mu trvalo, než si opět zvykl na všechnu tu zeleň a lesy, které obklopují Konohu. Když ráno vstal, tak věděl, že není čas otálet s tréninkem a že by se měl opět pustit do práce. Dovolená byla sice příjemné zpestření, ale teď ho čekaly povinnosti. Z pokoje proto zamířil do koupelny, kde provedl ranní hygienu a upravil si své modré vlasy. Následně šel na snídani. Po dlouhé době si dal toust namazaný marmeládou, který měl do startu dne snad ze všeho nejraději. Když dojedl, tak se šel obléknout. Vzal si své modré tričko doplněné o černé ninja kalhoty a pevné boty. Nohavice u kalhot si obvázal sněhově bílými obvazy. Na záda si hodil dvě své loutky, pod ně umístil vodorovně pouzdro s Wakizashi a do menšího pouzdra na zadek si dal zbytek věcí. Teď už byl plně připravený, aby mohl vyrazit ven. Avšak stále neměl vše. Poslední ingrediencí k dobrému tréninku byla svačinka. Vyrazil proto do obchůdku s Dango knedlíčkami, které taktéž miloval. Dnes se rozhodl svému žaludku dopřát jen tu nejchutnějši stravu, co ho napadla a byla ve vesnici k dispozici. Za pár desítek minut si to modrovlásek kráčel směrem k řece Naka s krabičkou, ve které chrastily tri porce knedlíčků napíchnutých na špejli. Možná se najdou nějaké otazníky, proč zrovna sem, ale odpověď není vůbec složitá. Itami měl tohle místečko zkrátka v oblibě a dlouho tu nebyl. To ticho mělo při tréninku důležitý význam. Dnes se rozhodl trénovat ninjutsu a to především za pomoci loutek. Spojil proto chakrová vlákna s obvazy které měl na zádech. Ty se následně povolily a vyjely z nich dvě loutky. Loutky následně dolétly až k břehu řeky, kde si vzaly tak těžké kameny, které dokázal jejich mechanismus uzvednout. Ta, jenž vypadala jako dokonalá kopie Itamiho ještě nebyla natolik propracovaná, aby se silou a rychlostí vyrovnala Karasu, proto byl její kámen podstatně lehčí. Následně se obě dřevěné postavy vydaly přes řeku. Itami už toto cvičení jednou zkoušel, jenže tenkrát to bylo pouze s jednou loutkou a proto mu to i tentokrát dělalo poměrně problémy. Když byl obě loutky za polovinou své cesty, tak u Karasu prasklo lanko, jenž ovládalo levou horní končetinu, což způsobilo, že se loutka sesypala jako domeček z karet a i s kamenem dopadla na dno řeky. Druhá loutka si vedla podstatně lépe a svůj náklad naštěstí v pořádku donesla. Problém byl, že teď musel modrovlásek vylovit Karasu ze dna. Původně ho napadlo, že by tak mohl učinit za pomocí své druhé loutky. Pak mu však došlo, že jí voda asi úplně neprospěje a tak přitáhl SHOYŪ-SHA k sobě, rozpojil chakrová vlákna a začal se svlékat do půlky těla.* ,,Proč jsou s těma loutkama takové problémy," *prokulil modrovlásek očima, jelikož se mu do studené vody moc nechtělo.* ,,Nojo Itami... Jak si tu loutku postavíš, takovou ji máš," *vyčetl si naštvaně a pomalu vlezl do vody. Pomalu plaval až k místu, kam se potopila loutka, hluboce se nadechl a potopil se za ní. Nejdříve z ní odvalil kámen, který byl ještě těžší, než si on sám myslel. Tenhle špatný odhad ho dostal až do této pozice.  Když byl kámen pryč, tak Itami chytl loutku za končetinu, opět se vynořil nad hladinu a plaval ke břehu, na který se následně i s dřevěným "zavažím" vytáhl. Loutku položil dál od vody a čekal, až z ní vyteče voda. Za půl hodiny byl už relativně suchý a tak se oblékl. Pod loutkou už byla také louže a tak jí Itami poposunul, sedl si k ní a začal se v ní hrabat. Sundal jí horní část oblečení a věci co měla na zádech a odklopil kryt k mechanismu v trupu. Když to udělal, tak našel lanko, jenž drželo končetinu a opravdu bylo rozbité. Musel však rozpojit u onu končetinu, aby lanko odpojil na obou stranách a tak pomocí vláken vytáhl kloubový spoj jenž byl na rameni. Ruka se následně odpojila a tak mohl Itami vyndat i zbývající polovinu lanka. Nebyl však v úplně ideální situaci na opravování svých hraček a tak si musel přiřadit s tím, co měl. Vyndal z pouzdra ocelový drát a napojil ho na loutku. Jelikož byl o dost delší, tak zbylé konce ukroutil, aby drát praskl a byl tak akorát dlouhý. Když bylo vše hotové, tak loutku opět slozil dohromady. Teď už zbývalo vyzkoušet, jak funguje. Proto vzal s loutkou další velký kámen a začal ho přenášet přes řeku. Vše se zdálo býl v pořádku a taky že bylo. Za minutku loutky položila onen kámen vedle toho, jenž nesla SHOYŪ-SHA. Jelikož si oprava vyžádala dost času, tak už byl čas jít domů, což Itamiho trošku mrzelo. Avšak všechno špatné je k něčemu dobré a i přes to, že si neprocvičil tolik ninjutsu, tak si zopakoval konstruování loutek a myšlení v krizových situacích. Loutky opět zabalil do obvazů a hodil si je na záda. Následně už jen zkontroloval, zda tu nic nezapomněl a vyrazil domů.
Konec RP

*Sasumi bylo asi šest, když se se svým otcem a starším bratrem vydali k řece. Její bratr, Sato, se chtěl učit nějaká nová jutsu pro svůj element, a protože jeho otec měl stejný , mohl ho to učit on. Sasumi šla s nimi prakticky jen  z toho důvodu, že nechtěla zůstat doma zapřažená do nějaké domácí práce, a navíc ji bavilo koukat se, jak ti dva trénují.  Otec odložil dívku i s batohem s jídlem na trochu vyvýšené místo. *Odsud na nás budeš dobře vidět, a zároveň se nestane že bychom tě omylem uhodili.* usmál se na ni otec, a poté odešel asi o sto metrů dál, a začal Satoovi něco vykládat. Sasumi mezitím začala hrabat v batohu. Našla tam pár zabalených onigiri, a jedno si vyndala. Začala ho jíst, a zvědavě pozorovala ty dva. Po tom, co otec dokončil svůj výklad, začal to Satoovi předvádět. "Tohle bude  Hiraishin." pomyslela si, a koukala, jak otec předvádí pečete, a pak se jeho ruka obalí elektřinou.Uhodil bratra do ramene, a ten sebou cuknul. Otcova ruka se vrátila do normálu, a pokynul Satoovi, aby to zkusil on. Ten se to snažil  napodobit, ale místo obalené ruky mu jen okolo ní mírně jiskřilo. Otec zakroutil hlavou, a začal znovu vysvětlovat. Sasumi mezitím dojedla onigiri, a přemýšlela, zda si nemá vzít další. Jak se ale natáhla pro batoh, zjistila, že ji mezitím zdřevěněla noha, a teď jak kdyby v ní měla mravence. Vstala, a začala chodit kolem, aby nohu rozhýbala, a rychleji ji to přešlo. Otec si všiml že nesedí na svém místě a zamával na ní, jestli je vše v pořádku. Sasumi zamávala zpět, že ano. Muž se tedy opět obrátil pozorností k synovi. Sasumi chodila sem a tam, a noha ji postupně přestala mravenčit. Vrátila se tedy zpět k batohu. Náhle si všimla, že otec s bratrem už tam nejsou sami. Pár desítek metrů od nich se objevila postava, která se stále přibližovala. Dívka nevěděla kdo to je, nebo si ho na tu vzdálenost alespoň nedokázala nikam zařadit. Její otec ho ale nejspíše poznal, a postavil se před svého syna směrem k tomu dalšímu muži. Sasumi byla ještě dost malá na to, aby dokázala nějak zhodnotit situaci, ale z onoho neznámého muže měla špatný pocit. Přišel až k její rodině, a začali o něčem mluvit. Sasumi seděla, a pozorovala, co se tam děje. Trhla sebou v moment, kdy neznámý muž odletěl o pár metrů dozadu. Sasumiin otec mu vrazil z místa chidori do břicha. "Proč ??" blesklo ji hlavou. Viděla svého otce používat tuto techniku velice zřídka, a tak ji napadlo, že to asi bude někdo opravdu špatný. Nebylo ale vidět, že by to muži nějak hodně ublížilo, a okamžitě vyrazil proti otci. Ten mezitím z  chidori utvořil meč, a čekal na mužův útok. Sasumi se instinktivně přikrčila na zemi. Z tohoto úhlu sice moc neviděla, ale cítila se bezpečněji, než když seděla vzpřímeně. Souboj se mezitím přesunul spíš do roviny taijutsu. Sato neměl jakoukoli šanci otci pomoci, a jen ohromeně stál vedle jako solný sloup. Najednou muž zmizel, a objevil se několik desítek metrů od otce a Satoa. Pohledem se střetl se Sasumi, a tu zamrazilo. I na tu dálku, kdy mu pořádně neviděla rysy obličeje, ji bylo jasné že se na ni podíval. A byl to pro dívku absolutně nepříjemný pohled. Sasumi se ještě více přikrčila, a v tu chvíli si toho, že muž na dívku kouká, všiml i její otec. Něco zakřičel na Satoa, a postavil se do bojové pozice. Vytvořil Chidori a z něj Chidori Senbon. Sato se rozeběhl směrem k dívce. Ta úplně nechápala o co jde. Muž se před útokem skryl za stěnou  z hlíny, která se zvedla ze země. Pak začal velice rychle skládat velké množství pečetí za sebou, a ze země se začala odlupovat hlína, a formovat do něčeho, co připomínalo kameny. Ty se po utvoření začali skládat na sebe, a Sasumi fascinovaně koukala na to, co se jí tvoří před očima. Z kamenů, jak si Sasumi dané tvrdé kusy hlíny nazvala,které byli mezi sebou propojeny mírně zářícími provázky, se začali formovat nohy, pak tělo a ruce a nakonec hlava. Sasumi po chvíli došlo, že oni zářící provázky jsou ve skutečnosti chakra, kterou muž svazoval jednotlivé kusy dohromady. Proč zářila, to dívka netušila, ale bylo to impozantní. To si nejspíš myslel i otec, který zaraženě stál a hleděl na obra z hlíny, který se vztyčil před ním. Mezi jednotlivými kusy kamenů proudila světélkující chakra jako lanka, která celý kolos držela pohromadě, a která jím pohybovala. V tu chvíli k dívce přiběhl Sato. *Musíme pryč!* potichu zakřičel, a dodal, že ho sem poslal otec ať dívku odvede domů. Ta ale nemohla odtrhnout oči od hliněného kolosu. Sato se otočil. Doteď běžel za ní, a vůbec si nevšiml, co se za jeho zády tvoří. Obdivně a ustrašeně vydechl. *Co je to?* zeptala se šeptem Sasumi. *To je elementární golem.* promluvil ohromeně její bratr. *Hodně jsem o nich četl, ale nikdy jsem ho neviděl naživo. Umí to velice málo lidí...* jeho hlas se mu ztratil, když mu došlo, v jakém nebezpečí jeho otec je.*Elementární.* zopakovala pomalu Sasumi, a při pohledu na výraz svého bratra se začala bát ještě víc. Mezitím golem vyrazil těžkým krokem k  jejich otci, a muž za ním začal dělat další jutsu, pomocí kterých se v golemových pažích utvořila jakási chakrová sekyra. Jejich otec vteřinu bezmocně stál, a pak okamžitě vyvolal svého Kyodaiju. Golem byl naštěstí dost pomalý, a tak měl otec dost času. Zvedl se na hlavě svého hada do výšky. V tu chvíli Sato popadl Sasumi do náruče, a rozeběhl se pryč. *Sato!* zakřičela na něj Sasumi, protože i přes všechen strach chtěla souboj vidět. *Musíme co nejdál od nich* Odpověděl ji bratr *Tady nezbude kámen na kameni.* Sasumi jen bezmocně koukala, jak se Kyodaija i s jejím otcem zahrabal pod zem, a golem těžkou sekyru vrazil hadovi do špičky ocasu. Sekyra se okamžitě rozpadla, ale hadovi zranění zůstalo. Pak už ji zmizeli z dohledu. *

*Itami vstal ráno za rozbřesku, když mu sluneční paprsky začaly prosvítat oknem přímo na jeho tvář. Ač nerad, tak musel svůj spánek přerušit a jelikož bylo poměrně brzy, tak se rozhodl, že by si mohl jít zatrénovat. Ze všeho nejdříve však zamířil do koupelny, kde si umyl modré vlasy a vyčistil zuby. Následně se šel obléct. Pro dnešní trénink si vzal klasický oděv, jenž se skládal z modrého trička, černých ninja kalhot se zavazanými konci nohavic pomocí obvazů a pevné boty. Poté se šel jako každé ráno nasnídat. V kuchyni si vzal Dango kuličky napíchlé na špejli. Jelikož měl tušení, že by se dnešní trénink mohl protáhnout, tak si začal připravovat svačinku. Vyndal si kuřecí maso a začal ho připravovat, zatímco v puse zvýkal dřevěný klacík, který po Dango knedlíčkách jako jediný zůstal.* ,,Co bych dneska mohl asi tak dělat za cvičení," *začal hluboce přemýšlet. Dokonce tak hluboce, že úplně přestal vnímat jídlo před ním. Z tranzu ho až probudila nelibá vůně spáleného masa. Itami při spatření polovičně načernálých kousků okamžitě sundal maso z ohně a pro jistotu také otevřel okno, aby kouř a smrad co nejrychleji zmizely. S rýží se vedl naštěstí o poznání lépe a tak měl aspoň z poloviny důvod, těšit se na svůj výtvor. Jen co si svačinu zabalil, tak šel opět do pokoje. Tam si hodil na záda dvě své loutky, jenž byly obmotané obvazy. Pod ně si umístil do pouzra Wakizashi a do dalšího pouzdra, které měl na zadku zbytek zbraní. Konečně měl všechno a tak vyrazil na cestu k řece Naka. Původně měl v plánu zamířit do tréninkové oblasti, jenže si vzpomněl, že u řeky nebyl už dobrý půl rok a tak chtěl vidět, co tam je nového. Na místo dorazil téměř po půl hodině a jen co si položil loutky a svačinu do trávy, tak ucítil svěží vzduch. Klasicky tu nikdo nebyl, takže si nemohl prát lepší podmínky. Začal se pomalu protahovat, aby neměl ztuhlé svaly, když v tom si něčeho všiml... Ihned se zarazil a zamířil ke stromu kousek před ním. Byl celý polámaný a k životu se taky zrovna dvakrát neměl.* Kdo to mohl udělat? *řekl si Itami sám pro sebe.* ,,Je sice pravda, že jsem taky dost velký hovado a dělám si ze stromkù terče, ale tohle už je trochu moc i na mě," *začal uvažovat, kdo by to tak mohl být. Nebyl však žádný stopař a tak byl pro něho takový úkol poměrně nemožný rozlousknout. Co však bylo hlavní byl onen strom.* ,,Jak mu pomoct... Suiton nemám, takže mu vodu nedám a doton taky ne a KG co by uměl věci s rostlinami taky ne. Pokud vůbec něco takového existuje," *chodil kolem uvadajícího stromu jedno kolečko za druhým, ale stále nevěděl, co s tím.* No nedá se nic dělat, *pokrčil rameny a jelikož byl totálně neschopný a hrátek s ohněm měl pro dnešek dost, tak si rychle zaběhl domů pro pilu pro dvě osoby. Za chvilku byl zpět a tak po krátkém běhu konečně přešel k protahování. Když se protáhl, tak mu začaly z prstů téct chakrové pramínky a ty se pomalu měnily ve vlákna. Jen co se spojily s loutkami, tak obě dřevěné postavičky začaly "ožívat" a hýbat se. Obě loutky uchopily pilu tak, že jí každá držela za jiný konec a šli ke stromu. Přiblížili železné zuby onoho nástroje ke kmenu a začali naproti sobě střídavě tahat. Itami jen seděl na zadku a pohybama rukou loutky instruoval.* ,,Že mě to nenapadlo dřív... Vždyť se nemusím vůbec napomáhat, když mám na všechno loutky," *přemýšlel, zatímco si užíval podívanou a faktu, že si nemusí špinit ruce a vytvářet na nich další mozoly. Zároveň to bylo výborné rozšíření obzorů, na co využívat jeho speciální schopnost. Po pár minutách práce strom spadl na zem a tak ho Itami za pomoci loutek opět začal řezat na kousky, aby si vytvořil opracované dřevo, jenž by v budoucnu mohl použít na loutky. Byla pravda, že se pily ani nedotkl, avšak dlouhodobé používání této techniky ho poměrně vysílilo. Rozpojil proto vlákna a šel si užít svačinku. Maso, které na první pohled připomínalo uhlí sice nechutnalo nejlépe, ale zasytit zvládlo přesto dobře. Když Itami dojedl, tak si ještě na chvilku odpočinul, aby načerpal zbytky chakry. Poté, co se cítil opět plný sil, tak spojil loutky chakrovými vlákny a pokračoval v práci. Po hodině byl celý strom zpracovaný na kusy a tak měl Itami hotovo. Bylo poměrně zajímavé využít bojové loutky také k práci. Každopádně teď už přišel čas na samotný trénink ninjutsu. Nechal loutky volně ležet, rukama složil pečeť tygra a zůstal nehnutě stát. Měl zavřené oči a snažil se vnímat svojí chakru, jak proudí celým jeho tělem. Dokonce kolem něho začala být modrá chakra lehce viditelná. Stále čekal a pak vyfoukl velkou ohnivou kouli směrem nad vodu, kde se koule následně rozplynula do prázdna. V ten moment dostal modrovlásek jistý nápad. Opět složil pečeť tygra a vyfoukl ohnivou kouli, tentokrát trochu menší. Rozdil byl v tom, že ihned po tom použil jutsu Fuuton: Kami Oroshi a udeřil fuutonem do koule ze strany, čímž Katon změnil směr a lehce se promýchal s Fuutonem. Trochu to vypadalo, jako kdyby zvládl ovládat oheň a byla to zajímavá kombinace těchto dvou technik. Za normálních okolností by se pokusil Itami tuto techniku ještě zdokonalit, jenže už byl dost unavený z předešlého řezání dřeva a tak se rozhodl vyrazit domů. Složil loutky do obvazů a opět si je zavěsil na záda. Náruč si naplnil opracovaným dřevem a šel domu. Loutky si dal do pokoje,dřevo do dílny a šel opět k řece i s ručním vozíkem, aby nabral i zbytek dřeva.*
Konec RP

*Ahoj Itami, jak se máš? *překvapil modrovláska povědomý hlas za zády. Itami se okamžitě otočil, aby se přesvědčil, že jde skutečně o onu osobu, kterou předpokládá. Opravdu tam stál on... Hanzo, jeho dlouholetý rival už od akademie. Jeho typické zelené vlasy a ohromná postava, která snad stále nabírala na osvalení. Když se z nich stavali geninové, tak byl Hanzo sice o pár centimetrů větší, jenže teď šel onen rozdíl do desítek centimetrů. Ve váze tomu nebylo jinak, jelikož musela být téměř dvojnásobná co u modrovláska. To ovšem neznamenalo, že by byl tlustý. Právě naopak to byla hora svalů, nesoucí několika kilové  brnění, doplněné o ​KAIGARA NO TSUBOMI na zádech.* Copak vůbec chceš? *zeptal se Itami s lehkým pošklebkem.* Nic, nic... I když vlastně... Mohli by jsme si dát přátelský souboj a trochu potrénovat, *navrhl Hanzo zajímavou myšlenku.* Asi by jsme mohli. Koneckonců ti mám co vračet, *pokývl Itami souhlasně. Okamžitě si vzpomněl na společný závod, který prohrál vlastním zaviněním v cílové rovince.* Tak teda sraz v tréninkové oblasti? * rozešel se směrem domů, aby si vzal své loutky.* Raději bych to dal někde mimo lidi. Přeci jen už nejsme ti geninové jako dřív. Oba máme větší sílu a nechceme ohrozit okolí, *položil mu Hanzo ruku na rameno a vylíčil zajímavou myšlenku, která byla rozhodně na místě.* Souhlasím, tak teda řeka  Naka, *změnil Itami místo tréninku. Domu přibehl doslova jen na otočku, vzal si své dvě loutky a opět mazal pryč směrem řeka Naka. Hanzo už tam nedočkavě čekal ve stínu pod stromem, jelikož měl celou svojí výbavu stále po ruce.* Tak můžeme začít? *začal se zvedat za doprovodu chrastění železného pancíře.* Jasně,  *postavil se Itami tak, že byli čelem k sobě na vzdálenost asi 20metrů.* Tak teda... Připravit, pozor, teď! *odstartoval to celé bez delšího čekání. Hanzo si vzal do ruky palici a rozběhl se na Itamiho přímo. Modrovlásek spojil chakrovými vlákny své dvě  loutky, které měl na zádech.  (Shoyū-Sha a Karasu) Ty okamžitě vylezly z obalů v podobě bílých obvazů a vyřítily se proti obrněnému ninjovi. Jejich útoky nebyly však moc platné a ostří zbraní,  jenž držely jen sjelo po brnění.* ,,Sakra, to nezačíná moc dobře," *pomyslel si Itami. Víc toho však neměl šanci stihnout, jelikož byl jeho protivník už u něho.  Jen tak tak se stihl sehnout před švihem silnou zbraní, který mu mířil na hlavu. Bylo velké štěstí, že oplíval větší rychlostí a pohyblivostí než Hanzo, kterého v tomhle ohledu jeho tělesná struktura dost omezovala.* ,,Slabina brnění je vždy vzadu," *uvědomil si mladičký Dokusei a švihem vlákny zaůtočil s loutkama do zad. Mířil přesně na oslabené časti, které museli zůstat pohyblivé a tak neobsahovaly železo. Hanzo si toho samozřejmě také všiml a jelikož ho Itami nemohl z dálky (kam uskočil před útoky) ohrozit, tak se zaměřil na dřevěné nebezpečí. Z předchozích zkušeností věděl, že je primární nebezpečí otrávená Karasu a tak jí musel útoku zabránit. Kladivo hodil proti loutce vypadající stejně jako její majitel, aby jí aspoň zpomalil. Na Karasu se zaměřil on sám. Soustředil chakru do chodidel a pomocí Shunshin no jutsu vystartoval proti ní. S nově nabitou rychlostí jí dokázal chytit za paží a krk rukama. V ten moment mu však druhá loutka zabodla Chakra tekagi do nohy, což se projevilo bolestivou grimasou v jeho obličeji. Nic si z toho ale nedělal a s otočky hodil loutku na Itamiho, který v tu chvíli začal skládat pečetě pro svůj katon.* ,,To nemůžu použít!" *lekl se okamžitě Itami, jelikož mu bylo jasné, že by zpálil svůj výtvor, což za to rozhodně nestálo. Cokoliv jiného však chlapec nestihl udělat, jelikož ho Karasu trefila a povalila na zem. Hanzo si řetězem přitáhl svojí palici a než se Itami stihl rozkoukat tak stál přímo nad ním.  Byl konec a vítěz opět stejný jako minule... Hanzo.* Kruci... Asi jsi měl štěstí, *řekl naštvaně Itami a odvrátil pohled do strany.* Štěstí?! Přejel jsem tě na plný čáře, Itami, *dostala se mu nespokojená reakce.* Vždyť ty jsi vůbec nezesílil... Vyrukuješ na jounina s dvěma loutkami a doufáš ve vítězství?! *nešetřil si žádné servítky.* Víc jich neunesu a navíc... Jsem lékař, *odfrkl Itami uraženě a pokusil se hledat vhodnou výmluvu.* Na misích potkávám loutkaře co si své zbraně pečetí a pouzivají těch loutek třeba i 5! A že jsi lékař... Až proti tobě bude stát nukenin s kunaiem v ruce, tak mu taky řekneš, že jsi lékař? Nemusel jsem proti tobě použít silnější techniku a stejně jsem tě dostal, *vmetl mu krutou pravdu přímo do obličeje, až to modrovláska začalo mrzet.* Je lepší to teď slyšet, než být mrtvý... Věřím, že na sobě zamakáš a pak jsem připravený na odvetu, * umírnil Hanzo, když viděl, že Itamimu není do zpěvu a podal mu ruku, aby ho zvedl zpět na nohy. Nejvíce ze všeho Itamiho bolelo to, že to bylo do puntíku všechno pravda a proto musel opravdu zesílit.* Tak půjdeme domů? *zeptal se Hanzo s úsměvem.* Jen běž, já tu budu ještě dál trénovat, *řekl smutně Itami, který se rozhodl začít ze sebou něco dělat a to okamžitě.*

*Nacházela se v u řeky Naka mimo vesnici. Proč mimo vesnici a jak? Protože mohla. Její otec ji to zařídil, protože ji věřil a taktéž si to mohl dovolit, protože měl nějaký vliv na vesnici díky svým penězům, které přispíval Konoze. Navíc ji stejně někdo sledoval, ale pomocí křištálové koule přímo z vesnice. Proto cokoliv, co by bylo pro ní špatné by se hned řešilo a byla by poslána pomoc. Na sobě měla Arika černé dlouhé triko, šedé tepláky a čelenku vesnice, kterou měla na čele. Její boty byly prosté pantofle hnědé barvy, protože jaksi se v pantoflích cítila dobře. Proč se však nacházela tady? Bylo to jednoduché. Chtěla se podívat ven a díky dlouhému přesvědčování se to tak stalo. Sice s ní nebyl nikdo, ale ji to nevadilo. Ona se uměla zavřít ve své mysli a dělat si svoje, ignorujíc všechny živé organismy kolem ní. Byla zrovna na menším břehu řeky, ale i tak měla své nohy ve vodě až po kolena. Koukala jen směrem na řeku, jak prostě teče. Ruce měla křížem a na tváři měla opět takový chladný až mrtvý výraz.*

Shimiru: *Přeci jen ještě chvíli v Konoze pobyl, ale chtěl se trochu proletět i na fénixovi (Choujuu Giga: ​Idaina Tanken) a protrénovat tak létání. Jak si tak poletoval všiml si z výšky známé tváře. Přistál tedy přibližně dvacet metrů od ní a seskočil z fénixe. Kdy šel směrem k Arice.* Koukám, že už nepotřebujete vozík. *Pousmál se a sledoval ji, fenix mezitím šel pomalu za Shimirem.* Jak se máte Ariko-sama. Koukám, že máte stále stejný výraz. Jen tentokrát jste bez knížky. *Zasmál se lehce, kdy ji sledoval.* Ale vidím čelenku, takže to znamená, že jste prošla zkouškami. Gratuluji teď jste pravá shinobi. *Shimiru nešel až úplně k Arice, ale stál kousek od ní jako by se sám nechtěl namočit. Své meče měl na zádech, čelenku jako vždy přes oko a na sobě černé oblečení.*Nechci vás děsit, ale neměla by jste mít alespoň nějaký doprovod ? *Zeptal se Shimiru a dal ruce v kříž.*

*Koukala stále do řeky a vnímala zvuky přírody, vody, ptáků a všeho, co bylo kolem ní. Ovšem vyrušil ji jistý hlas, který ji moc nepřekvapoval. Spíš jakoby ji bylo jedno, že na ni někdo mluví. Koukla jenom směrem odkud vycházel hlas, než zjistila že je to Shimiru. Shimiru z Kumogakure, ten kluk, co se neustále omlouval a byl depresivní. Rin ji totiž všechno řekla, i když nemusela, ale Rin byla drbna. Otázku ohledně toho jak se má úplně ignorovala, protože sama nevěděla, jak se má.* Děsit? Bojíš se o mě, i když si mě viděl jednou v životě? To zase špehuješ, i když nejsi špeh? *Řekla chladným tónem, i když otázka byla taková překvapená. Nechápala proč má o ní takovou starost. Pohledem si však všimla i jeho kresleného kamaráda na kterého se však jenom podívala a hned se koukla opět na Shimira. Protože pochybovala, že to stvoření mohlo nějak mluvit.*

Shimiru: Ne, že bych se bál, ale přeci jen poslední dobou je to tu docela nebezpečné. Takže jo špehuju. *Zasmál se, všiml si ovšem, že se podívala i na toho fénixe, kdy se jen pootočil.* Říkám mu Freddie, ale neumí mluvit. *Přišel o něco blíže k Arice.* Chtěl jsem se tě zeptat už předtím. Proč jsi tak negativní ? Vypadá to, že nemáš ráda společnost, neusmíváš se, něco se ti snad stalo ? *Zeptal se, když najednou fenix zmizel.* Řekni mi co by tě potěšilo třeba to dokážu i zařídit. Nejsem tu jako nepřítel. Jen prostě se mi zdá, že neumíš žít šťastný život. *Dodal, kdy si sedl na břeh, ale tak, aby se vody nedotkl. * Počkat mám nápad. *Shimiru se skousl do prstu přivolal menšího škorpiona, který byl velký asi jako malé dítě. (Kuchiyose no Jutsu - Funshutsu). Ten se začal rozhlížet kolem sebe a dokonce se podíval i na Ariku na, kterou zamával jedním klepetem. Poté se, ale otočil na Shimira.* Zrovna když jsem spal ! ZROVNA KDYŽ JSEM SPAL TAK JSI MĚ PŘIVOLAL ! *Vykřikl Funshutsu, který okamžitě štípl Shimira do nohy.* Promiň prcku, tady ten blb se neumí chovat . *Dodal, kdy se lehce přiblížil k Arice.*

*Nahnula hlavu lehce doprava, když Shimiru začal mluvit. Jakoby ji to i trochu zajímalo.* Freddie. Divné jméno na kresleného tvora. *Pronesla svým chladným hlasem, kdy stále koukala na Shimira. I když se k ní přiblížil, tak ona nehnula ani prstem. Jenom stála a pozorovala ho, než došel blíže. Neměla z něho strach, i když mohla.* Proč? *Vydala ze sebe a dalo by se říci, že i nad tím trochu přemýšlela, ale odpověď neznala. Jakoby uvnitř v ní bylo něco, co ji zamezovalo mít pocit štěstí. Nevěděla ani jak to popsat či zda se ji to nezdá, ale ona uvnitř prostě něco cítila, ale jen to nemohla dát najevo. Nemohla komentovat to, jak by mu vysvětlila proč neumí žít šťastný život. Nešlo to. Když však vyvolal škorpióna, tak se na něho jenom podívala, ale úplně ho ignorovala. Nepřišel ji vtipný či ani zajímavý. Ona ve svém volném čase trochu zabíjela zvířata. Nevěděla proč je zabíjí, ale měla potřebu to udělat. Jakoby ji to někdo říkal, aby to udělala, i když nechtěla.* Blb chovat.. *Pronesla jenom na škorpiona, kdy si však na něco vzpomněla. Koukla ihned na Shimira a přiblížila se k němu blízko, ale hodně blízko.* Oko červené. Kamarády tvé zachránilo. Zachraň mě. *Pronesla svou prosbu na něj, ale poslední dvě slova byly spíš takové potichu, jak kdyby nechtěla, aby to někdo jiný slyšel. Arika si totiž byla vědoma, že je sledovaná přes křišťálovou kouli, ale nemohla to říct Shimirovi.*

Shimiru: Ono to se k němu hodí. A i když je to kreslený tvor, neznamená to, že nemá city. *Pousmál se. Poté ho však něco překvapilo a to, jeho věta.* Zachránit tě? Někdo tě snad drží ? *Zeptal se, kdy se ji díval přímo do očí.* Nezdá se mi, že by jsi byla v nebezpečí, spíše naopak. *Shimiru začal přemýšlet a stále se ji díval do očí. * Chápu... *Bylo mu jasné, že ji někdo sleduje buď osobně nebo z dálky. Proto se jen tak lehce rozhlédl, kdy se skrčil a pošeptal něco škorpionovi, který odcházel pryč.* Arika mam na tebe takovej dotaz. *Usmál se.* Myslíš, že je tu bezpečí nebo NEbezpečí ? *To druhé slovo zvýraznil jen lehce, aby Arika pochopila, že se ji ve skutečnosti ptá, zda jsou lidé co ji sledují nebezpeční nebo právě naopak hodní. Jelikož věděl, že Arika je přeci jen chytřejší holka tak doufal, že to prokoukne.*

*City. Ta slovo Arika moc nechápala. Sama moc city neprojevovala, tedy vůbec žádné, ale nemohla za to. Když se ji však zeptal zda ji někdo drží, tak jenom zakroutila hlavou že ne. Sledovala jak jde škorpión pryč, ale nevěnovala mu moc pozornost, protože se koukala hned na Shimira, kdy její nohy byly stále ve vodě.* Mám ráda včely, i když vydávají divný zvuk. Včely jsou hodné a útočí jen když je někdo vyprovokuje, nebo když si to královna přeje. Občas je královna naštvaná na ostatní, tak včely používá pro své účely a včely pak nemůžou neuposlechnout královnu. Královna se přetvařuje. Královna si dělá co chce. Královna si sbírá včely a mění je. *Řekla svých chladným hlasem a očima se jaksi koukla kolem sebe. Hlavou však nepohnula. Následně se její oči zaměřily na Shimira a jeho obličej.* Shimiru má rád taky včelu. *Chudinka Arika, tak moc mu chtěla všechno říct, ale nemohla. Nedokázalo to z pusy vypustit, protože ji něco drželo.*

Shimiru: *Pouze se pousmál, a kývl hlavou, na to, že chápe co se děje.* O včelách toho moc nevím, můžeš mi říct jak je královna mění ? *Zeptal se, kdy už chápal o co jde, ale potřeboval přeci jen vědět o něco více. Takhle Arice pomoct nemohl, a už tak, že pokud by se pokusil něco udělat a je právě sledována tak by to pro něj mohlo mít špatné následky.* Možná jen královna, chce mít jistotu, že se včelám nic nestane. *Dodal, kdy se stále díval na Ariku. Škorpion se mezitím vrátil a přišel až k Shimirovi, kdy jen zakroutil hlavou, na což Shimiru se na něj jen lehce podíval a zpět se začal dívat do očí Ariky.*