Svatyně Naka

*Ryuu seděl venku, mimo vesnici v jejím nicméně celkem blízkém okolí (ne přímo ve svatyni, ale i v jejím okolí). Ryuu zde stál s Naginatou v rukou. Jeho rána se hojila rychle, byla léčená lékařskými technikami a ne normální cestou, takže se hojení zrychilo. Ted však čekal Ryuua težký trénink. S další jizvou na těle. Protočil Naginatu mezi rukama jako vrtuli. Nicméně nešel sem trénovat své ninjtusu, nebo kenjutsu, ale sílu. Rozhodl se, že se pokusí udělat tak silný úder aby přerazil/přesekl strom, který si vyvolil. Nebyl moc tlustý, to ne, ale Ryuu byl slabý, takže i kdyby využíval ostrou stranu čepele naginaty, což nepoužíval, tak by mu to dalo několik seknutí. nejprve se chtěl naučit dát takovou sílu, aby se strom pohl a až po tom využít ostrou stranu zbraně, aby jí zbytečně netupil. Protočil zronu dlouhou zbraň v ruce a udeřil s ní, s otočkouo, do stramu. Zbraň zavibrovala a s ní i Ryuu.* Kusoooo.....znovu! *Znovu a znovu opakoval Ryuu útok do stromu a jediným přínosem mu bylo to, že se konečně naučit trochu ustát vibrace, které se mu dostávaly nazpátek. Zahodil zbraň a podrbal se na hlavě. Rozhlédl se. Vyskočil na větev stromu a začal se přitahovat. Není přece možné, aby měl tak slabé ruce, musí na nich zapracovat….ale kenjtsu a celkově síla celého těla nebyla jenom o rukou přece. Takže jakmile dokončil shyby, dal se do celkového cvičení, sto dřepů. Sto sklapovaček, sto kliků….a znovu. Padesát přítahů, sto kliků, sto dřepů…. Po té vzal do rukou opět svou zbraň, ale cítil, že se mu úchop jemně povoluje. Není možné! Roztočil se a udeřil do stromu. Ten se zatřásl a s ním i Ryuu a zbraň padající na zem. Necítil se ještě stále dost “fresh” na takový trénink. Sebral zbraň ze země.* Tak další kolo zítra no…. *Zamručel a odešel na pokoj, kde se prospal, ale hned nad ránem, asi ve 4 ráno, se vydal (s ukradeným koblihem a lahví s vodou z hotelového bufetu), ke stromu, který se rozhodl šikanovat. Naginatu na zádech. Snedl kobliha vypil vodu, udělal sto kliků a pak se dal do mlácení do stromu. Jediné, co se mu dostávalo v odpověď byla zatvrzelost stromu, která rozvibrovávala jeho zbraň i celé tělo Ryuua, který se stále snažil být víc a víc v klidu, musel držet celý střed těla zpevněný, ajko kdyby ho někdo mlátil do břicha a on se nesměl ani hnout. Nebylo to nic příjemného. Nicméně co pro sílu neudělat že? Udělal sto sedu lehů. Pak sto dřepů a znovu se pokoušel mlátit zbraní do stromu, který znovu a znovu stál jako kámen.* Si děláš piču? *Zavrčel Ryuu. Zahodil zbraň a prostře se rozmáchl nohou a udeřil do stromu holení. Bolest projela celým tělem, ale Ryuu nepolevil, kopl do něj znovu a znovu a znovu, dokud nebyla bolest nesnesitelná, pak začal do stromu mlátit pěstmi. Dokud neměl klouby od krve, obličej zkroucený bolestí. Vzal naginatu a naposledy se nadechl. Protočil zbraň v rukou a pořádně se rozmáchl, celé tělo jakoby vyšrouboval a s otočkou do správné strany zarazil čepel hluboko do stromu, skoro do poloviny. Celým tělem se natlačil na rukojeť zbraně. Tlačil a vyvíjel tak svou možnou fyzickou sílu, nicméně se musel uchýlít k jinému řešení. Napřáhl se druhou nohou a kopl do stromu, špičkou boty, ještě že je měl zpevněné a pak ještě holení, v protisměru čepele, jakoby natlačil strom proti čepeli a nakonec se stejně zhroutil do strany. Zlomil se spadl mezi ostatní stromy. Ryuu se opřel zády o jiný strom. Těžce oddychoval...přemýšlel nad tím, zda to,c o udělal v lese….bylo správné? Zakroutil hlavou. Na lidech přece nezáleží, hlavní je jeho dalo by se říct, pomsta. Zvedl se po chvíli a vyrazil si odpočinout a ošetřit odřeniny na pokoj. Nicméně i tak měl pocit, že mu to nestačí a tak se rozhodl ještě každý den, krom toho, co už běžně dělal, cvičit víc, mlátit do strom, přitahovat se a tak....každý den tedy strávil několik hodin v lese. Každé ráno si vzal z bufetu lahev vody a něco k zakousnutí,po cestě se najedl a napil, pak věnoval několik hodin cvičení, přítahy, sedy lehy, kliky, dřepy, na záda si bral i kusy dřeva, aby zvedal víc, než jen svou vlastní váhu. Chodil lézt na skálu, vedle hlav Hokagů, v podstatě musel přitáhnout své vlastní tělo a i to vyžadovalo sílu, občas si také navázal kolem pasu lano a na něj kámen, aby musel tánout ještě něco víc, než jen sebe...ale zase to moc nepřeháněl, však by se jinak urval. Třetí zkouška byla za dveřmi a Ryuu si nemohl dovolit svalovici, proto tedy vždy po tréninku šel do ledové sprchy a jako odměnu si dal dango ve svém nově oblíbeném stánku v konoze. Snažil se vyhýbat Rias, vlastně...všem, které znal, jakmile někde viděl jen náznak povědomého obličeje, nebo vlasů, okamžitě se schoval. Nechtěl se rozptylovat a chtěl se na stoprocent věnovat zkoušce a tréninku. Ale i tak se sem tam podíval na kroužek z vlasů Tsuki a přemýšlel, zda se přijede podívat na poslední část zkoušek, nebo ne....zabil dva z její vesnice, bůh ví, jak to bude Tsuki brát,a le tak nemusel by jí to ani říkat, že? Ryuuova doba spánku byla tak akorát na to, aby měl energii k tréninku, chodil spát pozdě a vstával brzy, hned za svítání už někde šaškoval v podstatě bylo i samo o sobě dost těžké ho zastihnout jinde, než v lese okolo vesnice nebo na skále.*


Slova nevim sry.

KONEC RPG

*Itami ráno vstal a přemýšlel, že by mohl dnes trénovat zásobu chakry. Jelikož se nevyhnutelně blížily chunninské zkoušky, tak byl každý trénink posun vpřed k jejích úspěšnému zvládnutí. Vylezl z postele a oblékl se. Dnes si opět vzal své modré tričko, ninja kalhoty a pevné boty. Do pouzdra na nohou si dal dva kunaie a zbytek výbavy včetně svitku s jeho loutkou do dalšího pouzdra nad zadkem. Na spodní stranu zad si připevnil svojí Wakizashi. Když už byl řádně oblečený, tak si šel vyčistit zuby a učesat vlasy. K snídani si namazal toust s marmeládou. Pár minut tuto snídani jedl a pak vyrazil ven. Než se však rozhodl jít směrem k místu, kde plánoval dnes trénovat, tak se stavil v nedaleké restauraci. Tam si objednal krabičku rýže s kuřecím masem a pálivou omáčkou. Mezitím, co čekal, než mu to slečna z obsluhy donese, tak si šel sednou k jednomu ze stolů. Seděl a podepírál si hlavu rukou a přemýšlel, co za cviky dnes zvolí. Mezitím si krátil dlouhý čas počítáním letokruhů na dřevě, z kterého byl stůl vyroben.* Máte to tu mladý pane, *ozvalo se najednou. Itami zvedl hlavu a uviděl paní z obsluhy jak k němu jde i s krabičkou rýže.* Děkuji moc. Mějte se hezky, *odvětil modrovlásek, rozloučil se s úsměvavou paní a schoval si krabičku do batůžku, jenž si nesl sebou. V restauraci se nadále nezdržoval, aby se neochudil o čas, který by mohl věnovat tréninku. Stejně jako minule, i tentokrát vyrazil k řece Naka. Posledně mu ten klid a zvuk tekoucí vody náramně vyhovoval, proto nebyl důvod nezvolit právě toto místo. Když dorazil na zmíněné místo, tak tu nikdo nebyl, přesně jak Itami očekával. Sundal si batoh ze zad a opřel ho o strom tak, aby na něj nesvítilo příliš sluníčko. Následně se šel rozcvičit. Začal důsledně od hlavy až k nohoum. Po několika minutách, kdy cítil, že má svaly tak akorát protažené přešel k samotnému tréninku. Začal s padesáti dřepama, aby se trochu zahřál. Když svůj první úkol splnil, tak se zavěsil na větev a udělal padesát přítahů. Sám byl překvapený jak rychle se blížil ke konci, to mělo ale za následek větší únavu a hlasité odfukování, až to vypadalo jakoby se Itami snažil z pusy neúspěšně vypustit nějaké Fuuton jutsu. Když měl přitahy hotové, tak začal dělat kliky. Těch udělal na každé ruce zvlášť dvacet. Po těchto třech cvičeních byl už lehce unavený, přesně tak, jak původně zamyšlel. Skočil proto na stojící kámen přesně uprostřed řeky, sedl si na něj do tureckého sedu, ruce si položil uvolněně na kolena, zavřel oči a začal meditovat a čerpat energii. Při meditaci slyšel, jak je kolem něho spousta různých věcí vydávajících zvuky kterých by si běžný návštěvník sotva mohl všimnout. Mezitím čas pomalu plynul, stejně jako voda v řece a síla s chakrou se začala vracet zpět do chlapcova těla. Itami opět otevřel oči a skočil zpět na břeh. Tam našel obrovský kámen, vážící víc, než samotný genin. Chytl ho rukama a snažil se převalit ho. Ovšem nohy mu začaly podkluzovat a nebylo možné se na plno zaprít. Itamiho naštěstí napadlo, že využije chakru v chodidlech podobným způsobem jako jí využívá při chození po stromech či hladině vody. Opět chytil kámen a tentokrát začal soustředit chakru do chodidel. Už ho začal opravdu pomalu zvedat a nakonec ho i úspěšné převalil. Stejně tak to udělal i podruhé a potřetí. Když se to však snažil udělat i počtvrté, tak mu nohy opet začaly podjíždět. Nejspíš to bylo způsobeno únavou a úpadkem koncentrace. Ovšem balvan už byl na půli cesty k úspěšnému obrácení a tak vzdávání nepřipadalo v úvahu. Itami proto sebral poslední zbytky sil a začal kámen opět obracet správným směrem. Stále však chybělo trošku síly a tak Itami použil FUUTON: KIRYUU RANBU, foukl na kámen a i přes to, že se jednalo o malinký proud větru, tak mu to pomohlo zvítězit i v druhém cvičení. Unavený a spocený si šel sednout k batohu, který na začátku tréninku opřel o strom. Vyndal si z něho rýži v krabičce a začal jíst. Po tvrdém a poctivě odvedeném tréninku jidlo chutnalo dvojnásobně dobře. Když po půl hodině konečně dojedl, tak položil krabičku vedle sebe a opět ve stejné poloze začal meditovat. S plným žaludkem šlo obnovování sil moc hezky a tak netrvalo dlouho a Itami začal s posledním cvičením. Sunal ze sebe všechny pouzdra i s výbavou. Stejně tak si sundal i tričko a boty. Následně polonahý skočil do studené tekoucí vody a začal přeplavávat z jednoho břehu na druhý. Měl to dokonce i maličko ztížené, protože se musel vyhýbat překážkám které mu řeka nachystala a zároveň držet směr i přes lehký nápor proudu, který ho z boku tlačil. Řeku přeplaval celkem dvacetkrát. Sice to bylo náročné cvičení, ale zároveň i velmi příjemné pro svaly. Při plavání poslední šířky řeky se Itami opět zastavil u kamene, kde poprvé meditoval. Vyhoupl se nahoru, sedl si na něj, zavřel oči a opět se začal soustředit. Jeho smysly byly natolik soustředěné, že slyšel, jak z něho stékají kapičky vody a dopadají na kámen pod ním. Sice mu to nepřišlo, ale meditoval opravdu dlouhou dobu, jelikož když otevřel opět oči, tak byl už celý suchý. Skočil proto na břeh a oblékl se. Vzal si svůj batoh i s prázdnou krabičkou a za doprovodu zapadajícího slunce vyrazil pomalým krokem domů.*
Konec RP

Itami se procházel po Konoze, když v tom uviděl na zdi plakát, kde se psalo, že dnes bude v okolí Konohy ukrytý jakýsi poklad.* No to vypadá rozhodně zajímavě, *řekl nahlas, zatímco se téměř válel obličejem po plakátu. Modrovláska tohle okamžitě zaujalo a tak na nic nečekal a běžel se domů převlést do své ninja uniformy. Loutky tentokrát nechal doma, protože si nemyslel, že by se mu jakkoliv mohly při hledání hodit. Bylo to opravdu jen na otočku, protože za chvilku plnou rychlostí běžel k nejbližšímu lesíku, u kterého si byl jistý, že by to tam mělo být. U brány s hlídkujícími Jouninami prohodil sotva pár slov a už byl v lese.* ,,To by bylo, abych to nenašel," *pomyslel si a začal pročesávat různé schovky. Hledal pod kameny, v korunách stromů a dokonce zalezl i do nějaké nory, z které ho vyhnal naštvaný majitel jenž zde bydlel. Zatímco se Itami oprašoval od hlíny, tak přemýšlel, co dál.* Nojo, mělo mi to dojít, že na taková neznámá místa nikdo nic shovávat nebude. V tom případě musím někam, kde to všichni znají a zároveň tam moc lidí nechodí... *řekl se založenou bradou a při jeho pokusu něco vymyslet vydával podivné bručící zvuky, když v tom najednou vyjekl.* Nojo... Svatyně Naka! V jejím okolí určitě něco bude!!! * Hned co to dořekl, tak vypálil jako namydlený blesk, aby tam byl co nejrychleji a nikdo ho neobral i JEHO drahocenou odměnu. Když dorazil ke svatyni, tak opět začal hledat, když v tom si všiml, že u jednoho ze stromů divně odstává kůra. Ihned proto zamířil k podivnému úkazu a kůru odloupl. Rozhodně však nečekal, že se před ním objeví velká a černá díra s světlem na konci. Zvědavost mu však nedovolila nechat tento objev jen tak a proto se naklonil dovnitř, aby si to důsledně prohlédl. Natahoval se jak to jen šlo, když v tom mu ujela ruka a on začal padat dovnitř. K jeho překvapení padal dost dlouho až dopadl no hliněné dno.* Auuu, *odfoukl si vlasy z obličeje a pomalu pociťoval, jak mu vystřeluje bolest ze zad až do hlavy. Doufal však, že nemá nic zlomené.* Kde to jsem? *začal se rozhlížet po místnosti. Na zdech plápolaly velké louče, které protrhávaly černou tmu.* Co to sakra je? *kladl si jednu otázku za druhou a s podivem sledoval veliký nábytek. Po chvilce se začaly ozívat hlasité kroky, které doprovázelo lehké třesení.  Ve tmě se objevil obrys obrovské osoby vysoké téměř osm metrů. Bolest zad byla najednou pryč, jelikož jí zahnal strach a modrovlásek po čtyřech rychle zalezl pod velkou postel.* Jak je tohle možné? Nikdy jsem nic tak velkého neviděl. Že by to bylo nějaké jutsu na principu těch, co používají lidé z klanu Akimichi? Jenže ti se vracejí pak do normální velikosti. No musím se co nejdřív dostat pryč... Co když nebude chtít nějaké nezvazné hosty,  *přemýšlel Itami nahlas, ale zároveň tak, aby ho obr neslyšel. Obrovská bytost si zatím vzala velikou kýtu masa. Tak velké zvíře, kterému zřejmě patřila, Itami ještě neviděl. Po chvilce z ní zbyla pouze jedna velká kost, kterou obr hodil na zem a to těsně vedle Itamiho. Chlapci nezbylo nic, než počkat, až obr usne a tak jen seděl na zadku se skrčenýma nohama a sledoval dění před ním. Po několika hodinách, kdy už dostával hlad, tak obr konečně usnul. Vyšel z pod postele a začal hledat východ. K jeho smůle byl východ zaterasený kamenem, který sloužil jako zajímavé řešení dveří a druhý byl na stropě. Jednalo se to tu díru, kterou sem spadl.* ,,No, ty loutky by tu nakonec nebyly tak špatný," *přemýšlel a koukal směrem vzhůru. Naštěstí byl v tu dobu schopný ninja a uměl techniku KINOBORI NO WAZA. Vložil chakru do chodidel a přilepil se na studenou stěnu, po které šel pomalu vzhůru. Nebylo to nic složitého, jenže co osud nechtěl... Obr se probral a zaujalo ho modré světélko, které chakra generovala. Na nic proto nečejal, vstal z postele a zfoukl mladičkého ninju ze stěny, jako kdyby to bylo nějaké smetí. Následně ho začal rukou nahánět po zemi, aby ho mohl prozkoumat i z blízka. Itami s jeho nápadem však nesouhlasil a začal běhat všemi směry jako vystrašený šváb. Ruka ho však doháněla a začala svírat, když v tom Itami použil CHAKURA SHOTTO a vyskočil přímou dráhou tak vysoko, že chvilku navázal s obrem oční kontakt. V tu chvíli se díky FUUTON: KAMI OROSHI které použil sám na sebe vymrštil na tvorovu hlavu, kde se zachytil za pár zbylých vlasů, jenž tam statečně odolávaly stáří. V tu chvíli začal obr panikarit, že se na něm cosi usadilo a chtěl to rozplácnout. Dal do místa kde byl Itami co největší ránu, aby ho zabil. Chlapec naštěstí jen tak tak uškočil a obr uhodil sám sebe. Zřejmě to byl silný úder, jelikož tvor zavrávoral a narazil do zdi, z které se začalo sypat kamení. Následoval další úder a opět stejný scénář. Trochu to vypadalo, jako když by se snažil rozplácniut mouchu, která úspěšně uniká. Teď už se obrovi však motala hlava natolik, že narážel do všeho, co se mu připletlo pod nohy a jeskyně, kterou zřejmě považoval za domov, mu začala padat na hlavu. Itami se na poslední chvíli odrazil směrem k díře, kterou sem spadl a zachytil se o silný kořen stromu. Začal lést rychle nahoru, aby byl co nejvíce v bezpečí. Pod sebou už jen viděl, jak hlína a kameny zasypávají velké obrovo tělo.* Tak to ne... Pro dnešek mám dost! Na nějaký poklad se můžu vykašlat! *začal nadávat, když vylezl z kmene stromu a spatřil světlo měsíce. Díru ve stromě opět zadělal, aby tam nějaký dobrodruh nezahučel stejně jako on. Obr byl sice s velkou pravděpodobností pohřbený, ale furt to byla hluboká díra, která by pro někoho bez chakry nebo potřebné techniky mohla znamenat velký oříšek.
Konec RP

*Sasumi procházela kolem svatyně Naka. "To je zajímavé místo. Vypadá velice kouzelně." přemýšlela, a koukala na tu ohromnou stavbu. Chvíli přemýšlela, ale pak si řekla, že má docela čas, a přišla blíže. Dovnitř nevedlo žádné okno, vše bylo zadělané dřevěnými okenicemi. Sasumi si povzdechla, ale byla až moc zvědavá, než aby se nezkkusila nějak podívat dovnitř. Zkusila trochu poposunout jednu okenici, ale nic se nestalo. Chvíli přemýšlela, a pak přešla k jedné, co se zdála trochu rozbitá. Byla naprasklá, nejspíše větrem nebo deštěm, ve dřevě byla malá skulina. Dívce se podařilo onou skulinou prostrčit prst, a otevřít malý háček, který byl z vnitřní strany okenice. Ta se s tichým vrzáním začala otevírat. Sasumi nakoukla dovnitř skrz polootevřenou okenici, a čekala jen tmu, a možná nějaké svíčky, jak to ve svatyni bývá. Místo toho tam ovšem viděla jakési fialové světlo, které se jako dým míhalo po místnosti. Ta místnost byla ozážená zastřeným světlem, a ona fialová barva tomu dodávala naprosto neuvěřitelně mystický nádech. Sasumi se ještě trochu naklonila, protože chtěla vědět víc. Na dřevěné podlaze seděl hoch, kterému nemohlo být víc než 15. Byl oblečený do bílé tuniky, a něco si pro sebe potichu mluvil. Znělo to jak kdyby pronášel nějaké motlitby. Před sebou měl obrovskou knihu vázanou v kůži. Sasumi nic podobného nikdy neviděla. Zvědavě koukala dál, a ani nedutala. Chlapec se zdál být jako v nějakém transu, ruce sepjaté v sobě v poloze, jakou dívka také nikde neviděla. Zdálky to připomínalo pečeť tygra, ale nebylo to ono. Tohle trvalo asi 10 minut. Kdyby ten fialový kouř nebyl tak hezký, dívka už by dávno šla dál svou cestou. Takhle ho stále obdivovala, až se najednou něco stalo. Kouř začal houstnout, a začal se formovat do takového válce. Už skrze něj nebylo vidět, a dostal tmavě fialovou barvu. Náhle se z válce zhmotnila hlava s obří tlamou a dlouhými dračími vousy. "Drak..." vydechla Sasumi překvapením. Chlapec byl pořád v transu, a drak se mezitím zvětšoval, a vykresloval. Už byly vidět jednotlivé šupiny. Když už byl tak velký, že se skoro nevešel do chrámu, pomalu se z mlhy začali zhmotňovat i končetiny, a nakonec měl drak protáhlé tělo s dlouhým ocasem, velkou hlavu s vousy a obrovské drápy na tlapách. Sasumi udivneně zírala, ale začínala se bát. Z draka sálala ohromná síla. Větší, než Sasumi kdy pocítila u kohokoli nebo čehokoli jiného. Náhle se drak otočil směrem k ní. Měl tak ladné pohyby, že to vypadalo, jako by byl pořád jen oblak, který se volně přesouvá pomocí větru. Sasumi zatajila dech. Chlapec se malátně také otočil jejím směrem, a drak se pomalu rozešel směrem k ní. "Zatraceně..." pomyslela si s posvátnou hrůzou Sasumi, a došlo ji, že pokud to s nimi nepůjde po dobrém, už odsud nejspíš nikdy neodejde.*

*Itami ráno vstal a šel do koupelny, aby se umyl, vyčistil zuby a upravil vlasy. Následně se šel obléct. Jelikož měl dnes v plánu zůstat v Konoze a odpočívat, tak si oblékl černé tričko doplněné o kraťasy stejné barvy. Na záda si do pouzdra vložil své wakizashi, jelikož loutky dneska nechal ležet v dílně. Po snídani vyrazil ven a začal se procházet po ulici. Nejdříve zamířil k budově akademie, aby se podíval na nové mladičké ninji, co zde studovali.
Seděl na lavičce, měl jednu ruku na zadním opěradle a rozhlížel se kolem sebe. V tom si všiml, jak k němu jde někdo v brnění. Takový outfit složený z velkého množství kovu byl ve světě shinoby poměrně neobvyklý.* Nazdar Itami, co tu děláš? *ozval se povědomý hlas. Když si ta osoba nadměrného vzrůstu sundala helmu, tak se ukázalo, že jde o Itamiho dobrého kamaráda a zároveň velkého rivala Hanza.* Ahoj Hanzo. Ty toho na sobě máš čím dál víc... *rejpnul si do bývalého spolužáka z akademie a dodal.* Jen tak tu sedím a užívám si volný den.* Hanzo si mezitím sedl vedle Itamiho. Pod jeho váhou se dřevo lehce prohnulo, ale statečně odolávalo prasknutí.* Ty jsi furt stejně línej... To bych ti rád oznámil, že já už jsem Tokubetsu Jounin,  *usmál se s hrdostí v tónu hlasu.* Tak to gratuluji, * dělal modrovlásek jakoby nic, ale v hloubi duše ho to dost štvalo, že ho Hanzo předběhl, protože nechtěl být pozadu.* Tak to by jsme si měli dát závod, abych ukázal, že na tebe stále mám, *řekl Itami, čímž tak trochu nadhodil myšlenku přátelského souboje. Silou by ho určitě neporazil a tak musel rychlostí.* To si myslíš, že když jsem tak těžký, že tě nemůžu porazit, *odvětil zelenovlasý shinoby. Dokonale se Itamiho výzvy chytl, přesně jak chlapec plánoval. Hanzo vytáhl z pouzdra na zádech neobvykle velký svitek a zpečetil do něj celé své brnění. Takže za pár sekund tam stál na první pohled mohutný a osvalený muž v tílku a tmavě zelených kalhotech. V Itamiho představách šance pomalu mizela někde v dáli, ale rozhodně nemínil tento souboj vzdát a když už prohrát, tak jedině se ctí.* Dobře, tak závod odtud až ke svatyni Naka, platí? * navrhl Itami plán na závod. * Porazím tě kdekoliv, *pokrčil Hanzo rameny a tak se oba připravili ke startu.* Až dopadne, tak je závod zahájený. Itami vzal do ruky kamínek a hodil ho do vzduchu. Zraky obou jen napjatě sledovali, jak se kamínek poroučí pomalu k zemi, až se jí úplně dotkl... Závod byl odstartován a díky drobnější postavě a hadí DNA svého klanu se dostal do čela Itami. Hanzo se díky silové převaze rozhodl pro cestu přes vrcholky budov, kde mohl uplatnit dlouhé odrazy, jenž mu jeho nohy umožnily. Netrvalo dlouho a za chvilku se objevil před Itamim.* ,,Sakra... Jakto že je tak rychlý?" *pomyslel si Itami. Věděl, že pokud něco nevymyslí, tak zaručeně prohraje.* ,,Přeci musí být nějaký způsob, jak bych mohl využít své schopnosti."* Naštěstí se po malé odmlce a sledování Hanzových zad dostavil i nápad. Začal vypouštět chakru z prstů a vytvářet chakrová vlákna. Těmi se poté zachytával o okolní upevněné objekty a rychlým švihem nabíral na rychlosti. Díky této pomoci se začal přibližovat ke svému soupeři a dokonce ho i předhánět. Za pár okamžiků míjeli bránu a dostali se do lesa. Zde se role obrátili a Itami díky mrštnosti běžel horem přes větve. Naopak Hanzo moc dobře věděl, že by větve jeho silné odrazy nevydržely a tak si prorážel cestu po zemi. Celá trasa byla sama o sobě dost dlouhá a při takovém sprintu na oba začala doléhat únava. Především na Hanzovi byla jasně patrná a sehnat kyslík pro tak mohutné tělo nebyl pro organismus lehký ukol. Naštěstí se tou dobou před nimi mezi stromy začala vynořovat střecha chrámu.* ,,To musí vyjít," *říkal si Itami vesele, když byl na cílové rovince pár metrů před zelenovlasým Hanzem. Když v tom zakopl o nenapadaný kus kamene a začal nekontrolovatelně padat. Ještě se pokusil natahnout ruce před sebe, aby se dotkl schodů ke svatyni jenže marně. Jeho obličej se mu zabořil do hliný a špičky prstů zůstali od stavby sotva metr.* Tak jsem vyhrál, *uslyšel spokojeného Hanza, když se celý zaprášený zvedl.*Nechal jsem tě vyhrát,* prokulil Itami naštvaně oči.* To víš že jo... Pojď si dát raději něco k jídlu. Po tom závodu mi vyhládlo,* chytil Hanzo Itamiho svojí mohutnou paží za rameno a zatřásl s ním.*
Konec Rp

*Itami chtěl dnes zlepšit své ovládání chakry a její používání. Ráno když vstal, tak zamířil do koupelny, kde provedl ranní hygienu. Následně se oblékl a do každodenního oblečení a šel se najíst. Udělal si toust s marmeládou, což byla jedna z jeho nejoblíbenějších kombinací. Vyrazil směrem k svatyni Naka. Cesta trvala jen pár desítek minut a tak měl Itami spoustu času na trénink. Když přišel k majestátní budově, tak vyskočil až na její vrcholek střechy, aby měl celé okolí dokonale před sebou. Navic tu byl jemnější vzduch doplněný o příjemný vánek. Modrovlásek se sedl do tureckého sedu, zavřel oči a začal meditovat. Vnímal, jak mu v těle proudí chakra a vnímal všechny své smysly. Seděl tam už přes hodinu, když v tom uslyšel v dálce pod ním hlasy. Pootevřel oči a sledoval, co se tam děje. Uviděl tři postavy menšího vzrůstu, jak běží a zřejmě si hrají. Na první pohled šlo zřejmě o studenty akademie a jeden z nich byl podle sněhobílé pleti a pár šupin na tváři z klanu Dokusei. Chvilku hráli na babu a pak se začali svlékat do půli těla a lést do vody.* ,,To jsem byl taky takový splašený?" *pomyslel si Itami a začal pátrat v paměti. Na takové aktivity se zbytkem třídy rozhodně nechodil a když už, tak věnoval volný čas tréninku, aby se vyrovnal svému rivalovi. Opět zavřel své oči a snažil se vytěsnit okolní hluk. I takový byl trénink meditace. Naučit se koncentrovat jen na sebe sama bylo velmi důležité. Zároveň však stále okrajově vnímal, že tam někdo je, aby stihl reagovat na případné ohrožující faktory. Po necelé hodiny opět nastalo ticho, jelikož chlapci zmizeli zpět do vesnice. Mladičký chuunin cítil, jak slunce na obloze sílí a tak usoudil, že už muselo být poledne. To ale nebyl důvod přistávat ve cvičení a jelikož se chtěl Itami posunout na další úroveň, tak pokračoval dál. Postupem času se mu teplo vycházející ze slunce přesunulo na záda. To protože slunce postupovalo na západ a následně pomalu za kopce. Dokonce i hlad dokázal chlapec úspěšně utišit klidnou myslí a tak na konci meditačního cvičení, když otevřel oči, před sebou spatřil velký a bílý půlměsíc.* Paní, jsem tu opravdu dlouho. Že by mi to konečně začínalo už jít?! *zíral Itami překvapeně, že se dokázal uzavřít do sebe na tak dlouhou dobu. Celý den sice jen proseděl, ale cítil velice osvěžující pocit, jakoby načerpal nějakou další chakru přímo z okolí. Následně se po několika hodinovém sezení postavil zpět na nohy a čekal, až se mu prokrví. Tento čas využil zároveň k protažení ztuhlých svalů v těle, aby se mu nezkrátily. Poté opět skočil zpět na zem a vyrazil směrem domů. Les v zavěji noci však nebyl tak přívětivý, jako ve dne. Mezi stromy záře měsíce, která i tak nebyla příliš veliká, sotva prosvítala a tak mladíček jen ztěží viděl na cestu. Aby toho nebylo málo, tak se z houští před ním vynořil naštvaný divočák, který se s chlapcem rozhodně neměl v úmyslu mazlit. Nebyl nijak velký, ale vyzařovala z něho čistá agrese, která říkala: ,,Bez boje se dál nedostaneš." Modrovlásek byl bohužel bez loutek, takže musel přejít na, pro něho neoblíbený boj na blízko. Z pouzdra na zádech si vytahl Wakizashi a zaujal obranou pozici. To už nepřátelské zvíře vystartovalo k přímému útoku. Naštěstí tu měl Itami jeden osvědčený trik v rukávu, kterou byl malý had z chakry. Nenápadně ho vypustil do trávy a sám nej uskočil před útokem spičatými zuby. Had začal okamžitě odvádět svojí práci. Přes tvrdou kůží sice první kousnutí neprošlo, naštěstí se plaz nevzdal a druhé s třetím už divočák pocítil. Přední chodidla se mu podlomila a on spadl hlavou přímo na zem, kde se ještě stihl ohnat po hadovy, který se následně rozpadl v prach. Itami věděl, že ho divočák v následujících několika sekundách nebude mít šanci dostat a tak zasunul svojí řeznou zbraň zpět do pouzdra. Jelikož mu nechtěl ublížit, tak ho tam nechal jen tak ležet, než jed vyprchá a sám se dal na ústup, směrem do vesnice skryté v Listí.*
Konec RP