Svatyně Blesků

*Za dveřmi ve třídě je slyšet hluk, Temari k nim pomalu přichází s kapsami zasunutými napůl v kapsách bílých kalhot. Vlastně od té doby, co se vrátila si kupodivu bílou barvu z nějakého jen jí samotného a zvráceného důvodu ponechala. Navíc střihem její oblečení připomíná oblečení lidu věřích v seeshomaru. U dveří se zastaví společně s ředitelem akademie. Dřív však, než stačí její doprovod otevřít dveře, Temari je rázně rozrazí docela nečekaným kopem. Usměje se na ředitele a vloží si do úst lízátko. Pak pomalu vejde do třídy, která ztichla překvapením. Temari je známá osoba. Alespoň ohledně akademie a těch, kdo se rádi vyskytují v oblasti cvičiště. Navíc o ní panuje pár drsných příběhů z jejího života. Jako že jako malá přežila útok vrahů u nich doma, nebo když pomáhala policii zmlátila silného soupeře z jiné vesnice (trénink) či její legendární faity na cvičišti ohledně čistého taijutsu. Bylo toho hodně, co malé mozečky trapitélů dokonale zaměstnaly při pohledu na klidnou tvář Temari. Tvář klidnou a bez zájmů o ty děcka, žádné úsměvy či ztrápené tváře jaké mohli vídat u původních učitelů. Doprovod Temari nekomentuje vstup Temi a vejde za ní. Temari se klidně opře zády o desku učitelského stolu a stejně jako ostatní se zadívá na ředitele akademie. Ten se zastaví zhruba uprostřed stupínku a přiměje všechny až na Temari se postavit a pozdravit. Teprve když se znovu usadí a uklidní se trochu štouchání lokty i poslední neposední žáci, pronese svou řeč především k dětem.* Takže žáci uklidněte se prosím! Dnes nás čeká menší změna, vaše třídní onemocněla a tak mi dovolte Vám představit vaší novou třídní učitelku. *Nyní se na chvilku odmlčí a na jeho tváři zazáří pobavený úsměv.* Troufám si říct, že jste o ní už slyšeli ale pokud je tu někdo kdo ne, pak mi dovolte vám představit Temari Hayo. *Opět se třídou ozve poněkud rušivý šum, ale tady si to už převezme Temari a odlepí se od stolu aby došla k tabuli o kterou třískne rukou. Tou ranou přeruší veškerý hluk.* Především chci poděkovat panu řediteli, za jeho hezké uvedení. Ale ráda bych dodala, že moc dobře vím jak je to s vaší bývalou učitelkou a řeknu k tomu jen jediné. *Temari se sladce usměje a přivře oči, vypadá nyní tak neškodně když mrazivým tónem v hlase své nové třídě oznámí.* Kdo mě rozzlobí, toho zabiju… *Ředitel samotný při jejích slovech nadskočí, ale i on si všimne jak slova Temari zapůsobila na třídu delikventů a propadlíků. Její reputace a rázné chování na ně očividně platí, mají z ní strach a on jen zoufale doufá, že Raikage sakra ví co dělá když mu jí sem poslala.* Dobrá tedy, nechám Vás Temari v klidu pracovat. Vidím, že to dobře zvládáte a mám ještě něco na práci. *Temari ho posunkem ruky souhlasně propustí a pak asi dvě minuty mlčí, při čemž si prohlíží své žáky. Jde o chladný a nečitelný pohled, takže se některým může zdát že si vybírá svou další oběť. Po chvíli rázně řekne.* Učebnice na stůl, hmm ty! *Ukáže na jednoho očividného brejlouna lízátkem.* Najdi popis chakry a její používání. Přečti to všem a pak mi zkus vysvětlit jak to chápeš. *Temari nezaujatě bloudí očima po třídě a během čtení přejíždí přísným pohledem všechny studenty. Ví, že někteří se už začínají otrkávat a tak neuškodí vzít je ven na malou první lekci. Když student skončí a chce se posadit, tak ho nečekaně zastaví a položí mu pár upřesňujících otázek. Nechává pak pár ostatních, aby mu s otázkami pomohli a odpověděli si na vše. Když vidí, že teorii chápou, rozhodne rázně.* A nyní půjdeme ven na tréninkový plác. Nechci vidět žádné blbiny, ale plné nasazení. Kdo mě zklame, bude dnes po škole trénovat kolečka kolem akademie. Všem je to jasné? *Všichni jen přikyvují, ale Temari moc dobře ví že se jí budou snažit přechytračit. Vždy se někdo takový najde a ona plánuje veškerý odpor zničit. Mít všechny pod palcem už od prvního dne a prozatím se jí to i daří. Všichni jistě očekávají něco velkého ale Temari je velmi ráda zklame. Přikáže jim posadit se okolo ní a trénovat používání chakry. Sama si nasadí u toho ušatou masku Oinina, aby nemohla děcka vidět, že potají aktivuje Sharingan. Temari dělá vše s nimi a navádí je jak si chakru, představit a jak jí ovládat. Několik chlapců napomene, protože vidí že podvádějí a docela tím třídu děsí. Sama s nimi zvětšuje používání své chakry i zmenšuje. Jakmile vidí, že trénují přikáže jim ať pokračují dál a sama vstane. Začne se u toho procházet po stěně budovy za použití vložení chakry do nohou. U toho neustále sleduje žáky a ke každému promlouvá, kdo potřebuje radu. Po chvíli se otočí k obloze a z nudy vytvoří pár neškodných větrných technik. Posílá je neškodně k obloze, ale když si všimne že některé žáky to ruší tak se zamračí. Napomene je hned po tom, co je trefí kamínkem neškodně do čela a pak se k nim vrátí. Znovu se usadí a společně s nimi trénuje používání chakry. Dvě poslední hodiny uběhnou a Temari většinu propustí. Nechá si tu jen ty, co podváděli a mezitím co běhají a dělají kolečka, ona sama pokračuje v tréninku chakry ajejím ovládání. Když pak konečně skoro padají únavou, tak je nechá jít domů. V soukromí si pak na školním hřišti ještě trochu neškodně zatrénuje a zamedituje si, než se vydá domů.*

KONEC

*Pomalu přichází na cvičiště, dnes si přivstala aby si stihla zabrat nejlepší kousek pro trénování. A hlavně, aby jí nikdo neotravoval. Navíc samota se jí poslední dobou docela líbila a všude kolem byl příjemný klid a šero. Prsty lehce zatnula navzájem do rukou. Byla tu takhle ráno poměrně zima, chvíli přemýšlela a pak se rozhodla se rozehřát. V duchu si odstartovala pomyslné tři dva jedna teď ...a vyrazila plnit první z několika následujících koleček. Konečně se trochu zahřála a tak se trošku zadýchaně zastavila a opřela si zadýchaně ruce o kolena v mírném předklonu. Klidně nádech a výdech, a ještě jednou a hned pocítila změnu. Její mysl jako vždy zvítězila nad tělem a během chvilky se dokonale uklidnila. Zvedla hlavu výše a všimla si větve stromu, rozběhla se tedy a hop. A hned už pěkně visela za ruce, přetočila se a hup už seděla přikrčená na větvi. Rychle se rozhlédla, že jí nikdo stále nepozoruje a vyskočila ještě výše ale tentokrát se nevytáhla. Tedy ne úplně, ale na podruhé už to bylo lepší! Ano Temari začala posilovat přitahování. Zatínala svaly a doufala, že jich zvládne víc než naposledy. A zadařilo se, sice jen o devět ale i to nebylo špatné. Při posledním pokusu se raději opatrně spustila na nižší větev, po které přešla až ke kmeni stromu a na chvíli se o něj zády opřela. Jednu nohu pokrčenou, druhou nechala viset prostě dolů ale stejně by na ní nedosáhl ani dospělý člověk, tak co? Nemusela to příliš řešit a klidně mohla zavřít na chvíli oči. Při tom vytáhne z kapsy lízátko a zamyšleně ho rozbalí, cukr je fajn na doplnění energie. A navíc má sladké ráda, takže si lízátko několik dlouhých minut užívá než pozná, že je už dost odpočatá. Proto se pak narovná a prostě udělá krok dolů. Dopadne zdatně na nožky, vždycky byla talent a pak chvíli přemýšlí co dál. Zaujme jí dřevěná cvičná figurína, zamíří tedy k ní. Z kapsy vytáhne rukavice s ustřiženými konci, které jí slouží k ochraně kloubů. Natáhne si je a vyzkouší že nejsou moc roztrhané tak, že několikrát zatne ruce v pěst a pak spokojeně zamručí. Má svoje staré rukavice ráda a najednou, aniž by kdokoliv udal neviditelný pokyn, se prosmýkne pod “rukou” panáka v podobě tyče a zasadí mu několik tvrdých úderů. A pohybuje se kolem něho neustále, znovu a znovu jak jí kdysi rodiče cvičili. Krok po kroku, úder po úderu. Snažila se víc a víc, tvrději… znovu a znovu, dokud se celá pořádně nezpotila únavou. Přesto byla spokojená, milovala ten pocit, kdy díky tvrdému tréninku cítila, že je živá. Ale nyní byl čas skončit, musí se vrátit domů a dát si před snídaní sprchu. Je na čase pro jednou zase nepřijít moc pozdě na hodinu v akademii.*

konec RPG

*Už je to delší dobu, co Temari nebyla trénovat chakru na svém oblíbeném místečku u chrámu bohů blesku. Proto se rozhodla, že se tam dnes opět vidá a užije si s tréninkem i tu podivnou tajemnou atmosféru. Sbalila si proto nějaké sendviče na celý den a zásobu limonád aby ani netrpěla žízní a už vyrazila brzy ráno na cestu. K snídani si namazala jen narychlo chlebík s pomazánkou a do druhé ruky vzala jablíčko. Jak tak za chůze jedla, taška se jí nepříjemně pohupovala na boku, musela zastavit a upravit si jí. Přemýšlela u toho jaký asi bude dnešní den. Věděla, že by ho neměla tréninkem strávit zase celý jako naposledy. No snad nezapomene a dorazí domu dřív, aby stihla ještě poklidit a udělat všem večeři. Však to bude pro ně zase jednou jistě milé překvapení. Jen zatím ještě nevěděla, co jim chce k večeři připravit. Možností bylo hned několik, od jednodušších studených možností až po příjemnou teplou večeři, která by jí ale zabrala mnohem více času. Nakonec se rozhodne, že se přizpůsobí podle toho jak bude při návratu časově stíhat. Zatímco si plánuje den, tak jí cesta rychle uteče a ona se pomalu ocitá na klikaté cestičce ke chrámu bohů hromu. Výstup by se mohl zdát obyčejným lidem možná náročnější, ale Temari to takhle nevnímá. Ona je přeci jen trénovaný ninja a tak se příliš ani nezapotí, než dorazí až nahoru k můstku vedoucímu přímo ke chrámu. Jenže ona tam nejde, místo toho zabočí stranou a začne opatrně slézat sráz dolů. Zde někde je její ukryté tajné trénovací místo, které má tolik moc ráda. Když se dostane až dolů, tak se opatrně rozhlédne aby se ujistila že jí nikdo nesledoval a pak zamíří rovnou ke svému výklenku kde zmizí náhodným pozorovatelům z očí. Nejdřív přijde zvědavě ke skále a položí na ní ruku, zavře oči a začne se soustředit na svou chakru v sobě i ve svém okolí. Je to zvláštní pocit tohoto místa, který její nitro naplňuje nádherným pocitem klidu a míru. Po malé chvilce se posadí, opře se zády o stěnu a pokračuje v meditaci chakry. Představuje si sebe samotnou a tok chakry v sobě. Snaží se pak zvyšovat sílu toku v celém těle, i jednotlivých částech a pak naopak zase je snižovat. Docela jí ten trénink baví a když si po chvíli přijde v tureckém sedu přesezená a dostatečně po cestě sem fyzicky odpočatá, tak se rozhodne trochu svou chakru nechat rozproudit. Vyskočí na nožky a vloží do nich chakru, aby následovně vyrazila ke kolmé skalní stěně. Rozhodne se trénovat výstup a sestup, přijde jí to jako fajn trénink na sebeovládání i manipulaci chakry. A jak se rozhodne, tak i udělá a vydá se nejdřív pomalu nahoru a pak zase dolů. Nahoru je to snazší, ale dolů se ještě musí víc snažit. Když si ale po prvním výstupu ověří, že je to víceméně v pohodě, tak to protentokrát zkusí s během. To už je zajímavější, zvlášť při návratu dolu jde o mnohem větší zátěž na celé tělo. Ale Temari to nevadí, je rozhodnutá pracovat na sobě dál tvrdě a tak si celý výstup i sestup ještě několikrát zopakuje než se začne cítit unavená. Není blázen, aby se přepínala na místě, kde by jí jen těžko někdo hledal a tak se rozhodne že si dá pauzu a sní pár sendvičů. Zapije to trochou limonády a pak se posadí opět zády ke skále a pustí se do meditace chakry. Takhle střídavě trénuje až do večera, když si pak najednou uvědomí že je zase pozdě a ona nestíhá udělat tu večeři s překvapením. Zakleje na holku dost neslušně, rychle posbírá své věci a rozběhne se domů.*

*Po minulé misi s otráveným geninem měla Temari ze své strany krátký proslov se svým velitelem týmu. Slušně ho požádala, zda by další misi nemohla plnit samostatně a vysvětlila mu proč tomu tak je. Nechtěla znovu plnit vše sama a pak maby zásluha padla na všechny i ty co svou účast víc než odflákali. Kupodivu dostala kladnou odpověď s přislíbením že si bude muset nejspíš počkat, ale že se pokusí jí vyjít vstříc. Jen ať neočekává nějakou extra zajímavou práci. A tak Temari čekala a čekala až uběhlo pár týdnu, než dostala pozvání s dalšími informacemi o misi, kterou měla splnit. Netušila zda sama, nebo v týmu ale tak či tak okamžitě uposlechla a vyrazila na cestu. Tedy samozřejmě nejdřív napsala na ledničku bratrům vzkaz, že se dnes nejspíš zdrží že má misi a ať si ohřejí mražené jídlo z mrazáku. Hned po té sebrala tašku přes rameno z věšáku a vyrazila na místo setkání. Jejím cílem byla malá poštovní pobočka. Tu neměla Temari zase tak blízko jako v minulé misi nemocnici, takže se poměrně příjemně prošla přes celou vesnici, než dorazila na správnou adresu. Ani se nezastavila, aby si vydechla protože šla těsně na čas a rovnou zabrala do dveří, které se se skřípotem nakonec otevřely. Temari se okamžitě ocitla uprostřed spousty lidí, čekajících na své balíčky či psaní. odhodlaně se prodírala k jednomu pošťákovi, který se kdoví proč zasekl ve dveřích a mluvil na někoho za přepážkou.* Dobrý den. Promiňte, jsem tu kvůli výpomoci. *Pronese Temari se svým typickým smutným úsměvem a při tom roztomile nakloní hlavičku na stranu. Prohlíží si pošťáka pozorně, nezdá se být zpočátku očividně moc rád, protože si myslí že chce Temari předběhnout frontu ale když skončí tak se na ní příjemně usměje.* To jsme rádi, že jsi tady. *Odpoví jí samozřejmě po pozdravu i on a pak jí pokyne aby šla za ním dozadu u čehož pokračuje v mluvení.* Vlastně měl původně dorazit celý tým, ale najednou je odvolali jinam a pak se přihlásil tvůj nadřízený s tím že jsi dost dobrá aby jsi to zvládla sama. Takže od tebe máme velké očekávání. *Myslel to upřímně, což Temari překvapilo. Netušila, že by jí mohl jejich velitel týmu někdy takhle otevřeně vynachválit. Ale horlivě přikývla.* Hai! udělám, vše co bude v mých silách abych odvedla co nejlepší práci pane… *Zarazí se a najednou zjistí, že pošťáka nezná. Ten se jí představí a pak jí konečně odvede dozadu ke zadnímu vchodu. Zde stojí několik pytlů a on si projde poznámky v notýsku co má u sebe. Po chvilce ukáže na tři obrovské pytle s přiřazenými čísly.* Tohle jsou dopisy pro původní tým, budeme rádi když dokážeš rozdat do správných schránek co nejvíc ale nepředpokládám že by jsi stihla všechno. Pokud chceš menší pytel tak támhle v té…*Nedomluví a Temari mezitím ladně přijde k prvnímu pytli a zamyšleně si ho prohlíží. A pak při jeho slovech si najednou celý ten obrovský pytel přehodí přes rameno. Pošťák překvapeně vykulí oči, ale nic nenamítá. Mlčky podá temari mapku s vyznačenými body a ona jen souhlasně přikývne.* Jdu na to, nebojte se dám si pozor aby každý dopis skončil ve správné schránce. *Načež si otevře dveře a pak se ještě jednou otočí aby šibalsky mrkla na nebohého pošťáka. A už se rozběhne k nejbližšímu bodu na mapce, tedy k první schránce. Je i přes to zatížení překvapivě rychlá a ještě vloží chakru do nohou aby si skokem po plotu či střechách ještě více zkrátila cestu. Temi tuší, že tohle bude tvrdý úkol, ale hodlá ho splnit poctivě až do posledního dopisu. Zpočátku jí to jde celkem dobře, ale po chvíli přeci jen pocítí jistou únavu. Rozhodne se tedy trochu zpomalit a šetřit se, navíc si určuje nejkratší cestu od schránky ke schránce a vše plánuje dopředu. A pytel se neustále zmenšuje a zmenšuje a Temari dokáže všechny dopisy z prvního pytle rozdat ještě před obědem. Rozhodne se tedy zastavit se na skok doma. Dá si příjemný ohřátý obídek a horkou sprchu. Převleče se pěkně do čistého oblečení a vyrazí zpátky do poštovní pobočky pro další pytel. I na druhém pracuje stejně vytrvale a poctivě vkládá každý dopis do správné schránky. No dobrá, občas ho i hodí ale vždy jen pokud si je jistá že zapadne kam má a neztratí se někde mimo. Temari si dává záležet a poctivě dře, ale i tak jí trvá rozdat druhý pytel o dost déle než ten první. Přesto spocená a unavená se odhodlaně vrátí i pro třetí pytel. Tentokrát jí však čeká překvapení. Čeká zde na ní ten milý pošťák co jí zadával její práci a než dorazila, tak už třetí pytel rozdělil na dva menší. Společně pak vyrazili do vesnice rozdat poslední dopisy, které jejich majitelé netrpělivě očekávali. Díky jeho pomoci zvládla Temari rozdat i třetí pytel včas před uzavřením pobočky. Pošťák jí pak na znamení díku vzal na dobrý zmrzlinový pohár a nešetřil díky. Prý kdyby chtěla jednou pracovat na poště, tak se za ní rozhodně přimluví. Ale Temari rozhodně zavrtí halvou že ne a slušně se mu omluví. Sdělí mu, že chce být nejlepší kunoichi a chránit Kumo. I to pošťáka potěší a popřeje jí hodně štěstí při splnění jejího snu. Pak se rozloučí a Temari se dovleče konečně domů, kide tvrdě usne jako by jí do vody hodili.*

*Poslední dobou měla Temari hodně práce v nemocnici, tvrdě na sobě dřela a konečně zvládla základní techniku Shousen Jutsu za což na sebe byla náležitě hrdá. Co na tom, že šlo o úplný základ? Temari v tom viděla hezký start a pro veškerý lékařský trénink tak trošku trávila méně času s tím normálním tréninkem. Štvalo jí to, protože nechtěla zaostávat za svými vrstevníky a už vůbec nechtěla zaostávat za bratry Michim a Natsuem. Temari věděla, že nechce být v týmu jako lékař pouho pouhou přítěží jednak proto, že by to prostě psychicky nezkousla ale také proto, že jí boj i přes to všechno čím si prošla jako malá opravdu bavil. A právě proto dnes ráno vstala hodně brzy a rozhodla se jít trénovat na klidné místo k jezeru. Tohle místo měla ráda a tak s velkou svačinou vyrazila poklusem ulicemi Kumo. Přes rameno měla jako vždy tašku, v které mimo svačiny nosila i vybavení první pomoci a kde jednou snad bude mít i lékařské vybavení jak pevně doufala. Jinak mimo kraťásky a tričko měla na zádech pouzdro s tanto jako vždy. A protože dnešní ráno bylo obzvláště chladné, tak Temari dělal běh poměrně dobře protože se mohla pohybem trošku zahřát. Ale uličky doposud většinou prázdné pozvolna ustupovaly a pomalu navázala cesta k jezeru která mírně stoupala do kopce.* “Co kdybych si dala menší výzvu?” *Problesklo Temari hlavou a tak se v zápětí opřela pořádně do nohou a rozběhla se co nejrychleji dokázala. Vlasy stažené dozadu do culíku za ní vlály a vítr jí příjemně šimral po tváři. Nahoru dorazila proto tak trochu zadýchaná, ale hned se začala protahovat. Přemýšlela u toho, čemu by se dnes mohla věnovat prvnímu a pak jí napadlo že by si měla zlepšit své dovednosti ohledně technik katonu. Na zkouškách totiž mohla vidět, jak jiní její vrstevníci své elementy ovládaly na daleko silnější úrovni. Proto vložila chakru do nožek a rozešla se po hladině jezera a zastavila se teprve tehdy, až byla dost daleko na to aby cokoliv omylem mohla zapálit.* Hmm… *Chvíli přemýšlela a pak srazila ruce dohromady, aby vytvořila pečetě Katon: Goukakyuu a mohla tak vyslat ohnivou kouli po jezeře. Pokoušela se do ní vložit co největší sílu a když se po chvíli neškodně rozprskla o vodní hladinu tak se Temari rozběhla a začala si představovat že jí někdo pronásleduje. Proto prudce najednou vyskočila do vzduchu, při tom se otočila jako by za sebe a poskládala úplně stejné pečetě znovu přesně ve chvíli, kdy nohama dopadla na hladinu jezera. Byla ráda, že se jí ten kousek povedl a ona díky chakře v nohách nejen že neskončila pod vodou, ale navíc ještě z úst vypustila další ohnivou kouli přibližně stejně silnou jako byla ta předtím. Temari ale nečekala, až se koule rozplyne neškodně o vodní hladinu, prudce se otočila a vyrazila v původním směru po hladině jezera a vůbec jí nevadilo že díky jeho velikosti v podstatě musí běhat neustále v kruzích. Po chvíli začala být trochu z neustálého používání chakry unavená. Proto pozvolna zpomalila z běhu do klusu a z toho do obyčejné chůze aby pak došla pohodlně na břeh. Zde se posadila pěkně do trávy a zavřela očka. Začala vytlačovat z hlavy veškeré myšlenky i starosti a pak se pokusila neviditelnou rukou mysli uchopit vlastní chakru. Zpočátku jí to šlo jen velmi ztěžka ale postupně krůček po krůčku se jí podařilo získávat kontrolu nad celou chakrovou soustavou. Chakra postupně v celém jejím těle se začala jako rozbouřené vlny pozvolna zmírnit, až přešla ve vlnky menší a nakonec byla klidná jako hladina jezera u které Temari sama seděla. Byl to skvělý pocit jen tak sedět s čistou myslí a příjemně unaveným tělem. Temi proto pomalu vstala a se zavřenýma očima začala předvádět bojové sestavy i pohyby. Bylo to už dávno co se takhle cítila, nejdřív předváděla pohyby pomalu ale pak postupně začala zrychlovat až do momentu kdy jí v hlavě zazněl neslyšitelný gong a ona strnula na místě. Chvíli tak setrvala a pak pozvolna postoj uvolnila, vložila chakru do nohou a vydala se zpátky na jezero. Jen tak pro radost luskla prsty na obou rukou a při tom se zatočila na místě. Vždy měla pocit, jako by se jiskry kolem ní rozletěli jako malé světlušky. Ale Temari se díkyx chakře tvrdě zapřela nohou a vyrazila rychle vpřed. Opět pobíhala po hladině jezera a sem tam vypustila nějakou tu ohnivou kouli až už neškodně k obloze či do hladiny jezera. Pokračovala pak, až do úplného vyčerpání kdy už i hladový žaludek hlasitě zaprotestoval.* I ty mě shazuješ…? *Zeptala žaludku Temari a pak se tiše zasmála. Dnes si zatrénovala opravdu skvěle a tak konečně mohla sebrat své věci a vyrazit domů. Vlastně ne, ještě bude muset nakoupit a připravit jídlo pro bratry aby chudáčci nebyli příliš vyzáblí. Při té představě se Temari ušklíbla cestičkou od jezera konečně domů.*

KONEC RPG

*Po posledním tréninku se Temari rozhodla, že si musí vyhradit větší časový prostor pro základní trénink. Jednak je to příjemná změna a pak je to i proti nudnému bychlování a lékařským technikám docela zábava. Proto, když jí odpadl odpolední trénink s doktorkou, díky naléhavé operaci jakéhosi ninji kterého z mise přinesli rovnou z mise na operační sál, se mohla vydat trénovat sama a cokoliv jí jen napadlo. A ona se rozhodla že je na čase si oživit ninjutsu ve kterém se chtěla rozhodně zlepšit! Proto si to nakráčela rovnou na cvičiště, kde si vyhlédla volný koutek a shodila zde vše přebytečné vybavení aby si trochu odlehčila. Jak se blížila doba oběda, tak se většina lidí vytrácela a tak přišla právě v tu pravou chvíli. Nemusela ani příliš uvažovat co chce dělat a rovnou se rozběhla kolem obvodového pásu cvičiště. Nejdříve se pěkně rozehřeje a pak po třech kolečkách vloží chakru do nožek a rozběhne se tentokrát po zdi která je zde určená k trénování. Jakmile ta skončí, tak se odrazí a ladně jako kočka seskočí na nožky a okamžitě pokračuje bez zastavení dál. Nedaleko zahlédne strom a tak se pomocí chakry v nohách odrazí a doskočí do větví na něm, ale zde nesetrvá a naopak pokračuje v přeskakování ze stromu na strom a nebo na okolní předměty určené ke cvičení. Připomíná malou ale mrštnou opičku, ale vlastně jde o docela dost dobrý improvizační trénink kdy neustále musí pracovat se správným rozložením chakry. Když se trochu příjemně unaví, tak doskáče na své původní místo v rohu a zde se na chvilku zastaví aby se posadila. Zavře oči a začne meditovat o své chakře, aby jí pouhou pouhou silou vůle vrátila do normálu po té co jí tolik rozbouřila svým předchozím cvičením. Chvíli jí to zabere, ale není to zase až tak hrozné jako když používá jiné a především katonové techniky.* “Katonové techniky...” *Zopakuje si zamyšleně Temari v mysli a pak už ví, co bude chtít dál trénovat. Ona vlastně celkově má element Katonu ráda a je velmi vděčná, že se při testu listu na dlani ukázaly plameny a list shořel. Ten oheň jí sedí a ona si užívá tu sílu, kdy jí pomocí technik může nechat naplno proudit… Jenže ne asi tady. Po malé úvaze totiž usoudí, že je zde stále příliš mnoho lidí které by mohla omylem zranit. Povzdechne si a postaví se tedy čelem alespoň proti silné zdi v rohu. Neuvažuje, její ruce jako by zcela automaticky poskládaly pečetě a Temari z úst vypustí ohnivou kouli která plnou silou narazí do místa ve zdi, které si předtím vybrala očima za cíl. Jenže Temi nekončí a skládá stejné pečetě na stejnou techniku znovu a opět do stejného místa stejně povedený zásah. Víte, ona se rozhodla že dnešní trénink ninjutsu potáhne jiným směrem a že se zaměří na výdrž a opakování. Proto pro změnu další technikou je opět katon jen je rozdíl v tom, že nyní jde o salvu menších ohnivých koulí kdy jde až na samý limit co dokáže seslat a to je celých deset kousků. Trochu zadýchaně se nyní rozhodne si odpočinout a tak si dopřeje asi tak dvě tři minutky, kdy se napije a trošku si protáhne únavou zvolna tuhnoucí svaly. Po té znovu zaujme pevný postoj a vrhne se opět do skládání pečetí kdy si vytvoří ještě jednu ohnivou kouli a pak jí prostřídá opět salvou deseti menších ohnivých koulí v mířené slavě na vícero míst které se však kvůli bezpečnosti nacházejí vždy na tlusté zdi. Na závěr si zopakuje ještě dvakrát velkou klasickou ohnivou kouli a pak váhavě přistoupí ke stěně ke které velmi blízko natáhne dlaň. Zeď příjemně sálá horkem a to samo o sobě vykouzlí na tváři Temari jeden smutný ale zároveň i příjemný úsměv. proč? Protože kdysi jí trvalo mnohem déle, aby zeď rozehřála alespoň trošku na menší ploše a tak může sama na sobě hrdě pozorovat první malé pokroky. Chvíli přemýšlí že by se ještě na závěr proběhla pomocí chakry po cvičišti jako to udělal už při příchodu sem, ale pak pocítí silnou celkovou únavu z velkého používání chakry a rozhodne se pro meditaci zády k příjemně hřející stěně. Pěkně se posadí a zavře oči, aby se mohla naplno soustředit na svou chakru. To příjemné sálající teplo jí pomáhá se uklidnit, přestože Temari ví že nejde o teplo domova tak to má podobný účinek a ona díky tomu zvládne svou chakru srovnat podstatně rychleji než poprvé. Když skončí, tak si ten poznatek o tréninku uloží do mysli, kdyby ho náhodou někdy později ještě mohla potřebovat a poté konečně sama vstane ze země při čemž jí překvapí jak se cítí sama celkově odpočatá. Proto se rozhodne na závěr ještě vyzkoušet běh s vložením chakry do nohou na který se před chvílí ještě vůbec sama necítila a ono to jde! Je to příjemné překvapení a i když už Temari do toho nedává vše jako na začátku, tak si ještě trochu zaběhá a příležitostně sem tam skočí ale už to celkově nehrotí jako na začátku. Běh i tentokrát skončí u svých věcí, které tentokrát za běhu sebere a zamíří rovnou k bráně a pak domů. Dnes všem udělá pořádně vydatnou večeři, protože má pocit že si jí alespoň ona sama určitě zaslouží a ostatní? Ty má ráda, tak jim dá možná trošku kousnout taky.*

*A je tu další krásný a především slunný den! Temari s taškou přes rameno kráčí na samý okraj vesnice. oblečená je ve cvičební černý úbor a vlasy má stažené vyjímečně čelenkou. Potřebuje si trochu utřídit myšlenky a být sama. Proto se rozhodla že si zajde na své oblíbené místo o kterém nikdo neví zatrénovat. A kdepak, že se to místo nachází? Je téměř u Chrámu bohů Hromu. Jen u lávky nepřejdete přes ní, ale vydáte se po svahu dolů kde má Temari vyhlídnutou jednu skalní rozsedlinu kam na ní není vidět. A přesně tam dnes Temari došla a hned si odložila své přebytečné věci na zem. Jako by to už snad byl pro nějaký rituál, tak přišla k chladné skalní stěně a položila na ní svou dlaň a zároveň s tím pak zavřela svá krásná kukadla. Cítila to opět jako vždy, ten krásný vnitřní mír tohoto místa a snad si to jen nalhávala ale i něco tajemného v pozadí toho všeho. Právě teď se rozhodla si nejdříve ze všeho uklidnit vlastní mysl, myšlenky a pak si připravit chakru. K čemu pak? Inu Temari po chvíli jakmile otevřela očka, tak se odrazila díky nahromaděné chakře v nohou a doskočila na sklaní stěnu kde se přichytila. A pak už se rozběhla po ní nahoru za pomocí chakry, tohle jí vážně bavilo. Cítit jak jí vítr cuchá vlasy a až doběhne nahoru, pak ten nádherný pohled do všech stran. Ale nyní na to nebyl čas myslet přišla si sem přeci jen také zatrénovat, takže začne skládat pečetě. Stihne to tak tak, aby před vrškem skály otevřela ještě ústa a vypustila k nebi ohromnou ohnivou kouli (KATON: DAI ENDAN). Pak doskočí na vešek a němě sleudje na malou chviličku jak jí doslova oblohu přikryje ohnivá záře. Ten pohled se jí líbí, takže sečká dokud se technika úplně neškodně nerozplyne. Pak poklekne a zavře oči. Pak přestane potlačovat svou techniku aby se podívala do širokého okolí (Kagura Shingan). Ale sto metrů jí nestačí, takže začne svůj dohled navýší jednou a po chvíli ještě jednou. Považuje za důležité si své schopnosti vypilovávat všechny i když je to někdy hodně těžké. Prohledáváním ztráví docela dost času, než techniku opět zruší a pomalu vstane. Musí se potom pořádně protáhnout, protože je z klečení trochu rozlámaná. Ale tím se nijak netrápí, nyní je čas pokročit dál v tréninku a tak Temari začne seskakovat pomocí chakry vložené do nohou opět dolů. Už zde má dopředu vyhlídnuté své obvyklé cíle, takže jakmile doskládá pečetě a dostane se tak do úrovně prvního cíle, tak pootevře ústa a vypustí menší ohnivou kouli (KATON: HOUSENKA NO JUTSU) a zasáhne přesně ten kus skály co chtěla. Jenže to jí nestačí a jak seskakuje tak vypustí tu jeden, pak dvě střely na pomyslné cíle blízko sebe až nejen že použije všech deset střel ale ocitne se i skoro dole. V ten moment se prudce otočí jako by jí někdo pronásledoval a složí další pečetě aby vypustila směrem nahoru k obloze další ohromnou ohnivou kouli. I tentokrát se s malým úchvácením dívá směrem nahoru, kudy proletí oheň a sleduje jak olizuje skalní výčnělky aby se v zápětí i ona (koule) neškodně rozplynula na obloze.* “Nemysli si, že si dost zesílila Temari jen proto jen proto že zvládneš větší ohnivou kouli. Copak nevíš, že Michi zvládá dva elementy?” *Temari sebou trhne a zarazí se. Co je to za myšlenky a kde se v ní vzaly? Ta temnota co z nich právě cítila jí upřímně trochu vyděsila. Váhavě trénink přeruší a seskáče dolů do místa, kde má své věci. Stále ta slova nemůže dostat z hlavy, přemýšlí o nich až do chvíle kdy udeří pěstí do tvrdé skály takže si sedře trochu klouby. Ta bolest jí konečně trochu osvobodí a ona si sedne na zem, zády se opře o skalní stěnu a rozhodne se meditovat o své chakře. Dnes jí jde zbavit se všech myšlenek a vyčistit si mysl hůře než jindy. Ale nakonec se jí to i tak povede a ona může svou vlastní chakru konečně srovnat do normálu. Vnímá u toho kouzlo tohoto místa, tu dokonale uklidňující auru a tak si může nakonec i ovládání chakry docela příjemně užít. když pak vstane, tak si na předchozí myšlenky ani trošku nevzpomene. Docela jako by se nic nestalo vloží opět chakru do nohou a rozběhne se směrem nahoru po skalní stěně. Přeskakuje z místa na místo a pálí u toho jednu menší ohnivou kouli za druhou. Dnes bude trénovat ještě dlouho, dokud se nezačne šeřit. Teprve pak narychlo posbírá své věci a rozejde se rychlým krokem domů. Ještě že má uvařeno z předchozího dne, takže nemusí zase tolik spěchat. Přesto si chce pospíšit aby byla doma co nejdřív, chce si stihnout dát ještě v klidu sprchu a převléci se dokud není doma Michi. Ten totiž většinou chodí domů jako první ze všech, snad proto že se bojí že by se na něho jinak nedostalo s dobrým jídlem které vaří. A nebo dost možná proto, že se bojí aby to za pozdní příchod od temari neslízl, u té myšlenky se temi musí šťastně pousmát. Těší se, že si užijeme příjemný večer s rodinou.*

*Na dnešek si Temari přivstala opravdu brzy. Chtěla se totiž ujistit, že následující den bude pro všechny a především pak pro Mikki jednoduše perfektní! Nechtěla aby si musela snad dělat starosti se snídaní. Proto všem připravila zdravou ale chutnou snídani k čemuž jí stačilo čerstvé pečivo, zelenina a aby hlavně kluci neremcali tak i nějaké ty plátky kuřecího. navíc hlavně kvůli Mikki připravila všem hrníčky s kakaem, které pak bude stačit zalít horkou vodou. No a tu také měli připravenou v konvici, možná si jí budou ti lenoši muset znovu dát vařit a vstanou ale to už bude jen a jen jejich boj. Sobě pak udělala sebou několik sendvičů a z lednice si vzala dvě limonády. S těmi to byla hrůza, protože jí je někdo vypíjel ve velkém. Podezřívala věčně hladového i žíznivého Natsua, ale kdo ví. On Michi by to také mohl být, po tom co si občas přidá její jídlo by mohl mít potřebu to vše pořádně spláchnout. Temari zavrtěla hlavou, teď není čas zabývat se myšlenkami na rodinu. S nimi může trávit čas později, ale pokud nechce zaostávat za ostatními tak musí i trénovat a na svůj trénink se hlavně plně soustředit. Přesto, že pak vyšla z domu plně odhodlaná, tak se při tom nezvykle mírně a jako by pokradnu usmívala. Konečně začínala být víc a víc šťastná díky těm pár lidem kolem sebe, co měla. Proto jí cesta příjemně utíkala. Byla sice zima ale protože šla Temari rychlým krokem, tak to nebylo zas až tak hrozné a navíc sebe sama už považovala za zkušenější kunoichi, která přeci jen něco vydrží. A nějaký ranní chlad, to opravdu nebylo nic nad čím by se měla pozastavovat. A konečně se objevila i cesta která odbočovala na úplný kraj vesnice. Každým krokem ubývalo domů a nakonec zde nebyl ani jediný. Chrám bohů Hromu totiž stál osamocený vysoko nade vším. Ale jako vždy, ani nyní nedošla Temari až k němu. Pouze tím směrem vyslala krátký pohled a už zabočila stranou, pěkně dolů před úzkým mostíkem. Nejspíš tady za pár let vyšlape malou cestičku, protože zde opravdu ráda a tedy i často chodí. Ale to už je dole a kráčí do míst, kam nikdo nedohlédne protože je to místo dobře skryté a téměř ze všech stran je obklopené skalami. Teprve zde se zastaví, aby si trošku odechla a navíc tu chvilku může využít i k tomu aby si zde uspořádala své věci. Navíc se trošku rozcvičí, protože se cítí ztuhlá. A pak jako vždy přijde ke své oblíbené skalní stěně. Nejdřív se o ní opře jednou nohou a nechá v ní na zkoušku proudit chakru. Těžko říct, nad čím nyní přemýšlí ale očividně má nějaké vylepšení ohledně boje zase téměř vymyšlené. Nakonec toho ale nechá a prostě se odrazí a rozběhne se po skalní stěně. Vždy když se objeví větší skalní výčnělek v podobě překážky tak ho jednoduše přeskočí, nebo skočí na druhou stranu a pokračuje o kus dál. Běh to je něco co může, po chvíli ale přidá k běhu i pečeti. Je čas přestat se pouze bavit a začít pořádně trénovat! Proto první techniku, co si zvolí je Katon: Endan. Vypustí poměrně velkou ohnivou kouli daleko před sebe, což znamená k obloze. Má tak jistotu, že technika nikoho nezasáhne ani omylem nedoletí někam kde by mohla něco poškodit či zničit. Jednoduše se po chvíli neškodně rozplyne na obloze. Ale protože má ještě nějaký čas, než doběhne na úplný vršek skály, tak může poskládat pečeti ještě jednou. A tak se do toho hned dá a opravdu to stihne včas, aby doskočila na samý okraj přes který se mrštně jako kočka vyšvihne a může se přikrčit a rozhlédnout po širém okolí. A nebo se může také dívat za šikmo letící poměrně velkou ohnivou koulí po denní obloze. I ta však po chvíli neškodně zmizí a rozplyne se. Temari se usměje a pak se přetočí, usadí se do tureckého sedu a zavře oči. Po pohybu a používání chakry to rozhodně chce pro lepší trénink potrénovat i sebeovládání! Takže jednoduše začne ve své mysli rovnat vlastní chakru která je značně rozbouřená a mírnit jí. Na rozdíl od jiných, Temari ovládání chakry, nebo spíš tréninku na toto zaměřenému věnuje opravdu hodně času. Díky pár lidem ve svém životě to od mala považuje za velmi důležité a nutno je říct, že v tomto ohledu se příjemně dost posunula nahoru. Ale to už má chakru srovnanou a může vyskočit znovu na nožky. Tentokrát se rozhodne za pomocí chakry v nohách seběhnout prozměnu dolů. To je těžší především v záběru na celkové tělo a díky tomu je pak soustředění na udržení všech zároveň používaných technik o dost těžší. Tentokrát během sestupu použije snazší, ale déle trvající techniku KATON: HOUSENKA NO JUTSU. Kdy postupně vytvoří a následně vypustí ze svých úst všech deset menších ohnivých koulí. Míří na různé výčnělky, uschlé keře a vše co v té rychlosti dokáže najít a také si následně zvolit za svůj cíl. Když se ocitne pak opět dole, tak se usadí a znovu se ponoří do meditace. Dnes plánuje celý den, nebo minimálně pozdní odpoledne strávit právě zde a naplno trénovat. Chce, ona se opravdu moc chce zlepšit!*

*Po minulém tréninku který ji na jezeře hodně bavil Temari dost přemýšlela. Chtěla si vymyslet podobný trénink i pro své druhé oblíbené místo. A tak se rozhodla že si dnes při cestě do hor kolem chrámu bohu hromu udělá menší okliku a vezme to kolem starých stromů na kraji vesnice. Jakmile k nim došla, tak vybrala větve staré které odlámala a svázala do otýpky kterou si pak upevnila na záda. To že přes ní nebyla ona samotná skoro vidět ji ani trošku nevadilo. Alespoň si trochu pod tou váhou protrénuje vlastní sílu a výdrž. A tak vyrazila pomalu na cestu, jenže s každým krokem jí na tom něco prostě chybělo a když se nad tím zamyslela tak na to po chvilce přišla. Bylo to příliš snadné! Mírně zkřivila rty v pohrdavém ušklíbnutí a pořádně se zapřela do nohou aby vzápětí vyrazila jak nejrychleji jen dokázala. Klacky jí na zádech bolestivě poskakovaly ale ona na ně nedbala. Konečně ten rychlý přesun bude mít takhle rychle za sebou a bude se moci pustit do samotného trénování dříve. Proč jí to jen nenapadlo hned? Doběhla tedy k mostu dřív než by jí to trvalo normálně a opět odbočila stranou. Opatrně sestoupila dolů ze svahu a vyhledala své skryté místo před očima náhodných kolemjdoucích. Dnes poprvé místo svačiny v tašce shodila na zem velký svazek dřeva.* Jdeme na to, josh! *Usmála se a pak sebrala náruč klacků a odrazila se pomocí chakry v nožkách. Zdejší místo už dávno přišlo o všechny keře, které šli spálit a tak Temari při běhu vzhůru náhodně rozmisťovala nové cíle v podobě klacků. zastavila se až na úplném vršku, ale jen proto aby se otočila a skočila zpět dolů. Během toho samozřejmě skládala pečetě aby mohla použít svou nejrychlejší katonovou techniku (KATON: HOUSENKA NO JUTSU). Jakmile měla pečetě hotové tak otevřela ústa a začala během seskakování zasahovat své nové cíle. Jako vždy to nebylo snadné ale aby to bylo opět těžší, tak klacíky rozmístila nejen jinam než trénovala obvykle ale ještě tak, aby se vždy musela dost otočit či provést potřebný manévrh aby vůbec mohla na cíl ohnivou kouli vypustit. Proč to dělala? Chtěla si jednoduše navýšit obtížnost, protože se jí zdálo že předešlý trénink jí už nemůže víc nabídnout. A ona se jednoduše chtěla zlepšovat a ne zatvrdnout v nějakém bodě trénování. A jak sestup dopadl? Temari dokázala zasáhnout sedm cílů naplno a dobře, jeden cíl na okrajích ale stačilo to a dva cíle o kousek minula. Nebylo to sice špatné, protože při tom musela předvést zručný akrobatický výkon, ale jí samotné to nestačilo. Proto seskákala dolů zbývající úsek a vrátila se pro další várku klacků. Umístila je opět trochu jinak než předtím, ale body s kterými předtím měla problém ponechala netknuté.* “Tohle přeci musím zvládnout! Musím být dost šílená provést jakýkoliv kousek, abych ochránila své blízké...” *Samozřejmě při tom myslela i na Michiho, nejen na rodinu. Znovu srazila ruce k sobě a znovu se vrhla dolů ze špičky hory. Aniž by si to sama uvědomovala, tak nyní riskovala o trochu víc než předtím. Nicméně výsledek stál za to, protože dokázala při sestupu zasáhnout veškeré cíle až na jeden jediný. Což bylo v jejích očích více.méně zklamání. Trochu nahněvaně se i nyní vydala pro další klacíky na sestavení nových cílů. byla sice trochu unavená, ale rozhodla se pokračovat v tréninku dál. Jen se tentokrát vrátila úplně dolů a rozhodla se pro opačný postup než se zase vrátí k sestupu. Výstup a útok jí přišel vždy lehčí, takže se do toho vrhla naplno a i když to nyní bylo s pár cíli jen o vlásek, tak Temi dokázala zasáhnout veškeré cíle do posledního. I nyní vyskákala až nahoru a rozhodla se nyní pro malou pauzu. Posadila se na skálu, trošku uhasila žízeň z láhve plné dobré limonády a pak jí položila vedle sebe. zavřela oči a začala meditovat o své vlastní chakře. Potřebovala se uklidnit, nejen svou chakru ale především mysl. Na misi by jí hněv mohl stát život, nebo některého jejího společníka a to nemohla dopustit. Jenže od té doby, co získala novou rodinu nebylo zase až tak lehké být chladnou a odměřenou. Trochu se sama změnila a uvědomovala si to. Rozhodla se, že musí být na sebe tvrdší aby byla silnější pro ty na kterých jí záleží. Takže jakmile znovu otevřela oči, tak byla naprosto ledově klidná jak myslí tak s chakrou. Nyní kašle na klacíky, při sestupu použije své staré známé kameny! Rozhodla se a prostě přešlápla do prázdna za okraj skály. Dopadla na výčnělek pod ním a už seskakovala a chrlila oheň jako nějaká dračice. Tu se odrazila a udělala přemet, tu se otočila ve vzduchu aby na těsno minula nějaký výčnělek, vidět jí takhle Michi tak zešílí dozajista strachem. Ta myšlenka se tu objevila sama od sebe a ona se mírně usmála, jako by jí to dodala záhadně nové vnitřní síly. Odrazila se a opět zasáhla ohnivou koulí to nejhůře dostupné místo.* “Konečně!” *Dnes byla rozhodná po dokončení sestupu trénovat až do pozdního večera, aby se mohla stát silnější pro rodinu a pro Kumo!*

*Konečně mohla být zase chvíli sama a co neudělá i po domluvě Noctise? No ano, místo odpočinku jde opět pilně trénovat. Jako dnešní trénink si zvolila opakování technik které už zná a pak možná zkusí i něco dalšího, to ještě neví přesně. A kdepak, že se rozhodla trénovat? Inu výjimečně si našla opuštěné místečko kousek za vesnicí protože toužila po klidu od všech náhodných kolemjdoucích. Nechtěla totiž, ať jí kdokoliv ruší, dnes potřebovala být jednoduše sama ale i tak se rozhodla si vytvořit dva klony, kteří jí opět budou s tréninkem pomáhat. Výhoda klonů spočívala v tom, že toho zrovna moc nenamluvili a jednoduše plnili její příkazy bez otázek. Proto jako už často předtím je požádá, aby jí pomohli vytvořit cíle pro zasažení a klony přikývli. Ihned se dali do sbírání větších kusů dřeva a také kamení. Netrvalo dlouho a brzy mohl trénink začít. Dnes se Temari rozhodla klonům bránit na místě. Temari se postavila do pomyslného středu a kloni začali běhat co největší rychlostí kolem ní. Nebylo snadné je sledovat ale na to přesně byla Temari připravená. Poskládala pečetě na techniku Katon: Housenka no Jutsu a ohnivý tanec mohl začít! Klony po ní a kolem ní začali házet označené předměty. Ty dřevěné byly označené jako cíle co musí zasáhnout, zatímco kameny sloužily jako nepřátelské zbraně či techniky kterým bylo nutné se vyhnout. Temari si vedla dobře, zatímco poskakovala na místě či se naklonila aby nebyla sama zasažená, tak stíhala vypálit všech deset menších ohnivých koulí. A nejen to, zatím vše zasáhla. Jenže v ten moment co jí došli střely, tak klony změnily taktiku. Vrhli ze dvou stran kameny kterým se měla Temi vyhnout a zároveň se oba vrhli každý s kunaiem v ruce osobně zaútočit! Tohle Temari nemohla samozřejmě čekat, ale každý správný ninja musí být připravený na nečekané zvraty během boje a tak Temari zareagovala okamžitě. Nejdříve vložila chakru do nohou, ale vyskočila pouze tak vysoko, aby jí všechny kameny bezpečně minuli. Což bylo tak akorát, aby dokázala dopadnout zpátky na nohy ve chvíli kdy první klon byl u ní. S úsměvem již během dopadu tasila svou poměrně novou obří zbraň (Hinoken), kterým se ohnala po prvním klonu takže ho donutila aby se stáhl. A zároveň hned po té, provedla pohyb rukou jako by meč chtěla zasunout do pouzdra na zádech, jenže ho do pouzdra nezasunula takže si z něj vytvořila dost široký a bezpečný štít který doslova odrazil bezpečně útok kunaiem. Mrkla se při tom letmým pohledem přes rameno ale klon už další útok neriskoval a také se ihned vzdálil. Temari se zamračila protože si samozřejmě všimla, že oba klony se postavili každý z jedné strany starého a téměř uschlého stromu a označili ho tak za velký cíl. Jistě, v boji by jí takhle mohli krásně rozptýlit a zatímco by se první nepřítel stáhl a mohl například vyvolat kuchiyose, tak druhý by mohl předstírat pokračování v původním útoku. Stále ji trošku překvapovalo, jak její klony dokáží být celkem během jejího tréninku vynalézaví. Pomaličku se otočila aby zaujala stylovější pózu.* Hmm… vážně dobré ale tohle na mě nebude stačit! *Temari se pomalu víc a víc vžívá do boje. Pak jednoduše máchne svým těžkým mečem a v ten moment díky jeho vlastnostem vytvoří techniku katonu bez použití pečetí téměř okamžitě. Nasměřuje ji pěkně přímo do středu toho starého kmene a tak mají klony jen velmi málo času sami uskočit. Naštěstí své klony nezasáhne, stačí ale tak-tak uskočit. Temari se spokojeně trošku usměje a sleduje jak plameny kmen pomalu pohlcují. Ten její nový meč je vážně dobrý! Už si docela stačila zvyknout i na jeho váhu. Bezděky se zadívá na svůj meč a tak se zdá, že nedává pozor. Klony se mezitím již vzpamatovali a tak se rozhodnou právě tento dobrý moment využít a tak na Temari vrhnou spousy kamenů a zároveň s tím postupují vpřed. Jenže Temari pozor dává, takže vloží chakru do nohou a odskočí dozadu aby získala více prostoru na reagování a při tom vykrývá útoky mírným pohybem velké plochy meče ze strany na stranu dle potřeby.* “Blíží se!” *Analyzuje spokojeně a pak se znovu jen lehce dvakrát rozmáchne svým mečem. vyšle tak za sebou v přímém směru dvakrát ohnivou kouli (KATON: ENDAN) čímž přinutí oba klony se stáhnout.* “Tohle je skvělé! Bez nutnosti pečetí jsem rychlejší i než většina protivníků, pokud to pak zkombinuji s...” *Pousměje se a pak jednoduše svým klonům najednou zmizí (Mesai Mochite). Přesune se ve vší tichosti na stranu a zde se opět zviditelní a zároveň opět máchne svým mečíkem. Dává si záležet, aby časování vyšlo naprosto přesně a ona tak mohla klony zaskočit. Povede se jí to poměrně dobře, další katon endan klony zaskočí nepřipravené ale Temari je chvilku předtím zruší. Byli jí dost užiteční a i když to jsou pouhé klony, tak je nechce nechat zbytečně trpět. Klony se proto změní ve vrány, které se včas rozletí do všech stran. Temari se uvolní a vrátí meč do pouzdra na zádech. Tenhle trénink jí přinesl spoustu zajímavých zkušeností, které ještě někdy v budoucnu určitě použije.*

Tatsuya: *Včera splnil 2. část Chuuninské Zkoušky a tak má takové 3 dny na to odpočinout si než přijde řada na 3. část, ve které ho bude čekat souboj jeden na jednoho s dalším účastníkem zkoušky. Aktuálně si užívá trochu odpočinku, sedí na střeše zdejší svatyně blesků a prohlíží si vesnici na kterou odsud má krásný výhled. Na mnoha místech je otlučený ale někde má i menší náplasti, kvůli různým šrámům ale žádné vážné zranění nemá, díky lékařům co se zde starají o účastníky zkoušek to nehrozí. Oblečený je v (odkaz) s čelenkou se znakem Kirigakure zavěšeno u pasu na levém boku, zatímco sedí má pokrčené nohy, které jakoby objímá a bradu má opřenou o kolena. Takto se dívá na vesnici a vypadá že je hluboce soustředěný, Tatsuya totiž vymýšlí strategii na svůj souboj, které ho čeká v aréna na kterou má zaměřený svůj zrak.*

*nestihla dorazit do Kumo na začátek ChZ. Navíc se tu pohybuje taky dost lidí z Konohy. Jelikož musí nejdřív vyřídit jistou záležitost, přišla tak, jak vypadá v Kirigakure, když tam chodí trénovat Tatsuyu. Vyhýbá se mnoha lidem a má potlačenou většinu své chakry, aby nebudila pozornost. S tou trochou, kterou má si najde pomocí Byakuganu Tatsuyu a vydá se za ním. Přichází ze zadu a jako kdyby se prostě objevila, tak si sedne vedle něj. Takže si přežil druhou část jo? Překvapuješ. rýpne si do něj trochu.*

Tatsuya: *Od prvního dne kdy potkal Maiy, kterou zná jako Akumu se značně změnil. Rozhodně si od té doby více věří a je dalo by se říct méně nevinný ale za to může z velké části Geninská Zkouška, kterou si prošel ale velkou mírou tomu pomohla i Maiy díky které se již nedávno začaly prokazovat výsledky aspoň co se týče Taijutsu ve kterém je Tatsuya už celkem dobrý.. aspoň oproti tomu když s ní začínal. Nakonec hlavně díky Maiy se dokázal v Taijutsu zlepšit tak moc (Taijutsu má na 10ti bodech.. když s Maiy začínal měl ho na 2. bodech). Samozřejmě se mu trochu zlepšila i samotná zásoba chakry či jeho Ninjutsu ale hlavní zvýšení dovedností se týká právě Taijutsu, které hodlá během závěrečné zkoušky využít v plném potenciálu jak to jen dokáže. Když se vedle něj posadí ani se na ní nepodívá, ten hlas poznává moc dobře, místo toho se nadále dívá na arénu.* Vás to překvapilo Sensei? Tak to v mé schopnosti asi nevěříte tolik jako jí že? *Na druhou stranu i sám sebe trochu překvapil, účastní se zkoušek ve velice nízkém věku a dokázal se dostat takto daleko.*

Překvapuješ, že jsi po tom všem tréninku schopný se ještě hýbat. poví, aby ho ujistila. Ale zase nebuď moc sebejistý. Trocha skromnosti ti neuškodí. Mohl bys být zaskočený. řekne ještě a pak začne hrabat ve vaku nad zadkem. Vytáhne z něj obdélníkovou krabici, která je zabalená o papíru a podá mu jí. Takový malý předčasný dárek ke splnění ChZ. jakmile by ho otevřel, našel by v něm pár bojových rukavic. Ovšem, pokud prohraješ, tak si je vezmu ale zpět. poví a také sedívá na arénu. Tak co líbí? Jsou vyrobeny na zakázku a jsou jedinečné. pokračuje. Nechá ho, aby si je prozkoumal, vyzkoušel a podobně. A co oči? Jak si pokročil? zeptá se ho taky. Je zvědavá, jak se s nimi zžil.*

Tatsuya: Musím si být jistý, nemohu si dovolit neuspět. *Tatsuya stále jen zírá na tu arénu.* Ale pokud prohraju tak to znamená že ještě nejsem připravený ale ať to dopadne jakkoliv vydám ze sebe to nejlepší. *Maiy mu pak ale předá jakousi krabičku a v ten moment se na ní už podívá a je jasné že je dost překvapený, samozřejmě ji ihned otevře a ty rukavice si pozorně prohlédne.* Jsou.. nádherné. *Ihned si je nasadí aby si je vyzkoušel a různě v nich pohybuje prsty a naprázdno zkusí skládat pečetě aby zjistil zda mu nebudou nějak vadit a ono se zdá že Maiy trefila jeho velikost.. dokonale.* Kdybych vás neznal řekl bych že ve vás je i kousek dobra a snad jste si mě oblíbila.. to bych ale musel být v kómatu abych tomu uvěřil.* Maiy určitě chápe co tím Tatsuya myslí, nakonec ona se zná moc dobře.* Teď určitě vyhraju! *Zvolá celkem natěšeně a je jasné že se už teď těší až je otestuje.* Pokud jde o oči tak je to docela těžké sžít se s tím, oči sice vidí o něco dřív co soupeř udělá ale zvládat to fyzicky je docela zápřah.. proti pomalejším nebo stejně rychlým soupeřům je pohoda ale proti rychlejším je to už o něco horší. Víte že přijde nějaký útok ale přitom víte že vaše tělo to nestihne a tak musíte rychle vymyslet jak zaujmout správné postavení k co nejvíce efektivní obraně a tak.

No, dělej jak myslíš. pokrčí rameny a podívá se na něj konečně, když ty rukavice vyndal. Jen si lehce pofrkne a zase se zadívá na arénu. Vůbec mě neznáš. Nevíš kdo jsem. Víš jen to, co jsem ti ukázala. Než navazovat nějaký vztah je lepší být jen mistr a žák. Už jsem přišla na to, že je zbytečný se vázat. Taky ti to doporučuji. Měj známe, nebo lidi, kterým věříš. Ale nikoho si nepouštěj k tělu. Jen tě budou zneužívat. řekne mu. Pak se zamyslí. Přemýšlí nad tou jeho odpovědí. To chce čas. Jsi ještě na začátku. Věřím, že jedno ti to už problém dělat nebude. poznamená. Co jejich funkce? Jak jsi pokročil s další možnosti. Že zvládáš vidět napřed, jsme zjistili při našem prvním setkání. I tak si ale myslím, že během ChZ to bude ideální ta rychlost, aby si stíhal reagovat. To bys musel dostat proti sobě někoho, kde je rychlejší už od přírody, nebo díky klanu. poví.*

Tatsuya: Váš přístup k životu je smutný.. máte vůbec v takovém případě smysl žít? *Tatsuya si tahle slova rozhodně k srdci připouštět nehodlá, on chce být lidská bytost a ne nějaký.. obyčejný stroj. Ano chápe že když si nikoho nepustí k tělu tak se vyhne nepříjemné zkušenosti že by ho dotyčný využíval ale z toho připouštění lidí si k vlastnímu tělu mohou plynout i pozitivní věci a ty za ten risk rozhodně stojí. K té rychlosti se nevyjadřuje, on sám je rychlejší než jiní v jeho věku (díky akci).* Pokud jde o oči tak žádné nové schopnosti prozatím nemají. *Odpoví klidně zatímco si prohlíží ruce na kterých má ty rukavice.* Myslím že je ještě brzy abych začínal myslet na nějakou novou schopnost očí.

Ale ano. Mám velký důvod žít. I přes to, co ti říkám, stále jsem Shinoby a za vesnici bych položila život. Kdyby to šlo. poslední větu poví po kratší pauze a spíše ji poví tak nějak do prázdna, než přímo Tatsuyovi. Můžeš nevěřit lidem, ale stejně toho dokázat tolik, že budou lidi důvěřovat tobě. dodá ještě. Zamyslí se pak nad jeho odpovědi. Nevadí. Ještě je čas. Určitě se další schopnosti objeví. povzbudí ho. Že ji lže netuší, ale i tak mu nevěří, že jí říká celou pravdu. V podstatě ho k tomu vedla, aby nikomu nevěřil.*

Tatsuya: Takový ušlechtilý důvod k životu mě rozhodně nečeká.. stal jsem se Ninjou proti své vůli a když už jsem na té cestě tak po ní hodlám pokračovat ale nehodlám žít pro vesnici nebo pro marnivé ambice Mizukageho či svého děda, nebo dokonce vůdce klanu. Hodlám žít sám pro sebe a pro ty na kterých mi záleží, nikoliv pro Mizukageho a jeho říši. *U Tatsuyi se tak projeví jeho vzpurná povaha, pravda je taková že ta slova svým způsobem dávají i smysl. Jak by někdo mohl čekat že bude mladý Ninja věrný své vesnici, když byl ve jménu tréninku Ninji donucen vydat se tou dráhou i když to nechtěl a ještě kvůli tomu prožil nepříjemné životní chvilky. Maiy by nad tím nejspíš sice mávla rukou ale kdyby byla v jeho věku, nejspíš by se tomu už tolik nedivila. Tatsuya netuší že mu Maiy nevěří, ono ta ženská ho sice vede aby nikomu nevěřil a on to nehodlá uposlechnout ale něco z toho si sám pro sebe rozhodně přebral. Neměl by důvěřovat lidem, kteří mu ještě nedokázali že jsou hodni toho aby jim věřil na osobní úrovni a Maiy mezi tyhle například nepatří. Sice mu pomáhá s tréninkem a dokonce mu nyní dala dar, což je první velké plus pro ní ale nestačí to. Maiy nakonec jen dělá to za co je placená a tak ji určitě nemůže začít věřit na osobní úrovni jen kvůli tomu že dělá svou práci. Hluboko ve svém srdci ale doufá že jednou mu Maiy nějakým svým činem dokáže že není jen obyčejný nástroj ale že je živoucí bytost, která Tatsuyovi může dokázat že jí lze důvěřovat.* Tyhle zkoušky splním ať to stojí co to stojí, uvidíte Akumu-Sensei! *Pronese dosti sebevědomě, přitom se postaví a natáhne směrem k aréně svou pravou pěst.* Já už to vím, můj otec je Nukenin.. Proto se stanu Chuuninem, později se dám na dráhu Lovce a zesílím abych ho mohl chytit!

*Maiy se usměje. Nepamatuji si, jestli jsme o tom mluvili, nebo ne. Ale nejsem z Kirigakure. Tvůj děd si mě najal z venčí. Jestli nechtěl někoho z vesnice, aby udržel něco v tajnosti, netuším. Prý jsem byla nejlepší, koho mohl poznat. Ale i tak. Není jen říše Kou. Není jen Mizukage. Já měla štěstí pro své nadřízené a od dětství jsem neměla žádný přísný dozor. Moje cíle byli... no... možná až trochu mrzké. Ale stejně jako já ses rozhodl žít pro sebe a ty, na kterých ti záleží. Občas mě opravdu překvapuje, jak moc jsi na svůj věk vyzrálí. Jsi chytrý kluk a rozhodně se v tomhle světě neztratíš. poví. Přikývne, nad jeho jistotou, že to zvládne. Jenže pak ale začne mluvit o svém otci. Nemá to srdce mu říct, že vlastně už není živý. Pokud ho tahle myšlenka bude hnát kupředu a pomáhat mu, je zatím zbytečné, aby mu to říkala. Tak či tak, dřív nebo později na to přijde stejně sám. Budu ti držet palce. V této profesi, je chytat své příbuzné. Vím sama, jaké to je. Budu věřit, že to zvládneš. postaví se a tapne ho za temeno, kdy mu prohrábne trochu vlasy. Budu se na tebe koukat, jak ti to s těmi rukavicemi půjde.

Tatsuya: Dost mi lichotíte Sensei. *Tatsuyova dělá radost prakticky každá pozitivní pozornost ale dostat pochvalu je taky dost příjemné a zahřeje ho to u srdce.* Možná to vidíte až moc pozitivně. To že chci žít hlavně pro sebe může být taky jen kvůli vzdoru, byl jsem donucen stát se Ninjou proti své vůli a toto je má forma vzdora. Stát se tím čím chtějí ale osobně se vydám svou cestou a ne tou jakou si můj děda představuje. *Odpoví na její slova v naprostém klidu. Na její další slova otočí svou hlavu aby se jí podíval do očí.* Udělám vše pro to abych vás nezklamal.. víte když mám šanci poznávat i vaší jinou stránku než jen tu masku trenéra tak vás začínám mít i celkem v oblibě. *Na to aby ji řekl že ji má rád je ještě brzy ale něco si tam vůči Maiy buduje.*

Děláš dobře. Kdybych se já řídila geny a tím, co po mě chtějí rodiče, tak t s tebou nestojím, rozhodně ti nepomáhám z tréninkem a už vůbec bych pro tebe na zakázku nenechala vyrobit něco takového. Spíš bych tě tu sama zpráskala, protože by si byl pro mě nikdo. Jen odpad. poví a pokrčí rameny. Rodinu jsem opustila někdy v době po ChZ. Sama jsem si taky zvolila. zavzpomíná. Pak si jen s posměškem odfrkne. Na mě se vykašli. Hlavně nikdy nesmíš zklamat sám sebe. poznamená. Až začneme zase s tréninkem, tak si tu oblibu rozmyslíš.dodá ještě, ale nemyslí to tak úplně vážně. Když si vzpomene, přišla do jeho domu poprvé jako typický Dokusei. Teď před ním začíná být zase trochu jako ona. Musí trochu přibrzdit. Ale až po zkouškách.*

Tatsuya: Zpočátku jsem váš za ty způsoby tréninku nenáviděl ale dnes to vidím úplně jinak. Trénink pod vaším vedením byl několikanásobně náročnější a drsnější než když mě trénoval Akagami.. nicméně nikdy jste mě neponižovala jako on a ani fyzicky netrestala, kromě toho. Dnes už vidím jaké výsledky váš trénink přinesl a plnohodnotně to ukáže teprve můj zápas. *Tatsuyu zajímá zda bude stát proti svému dvojčeti, nikdy se s ním neviděl a je šance že jejich první setkání bude doprovázet střet na Chuuninské Zkoušce, navíc mu Tatsuya minimálně přizabil kamarádku. Sice stále doufá že nepřežila aby se o tom Ayato nedozvěděl ale šance tu je vždycky. Nejhorší na tom ale je že Tatsuya má zcela čisté svědomí, ani minimálně toho nelituje.*

Taky jsem tam nebyla proto, aby si mě měl rád. Když na začátku projevíš zajem a starost, nic z toho pak nebude. Teď už alespon z větší časti víme, jak na tom ten druhý  nás stojí. A naopak. Čím drsnější trénink teď bude, bude mít větší účinnost, než kdybych se starala od začátku, zda tě to nebolí. přikývne. Neměla bych to říkat, ale tvůj děd už byl zase na druhé straně extrému. dodá Maiy. Pak se zadívá na oblohu, která se začíná barvit do oranžové, jak slunce pomalu zapadá. Brzy bude tma. Asi by ses měl jít na zítřek taky pořádně vyspat, co říkáš? I mysl potřebuje trochu klidu, aby se mohla soustředit plně na boj. poznamená a oklepe si šaty od toho, jak seděla na zemi.*

Tatsuya: Akagami.. tohle bych neměl zase říkat já ale jednou ho vyzvu a porazím ho.. srazím ho k zemi aby se na mě musel dívat ze země. *Ne že by ho plánoval zabít ale jednou mu hodlá dokázat jakou získal sílu a donutí ho poznat sílu Tatsuyovi pěsti.* Ah, asi máte pravdu. Půjdu do své ubytovací části, dám si horkou koupel, najím se půjdu spát abych byl na zítřek připravený. *Tehdy se zvedne a pořádně se protáhne.* Mimochodem, v bojích bude moje dvojče.. snad poznáte kdo z nás dvou je kdo. *Poví k Maiy a otočí se k ní s tím že mírně ukloní na znamení pozdravu.* Tak já už půjdu, doufám že se dobře vyspíte.. Sensei.

Tak u toho souboje bych chtěla být. poznamená. Opravdu upřímně ráda by viděla plody své práce, jak poráží toho starého dědka. Ale je přesvědčená, že to Tatsuya zvládne. Uvidíme zítra, jak moc si jste podobní. usměje se. Pokyne lehce hlavou, když se Tatsuya ukloní. Dobrou noc a hodně štěstí, při zítřejším souboji. rozloučí se s ním a také odejde. Potřebuje zase ze sebe udělat Maiy, aby se mohla přidat ke Konožským, se kterými tu je. Tatsuya jí zítra sice nepozná, ale ona jeho na stoprocent ano.*

Tatsuya: Třeba to jednou uvidíte Sensei.. člověk neví co nám budoucnost přinese. *Odpoví na její slova a věnuje ji milý úsměv, který umí jen dítě.* Dobrou noc Sensei. *Rozloučí se s ní Tatsuya a zamíří si to do své ubytovací části, kde podnikne vše co měl v plán (viz. minulý odpis).*

*Shin byl teď tak trochu černou ovcí rodiny. Jeho starší sestra i jeho dvojče už byli shinobi, jen on se ještě plácal na Akademii. Přišel si k ničemu, ale odmítal pomoc jak svých sourozenců, tak táty, aby se zlepšil natolik, aby zvládl geninské zkoušky. Přeci jen to by nemělo být nic těžkého předvést tři techniky, ne? Ale on byl prostě na to tak trochu levej, no. Nebo se nedokázal pořádně soustředit. Prostě byl pozadu a chtěl to tak zoufale dohnat, že by snad i uvěřil v jashina, jen aby už byl genin. Kdyby ovšem o existenci boha smrti věděl. No, každopádně se bezcílně toulal po vesnici a nevědomky jeho kroky vedly směrem k bleskové svatyni*

*Shimiru se procházel po vesnici svou pomalou chůzí, kapuci měl jako vždy tak, aby mu zakrývala obličej. Až došel ke svatyni, na kterou se chladně díval.* "Bůh Raijin...bůh blesků a hromů hm?" *Pomyslel si otočil se a díval se na okolí svatyně, když viděl, že se někdo blíží, nevypadal, že by byl moc v náladě tak ho z povzdálí Shimiru jen sledoval svým chladným pohledem, který skrýval za kapucí. "Hm, věk tak 9-10 let, podle chůze při nejmenším nervozní, avšak na 68% je to spíš lehčí deprese, a z 15% zoufalost. " *Jako vždy si Shimiru začal odhadovat co o něm vše může zjistit podle chůze a vzhledu, přeci jen se jak vždy říká on postrádá sílu, ale síla může být i v inteligenci. A tak nadále sleduje postavu, která se pomalu, ale jistě blíží.*

*Shin zrovna nekoukal kolem sebe, prostě byl pohroužen do svých slušně depresivních myšlenek. Nebylo to tím, že by nechtěl trénovat nebo nechtěl se zlepšit. Prostě byl asi na ninjutsu blbej. Aspoň si to myslel. Kolikrát mu chtěli nabídnout pomoct. Táta, brácha i sestra. Dokonce si ho jednou vzal stranou i sensei, který konečně věděl, jak se jemnuje, protože Satsu už byl pryč z Akademie, a nabídl mu, že s nímbude po škole trénovat. I to odmítl. Byl příliš hrdý na to, aby přijal nějakou pomoc. Pomalu se přibližoval k Shimirovi, ale všiml si ho, když byl už jen pár metrů od něj. Kdyby si ho všiml dřív, tak by se mu asi vyhnul, ale takhle? Bylo by poněkud divné, kdyby ho aspoň nepozdravil. Nepoznával ho, ani mu nějak extra nebyl povědomý, ale byla to prostě slušnost* Oi. *pousmál se na neznámého kluka a na chvilku ho přemohla zvědavost, kdo v podobném věku chodí zrovna sem. Všiml si, že dorazil k svatyni, kterou vždycky z velké dálky sledoval, ale nikdy sem nezašel*

"Oi?" *Pomyslí si Shimiru a sleduje dál toho chlapce svým chladným pohledem, který měl pod kapucí.* "Věk maximálně 12 let, čelenku nevidím, styl chůze nepřítomno."  *Začal si Shimiru analyzovat toho chlapce jako to dělal se všemi.*  Hledáš snad víru, která ani ve skutečnosti není nebo se tu jen potuluješ, a ani nevíš, že jsi sem dorazil? *Zeptá se chladně, když v tu chvíli vytáhne svou novou černou minci a začne si s ní házet v ruce.* Víra jak zatraceně to slovo ve skutečnosti zní... *Dodá potichu.* "Začínám se divit, že sem ty lidi chodí, no možná tak protože je tu klid." *Pomyslí si, sedne si na jeden ze schodů a chladně sleduje toho chlapce*

*Shin staršího kluka chtěl ideálně pozdravit a vydat se pryč odsud. Přeci jen Svatyně Blesku nebylo místo, které by nějak cíleně vyhledával. Když kluk promluvil, tak v první chvíli se chtěl ohradit proti jeho chladnému hlasu, byl sice v mírné depresi, ale taky byl frustrovaný z toho, co se kolem něj dělo. Takže by na něj možná i vyjel, kdyby třeba utíkal z domova s tím, že jsou z něj zklamaní nebo tak. Jenže nikdo mu nedával najevo, že by byl něčím méněcenným, prostě mu Akademie trvala déle než bratrovi. Nic, z čeho by se hroutil svět, aspoň pro jeho rodinu. Takže než že by ten chladný hlas Shina naštval, tak ho víceméně zaujal* Ne, nehledám víru. Ten pojem je mi cizí *odvětil pokud možno bez emocí stejně jako kluk před ním* Nechápu, jak můžou někteří věřit v něco neexistujícího. *dodal a pořádně si chlapce před sebou prohlédl* Předpokládám, že ani ty tady víru nehledáš *poznamenal, normálně by se na něj usmál, ale byl zvědavý, co udělá on. Sice byl přátelský vůči vrstevníkům, ale tento kluk byl o několik let starší. Aspoň to Shinovi přišlo*

Hmm. *Díval se dál chladně na toho chlapce.* Podle stylu chůze a tvého jednání, tohle není jak normálně jednáš s lidma. Takže je tak 95% šance, že ve skutečnosti jsi sem došel omylem, chůze byla ponurejší tudíž tě něco trápí. Tudíž pokud sito shrneme. Ponurejší chůze, jiné chování, nevidím čelenku, ale shinobi jsi. Sečteno a podtrženo. 80% šance, že jsi nespokojen se sebou nebo se svým výkonem, 10% šance, že se jedná o rodinu a 10% šance, že je to v něčem jiném.   *Dodal opět chladně, jako vždy si Shimiru vypočítával šance, což dělal už od mala.* A ne víru nehledám. Spíš než to, je tu přece jen větší klid než jinde .  *Řekl chladně a dál se díval na toho chlapce. Shimiru nadále více méně skrýval svůj obličej pod kapucí.*

*pokud si předtím snad pomyslel, že ten kluk před ním je podivín, tak teď si to myslel už na sto procent. Copak je normální, aby ho někdo cizí při prvním setkání takhle analyzoval? Jen se nad tím ušklíbl* Ty asi nemáš moc kamarádů, co? Hele, je mi jasný, že jsi nejspíš chytřejší než kdokoli v našem věku, ale tahle analýza je docela otravná od někoho, koho vidím poprvé v životě *poznamenal s úšklebkem, ale nepřestal si ho prohlížet.* Ale třeba kamarády ani nepotřebuješ, když si vystačíš s tím na první pohled všechny zanalyzovat *dodal s už teď pobaveným úsměvem. Ten kluk byl prostě divnej, ale to byl a je do teď i jeho kamarád Toshi, a on tak nějak měl ve zvyku dávat šance i podivínům* Jo, klid je tady fajn. *odvětil a odvrátil od něj pohled, aby si sedl o pár schodů výš než seděl on*

*Shimiru  se křivě pousmál. Stále mu to usmívání moc nešlo, usmíval se totiž vcelku vzácně a jediný před kým se více méně usmívá jen Katsumi, která ho učí, alespoň nějakému chování, i když tam taky moc nepostoupil.* Otravná nebo ne. Uhodil jsem hřebíček na hlavičku. Chytřejší taky nejsem než kdokoliv v tomhle věku. Tohle se dá vypracovat. *Poté co, ale slyšel o tom, že nemá přátelé ho doslova probodl svým chladným pohledem.* Kamarády? K čemu, aby mě to zaslepilo a místo splnění mise se staral o ně? *Řekl chladně a stoupl si.* Přátelé tě oslabují, kvůli nim často i selhávají mise. Pokud by jsi měl přítele se kterým jsi byl v týmu a slíbil mu, že ho vždy budeš ochraňovat a nenecháš ve štychu, ze kterého se stane nukenin a měl za misi ho najít a zabít udělal by jsi to ? 90% lidi by to neudělalo a buď mu pomohli nebo ho přivedli živého.  *Poté došel až k tomu chlapci a sundá si kapuci kdy mu ukáže jizvu od spáleniny přes celé levé oko, které vypadalo jako mince.* Tohle se stane když věříš rodině a přátelům. *Nandá si hned zpět kapuci a vytáhne minci, která byla doslova černá, bylo vidět, že je to způsobeno velkou teplotou a takhle už zůstala, s tou si poté začal házet v ruce, byl to ten stejný vzor mince co měl na levém oku.*

*Shin už tohohle náhodného setkání začínal mít plné zuby a začala se v něm sbírat ta frustrace, kterou trpěl poslední dobou, vlastně od chvíle, co byl jeho bratr geninem a on stále studentem Akademie. A Shimiru ho prostě vytáčel víc a víc* A koho to zajímá?! *rozkřikne se na něj a cítí, že pro ránu nemá daleko. Alespoň pro tenhle moment, než kluk zase promluví. To, co řekl, ho donutilo se uklidnit a zamyslet se nad tím. Přeci jen nebyl člověk, co by normálně mlátil ostatní na potkání, pokud by mu něco vysloveně nedělali. Mlčel do chvíle, kdy mu Shimiru ukázal jizvu od spáleniny a pak si začal hrát s černou mincí* Tohle ti udělal někdo z rodiny? *zeptal se opatrně a pomalu pokračoval* Ne každá rodina je taková. Ne všichni kamarádi jsou takoví. Ano, pokud půjdu na misi s někým, koho beru za kamaráda, tak budu na něj dávat pozor, ale očekávám to samé od něj. Pouto k vesnici je důležitější, ale pokud ve vesnici žiješ sám a neznáš lidi kolem sebe... Jak je můžeš chránit a pracovat ve jménu vesnice? *Shin nadnesl otázku a ještě chvíli rozmýšlel ohledně toho nukeninství. Nedokázal si tu situaci představit, ale pokusil se nad tím přemýšlet hypoteticky* Pokud by se nějaký můj přítel stal nukeninem, tak zradil vesnici, ale nejen vesnici. Zradil by i mě tím, že by cíleně přešel proti mě. Nejspíš bych sám po něm šel a chtěl, aby se zodpovídal ze svých činů... *jen pokrčil rameny, neměl zkušenosti s nukeniny ve své blízkosti, ale byl přesvědčený o tom, že by nikoho nechránil. Na to měl v sobě své budoucí shinobi povinnosti hodně zakořeněné*

*Shimiru pouze velice klidně sleoval jeho reakci, když ten chlapec vykřikl, Shimiru se ani nepohl, ba naopak ještě důkladněji ho sledoval . Poté se ovšem zeptal na to, zda tu jizvu má od někoho z rodiny. Na to se jen pokřiveně pousmál a kapuci si nasadil.* Otec a bratři. Za to, že jsem s nimi odmítl bojovat. *Odpoví chladně. * Třeba taková rodina není každá, možná všichni kamarádi nejsou takový jak říkáš. Ale nezapomeň, že lidé prahnou jen po moci a chtějí za všech okolností zůstat naživu.* Dodá a poté si vyslechl odpověď na jeho otázku ohledně nukeninství.* To je vcelku roztomilé. Šel by jsi po něm SÁM, aby se zodpovídal ze svých činů. Takže by jsi ho nedokázal poté dodělat. *Najednou se trochu ďábelsky pousmál* Ale to je v pořádku....Většina lidí by to neudělala, čímž by ovšem porušila rozkaz. A teď kdo se provinil víc ? Ten co zradil vesnici a stal se nukeninem, nebo ten co Nukenina nechal naživu a je tu riziko, že bude opět na svobodě a zabije více lidí ? Zkus o tom popřemýšlet. *Skončil Shimiru, kdy si nakonec jen dal ruce do kapes.*

*pozorně sledoval Shimiru stejně jako on sledoval jeho* A proč bys s nimi měl chtít bojovat? Teda pokud to nebyl jen trénink... *prohlásil a pak se jen pousmál* Nemusíš odpovídat, jestli nechceš. *dodal, když si uvědomil, že je asi příliš zvědavý. Mimochodem si uvědomil ještě jednu věc, že se nepředstavil* Gomen, nepředstavil jsem se. Jsem Shinzaburo Genichiro *natáhl k němu ruku, ale pokud ji nepřijme, prostě ji stáhne a nebude si z toho nic dělat. Radši se poté zaměří na jeho další slova.* [b]Tak kdo nechce zůstat naživu *poznamenal jen s mírným úšklebkem, než pokračovali v otázce nukeninství. Byl to pro Shina dost abstraktní pojem přeci jenom pořád.* Neřekl jsem, že bych šel úplně sám. Ale měl bych osobní zájem na tom, aby byl buď přivedený do vesnice a nebo aby zemřel *jistě, jeho představa o tom byla dost naivní, to si připouštěl i on sám. Měl rozhodně o čem přemýšlet. Nakonec to setkání ho donutilo k zamyšlení a to nebylo nikdy na škodu*

*Shimiru pouze chladně sledoval toho chlapce, co se právě představil jako Shinzaburo. A viděl jak k němu natáhl ruku. Kterou chvíli Shimiru sledoval, poté mu to, ale opětoval.* Já jsem Shimiru. *Představil se Shimiru, ale jakmile se zmínil o tom, že by dotyčného přivedl nebo měl zájem o to, aby zemřel jen se lehce ušklíbl.* Nevěřím tomu, že by jsi dokázal někoho, kdo býval tvým přítelem zabít. Nevypadáš na to. A nezdá se mi, že by jsi to měl v krvy. *Dodá kdy se na něj ještě jednou pořádně podívá a dívá se mu přímo do očí, čímž bylo jasné, že to Shimiru myslí vážně. Poté se ovšem zvedl a pomalu kráčel pryč, ale předtím se ještě naposledy pootočil.* Tak zatím Shinzaburo Genichiro. *Rozloučil se trochu s ďábelským úsměvem na tváři a poté pomalu odcházel pryč.*