Sídlo Klanu Wasabi

A mise
*Sasumi si zabalila a vyšla ven z domu. Byla před ní první A mise, a byla z toho trochu nervózní. Měla obavy, aby na něco takového stačila. Nepřišla si tak silná aby vše zvládla levou zadní. Než došla k bráně do Konohagakure, cestou ještě hodně přemýšlela o všem, co se asi bude dít, a jestli má zabaleno vše, co potřebuje. Když došla na místo, opřela se tam o jednu zeď, položila batoh na zem, a čekala, až dorazí její společník. Zkontrolovala, jestli v batohu má opravdu vše co chtěla, a ještě jednou si v duchu přemýlala rozhovor s mamkou, kde ji říkala, jaké Země Čaje má počasí, a co tam přibližně je. Byl to soused Konohy, ale nacházel se dost na jihu, takže Sasu počítala že tam bude trochu tepleji. Mezitím co přemýšlela o samých důležitých věcech, vyhlížela, zda někdo nejde.*

*Proč zrovna klan Wasabi? * přemýšlela Mayumi nad otevřeným svitkem od A mise. Podle všeho s ní na misi měla jít ještě jedna další dívenka a třetího člena týmu si měla vybrat ona sama.* Itami-kun, co máš na dnešek v plánu?~ *nalepila se mu na záda, právě když u stolu srkal nudle z mističky.* Nic, asi? *odpověděl nechápavě otázkou. Tak trochu tušil, že teď už má o zábavu postaráno a tak jen čekal na zbylé detaily.* No potřebovala bych pomoct na misi... Jde se mnou ještě nějaká holčina. Třeba by se jí nějaký šikovný lékař mohl líbit, * začala se škodolibě culit a do toho i vrtět.* Taky by jsi si někoho mohl konečně domů přivést, *zacukala obočím, čímž naznačovala, že Itamiho milostný život je na bodu mrazu.* Ty jsi těch kluků taky moc neměla, *oplatil jí stejnou mincí.* Nojo, ale já mám moc práce. Mise a další úkoly pro dobro vesnice, *pokrčila rameny.* Ty máš mise a já mám svojí dílnu, *zazubil se na ní, čímž ukončil tohle, z jeho pohledu otravné.* Tak za deset minut sraz tady, * zvedl se ze židle a šel se obléct.* Tolik? Ale já nechci přijít pozdě, *vyděsila se černovláska.* Nojo, když by jsi nemluvila o těch sociálních vztazích, tak jsme už na cestě k místu setkání, *chtěl jí dát ten pomyslný pohár,  který ona sama nalila, vypít až do dna.* Zatím my můžeš jít zapečetit loutky.* Po příchodu do pokoje si vzal klasické oblek ninjů z Konohy v podobě zelené vesty a černých ninja kalhot, jejichž nohavice byly utažené obvazy. Ochranou čelenku si dal na krk a vyrazil opět do kuchyně. Tam už nedočkavě přešlapovala Mayumi.* Tak můžeme, *kývl na ní hlavou. Tato sourozenecká skupinka obratem vyrazila k bráně, kde se měli sejít s onou třetí osobou.* Dobrý den, *řekli jednohlasně, když spatřili nějakou zrzavou kunoichi.* Je, Sasumi... Co tu děláš? Ani jsem tě nepoznal... Ty se od našeho setkání vždycky tak změníš... k lepšímu, samozřejmě,*zazubil se, když se na něj rusovláska otočila.* No každopádně bych ti měl představit svojí sestru. Mayumi, to je Sasumi. Sasumi, to je Mayumi, *rukama ukázal z jedné na druhou.* Ooo, moc mě těší,~* začala se rudooká kunoichi rozplívat, že konečně zná někoho z Itamiho přátel, kdo není dvoumetrová hora chodících svalů.* Ty jsi Itamiho děvče? *podala jí ruku, aby si mohli potřást.*

*Čekala kdo se objeví, když uslyšela kousek za svými zády pozdrav. Když se otočila, uviděla Itamiho a nějakou dívku vedle něj. * Ahoj Itami, ráda tě vidím, děkuju za kompliment.*zazubila se, a zvědavě se podívala na dívku vedle. Představil ji jako svou sestru, což ji přišlo zajímavé, protože nevypadali moc podobně. Než stačila jakkoli zareagovat, jeho sestra začala. Vypadala docela radostně, že ji poznává, což Sasumi vykouzlilo úsměv na tváři. *Mě také, Itami o tobě vyprávěl.* začala, když náhle se ji Mayumi zeptala, jestli je Itamiho děvče. Tím jí vzala vítr z plachet, a zrzka se zasekla, s rukou napůl napřaženou k té Mayumiině. Najednou zrospačitěla, a nevěděla, co říct. Zoufale koukla na Itamiho, co to má být, a jestli ji z téhle trapné situace nechce vysvobodit. Netušila, co své sestře modrovlásek říkal, nebo jak ji mohlo něco takového napadnout, a byla z toho rozhozená. Dost možná zrudla, rozhodně ji přišlo, že je tam najednou obrovské horko. Rychle přemýšlela, jak má v takové situaci asi reagovat. Nakonec rozvážně podala Mayumi ruku, a potřásla si s ní. S pohledem upřeným někam do země nalevo od sestry a pořád dost rozpačitě prohlásila * Nejsem Itamiho děvče.* a hned, jakmile ji pustila ruku, s ní zajela do vlasů a prohrábla si je. Bylo to pro ni takové uklidňující gesto. *Jak jsi na to přišla? Itami?* zeptala se trochu klidněji, ale stále byla docela rudá. Trochu vyčítavě se podívala na Itamiho, a potom znovu na jeho sestru.*

*Cože?! To není moje děvče! *začal zmateně rozhazovat rukama a rudnout stejně jako Sasumi. Oni jeden tohle rozhodně nečekal, ale Itami byl narozdíl od dívenky na černovlásku aspoň zvyklý.* Škoda, trošku jsem doufala, že by mohl Itami-kun překvapit,~ *zaculila se pobavěně. Reakce těch dvou jí dost pobavila, avšak rozhodla se od tohohle tématu upustit, aby její tým byl schopný úspěšného splnění mise.* Já nic... Vážně... *bránil se Itami, když byl v úzkých. Trochu to vypadalo, jako když by o Sasumi doma nějak často mluvil, ovšem opak byl pravdou. O svých kamarádských vztazích diskutoval poměrně nerad a tak spíše usoudil, že sestry reakci vyvolalo překvapení, že má její sourozenec tak pohlednou kamarádku.*,,Dělá jako kdybych byl nějaký asociál... No dobře, možná trochu jsem, ale mám i pár dobrých přátel,"* mumlal si nabručeně sám pro sebe.* Ale noták Itami-kun, netvař jako když by jsi měl v puse citrón, *ťukla ho do ramene.* Víš co? Raději přejdeme k misi, *řekl neutrálním tónem a odfoukl si patku vlasů z obličeje poté, co mu tam po tom drcnutí zákeřně spadla.* Máš pravdu, *zvážněla Mayumi a opět si v hlavě nastavila jako hlavní prioritu splnění úkolu.* Nedostala jsi nějaké informace? Bylo by dobré  si říct, kdo zná jaké podrobnosti. My toho teda moc nevíme, *podívala se směrem k rusovlásce a v pouzdru na zadku začala hledat mapu, aby mohli naplánovat cestu.*

* Chvíli přemýšlela. *Asi víme stejně. Jeden klan si proti tomu druhému pořád pronajímá žoldáky aby mu škodili, a přerostlo to únosnou mez, takže ten druhý klan si zavolal nás, abychom to nějak napravili. Podle všeho tam buď bude hodně malých shinobi, nebo už budou pryč a narazíme jen na ty výše postavené, to záleží, kdy tam dojdeme. * řekla a podezřívavě si mezitím prohlížela Itamiho sestru. Pořádně si utáhla batoh, a zeptala se, jestli můžou vyrazit. Pokud souhlasili, vydala se směrem pryč z Konohy. Nebyl moc čas se někde zdržovat.  Sasumi ale byla docela zvědavá osoba, a tak ji Mayumi zajímala. Takže se k ní trochu přifařila*Jsi starší, viď? Na co se specializuješ? * zeptala se, a navázala tím rozhovor.*

*Po krátkém povídání Sasumi se skupinka konečně vydala na cestu. Země Čaje nebyla až tak moc vzdálená Konoze a tak to byla pro sourozence rodiny Espere prijemná změna. Zároveň je doprovázely vzpomínky z posledního společného výletu smerem na jih. Ovšem se zemí Čaje Itami neměl ještě žádné zkušenosti a tak čím víc se přibližovali, tím víc se udiveně rozhlížel kolem sebe.* Normálně bych řekla, ať nejsi tak zvědavá, že  se to časem dozvíš, ale protože jsi Itamiho kamarádka, tak ti to povím, ~ *usmála se na rusovlasou dívenku po jejím boku.* Specializuji se na Taijutsu. A co ty? Cejtím z tebe nějakou zvláštní chakru, jen to nedokážu popsat, *pořádně si jí prohlédla. Teď když stáli téměř u sebe, tak byl ten zvláštní pocit o to výraznější.* Pověz mi něco o sobě nebo tobě a brachovi, prosím. On se doma moc nesvěřuje ohledně kamarádů.*pokrčila rameny a nastražila uši. Konverzace mezi dvěmi zvědavými kunoichy byla vždy otázka na dlouho a tak než se rudooká černovláska nadála, přišel podvečer a začalo se stmívat.*

*Sasumi se rošťácky usmála, když ji Itamiho sestra udělila vyjímku. *Taijutsu je úžasné, to jsem vždycky chtěla umět!* rozzářila se, a raději už nedodala, že ona sama je na taijutsu úplný antitalent a proto obdivuje všechny, kdo tento způsob boje umí. Když naposledy zkoušela nějaké chvaty, vyvrkla si kotník a narazila loket. *Já se specializuji na ninjutsu.* usmála se, ale pak trochu zrozpačitěla. Trochu ji vadilo, že většina lidí poznala, že v nečem není zrzka normální. Měla to být taková její tajná zbraň, ne něco, co pozná každý ke kterému se přiblíží na dva metry. *To je chakra Son Goku. * odvětila trochu uraženě, ale ta uraženost neměla směřovat na Mayumi, ale na všechny, kteří její chakru poznali. *Ale ještě s ní neumím plně zacházet, takže dokážu využít jen část.* snažila se nepůsobit jako potencionální zbraň hromadného ničení. O sobě a Itamim nějak nevěděla, co říct, protože dívka vypadala dost zvědavě, a Sasumi čekala, že jí její odpověď dost zklame. *My jsme jen kamarádi, už docela dlouho, pár let, tuším že osm? * přemýšlela nahlas, a najedno ji přišlo, že to uteklo hrozně rychle. *Byli jsme spolu jednou i na B misi.* usmála se na jeho sestru a čekala, jaká bude její reakce. *A co vy? Vycházíte spolu? Dělá doma Itami něco nekalého a vtipného?* vyzvídala zase škodolibě Sasu, a koukla se po Itamim, jestli je poslouchá.*

*Vážně? Tak to jste s Itamim oba stejný... nemehla, *zazubila se, když jí Sasumi začala vyprávět o své bojové specializaci. Tuhle narážku myslela samozřejmě s rezervou, jelikož respektovala to, že někdo zkrátka není nadaný ve všech směrech. Přesto zrzka nepůsobila vůbec slabým dojmem a to hlavně po zjištění, že má v sobě jednoho z ocasých démonů.* Wow, Son Goku? To je úžasné, *vyjekla nadšením a začala se rozplívat nadšením, že opět vidí něco nového. Netušila, že je dívenka "pouze" pseudo jinchuriky, ovšem nikdy neměla tu čest vidět někoho takového na vlastní oči.* Osm let jet vážně dlouho... Asi si budu muset s Itamim promluvit, že si to nechával pro sebe, * prokřupala si klouby a sjela zamračeným pohledem k Itamimu, který pozoroval přírodu kolem a procvičoval si druhy rostlin. Stromy znal kvůli dřevu na loutky perfektně, ale u bylin měl stále velké  rezervy a tak nebylo od věci rozšiřovat si příležitostně obzory. Přeci jen ho dívčí řeči moc nezajímaly a to že by se mohly bavit o něm ho ani nenapadlo.* I když to podle mé reakce moc nevypadalo, tak si myslím, že máme hezký vztah. Občas nemáme na věci ten samý názor, ale respektujeme jeden druhého, *sdělila vše otevřeně tak, jak to cítila. Následně se zamyslela nad Itamiho chováním a dodala.* On toho moc nenamluví. Většinou se doma věnuje nějakým vědeckým projektům. * Jelikož už byla tma, tak se Itami otočil na ženské zastoupení týmu a navrhl utábořit se. Sám šel následně pro dřevo a Mayumi mezitím připravila táborák a následně ho i zapálila svým Katonem, aby jim nebyla v noci zima. Následně ze svitku odpečetila dva spacáky pro sebe a bratra.* Tak jak to uděláme s hlídkou večer? *zeptal se modrovlásek. Samotnému to bylo celkem jedno a byk otevřený každé variantě.* No já netuším, jak to má Sasumi na misích, *pokrčila černovláska rameny a dala tak prostor rusovlásce, aby rozhodla.* Máš tu vůbec spacák? *začala si zvědavě prohlížet dívenku a hledala mezi jejím vybavení něco na spaní.*

*Trochu uraženě se zamračila, když ji Mayumi nazvala nemehlem, i když věděla, že to myslí ze srandy. Trochu zrozpačitěla, když slyšela takové nadšení na bijuu chakru, a raději neodpověděla na její konstatování, že si bude muset se svým bratrem promluvit. Ještě nějakou dobu se bavila s černovláskou o Itamim, a pak se rozhodlo, že se utáboří. Udiveně koukala na to, kdy se ze svitku objevili dva spacáky. Nikdy dříve tohle neviděla, a tak se na to musela hned zeptat a pořádně to všechno prokouknout. Když se Itami zeptal na hlídku, moc ho nevnímala, protože si zrovna vybalovala věci, a měla ohromný hlad. Jakmile ale zaslechla své jméno tak se otočila a nastražila uši. Proto slyšela jen to, jestli má spacák. *Samozřejmě že mám spacák.* pronesla ublíženě, přece už na misích byla, a ví že musí mít spacák.. "Jak o tom vůbec napadlo Mayumi pochybovat.." začala se hrabat ve svém batohu, a hledat tmavě zelenou látku. Nakonec se rozhodla že přehrabování není dobré a tak začala postupně věci z batohu vyndavat, aby se dostala až na dno. Nejdříve vyndala to, co měla nahoře, jídlo. Položila to vedle sebe na hromádku a znovu se obrátila k batohu. Vyndala asi 8 ruliček s obvazy, rezervní boty, a několik kusů oblečení, kdyby se náhodou někde namočila a podobně. Ze dna batohu na ní koukalo jen pár starých papírků, které tam byli snad už od jejích osmi let, kdy si ten batoh poprvé vzala na sebe. Rozpačitě se otočila na dvojici, a usmála se, snažila se vypadat nenucenně, ale stejně byl v jejím pohledu krajní náznak zoufalství. Sasu si nedokázala představit spát jen tak bez deky, nebo čehokoli přehozeného přes sebe. *Nemám spacák.* konstatovala, jako by to snad nikdo jiný ještě nezaregistroval. *Tak si aspoň vezmu hlídku, když nemám v čem spát.* zakřenila se. Alespoň ji to donutí být vzhůru, když si nemá kam lehnout. Čekala na reakci sourozenců, a mezitím se rozhlížela, kam by si mohla sednout, aby měla dobrý rozhled.*

*Jelikož dala Sasumi najevo, že spacák má, tak Mayumi začala směřovat pozornost k posledním detailům, jenž by jim zajistily prezproblémovou noc. Oproti ní Itami se založenýma rukama stále sledoval zrzku, jak si vybaluje batoh a nemohl uvěřit, co všechno tam má. Všechno, až na spacák... *Takže ho nemáš, že? *zeptal se jí, aby si potvrdil, co už teď věděl téměř s jistotou.* Cože?! *vykoukla z poza něho jeho sestra, která se tam z ničeho nic zjevila a málem tak Itamimu způsobila srdeční zástavu.* To nevadí... Vezmeš si hlídku a pak si vlezeš do mého, až tě vystřídáme,~* nabídla s maximálním nadšením svůj spacák, zatímco si Itami vracel aritmii zpět do normálu. Podle plánu šli po setmění spát a nechali hlídku na Sasumi. Nocleh jim zpříjemňoval teplý zář ohně a tiché okolí. Po pár hodinách se však na nedalekém stromě ozval nějaký zvuk. *Huhuuuu. * Mayumi to okamžitě probralo z lehkého spánku a zbystřila přesně tím směrem, odkud zvuk šel. Tam spatřila na větvi souvu, jak škodolibě nakrucuje hlavu ze strany na stranu. Hodila po ní šišku, která byla první objekt, jenž měla po ruce a přesnou trefou provokaterskému ptákovi dala jasně najevo, že tu bude klid. Bohužel pro ní se jí už nedařilo usnout. To její bratr byl v opačné situaci a podle cukání a mluvení ze spaní to vypadalo, že právě prožívá nějaký zajímavý příběh v říši snů.* Klidně si běž lehnout, *vyskočila Mayumi k mladičké rusovlásce na strom.* A měla by sis pospíšit, dokud tam je ještě teploučko, * oznámila jí s úsměvem a zaujala turecký sed. Itamiho budit nechtěla, obzvláště když toho moc nenaspali a tak se rozhodla celou noc hlídat osamoceně.*

*Sasumi s radostí vzala Mayumiinu nabídku. Vybrala si příhodný strom, na který vyšplhala a sedla si, aby měla dobrý rozhled. Vždy po nějaké době potichu seskočila a přiložila dřevo do vyhasínajícího ohně. Našla si i zábavu; kousek od nich na jedné z větví velkého stromu byly dvě sovy. Pořád okolo sebe pochodovaly dokola na široké větvi, a zrzka přemýšlela, jestli jsou to námluvy, nebo bude následovat boj. Náhle ale jedna z nich odletěla, a druhá si začala spokojeně zobákem probírat peří na levém křídle. Pak následovalo i pravé, až nakonec se sova, spokojená s výsledkem, uvelebila na jedné noze a zaměříla pozornost na spící tábor. Z toho Sasumi vyvodila, že to měl být asi nějaký bojový tanec, a ten silnější mohl zůstat na větvi. Pak začala sova houkat, a byl to opravdu zajímavý dunivý a hluboký zvuk, což dívka dokázala ocenit. Ne už tak Mayumi, která se hned probrala, a po chvíli k sově letěla nějaká malá věc co byla zrzkou identifikována jako šiška. Sova odletěla a sedla si na další větev, odkud se na Mayumi uraženě a ublíženě koukala. Když přišla za Sasumi,  ta jí poděkovala a hned slezla aby se šla vyspat. Pak spala až do rána. *

*Za východu slunce se oba spící shinoby Mayumi chystala vzbudit. Při pohledu na jejich spokojené spící obličeje jim nechtěla přerušovat spánek, ale nedalo se nic dělat a oni museli pokračovat v cestě dál.* Vstávat mládeži, *zakřičela černovláska tak moc, že se lekli i ptáci v korunách stromů a odletěli plnou parou pryč.  Itami se samozřejmě okamžitě vzbudil, avšak při zjištění,  že jde o jeho sestru se zavrtal do teplého spacáku ještě víc a začal nabírat síly potřebné k opuštění "postele." Když se konečně ninjové z Konohy připravili,  tak opět vyrazili na cestu. Téměř totožně probíhaly na následující noci, jen s tím rozdílem, že se do hlídání zapojil i modrovlásek. Třetí den na cestě konečně dorazili do země Čaje a tak Mayumi vyndala mapu a začala hledat sídlo klanu Wasabi.* Tak to nám tolik cesty nezbývá, *oznámila těm dvoum, aby zlepšila morálku týmu.* Možná by jsme tam mohli dorazit ještě dnes.*

*Když slyšela Mayumiin hlas, zamžourala okolo sebe. Jako první viděla rozčepýřeného a rozespalého Itamiho, a hned si sedla a začala si upravovat vlasy, aby je neměla tak hrozné jako on. U kluků to dělalo ležérní vzhled, u holek spíš efekt jakoby prolezly roštím. Když se pobalili a šli dál, ještě dojídala snídani, kterou nestihla, když se snažila všechny věci narvat zpátky do svého batohu. Uběhlo pár dní prakticky stejně, až se ocitli na místě; v Zemi čaje. *To je super.* zareagovala na svou novou kamarádku, když oznámila, že už jsou blízko. Do žil se ji vlila nová energie. *Hmm, jsem zvědavá jak to bude, vůbec nevím co od A mise očekávat, jak moc se to liší od B mise?A jak si to rozdělíme? Budeme útočit všichni, nebo budeme mít nějakou taktiku? A jakou? * vyzvídala Sasumi a krátila si tak cestu. *

*Přišla i na řadu otázka ohledně případné taktiky a tak se Mayumi okamžitě ujala jejího zodpovězení.* No mohli by jsme spolu jít do přední linie, *podívala se směrem k Sasumi s úsměvem.* Ukážeme jim sílu holek a Itami nám bude kryt záda s loutkama, *zazubila se na dívenku nadšeně. Tou dobou uz se blížili k sídlo klanu Wasabi. Hlava klanu se nejspíše nacházela na středu velkého komplexu, kde ležela majestátní budova.* Dobrý den, jsme tu kvůli misi, *představila se Mayumi, když narazili na stráž. Sice by si bez problémů udělala cestu sama, ale nebyl důvod dělat problémy. Muž před ní, s koženou vestou a katanou u pasu jen přikývl a odvedl skupinku z Konohy k nadrizenému, což byl zároveň i zadavatel mise.*

*Sasumi souhlasila s přední linií, a spiklenecky na Mayumi mrkla. Když se dostali před sídlo, docela ji to ohromilo, přišlo jí docela velké a honosné, čekala něco docela jiného. Tiše následovala sourozence a stráž, který je zavedl do jedné místnosti kde úplně nakonci byl stůl a za ním nějaká osoba četla velkou knihu. Zrzce to trochu připomnělo kancelář hokage, měli podobný stůl. Muž od stolu nereagoval, až když na něj strážce promluvil. V tu chvíli zvedl hlavu a změřil si skupinku takovým zvědavým  a podezíravým pohledem. *Vás poslali kvůli naší rozepři s klanem Wagarashi tedy...* odmlčel se a zavřel knihu. * Od té doby co jsem zažádal o pomoc se to ještě zhoršilo, snad si poradíte, mohu s vámi poslat pár svých mužů pokud budete chtít, ale nejsou to moc zdatní bojovníci, u nás dáváme prioritu jiným věcem, proto jsme bohužel odkázáni na pomoc ostatních.* mluvil tichým a mírným hlasem, zrzka se musela skoro naklonit aby slyšela. Vysvětlil jim misi, prakticky to samé, co bylo ve svitku. *Moc netuším kdo tam všechno je, dávejte si prosím pozor, jsou to podlí a vypočítaví lidé.* varoval je. *Máte něco, na co byste se chtěli zeptat?* podíval se na ně, a poté jim nabídl jídlo, že po tak dlouhé cestě přece musí mít hlad, a bojuje se také lépe, když člověk není hladový.*

*Dorazili až k zadavateli mise, který jim dokonce po dlouhé cestě nabídl něco k jídlu. Rozhodně to od něho bylo velice ohleduplné a málokdy se u žadatelů objevila taková velkorysost.* Děkujeme, mohli by jsme vás ještě požadat o ubytování, *zeptala se Mayumi tázavě, zatímco si Itami s pomyslným bryndáčkem na krku vybíral večeři. Černovlasá dívenka zvolila jako prioritu pořádně se vyspat, navíc se nechtěla přejídat tím zbytečně nezdravým jídlem. Poslední dny jí přišlo, že jí to jde až nezdravě moc do stehen a do zadku a členové klanu Akimichi klanu byli pro ní dostatečně odstrašujícím příkladem. Pokud by jim muž nabídl pokoj, tak si půjde lehnou tam. To samé by však udělala i když by jí čekala noc se spacáku. Itami se mezitím úspěšně ládoval jídlem a vše prokládal saké. Mezitím, jak mu stoupala hladina alkoholu v krvi, tak zjištoval další info. Po nějaké době už si dokonce začal s vůdcem tykat, jakoby to byli dlouholetí přátelé.* Hele víš co, nikoho nám nemusíš dávat, koukni tamhle,* ukázal na stráž u vchodu.*Vždyť ten typek má tu helmu obráceně. A jak drží tu Naginatu? Člověk by řekl, že půjde za chvilku kydat hnuj, *začali vtipkovat na jeho adresu a po místnosti se následně rozléhal jejich hlasitý smích.* Akorát bych vlastně potřeboval vědět, kde oni to bydlí. Jakože, kde se schovávají,* zeptal se vážně a zhoupl se na židli k jeho novému kamarádovi, aby ho dobře slyšel. Při tomto manévru jen židlička zavrzala, ale ona i modrovlásek vše ustáli. Itami Sasumi samozřejmě celou dobu přemlouval, aby tam zůstala s ním a to i přes to, že zbytek lidí u stolu už šel do postele nebo si prostě ustlal přímo na místě. Potřeboval mít u sebe aspoň někoho zodpovědného, protože on jím tento večer nebyl. Bylo vidět, že jim místní dost věřili a brali to jako vysvobození, které by se mělo oslavit. Hostina v pozdních hodinách skončila úplně a Itami začal hledat Sasumi kolem sebe.* Sasu... Sasumi, kde jsi?*

*Vůdce klanu pokýval hlavou nad Mayumi otázkou. *Můžeme vám vyčlenit pokoj, počkejte, Atoshi! přines klíče od nějakého volného pokoje co je v hlavní chotbě.* poručil jednomu ze strážných u dveří. Ten se po chvíli vrátil a rovnou dal klíče do ruky černovlásky. *Je to rovnou po schodišti nahoru a první dveře v levo.* navedl jí. To Sasumi přišlo trochu vtipné, protože ten popis přesně seděl na její dům, když šla od obýváku na záchod. Jakmile dostala klíče, hned odešla. Itami mezitím už hodoval, a Sasu se pustila do jídla také. Jen ne tak horlivě a ne s takovou mírou alkoholu. Saké ji nechutnalo, spíš vždy udělala kyselý obličej když se ho musela napít, ale několikrát si musela s někým přiťuknout, takže i když se snažila to vždy nějak obejít, část skleničky vždy vypila, než ji vylila do kytek nebo podobně. U stolu bylo asi 15 lidí, a protože většina pila, po chvíli byla velmi uvolněná atmosféra. A Itami také. Zrzka nevěděla, jestli se za něj má stydět, nebo být pobavená, když zničeho nic začal vůdci klanu tykat. Naštěstí ten už také něco vypil, a s ohledem na Itamův stav to bral spíš jako srandu, než aby ho chtěl vyhodit. Společně se smáli jednomu strážnému, který chudák vypadal dost nabroušeně, a otočil helmu správnou stranou dopředu. Postupem času už lidé odcházeli, a zrzka byla také unavená, ale modrovlásek ji pořád přemlouval, aby tam zůstala, a dívka nemohla odmítnout. Ne, že by se bála že by nedošel do pokoje, prakticky si mohl ustlat hned pod stolem, jako několik dalších, spíš proto, že se za něj cítila trochu zodpovědná, a taky kvůli Itamimu opileckému chování, které ji přišlo docela roztomilé a hlavně ji dost bavilo, a střádala chvíle, kvůli kterým si ho bude potom moct dobírat. Jak se tam všichni navzájem bavili a všude bylo plno hluku, uvítala nabídku jednoho černovlasého muže, že půjdou někam na vzduch. Tím byl myšlen balkon, který byl hned u hodovací místnosti, to si Sasumi zjistila ještě než na to kývla. Když tam došli a zavřeli za sebou dveře, oba si nějakou dobu užívali ticha a studeného nočního vzduchu. Sasumi využila příležitosti a chrstla obsah své skleničky do křoví, což muže pobavilo, a začali se bavit o tom, jak je saké příšerně hnusné. Dívka se o něm dozvěděla, že je to velitel stráží, a zároveň syn bratra manželky vůdce klanu, což musela vstřebávat asi tři minuty. Bavili se spolu docela dlouho, protože ji vyprávěl historky z různých bojů, což bylo dost zajímavé. Najednou zrzka zaslechla Itamiho jak ji volá. Muž ji tedy otevřel dveře, a ona vešla zpátky do místnosti. *Tady jsem!* ozvala se zpátky, a čekala, až si ji Itami všimne. Muž mezitím  zavřel dveře a vešel také dovnitř. Okamžitě jí došlo, že tohle je začátek dlouhých několika minut, kdy ho bude podpírat při cestě do jejich pokoje, protože si nemyslela, že bude moct jít sám. Spíš jí přišlo, že je úplně mimo. Došla k němu, čekala na nějako reakci a přemýšlela, jestli to zvládne sama, nebo si pomůže bijuu chakrou. *Chceš pomoct do postele co?* zakřenila se, pokud se na ní prosebně podíval.*

Chvilku to trvalo, než dívenka došla zpět ke stolu. Itami už pomalu začínal plánovat, jak si sám poradí s cestou do pokoje. Naštěstí ho Sasumi nezklamala a zůstala tu aby mu pomohla.* No možná budu potřebovat trochu pomoct, *odpověděl jí a začal se zvedat. Sotva se však odlepil od židle, tak si opět dřepnul zpět na zadek. Trochu to vypadalo, jakoby v ní byl nějaký magnet, ale všechno zvládla zařídit samotná gravitace.* Tak si trochu víc, *otočil se na rusovlásku přes rameno. Zkusil tedy druhý pokus. Ten se mu povedl už podstatně lépe, jen se z nepochopitelného důvodu začal zvedat na druhou stranu od Sasumi. Teda až tak nepochopitelné to nebylo... zarovna kolem nich procházel i ten červenovlasý velitel armády. V tom stavu byla pro Itamiho každá hlava s rudými vlasy jeho kamarádka Sasumi. To že se nejedná o dívenku si všiml až když se chytil chlupatých rukou.* No Sasumi... Počkat, ty nejsi Sasumi, * začal se omlouvat tomu chlápkovi a mezitím se přemístil na Sasumi. Pro jistotou se jí z blízka podíval do obličeje, aby se ujistil, že jde opravdu o ní.* Tak můžeme vyrazit na misi!!! *ukázal rukou ve které stále držel držel vidličku s napíchnutým kusem masa směrem ke dveřím a už měl nakročeno vstříc novému dobrodružství.*

*Trpělivě čekala, až Itami konečně zvedne zadek a stoupne si. Jednou se mu to už skoro povedlo, jenže podruhé se zvedal jiným směrem, což moc nechápala. Došlo ji to až potom, co se začal natahovat po onom veliteli stráží, který zrovna procházel okolo. "Jak si mě může splést s dvoumetrovým chlapem v plášti?" nechápala. Muž na Itamiho koukal trochu vražedně, a následně se otočil na dívku *Mám se ho zbavit? Klidně ho vyhodím jestli tě obtěžuje, ožralej je na to dost. * nabídl se, ale zrzka to zdvořile odmítla. Muž se tedy na dívku usmál, popřál ji dobrou noc, a odcházel pryč. Pořád byl ale obezřetný, jestli si Itami náhodou něco nedovolí. Když se k modrovlásek přiblížil opravdu blízko, začal čachrovat vidličkou a vykřikl cosi o misi, muž zasáhl a odtáhl ho od Sasumi. *Proboha dej mi tu vidličku nebo se ráno probereš bez oka.* chytl ho do kravaty a vidličku mu sebral. Pak ho zase opatrně pustil; bál se, že když jen uvolní sevření, Itami spadne. *Jsi si jistá že ho zvládneš? * otočil se váhavě na dívku. *V pohodě, zvládnu.* zakřenila se zrzka, a nabídla Itamimu rameno, aby se ji mohl dát paži kolem krku a tím ho ona mohla podpírat.*

*Itami na svých zádech z ničeho nic ucítil něčí ruku, ja ho zatáhla za vestu. Než se modrovlásek stihl rozkoukat, tak byl zaklíněný v sevření mužské náhražky Sasumi. Nebyl ani tak rychlý, ale Itamiho reakce byly právě na bodu mrazu. Nejspíš by proti tomu týpkovi neměl teď žádnou šanci a tak se nebránil. Když ho pustil, tak se modrovlásek opět zavěsil na rusovlásku a dal jí ruku přes rameno.* Já bych mu dal, *zamumlal si pod vousy uraženě. Sasumi to také mohla slyšet, jelikož jí to řekl přímo do ucha. Nikdo další to každopádně slyšet nemohl a tak se dvojce vydala směrem do pokoje. Když zacházeli za zeď, tak se Itami ještě koukl směrem k tomu veliteli, který ho stále sledoval. To byla výborná šance mu to vrátit. Pohledem na něj seslal genjutsu (Kanashibari no Jutsu). Jelikož ale nešlo o ninju, tak by si jen těžko mohl uvědomit, co se právě stalo a že to byl opilý Itami. Malé vítězství bylo na světě, jenže teď je čekal těžší soupeř, na kterého rozhodně nebudou platit milá slůvka... SCHODY!!!* Sasumi, tohle bude asi oríšek, *pověděl jí a nakročil na první shod. V tu chvíli jakoby zamrz, protože věděl, že když udělá krok druhou nohou, tak se oba poroučí k zemi.*

*Sasumi se pobaveně uculila, když uslyšela Itamiho, ale nijak více nezareagovala. Dalo ji dost práce ho dovláčet až ke schodům, takže moc neměla na nic jiného energii. Modrovlásek sice na chvilku přibrzdil když šli za roh, a otočil se, zrzka to ale ignorovala. Velitel stráží ho ovšem neignoroval a koukal na něj. Což se neukázalo jako chytrý nápad, protože kvůli tomu podlehl genjutsu a na pár vteřin strnul. Když ten okamžik pomynul, zamračil se. "Tohle už jsem zažil.." vzpomněl si, jak jeho tělo úplně stejně odmítlo se hýbat, když na něj zaútočili žoldáci z toho druhého klanu. Tehdy se mu také nějaký muž podíval do očí těsně předtím. Muž nevěděl, jestli to má spojitost, nebo jak to funguje, nicméně ho začal Itami docela iritovat. Rozhodl se ale, že si t os ním vyřídí až ráno, a nebo možná vůbec, přece jen, chlapec byl opilý, a v tu chvíli se často věci odpouští. Když se dvojice ocitla před schodama, Sasu vylezla na první a zastavila, aby ji Itami mohl následovat. Tak se ale nestalo. *To bude oríšek no.* imitovala pobaveně jeho zkomolené slovo, a čekala, co teda bude. Vypadalo to ale, že kromě jedné nohy na schodě už dnes chlapec žádný pohyb neudělá. Sasumi si povzdechla a aktivovala bijuu chakru, čímž se okolo ní objevila rudá barva. To trochu obalilo i opilého Itamiho, protože byl moc blízko. Tím posílená ho vyrvala nahoru, a zamířila doleva, do pokoje. Bylo otevřeno, a na jedné posteli byla vidět Mayumi, jak spí. Zrzka zrušila chakru a všimla si malého záchodu hned u dveří, a tak tam modrovláska zatáhla, a posadila ho na zem k záchodové míse. *Nehneš se odsud, dokud si nebudeš jistý, že nebudeš zvracet ano?* zaúkolovala ho, a po chvilce ujištění, že bude v pohodě, si šla lehnout na druhou volnou postel která tam byla. Usnula celá oblečená, všechna její energie byla už spotřebovaná.*

*Naštěstí byla Sasumi silná a šikovná slečna, která si uměla v takových situacích poradit.* Sasu... ty máš ocas, *oznamoval jí udiveně, jakoby to ona sama nevěděla. Tuhle chakru už na ní jednou viděl, ale to u ní rozhodně nestál tak blízko. Oproti normální chakře se dost lišil a to nejen barvou. Než se však modrovlásek rozkoukal a prohlédl si novou formu své kamarádky, tak byly nahoře a zdolávali poslední shod. S tím, že ho uklidnila dívenka následně na záchod už tak zpokojený nebyl.* Ale mně je dobře, *snažil se nesouhlasně zvednout. Povedlo se mu to až po pár minutách od odchodu jeho drahé pečovatelky. Vylezl z místnosti a hledal volnou postel. V tomto pokoji však neúspěšně. Byly tu jen dvě a probudit sestru byla nejrychlejší a nejbolestivější pozvánka do hrobu. K Sasumi si také nemohl vlést, jelikož se k ní i přes jeho současný stav nechtěl chovat jako hulvát. Nabízela se tedy jen varianta v podobě země a nebo pokusu najít misto v dalším z pokojů. Volba byla jednoduchá a tak si to namíril ke dveřím. Když však opouštel místnost, tak to nohou narval přímo do práhu. Bylo to tak silně, že malý kus dřeva ukopl.* ,,Doprdele!" * zatnul zuby, když mu křuplo v palci. Mayumi se naštěstí jen převalila z jednoho boku na druhý a chrňela dál, takže mohl pokračovat boj o nalezení místa na spaní. Dobelhal se k prvním dveřím, které uviděl a vzal za kliku... zamčeno. Následovaly další a opět ten samý výsledek.* ,,Kde mi sakra říkal, že je ten další pokoj," * přemýšlel v duchu. Měl pocit, že mu to muž říkal když byla Sasumi pryč na balkoně.*,,Nebo nic neříkal?"*

*Už byla ponořená do snů o různých naprosto náhodných věcech na které pět minut po probuzení zapomene, když ji probrala hlasitá tupá rána. Zamžourala do světla, které vycházelo z chodby skrz otevřené dveře, a uviděla Itamiho, jak se plíží pryč z pokoje. Zase oči zavřela, že bude pokračovat ve spánku, když v tom najednou vystřelila do sedu, a všechna ospalost z ní rázem opadla. Rychle mrkla na Mayumi, která spala dál, a zvedla se z postele. Nemohla nechat Itamiho udělat nějaký problém, nebo vydat se do sousedního sídla klanu samotného, případně možná i snažit se přeprat červenovlasého muže, na kterého měl z nepochopitelného důvodu nejspíš pifku. Vyběhla ze dvěří, ale hned se zastavila. Našla ho totiž na chotbě, jak se snaží dobít do jiných pokojů. *Co tu děláš?* houkla na něj polohlasně, opřela se o futra se založenýma rukama na prsou, a pozorovala modrovláska, jak zkoušel kliky. *Nechceš jít spíš spát?* pozorovala jeho marné zkoušení a odrazila se ramenem od futer, a vyšla jeho směrem, že ho čapne a odvede zpět do pokoje. *

*Když se pokoušel dostat do třetích dveří, tak se za ním ozval hlas. Okamžitě si uvědomil komu patří a tak se nenápadně otočil a opírajíce se okliku se pokoušel zamaskovat stopy. Možná by to zabralo, když by byla rusovláska ve stejném stavu jako on.* Ehm nic... Jen se procházím, *pokoušel se vymlouvat. Při tom mu sklouzla ruka z kliky a on se málem rozplácl o zem. Pádu víceméně zabránila Sasumi, která ho chytla za vestu.* Co děláš? Já potřebuju do postele! Sasuuuu, *začal se marně natahovat po klice, aby se chytil a zabránil tak nežádoucímu eskortu. Jediné, co ho po vrácení se do pokoje uklidnilo, byla spící Mayumi. To mu stále dávalo naději, že ráno spatří východ slunce bez přeraženého nosu.*

* Jeho pěkně pitomá výmluva ji pobavila. *No jo ty. *Znovu aktivovala bijuu chakru, aby měla vůbec nějako sílu dovléct ho do pokoje. Neměla moc chuť hledat nějaký nový volný, takže jediná možnost která zbývala, bylo uložit ho do té postele, kde byla předtím Sasu. Nechtěla riskovat, že bude, nespokojený z ležení na zemi, zase pochodovat po chotbách a vloupávat se lidem do pokojů. Divila se, že doteď na něj nikdo nezařval nebo nevyběhl. Už trochu méně opatrně ho odtáhla do pokoje až k posteli. *Tady si lehni, já budu spát na zemi. Čímž chci omluvit důvod, proč na tebe možná budu zítra naštvaná.* vysvětlovala, ale tím, jak ho pořád držela za límec vesty, a její chakrou, která ji, rudě zářící, obklopovala, to možná působilo trochu pekelně. Mírně do něj strčila, aby si sedl, nebo spadl na postel, a rozepla mu vestu, že mu ji sundá. Sama žádnou nenosila, ale bylo ji jasné, že pokud usne s tou vestou na sobě, probudí se minimálně s bolestí zad, protože byla docela zváštně tvarovaná a vypolstrovaná. Jakmile by mu sundala vestu, nějakým způsobem by ho donutila si lehnout a vzít si peřinu, a sama by pak došla zavřít dveře od pokoje a vytáhnout si Mayumin spacák.*

*Uraženě seděl na posteli, když mu přikázala, aby zůstal na místě. Ještě si něco brblal pod vousy, když mu sundavala vestu, pod které měl černé tričko s dlouhými rukávy. Sám by asi nedokázal rozluštit, co to bylo, ale zřejmě nešlo o nic podstatného. Při pokusu ho položit na postel zrzku však chytil a stáhl k sobě.* Přeci nebudeš spát na zemi, *poklepal jí na čelo a na konci věty škytl. Chakrovými vlákny zavřel dveře, ke kterým měla předtím namířeno. Položil přes Sasumi ruku, aby se náhodou nepokoušela nerespektovat jeho nesouhlas se spaním na zemi a podporování onemocnění ledvin. V ten moment zavřel oči a okamžitě usnul. To jestli tam Sasumi zůstala nebo ne už bylo jen na ní, jelikož Itami dostal totální "vypínačku." Dokonce usnul tak rychle, že se ani nestihl přikrýt nebo jí říct dobrou noc.*

*Nečekala, že se něco takového stane, takže jen potichu vyjekla a skácela se k němu. Mísilo se v ní naštvání s rozpačitostí, a byla rozhozená, cože se to právě děje. Jakmile ale Itami zavřel dveře, v pokoji se rázem udělala absolutní tma, a zrzce se vrátila všechna ta ospalost. Kdyby přes ní nepoložil ruku, nejspíš by se potichu zvedla a odešla pro spacák, protože by ji to přišlo komfortnější, než ležet celá nesvá namáčklá mezi Itamim a ledovou stěnou. Takhle by ho ale nejspíš probudila, kdyby tou jeho rukou pohla, a ona byla ráda, že konečně spí a je klid. Takže po chvíli plné smíšených pocitů a poslouchání chlapcova pochrapování až v přílišné blízkosti nakonec usnula taky. Ne na dlouho, protože ji probudila zima. Vzpomněla si, že dole u nohou má srulovanou peřinu, kterou plánovala nějak na sebe rozložit bez toho, aby musela spokojeně spícího Itamiho probouzet. Asi pět minut se snažila nohama peřinu rozbalit a dát ji někam na dosah rukou, což způsobilo, že chvíli vypadala jako kočka ležící na zádech co si hraje s klubíčkem. Nakonec to dopadlo tak, že vrškem deky se sice přikryla, ale nohy měla pořád odkryté, protože spodní část peřiny se ocitla přes Itamiho. Dívka polohlasně zamumlala pár sprostých slov, odsunula jeho ruku pryč a zvedla se, aby peřinu narovnala. Potom si plánovala lehnout zpátky, a aby zkontrolovala, že mu tu ruku nezalehne, přejela dlaní po místě kde ležela, jestli tam nic není. Pak si opatrně lehla zpátky spokojená s teplou přikrývkou.*

*Mayumi se probudila jako první z trojce. Když vstala, tak si musela protřít oči, protože nechápala, proč Itami spí ve stejné posteli jako Sasumi a proč si nešel jeden z nich lehnout do druhého pokoje. Další překvapení byl uražený práh u dveří,  ležící uprostřed chodby.*,, Co se to tu dělo?" * koukala nevěřícně, ale říkala si, že asi nemá moc smysl pídit se po tom, co se to tu stalo. Šla si do koupelny upravit vlasy a svůj celkový vzhled. Poté zamířila na snídani, kde čekala, až dorazí i ti dva.
Itami na tom už tak příjemně nebyl. Nejen že se po chvilku po odchodu Mayumi probudil s bolestí hlavy a překvapením, proč je vedle něho jeho kamarádka Sasumi. Co ho však teď trápilo nejvíc byl obsah žaludku, který chtěl ven. Tak rychle modrovlásek snad ještě ráno nevstával a sprintem mířil na záchod. Po pár minutách trpení konečně vyšel ven bílý jako stěna. Zdálo se mu, že Sasumi ještě spí a tak si vzal svojí vestu a šel také na snídani. Jediné, co si dal bylo pár sušenek a zelený čaj, protože by v sobě větší porci jídla zkrátka neudržel. Teď už sourozenci jen čekali, až se dostaví i Sasumi, aby mohli vyrazit na nejdůležitější část mise.*

*Pomalu otevřela oči. Probudila se docela dobře vyspalá, což ji překvapilo s ohledem na to, že zcela určitě nenaspala svou normální 8 hodinovou dobu. Protáhla se a na posteli si sedla. "Kde jsou ostatní?" rozhlédla se zmateně okolo. "Nejspíš na snídani." konstatovala. Byla už oblečená, takže vynechala jakékoli úpravy v koupelně a vydala se také do jídelny. Jen si po cestě prohrábla vlasy, aby je neměla zas až moc rozcuchané, a to stačilo. V místnosti si nejdříve nabrala na talířek pár věcí a pak si sedla vedle dvou sourozenců (pokud seděli u sebe) *Dobré ráno.* pozdravila vesele a pustila se do jídla. Itami vypadal docela vápenatě, což docela chápala s ohledem na to, v jakém stavu byl předešlý den.*

*Dobré ráno, * řekli oba najednou, ovšem oba v jiném rozpoložení. Zatímco Itami sotva otevřel pusu, aby si následně podepřel rukou hlavu. Mayumi byla elegantní jako ve většině případů. Nadšení a úsměv jí rozhodně nechyběl a bylo na ní vidět, jak se jí vlévá před bojem adrenalín do žil.* V klidu se napapej a my na tebe zatím počkáme venku~ *oznámila rusovlásce následující plány.* Já si před tim ještě asi odskočím, * odpověděl Itami, kterému se opět začal zvedat žaludek. Rychle zmizel zpět na pokoj, aby vrátil sušenky zpět odkud přišly. Jeho zběsilý úprk černovláska jen udiveně sledovala a následně se mlčky podívala směrem k Sasumi. Její výraz v tu chvíli říkal něco ve smyslu: Co to má sakra znamenat? Ovšem k dívence neměla žádné další poznámky. Začala se zvedat z místa a s úsměvem zrzce dala ruku na rameno. Následně šla před sídlo, aby nabrala trochu čerstvého vzduchu a všichni mohli vyrazit.*

*V klidu si jedla snídani, a pozorovala Itamiho, jak spěchá zpět do pokoje. Mayumi nic nevysvětlovala, a jen se na ní podívala a usmála se. Nechtěla plýtvat čas na mluvení, to mohly dělat kdykoli jindy, teď bylo na řadě jídlo. Když černovláska odešla, Sasumi ještě chvíli jedla, než se oběvil onen červenovlasý velitel z předchozího dne. Dali se tedy znovu do hovoru, a on měl docela škodolibou radost, že má Itami takovou kocovinu. Po chvíli se rozloučili a dívka šla ven za Mayumi, aby na ní znovu nemuseli čekat. Stoupla si vedle dívky a zhluboka se nadechla. Ranní vzduch voněl vždy tak hezky. *Jak jsi se vyspala?* prohodila nenuceně a stále koukala před sebe.*

*Itami se pomalu vracel zpět z dalšího souboje s žaludkem. Měl pocit že mu praskne hlava a jeho skleněné oči také rozhodně nevypovídaly o zrovna nejlepším rozpoložení. Už se chystal vejít do jídelny, když v tom si všiml, jak se Sasumi baví s červenovlasým velitelem. Ze večera si toho opravdu moc nepamatoval, ale přes to měl v hlavě malé ústřišky konfliktu s touto osobou. Rychle se proto schoval za růh zdi a čekal, až oba odejdou.* ,,No vidíš to Itami jaký jsi vůl. Chováš se jako blbec, tak tady to máš," *nadával sám sobě v duchu. Červenovlásek byl teď tím dobrým a jemu bylo příšerně. Věděl, že si za to mohl sám a tak se zlobil jen na TU modrovlasou osobu. Po chvilce už oba odešli a tak mohl i Itami vejít. Naštěstí se žádný konflikt nekonal a tak šel ven za zbytkem skupinky.*
*Já jsem se vyspala hezky,~* zaculí se Mayumi. Byla nadšená, že to bude mít dobrý dopad na její pleť a dnešní výkon.* Akorát si nejsem jistá, jestli se mám i tebe zeptat na stejnou otázku, *stekla jí po čele pomyslná kapka potu. Přeci jen to, co ráno viděla a to, v jakém stavu je Itami, nejspíše bylo na dlouhé vyprávění. Rozhodně si nemyslela, že by spolu ti dva něco měli, ale celé to bylo přinejmenším zajímavé. To už se k ním přidal i její drahocený bratr, kterému by za jeho nezodpovědnost nejraději nafackovala.* Tak tedy vyrážíme! *dala povel zbylým dvoun členům a zamířili na místo, kde se podle informací měl nacházet jejich cíl.*

*Sasumi naklonila hlavu na stranu, *Bylo to fajn.* odpověděla s úsměvem. Přišlo jí zábavné, že Mayumi neví, co se dělo, a zrzka jí případné pátrání nechtěla nijak usnadnit, i když vlastně o nic nešlo. Potom vyrazili k cíli jejich mise. Sasumi se podívala na Itamiho *Je ti natolik dobře, abys zvládl bojovat?* zeptala se starostlivě. Byla v tom i kapka jízlivosti, protože si za pokažený žaludek mohl sám. Potom se zeptala Mayumi, jestli by se nehodil obří kolibřík co dokáže zmapovat terén, a čekala, co odpoví. *

*Jasně, že to zvládnu, *odpověděl Itami stále lehce nemastně. Vážil si však starostlivé Sasumi, která pro něhona této misi už udělala více než dost. Sice ho bolela hlava, ale aspoň se mu v břiše už neodehrávala válka. Čerstvý vzduch mu byl podle očekávání ku prospěchu a tak je ani moc nezdržoval.* Cože, ty zvladneš přivolat kolibříka? *zamrkala Mayumi překvapeně, když došlo na taktickou poradu.* Cokoliv by nám bylo kuprospěchu je dobré, *usmála se na rusovlásku, která jí stále více překvapovala svojí šikovností. Následně jí dala svolení tuto techniku použít a tím jí také předala i velení ohledně taktické přípravy.*

*Zrzka pokývala hlavou jako že Itamimu věří, ale pořád ho po očku pozorovala. *Jasně že umím, počkej moment. * usmála se hrdě na Mayumi, a vytáhla kunai, kterým se řízla do dlaně, složila pečetě a položila dlaň na zem. S pufnutím se před ní objevil Kakitomeru. Poprosila ho aby se rozhlédl po okolí a pozoroval cokoli podezřelého s tím, že mu vysvětlila proti komu jdou a ať na ně dohlíží nějvíce. On pak odletěl. Dívce se moc nezamlouvalo, že ji tím Mayumi prakticky předala velení, a cítila se v této pozici trochu nesvá. Nechtěla ale, aby vypadala slabě, přeci jen, už tak byla nejmladší a nejpodřadnější ze skupiny. *

NPC
Nataro Komate
Sorshi Fuinto

*V sídle klanu Wagarashi se zatím připravoval další menší nájezd na jejich nepřátele; sídlo Wasabi. Zhostit se toho měli dva shinobi, kteří ve výtržnictví byli nejlepší. Zvolna opustili bránu sídla. Neměli obavy, že by jim něco hrozilo, vládl názor že obyvatelé druhého klanu jsou v boji dost neschopní. Prostě si jen došli pro spoustu jídla a zábavy, trochu postrašili služebnictvo, a zase se v klidu vrátili zpátky. Tak to alespoň vždy fungovalo. Takže po cestě k druhému klanu se hlasitě bavili a smáli, s pocitem, že jim vše patří.*

*Itami úžasle sledoval, co dalšího jeho rusovlasá kamarádka umí. Na první pohled z toho měla Sasumi určitě radost, že mohla takto přispět snažení, jenže Itamimu to vykouzlilo maličko skeptický výraz na tváři.* Nestačilo by se třeba píchnout do prstu? * ztekla mu z čela pomyslná kapka potu, když viděl krvavou dlaň kamarádky.* Jak s tím budeš bojovat to nevím... Vždyť tě bude bolet sevrit ruku v pěst, *plácnul si rukou na čelo a šel k Sasumi.* Počkej, já se na to kouknu, * chytl jí za paži a a druhou ruku jí dal nad dlaň. Ruce se mu rozzářila zelenou chakrou a začal zrzce léčit tohle neštastné zranění.* Tak co? Máš nějaké zajímavé info? * zeptala se Mayumi průběžně.*

Vždyť to není tak hrozné.* rozpačitě se usmála a několikrát otevřela a zavřela dlaň jakože s tím umí fungovat. To, že se odmala bojí injekcí, jehel a vším s tím spojeným, si raději nechala pro sebe. Trochu zčervenala, když ji Itami začal léčit tou zvláštní zelenou chakrou, protože to byl... no prostě zvláštní pocit. Zvědavě na to koukala, a ani si neuvědomovala, že je její obličej trochu růžovější než normálně. Byla zaměstnaná zkoumáním toho jak cítí Itamiho chakru a jak se ranka zaceluje, až trochu propásla Mayumiinu otázku. *Uvidíme až přiletí, zatím nic zajímavého asi.* odpověděla jí po pár  minutách od položení otázky. Když modrovlásek skončil, hned si zvědavě dala dlaň před obličej a zkoumala jak to vypadá. Byla v tom samém stavu jako před tím říznutím. Pro dívku dost  nepředstavitelná věc.  "Kéž bych to uměla taky." přemýšlela, a hned ji napadlo, že se na to pak Itamiho musí zeptat. Umět něco takového se hodí vždy.*Jsi úžasný, víš to?* podívala se na něj celá rozzářená ale pak se jí na tváři objevil maličko úlisný úsměv. *Vypadáš docela unaveně. Vsadím se, že v tomhle stavu neporazíš ani jednoho.* měla na mysli nukeniny, a také Itamiho tímhle rýpnutím chtěla donutit k nějaké sázce. Byla si totiž jistá, že ji vyhraje, a třeba sázka o jeho spacák by se docela hodila. *

*Itamiho její slova ohledně úžasnosti samozřejmě potěšila, jenže se mu při manipulaci s chakrou začal opět zvedat žaludek a modrovláskův obličej chytal podobnou barvu, jako měla lékařská chakra. Proto jen stál a raději nedělal zbrklé pohyby, dokud se jeho tělo neklidní.* Cože?! Sazka? *zbystril okamžitě,  když tato slůvka od kamarádky uslyšel.* Vyhrál bych to i s jednou rukou v kapse, *oznámil jí sebejistě a zhluboka polkl. Z rozumného hlediska by do takové šílenosti rozhodně teď nešel, ale přeci nebude před Sasumi vypadat jako slaboch.* Můžeš něco navrhnout, já si tu zatím odpočinu, *šel si sednou ke stromu aby nabral opět správnou barvu.* No tak tedy počkáme, až se tvůj ptáček vrátí,~ *zaculila se Mayumi, když viděla, jak se ti dva slovně pošťuchují.

*Když se Itami rozešel ke stromu, Sasumi trochu zaváhala. *Asi to sázení raději necháme na jindy.* pronesla pomalu a pozorovala, jak se jeho barva v obličeji mění zase do normálu. Mezitím Kakitomeru sdělil dívce informace o nukeninech, které ona potom tlumočila sourozencům. Neboli to, že jsou dva, na cestě k nim, přibližně kilometr a půl daleko. A jsou docela veselí. Sasumi se podivila že jen dva, ale kolibřík vysvětlil, že podle toho, jaké historky z nájezdů si vyprávěli, tak dva bohatě stačili. Sídlo Wasabi se moc nebránilo, takže i jeden průměrný chuunin by je dokázal vyvést z rovnováhy. *Takže?* podívala se na Mayumi *Necháme tu Itamiho odpočívat a půjdeme na ně jen spolu? * usmála se na ni. Modrovlásek vypadal, že je rád že sedí, a Sasu si myslela, že ty dva zvládnou s jeho sestrou i samy. Přišla k němu blíž a dřepla si vedle něj, aby se na něj podívala z blízka. *Nepřehnal si to včera trochu? Ta tvoje chakra nefunguje i na žaludek?* zeptala se s tím nejmilejším úsměvem, jaký dokázala. Až se trochu začala bát, že to už bylo moc.


Muži už vyčerpali všechny nové zážitky, a dávali si od mluvení chvíli pauzu. V tichosti kráčeli po lesní cestě a pozorovali okolí. Jeden z nich se chvíli soustředěně koukal dopředu, než se otočil na druhého *Mám pocit že tu po cestě potkáme nějaké nové tváře, snad to budou větší výzvy než ti Wasabiové. Nebo že budou mít aspoň hezčí ženské.* zazubil se a pohodil hlavou. Přišlo mu, jakoby to lidé z toho sídla dělali naschvál, že si jako služebné vždy vybírali ty nejošklivější ženské v kraji. Jeho společník mu oplatil zlomyslný úsměv. Pokračovali v cestě a pokukovali, kdy se před nimi objeví ti noví příchozí.*