Údolí Konce

*Usmála se.* Nelam si s tím hlavu. Čím déle spolu budeme, tím více si budeš mými city jistý, snad? *promluvila teď trochu vážněji.* Přijmout něčí přízeň po letech v přesvědčení, že jí nejsi hodný, je těžký… *Užívala si držení, jako správný líný člověk. U slov Má paní, se přihlouple zasmála. Jako on nebyl zvyklý být si ve svých citech jistější, ona nebyla zvyklá na takové zacházení. Nakonec, její první, a na dlouhou dobu poslední, přítel kterého měla, jí rozbil hubu na zkouškách. Tohle zacházení s ní jako s paninkou si užívala.* beru tě za slovo *přivřela oči, když dostávala hudlana na čelo. Pevně se chytila rukou okolo jeho krku.* Kamui zvládnu, neboj. *Zavřela oči. Jistě, zle se jí dělalo vždycky, ale chtěla být doma rychleji a Kamui jí prostě přišlo rychlejší, než vyletět. A hlavně, na zem jí postavil až uvnitř domu, hezky v chladném prostoru mezi stěnama, skrytí před sluncem. Ayato hned začal nabízet bufet.* Vodu…ale víš, že jsme tu dva, že? A asi tady taky budeme společně bydlet? Takže…mě nemusíš obsluhovat. Já sice..mám ráda takové zacházení, ale zase tě nechci využívat jako nosiče skleniček. *Došla do kuchyně.* Co kdybychom si udělali společně nějaké jídlo, na které máš chuť ty? *Navrhla jednu z možností. Nakonec, ona uměla uvařit hodně věcí, a takhle se to může naučit i on.* Nebo nemusíme jíst vůbec, já hlad nemám. *Usmála se. Doopravdy se jí ani moc jíst nechtělo.*

Ayato: *Usmál se na ní. Její ujišťovaní doopravdy fungovalo a cítil se lépe.* Děkuju, Kaede. *Jedno upřímné díky bylo něco, co si nemohl odpustit neříct.* Nuže dobrá. *Kývnul, aktivoval EMS a za chvíli byli před dveřmi jejich domu, v jehož obýváku jí Ayato zpátky postavil na nohy. Pak jen trochu překvapeně koukal na Kaede.* To dává smysl. Jen jak jsem žil celý život sám a doteď jsi chodila jen na návštěvy, tak to bylo spíš automatické. *Pak k ní ale přišel.* Ale neboj se. Být tvůj nosič skleniček by mi nedělalo nejmenší problém. *Nakonec ale zašel do kuchyně a nalil do džbánu vodu s citronem a položil ho na stůl a k němu dvě skleničky, přičemž do nich rovnou nalil část obsahu džbánu.* Já teda taky moc ne. Zeptal jsem se spíš ze slušnosti. Ale pak můžeme udělat nějakou dobrotu na večeři. *Rovnou začal přemýšlet nad tím, co by i mohli teda uvařit.* Co teď ale? Do večera času dost a není tady nic extra na jeho zabití. *Porozhlédl se kolem.* Město je rozestavěné, takže na nějakou hezkou procházku to ještě úplně není a náš dům je z poloviny prázdný. *Začal dumat, jestli někde nenajde nějakou deskovku nebo něco, u čeho by si mohli samozřejmě i popovídat, ale trochu by to ozvláštnilo celé odpoledne.*

Mně by nedělalo problém toho zneužívat, ale ráda bych byla rovnocenná partnerka. *Usmála se a vzala nalitou sklenici, ze které se napila a pak jim oběma případně dolila. Pokývala hlavou.* Jasně, co budeš chtít a na co tu budeme mít věci, to si uděláme. *Ayato pak začal dumat nad tím, co bude s jejich volným časem. Kaede ho se zájmem pozorovala, po chvilce ticha se usmála.* Hned budu zpátky. *Odešla na chvilinku do koupelny a tak po minutě se vrátila.* Zavři oči a slib, že je neotevřeš dokud ti nepovím. *Přišla s nápadem. Jo, klidně si mohli zahrát čin čonga, ale Kaede chtěla zkusit něco jiného. Nakonec si i trochu vzpomněla na slova jednoho moudrého dědy, kterého dříve potkávala.* Věříš mi? *Ujistila se, v hlavě si i namlouvala, že by díky tomu mohl i vydržet co nejdéle nekoukat sám od sebe. Chvilku si něco štelovala, takže Ayato tam pár vteřin musel stát jako kůl v plotě. Kaede ho pak vzala za zápěstí a jeho ruku vedla vzduchem.* Napni prsty od sebe prosím. *Instruovala ho. Hra ma maňáskové letadlo skončila brzy. Přiložila z vrchní strany jeho prstů ty svoje a pomalu mu sevřela dlaň, ne úplně, prsty jeho ruky totiž zastavila o jinou část svého těla. Jelikož si celou dobu předloktím levé ruky držela tričko dost od těla, aby pod ním mohli projít rukama bez žádných obtíží a podezření, bylo dost snadné jeho dlaň dostat až na prsa. Ta byla tak akorát, a v kondici bezdětné dvacátnice. Tzn perfecto. Kaede samozřejmě celá rudá už jen kvůli faktu, že to byl její nápad, civěla jemu do obličeje, připravená mu vynadat, že kouká. Jen úplně nedomyslela, co bude dělat pak, takže mlčela.*

Ayato: Dobrá, tak v tom najdeme nějaké souznění. Platí? *Jednoduchá dohoda.* Dobře, to zní jako plán. *Usmál se na ní. Těšil se na to. Pokud budou vařit oba dva, tak to konečně nebudou vajíčka a třeba i něco normálního a jiného. A co víc, Ayato se možná i něco přiučí. Pak se Kaede vypařila jako pára nad hrncem.* Dobře. *Nakonec dostal jednoduchý úkol. Zavřít oči. Nechápal proč, ale udělal to. Neměl důvod nespolupracovat.* Mám. *Zavřel oči a vyčkával.* Srdcem i duší. *Potvrdil jeho důvěru a nakonec plnil její rozkazy tak, jak chtěla. Nechal aby mu ruku dala, kam potřebovala a pak roztáhl prsty, jak chtěla. V životě by ho ale nenapadlo, co se stane. Ucítil kůži na svých rukách a krátkou chvíli ji tam měl jen položenou, oči měl stále zavřené. Jemně zmáčknul. Byla to její prsa. Tak akorát. Chvíli tam jen tak stál a užíval si okamžik a samozřejmě mu začalo i trochu bít rychleji srdce.* Můžu otevřít oči? *Dotázal se jí. Přišlo mu nefér vůči ní je otevírat jen tak, když už po něm jednou chtěla, aby je zavřel. Nicméně, ať už byla odpověď jakýkoliv, sáhl ji druhou rukou na tvář. Nebylo těžké odhadnout, kde asi tak bude, ale pro jistotu k ní šel rukou pomalu, aby jí nepíchl do oka nebo tak. Pohladil jí prstem po tváři. Pak se pomalu nahnul, aby jí políbil. Vcelku vášnivě a ruka šmátralka ale neopouštěla svoje stanoviště.* Jsem takzvaně all-in, jestli je to to, co chceš...protože já bych chtěl. *Tahle věta zu něj ven šla mnohem jednodušeji, než čekal. To že to je Kaede ho nejspíš nějakým způsobem drželo nohama na zemi.*

platí *Odsouhlasila osud jejich společného existování. Domluva co se domácnosti týče, je vždy důležitá. Nicméně její chování bylo jaké bylo a akce si vyžádala reakci v podobě otázky. Stiskla rty k sobě.* Ještě ne prosím. *Nechtěla, aby jí viděl teď, trochu hodně se styděla. Viděla jak natahoval ruku a tak mu šla tváří naproti. Nemohl minout. Jemně se mu opřela tváří do dlaně a užila si pohlazení. Polibek, který následoval jí donutil svoje ruce uvolnit z pod trička. Dlaní ho chytila za krkem a prsty mu zajela při polibku do vlasů, druhá ruka byla tak trochu bez práce. Už při polibku jí srdce tlouklo jako zvon, slepec by to se svým zlepšeným sluchem i mohl slyšet. Ayato to mohl cítit v dlani. Jestli něco v milostném životě hledala, tak to asi našla. Tu zvláštně příjemnou nejistotu, stud a hlavně neutuchající touhu po tom druhém.* Můžeš koukat… *Špitla potichu. Ruka jí sjela z jeho krku, když se od sebe trochu oddálili. Ujištění slovy bylo jako kdyby jí Ayato přepl nějaké tlačítko v hlavě. Dech i tlukot srdce se jí zrychlily, jakoby si právě šňupla koksu. Čapla ho za knoflík u kalhot a přitáhla se k němu na další polibky, odpověď to byla víc než jasná, když se mu u toho dolovala rukou do těch gatí, než se dostala kam chtěla. Samozřejmě nebyla sobecká a chtěla i jemu ukázat, že tohle je jejich “safe space”, a že ona je pro něj ochotná udělat kde co, rozepínání a stahování kalhot především. Takže rychlost, kterou to udělala i jen jednou rukou, byla až podezřelá. Přitom se snažila neoddalovat od jeho rtů. Užít si je co nejdéle než…* Než půjdeme dál, chci nejprve něco udělat. *Trochu s ním couvla, a jelikož asi nejspíš byli v kuchyni? I dunno…tak aby se opřel o linku a ona sama sklouzla dolů, aby se seznámila se svým novým bff tváří v tvář a dala mu vřelé přivítání v podobě orálních pětihvězdičkových lázní.*

Ayato: Dobře. *Respektoval její žádost, aby ještě neotevíral oči. Nakonec přišel ten polibek, který Ayata celého pořádně nastartoval. Cítil její zrychlený tep a to vedlo ke stejné reakci i v jeho těle. No prostě to byl takový náznak jejich. Nakonec ale dostal zelenou. Otevřel pomalu oči a pustil do nich světlo. Pak začala bombardace polibky od Kaede. Samozřejmě se nijak nebránil. Ba naopak. Vracel jí to stejnou silou. I slepý a hluchý by cítil, jak je teď místnost, kde byli, naplněna touhou. Její ruka mu pak vklouzla do kalhot, které rozepla překvapivou rychlostí. Ayato byl samozřejmě v plném bojovém módu.* Povídej. *Usmál se na ní. Čekal, že si třeba někam odskočí nebo tak, ale nakonec byl opřen o kuchyňskou linku a Kaede mu zmizela ze zorného pole. No a pak to přišlo. Docela ho to překvapilo, ale rozhodně si nestěžoval. Takže se jen rukama zapřel o linku a nechal jí dělat své. Po chvíli jí ale rukama stáhl vlasy, aby jí nijak nevadily. Netrvalo dlouho a Ayato byl na konci svých sil. Celá ta situace s východem slunce, že jejich snaha nepřišla vniveč. Jeho vyznání. A i ten samotný fakt, že to je právě Kaede, kdo před ním teď stojí...tedy spíš klečí, tak to se prostě všechno tak nabalilo a Ayato to tak moc dlouho nevydržel. Samozřejmě jí předtím varoval.*

*Tak samozřejmě se i dost snažila, chtěla aby si to užil, bůh ví, kdy mu kdy naposledy dal takový servis a tak do toho dávala fakt všechno. A to samozřejmě i při happy endu, když bylo hotovo, tak se zvedla a natáhla se pro sklenici a pořádně se napila vody. Přece nebude pokračovat v mazlení se s Ayatem a mít pusu plnou…však víme čeho. Ale hned jak si byla jistá se vrátila k jeho ústům. Jen na malou chvíli.* Všechno v pořádku? Líbilo se ti to? *Samozřejmě se musela ujistit, měla pocit, že na něj mohla být moc hrrr, nebo celkově to mohlo pro něj být zvláštní nebo tak. Nevěděla, jaký z toho má on pocity, tak potřebovala trochu ujištění. Rukou různě zkoumala jeho tělo, všude možně ho hladila a tak.*

Ayato: *Ayato byl v takovém stavu tranzu, když se udělal a tak byl rád za tu chvíli pauzy od čehokoliv, mezitím co si šla Kaede pro vodu. Pak se vrátila a políbila ho. To už byl zase plně při smyslech a tak jí to mohl pořádně oplácet.* Všechno je v nejlepším pořádku. Bylo to skvělé. *Řekl upřímně a pak se zase na chvíli věnoval jejím ústům. Samozřejmě mu neuniklo, jak její ruka šmátralka mapovala jeho tělo. Nemohl jinak, než se jen usmát.* Ještě, že nejsem lechtivý. *Trochu se tomu zasmál. Nakonec ji ale zase vzal do náruče a nakráčel si to přímo do ložnice, kde měl postel. Nebyla to jeho mega pohodlná postel, kterou měl v Sora-Ku, ale spát se na tom dalo. A něco dalšího taky, takže úkol splněn. Položil ji na postel a dostal se nad Kaede.* Teď je řada na mě. *Vzal jí tričko zespoda a trochu jí ho vytáhl nahoru, ale pak se zastavil.* Můžu? *Předpokládal a doufal, že ano, ale tak pořád se raději zeptal. Pak by jí případně sundal vršek a zavalil jí polibky, kdy by šel stále níž. Nakonec by to samé udělal s jejími kalhoty a pak by on oplatil práci ústy jí. Bohužel z Ayatovi strany to nebylo nic pětihvězdičkového, ale opravdu se snažil. Následoval svoje instinkty a hlavně poslouchal, zda se mu vede.*

*byla ráda za ujištění, příště to bude ještě lepší určitě. Ona by pro něj v tomhle udělala doopravdy cokoliv. Připomínka o lechtivosti jí vykouzlila úsměv na rtech a prsty naznačila jakoby ho chtěla polochtat. Nechala se zvednout a přitom omotala nohy okolo jeho pasu, a rukama za krkem, nechtěla se vzdávat té blízkosti, takže ho ožužlávala celou cestu do ložnice, kde nakonec skončila na posteli. Trochu zvláštní situace, ale nic, co by se jí nelíbilo. Na slova jen přikývla hlavou. Opřela se o lokty, sledovala, jak zvedal tričko.* Můžeš co budeš chtít, cokoliv… *Usmála se a prostě si to tričko svlíkla. Za chvíli byla celá jak přišla na svět. Docela dost se styděla, ne že by na ní bylo něco nějak extra špatně. Ale měla na těle jizvy, strie, modřiny…a tak. Když začal, sama mu šla v určitých chvílích naproti a dávala mu jasně najevo, že dobrý a kde dobrý a jak dobrý, ale po chvíli ho utla, ne že by to bylo hrozný, ale prostě potřebovala víc.* Pojď sem… *Chytila ho za bradu a jemně mu naznačila, aby šel k ní, chtěla ho políbit, ale rovnou u toho i dělala nohama prostor a bylo jasné, co měl dělat dál, však on to taky znal, tak by to neměl být problém. Kdyby tolik nehořela potřebou ho cítit jak jen to šlo, tak by si klidně nechala obsluhovat tam dole i hodiny, ale touha byla větší, než cokoliv*

Ayato: *Nemohl, než se jen usmát. Cokoliv, co chtěl? Vyhrál snad nějakou loterii? S Kaede určitě.* Tak teď už mě nic nezastaví... *Řekl chtivě. Očividně ho ta její slova nastartovala ještě víc, než byl doteď. Snad jako kdyby ho nakoplo nějaké jeho vnitřní turbo. Nakonec před, respektive pod, ním skončila nahá. Nemohl, než si ji prohlédnout. Nevšimnout si jizev a různých "nedokonalostí" těla bylo nemožné, ale stále se usmíval. Prstem projel po jedné z jizev a usmál se na ní.* Proč jsi mi neřekla, že ti to tolik sluší i bez oblečení? *Věděl, že jizvy a takovéhle věci mohou pro dívku být nepříjemné, ale chtěl jí jasně dát najevo, že mu to vůbec nevadí. Nakonec se jí ale začal věnovat stejně, jako ona jemu před chvílí. Docela dost se na to soustředil, takže ho sama musela přerušit, jinak by tam ty hodiny doopravdy strávil. Zase se vrátil k její tváři a na pobídnutí se jen usmál.* Neříkej dvakrát. *Netrvalo dlouho a hlavní bod programu nastal. Nejprve se chvíli nijak nehýbal a jen vstřebával ten fakt, že to doopravdy dělají, ale netrvalo dlouho, než do toho pořádně zapojil boky. Díky předchozí akci v kuchyni se jeho nádoba s výdrží trochu prohloubila, tudíž si tuto společnou chvíli mohli užít déle, za což byl i rád. Dával do toho opravdu vše. Chtěl, aby si to Kaede opravdu užila a byla to jejich nezapomenutelná vzpomínka.*

*Každej určitě někdy viděl reakci čtenáře na ulici, jak si čte Icha Icha knihu a akorát dojde na nějaké svůdné řečičky. Tak přesně tak se zatvářila i Kaede když Ayato mluvil o nezastavitelnosti. Taky si myslela, že se v životě bude těšit tak moc jenom na dorty, ale očividně se teď těšila víc než na dort, na něj a na to, co nadcházelo. Schovala si jemně obličej pod dlaň.* Nechtěla jsem ti kazit překvapení… *Zamumlala, extrémně se styděla, ale jaksi bylo pozdě se schovávat pod peřinu nebo zpátky do oblečení, protože by se to vylučovalo s tím, co chtěla a co zanedlouho přišlo. Ona si dopravdy užívala každou pikosekundu. Začátek byl pomalý, nehnutě leželi, zvykala si na jeho přítomnost a u toho ho jemně hladila po rukou a zádech. A pak to přišlo. Jestli to byly minuty, nebo hodiny, na tom jí nesešlo. Měla ho v “hrsti”, jestli vyznání lásky byl první krok k “navždy”, tohle byl druhý a velmi důležity z kroků. Kdyby jim to neklapalo v posteli, mohla by celý ten vztah rovnou zahodit. Ale zatím jí to přišlo super. Poprvé s novým partnerem je to vždycky trochu krkolomné a zbrklé, ale kde si on nebyl jistý, tam mu dodala odvahy a sama se nebála si přebrat na chvíli iniciativu a změnit pozici a nebo tempo. Nemusela ho ani varovat nebo oznamovat, že její happy end přichází, celá přešla z naprosté uvolněnosti jak kdyby do křeče. Celé její tělo zevnitř i zvenčí se stáhlo a svaly napnuly, rychle se k němu celá namáčkla, ať už byla pozice jakákoliv a užívala si každý pohyb, který byl cítit milionkrát intenzivněji. Po pár vteřinách se zase celá uvolnila jako hadrová panenka. Samozřejmě ale nebyla sobecká a myslela na svého partnera odhodlaná vydržet jakkoliv dlouho. Nabízejíc jakoukoliv možnost k umístění genetického materiálu, kterou si bude sám přát. Jakmile bylo dokonáno zahleděla se mu do očí.* Kdyby mi někdo dřív řekl, že se skutečnou láskou je to takhle příjemný, tak bych na to čekala i tisíc let. *Mihla spát s kýmkoli na světě, ale díky těm citům, které pro Ayata chovala, jí to přišlo jako to nejlepší, co kdy zažila, i když se teprve poznávali.*

Ayato: *Nemohl jinak, než se jen jemně zasmát nad tím, jak roztomilá mu přišla, když se schovávala za vlastní dlaň.* V tom případě je tohle to nejhezčí překvapení, které jsem kdy dostal. *Pak se pomalu přesunul k akci. A že ta byla. Tohle nebylo Ayatovo první rodeo, ale bylo to úplně jiné od předchozích zkušeností. Bylo to mnohem…intenzivnější. Nedokázal by to popsat slovy, kdyby chtěl. Velmi mile ho překvapilo, jak sem tam Kaede vzala iniciativu a nebála se si v podstatě říkat, co by chtěla a jak by ti chtěla. Tahle jejich komunikace v tom byla naprosto zásadní a pomohlo to k tomu, aby si to oba užili o to víc. A že v okamžicích, kdy mu fyzicky dávala jasně najevo svoje vrcholy, tak mu to dodávalo obrovský drive. Nebylo možné odhadnout, jak dlouho tam strávili, to jim řeknou případně až hodiny. Nicméně se blížil čas, kdy se Ayato blížil ke konci, ale byl tak moc psychicky jinde, že to poslal tam, kam to je potřeba, pokud to není jen a čistě pro zábavu. Nakonec si lehl vedle Kaede, spokojeně si vydechl a objal jí.* Omlouvám se, nedokázal jsem se držet zpátky… *Řekl vyčerpaně, ale i kdyby došlo k tomu, že to bude vést k těhotenství, byl připraven vzít plnou odpovědnost. Koneckonců, jestli s někým chtěl mít někdy potomka, byla to jedině Kaede.* …ale byla to fakt jízda. *Dal jasně najevo, že se mu to celé doopravdy líbilo.* Už se těším, až si to někdy zopakujeme. *Zasmál se.*

*uculila se, kdo by se neculil při lichotkách, že? Následující program byl fakt super. Ona kdyby byla hnidopich, by možná i našla něco, v čem mohli být lepší, ale to by se připravila o možnosti následného prozkoumávání jejich hranic a choutek a společných postelových zájmů. Ještě ani neskončili a už se těšila na příště. Ale byla šťastná, spokojená, a hlavně uspokojená. Ležela po vrcholu obou na posteli vedle Ayata a jen se otočila hlavou. Rudá v obličeji.* Za nic se neomlouvej, v nejhorším tady budeš mít školku. *Zasmála se. No ale byl to fakt, jakmile by totiž Kaede přivedla do Konohy dítě, Ayato by jej dobrých dvanáct let neviděl (odhad kdy by dítě dokončilo chuuninské zkoušky).* Někdy? Ayato…já nejsem žádná holka, kterou uvidíš jednou za čas. Aby sis to “někdy” zopakoval. *Naznačila rukama -damn, jednou rukou, uvozovky. Mluvila se smíchem v hlase, ale stejně to myslela docela vážně.* Pokud tedy to tvoje “Někdy” neznamená xkrát denně kdykoliv si na to vzpomeneš ty nebo já. V tom případě beru někdy jako skvělý časový údaj. *Smála se. Trochu vyvalila oči. Tohle totiž bylo poprvé, co někdo finishoval tam, kam se biologicky má. Vyběhla z ložnice a vrátila se za chvíli z koupelny, čistá. Ale namísto vedle, si lehla v posteli na Ayata a prostě se bez optání přitulila, tak nějak, aby ho nikde netlačila a zase aby se ona cítila pohodlně.* Já jsem jenom tvoje už. Chci s tebou splynout…takže…Kdykoliv budeš chtít, tak si mě fyzicky vezmi. *Prstem mu zmáčkla špičku nosu, proč? Jen tak. Prsty nohou ho ale hladila po jeho holeni, stále udržovala ten milující dotyk, kterým ho chtěla ujistit o svojí přítomnosti. Uvědomovala si, že jeho největší emoční spojení v podobnou chvíli po aktu dopadlo tragicky. Takže dělala svojí přítomností všechno pro to, aby se tohle trauma neopakovalo. Hladila ho palcem po kořenu nosu a obočí, uvolňovala mu svaly obličeje, které v sobě drží stres. Hlavu si položila na jeho hrudník, hladit ho zvládla i po slepu nakonec.*

Ayato: *Když zmínila školku, nemohl, než se jen zasmát. Když o tom mluvila takhle, tak jí nemohlo vadit, kdyby s ním otěhotněla.* To jsem měl teda spíš místo ninja akademie studovat pedagogii. *Ještě svůj vtípek doprovodil menším smíchem. Ale pak se na chvíli zamyslel. Pokud z toho doopravdy otěhotní, tak ano, Ayato sice bude nejšťastnější muž na planetě, ale co to bude znamenat pro Kaede, to dítě a celkově pro všechny? Ayato je Nukenin. Pokud se někdo dozví, že to dítě má s ním...a dobrovolně, je to pro ní konec. Určitě ale bude lepší, když to dítě bude vyrůstat ve vesnici a ne...někde v neznámu, jako je tady. Nakonec ale jemně zakroutil hlavou (v duchu). Nemá smysl to řešit teď. To je problém budoucího Ayata. Pak se ale trochu zarazil. Mluvila sice s podtónem smíchu, ale bylo to docela vážné téma.* Tak jsem to nemyslel. S tebou si to rád zopakuju, i kdybys mě vzbudila uprostřed noci. *Usmál se.* Dobře...tak v tom případě se těším na..."někdy". *Narážel na tu její definici, která to slovo vysvětlovala jako "vlastně kdykoliv". Kaede nakonec odběhla do koupelny, takže měl Ayato trochu času sám pro sebe, kdy se jen usmál a přemýšlel, jak šťastný vlastně je. Nakonec se vrátila a lehla si na něj. Tak jí objal.* Hmm... *Spokojeně vydechl.* Ani nevíš, jak rád tohle slyším. Tohle si snad ani nezasloužím. *Trochu se zasmál. Neměl to být návrat do jeho depresivní minulosti.* V tom případě to ale platí i obráceně. *Stejně jako ona, tak i on jí hladil po zádech rukama.* Jsem moc rád, že tě mám. *Zavřel oči a jen si užíval okamžiku.* Pojďme na chvíli jen takhle ležet a užívat si společnosti toho druhého. *Taky to přesně i začal dělat. Bylo mu z toho tak dobře, až po chvíli usnul. Tou její masáží jeho obočí ten proces jen urychlila, ale stále Kaede držel v objetí.*

*S výdechem se pousmála, jo pedagogika by nebyla špatná co se budoucna s dětma týče. Možná by sama zmnila obor, kdyby svět byl ideální. Ale ona musela dbát i ma problémy s identitou otce. Nicméně, stejně jako Ayato, i ona nechala otázku případného těhotenství k řešení svému budoucímu já. Přitulená pak teda ho hladila po čele.* Nezasloužíš no. *Ušklíbla se se smíchem. Ale jo…kdyby se jí nezažral za ty roky, co se znali, tak moc pod kůži, už by mu chakrou rozřezávala hlavu a zabíjela ho. Ale na to ho až moc milovala. S hlavou položenou poslouchala jeho klidnější tep, než před pár chvílemi.* Jasně, odpočívej… *Odsouhlasila ležení, kdy si vyměňovali teplo a vůni jejich těl. Ayato vytuhnul dřív, jeho super schopnost usnout kdykoliv a kdekoliv byla super, a Kaede to dalo možnost ho taky beze studu konečně pořádně “očíhnout”. Sama se musela pousmát nad tím, jak vytrvalost jí dovedla k tomu, co potřebovala. Pocit bezpečí i v takhle obnažené situaci. Přitulila se trochu pohodlněji a schovala je přikrývkou. Sama usnula zanedlouho po něm.*

Ayato: *Jen se pousmál nad její připomínkou, že si to doopravdy nezaslouží.* V tom případě jsem za to ještě vděčnější. *Pak se pomalu odebíral do Spánkova.* Dělám na tom... *Řekl už velmi unaveně, až to skoro působilo, jako kdyby snad mluvil ze spaní.* ...a ty bys měla taky... *Tak krátkou chvíli po téhle větě už doopravdy vytuhnul. O čem se mu zdálo? To je tajné. Ale než usnul, tak mu po myšlenkách mu běhaly představy o životě s Kaede.*

*Ayako sa po prvýkrát vydala na cesty, ďaleko od domova, od otca, brata, mamy, všetkých. Len ona, jej skromný batoh s vybavením - ninja vybavením, skicárom, ceruzkou, gumou a pastelkami, nesmelo chýbať ani jedlo a fľaša s vodou. Cítila sa sviežo, úžasne... a to len vďaka jednému chlapcovi, ktorého tak skoro znovu neuvidí. Bolo to zvláštne, cez to oslobodzujúce! Spomínala na to, ako zastala niekoľko desiatkov metrov pred bránou Kirigakure no Sato, v ruke držala kosu zatiaľ čo tou druhou batoh, otočila sa jej čelom so širokým úsmevom na tvári a zamávala. Než sa rozbehla vpred! Tak ďaleko ako len mohla, bez prestávky, pokiaľ ju nepálili pľúca, nemohla prehltať z horkosti v hrdle, pichalo ju v boku. Ako by utekala od svojho domova, ďaleko od ostatných, ktorých milovala a ruka v ruke kráčala spoločne so samotou objavovaniu svetu, ktorý ležal pred ňou.
Cesta trvala dlho, niekde si ľahla a spala pod širákom počas noci, inde zase zašla do hotela za svoje skromné peniaze, ktoré si našetrila alebo zarobila za misie. Zastavila až pri konohe, trochu ďalej, v údolí konca. Kedysi jej služobníctvo rozprávalo o čaru tohto miesta a keď stála tvárou v tvár tomutom miestu, nemohla si pomôcť, než sa dívať na to, čo videla. Vzduch bol chladný, vlhký, padajúca voda bola hlučná, cez to však prekrásna. Ayako sa usadila pri brehu, zložila tašku z chrbta, vytiahla skicár a ceruzku, ala by si tábor rozložiť neskôr až ďalej od jazera kam stekala voda, aby jej papiere nenavlhli. Teraz sa však sústredila na náčrt toho, čo videla pred sebou, na to, na čo sa upierali jej čierne očká obdivujúce krásu a "tichosť" tohto miesta.
Ceruzka behala po bielom papieri, zanechávala tak sivú cestičku náčrtu. Dvoch sôch, prvého Kage a dávno mŕtveho člena klanu Aburame s ktorým spoločne vybudovali Konohu. Ako z neba padala voda do priezračného jazera, ktoré sa vlnilo i pri dopade tej najmenšej kvapky. Kamenný povrch zrazu, stromov na okolo... snažila sa to zachytiť čo najlepšie, aj keď musela uznať, že to, ako dlho v rukách nedržala ceruzku sa na nej podpísalo. Trvalo to dlho, kým to všetko vyzeralo tak ako chcela, ako sa jej to páčilo. Chcela však namaľovať každé jedno miesto kde bude. Síce hotel, miesta kde prespávala nemaľovala, chcela začať niečím takýmto, než sa vrhne na niečo "obyčajnejšie". Sama však vedela jedno - žiadne z miest nebolo obyčajné. Všetky boli jedinečné, nádherné. V Zemi ohňa ich určite toľko bude.
Na moment prestala kresliť, zadívala sa tam, kde zo zrazu sa lámala voda a padala kolmo dolu. Zamyslela sa, aké by to bolo, ak by tu bola s Mitsuom. Aké by to bolo, ak by vedľa nej nesedela samota. Chýbal jej. Tak veľmi jej chýbal. Tá bolesť bola stále veľká, cez to už nepotrebovala byť Večnou Nocou i keď navždy bude jej dieťaťom.* "Spád chladnou vodou. Spomienky sa odpľavujú. Vitaj zajtrajšok." Preniesla do vzduchu svoje myšlienky, prvé haiku, ktoré ju napadlo z čista jasna. Nebolo dokonalé, no toto miesto v nej tieto slová, pocity na jej miľovaného kamaráta vyvoľávali. Keď ich vyriekla, obrátila svoje havranie oči naspäť k náčrtu. Už bol pomali u konca a ona sa tak mohla pustiť do niečoho iného. Do hlavných líniii, ťahov.
Nakresliť niečo bola vždy veda. Čím viac bola staršia, tým viac jej niečo nakresliť trvalo, cez to to bolo vždy k jej veku dokonalé. A i tento prírodný úkaz, miesto, kde cítila harmóniu zabralo dlho. Krik dopadajúcej vody bol hlasný, cez to nedokázal prehrušiť jej myšlienky, aj keď niektoré bral so sebou. Nakoniec dokreslila, vzala inú ceruzku, začala s tieňovaním, ktoré ju učila jedna služobná ešte pred odchodom. Nebolo to dokonalé, ale po pár hodinách mala hotovo. Bola spokojná sama so sebou. Zbalila to, skicár, ceruzky, gumu, všetko čo vytiahla, dala sii menšiu pauzu na jedlo a potom sa spoločne s kosou prešla na hľadinu vody, mierne sa s ňou rozcvičila, než začala opakovať základné pohyby, čo sa naučila. Ayako rástla ako z vody, ona sama si myslela, že bude rovnako vysoká ako otec, možno o niečo vyššia, no rozhodne podedila okrem vzhľadu a povahy i rast teľa.
To však nebolo toko podstatné. Zhlboka sa nadýchla, vytvorila okolo seba niekoľko shouton shurikenov, ktoré vystrelila v pred do stromov, ktoré boli okolo jazera. Na jej smolu sa zaborilo len niekoľko tam, kam chcela, zatiaľ čo tancovala s kosou na chladnej hľadine čírej vody. Okolo svojej hlavy o chvíľu vytvorila ďalších 10, ktoré namierila na niekoľko stromov zároveň a vyslala ich, stále však bez odozvy, bez toho, aby sa všetkých desať zabodlo, ale len štyri z nich. Odchýlil ich vietor? Mohlo to tak byť. Chcela sa nauiť ovláľadať, lepšie mieriť, lepšie zasiahnuť svoj cieľ na diaľku.
Pokračovala tak ďalej, kolom dokola, zatiaľ čo tancovala na hudbu vody, na jej bubnovanie s kosou, vytvárala okolo seba shurikeny zlatých farieb, snažiac sa, aby sa zabodli tam kam chcela. Nakoniec však dá tou posledný pokus, keď sa zabodlo šetsť z desiatich a vydá sa k nim, pozbierať ich, nechať rozpadnúť v prach. Ako by neexistovali a prešľa ku svojim veciam, pomaly sa stmievalo, bolo potrebné rozložiť tábor. Vydala sa trochu hlbšie do lesa, ďalej od jazera, nemala katon, ktorý by mohla použiť, mala zapaľovač, ale i ten potreboval suché drevo, triesky, na to aby sa rozhorel a hoc cestou pod stromom uvidela miesto, kde ktosi dávno mával svoje ohnisko, celú dobu, čo hľadala suché drevo premýšľala či jej použije alebo nie. Nakoniec si povedala, že to môže byť dobrý nápad. Keď tam prišla s prvou dávnou dreva, mohla si to miesto prezrieť oveľa lepšie. Bolo dobre pod stromom, aby tam v prípade nutnosti nepršalo, od vody tak akurát, pôda bola síc naokolo vlhká, ale tam kde kedysi horel jasný oheň bolo o niečo lepšie. Vytiahla kunai, ktorým začala z dreva odždivovať kôru, do nejakého i vŕtať, aby si narobila piliny a z toho potom urobila ohnisko. Trvalo jej to dlho urobiť z neho stáli oheň, ktorý jej doprial pocit tepla, zahrial jej telo. A zatiaľ čo sedela u ohníka, ohrievala sa, začala zo shoutonu tvoriť šperk, náhrdeľník, komplikovaný, cez to však isto bude nádherný, keď bude hotový. Sústredila sa poriadne, až nevnímala svoje okolie. Pokiaľ ju neprebudil rachot krovia okolo nej a ona tým smerom poslala 5 shouton shurikenov.* "Kto je tam?" *Spýtala sa až potom, čo zaútočila.* "Najskôr sa pýta, potom sa útoči." *Vypísklo dievča o niečo staršie než Ayako, ktoré sa pozrelo do jej čierných očí a na mieste na pár sekúnd zkamenela pod vplyvom genjutsu (Kanashibari no jutsu), kedy dávala Ayako jasne najavo, nech už bližšie nechodí.* "Nechcem ti ublížiš alebo niečo také." *Odfrklo dievča, ktoré nafúklo tváre.* "Len sa trochu ohriať u ohňa. Toď všetko." *Naliehalo dievča, než Ayako pokývla hlavou a dovolila tak dievčaťu prijísť bližšie. To sa s vďačnosťou posadilo na druhú stranu. "Som Shiya, Osaki Shiya z Konohy." *Predstavil osa dievča, keď sa ohrialo. Ayako si ju premerala očami, rovnako ako ona mala havranie vlasy, no očni smaragdovo zelené.* "Ayako, Saito Quincy Ayako z Kirigakure no sato." *Predstavila sa i princezná svojho klanu.*

Počet slov: 1120
Koniec